{"id":4755,"date":"2013-08-23T18:00:00","date_gmt":"2013-08-23T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4741"},"modified":"2013-08-23T18:00:00","modified_gmt":"2013-08-23T17:00:00","slug":"pote","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/08\/23\/pote\/","title":{"rendered":"Pot\u00e9"},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Evil<\/p>\n

<\/strong> Trvalo mi hodn\u011b dlouho, ne\u017e jsem tohle dosmolila. M\u00e1 n\u00e1vaznost na pov\u00eddku Pain<\/a>, tak aby n\u011bkdo v\u011bd\u011bl, co se p\u0159edt\u00edm vlastn\u011b stalo \ud83d\ude42 Evil<\/p>\n

<\/em> TOM<\/p>\n

Po\u0159\u00e1d nem\u016f\u017eu pochopit, \u017ee jsem mu to dok\u00e1zal prov\u00e9st. Takhle mu ubl\u00ed\u017eit. Byl to m\u016fj br\u00e1\u0161ka. Mlad\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka, kter\u00e9ho jsem odjak\u017eiva chr\u00e1nil p\u0159ed zl\u00fdm sv\u011btem. Vid\u011bl ve mn\u011b svoj\u00ed silnou polovinu, o kterou se mohl v\u017edycky op\u0159\u00edt. A j\u00e1 mu tu oporu poka\u017ed\u00e9 r\u00e1d dop\u0159\u00e1l. Ale tehdy jsem to jednodu\u0161e v\u0161echno posral. \u00dapln\u011b v\u0161echno. Ubl\u00ed\u017eil jsem mu. Zp\u016fsobil mu bolest, pon\u00ed\u017eil jej. Srazil jeho sebev\u011bdom\u00ed a zlomil jeho srdce. A on mi tolik v\u011b\u0159il. Spol\u00e9hal se na mn\u011b. Nen\u00e1vid\u00edm se za to.<\/p>\n

V posledn\u00edch dnech nem\u016f\u017eu j\u00edst, ani sp\u00e1t. Po\u0159\u00e1d mysl\u00edm jen na n\u011bj. Na na\u0161e rozhovory, kter\u00e9 se t\u00e1hly a\u017e do r\u00e1na. Na na\u0161e dopl\u0148ov\u00e1n\u00ed v\u011bt, na my\u0161lenky. Na v\u0161echno spole\u010dn\u00e9. Vyka\u0161lal jsem se na muziku, na sl\u00e1vu. Zav\u0159el jsem se v dom\u011b, kter\u00fd b\u00fdval n\u00e1\u0161 spole\u010dn\u00fd. Te\u010f mi ten d\u016fm p\u0159ipad\u00e1 tak velk\u00fd a temn\u00fd. Boj\u00edm se tady. Nedok\u00e1\u017eu b\u00fdt s\u00e1m. Nikdy jsem to nedok\u00e1zal. Ale jsem s\u00e1m. U\u017e p\u0159es rok jsem tu \u00fapln\u011b s\u00e1m. Je tu v\u0161ude bordel, zvl\u00e1\u0161tn\u00ed smrad a ticho. Nen\u00ed nikde sly\u0161et jeho sm\u00edch. Ani jeho nad\u00e1v\u00e1n\u00ed, \u017ee si m\u00e1m ztlumit ten sv\u016fj krav\u00e1l, nebo zbo\u0159\u00edm d\u016fm. Ne. Za celou tu dobu jsem nesly\u0161el \u017e\u00e1dnou hudbu. Nevid\u011bl jsem jedin\u00e9 zpr\u00e1vy. Nic.<\/div>\n

Za tu dobu jsem hrozn\u011b zhubl. Tak \u0161\u00edlen\u011b se s\u00e1m sob\u011b hnus\u00edm. Vyh\u00fdb\u00e1m se zrcadl\u016fm. Hol\u00edm se taky jen ob\u010das. C\u00edt\u00edm, \u017ee to na m\u011b jde zase. D\u011bje se to t\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017ed\u00fd den. Nejde to zastavit, nejde tomu p\u0159edej\u00edt. Jen c\u00edt\u00edm, \u017ee mne to pohlcuje a pak u\u017e nejde couvnout zp\u011bt. Dal\u0161\u00ed m\u016fj z\u00e1chvat. Ne u\u017e ne, pros\u00edm. Zrovna jsem dr\u017eel na\u0161i starou, spole\u010dnou fotku, kterou m\u00e1m na no\u010dn\u00edm stolku. V posledn\u00ed dob\u011b ji ale nos\u00edm po\u0159\u00e1d s sebou, p\u0159i sv\u00e9 ka\u017edodenn\u00ed pouti po dom\u011b. Ne\u2026 Rozt\u0159\u00e1sl jsem se, a\u017e mi fotografie vypadla z ruky. Sly\u0161el jsem tlumen\u00e9 t\u0159\u00ed\u0161t\u011bn\u00ed skla, mezi nesnesiteln\u00fdm hu\u010den\u00edm v u\u0161\u00edch.<\/p>\n

Ne\u2026<\/em> Padl jsem na kolena, v slz\u00e1ch z\u00edral na st\u0159epy. Ne\u2026 moje nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed pam\u00e1tka. Hr\u00e1bl jsem mezi sklo, po\u0159ezal jsem se o n\u011bj, ale bylo mi to jedno. Vzal jsem fotografii do rukou, ot\u0159el z n\u00ed mou krev a slzy. Polo\u017eil ji na postel. Kle\u010del jsem p\u0159ed n\u00ed, d\u00edval se do jeho n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed. Hystericky jsem se rozplakal. Zatracen\u011b. Po\u0159ezal jsem se v\u00e1\u017en\u011b hodn\u011b. Po rukou mi st\u00e9kaly pram\u00ednky krve, za\u0161pinil jsem povle\u010den\u00ed. Nec\u00edtil jsem bolest. V\u016fbec. Jen tu, kter\u00e1 m\u011b sv\u00edrala uprost\u0159ed hrudi. Tu jsem c\u00edtil. Celou tu dobu.<\/div>\n

\n
\n

Po\u0159\u00e1d jsem plakal. Dlouho. Hlavu jsem dr\u017eel v zakrv\u00e1cen\u00fdch dlan\u00edch a nekone\u010dn\u011b dlouhou dobu plakal. Krev se sm\u00edch\u00e1vala se slzami. Kapky padaly na m\u00e9 oble\u010den\u00ed. U\u017e mi doch\u00e1zel dech. Nem\u011bl jsem snad u\u017e ani slzy. Nem\u011bl jsem nic. Ot\u0159\u00e1sal jsem se pod vzlyky. U\u017e dost, zatracen\u011b. U\u017e dost\u2026 Za tu dobu jsem si dok\u00e1zal vytvo\u0159it spoustu jizev. Od v\u0161eho, co mi zrovna p\u0159i\u0161lo pod ruku. \u017diletka, oby\u010dejn\u00e1 jehla, n\u016f\u017e na dopisy, cigareta\u2026 Bylo mi to jedno. Jen jsem cht\u011bl od\u010dinit, co jsem mu zp\u016fsobil. Cht\u011bl jsem c\u00edtit tu bolest, kterou c\u00edtil on. To bylo to jedin\u00e9, co jsem je\u0161t\u011b cht\u011bl.<\/p><\/div>\n

Vlastn\u011b to nebylo jedin\u00e9. Ale to, co jsem si p\u0159\u00e1l ze v\u0161eho nejv\u00edc\u2026 To jsem si nemohl p\u0159ipou\u0161t\u011bt. Tak moc jsem si p\u0159\u00e1l, abych jej tu m\u011bl zp\u00e1tky. Aby v tomhle dom\u011b zase bylo \u0161t\u011bst\u00ed. Co bych dal za to, abych se s n\u00edm mohl pr\u00e1t o m\u00edsu bramb\u016frk\u016f p\u0159i sledov\u00e1n\u00ed profl\u00e1kl\u00fd americk\u00fd pt\u00e1koviny. Zatracen\u011b\u2026 A nic z toho u\u017e nebude. On u\u017e se nevr\u00e1t\u00ed. Je pry\u010d. U\u017e cel\u00fd rok\u2026<\/p>\n

BILL<\/p>\n

U\u017e je to takovou dobu. Jak je to v\u016fbec dlouho, co jsem utekl z na\u0161eho spole\u010dn\u00e9ho domu, nasedl na prvn\u00ed autobus a jel, co nejd\u00e1l jsem mohl? Spoustu dn\u00ed. Mezit\u00edm jsme m\u011bli narozeniny. Ano. U\u017e n\u00e1m bylo dvacet \u010dty\u0159i let. U\u017e je zase podzim, po\u010das\u00ed je asi jako moje n\u00e1lada. Zata\u017eeno, m\u00edsty p\u0159eh\u00e1\u0148ky. Zase se mi o n\u011bm zd\u00e1lo. Je to po\u0159\u00e1d \u010dast\u011bji. M\u016fj bratr. Moje zk\u00e1za. Znamenal pro m\u011b v\u0161e. Byl bych tak \u0161\u0165astn\u00fd, kdyby to v\u0161echno byl jenom sen a j\u00e1 se s n\u00edm mohl zase tulit pod jednou velikou dekou a jenom si prost\u011b pov\u00eddat. Nikdy jsem si nedovedl p\u0159edstavit, \u017ee by to mohlo n\u011bkdy skon\u010dit.<\/p>\n

Skon\u010dilo to. Ta ud\u00e1lost se mi vp\u00e1lila do pam\u011bti jako jeden velkej \u010dernej hnusnej flek. Ne\u0161lo to sm\u00fdt. Ne\u0161lo se toho zbavit. Za tu dobu jsem se s t\u00edm nau\u010dil \u017e\u00edt. S t\u00edmhle pocitem ano. Ale s t\u00edm nejhor\u0161\u00edm. S t\u00edm ne. Ta skute\u010dnost, \u017ee mi i p\u0159es tohle tak nesnesiteln\u011b chyb\u00ed, m\u011b d\u011bsila dnem i noc\u00ed. Chyb\u00ed mi tak hrozn\u011b moc. U\u017e v\u00edc jak rok. Je to jako ten prvn\u00ed den, co jsem ode\u0161el. Nech\u00e1pal jsem. Ale je to tak. Napo\u0159\u00e1d bude moj\u00ed sou\u010d\u00e1st\u00ed.<\/p>\n

Zrovna jsem se vracel z pr\u00e1ce. No\u2026 Pr\u00e1ce. Jestli se tomu tak d\u00e1 v\u016fbec \u0159\u00edct. Je to d\u0159ina a za nic. Vyst\u0159\u00eddal jsem za tu dobu spoustu m\u00edst, kde jsem d\u011blal. Bylo to ale v\u017edy jen na v\u00fdpomoc, po\u0159\u00e1dn\u00e9 m\u00edsto se bez vej\u0161ky t\u011b\u017eko sh\u00e1n\u00ed. Chv\u00edli jsem d\u011blal pingla v zakou\u0159en\u00e9m pajzlu n\u011bkde na n\u00e1dra\u017e\u00ed, kde se ka\u017edou chv\u00edli n\u011bkdo serval a p\u0159i t\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti sta\u010dili rozfl\u00e1kat p\u016flku vybaven\u00ed, za kter\u00e9 jsem byl samoz\u0159ejm\u011b zodpov\u011bdn\u00fd j\u00e1. Jak jinak tak\u00e9, \u017ee?<\/p>\n

Te\u010f d\u011bl\u00e1m v jednom penzionu. A tady nem\u00e1m \u017e\u00e1dnou pevn\u011b danou pozici. Prost\u011b d\u011bl\u00e1m, co mi \u0159eknou, co je zrovna t\u0159eba ud\u011blat. Tuhle chv\u00edli zaskakuju na recepci, zved\u00e1m telefony, tuhle zase vyt\u00edr\u00e1m jak blbe\u010dek celej tenhle domicil, nebo p\u0159evl\u00edk\u00e1m povle\u010den\u00ed, jezd\u00edm s voz\u00edkem \u0161pinav\u00e9ho pr\u00e1dla a tak d\u00e1le. Prost\u011b poskok pro v\u0161echno. P\u00edsknou a j\u00e1 p\u0159isk\u00e1\u010du. Co mi zb\u00fdv\u00e1, pokud chci m\u00edt co do huby. Nab\u00edzeli mi tady dokonce i bydlen\u00ed za \u00fapln\u00fd pakatel, ale kdy\u017e jsem tu str\u00e1vil p\u00e1r noc\u00ed, musel jsem se poohl\u00e9dnout po n\u011b\u010dem jin\u00e9m. To ne\u0161lo. Ten „hotel“<\/em> m\u00e1 zdi z pap\u00edru a p\u0159\u00edli\u0161 hlu\u010dn\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edky.<\/p>\n

Dost \u010dasto se mi z toho d\u011bl\u00e1 \u0161patn\u011b, ale co se d\u00e1 d\u011blat. Po\u0159\u00e1d se poohl\u00ed\u017e\u00edm po lep\u0161\u00edm m\u00edst\u011b, ale zat\u00edm bezv\u00fdsledn\u011b. Jsem tu vlastn\u011b cel\u00fd den. Mus\u00edm tu b\u00fdt u\u017e d\u0159\u00edv, abych si p\u0159ivyd\u011blal n\u011bco nav\u00edc, tak u\u017e vst\u00e1v\u00e1m ve \u010dty\u0159i, d\u00e1m si sprchu, let\u00edm sem a v deset ve\u010der m\u00e1m padla. \u0160estn\u00e1ctky, no neberte to. Jsem ale na druhou stranu r\u00e1d, \u017ee jsem t\u00e9m\u011b\u0159 po\u0159\u00e1d v pr\u00e1ci a neust\u00e1le m\u011b \u017eenou do dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed \u010dinnosti. Nem\u00e1m tolik \u010dasu na svoje vlastn\u00ed probl\u00e9my. Na ty my\u0161lenky, kter\u00fdch bych se v\u00e1\u017en\u011b r\u00e1d zbavil. Nadobro. Ale nejde to. Nejde.<\/p>\n

\u010c\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, co asi d\u011bl\u00e1 m\u016fj bratr. Ano. Utekl jsem od n\u011bj. Po t\u00e9 osudn\u00e9 noci, kter\u00e1 mi zm\u011bnila \u017eivot. Bylo to t\u011b\u017ek\u00e9. J\u00edt pry\u010d z domova, jen tak, ze dne na den. Nasednout na prvn\u00ed autobus a jet, kam m\u011b prost\u011b doveze. V tu chv\u00edli mi bylo jedno \u00fapln\u011b v\u0161echno. Jen jsem pot\u0159eboval b\u00fdt od n\u011bj pry\u010d. M\u00e1 sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e1 du\u0161e a nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel. Byl mi v\u00edc, ne\u017e bratrem. Byl moje druh\u00e9 j\u00e1. To siln\u011bj\u0161\u00ed j\u00e1. Odmali\u010dka m\u011b chr\u00e1nil p\u0159ed t\u011bmi, kte\u0159\u00ed mi cht\u011bli n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem ubl\u00ed\u017eit, a podle toho jsem tak\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00ed\u017eel.<\/p>\n

Kone\u010dn\u011b jsem se dobelhal dom\u016f. Ne\u2026 To nebyl domov. Ale jenom st\u0159echa nad hlavou. Honem do sprchy a sp\u00e1t. Stejn\u011b se ur\u010dit\u011b co nevid\u011bt vzbud\u00edm z n\u011bjak\u00e9ho snu o n\u011bm. Zase\u2026<\/p>\n

TOM<\/p>\n

Tohle byl nekone\u010dnej z\u00e1chvat. Te\u010f u\u017e jsem kone\u010dn\u011b le\u017eel v posteli, pod dekou jsem se dr\u00e1pal po \u010derstv\u011b vytvo\u0159en\u00e9 jizv\u011b a vzlykal. Po\u0159\u00e1d. Byl jsem zachumlan\u00fd v p\u0159ikr\u00fdvce a p\u0159itom jsem se neskute\u010dn\u011b t\u0159\u00e1sl zimou. V dom\u011b netop\u00edm. Nem\u00e1m na to s\u00edlu. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, co jsem v\u0161echno za tu dobu vlastn\u011b sn\u011bdl. Moc toho nebylo. Nem\u016f\u017eu j\u00edst, prost\u011b nem\u016f\u017eu. Kdy\u017e u\u017e do sebe n\u011bco nacpu, tak to bu\u010f let\u00ed ven, nebo to jednodu\u0161e nesn\u00edm. Nebo jen tro\u0161ku.<\/div>\n

Vypad\u00e1m jako \u017eivouc\u00ed mrtvola. Propadl\u00e9 tv\u00e1\u0159e, odrostl\u00e9 dready, skoro \u010dern\u00e9 kruhy pod o\u010dima. Nem\u00e1m v\u016fbec \u017e\u00e1dnou s\u00edlu. Na nic. Co je v\u016fbec za den? Nev\u00edm. A je mi to jedno. Jenom v\u00edm, \u017ee je podzim. Zatracenej podzim. Rok od n\u011bj. Pro\u010d zrovna ten den, co ode\u0161el, jsem si uv\u011bdomil, jak ho miluju? Nejd\u0159\u00edve jsem si myslel, \u017ee jen tou\u017e\u00edm po jeho t\u011ble. A j\u00e1 tou\u017eil. Tak hrozn\u011b moc. Tak moc, a\u017e to bolelo. A nakonec to dopadlo takhle. Nejh\u016f\u0159, jak jenom mohlo.<\/p>\n

Po\u0159\u00e1d se mi ten den opakuje jako na p\u0159eskakuj\u00edc\u00ed desce. Ze\u0161\u00edlel jsem. U\u017e do\u010dista. Le\u017eel jsem na boku. Z o\u010d\u00ed mi po\u0159\u00e1d tekly slzy. Co\u017epak to nikdy neskon\u010d\u00ed? Slzy nedojdou? Pro\u010d ne? Nadechl jsem se. St\u011b\u017e\u00ed. Ot\u0159\u00e1sl jsem se po cel\u00e9m t\u011ble chladem. A odporem k sob\u011b sam\u00e9mu. Chci jej vid\u011bt. Ne\u2026 Mus\u00edm jej vid\u011bt. Mus\u00edm v\u011bd\u011bt, co s n\u00edm je. Kde je, co d\u011bl\u00e1, jak se m\u00e1. Ale stejn\u011b tak, jak po tom tou\u017e\u00edm, tak se toho boj\u00edm. Ur\u010dit\u011b m\u011b vymazal ze sv\u00e9ho \u017eivota a kone\u010dn\u011b je \u0161\u0165astn\u00fd. Necht\u011bl bych mu jeho \u0161t\u011bst\u00ed kazit. Kdy\u017e u\u017e jsem to jednou ud\u011blal. Ne. To v\u00e1\u017en\u011b nechci.<\/p>\n

Je mi zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Z ni\u010deho nic. C\u00edt\u00edm, jako by se tu na chv\u00edli objevil. Byl tu se mnou. T\u00e9m\u011b\u0159 jsem ve tm\u011b mezi clonou ze slz vid\u011bl jeho siluetu. Jen \u010dernou. Jenom st\u00edn. \u0160\u00edl\u00edm. Opravdu. „Billi\u2026“ \u0161pitl jsem do naprost\u00e9ho ticha. Nat\u00e1hl jsem ruku do tmy. Do pr\u00e1zdna. Sna\u017eil jsem se jej zachytit. Dotknout se. Ale ne\u0161lo to. Bylo to tak skli\u010duj\u00edc\u00ed, nemohl jsem t\u00e9m\u011b\u0159 ani d\u00fdchat. Ochromila m\u011b bolest. Vyst\u0159elovala mi z hrudi do cel\u00e9ho t\u011bla. „Br\u00e1\u0161ko, pros\u00edm\u2026“ vzlykl jsem, ne\u017e jsem propadl dal\u0161\u00edmu hysterick\u00e9mu pl\u00e1\u010di\u2026<\/p>\n

A\u017e mi kone\u010dn\u011b do\u0161la denn\u00ed d\u00e1vka slz, silueta se rozmazala do ztracena. Jen jsem vzlykal a dusil se slzami, kter\u00e9 mi klouzaly do krku. Tohle ne\u2026 Oto\u010dil jsem se na druh\u00fd bok a zavrtal se do pe\u0159iny, abych se alespo\u0148 trochu zah\u0159\u00e1l. Zima mne a\u017e bodala. Zaslou\u017e\u00edm si to. P\u0159esn\u011b tohle si zaslou\u017e\u00edm. Jsem takov\u00fd slaboch. Nem\u00e1m odvahu se n\u011bkde zeptat, jestli n\u011bkdo nev\u00ed, co s n\u00edm je. Co kdy\u017e n\u011bkomu \u0159ekl, co jsem za zr\u016fdu, co kdy\u017e n\u011bkomu \u0159ekl, co jsem mu provedl? Ale to by snad neud\u011blal. Na to byl a\u017e moc hrd\u00fd.<\/p>\n

Co na\u0161e intuice dvoj\u010dat? Ta se p\u0159eci nem\u016f\u017ee jen tak ztratit. Soust\u0159edil jsem se. Ale to jsem ani nemusel, nic jin\u00e9ho, ne\u017e jen jeho, jsem p\u0159ed o\u010dima nevid\u011bl. Hluboce jsem se zamyslel. Vyhrabal jsem odn\u011bkud z moj\u00ed pam\u011bti ud\u00e1lost, kter\u00e1 se n\u00e1s t\u00fdkala obou a spojovala n\u00e1s. Na\u0161e narozeniny. To, jak jsem dal p\u0159es hubu idiotovi ze \u0161koly, co ho bezd\u016fvodn\u011b ml\u00e1til, a on mi za to byl tak vd\u011b\u010dn\u00fd. V\u00edm, jak mi plakal v n\u00e1ru\u010d\u00ed a j\u00e1 mu po\u0159\u00e1d dokola opakoval, \u017ee to bude v po\u0159\u00e1dku. Jo \u0161kola. Tam to bylo drsn\u00fd. Ud\u011blalo se mi \u0161patn\u011b z toho, jak jsem znovu vid\u011bl jeho v\u00fdraz. Ne\u2026 \u0160patn\u00e1 vzpom\u00ednka, moc \u0161patn\u00e1. Za\u010dal jsem bezradn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161let, pro\u010d jsem mu nikdy jen tak ne\u0159ekl, jak ho m\u00e1m r\u00e1d. Co v\u0161echno pro m\u011b znamen\u00e1 a \u017ee bez n\u011bj nedok\u00e1\u017eu \u017e\u00edt? Pro\u010d m\u011b to nikdy nenapadlo? Nem\u011bl jsem jej br\u00e1t jako samoz\u0159ejmost. To byla chyba.<\/p>\n

BILL<\/p>\n

A je to tady. Co jsem \u0159\u00edkal. Pod\u00edval jsem se otr\u00e1ven\u011b na mobil a zjistil, \u017ee se mi poda\u0159ilo sp\u00e1t hodinu v kuse. Oh, jak\u00fd to \u00fasp\u011bch. Zase Tom. Zase sen o n\u011bm. O na\u0161em d\u011btstv\u00ed. O v\u0161em, co pro m\u011b tolik znamenalo. A i kdy\u017e si to nechci p\u0159iznat, po\u0159\u00e1d to pro m\u011b znamen\u00e1 moc. Hrozn\u011b moc. Tak moc bych si p\u0159\u00e1l, kdyby ten den \u0161el vr\u00e1tit. Kdyby \u0161lo vr\u00e1tit spoustu dn\u00ed a my byli op\u011bt d\u011bti. Bez starost\u00ed. V\u0161ude byla jenom na\u0161e spole\u010dn\u00e1 mysl a \u0161t\u011bst\u00ed. Te\u010f nezbylo nic. Jenom hromada zapr\u00e1\u0161en\u00fdch vzpom\u00ednek, kter\u00e9 mi tak maxim\u00e1ln\u011b vyvol\u00e1valy depresivn\u00ed stavy.<\/div>\n

Znovu jsem \u010dapl mobil do ruky a prolistoval sv\u016fj stru\u010dn\u00fd seznam \u010d\u00edsel. J\u00e1 naivka. Jeho \u010d\u00edslo jsem si vymazal. A je to tak dlouho. Po\u0159\u00e1d jsem si na to nezvykl. D\u00e1 se na tohle v\u016fbec zvyknout? Za\u010dal jsem nov\u00fd \u017eivot hlavn\u011b proto, abych na n\u011bj zapomn\u011bl. U\u017e je to rok a po\u0159\u00e1d nic. Po\u0159\u00e1d ty sny. V\u017edycky se najde n\u011bco, co mi jej p\u0159ipomene. Nevzal jsem si ani jeho fotku. To m\u011b vlastn\u011b ani tu noc nenapadlo. Te\u010f bych byl za ni vd\u011b\u010dn\u00fd. Ale vlastn\u011b k \u010demu by mi byla. P\u0159ed o\u010dima vid\u00edm jeho tv\u00e1\u0159. Ten jeho frajersk\u00fd k\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv. Dok\u00e1zal m\u011b v\u017edycky podr\u017eet. Zastat se m\u011b\u2026<\/p>\n

Ne! M\u00e1lem jsem vyk\u0159ikl nahlas. Nesm\u00edm na n\u011bj po\u0159\u00e1d myslet. Sna\u017eil jsem se zapomenout. Cht\u011bl jsem zapomenout. Ale nejde to. Je jako velk\u00e1 jizva, kter\u00e1 za\u010dne znova a znova p\u00e1lit, i kdy\u017e je tolik m\u011bs\u00edc\u016f star\u00e1 a zd\u00e1nliv\u011b zhojen\u00e1. Ale pro\u010d ty sny? Ukazuj\u00ed mi v\u0161e kr\u00e1sn\u00e9. To nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co mezi n\u00e1mi kdy bylo. Je mi z toho je\u0161t\u011b h\u016f\u0159, a to jsem myslel, \u017ee to u\u017e snad v\u00edc nejde. Kv\u016fli t\u011bm kr\u00e1sn\u00fdm sn\u016fm tou\u017e\u00edm zase b\u00fdt s n\u00edm. Co m\u00e1m ale d\u011blat, to mi u\u017e nikdo neporad\u00ed.<\/p>\n

Co asi d\u011bl\u00e1, jak \u017eije. Jestli na m\u011b u\u017e zapomn\u011bl a \u017eije tak, jako by nikdy nem\u011bl bratra. Lid\u00e9 z okol\u00ed v\u011bd\u00ed, \u017ee jsme spolu bydleli. Od malinka jsme si to tak\u00e9 pl\u00e1novali. Nebyli jsme od sebe nikdy d\u00e9le ne\u017e den. Jeden den. Te\u010f to je cel\u00fd rok. Zatracen\u011b. A je to po\u0159\u00e1d stejn\u011b hrozn\u00fd. Tome\u2026 Pro\u010d zatracen\u011b. Pro\u010d pro\u010d pro\u010d\u2026<\/em> P\u0159evalil jsem se na druh\u00fd bok, hr\u00e1bl na no\u010dn\u00ed stolek a sebral malou krabi\u010dku, ze kter\u00e9 jsem vysunul plat\u00ed\u010dko. Vym\u00e1\u010dkl jsem jeden pr\u00e1\u0161ek na span\u00ed a zapil ho lokem vody. Zbl\u00e1zn\u00edm se. V\u00e1\u017en\u011b se zbl\u00e1zn\u00edm\u2026<\/p>\n

<\/div>\n

*****<\/div>\n
\n

Na\u0161t\u011bst\u00ed mi pr\u00e1\u0161ek pomohl p\u0159ekonat zbytek noci bez zbyte\u010dn\u00fdch sn\u016f a pocit\u016f. Po probuzen\u00ed jsem se ale c\u00edtil stejn\u011b mizern\u011b. Zase ten pitomej bud\u00edk. Takhle to asi d\u00e1l nep\u016fjde. Na\u0161t\u011bst\u00ed m\u00e1m p\u00e1tky voln\u00fd. Proto\u017ee to n\u011bkdo na\u0159\u00eddil. Ach bo\u017ee. Sice po\u0159\u00e1d pad\u00e1m na hubu \u00fanavou, ale lep\u0161\u00ed b\u00fdt v pr\u00e1ci a makat, ne\u017e b\u00fdt doma a ut\u00e1p\u011bt se v depk\u00e1ch. Je to hnus. V\u00e1\u017en\u011b. Tak a klasick\u00fd sc\u00e9n\u00e1\u0159. Vylezu z postele, postav\u00edm vodu na kafe, sko\u010d\u00edm na chvili\u010dku do sprchy, zaleju kafe, oble\u010du se, u\u010de\u0161u, vypiju kafe, vy\u010dist\u00edm zuby a honem do pr\u00e1ce. A zase na posledn\u00ed chv\u00edli\u2026<\/p>\n

„No u\u017e jsem myslela, \u017ee nep\u0159ijde\u0161\u2026“ usm\u00e1la se na m\u011b Linda, moje \u0161\u00e9fov\u00e1.<\/div>\n

„Ahoj Lindo\u2026“ sta\u010dil jsem ze sebe vym\u00e1\u010dknout a u\u017e jsem se op\u0159el do voz\u00edku s \u010dist\u00fdm povle\u010den\u00edm, kdy\u017e m\u011b chytla za pa\u017ei a oto\u010dila si m\u011b k sob\u011b.<\/div>\n
„A sakra\u2026 Vypad\u00e1\u0161 p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b\u2026“ houkla, kdy\u017e jsem se na ni za\u0161klebil ve snaze usm\u00e1t se.<\/div>\n
„D\u011bkuju“ zahu\u010del jsem a kysele se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Nee\u2026 Takhle jsem to nemyslela, jsi vy\u010derpan\u00fd, m\u011bl by sis d\u00e1t volno.“ A je to tady zase. Jo. Je mi na chc\u00edpnut\u00ed a v\u00e1\u017en\u011b mi p\u0159ijde, \u017ee mi je osmdes\u00e1t. D\u011bl\u00e1m po\u0159\u00e1d t\u00e9m\u011b\u0159 v jednom kuse. Doma jsem ani ne osm hodin, jsem k smrti unaven\u00fd a po\u0159\u00e1d se probouz\u00edm.<\/div>\n
„J\u00e1 nem\u016f\u017eu\u2026“<\/div>\n
„Ale m\u016f\u017ee\u0161. Mus\u00ed\u0161 si d\u00e1t volno. Zase zl\u00e9 sny?“ K\u00fdvl jsem. Nikdo tady nev\u00ed o m\u00e9 minulosti, kter\u00e1 m\u011b neust\u00e1le pron\u00e1sleduje. „M\u011bl bys j\u00edt k n\u011bjak\u00fdmu odborn\u00edkovi\u2026“<\/div>\n
„Ke cvoka\u0159i? To ani n\u00e1hodou\u2026“ proto\u010dil jsem o\u010di a zase jsem se chystal k odjezdu se sv\u00fdm voz\u00edkem. Nepustila m\u011b.<\/div>\n
„Ne p\u0159\u00edmo ke cvoka\u0159i. K n\u011bkomu, kdo ti s t\u011bmi sny pom\u016f\u017ee\u2026“<\/div>\n
„Cvoka\u0159 – pr\u00e1\u0161ky – hypn\u00f3za, informoval jsem se.“ A u\u017e jsem v\u00e1\u017en\u011b odjel.<\/div>\n
Sly\u0161el jsem, jak si Linda povzdychla. V\u00edm, \u017ee si o m\u011b d\u011bl\u00e1 starosti, ale tohle ne. Vzpom\u00ednky mi nikdo nevezme. Ty hezk\u00fd vzpom\u00ednky. Ty \u0161patn\u00fd\u2026 Ty \u0161patn\u00fd by mohly j\u00edt do h\u00e1je, to jo. Zastavil jsem se p\u0159ed prvn\u00edmi dve\u0159mi. Te\u010f jsem si povzdychl j\u00e1. Otev\u0159el jsem dve\u0159e svou univerz\u00e1ln\u00ed kartou a mohl se pustit do pr\u00e1ce\u2026<\/p>\n

TOM<\/p>\n

Dneska jsem se rozhodl k radik\u00e1ln\u00edmu kroku. Mus\u00edm se pokusit jej naj\u00edt. Ne, abych jej pron\u00e1sledoval, ale mus\u00edm v\u011bd\u011bt, co s n\u00edm je, jak se m\u00e1, co d\u011bl\u00e1, prost\u011b co nejv\u00edc v\u011bc\u00ed. Ale hlavn\u011b mi bude sta\u010dit, kdy\u017e jej budu vid\u011bt. A budu vid\u011bt, \u017ee je \u0161\u0165astn\u00fd. Beze m\u011b a \u0161\u0165astn\u00fd. Zase dal\u0161\u00ed den. Netou\u017eil jsem po tom, abych byl ve styku s lidmi, lezli mi na nervy. Nemohl jsem d\u011blat \u017e\u00e1dnou norm\u00e1ln\u00ed pr\u00e1ci. Necht\u011bl jsem b\u00fdt v\u0161em moc na o\u010d\u00edch. Ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no, co jsem se vyhrabal z postele po sv\u00e9 probre\u010den\u00e9 noci, na m\u011b p\u0159ed domem \u010dekala neskute\u010dn\u00e1 hromada karton\u016f. V t\u011bch kartonech byly let\u00e1ky, kter\u00e9 jsem m\u011bl tady v\u0161ude po okol\u00ed cp\u00e1t lidem do schr\u00e1nek, aby je n\u00e1sledn\u011b vyhodili a pak s nimi zap\u00e1lili pod kotlem.<\/p>\n

M\u011bl jsem velkej, otev\u0159enej b\u00e1gl narvanej t\u011bma volovinama. Tak jsem ho hodil na z\u00e1da, sko\u010dil na skate a mohl jsem rozn\u00e1\u0161et. Ub\u00edhalo to rychle. Ulice mi p\u0159ipadala po\u0159\u00e1d tak pr\u00e1zdn\u00e1. V\u0161ude jenom tlumenej m\u011bstskej hluk. Nic v\u00edc. Byla u\u017e zima. Po\u0159\u00e1dn\u00e1. Ale co se dalo v listopadu \u010dekat. Vzal jsem do ruky dal\u0161\u00ed \u010dasopis, nebo co to v\u016fbec bylo. Letmo jsem se na n\u011bj pod\u00edval, ne\u017e jsem ho vrazil do roury, co visela na jedn\u011bch rezav\u00fdch vratech. „Hled\u00e1te n\u011bkoho? M\u00e1te pot\u00ed\u017ee? Zeptejte se na na\u0161ich informac\u00edch“ st\u00e1l \u017elut\u011b \u0159vavej titulek a pod n\u00edm \u010d\u00edslo. Hmmm\u2026 Informace. To ur\u010dit\u011b\u2026<\/p>\n

Fl\u00e1kl jsem do dal\u0161\u00ed roury dal\u0161\u00ed tenhle \u0161kv\u00e1r akor\u00e1t tak na vyt\u0159en\u00ed zadku, ale nep\u0159estal jsem p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, jak zjistit, kde m\u016fj Bill m\u016f\u017ee b\u00fdt. Musel odjet u\u017e brzo r\u00e1no. Ur\u010dit\u011b tu noc nespal. Tak po\u010dkal na prvn\u00ed autobus nebo vlak, co ho odvezl pry\u010d. Mysl\u00edm, \u017ee mu v tu chv\u00edli z\u00e1le\u017eelo jen na tom, aby byl pry\u010d ode m\u011b. Ne, kde bude. Na to jej zn\u00e1m a\u017e moc dob\u0159e. Volat nikam nebudu. Vypadalo by to divn\u011b. Zjist\u00edm si jen, jestli za ten rok m\u011bnili j\u00edzdn\u00ed \u0159\u00e1dy a obhl\u00eddnu, kam by mohl jet.<\/p>\n

Ne\u2026 \u0160patnej n\u00e1pad. Moc \u0161patnej. U\u017e m\u011b tohle napadlo p\u0159eci n\u011bkolikr\u00e1t, ale v\u017edycky jsem od toho rad\u011bji ustoupil. Ale te\u010f\u2026 U\u017e nem\u016f\u017eu d\u00e1l. Doufal jsem po\u0159\u00e1d, \u017ee tohle p\u0159ekon\u00e1m. Doufal jsem v\u017edycky, kdy\u017e m\u011b p\u0159epadla podobn\u00e1 pal\u010div\u00e1 touha jej hledat. V\u00edm, \u017ee to p\u0159ijde zase. Mus\u00edm jej naj\u00edt. Mus\u00edm vid\u011bt, \u017ee se m\u00e1 dob\u0159e. \u017de je \u0161\u0165astn\u00fd. To mi bude sta\u010dit. Nechci ani, aby m\u011b vid\u011bl. To nesm\u00edm dopustit. I kdy\u017e by mu mo\u017en\u00e1 ud\u011blalo radost, kdyby vid\u011bl, \u017ee je ze m\u011b troska. Ale to asi ne. Takov\u00fd on nen\u00ed. A pochybuju, \u017ee i po tom v\u0161em, co jsem mu provedl, by se mohl takhle zm\u011bnit. Ale kdo v\u00ed. M\u011b ta ud\u00e1lost zm\u011bnila k nepozn\u00e1n\u00ed. Zem\u0159el jsem. Uvnit\u0159 mysl\u00edm. Ale je to to jedin\u00e9, co si zaslou\u017e\u00edm. A jsem r\u00e1d, \u017ee trp\u00edm. Chci to.<\/p>\n

BILL<\/p>\n

Tak jsem dostal nucen\u00e9 volno. Na cel\u00e9 dva t\u00fddny. Co budu d\u011blat, zatracen\u011b? P\u0159esn\u011b to, co jsem necht\u011bl. \u010cemu se vyh\u00fdb\u00e1m. To proto tak moc pracuju. Nechci m\u00edt \u010das na svoje my\u0161lenky. Na vzpom\u00ednky. Sny. Rad\u011bji bych probd\u011bl zbytek \u017eivota, ne\u017e znova a znova pro\u017e\u00edvat ty sny. Tak skli\u010duj\u00edc\u00ed\u2026 A dost. Ubl\u00ed\u017eil mi. Ano. Ale jsem moc velk\u00fd slaboch na to, abych d\u00e1l vydr\u017eel b\u00fdt bez n\u011bj. K tomu c\u00edt\u00edm nepochopiteln\u00e9 pocity. N\u00e1hl\u00e9 z\u00e1chvaty sv\u00edr\u00e1n\u00ed, z\u00e1vrat\u00ed, je mi na zvracen\u00ed, na omdlen\u00ed. Ob\u010das c\u00edt\u00edm tak nesnesitelnou bolest, \u017ee nejsem schopen se ani pohnout. A nev\u00edm pro\u010d. Nev\u00edm, ale tu\u0161\u00edm\u2026 U\u017e to mus\u00ed p\u0159estat.<\/p>\n

M\u011bl jsem b\u00fdt doma a\u017e ve\u010der. Pozd\u011b ve\u010der. Ale ne. Je\u0161t\u011b nen\u00ed ani poledne a u\u017e jsem doma. Z\u00edr\u00e1m do zdi. Nem\u00e1m na nic chu\u0165. Hlad, ten asi m\u00e1m. Ale je mi to jedno. „Bille, cvokat\u00ed\u0161 z toho,“ zahu\u010del jsem si pro sebe a zat\u0159\u00e1sl hlavou, aby ten Tom\u016fv p\u0159elud p\u0159ed mou tv\u00e1\u0159\u00ed zmizel. Ty o\u010di. Vid\u011bl jsem jej jen na okam\u017eik, ale i tak jsem si v\u0161iml, \u017ee ta \u017ehav\u00e1 jiskra v nich u\u017e vyhasla. Vzlykl jsem. Najednou jsem na sv\u00e9 dlani uc\u00edtil kapku. Pl\u00e1\u010du? J\u00e1 pl\u00e1\u010du. Ani ty slzy nec\u00edt\u00edm. Jen jsem sed\u011bl se sklon\u011bnou hlavou a nechal na sv\u016fj kl\u00edn padat hromadu slz. Bylo to uvol\u0148uj\u00edc\u00ed.<\/p>\n

Nev\u00edm, jak dlouho to trvalo, ale bylo to vlastn\u011b jedno. T\u0159\u00e1sl jsem se, jak posledn\u00ed vzlyky opou\u0161t\u011bly m\u00e9 hrdlo. Nemohl jsem popadnout dech. Po\u0159\u00e1d jsem se zaj\u00edkal. Vy\u010derpalo m\u011b to je\u0161t\u011b v\u00edc. Polo\u017eil jsem se na postel a z\u00edral do pr\u00e1zdna. Je\u0161t\u011b jsem c\u00edtil p\u00e1r slz, ale pak byl zase klid. No\u2026 Na jak dlouho. Ot\u0159\u00e1sl jsem se. Dala se do m\u011b zima. Dal\u0161\u00ed z\u00e1blesk. Vzpomn\u011bl jsem si, jak mi Tom od malinka v\u017edycky nosil deku, jen co zjistil, \u017ee mi trochu prochladly ruce. Hned mi ji p\u0159ehodil p\u0159es ramena a zah\u0159\u00edval m\u011b. Bo\u017ee\u2026 Tohle\u2026 m\u00e1lem se mi rozlet\u011blo srdce na milion st\u0159ep\u016f. Nechci tyhle vzpom\u00ednky\u2026<\/div>\n

Nechci vzpom\u00ednky.<\/div>\n
Chci bratra.<\/p>\n

C\u00edtil jsem tak neodbytnou touhu jet zp\u00e1tky. Zp\u00e1tky dom\u016f. Za n\u00edm. Ale boj\u00edm se, co bych tam uvid\u011bl. Co by se mohlo d\u00edt. Jak by v\u0161echno dopadlo. Byl m\u016fj nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel. Tady jsem si nikdy \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159\u00e1tele nena\u0161el. K \u010demu by mi byli. Nikdo mi nenahrad\u00ed tu neskute\u010dnou bl\u00edzkost a jistotu. Povzdychl jsem si. Zmo\u017een\u011b si lehl do postele a z\u00edral. Zase. Kone\u010dn\u011b jsem se ale mohl zachumlat do p\u0159ikr\u00fdvky. Za chv\u00edli, co jsem u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 nemohl udr\u017eet v\u00ed\u010dka, jsem vzal mobil do ruky, nalistoval v playlistu p\u00edsni\u010dky, kter\u00e9 mi jej sv\u00fdm textem p\u0159ipom\u00ednaly, a se sluch\u00e1tkama v u\u0161\u00edch jsem kone\u010dn\u011b propadl sp\u00e1nku.<\/p>\n

TOM<\/div>\n

<\/div>\n
U\u017e jsem se t\u00e9m\u011b\u0159 bl\u00ed\u017eil ke konci sv\u00e9 pr\u00e1ce, kdy\u017e jsem se volnou j\u00edzdou vracel dom\u016f. Je\u0161t\u011b tady tenhle velk\u00fd d\u016fm. Kdysi jsme si s br\u00e1\u0161kou \u0159\u00edkali, \u017ee si zrovna tenhle d\u016fm koup\u00edme, nebo pronajmeme a budeme v n\u011bm m\u00edt sv\u016fj mal\u00fd sv\u011bt, do kter\u00e9ho nikoho nepust\u00edme. Ale okolnosti se zm\u011bnily, pl\u00e1nov\u00e1n\u00ed ztroskotalo a my si koupili ten d\u016fm vedle. Je taky zatracen\u011b velk\u00fd, ale nakonec n\u00e1m p\u0159i\u0161lo, \u017ee bude i \u00fatuln\u011bj\u0161\u00ed a m\u00ed\u0148 ciz\u00ed ne\u017e obrovsk\u00fd \u010dty\u0159genera\u010dn\u00ed pal\u00e1c s obrovskou zahradou.<\/p>\n

Pohladil jsem zlat\u00e1 p\u00edsmena na \u010dern\u00e9 schr\u00e1nce, kter\u00e1 \u0159\u00edkala, kdo tady zrovna p\u0159eb\u00fdv\u00e1. Jm\u00e9no zn\u00e1m z doslechu, ale netu\u0161\u00edm, kdo v n\u011bm \u017eije. Vyt\u00e1hl jsem z b\u00e1glu jeden barevn\u00fd let\u00e1k a u\u017e jsem se chystal jej hodit do schr\u00e1nky.<\/div>\n

„Nestoj\u00edm o \u017e\u00e1dn\u00e9 reklamy ani o po\u0161tu, chlap\u010de.“ Hrozn\u011b jsem se lekl, a\u017e mi let\u00e1k vypadl z ruky a byl un\u00e1\u0161en v\u011btrem do d\u00e1li.<\/div>\n
„Pro-promi\u0148te, nem\u00e1te tady cedulku s upozorn\u011bn\u00edm\u2026“ zakoktal jsem se a sna\u017eil se zpomalit sv\u016fj tep. Zatracen\u011b, ten m\u011b polekal. Pod\u00edval jsem se, odkud ten hlas vych\u00e1zel. Ve dve\u0159\u00edch st\u00e1l sta\u0159i\u010dk\u00fd p\u00e1n, op\u0159en\u00fd o bohat\u011b zdobenou h\u016flku a p\u0159\u00edjemn\u011b se na m\u011b usm\u00edval.<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku. V\u00ed\u0161, v tomhle v\u011bku mi u\u017e takov\u00e9 v\u011bci nic ne\u0159\u00edkaj\u00ed.“<\/div>\n
„Rozum\u00edm\u2026“ p\u00edpl jsem a chystal se s jemn\u00fdm odrazem sjet kopec, za kter\u00fdm m\u011b u\u017e kone\u010dn\u011b \u010dek\u00e1 klid.<\/p>\n

„Po\u010dkej je\u0161t\u011b\u2026“ usly\u0161el jsem znovu jeho hlas a j\u00e1 se na skatu m\u00e1lem p\u0159erazil. Po\u010dkal jsem, a\u017e ke mn\u011b pomal\u00fdm krokem dojde. Otev\u0159el br\u00e1nu a za\u010dal si m\u011b prohl\u00ed\u017eet. „J\u00e1 t\u011b zn\u00e1m. V\u00edd\u00e1m t\u011b denn\u011b oknem po\u0159\u00e1d ve stejnou dobu, jak tu rozn\u00e1\u0161\u00ed\u0161 po\u0161tu a tyhle v\u011bci. Pozoruji t\u011b u\u017e p\u00e1r let, jak jste tu bratrem po\u0159\u00e1d dokola nen\u00e1padn\u011b chodili kolem m\u00e9ho domu a ob\u010das se u n\u011bj zastavili. Bydlel jsi s n\u00edm kousek odtud, \u017ee ano?“ K\u00fdvl jsem a spolkl vzlyk, kter\u00fd mi m\u00e1lem unikl. „Vid\u00edm, jak tu celou dobu ch\u0159adne\u0161, m\u011bl bys sv\u00e9ho bratra naj\u00edt, u\u017e je nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das\u2026“<\/div>\n

Z\u00edral jsem na n\u011bj s otev\u0159enou pusou, nemohl jsem ze sebe vym\u00e1\u010dknout jedin\u00e9 slovo. On se na m\u011b je\u0161t\u011b jednou usm\u00e1l a pot\u00e9 zase pomalu br\u00e1nu zav\u0159el a j\u00e1 ho jen pozoroval, jak miz\u00ed za vchodov\u00fdmi dve\u0159mi. „Je nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das\u2026“ je\u0161t\u011b zopakoval a pak zabouchl. Trhan\u011b jsem se nadechl. M\u00e1 pravdu. J\u00e1 u\u017e to dlouho nevydr\u017e\u00edm. Stoj\u00ed m\u011b velk\u00e9 \u00fasil\u00ed i vst\u00e1t z t\u00e9 postele a j\u00edt ven. Rychle tady projedu m\u011bsto a u\u017e abych se zase honem zahrabal a d\u011blal, \u017ee neexistuju. To ne. Br\u00e1\u0161ka mus\u00ed v\u011bd\u011bt, jak ho m\u00e1m r\u00e1d a jak mi chyb\u00ed. Mus\u00ed v\u011bd\u011bt, \u017ee bych to nikdy neud\u011blal, kdybych byl p\u0159i smyslech. Nikdy bych mu nedok\u00e1zal ubl\u00ed\u017eit. Nikdy.<\/p>\n

Hned jsem se odrazil a rovn\u011b jel dom\u016f. A\u017e jsem se zastavil, odemkl jsem, dvakr\u00e1t se zhluboka nadechl a vkro\u010dil dovnit\u0159. Bordel. Sakra. Dal jsem se okam\u017eit\u011b do zu\u0159iv\u00e9ho ukl\u00edzen\u00ed v\u0161eho toho svince. Trvalo to sice dlouho, ale do ve\u010dera jsem m\u011bl p\u0159ed domem p\u00e1r pytl\u016f na vyhozen\u00ed. Otev\u0159el jsem v\u0161echna okna, i kdy\u017e byla zima. Musel jsem kone\u010dn\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b vyv\u011btrat. Sebral jsem v\u0161echno sv\u00e9 oble\u010den\u00ed, i to, kter\u00e9 bylo \u010dist\u00e9 ve sk\u0159\u00edni, a nah\u00e1zel jsem jej postupn\u011b do pra\u010dky, pral jsem asi na p\u011btkr\u00e1t, ale zahrada byla velk\u00e1, v\u0161echno jsem pov\u011bsil, v\u0161echno povle\u010den\u00ed taky.<\/p>\n

V\u0161ude jsem ut\u0159el tu hromadu prachu, vyluxoval jsem a vyt\u0159el. Pod\u00edval jsem se na hodiny a bylo u\u017e p\u016fl \u0161est\u00e9 r\u00e1no. Ale usm\u00e1l jsem se. Zase to tady vypadalo jako d\u0159\u00edv. Byl jsem k smrti unaven\u00fd. Nechal jsem si napou\u0161t\u011bt plnou vanu hork\u00e9 vody s p\u011bnou a postavil vodu na \u010daj. Hrozn\u011b dlouhou dobu jsem jen tak le\u017eel ve van\u011b, prohl\u00ed\u017eel si sv\u00e9 odrostl\u00e9 dready a chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161lel. Pak jsem vzal do dlan\u011b n\u016f\u017eky a znovu se zamyslel. Pak jsem se rozhodl a v\u0161echny zacuchan\u00e9 vlasy ost\u0159\u00edhal. M\u011bl jsem vlasy nyn\u00ed dlouh\u00e9 n\u011bkam pod ramena. Byly sv\u011btl\u00e9 a hrozn\u011b jemn\u00e9. Jako chm\u00fd\u0159\u00ed. Vzal jsem z kraje vany h\u0159eben a za\u010dal je opatrn\u011b roz\u010des\u00e1vat. Pak jsem na n\u011b nanesl vo\u0148av\u00fd he\u0159m\u00e1nkov\u00fd \u0161ampon a vt\u00edral jsem si jej do vlas\u016f dlouh\u00fdch p\u00e1r minut. Pak jsem p\u011bnu opl\u00e1chl a pak se po\u0159\u00e1dn\u011b vykoupal.<\/div>\n

Uvol\u0148uj\u00edc\u00ed. He\u0159m\u00e1nek je jako balz\u00e1m na du\u0161i. Cel\u00e1 koupelna j\u00edm byla provon\u011bn\u00e1 a m\u011b to p\u0159\u00edjemn\u011b usp\u00e1valo. Musel jsem ale rychle vst\u00e1t z vody a usu\u0161it se. Pak jsem vlezl do \u017eupanu, po\u0159\u00e1dn\u011b se do n\u011bj zachumlal, vlasy zamotal do ru\u010dn\u00edku a pak jsem se uvelebil s hrnkem \u010daje v posteli. Bylo mi trochu l\u00e9pe. Vzal jsem si s sebou i mal\u00fd sendvi\u010d, ale zat\u00edm z\u016fstal netknut\u00fd na no\u010dn\u00edm stolku. Nakonec jsem tvrd\u011b usnul a probudil se a\u017e k ve\u010deru\u2026<\/p>\n

BILL<\/p>\n

St\u00e1lo m\u011b to hodn\u011b \u00fasil\u00ed. Hodn\u011b p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00ed. Ale nakonec jsem to p\u0159eci jenom ud\u011blal. Nejde to u\u017e vydr\u017eet. V\u016fbec. Ani o vte\u0159inu d\u00e9le. Sice u\u017e je tma, n\u011bco kolem \u0161est\u00e9 ve\u010der, ale mus\u00edm. Mus\u00edm zatracen\u011b. Tady odtud jede autobus dom\u016f kolem osm\u00e9. Cesta bude trvat asi dv\u011b a p\u016fl hodiny. Sakra ne. Nem\u016f\u017eu tam jet. Ale mus\u00edm. Mus\u00edm alespo\u0148 vid\u011bt, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku a zase pojedu zp\u00e1tky. Jo\u2026 Takhle to ud\u011bl\u00e1m. Dal jsem si zase sprchu, hodil do sebe k\u00fdbl kafe a mohl jsem jet. Bylo mi \u0161patn\u011b, nervozitou se mi sv\u00edral \u017ealudek. Za\u010d\u00ednal jsem se b\u00e1t, co tam spat\u0159\u00edm.<\/p>\n

No\u2026 Jestli tam v\u016fbec n\u011bco je\u0161t\u011b spat\u0159\u00edm. V hlav\u011b mi v\u00ed\u0159ilo po\u0159\u00e1d v\u00edc a v\u00edc ot\u00e1zek a nedaly mi pokoj. Nemohl jsem d\u00e1l. Mus\u00ed to skon\u010dit. Sny mi \u0159ekly u\u017e dost. Za\u010d\u00edn\u00e1m m\u00edt strach. \u0160\u00edlen\u00fd strach, co uvid\u00edm, co se bude d\u00edt. Pob\u00edhal jsem po byt\u011b a chv\u00edlemi za\u0161\u00e1tral v oble\u010den\u00ed. Chytil jsem do rukou n\u011bjak\u00fd kus, ale zase jej n\u00e1sledn\u011b zahodil. Jednou jsem z jeho \u017eivota u\u017e ode\u0161el, nem\u011bl bych se do n\u011bj vracet. Praly se ve mn\u011b dv\u011b osobnosti. Jedna, kter\u00e1 tak hrozn\u011b tou\u017eila zase b\u00fdt s n\u00edm a okam\u017eit\u011b jet dom\u016f a ta druh\u00e1, hrd\u00e1, co se tomu tak dlouho br\u00e1nila a odm\u00edtala se \u0159\u00eddit srdcem.<\/p>\n

V\u017edy jsem se \u0159\u00eddil srdcem. Ud\u011bl\u00e1m to. Moje posledn\u00ed rozhodnut\u00ed. Sebral jsem nyn\u00ed to prvn\u00ed, co jsem vid\u011bl a nah\u00e1zel v\u011bci na sebe. St\u00e1hl dlouh\u00e9 vlasy do cul\u00edku a rychle vyp\u00e1lil z bytu. Autobus jel za chv\u00edli. Pod\u00edval jsem se na hodiny. Za hodn\u011b malou chv\u00edli. Sakra. Rozb\u011bhl jsem se sm\u011brem k zast\u00e1vce a m\u00e1lem zme\u0161kal. \u0158idi\u010d v pr\u00e1zdn\u00e9m autobuse jen tak tak p\u0159ibrzdil, kdy\u017e m\u011b uvid\u011bl, jak se k n\u011bmu \u0159\u00edt\u00edm a s podiven\u00fdm pohledem si m\u011b prohl\u00ed\u017eel.<\/div>\n

„A dobr\u00fd ve\u010der, mlad\u00fd pane, kam tak pozd\u011b? V\u017edy tudy v tuhle dobu jen proj\u00ed\u017ed\u00edm, nikdo t\u00edmhle spojem nejezd\u00ed.“<\/div>\n
„Dobr\u00fd ve\u010der,“ zafun\u011bl jsem, \u0159ekl mu sv\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed, vrazil mu \u010d\u00e1stku do dlan\u011b a vy\u010dkal na l\u00edstek. Zase dv\u011b hodiny cesty. Osmdes\u00e1t kilometr\u016f.<\/div>\n
Svalil jsem se na sedadlo naproti zadn\u00edmu vchodu a sna\u017eil se sv\u00e9 my\u0161lenky trochu zkrotit. M\u011bl jsem pocit, \u017ee se mi rozsko\u010d\u00ed hlava. Byl jsem \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc nerv\u00f3zn\u00ed. Tak\u00e9 ta cesta utekla neuv\u011b\u0159iteln\u011b rychle.<\/p>\n

„Tak jsme tady\u2026“ ozn\u00e1mil \u0159idi\u010d, kter\u00fd jel celou cestu nep\u0159etr\u017eit\u011b, bez jedin\u00e9ho zastaven\u00ed. Tak\u00e9 to byl spoj, kter\u00fd proj\u00ed\u017ed\u011bl v\u0161echny zapad\u00e1kovy a kdo by jezdil v tuhle dobu. „Nech\u00e1pu, \u017ee tenhle spoj je\u0161t\u011b nezru\u0161ili.“ Usm\u00e1l se a j\u00e1 mu \u00fasm\u011bv oplatil.<\/div>\n

„Dneska se mi zrovna hodil. Nashledanou,“ rychle jsem z autobusu vypadl. M\u011bl jsem \u0161patn\u00fd pocit.<\/p>\n

TOM<\/p>\n

Jak mi bylo chv\u00edli dob\u0159e, u\u017e mi zase za\u010d\u00ednalo b\u00fdt zle. Napadlo m\u011b, \u017ee to je z hladu. Pod\u00edval jsem se na no\u010dn\u00ed stolek a vid\u011bl u\u017e okoral\u00fd sendvi\u010d. Ne\u0159e\u0161il jsem to a rychle jej do sebe nah\u00e1zel. Ale jak jsem jej rychle sn\u011bdl, tak ze m\u011b stejn\u011b rychle vylet\u011bl. To ne. T\u0159\u00e1sl jsem se. Zrovna jsem si vyplachoval \u00fasta a klopil do sebe ledovou vodu. Pod\u00edval jsem se na sebe. Vypadal jsem v\u00e1\u017en\u011b hrozn\u011b mlad\u011b. A zni\u010den\u011b. V m\u00e9m zorn\u00e9m poli se zaleskla b\u0159itva, kter\u00e1 byla na kraji umyvadla. Pod\u00edval jsem se na svou tv\u00e1\u0159. Byla \u010derstv\u011b oholen\u00e1. Ubralo mi to tak\u00e9 n\u011bkolik let. Ne. \u0160\u00edlenc\u016fm by m\u011bli sebrat ostr\u00e9 p\u0159edm\u011bty.<\/p>\n

Zase. Zase m\u011b popadla neskute\u010dn\u00e1 touha zajet ost\u0159\u00edm do sv\u00e9 skoro pr\u016fhledn\u00e9 k\u016f\u017ee a zp\u016fsobit si tu slastnou bolest, kter\u00e1 m\u011b alespo\u0148 na okam\u017eik osvobod\u00ed od t\u011bch pout, co m\u011b rdousila. Ned\u011blej to\u2026<\/em> zazn\u011bla mi ozv\u011bna v mysli. Je to m\u016fj str\u00e1\u017en\u00fd and\u011bl? Sakra. Zase sly\u0161iny. Halucinace. \u0160\u00edlenstv\u00ed. Nemohl jsem to vydr\u017eet. Pukalo mi srdce \u017ealem. A j\u00e1 moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle je to jedin\u00e9, co tu bolest zm\u00edrn\u00ed. A m\u011bl jsem pravdu. Prohl\u00e9dl jsem si ten dokonal\u00fd n\u00e1stroj a pot\u00e9 jej p\u0159ilo\u017eil k z\u00e1p\u011bst\u00ed. Je na n\u011bm ji\u017e spousta ran. T\u00e9m\u011b\u0159 spl\u00fdvaj\u00ed v jednu velikou. Obt\u00e1hl jsem jemn\u011b jednu z tenk\u00fdch linek a \u00falevn\u011b vydechl. Opakoval jsem monot\u00f3nn\u00ed pohyb st\u00e1le dokola. Ob\u010das jsem se slastn\u011b usm\u00e1l. Ani jsem si nev\u0161iml, \u017ee u\u017e nestoj\u00edm p\u0159ed zrcadlem, ale \u017ee le\u017e\u00edm na dla\u017eb\u011b. Byla studen\u00e1, ale bylo mi to jedno. Pot\u00e1p\u011bl jsem se hloub a hloub do sv\u00e9ho sv\u011bta. Na m\u00edsto, kde nikdo nesm\u011bl.<\/p>\n

M\u00e1lem jsem m\u011bl infarkt, kdy\u017e n\u011bkdo zazvonil. Kdo to jen m\u016f\u017ee b\u00fdt v tuhle dobu? N\u011bkdo si ze m\u011b d\u011bl\u00e1 srandu? Ne\u2026 U\u017e jsem nem\u011bl s\u00edlu se zvedat. Po\u0159\u00e1d jsem vn\u00edmal, ale v\u0161echno se u\u017e st\u00e1valo jenom jakousi ozv\u011bnou toho, co se kolem d\u011blo. To zvon\u011bn\u00ed a n\u00e1sledn\u00e9 bu\u0161en\u00ed do dve\u0159\u00ed se pomalu vzdalovalo. Pak utichlo. \u00dapln\u011b utichlo. Pomalu jsem oto\u010dil hlavu na stranu. Zatracen\u011b. Na vlhk\u00e9 dla\u017eb\u011b se za\u010dala rozp\u00edjet moje krev. Cht\u011bl jsem se pod\u00edvat na svou ruku, ale u\u017e jsem na to nem\u011bl s\u00edlu. Nemohl jsem nic d\u011blat. Nemohl. Nakonec kolem m\u011b v\u0161echno z\u010dernalo\u2026<\/p>\n

<\/div>\n

*****<\/div>\n
\n

\u2026probral jsem se a kolem m\u011b se rozl\u00e9valo p\u0159\u00edjemn\u00e9 p\u0159\u00edtm\u00ed. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed smrad m\u011b ihned vr\u00e1til do reality. Co se to\u2026 Nemohl jsem se zvednout. Byl jsem slab\u00fd jako moucha. Bylo mi \u0161patn\u011b a v\u0161echno m\u011b hrozn\u011b bolelo. Mezi smradem, kter\u00fd mi byl tak pov\u011bdom\u00fd, jsem uc\u00edtil v\u016fni. Byla mi bli\u017e\u0161\u00ed ne\u017e m\u016fj vlastn\u00ed \u017eivot, kter\u00fd se mi nepovedlo do\u010dista zni\u010dit. B\u00e1l jsem se zvednout pohled. N\u011bkdo sed\u011bl na m\u00e9 posteli. Sv\u00edral mou dla\u0148. Tak n\u011b\u017en\u011b. Pomalu jsem o\u010di otev\u0159el \u00fapln\u011b. A po chv\u00edli v\u00e1h\u00e1n\u00ed se pod\u00edval vzh\u016fru. P\u00edchlo mne u srdce. „Br\u00e1\u0161ko\u2026“ cht\u011bl jsem za\u0161eptat, ale asi z m\u00fdch \u00fast nic nevy\u0161lo. „Br\u00e1\u0161ko\u2026“ \u0161eptl ten blon\u010fat\u00fd and\u011bl, kter\u00fd mne kropil sv\u00fdmi slzami a n\u00e1dhern\u011b se na m\u011b usm\u00edval.<\/p>\n

„Nejsi sen?“ op\u011bt jsem jen sotva hlesl, ale v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u00e9 ot\u00e1zce porozum\u00ed.<\/div>\n

„Ne. \u017d\u00e1dn\u00fd sen. Jsem tu s tebou\u2026“<\/div>\n
„Nechci, abys mi odpou\u0161t\u011bl\u2026 Sta\u010d\u00ed mi, kdy\u017e t\u011b budu ob\u010das vid\u011bt\u2026“ vyslovil jsem sv\u00e9 nal\u00e9hav\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed, aby mi hned neutekl a nezmizel nadobro.<\/div>\n
„Nechci t\u011b ztratit \u00fapln\u011b. Pros\u00edm. Nem\u016f\u017eu bez tebe \u017e\u00edt\u2026“ \u0161pitl a j\u00e1 netu\u0161il, co \u0159\u00edct. Rozplakal jsem se. Nyn\u00ed ale \u0161t\u011bst\u00edm. Nev\u011b\u0159\u00edm tomu. Nev\u011b\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Miluji t\u011b, Billi\u2026 v\u017edycky jsem t\u011b miloval. Ten den\u2026 Ten den jsem byl opil\u00fd. Netu\u0161il jsem, co d\u011bl\u00e1m\u2026 Nechci, abys mi to odpustil, jen chci, abys to v\u011bd\u011bl. Pros\u00edm\u2026“ vydechl jsem a pot\u00e9 c\u00edtil, jak mi jemn\u011b st\u00edr\u00e1 slzy z tv\u00e1\u0159e a st\u00edral je i sob\u011b. Vzlykl.<\/div>\n
„Miluji t\u011b, Tome\u2026 \u0159ekl t\u00edm jeho n\u00e1dhern\u00fdm hlasem a m\u011b se zato\u010dila hlava \u0161t\u011bst\u00edm. Pak se nade m\u011b naklonil a jemn\u011b mne pol\u00edbil na rty.<\/div>\n
„Nikdy t\u011b neopust\u00edm.“<\/p>\n

autor: Evil<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Evil Trvalo mi hodn\u011b dlouho, ne\u017e jsem tohle dosmolila. M\u00e1 n\u00e1vaznost na pov\u00eddku Pain, tak aby n\u011bkdo v\u011bd\u011bl, co se p\u0159edt\u00edm vlastn\u011b stalo \ud83d\ude42 Evil TOM Po\u0159\u00e1d nem\u016f\u017eu pochopit, \u017ee jsem mu to dok\u00e1zal prov\u00e9st. Takhle mu ubl\u00ed\u017eit. Byl to m\u016fj<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-4755","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4755","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4755"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4755\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4755"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4755"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4755"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}