{"id":4761,"date":"2013-08-21T18:00:00","date_gmt":"2013-08-21T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4747"},"modified":"2013-08-21T18:00:00","modified_gmt":"2013-08-21T17:00:00","slug":"bourdon-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/08\/21\/bourdon-5\/","title":{"rendered":"Bourdon 5."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill dok\u00e1zal popsat svou minulost za pomoci n\u011bkolika z\u00e1chytn\u00fdch bod\u016f.<\/p>\n

T\u00edm prvn\u00edm bylo m\u00edsto, kde vyr\u016fstal. Asi pades\u00e1t kilometr\u016f severn\u011b, se nach\u00e1zela mal\u00e1 vesnice, dost podobn\u00e1, a z\u00e1rove\u0148 tak odli\u0161n\u00e1 od t\u00e9, do kter\u00e9 se pr\u00e1v\u011b p\u0159ist\u011bhoval. M\u00edstn\u00ed lid\u00e9 pat\u0159ili mezi jednoduch\u00e9, p\u0159esto laskav\u00e9 bytosti, ka\u017ed\u00fd m\u011bl sv\u00e9 postaven\u00ed a byl pro ves jist\u00fdm zp\u016fsobem d\u016fle\u017eit\u00fd. Nez\u00e1le\u017eelo na tom, zdali byl \u010dlov\u011bk peka\u0159em, \u0161evcem nebo oprav\u00e1\u0159em. V\u0161ichni si byli rovni, a to se Billovi l\u00edbilo ze v\u0161eho nejv\u00edce. Miloval sv\u00e9 rodn\u00e9 m\u00edsto, ale v\u011b\u0159il, \u017ee si dok\u00e1\u017ee zamilovat i tento kraj. D\u00edky Tomovi si za\u010d\u00ednal uv\u011bdomovat, \u017ee to mo\u017en\u00e1 nebude tak slo\u017eit\u00e9, jak p\u0159edpokl\u00e1dal.<\/p>\n

Druh\u00fdm, nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edm bodem, byla jeho rodina. Dalo by se \u0159\u00edct, \u017ee vyr\u016fstal v rodin\u011b um\u011blc\u016f, a proto bylo p\u0159irozen\u00e9, \u017ee i on s\u00e1m dostal do v\u00ednku \u010d\u00e1st z jejich um\u011bleck\u00e9ho nad\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

Jeho maminka milovala slova. V\u017edy mu \u0159\u00edkala, \u017ee byla jej\u00ed velikou l\u00e1skou ji\u017e od d\u011btstv\u00ed. Milovala lehkost, se kterou se j\u00ed da\u0159ilo je spojovat do v\u011bt a vytv\u00e1\u0159et sv\u016fj vlastn\u00ed sv\u011bt. N\u011bkolik p\u0159\u00edb\u011bh\u016f napsala dokonce i o n\u011bm, ale cht\u011bla mu je d\u00e1t p\u0159e\u010d\u00edst teprve tehdy, a\u017e nadejde ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das.<\/div>\n
T\u00e1ta si zase obl\u00edbil ru\u010dn\u00ed pr\u00e1ce. Za pomoci \u017eivl\u016f vytv\u00e1\u0159el r\u016fzn\u00e9 p\u0159edm\u011bty. Ozdobn\u00e9 v\u00e1zy na kv\u011bty, r\u016fzn\u00e9 so\u0161ky nebo \u017eertovn\u00e9 hrne\u010dky. Dva z nich dokonce p\u0159ibalil Billovi na cestu. \u0158\u00edkal mu, \u017ee se klidn\u011b spokoj\u00ed i s jedn\u00edm, ale jeho otec se pouze pousm\u00e1l, mrkl na n\u011bj a p\u0159ibalil mu i dal\u0161\u00ed ze sv\u00fdch d\u011bl. Bill nyn\u00ed moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, komu bude pat\u0159it druh\u00fd hrne\u010dek.<\/div>\n
\n
T\u0159et\u00edm, posledn\u00edm bodem, ze kter\u00e9ho dovedl poskl\u00e1dat sv\u016fj sv\u011bt, byl pr\u00e1v\u011b bod, kter\u00fd jeho sv\u011bt vytv\u00e1\u0159el. Zat\u00edmco jeho rodi\u010de ve sv\u00fdch pokoj\u00edch psali a modelovali, on maloval. Pocit, \u017ee vl\u00e9v\u00e1 \u017eivot do jinak pr\u00e1zdn\u00e9ho objektu, v n\u011bm vyvol\u00e1val napln\u011bn\u00ed. Nejrad\u011bji ze v\u0161eho maloval v\u011bci, kter\u00e9 jemu samotn\u00e9mu p\u0159i\u0161ly zvl\u00e1\u0161tn\u00edm zp\u016fsobem jin\u00e9. Magick\u00e9, n\u011b\u010d\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u00e9.<\/div>\n
Nane\u0161t\u011bst\u00ed v\u0161ak dovedl zachytit pouze jejich hmotnou podobu. L\u00e9ta, kter\u00e9 str\u00e1vil nad u\u010den\u00edm nebo za mal\u00ed\u0159sk\u00fdm pl\u00e1tnem se \u0161t\u011btcem v ruce, si pomalu vyb\u00edrala svou da\u0148. Dok\u00e1zal namalovat p\u0159\u00edrodu, lidi v nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch podob\u00e1ch, st\u00edny, zv\u00ed\u0159ata, cokoliv. Nedok\u00e1zal by v\u0161ak zachytit d\u016fv\u011bru v n\u011bkoho, pot\u0159ebu b\u00fdt s n\u011bk\u00fdm, l\u00e1sku k n\u011bkomu. S\u00e1m tyto pocity je\u0161t\u011b nikdy skute\u010dn\u011b neza\u017eil, a pr\u00e1v\u011b proto ode\u0161el z domu. Cht\u011bl se rozv\u00edjet. Usadit se na nov\u00e9m, nepoznan\u00e9m m\u00edst\u011b, potk\u00e1vat nov\u00e9 lidi, zapadnout mezi n\u011b a mo\u017en\u00e1 pozd\u011bji nal\u00e9zt svou budouc\u00ed inspiraci, d\u00edky kter\u00e9 by byl kone\u010dn\u011b \u00fapln\u00fd.<\/p>\n

Pomalu zamrkal a zaost\u0159il pohled na Toma, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b pom\u00e1hal Babett, ulo\u017eit se na gau\u010d. Po\u0159\u00e1d ji toti\u017e nepou\u0161t\u011bla touha tancovat, Tomovi se tak ka\u017edou chvilku p\u0159ihodil mal\u00fd pohlavek, jak \u017eiv\u011b natahovala ruce a vrt\u011bla hlavou. Do toho si je\u0161t\u011b ke v\u0161emu pozp\u011bvovala cokoliv, co j\u00ed zrovna napadlo, a t\u00edm rozesm\u00e1vala jak Billa, tak samotn\u00e9ho Toma.<\/p>\n

Bill b\u011bhem t\u011bch okam\u017eik\u016f ned\u011blal v\u016fbec nic. Pouze zav\u0159el o\u010di, usm\u00edval se a naslouchal Tomovu sm\u00edchu, kter\u00fd mu p\u0159ipom\u00ednal sm\u00edch mal\u00e9ho chlapce. Naposled c\u00edtil n\u011bco podobn\u00e9ho, kdy\u017e mu bylo osm. Do jejich t\u0159\u00eddy p\u0159i\u0161la v t\u00e9 dob\u011b nov\u00e1 spolu\u017ea\u010dka, kter\u00e1 byla tro\u0161i\u010dku robustn\u011bj\u0161\u00ed, ale Billovi se l\u00edbila. Jako um\u011blec um\u011bl nal\u00e9zt kr\u00e1su i v t\u011bch nejneo\u010dek\u00e1van\u011bj\u0161\u00edch objektech.<\/p>\n

„Babett, ubl\u00ed\u017e\u00ed\u0161 si,“ zaslechl Tom\u016fv pobaven\u00fd hlas, ale neotv\u00edral o\u010di. Pouze naslouchal a nev\u011bdomky se vracel do dob, kdy mu bylo osm. Sv\u011bt se s n\u00edm podivn\u011b to\u010dil a alkohol v tom hr\u00e1l pouze minim\u00e1ln\u00ed roli. T\u0159\u00e1sl se, na rukou c\u00edtil neust\u00e1lou p\u0159\u00edtomnost hus\u00ed k\u016f\u017ee a v b\u0159i\u0161e \u0161evelen\u00ed cel\u00e9ho st\u00e1da divok\u00fdch mot\u00fdlk\u016f. Byl to moc kr\u00e1sn\u00fd pocit, dokonce natolik kr\u00e1sn\u00fd, \u017ee m\u011bl strach otev\u0159\u00edt o\u010di, aby to v\u0161echno najednou nezmizelo.<\/p>\n

Nev\u011bdomky zvedl dlan\u011b a ukryl do nich tv\u00e1\u0159. Fun\u011bl p\u0159esn\u011b tak jako Dust p\u0159i us\u00edn\u00e1n\u00ed, ale v tu chv\u00edli se nedok\u00e1zal soust\u0159edit na nic jin\u00e9ho krom\u011b pocit\u016f, kter\u00e9 si jej b\u011bhem dvou dn\u00ed cel\u00e9ho podmanily. Sna\u017eil se zhluboka d\u00fdchat, aby ovl\u00e1dl sv\u016fj t\u0159es, ale nebylo to tak lehk\u00e9, jak by doufal.<\/p>\n

Ve chv\u00edli, kdy na sv\u00fdch dlan\u00edch uc\u00edtil dotek ledov\u00fdch prst\u016f, nedok\u00e1zal reagovat. Neh\u00fdbal se, nepromluvil, pouze \u010dekal. Tom mu je vzal mezi sv\u00e9 a siln\u011b stiskl. Bylo to p\u0159esn\u011b jako ve fyzice. Dva objekty si navz\u00e1jem m\u011bnily svou energii. Teplej\u0161\u00ed t\u011bleso odevzd\u00e1valo sv\u00e9 teplo chladn\u011bj\u0161\u00edmu. Billovy ruce zah\u0159\u00edvaly Tomovy zk\u0159ehl\u00e9 prsty, zat\u00edmco jeho z\u00e1\u0159 nab\u00edzela sv\u011btlo Tomov\u011b utr\u00e1pen\u00e9 du\u0161i. Bylo pouze na n\u011bm, zdali ji p\u0159ijme, nebo nikoliv.<\/p>\n

„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se s v\u00e1\u017en\u00fdm v\u00fdrazem, kter\u00fd ustoupil s Billov\u00fdm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm a drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n

„Ano, jsem,“ Bill se p\u0159evalil na v\u0161echny \u010dty\u0159i, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed si opatrn\u011b klekl. Jejich tv\u00e1\u0159e si je\u0161t\u011b nikdy nebyly tak bl\u00edzko. „Jenom se mi tro\u0161i\u010dku mot\u00e1 hlava,“ odv\u011btil popravd\u011b, sleduj\u00edc nejvzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed bod v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch. Drobn\u00e1 jiskra, zcela potla\u010den\u00e1 v\u0161\u00ed tou bolest\u00ed a strachem, kter\u00e9 se draly na povrch v jasn\u00e9 p\u0159evaze. Ale p\u0159esto tam byla!<\/p>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee jsme to s t\u00edm slaven\u00edm malinko p\u0159ehnali,“ Tom vykouzlil roztomil\u00fd, m\u00edrn\u011b opil\u00fd \u00fasm\u011bv a ohl\u00e9dl se, proto\u017ee se pokojem rozhostilo a\u017e podez\u0159el\u00e9 ticho.<\/div>\n

Babett se p\u0159evalila na b\u0159icho, p\u0159i\u010dem\u017e ze sebe set\u0159\u00e1sla Dusta, kter\u00fd nespokojen\u011b zavr\u010del a p\u0159ib\u011bhl za Tomem. Pro n\u011bj v\u0161ak bylo d\u016fle\u017eit\u00e9 pouze to, \u017ee kone\u010dn\u011b usnula, a jak ji znal, bude sp\u00e1t a\u017e do r\u00e1na. Svou pozornost proto op\u011bt v\u011bnoval Billovi, kter\u00fd z\u016fst\u00e1val na sv\u00e9m m\u00edst\u011b. V t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti Tomova t\u011bla se sklon\u011bnou tv\u00e1\u0159\u00ed a po\u0159\u00e1d n\u00e1dhern\u00fd.<\/p>\n

„Ulo\u017e\u00edm t\u011b, ano?“<\/p>\n

Nemusel Billovi ani nab\u00edzet dla\u0148. Jejich ruce z\u016fst\u00e1valy i nad\u00e1le propleten\u00e9. Bill se nerv\u00f3zn\u011b kousl do rtu a pokusil se vst\u00e1t i p\u0159esto, \u017ee v\u011bd\u011bl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e, co m\u011blo n\u00e1sledovat. Neb\u00fdt Tomova post\u0159ehu, rozbil by si i druh\u00e9 koleno.<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se,“ p\u00edpl tich\u00fdm hl\u00e1skem a unaven\u011b si op\u0159el tv\u00e1\u0159 o Tomovo rameno.<\/div>\n

„To nic, je to v po\u0159\u00e1dku.“<\/p>\n

Tom siln\u011b tiskl v\u00ed\u010dka a bojoval ze v\u0161ech sil, aby nad n\u00edm \u010d\u00e1st jeho j\u00e1 – p\u0159esn\u011bji ta, kter\u00e1 mu pomohla p\u0159e\u017e\u00edt t\u0159i roky ve v\u011bzen\u00ed, nez\u00edsk\u00e1vala p\u0159evahu. Bill se o n\u011bj vys\u00edlen\u011b op\u00edral, hledaj\u00edc ztracenou rovnov\u00e1hu, Tomovi v\u0161ak tak bl\u00edzk\u00fd dotek zp\u016fsoboval ukrutnou bolest. Jako by mu vypaloval d\u00edru do hrudi a probouzel k \u017eivotu jak jeho pr\u00e1zdn\u00e9 srdce, tak i mysl. Zavr\u00e1voral, ale p\u0159esto se dok\u00e1zal udr\u017eet na nohou. Nen\u00e1vid\u011bl Billovu v\u016fni. Nen\u00e1vid\u011bl jeho k\u0159ehkost. Nen\u00e1vid\u011bl v\u0161echno to, co s n\u00edm prov\u00e1d\u011bl, a p\u0159esto by se t\u011bch pocit\u016f ji\u017e nedok\u00e1zal vzd\u00e1t.<\/div>\n

I p\u0159es ve\u0161ker\u00e9 zmaten\u00ed dok\u00e1zal pohotov\u011b jednat.<\/p>\n

„Hmm \u2026ponesu t\u011b,“ \u0161eptl, aby t\u00edm neprobudil Babett, a pla\u0161e omotal pa\u017ei kolem drobn\u00fdch Billov\u00fdch bok\u016f.<\/p>\n

Ten se mu sice sna\u017eil pon\u011bkud po sv\u00e9m vysv\u011btlit, \u017ee to zvl\u00e1dne a \u017ee je moc t\u011b\u017ek\u00fd na to, aby jej unesl, nakonec ale v\u016fbec neprotestoval, kdy\u017e se ocitl v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed. Bylo neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, jak rychle se mu ve\u0161ker\u00e1 potla\u010den\u00e1 opilost nahrnula do hlavy a on se n\u00e1hle c\u00edtil slab\u00fd a unaven\u00fd. Chytil se Toma kolem krku, druhou ruku mu p\u0159itiskl na hrudn\u00edk a vd\u011b\u010dn\u011b jej hladil. Ukazov\u00e1\u010dkem l\u00e1skypln\u011b kreslil velik\u00e9 p\u00edsmeno T na jeho tri\u010dku.<\/div>\n

Asi v polovin\u011b cesty do pokoje jej \u00fanava zmohla natolik, \u017ee mu klesla hlava na Tomovo rameno a p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka.<\/p>\n

„Pov\u00eddej mi n\u011bco.“<\/div>\n

„Co bys cht\u011bl sly\u0161et?“ Tom opatrn\u011b kr\u00e1\u010del po schodech. C\u00edtil a\u017e \u0161\u00edlen\u00fd strach z toho, \u017ee by ztratil rovnov\u00e1hu a ubl\u00ed\u017eil by mu. M\u011bl za n\u011bj zodpov\u011bdnost, a proto jeho slov\u016fm nev\u011bnoval p\u0159\u00edli\u0161 velikou pozornost.<\/div>\n
„Cokoliv. Chci pouze sly\u0161et tv\u016fj hlas.“<\/p>\n

Tom v t\u00e9 chv\u00edli m\u00e1lem upadl. Bill se mu na rukou uvelebil do p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed polohy, tv\u00e1\u0159 vlo\u017eil do ohybu mezi krkem a ramenem a klidn\u011b oddechoval.<\/p>\n

„Bille,“ Tom m\u011bl chu\u0165 se neklidn\u011b o\u0161\u00edt po ka\u017ed\u00e9m Billov\u011b v\u00fddechu. Nebyl si jist\u00fd, jak dlouho je\u0161t\u011b vydr\u017e\u00ed sn\u00e1\u0161et horkost jeho dechu na sv\u00e9 poko\u017ece.<\/div>\n

„Co kdybys mi rad\u011bji pov\u00eddal n\u011bco ty?“<\/div>\n
Poda\u0159ilo se mu Billa probrat natolik, \u017ee zvedl hlavu a ospale se rozhl\u00ed\u017eel kolem. Na prahu dve\u0159\u00ed jej v\u0161ak n\u011bco zaujalo, jeliko\u017e se napjal a zv\u011bdav\u011b m\u017eoural na tmav\u00fd pant dve\u0159\u00ed. Tom se t\u00edm sm\u011brem pod\u00edval tak\u00e9, ale nic nevid\u011bl.<\/p>\n

„To je jmel\u00ed?“<\/p>\n

Zaslechl tichou ot\u00e1zku a teprve tehdy si vzpomn\u011bl na drobnou kyti\u010dku, kterou m\u011bl nade dve\u0159mi. Jeho prarodi\u010de se dr\u017eeli nejenom osv\u011bd\u010den\u00fdch tradic, ale r\u00e1di vytv\u00e1\u0159eli i sv\u00e9 vlastn\u00ed. V\u011b\u0159ili, \u017ee pokud se bude v dom\u011b nach\u00e1zet jmel\u00ed, bude jejich d\u016fm zapln\u011bn pouze l\u00e1skou a porozum\u011bn\u00edm. Nebylo to zcela tak, ale Tom nedok\u00e1zal zni\u010dit jejich naivn\u00ed p\u0159edstavy, ve kter\u00e9 tolik v\u011b\u0159ili. Proto jim s\u00e1m pom\u00e1hal s v\u011b\u0161en\u00edm jednotliv\u00fdch v\u011btv\u00ed.<\/p>\n

„Ou, ano \u2026“ se smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem sledoval obrysy tmav\u00fdch l\u00edstk\u016f a d\u00e1vno seschl\u00fdch bobul\u00ed. „Dala jej jsem je\u0161t\u011b moje babi\u010dka. Je ji\u017e hodn\u011b star\u00e9 a popravd\u011b-„<\/div>\n

Popravd\u011b byl hodn\u011b hloup\u00fd, kdy\u017e kdysi zpochybnil jeho kouzlo. Neb\u00fdt jmel\u00ed, z\u0159ejm\u011b by se nikdy nestalo to, co vz\u00e1p\u011bt\u00ed n\u00e1sledovalo. Nebyl si jist\u00fd, kde Bill nabral tolik s\u00edly, aby narovnal tv\u00e1\u0159, ale p\u0159esto to dok\u00e1zal. Narovnal se, zaost\u0159il sv\u016fj pohled natolik, aby neminul sv\u016fj c\u00edl, a p\u0159itiskl sv\u00e9 stisknut\u00e9 rty proti Tomov\u00fdm. I p\u0159esto\u017ee jejich polibek netrval ani dv\u011b vte\u0159iny, se s ob\u011bma zato\u010dil sv\u011bt.<\/p>\n

„Co to bylo? “ Tom pomohl Billovi na vlastn\u00ed nohy, p\u0159es tlukot sv\u00e9ho srdce t\u00e9m\u011b\u0159 nepost\u0159ehl, \u017ee v\u016fbec promluvil. Vyvalen\u00fdma o\u010dima sledoval Billovu tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 se zd\u00e1la b\u00fdt tak\u00e9 zna\u010dn\u011b p\u0159ekvapen\u00e1.<\/p>\n

„J-j\u00e1\u2026“ Bill by se v tu chv\u00edli nejrad\u011bji ut\u00edkal skr\u00fdt pod postel a u\u017e nikdy nevy\u0161el. „Nen\u00ed to zvykem? Aby se lid\u00e9 pod jmel\u00edm pol\u00edbili?“<\/p>\n

„To ano, ale\u2026 tohle jsme my dva,“ Tom se je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d sna\u017eil ubr\u00e1nit gravitaci, kter\u00e1 jej nutila klesnout na kolena, prsty si p\u0159ejet po rtech a sn\u00edt o tom, aby se to je\u0161t\u011b n\u011bkdy zopakovalo.<\/p>\n

„I my dva jsme jen lid\u00e9.“<\/p>\n

Tom sledoval jeho smutnou tv\u00e1\u0159. L\u00edtost ve spojen\u00ed s alkoholem sice nebyla nejlep\u0161\u00ed kombinac\u00ed, ale alespo\u0148 jej p\u0159inutila konat. P\u0159ik\u00fdvl, uznal, \u017ee m\u011bl pravdu a s\u00e1m jej chytil za ruku. Vr\u00e1voravou ch\u016fz\u00ed se dostali zp\u011bt na pr\u00e1h dve\u0159\u00ed, kde zastavili. Bill k n\u011bmu t\u00e1zav\u011b zvedl provinil\u00fd pohled a p\u0159ekvapen\u011b vydechl, jakmile se jeho tv\u00e1\u0159 n\u00e1hle ocitla v sev\u0159en\u00ed Tomov\u00fdch dlan\u00ed.<\/p>\n

„Moje babi\u010dka striktn\u011b dodr\u017eovala ve\u0161ker\u00e9 zvyky,“ palcem p\u0159ejel po Billov\u011b spodn\u00edm rtu, jako by byl t\u00edm nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00edm pokladem. „Byly pro ni posv\u00e1tn\u00e9.“<\/div>\n

Za\u0161eptal p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jej n\u011b\u017en\u011b pol\u00edbil\u2026<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Bill dok\u00e1zal popsat svou minulost za pomoci n\u011bkolika z\u00e1chytn\u00fdch bod\u016f. T\u00edm prvn\u00edm bylo m\u00edsto, kde vyr\u016fstal. Asi pades\u00e1t kilometr\u016f severn\u011b, se nach\u00e1zela mal\u00e1 vesnice, dost podobn\u00e1, a z\u00e1rove\u0148 tak odli\u0161n\u00e1 od t\u00e9, do kter\u00e9 se pr\u00e1v\u011b p\u0159ist\u011bhoval. M\u00edstn\u00ed lid\u00e9 pat\u0159ili<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[559],"tags":[],"class_list":["post-4761","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bourdon"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4761","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4761"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4761\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4761"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4761"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4761"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}