{"id":4770,"date":"2013-08-18T17:00:00","date_gmt":"2013-08-18T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4756"},"modified":"2013-08-18T17:00:00","modified_gmt":"2013-08-18T16:00:00","slug":"unverwustl-ich-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/08\/18\/unverwustl-ich-11\/","title":{"rendered":"Unverw\u00fcstl\u200bich 11."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
\u010d\u00edst cel\u00e9<\/strong><\/a><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
statistika<\/a>
<\/strong><\/div>\n
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Trvalo to celou v\u011b\u010dnost. Nem\u011bl jsem s\u00edlu na nic, ani na pozitivn\u00ed my\u0161len\u00ed. Byl jsem vy\u010derpan\u00fd na smrt a jedin\u00e9 co jsem cht\u011bl, bylo lehnout si kamkoliv a sp\u00e1t klidn\u011b cel\u00e9 v\u011bky. P\u0159esto\u017ee u m\u011b John nebyl, i tak jsem trp\u011bl. Nev\u00edm, na co m\u011b napojil, ale kdykoliv jsem za\u010dal us\u00ednat, m\u00e9 t\u011blo dostalo \u0161ok, p\u0159i\u010dem\u017e b\u011bhem cel\u00e9 doby jich muselo b\u00fdt snad sto. Byl jsem natolik mimo, \u017ee jsem ani neudr\u017eel mo\u010d v t\u011ble, ale nem\u011bl jsem s\u00edlu ani na stud.<\/p>\n

Nebylo mi v\u016fbec jasn\u00e9, jak dlouho jsem v t\u00e9 studen\u00e9 m\u00edstnosti visel zav\u011b\u0161en\u00fd na h\u00e1ku, ale kdy\u017e se mezi dve\u0159mi objevil John, m\u00fdm t\u011blem projela sm\u011bsice ur\u010dit\u00e9 \u00falevy a z\u00e1rove\u0148 \u0161\u00edlen\u00e9ho strachu. Ubl\u00ed\u017e\u00ed mi je\u0161t\u011b v\u00edc?<\/p>\n

„Dobr\u00e9 odpoledne, pane Kaulitzi,“ usm\u00edval se naprosto spokojen\u011b. „R\u00e1d bych se v\u00e1s zeptal, jak se v\u00e1m spalo, ale na\u0161t\u011bst\u00ed dob\u0159e v\u00edm, \u017ee jste nespal v\u016fbec. A jak vid\u00edm, zachoval jste se jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kdy\u017e jste neudr\u017eel svou mo\u010d. Za to by m\u011bl p\u0159ij\u00edt n\u011bjak\u00fd trest, co mysl\u00edte?“<\/p>\n

\u0160okovan\u011b jsem vydechl a z posledn\u00edch sil sebou zazm\u00edtal, kdy\u017e jsem v jeho ruce spat\u0159il zap\u00e1lenou cigaretu. Co v\u0161echno je proboha schopn\u00fd ud\u011blat, jen aby dos\u00e1hl sv\u00e9ho? Strachy bez sebe jsem sledoval, jak se ke mn\u011b p\u0159ibli\u017eoval s t\u00e9m\u011b\u0159 slastn\u00fdm v\u00fdrazem a labu\u017enicky p\u0159ilo\u017eil roz\u017ehaven\u00fd konec cigarety k m\u00fdm z\u00e1d\u016fm. Bolestn\u011b jsem vyk\u0159ikl. C\u00edtil jsem ka\u017ed\u00e9 \u0161kubnut\u00ed poko\u017eky, jak se \u0161kva\u0159ila pod t\u00edm horkem. N\u011bkolikr\u00e1t to cel\u00e9 zopakoval, ne\u017e se s t\u00e9m\u011b\u0159 zdrcuj\u00edc\u00edm povzdechem odt\u00e1hl a k m\u00e9mu \u0161oku m\u011b pustil na zem. Tvrd\u011b jsem dopadnul na kolena, ale t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b jsem se svalil na bok, sna\u017e\u00edc se zhluboka d\u00fdchat.<\/div>\n

\n
\n

„Bohu\u017eel ale u\u017e nem\u00e1me \u010das, ka\u017edou chv\u00edl\u00ed v\u00e1s vyzvedne v\u00e1\u0161 bratr a bylo by dobr\u00e9, kdybyste ji\u017e byl p\u0159evle\u010den\u00fd,“ odlo\u017eil cigaretu na st\u016fl a vyt\u00e1hl m\u011b na sotva stoj\u00edc\u00ed \u017eidli. „Va\u0161e matka byla tak laskav\u00e1, \u017ee p\u0159ivezla i n\u011bco na p\u0159evle\u010den\u00ed, na m\u00e9 doporu\u010den\u00ed,“ s \u00fa\u0161klebkem m\u011b za\u010dal svl\u00e9kat, a z\u00e1rove\u0148 obl\u00e9kat do \u010dist\u00e9ho. I p\u0159es ve\u0161kerou nen\u00e1vist jsem mu za to byl vd\u011b\u010dn\u00fd, proto\u017ee jsem necht\u011bl, aby m\u011b takhle Bill vid\u011bl. U\u017e tak uvid\u00ed dost\u2026 „V\u00fdborn\u011b, jste p\u0159ipraven\u00fd na cestu dom\u016f. Te\u010f p\u0159ijdou dva mu\u017ei a odvedou v\u00e1s p\u0159ed d\u016fm, kde po\u010dk\u00e1te na v\u00e1\u0161 odvoz. Douf\u00e1m, \u017ee do p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho sezen\u00ed u\u017e budete poslu\u0161n\u011bj\u0161\u00ed, pane Kaulitzi,“ se \u0161kodolib\u00fdm \u00fasm\u011bvem na m\u011b mrknul, na\u010de\u017e ode\u0161el.<\/p>\n

Vz\u00e1p\u011bt\u00ed na to se uk\u00e1zali dva namakan\u00ed chl\u00e1pci, kte\u0159\u00ed moje \u0161pinav\u00e9 oble\u010den\u00ed nah\u00e1zeli do pytle. Str\u010dili mi ho do ruky, a pot\u00e9 co si navl\u00e9kli gumov\u00e9 rukavice, m\u011b chytli v podpa\u017ed\u00ed a t\u00e9m\u011b\u0159 m\u011b t\u00e1hli ven.<\/p>\n

C\u00edtil jsem se neuv\u011b\u0159iteln\u011b pon\u00ed\u017een\u00fd. Chovali se ke mn\u011b jako k nejv\u011bt\u0161\u00ed \u0161p\u00edn\u011b, v\u016fbec nebrali ohled na m\u016fj fyzick\u00fd a psychick\u00fd stav. T\u00e1hli m\u011b jako mrtvolu a stejn\u011b tak m\u011b i odhodili na n\u00edzkou lavi\u010dku p\u0159ed domem. Bolestn\u011b jsem za\u00fap\u011bl, vy\u010derpan\u011b se op\u00edraj\u00edc. Po\u0159\u00e1d mi nebylo jasn\u00e9, kolik je hodin ani kolik hodin jsem visel zav\u011b\u0161en\u00fd, ale byl jsem neuv\u011b\u0159iteln\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd za ka\u017edou vte\u0159inu, kdy jsem mohl sed\u011bt.<\/p>\n

„Tome,“ ozval se \u0161okovan\u00fd v\u00fdk\u0159ik po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli, co jsem tam jen sed\u011bl. Zlomen\u011b jsem zav\u0159el o\u010di. Jako by m\u00e9mu pon\u00ed\u017een\u00ed nebylo dost, te\u010f u\u017e p\u0159ed Billem nikdy nebudu hrdinou. „Proboha, jsi v po\u0159\u00e1dku? Co ti ten hajzl provedl?“ starostliv\u011b m\u011b hned za\u010dal kontrolovat.<\/p>\n

„Billy,“ ti\u0161e jsem hlesl. Cht\u011bl jsem ho vz\u00edt za ruku a \u0159\u00edct mu, \u017ee jsem v po\u0159\u00e1dku, a\u0165 m\u011b jen odveze dom\u016f, ale na v\u00edc jsem se prost\u011b nezmohl. Pevn\u011b jsem semknul v\u00ed\u010dka, abych se p\u0159ed n\u00edm nerozbre\u010del.<\/p>\n

„Pojedeme dom\u016f,“ n\u011b\u017en\u011b m\u011b chytil kolem pasu a pomali\u010dku m\u011b vedl k autu, zat\u00edmco n\u011bkomu volal. Moc jsem ho nevn\u00edmal sam\u00fdm soust\u0159ed\u011bn\u00edm, abych sebou n\u011bkde ne\u0161vihnul, proto\u017ee to u\u017e by m\u011b Bill asi nezvedl.<\/p>\n

Se za\u00fap\u011bn\u00edm jsem se kone\u010dn\u011b svezl do m\u011bkk\u00e9 seda\u010dky v aut\u011b, co\u017e byla posledn\u00ed kapka pro m\u00e9 moment\u00e1ln\u011b zni\u010den\u00e9 t\u011blo. Pamatuju si jen, \u017ee Bill n\u011bkomu t\u00e9m\u011b\u0159 hystericky oznamoval, a\u0165 ho \u010dek\u00e1, ale co bylo potom, to u\u017e nev\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Vzbudilo m\u011b ostr\u00e9 bod\u00e1n\u00ed v oblasti zad a boku. Ze strachu, \u017ee jsem zase pod rukama Johna, jsem vyd\u011b\u0161en\u011b vyk\u0159ikl a hned se z dosahu t\u00e9 bolesti odsunul. P\u0159ekvapilo m\u011b, \u017ee se neozval \u017e\u00e1dn\u00fd vztekl\u00fd \u0159ev, ale tich\u00e9 konej\u0161en\u00ed. Pomalu jsem otev\u0159el o\u010di, m\u017eouraj\u00edc do p\u0159\u00edtm\u00ed pokoje. Jakmile jsem uvid\u011bl Kaye, samou \u00falevou jsem se rozbre\u010del.<\/p>\n

Kay byl okam\u017eit\u011b u m\u011b; pevn\u011b, ale opatrn\u011b m\u011b obj\u00edmal a \u0161eptal mi do vlas\u016f tich\u00e1 vyzn\u00e1n\u00ed l\u00e1sky. Bre\u010del jsem mu do tri\u010dka v\u0161echny slzy, kter\u00e9 tak moc cht\u011bly ven celou dobu u Johna. Pustil jsem ze sebe v\u0161echen strach a bolest – byl jsem v n\u00e1ru\u010di toho, koho jsem miloval a kdo miloval m\u011b. Vy\u010derpan\u011b jsem se op\u0159el hlavou o jeho hrudn\u00edk a povzdechl.<\/p>\n

„Chce\u0161 o tom mluvit?“ zamumlal ti\u0161e po n\u011bkolika dlouh\u00fdch minut\u00e1ch, kdy jsem mu jen le\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed a ml\u010dky se uklid\u0148oval z po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed hysterie. Po\u0159\u00e1d jsem se c\u00edtil opravdu mizern\u011b a nep\u0159id\u00e1valo ani to, jak moc jsem se styd\u011bl za svou slabost. Co jsem to za mu\u017ee, kdy\u017e jsem takov\u00e1 padavka? Kdy\u017e nevydr\u017e\u00edm p\u00e1r hodin t\u011blesn\u00fdch trest\u016f?<\/p>\n

R\u00e1zn\u011b jsem zavrt\u011bl hlavou. P\u0159i vzpom\u00ednce na d\u011bn\u00ed v Johnov\u011b „l\u00e9\u010debn\u011b“ jsem m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed ut\u00e9ct daleko i od Kaye, a to bylo to posledn\u00ed, co jsem cht\u011bl. Nezb\u00fdvalo tedy nic jin\u00e9ho, ne\u017e ud\u011blat z m\u00e9ho traumatu tabu. „Kde je Bill?“ zeptal jsem se nam\u00edsto toho.<\/p>\n

„Pendluje mezi domem tv\u00fdch rodi\u010d\u016f a t\u00edmhle, st\u011bhuje ti v\u011bci, Tome,“ povzdechl, ale po m\u00e9m t\u00e1zav\u00e9m pohledu hned pokra\u010doval: „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsme o tom spolu mluvili a tys zat\u00edm odm\u00edtal, ale j\u00e1 nedovol\u00edm, aby ses je\u0161t\u011b n\u011bkdy vr\u00e1til do toho domu. Klidn\u011b si najdi vlastn\u00ed bydlen\u00ed, pochop\u00edm to, ale k t\u00e9 \u0161\u00edlen\u00e9 \u017eensk\u00e9 u\u017e se nikdy nevr\u00e1t\u00ed\u0161,“ zamra\u010dil se.<\/p>\n

„Ale co bude s Billem? Matka ho nenech\u00e1 jen tak b\u00fdt, kdy\u017e mi pom\u00e1h\u00e1. Zni\u010d\u00ed ho, Bill j\u00ed pot\u0159ebuje, Kayi,“ vy\u010derpan\u011b jsem vydechl a svalil se zp\u00e1tky do pe\u0159in.<\/p>\n

„Taky se st\u011bhuje. Zat\u00edm bydl\u00ed u Anise, ale hled\u00e1 si vlastn\u00ed byt. \u0158\u00edkal, \u017ee by tam nevydr\u017eel, pot\u00e9 co t\u011b vid\u011bl v tom stavu po terapii,“ lehl si proti mn\u011b. Jemn\u011b m\u011b pohladil po boku, kde byly st\u00e1le \u010derstv\u00e9 ranky po cigaret\u00e1ch.<\/p>\n

Sklopil jsem pohled a op\u0159el se hlavou o Kayovo rameno. Tak\u017ee jsem se stal jeho ofici\u00e1ln\u00edm partnerem, u\u017e neexistovalo nic, co by to mohlo vyvr\u00e1tit. Byli jsme p\u00e1r v prav\u00e9m slova smyslu, byli jsme \u017eivotn\u00ed partne\u0159i. Jen\u017ee a\u010dkoliv to bylo p\u0159esn\u011b to, co jsem si p\u0159\u00e1l, nec\u00edtil jsem se \u0161\u0165astn\u00fd. Mohl za to pro\u017eit\u00fd \u0161ok? A pokud ano, vzpamatuju se n\u011bkdy?<\/p>\n

„Nad ni\u010d\u00edm te\u010f nep\u0159em\u00fd\u0161lej, Tome,“ n\u011b\u017en\u011b m\u011b pol\u00edbil na sp\u00e1nek, kdy\u017e mi ze rt\u016f unikl dal\u0161\u00ed ztr\u00e1pen\u00fd povzdech. „Te\u010f je nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee jsi v bezpe\u010d\u00ed a mezi lidmi, co t\u011b miluj\u00ed, a\u0165 jsi jak\u00fdkoliv. Na ni\u010dem jin\u00e9m v tuhle chv\u00edli nez\u00e1le\u017e\u00ed, dob\u0159e? Hlavn\u011b si odpo\u010di\u0148.“<\/p>\n

Ml\u010dky jsem p\u0159ik\u00fdvl a zav\u0159el o\u010di, rozj\u00edmaj\u00edc nad t\u00edm, co v\u0161echno se mnou uplynul\u00e9 z\u00e1\u017eitky ud\u011blaj\u00ed. Budu po\u0159\u00e1d tak optimistick\u00fd? Ztrat\u00edm d\u016fv\u011bru k lidem? P\u0159estanu b\u00fdt tak vesel\u00fd? Najdu je\u0161t\u011b n\u011bkdy cestu k matce a Gordonovi? A co vlastn\u011b Bill? Co tohle v\u0161echno ud\u011bl\u00e1 s n\u00edm?<\/p>\n

Hlavou se mi honila jedna ot\u00e1zka za druhou, ani\u017e bych se skute\u010dn\u011b sna\u017eil na n\u011b naj\u00edt n\u011bjakou odpov\u011b\u010f. Byl jsem p\u0159\u00edli\u0161 unaven\u00fd, bolela m\u011b hlava i trup; mohl jsem z\u0159eteln\u011b c\u00edtit, jak se zran\u011bn\u00e1 poko\u017eka pomalu sna\u017e\u00ed zacelit.<\/p>\n

„Prospi se, Tome,“ Kay p\u0159ese m\u011b p\u0159ehodil pe\u0159inu, ale nevzd\u00e1lil se ani o kousek. V jeho o\u010d\u00edch byla sm\u00edchan\u00e1 bolest se starostlivost\u00ed a hn\u011bvem. Nepochyboval jsem, \u017ee kdyby mohl, m\u00e9ho „l\u00e9\u010ditele“ by nel\u00edtostn\u011b zabil. Jen\u017ee nemohl.<\/p>\n

V\u00edc jsem se k n\u011bmu p\u0159itulil a vd\u011b\u010dn\u011b ho pol\u00edbil na bradu. Byl t\u00edm nejlep\u0161\u00edm, co m\u011b za cel\u00fd \u017eivot potkalo.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010d\u00edst cel\u00e9 statistika autor: Saline A. Trvalo to celou v\u011b\u010dnost. Nem\u011bl jsem s\u00edlu na nic, ani na pozitivn\u00ed my\u0161len\u00ed. Byl jsem vy\u010derpan\u00fd na smrt a jedin\u00e9 co jsem cht\u011bl, bylo lehnout si kamkoliv a sp\u00e1t klidn\u011b cel\u00e9 v\u011bky. P\u0159esto\u017ee u m\u011b John<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[556],"tags":[],"class_list":["post-4770","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-unverwustl-ich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4770","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4770"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4770\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4770"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4770"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4770"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}