{"id":4773,"date":"2013-08-17T16:00:00","date_gmt":"2013-08-17T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4759"},"modified":"2013-08-17T16:00:00","modified_gmt":"2013-08-17T15:00:00","slug":"novel-of-dreams-our-life-38","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/08\/17\/novel-of-dreams-our-life-38\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – Our Life 38."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
\u010d\u00edst cel\u00e9<\/strong><\/a><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
statistika
<\/strong><\/a><\/div>\n
autor: Mischy & Turmawe<\/strong><\/a><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

— O N\u011aKOLIK DN\u016e POZD\u011aJI —<\/p>\n

<\/em> V\u0161e bylo v posledn\u00edch dnech divn\u00e9, jin\u00e9 a \u0159ekl bych, \u017ee \u0161patn\u00e9, alespo\u0148 se mi to tak jevilo. To, jak se Tom choval, jak se mnou jednal a jeho n\u00e1lada celkov\u011b byla \u00fapln\u011b jin\u00e1 ne\u017e kdykoli jindy. Nejv\u00edce \u010dasu tr\u00e1vil ve sv\u00e9 pracovn\u011b. Zval si v\u00edce pacient\u016f ne\u017e obvykle, pracoval i pozd\u011b ve\u010der. Kdy\u017e m\u011bl volnou chv\u00edli, sp\u00ed\u0161e se d\u00edval na televizi, poleh\u00e1val na pohovce a byl st\u00e1le tich\u00fd. P\u0159i\u0161lo mi to, jako by se nem\u011bl chu\u0165 bavit, i kdy\u017e jsme si nic neprovedli. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. V\u017edy\u0165 ten m\u016fj m\u00e9\u010fa se v\u016fbec nesm\u00e1l.<\/em> Pov\u00eddali jsme si, ale v\u00e1\u017en\u011b ne moc. Tolik to bolelo, tr\u00e1pilo m\u011b to. Nedok\u00e1zal jsem pochopit, pro\u010d se tohle d\u011bje. Cel\u00e9 dny jsem nep\u0159em\u00fd\u0161lel o ni\u010dem jin\u00e9m. V\u017edy\u0165\u2026 pomalu ka\u017ed\u00fd ve\u010der jen ulehl vedle m\u011b do postele, dal mi pusu, maxim\u00e1ln\u011b m\u011b objal a t\u00edm to skon\u010dilo. Ne\u0161lo mi o ten sex, ale d\u0159\u00edve\u2026 milovali jsme se spolu skoro po\u0159\u00e1d. Te\u010f u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed v\u016fbec. Co m\u011b hodn\u011b p\u0159ekvapilo, bylo to, \u017ee dokonce ani za Yvonne tolik nechodil. To bylo hodn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a podivn\u00e9. Mo\u017en\u00e1 to zn\u00ed p\u0159ehnan\u011b, ale p\u0159i\u0161lo mi, \u017ee ke mn\u011b byl odta\u017eit\u00fd. Co jsem mu jen ud\u011blal? Chov\u00e1m se k n\u011bmu \u0161patn\u011b? Nep\u0159ipadal mi nijak na\u0161tvan\u00fd, to v\u016fbec ne. I kdy\u017e, mo\u017en\u00e1 se m\u00fdl\u00edm, kdo v\u00ed, snad jen on s\u00e1m.<\/p>\n

<\/em> Kdy\u017e jsem p\u0159ijel dom\u016f z pr\u00e1ce, po cel\u00e9m dom\u011b bylo ticho. Jen co jsem si svl\u00e9kl bundu a zul se, roze\u0161el jsem se je\u0161t\u011b s ta\u0161kou do pracovny. R\u00e1d bych dnes zajel do obchodu, pod\u00edvat se na n\u011bjak\u00e9 vybaven\u00ed do d\u011btsk\u00e9ho pokoje. Cht\u011bl bych, aby jel Tom ale se mnou. Nechci to vyb\u00edrat bez n\u011bj.<\/em> Tu\u0161il jsem, \u017ee tam Tom bude a tak\u00e9 jsem se nem\u00fdlil. Sed\u011bl u notebooku a byl do n\u011b\u010deho zahled\u011bn\u00fd. T\u00e9m\u011b\u0159 si nev\u0161iml toho, \u017ee jsem ve\u0161el.<\/div>\n

\n
„Ahoj, l\u00e1sko,“ po\u0161ept\u00e1m a rozejdu se k n\u011bmu. Alespo\u0148 jsem ho pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159 a pohladil ho po z\u00e1dech. Chyb\u011bl mi, st\u00fdskalo se mi, ale nejsem si jist\u00fd, \u017ee jemu tak\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Ahoj,“ oplat\u00ed mi pozdrav s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem a zvedne ke mn\u011b hlavu.<\/div>\n
Usm\u011bju se na n\u011bj a zap\u0159u se o jeho st\u016fl. „Jak ses dnes m\u011bl?“<\/div>\n
„U\u0161lo to,“ naklon\u00ed hlavu ke stran\u011b a pohlad\u00ed m\u011b po stehn\u011b. „Dneska jsem tu m\u011bl dva pacienty. \u010cty\u0159icetiletej chlap, co chce sp\u00e1chat sebevra\u017edu, proto\u017ee je tlustej, a sedmn\u00e1ctilet\u00e1 holka, kterou \u0161ikanujou ve \u0161kole,“ povzdechne, p\u0159i\u010dem\u017e se op\u0159e do k\u0159esla a trochu se ke mn\u011b nato\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Aha,“ smutn\u011b st\u00e1hnu obo\u010d\u00ed. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jak\u00e9 maj\u00ed lid\u00e9 probl\u00e9my. N\u011bkdy bych si to s n\u011bk\u00fdm i vym\u011bnil.<\/em> „Obdivuju t\u011b, \u017ee \u0159e\u0161\u00ed\u0161 tyhle probl\u00e9my, \u017ee t\u011bm lidem dok\u00e1\u017ee\u0161 pomoct,“ usm\u011bju se a pohlad\u00edm ho po ramenu.<\/div>\n
„Tak jako\u2026 Co m\u00e1\u0161 \u0159\u00edct \u010dty\u0159icetilet\u00e9mu chlapovi, kter\u00fd je tlust\u00fd a chce se kv\u016fli tomu zab\u00edt?“ pokr\u010d\u00ed nech\u00e1pav\u011b rameny, narovn\u00e1 se a hod\u00ed propisku na st\u016fl. „No nic. Jak ses m\u011bl ty? U\u017e d\u011bl\u00e1te zak\u00e1zku pro toho chl\u00e1pka z Berl\u00edna?“<\/div>\n
„Je to t\u011b\u017ek\u00fd,“ p\u0159ik\u00fdvnu a op\u0159u se zadkem o st\u016fl. „No, dneska jsme pomalu za\u010dali, ale to bude na dlouho.“ V\u00e1\u017en\u011b m\u011b ta zak\u00e1zka sere. U\u017e bych to m\u011bl r\u00e1d za sebou, ale zase na druhou stranu te\u010f bude lep\u0161\u00ed d\u011blat jednu zak\u00e1zku dlouhodob\u011b. U\u017e kv\u016fli prck\u016fm.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, tos \u0159\u00edkal,“ pok\u00fdv\u00e1 hlavou, p\u0159i\u010dem\u017e se napije z hrnku, co tu m\u011bl.<\/p>\n

„V\u016fbec se mi do t\u00e9 zak\u00e1zky nechce. Nem\u00e1m r\u00e1d tyhle v\u011bci, kter\u00e9 jsou slo\u017eit\u00e9, protahuj\u00ed se a \u010dlov\u011bk m\u00edsto pr\u00e1ce mus\u00ed m\u00edt st\u00e1le n\u011bjak\u00e9 sch\u016fze, kter\u00e9 v\u0161echno prodlu\u017euj\u00ed,“ zalo\u017e\u00edm si pa\u017ee na hrudi.<\/div>\n

„To ch\u00e1pu\u2026“ promne si trochu oko a op\u011bt se op\u0159e do k\u0159esla.<\/div>\n
„No, cht\u011bl jsem se t\u011b vlastn\u011b zeptat,“ odlo\u017e\u00edm si ta\u0161ku na zem a st\u00e1hnu si tro\u0161ku svetr, „necht\u011bl by ses zajet pod\u00edvat do obchodu? Mohli bychom koupit u\u017e n\u011bjak\u00e9 vybaven\u00ed do pokoj\u00ed\u010dku pro prcky,“ usm\u011bju se. To jsem zv\u011bdav, co mi na to \u0159ekne. Moc nad\u0161en\u011b nevypad\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Je\u0161t\u011b nem\u00e1me vybranou ani barvu na zdi,“ p\u0159ejede prsty po stole, na\u010de\u017e ke mn\u011b zvedne pohled.<\/div>\n
„Tak bychom to mohli jet obhl\u00e9dnout a n\u011bco nakoupit,“ brouknu.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ odsouhlas\u00ed po chvilce v\u00e1h\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Ale pokud se ti nechce,“ podzvednu ruce.<\/div>\n
„Klidn\u011b m\u016f\u017eeme,“ ujist\u00ed m\u011b o sv\u00e9m rozhodnut\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ usm\u011bju se a pohlad\u00edm ho po pa\u017ei. „Tak j\u00e1 se jen p\u0159evl\u00e9knu, kdykoli si \u0159ekni a m\u016f\u017eeme vyjet.“<\/div>\n
„Taky se p\u0159evle\u010du,“ zaklapne notebook a zvedne se. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee se m\u00e1m holit?“ p\u0159ejede si dlan\u00ed po \u010delisti, jako by uva\u017eoval, zda tam nechat jemn\u00e9 strni\u0161t\u011b, kter\u00e9 tam m\u011bl.<\/div>\n
„Mmm, nemus\u00ed\u0161,“ usm\u011bju se a pohlad\u00edm ho po t\u00e9 tv\u00e1\u0159i. „N\u00e1hodou, slu\u0161\u00ed ti to, kdy\u017e jsi takhle tro\u0161ku neoholen\u00fd,“ zacul\u00edm se mile. P\u0159ipad\u00e1 mi to na n\u011bm sexy.<\/p>\n

<\/em> „Dob\u0159e, nech\u00e1m to tak. Stejn\u011b to lidem m\u016f\u017ee b\u00fdt jedno,“ pousm\u011bje se.<\/div>\n

„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvnu a sehnu se k n\u011bmu, abych jej pol\u00edbil. Polibek mi op\u011btoval, p\u0159i\u010dem\u017e m\u011b pohladil dlan\u00ed po boku. Pol\u00edbil jsem ho je\u0161t\u011b jednou a usm\u00e1l se. I jeden pouh\u00fd polibek mi ud\u011blal radost.<\/em> Dal mi na opl\u00e1tku tak\u00e9 jeden drobn\u00fd polibek, a\u017e se poodt\u00e1hnul. Sklopil jsem tro\u0161ku o\u010di a pot\u00e9 se u\u017e od stolu odp\u00edchnul.<\/div>\n
„Jdu se tedy p\u0159evl\u00e9knout.“<\/div>\n
„J\u00e1 jdu do koupelny,“ prohod\u00ed jen a rozejde se za mnou. Do\u0161li jsme spole\u010dn\u011b a\u017e nahoru, ale na chodb\u011b jsme se potom rozd\u011blili. Za\u0161el jsem pomalu do pokoje a jen co jsem zav\u0159el dve\u0159e, za\u010dal jsem se svl\u00e9kat. Pot\u00e9 jsem si vzal \u010dist\u00e9 d\u017e\u00edny a tmav\u00e9 tri\u010dko, k tomu jen pohodlnou mikinu a prohr\u00e1bnul si vlasy.<\/p>\n

Stejn\u011b mi p\u0159ipad\u00e1, jako bych se u\u017e nem\u011bl pro koho upravovat. On u\u017e nevn\u00edm\u00e1 mou v\u016fni, m\u00e9 oble\u010den\u00ed ani vlasy. Je\u0161t\u011b jak jsem p\u0159ibral, bo\u017ee. Ani se nediv\u00edm, \u017ee mi ne\u0159ekne, \u017ee mi to slu\u0161\u00ed. M\u011bl bych se sebou v\u00e1\u017en\u011b asi za\u010d\u00edt n\u011bco d\u011blat. Mo\u017en\u00e1 pro n\u011bj v\u00e1\u017en\u011b u\u017e nejsem dost atraktivn\u00ed, t\u0159eba jej nep\u0159itahuju jako d\u0159\u00edv.<\/em><\/div>\n

Tro\u0161ku jsem se navon\u011bl a uklidil zbyl\u00e9 oble\u010den\u00ed do sk\u0159\u00edn\u011b. Tom se mezit\u00edm vr\u00e1til z koupelny u\u017e upraven\u00fd, navon\u011bn\u00fd a za\u010dal se tak\u00e9 p\u0159evl\u00e9kat. Do\u0161el jsem si vz\u00edt je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 v\u011bci a dal si je do ta\u0161ky. Za chv\u00edli jsme oba byli hotov\u00ed.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme?“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ str\u010d\u00ed si u\u017e jen pen\u011b\u017eenku do zadn\u00ed kapsy u kalhot. Lehce jsem p\u0159ik\u00fdvl a roze\u0161li jsme se spole\u010dn\u011b dol\u016f. Dohodli jsme se, \u017ee pojedeme m\u00fdm autem, kdybychom nakoupili n\u011bco v\u00edc, aby se to l\u00e9pe ve\u0161lo. Obuli jsme se, j\u00e1 si vzal kl\u00ed\u010de a \u0161li jsme do gar\u00e1\u017ee. V rychlosti jsme si nasedli a rozjeli se do m\u011bsta. Bylo tu mnoho obchod\u016f a hlavn\u011b jedno velk\u00e9 centrum, kde m\u011bli snad ve\u0161ker\u00e9 vybaven\u00ed do bytu \u010di domu. M\u00e1m pocit, \u017ee jsme dokonce pro jednu z firem, kter\u00e1 tu m\u011bla sv\u00e9 v\u00fdrobky, d\u011blali n\u00e1vrhy.<\/em> Dojel jsem tam, zaparkoval a pot\u00e9 i s Tomem vystoupil.<\/p>\n

Celkem dlouho jsme se proch\u00e1zeli po tom velk\u00e9m obchodn\u00edm centru. Zva\u017eovali jsme barvy, n\u00e1bytek, v\u0161echny detaily.<\/div>\n

„Ud\u011blal bych jim ten pokoj sv\u011btle modr\u00fd. V\u017edy\u0165 to je takov\u00e1 neutr\u00e1ln\u00ed barva pro kluky. Je to barva klidu, uspokojen\u00ed a souladu,“ \u0159ekne po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b u\u017e znaven\u011b.<\/div>\n
„Jo, to bude dobr\u00e9. Tak\u017ee vezmeme dv\u011b tyhle barvy?“ uk\u00e1\u017eu na velk\u00e9 barvy.<\/div>\n
„Hm,“ pok\u00fdv\u00e1 hlavou. Je tak bez n\u00e1lady, jako by nem\u011bl z tohohle \u017e\u00e1dnou radost.<\/em> Obejde ko\u0161\u00edk, vezme je a d\u00e1 je do ko\u0161\u00edku. „Te\u010f by to cht\u011blo lustr a\u2026 z\u00e1clony,“ uk\u00e1\u017ee rukou kamsi.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ oddechnu a rozejdu se s ko\u0161\u00edkem d\u00e1l. Vybrali jsme nakonec takov\u00e9 jemn\u00e9 z\u00e1clony s modr\u00fdm zdoben\u00edm. U\u017e se t\u011b\u0161\u00edm, a\u017e to v\u0161echno budeme upravovat. Hlavn\u011b, aby se tam ti drobe\u010dkov\u00e9 c\u00edtili dob\u0159e.<\/em><\/div>\n
„Na strop\u011b by mohly m\u00edt hv\u011bzdy nebo mr\u00e1\u010dky,“ vypadlo n\u00e1hle z Toma, kdy\u017e jsme jeli sm\u011brem k osv\u011btlen\u00ed. To by vypadalo hezky. M\u00e1 dobr\u00e9 n\u00e1pady a fantazii.<\/em><\/div>\n
„Mmm, to je dobr\u00fd n\u00e1pad,“ pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„To ale budeme pot\u0159ebovat je\u0161t\u011b b\u00edlou barvu,“ zastav\u00ed ko\u0161\u00edk.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 pro ni sko\u010d\u00edm,“ usm\u011bju se. „Zat\u00edm se mrkni na to osv\u011btlen\u00ed, co by se ti l\u00edbilo.“<\/div>\n
„Ok,“ \u0159ekne jen a jede d\u00e1l.<\/p>\n

Ti\u0161e jsem povzdechl a roze\u0161el se zp\u011bt k barv\u00e1m. Kdy\u017e jsem vybral b\u00edlou barvu od t\u00e9 sam\u00e9 zna\u010dky, co jsme po\u0159\u00eddili i modrou, roze\u0161el jsem se za n\u00edm k osv\u011btlen\u00ed. Po chvilce jsem na n\u011bj narazil.<\/div>\n

„Jsem tu,“ ohl\u00e1s\u00edm mu s \u00fasm\u011bvem a vlo\u017e\u00edm barvu do ko\u0161\u00edku. „U\u017e jsi n\u011bco p\u011bkn\u00e9ho na\u0161el?“<\/div>\n
„Mmm\u2026 l\u00edb\u00ed se mi jich v\u00edc, tak jsem se rozhodl, \u017ee to nech\u00e1m na tob\u011b, pane designere,“ zasm\u011bje se a za\u010dne mi ukazovat ty, kter\u00e9 se mu zal\u00edbily.<\/div>\n
„Pan designer ti \u0159ekne sv\u016fj n\u00e1zor, ale bude velice r\u00e1d, kdy\u017e to vybere s tebou spole\u010dn\u011b,“ zacul\u00edm se sladce a prohl\u00e9dnu si v\u0161echno, na co uk\u00e1zal. L\u00edb\u00ed se mi jeho vkus, jeho styl. Um\u00ed vybrat n\u011bco, co vypad\u00e1 nejen velmi dob\u0159e, ale je to kvalitn\u00ed. Te\u010f u\u017e jen ov\u0161em vybrat n\u011bco, co se n\u00e1m ob\u011bma l\u00edb\u00ed nejv\u00edce.<\/em> „Tak schv\u00e1ln\u011b, jestli se shodneme\u2026“ uk\u00e1\u017eu na osv\u011btlen\u00ed vlevo. Tom rychle zav\u0159el o\u010di, ani\u017e by to vid\u011bl a dumal s prstem u brady. Rozko\u0161n\u00e9 stvo\u0159en\u00ed\u010dko.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 bych vybral to osv\u011btlen\u00ed vlevo, jak je tam v\u00edc t\u011bch lampi\u010dek a uprost\u0159ed je zav\u011b\u0161en\u00e1 hv\u011bzdi\u010dka,“ \u0159\u00edkal s \u00fasm\u011bvem a zav\u0159en\u00fdma o\u010dima. St\u00e1l ke mn\u011b \u010delem. Ah, mysl\u00ed tot\u00e9\u017e, co j\u00e1. Shodli jsme se.<\/em><\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? To m\u011b moc t\u011b\u0161\u00ed, mil\u00e1\u010dku,“ po\u0161ept\u00e1m mu, p\u0159i\u010dem\u017e ho chytnu jemn\u011b za tv\u00e1\u0159 a pol\u00edb\u00edm ho.<\/div>\n
„Hmhh,“ zasm\u011bje se mi do rt\u016f, p\u0159i\u010dem\u017e otev\u0159e o\u010di. „\u0158ekni mi, \u017ee jsem se strefil,“ broukne.<\/div>\n
„\u2026trefil,“ odpov\u00edm mu, ale s odpov\u011bd\u00ed ho z\u00e1rove\u0148 pol\u00edb\u00edm.<\/div>\n
„V\u0161ude tam budou hv\u011bzdi\u010dky,“ po\u0161ept\u00e1 s \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n

N\u00e1hle jsem uc\u00edtil, jak m\u011b vzal s citem za bok a p\u0159idr\u017eel si m\u011b u sebe, jako by \u017e\u00e1dal dal\u0161\u00ed polibky. Miluju tyhle okam\u017eiky a v tyhle dny je pot\u0159ebuju. Po\u0159\u00e1d mi t\u00edm dokazuje, \u017ee nic nen\u00ed ztracen\u00e9, jak se ob\u010das j\u00e1 s\u00e1m c\u00edt\u00edm.<\/em> Pootev\u0159el jsem tro\u0161ku rty a sjel pohledem na jeho rty, po chvilce jsem se vpil ale znovu do jeho \u010dokol\u00e1d a nahnul se k n\u011bmu. Nezav\u00e1hal jsem, naopak jsem p\u0159itiskl rty proti t\u011bm jeho, ale velmi jemn\u011b a proc\u00edt\u011bn\u011b. Tro\u0161ku zafun\u011bl nosem, av\u0161ak polibek mi ihned n\u00e1ru\u017eiv\u011b oplatil. Polo\u017eil jsem si dla\u0148 zlehka na jeho rameno, ale pot\u00e9 jsem prsty tro\u0161ku pevn\u011bji zatnul. Pol\u00edbil jsem ho znovu. P\u0159ivinul si m\u011b k sob\u011b a za\u010dal m\u011b n\u011b\u017en\u011b l\u00edbat, doslova m\u011b polibky zahrnoval. V\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee kdybych si zapomn\u011bl vz\u00edt pr\u00e1\u0161ky, srdce by mi te\u010f vysko\u010dilo z hrudi, jak siln\u011b bije. Tohle je dokonal\u00fd okam\u017eik, nic na sv\u011bt\u011b mi nikdy nenahrad\u00ed jeho polibky, m\u011bkk\u00e9 rty, kter\u00e9 jsou jako samet.<\/em> St\u00e1hl jsem zvolna pa\u017ee kolem jeho krku a opl\u00e1cel mu to s ve\u0161kerou n\u011bhou, kterou jsem uvnit\u0159 sebe nosil. Sna\u017eil jsem se mu d\u00e1t najevo, jak moc pro m\u011b tento okam\u017eik znamen\u00e1. Nikam jsem nesp\u011bchal, l\u00edbal jsem ho v\u00e1\u017en\u011b pomalu a n\u011b\u017en\u011b, jako bych se ka\u017ed\u00fd polibek sna\u017eil prodlou\u017eit a prohloubit nejl\u00e9pe na n\u011bkolik minut \u010di dokonce hodin. To n\u00e1m ov\u0161em nebylo dop\u0159\u00e1no, jeliko\u017e n\u00e1s vyru\u0161il d\u011btsk\u00fd sm\u00edch a p\u00edskot. Tom se ode m\u011b odtrhl a s \u00fasm\u011bvem se ohl\u00e9dl po dvou mal\u00fdch d\u011btech, kter\u00e9 se tu kolem honily. Pobaven\u011b si ol\u00edznul rty.<\/p>\n

„Brou\u010dci,“ \u0161eptnu s \u00fasm\u011bvem na rtech. \u00dapln\u011b vid\u00edm, jak si s Tomim najdeme po cel\u00e9m dlouh\u00e9m dni jednu volnou chvili\u010dku pro sebe a ti dva prckov\u00e9 za n\u00e1mi p\u0159ilet\u00ed, budou se hih\u0148at, pi\u0161t\u011bt a nebudou cht\u00edt spinkat, i kdy\u017e u\u017e d\u00e1vno byli ulo\u017een\u00ed v post\u00fdlk\u00e1ch. Jasn\u011b si dok\u00e1\u017eu p\u0159edstavit, jak si prohod\u00ed tri\u010dka od py\u017e\u00e1mek a budou se n\u00e1s sna\u017eit obelhat, kter\u00fd je kter\u00fd. Cht\u011bl bych, aby m\u011bli n\u011bjak\u00e9 oble\u010den\u00ed, kde bude vy\u0161it\u00e9 jejich jm\u00e9no nebo alespo\u0148 p\u00edsmeno. Ach jo, k\u00e9\u017e bychom ty dva z\u00e1zraky m\u011bli u\u017e u sebe.<\/em> Pohladil jsem ho prsty po \u0161\u00edji a zhluboka se nadechl. Pod\u00edval se na m\u011b a se sladk\u00fdm \u00fasm\u011bvem m\u011b je\u0161t\u011b jednou dlouze pol\u00edbil. Pot\u00e9 se u\u017e odt\u00e1hl.<\/div>\n

„To tri\u010dko ti mimochodem slu\u0161\u00ed, je\u0161t\u011b jsem ho na tob\u011b nevid\u011bl. M\u00e1\u0161 nov\u00fd?“ chop\u00ed se ko\u0161\u00edku. Jak si toho v\u0161iml, to je mil\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Ahm,“ vydechnu zasko\u010den\u011b a prohl\u00e9dnu si, co m\u00e1m v\u016fbec na sob\u011b. „Ano, koupil jsem si ho ned\u00e1vno,“ p\u0159ik\u00fdvnu. „D\u011bkuju,“ usm\u011bju se na n\u011bj a chytnu ho kolem pasu.<\/div>\n
„Po\u010dk\u00e1\u0161 teda tady? Najdu n\u011bkoho, kdo n\u00e1m to sv\u011btlo d\u00e1, abychom nemuseli vl\u00e1\u010det ten ko\u0161\u00edk,“ pohlad\u00ed m\u011b po ramen\u011b.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvnu a op\u0159u se o ko\u0161\u00edk. „Ale vra\u0165 se mi brzo.“<\/div>\n
„Neboj,“ zasm\u011bje se a odejde. Musel jsem se nad t\u00edm pousm\u00e1t. Op\u0159el jsem se tedy o ko\u0161\u00edk a poslu\u0161n\u011b vy\u010dk\u00e1val. Pot\u00e9 jsem si prohl\u00ed\u017eel je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed osv\u011btlen\u00ed. Bohu\u017eel, tohle je u\u017e moje pracovn\u00ed deformace. V\u017edy a v\u0161ude si v\u0161echno zbo\u017e\u00ed mus\u00edm prohl\u00e9dnout, zjistit jak moc dob\u0159e navr\u017een\u00e9 je \u010di nen\u00ed. Se mnou nen\u00ed radno chodit nakupovat.<\/p>\n

<\/em> Za chv\u00edli jsem ale u\u017e zaslechl Tom\u016fv hlas, proto jsem se oto\u010dil a pod\u00edval se na n\u011bj. Do\u0161el ke mn\u011b i s n\u011bjak\u00fdm prodava\u010dem.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den,“ pozdravil m\u011b hned a mile se na m\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ k\u00fdvnu lehce hlavou a chytnu se ko\u0161\u00edku.<\/div>\n
„Kter\u00e9 sv\u011btlo jste si tedy vybrali?“ up\u0159e ke mn\u011b pohled, l\u00e9pe \u0159e\u010deno m\u011b pohledem sjede. Eh? O co se to sna\u017e\u00ed?<\/em><\/div>\n
„No, asi t\u00e1mhle to s tou hv\u011bzdou, vi\u010f?“ uk\u00e1\u017ee Tom t\u00edm sm\u011brem, p\u0159i\u010dem\u017e se na m\u011b pro jistotu pod\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Jo, jo,“ usm\u011bju se na n\u011bj hned mile, ani\u017e bych prodava\u010di v\u011bnoval n\u011bjakou pozornost.<\/div>\n
„Dob\u0159e, hned v\u00e1m ho d\u00e1m. M\u00e1te dobr\u00fd vkus,“ oto\u010d\u00ed se po mn\u011b s \u00fasm\u011bvem prodava\u010d, p\u0159i\u010dem\u017e se pod\u00edv\u00e1 i na Toma. On m\u011b snad bal\u00ed. Ne, to se mi jenom zd\u00e1. Co by na mn\u011b vid\u011bl.<\/em><\/div>\n
„No, d\u011bkuju, ale vyb\u00edrali jsme to spole\u010dn\u011b,“ brouknu a ol\u00edznu si s \u00fasm\u011bvem rty. Tom nic ne\u0159\u00edkal. Jen ho ti\u0161e sledoval.<\/div>\n
„Ve dvou to jde v\u017edycky l\u00e9pe, ne?“ mrknul po mn\u011b prodava\u010d a sundal n\u00e1m jedno z t\u011bch sv\u011btel. No, na to, \u017ee m\u00e1m vedle sebe man\u017eela, to docela p\u0159eh\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
„To m\u00e1te pravdu,“ p\u0159ik\u00fdvnu a narovn\u00e1m se.<\/div>\n
„Jo, ve dvou,“ poznamen\u00e1 Tom pom\u011brn\u011b zamra\u010den\u011b a d\u00e1l si ho prohl\u00ed\u017e\u00ed. Prodava\u010d k n\u011bmu vzhl\u00e9dne, ale jen velmi kr\u00e1tce. Pod\u00edv\u00e1 se naopak zase na m\u011b a ud\u011bl\u00e1 n\u011bkolik krok\u016f ke mn\u011b.<\/p>\n

„M\u00e1te je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 jin\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed?“ podal mi sv\u011btlo do rukou a sjel mi po prstech. J\u00e1 jsem prsty jasn\u011b ucukl, jen jsem se usm\u00e1l. To je ale idiot.<\/em><\/div>\n

„Ne, nem\u00e1me,“ \u0159ekne mu v\u00fdrazn\u011b Tom, p\u0159i\u010dem\u017e ho p\u0159ichyt\u00ed za rameno a lehce ho ode m\u011b o kus odt\u00e1hne. „Mockr\u00e1t v\u00e1m d\u011bkujeme za ochotu. Ur\u010dit\u011b v\u00e1s budeme volit jako prodava\u010de m\u011bs\u00edce. Nashle,“ pronese p\u0159eslazen\u011b. On v\u00e1\u017en\u011b \u017e\u00e1rl\u00ed. Tohle je\u0161t\u011b nikdy neud\u011blal, alespo\u0148 ne tolik. Chce se mi sm\u00e1t z toho, jak mu to \u0159ekl, ale to te\u010f nen\u00ed ten nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad.<\/em> Ovine mi ruku kolem pasu, druhou vezme ko\u0161\u00edk a rozejde se pry\u010d. P\u0159ivinul jsem se k n\u011bmu a tak\u00e9 se chopil ko\u0161\u00edku.<\/p>\n

„D\u011bkuju,“ brouknu ti\u0161e a semknu rty k sob\u011b.<\/div>\n

„\u010c\u016fr\u00e1k teplej,“ zanad\u00e1val polohlasem, p\u0159i\u010dem\u017e se neust\u00e1le mra\u010dil.<\/div>\n
„Mmm, nemra\u010d se. Byl to jen idiot,“ \u0161eptnu a pohlad\u00edm ho po ruce, kterou dr\u017e\u00ed ko\u0161\u00edk. „A d\u011bkuju, \u017ee ses m\u011b zastal.“<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 mi tam p\u0159ed vlastn\u00edma o\u010dima balil man\u017eela. Jak bych se t\u011b nemohl zastat,“ vyhrkl roz\u010d\u00edlen\u011b. Nahnul jsem se k n\u011bmu a pol\u00edbil ho na tv\u00e1\u0159. Nem\u016f\u017eu si pomoct, ale p\u0159ijde mi sladk\u00fd, i kdy\u017e se roz\u010diluje.<\/em><\/div>\n
„Neroz\u010diluj se, je to v\u016fl. J\u00e1 jsem ale v\u00e1\u017en\u011b r\u00e1d, \u017ee ses m\u011b zastal. To by ka\u017ed\u00fd neud\u011blal, mil\u00e1\u010dku,“ po\u0161ept\u00e1m.<\/div>\n
„J\u00e1 nejsem ka\u017ed\u00fd,“ pousm\u011bje se kone\u010dn\u011b o pozn\u00e1n\u00ed klidn\u011bji. To opravdu ne. On je \u010dlov\u011bk, pro kter\u00e9ho bych dal sv\u016fj \u017eivot, kter\u00e9ho k smrti miluji.<\/em><\/div>\n
„No pr\u00e1v\u011b, ty jsi m\u016fj man\u017eel, kter\u00e9ho moc miluju,“ \u0161eptnu a stisknu jeho dla\u0148 ve sv\u00e9 ruce. S \u00fasm\u011bvem mi dal pusu na tv\u00e1\u0159 a jeli jsme d\u00e1l.<\/p>\n

„Cht\u011bl bys jim tam ud\u011blat lino nebo koberec?“ zept\u00e1 se n\u00e1hle. „J\u00e1 bych byl pro koberec. P\u0159ece jen\u2026 d\u011bti po\u0159\u00e1d pob\u00edhaj\u00ed bez pono\u017eek a ty jejich mal\u00fd no\u017ei\u010dky brzy prochladnou.“<\/div>\n

„To ur\u010dit\u011b. Koberec bude lep\u0161\u00ed, mnohem lep\u0161\u00ed,“ p\u0159ik\u00fdvnu hned.<\/div>\n
„Jako ona je ta podlaha vyh\u0159\u00edvan\u00e1, vi\u010f, ale\u2026 ten koberec i tak bude p\u0159ece jen lep\u0161\u00ed. A\u017e se nau\u010d\u00ed oba b\u011bhat, budou v\u011b\u010dn\u011b u\u0159\u00edcen\u00fd, budou se svl\u00edkat a pak by je\u0161t\u011b nastydli,“ zasm\u011bje se sladce. Jsem r\u00e1d, \u017ee se na\u0161e n\u00e1zory shoduj\u00ed, to je dobr\u00e9 znamen\u00ed.<\/em><\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak. Nem\u016f\u017eu jinak, ne\u017e souhlasit, absolutn\u011b,“ zacul\u00edm se a cvrnknu ho n\u011b\u017en\u011b do nosu. „P\u016fjdeme se tedy na n\u011bjak\u00e9 pod\u00edvat?“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee fakt budeme m\u00edt dva drobe\u010dky. Um\u00ed\u0161 si p\u0159edstavit, jak n\u00e1m tam po dom\u011b b\u011bhaj\u00ed dva prdel\u00e1\u010dci s plenkami?“ \u0159ekne s \u00fasm\u011bvem a rozjede se sm\u011brem ke koberc\u016fm, ani\u017e by mi odpov\u011bd\u011bl. Je hezk\u00e9 v\u011bd\u011bt, jak na to mysl\u00ed, uva\u017euje o tom a p\u0159eje si to.<\/em><\/div>\n
„Neboj se, u\u017e brzo to tak bude,“ usm\u011bju se a kr\u00e1\u010d\u00edm po jeho boku. Do\u0161li jsme po chvilce ke koberc\u016fm. N\u00e1\u0161 pohled hned padl na lehce b\u00e9\u017eov\u00fd koberec.<\/p>\n

„Ten se tam bude hodit. P\u0159ed postel bych ale mo\u017en\u00e1 dal je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd modr\u00fd kobere\u010dek jen na ozdobu,“ broukne zamy\u0161len\u011b a za\u010dne se rozhl\u00ed\u017eet.<\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1 najdeme n\u011bjak\u00fd, kde budou tak\u00e9 hv\u011bzdi\u010dky,“ \u0159eknu a rozejdu se kousek d\u00e1l, abych si osahal materi\u00e1l toho b\u00e9\u017eov\u00e9ho koberce. Byl na dotek jemn\u00fd, ale pevn\u00fd, co\u017e byla pot\u0159eba. Hlavn\u011b aby m\u011bly ve\u0161ker\u00fd komfort. Chci, aby se m\u011bly jako v bavlnce, aby nestr\u00e1daly.<\/em><\/div>\n
„Ale pamatuj si, \u017ee a\u017e tam vykydaj\u00ed \u010dokol\u00e1du, bude\u0161 to \u010distit ty,“ broukne mi pobaven\u011b zezadu do ucha, p\u0159i\u010dem\u017e m\u011b pohlad\u00ed po boc\u00edch. Zasm\u011bju se a chytnu ho jemn\u011b za ruce, st\u00e1hnu si je v\u00edc k b\u0159ichu a p\u0159ivinu se k n\u011bmu. V\u017edycky m\u011b okouzl\u00ed ta jeho dokonal\u00e1 v\u016fn\u011b. Jak on to jen d\u011bl\u00e1.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 to uklid\u00edm r\u00e1d,“ \u0161eptnu.<\/div>\n
„To si pov\u00edme za rok,“ zasm\u011bje se mi ti\u0161e do ucha, na n\u011bj\u017e m\u011b n\u00e1sledn\u011b pol\u00edb\u00ed.<\/div>\n
„Nafackuju si, kdy\u017e budu m\u00edt \u0159e\u010di,“ p\u0159isl\u00edb\u00edm mu s \u00fasm\u011bvem a pooto\u010d\u00edm se. Vyhled\u00e1m si jeho rty. Hned m\u011b p\u00e1rkr\u00e1t l\u00edbne a pot\u00e9 se mi n\u011b\u017en\u011b ot\u0159e o nos sv\u00fdm.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161 alespo\u0148 rozm\u011bry pokoje?“ \u0161eptne. Pohladil jsem ho po ruce a p\u0159iv\u0159el o\u010di.<\/div>\n

„Mmm\u2026 p\u0159esn\u011b je to 3,6 x 4,2m,“ \u0159eknu a usm\u011bju se. Nen\u00ed to p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e9, ale je to jen na n\u011bjakou dobu. Kdy\u017e budou mal\u00ed, chci, aby byli u sebe. A\u017e budou star\u0161\u00ed, mohou m\u00edt ka\u017ed\u00fd sv\u016fj pokoj, aby m\u011bli sv\u00e9 soukrom\u00ed a klid.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, tak si najdi n\u011bkoho, s k\u00fdm se domluv\u00ed\u0161\u2026 teda krom\u011b tamtoho kokota,“ uchechtne se. „A j\u00e1 se p\u016fjdu pod\u00edvat po n\u011bjak\u00e9m tom kobere\u010dku, dob\u0159e?“ odt\u00e1hne se.<\/div>\n
„No, tak jo,“ p\u0159ik\u00fdvnu a d\u00e1m ko\u0161\u00edk ke stran\u011b, aby se nikomu nepletl. Potom jsem se u\u017e roze\u0161el na mali\u010dkou recepci, kterou m\u011blo ka\u017ed\u00e9 odd\u011blen\u00ed. Byla tam n\u011bjak\u00e1 prodava\u010dka.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, mohu m\u00edt prosbu?“<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, samoz\u0159ejm\u011b,“ hned ke mn\u011b vzhl\u00e9dla od po\u010d\u00edta\u010de. „Jak v\u00e1m mohu pomoci?“<\/div>\n
„Vybral jsem si jeden z koberc\u016f, kter\u00e9 m\u00e1te vzadu, r\u00e1d bych se s v\u00e1mi domluvil na koupi a doprav\u011b,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvla a hned se pod\u00edvala do po\u010d\u00edta\u010de. \u0158ekl jsem j\u00ed, o kter\u00fd z koberc\u016f se jedn\u00e1, \u0159ekl j\u00ed rozm\u011bry a domluvili jsme se tak\u00e9 na tom, kdy n\u00e1m koberec zhruba p\u0159ivezou. Je to lep\u0161\u00ed, aby n\u00e1m ho dovezli oni.<\/p>\n

<\/em> Kdy\u017e jsme to v\u0161echno domluvili, roze\u0161el jsem se zp\u00e1tky. Jakmile jsem do\u0161el zp\u011bt, Tom u\u017e tam na m\u011b \u010dekal. Nenucen\u011b se op\u00edral o ko\u0161\u00edk a s \u00fasm\u011bvem m\u011b ji\u017e z d\u00e1lky sledoval. Zaculil jsem se na n\u011bj a dob\u011bhl k n\u011bmu.<\/div>\n

„V\u0161e za\u0159\u00edzeno, \u0161\u00e9fe,“ chytnu ho za boky.<\/div>\n
„A j\u00e1 na\u0161el perfektn\u00ed kobere\u010dek s hv\u011bzdi\u010dkami. Maj\u00ed i p\u0159ikr\u00fdvky,“ vykouzl\u00ed hned na tv\u00e1\u0159i rozko\u0161n\u00fd \u00fasm\u011bv. \u0160ikula m\u016fj milovan\u00fd.<\/em><\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? Poj\u010f mi ho honem uk\u00e1zat,“ \u0159eknu radostn\u011b a chytnu ho za ruku. Vzal i ko\u0161\u00edk a rozjeli jsme se o p\u00e1r reg\u00e1l\u016f d\u00e1l. Tom zajel do jedn\u00e9 uli\u010dky a uk\u00e1zal mi je. Vypadaj\u00ed skv\u011ble, v\u0161e se k sob\u011b hod\u00ed.<\/em><\/div>\n
„A kdy p\u0159ivezou ten koberec?“<\/div>\n
„M\u011bli by do t\u00fddne nejpozd\u011bji,“ usm\u011bju se a pot\u00e9 si detailn\u011b prohl\u00e9dnu v\u0161e, co mi ukazoval. „Vypad\u00e1 to naprosto b\u00e1je\u010dn\u011b, lad\u00ed to k sob\u011b, je to moc p\u011bkn\u00e9,“ usm\u011bju se. „Jsi m\u016fj \u0161ikula, v\u00ed\u0161 o tom?“<\/div>\n
„Hm\u2026 moc ne,“ broukne nesm\u011ble a op\u0159e se o ko\u0161\u00edk. J\u00e1 ti d\u00e1m, \u017ee ne, ty moje zlobidlo.<\/em><\/div>\n
„Jsi m\u016fj \u0161ikula, ten nejv\u011bt\u0161\u00ed a nejmilovan\u011bj\u0161\u00ed,“ pohlad\u00edm ho po b\u0159i\u0161e a boku. Na to konto se sladce usm\u00e1l. „No, tak\u017ee ten kobere\u010dek i p\u0159ikr\u00fdvky vezmeme?“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme,“ broukne. Na okam\u017eik sklop\u00ed pohled k zemi, a\u017e se zhluboka nadechne a op\u011bt se na m\u011b p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b usm\u011bje. Ne, nechci, aby byl zase smutn\u00fd.<\/p>\n

<\/em> „Copak je?“ pohlad\u00edm jej n\u011b\u017en\u011b po ruce.<\/div>\n

„Nic,“ zavrt\u00ed s \u00fasm\u011bvem hlavou.<\/div>\n
„Jen aby,“ pohroz\u00edm mu ukazov\u00e1\u010dkem, pot\u00e9 ho ale l\u00edbnu. Vzali jsme tedy dv\u011b p\u0159ikr\u00fdvky a tak\u00e9 kobere\u010dek. Urovnali jsme to p\u011bkn\u011b do ko\u0161\u00edku.<\/div>\n
„Pro dne\u0161ek je toho asi u\u017e dost. Stejn\u011b se n\u00e1m tam toho v\u00edc nevejde,“ \u0159ekne Tom, kdy\u017e uchop\u00ed rukoje\u0165 voz\u00edku a rozjede se k pokladn\u00e1m.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvnu bez jak\u00e9hokoli odporu a cupit\u00e1m za n\u00edm. Jakmile jsme do\u0161li k pokladn\u00e1m, zajeli jsme s voz\u00edkem k jedin\u00e9 voln\u00e9, kter\u00e1 tu byla. V\u0161ude bylo pom\u011brn\u011b dost lid\u00ed. Ani\u017e by m\u011b Tom nechal se alespo\u0148 pokusit o zaplacen\u00ed, nahrnul se k pokladn\u00ed a zaplatil kreditkou v\u0161e, co jsme koupili. \u017de se nestyd\u00ed, ani pokusit jsem se nemohl, pfff.<\/em> Pot\u00e9 jsme se u\u017e rozjeli s voz\u00edkem ven, do\u0161li jsme a\u017e na parkovi\u0161t\u011b, kde jsme rovnou ulo\u017eili v\u011bci do kufru. Do\u0161el jsem voz\u00edk vr\u00e1tit a pot\u00e9 se u\u017e vr\u00e1til k autu.<\/p>\n

„Mohl bych t\u011b pozvat na ve\u010de\u0159i?“ dojdu k n\u011bmu s \u00fasm\u011bvem. Douf\u00e1m, \u017ee to p\u0159ijme.<\/em><\/div>\n

„Klidn\u011b m\u016f\u017ee\u0161,“ pousm\u011bje se. „Ale mo\u017en\u00e1 bych ty v\u011bci nejd\u0159\u00edv odvezl dom\u016f, hm?“ navrhne. Jup\u00ed\u00ed\u00ed!<\/em><\/div>\n
„Okay,“ ol\u00edznu si rty a d\u00e1m mu pusinku. „Tak nased\u00e1me a jedeme,“ brouknu. Tom m\u011b pohladil po ramen\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e pootev\u0159el rty, jako by n\u011bco cht\u011bl \u0159\u00edct, ale pot\u00e9 sklonil hlavu. Sjel mi dlan\u00ed po pa\u017ei a pot\u00e9 obe\u0161el auto, na\u010de\u017e nasedl. Je\u0161t\u011b jsem se za n\u00edm pod\u00edval a tro\u0161ku p\u0159iv\u0159el o\u010di. Taj\u00ed mi n\u011bco? Provedl jsem n\u011bco, nebo se mu na tu ve\u010de\u0159i nechce\u2026 K\u00e9\u017e by mi to \u0159ekl, jen\u017ee z n\u011bj tohle t\u011b\u017eko vydoluju.<\/em> Nakonec jsem si tak\u00e9 nasedl, p\u0159ipoutal se, ale nenastartoval jsem. M\u016fj pohled padl k n\u011bmu.<\/div>\n
„\u2026cos mi cht\u011bl \u0159\u00edct?“ \u0161eptnu opatrn\u011b.<\/div>\n
„Nic,“ pousm\u011bje se, kdy\u017e se p\u0159ipout\u00e1. St\u00e1le jsem se na n\u011bj d\u00edval.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161lo mi, \u017ee ano.“ M\u00e1m pocit, \u017ee ho n\u011bco tr\u00e1p\u00ed. Uvnit\u0159 ho to p\u00e1l\u00ed, ale on to nechce \u0159\u00edct, d\u00e1t najevo, ani to p\u0159iznat. Mo\u017en\u00e1 se m\u00fdl\u00edm, ale n\u011bco v po\u0159\u00e1dku nen\u00ed, to v\u00edm jist\u011b.<\/p>\n

<\/em> „Jen\u2026“ polkne, „m\u011b zaj\u00edmalo, kam pojedeme na ve\u010de\u0159i, ale\u2026 nech\u00e1m se p\u0159ekvapit,“ usm\u011bje se na m\u011b, av\u0161ak po chv\u00edli sjede pohledem k volantu. Jsem hodn\u011b blb\u00fd, siln\u011b neinteligentn\u00ed, ale v\u00edm, \u017ee tohle v\u011bd\u011bt necht\u011bl.<\/em> Sklopil jsem o\u010di a pohr\u00e1l si s prst\u00fdnkem na ruce. Bu\u010f jsem v\u00e1\u017en\u011b paranoidn\u00ed, nebo mi n\u011bco tutl\u00e1. Pro\u010d mi tohle d\u011bl\u00e1?<\/em><\/div>\n

„Na co ses m\u011b cht\u011bl zeptat, Tomi? Jen na tohle?“ pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj a podzvednu tro\u0161ku obo\u010d\u00ed. D\u00edval jsem se na n\u011bj up\u0159\u00edmn\u011b, klidn\u011b a vl\u00eddn\u011b.<\/div>\n
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvne. „M\u016f\u017eeme jet,“ poposedne si.<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvl jsem, lehce se usm\u00e1l a nakonec jen \u0159ekl: „Dob\u0159e.“ Pot\u00e9 jsem u\u017e nastartoval a rozjel se k domovu. I kdy\u017e jsme se po cest\u011b bavili, za co\u017e jsem byl velmi r\u00e1d, hlavou mi st\u00e1le vrtalo, co mi cht\u011bl \u0159\u00edct.<\/p>\n

Za tu dobu, co jsme spolu, ho p\u0159eci jen zn\u00e1m a neoblbne m\u011b, nebo alespo\u0148 ne poka\u017ed\u00e9. \u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee i kdy\u017e jsou spolu lid\u00e9 t\u0159eba 50 let, st\u00e1le o sob\u011b nev\u011bd\u00ed v\u0161e, ale tohle jsem opravdu poznal, vyc\u00edtil. Co kdy\u017e mi chce \u0159\u00edct n\u011bco hodn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9ho a j\u00e1 mu do toho st\u00e1le sk\u00e1\u010du n\u011bjak\u00fdmi hloupostmi? Mo\u017en\u00e1 je tady n\u011bco, co bych m\u011bl v\u011bd\u011bt, ale zat\u00edm okolo toho jen chod\u00edm a jsem netu\u0161\u00edc\u00ed. Co to je, kdo to je a pro\u010d to tak je? Ach jo. Myslel jsem si, \u017ee v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku, do na\u0161eho vysn\u011bn\u00e9ho \u017eivota chyb\u011bl u\u017e jen kr\u016f\u010dek, ale te\u010f m\u00e1m pocit, \u017ee jsme vkro\u010dili kamsi jinam. M\u00e1m strach, \u017ee na\u0161e cesta bude op\u011bt strm\u00e1 a krut\u00e1, \u017ee n\u00e1m \u017eivot bude pod nohy h\u00e1zet v\u011btve a kameny, kter\u00e9 n\u00e1s budou cht\u00edt rozd\u011blit, a to za jakoukoli cenu. Nechci o n\u011bj p\u0159ij\u00edt, v\u017edy\u0165 spolu \u010dek\u00e1me d\u011bti. To bylo to, co jsme si tolik p\u0159\u00e1li a splnilo se to. Budeme \u010dty\u0159i, budeme rodina\u2026 budeme \u010dty\u0159i. Co kdy\u017e je tu n\u011bkdo\u2026 dal\u0161\u00ed?<\/p>\n

<\/em> autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010d\u00edst cel\u00e9 statistika autor: Mischy & Turmawe BILL — O N\u011aKOLIK DN\u016e POZD\u011aJI — V\u0161e bylo v posledn\u00edch dnech divn\u00e9, jin\u00e9 a \u0159ekl bych, \u017ee \u0161patn\u00e9, alespo\u0148 se mi to tak jevilo. To, jak se Tom choval, jak se mnou jednal a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[555],"tags":[],"class_list":["post-4773","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-our-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4773","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4773"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4773\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4773"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4773"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4773"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}