{"id":4782,"date":"2013-08-14T18:00:00","date_gmt":"2013-08-14T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4768"},"modified":"2013-08-14T18:00:00","modified_gmt":"2013-08-14T17:00:00","slug":"bourdon-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/08\/14\/bourdon-4\/","title":{"rendered":"Bourdon 4."},"content":{"rendered":"
\u010d\u00edst cel\u00e9<\/a><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
statistika<\/strong><\/a><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Po nekone\u010dn\u00e9m p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed jak ze strany Babett, tak i vlastn\u00edho sv\u011bdom\u00ed, se nakonec p\u0159eci jen ocitl v ob\u00fdvac\u00edm pokoji. Zhluboka se nadechl, tou\u017eil jenom po jedin\u00e9m, ud\u011blat tomu v\u0161emu rychl\u00fd konec. Nedok\u00e1zal v\u0161ak naj\u00edt ta spr\u00e1vn\u00e1 slova, a u\u017e v\u016fbec z nich neum\u011bl zformulovat v\u011bty, kter\u00e9 by Billovi ubl\u00ed\u017eily co nejm\u00e9n\u011b. Proto kdy\u017e se rozhl\u00e9dl kolem sebe a nikde jej nena\u0161el, na kr\u00e1tkou chv\u00edli se mu dokonce ulevilo.<\/p>\n

Odka\u0161lal si, aby t\u00edm zahnal nep\u0159\u00edjemn\u00fd knedl\u00edk v krku. Marn\u011b. Po\u0159\u00e1d tam byl, tla\u010dil, p\u00e1lil, bodal. Jako by se mu i vlastn\u00ed t\u011blo sna\u017eilo promluvit do du\u0161e. Rozmluvit mu to, co se chystal ud\u011blat. Pomalu do\u0161el ke stolu a zad\u00edval se na spou\u0161\u0165, kterou spole\u010dn\u011b vytvo\u0159ili. N\u011b\u017en\u00fdm pohledem sledoval zbytky \u010dokol\u00e1dov\u00e9ho dortu, obaly od r\u016fzn\u00fdch pochoutek a karti\u010dky pexesa, rozh\u00e1zen\u00e9 snad po cel\u00e9m pokoji. Po\u0159\u00e1d m\u011bl p\u0159ed o\u010dima Bill\u016fv roztomil\u00fd, nad\u0161en\u00fd v\u00fdraz, kdy\u017e na\u0161el p\u00e1r.<\/div>\n

Byl nevinn\u00fd jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, a p\u0159esto kdy\u017e na n\u011bj pohl\u00e9dl, ned\u00edval se na n\u011bj pohledem d\u00edt\u011bte. M\u011bl kr\u00e1sn\u00e9 hlubok\u00e9 o\u010di a Tomovi se moc l\u00edbilo, jak se hra sv\u011btel projevovala na zm\u011bn\u011b jejich zbarven\u00ed. V p\u0159\u00edtm\u00ed byly tmav\u00e9, skoro a\u017e \u010dern\u00e9, ale kdy\u017e se r\u00e1no probudil a pohl\u00e9dl na n\u011bj, ve svitu slunce mu p\u0159i\u0161ly medov\u00e9.<\/p>\n

Pohotov\u011b zavrt\u011bl hlavou, po\u0161kr\u00e1bal si drobn\u00e9 strni\u0161t\u011b a vzal mezi prsty obal od gumov\u00fdch medv\u00eddk\u016f. Rozd\u011blili si je podle obl\u00edben\u00fdch barev. Bill si vzal v\u0161echny oran\u017eov\u00e9 a \u010derven\u00e9 a Tomovi zase z\u016fstaly zelen\u00e9 a \u017elut\u00e9.<\/div>\n

\n
Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Za v\u0161\u00edm hmotn\u00fdm se n\u00e1hle ukr\u00fdvalo n\u011bco nehmotn\u00e9ho. Vzpom\u00ednka, pocit, emoce, jak\u00e1si pozitivn\u00ed vibrace. A za v\u0161\u00edm t\u00edm nehmotn\u00fdm vid\u011bl pouze Billa. Necht\u011bl jej poslat pry\u010d. Cht\u011bl, aby z\u016fstal. Cht\u011bl, aby byli p\u0159\u00e1tel\u00e9, aby mohl \u017e\u00edt v jeho bl\u00edzkosti, aby se mohl uzdravovat z\u00e1\u0159\u00ed, kterou kolem sebe rozd\u00e1val. Moc dob\u0159e v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee to nebylo mo\u017en\u00e9. Jejich \u017eivoty se mo\u017en\u00e1 na p\u00e1r hodin potkaly a spojily se v jeden, on je v\u0161ak nyn\u00ed mus\u00ed op\u011bt odd\u011blit a poslat jej dom\u016f. P\u0159esn\u011b, jak to \u0159ekla Babett. D\u0159\u00edv, ne\u017e se dozv\u00ed pravdu. Cht\u011bl, aby si na n\u011bj uschoval hezkou vzpom\u00ednku a ne aby na n\u011bj pom\u00fd\u0161lel jako na zlo\u010dince, kter\u00e9ho se mus\u00ed b\u00e1t.<\/p>\n

Postupn\u011b nahl\u00e9dl do v\u0161ech pokoj\u016f. Nena\u0161el v\u0161ak nic krom\u011b Babett serv\u00edruj\u00edc\u00ed sv\u00e9 kulin\u00e1\u0159sk\u00e9 d\u00edlo na tal\u00ed\u0159e a Dusta, kter\u00fd j\u00ed ochotn\u011b asistoval. Star\u00e9 auto stoj\u00edc\u00ed p\u0159ed domem jej ujistilo v tom, \u017ee je\u0161t\u011b neode\u0161el, a proto se rozhodl nav\u0161t\u00edvit jedin\u00e9 m\u00edsto, kter\u00e9 je\u0161t\u011b neprohledal a na kter\u00e9 nevstoupil od chv\u00edle, co si pro n\u011bj p\u0159i\u0161li a na t\u0159i roky jej zbavili svobody.<\/div>\n

Se smutn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i sledoval d\u0159ev\u011bnou branku do zahrady a pootev\u0159en\u00fd prostor dostate\u010dn\u011b velk\u00fd na to, aby se kolem n\u011bj prot\u00e1hla huben\u00e1 postava.<\/p>\n

Spat\u0159il jej u\u017e zd\u00e1lky, Bill si jej v\u0161ak v\u0161imnout nemohl. Sed\u011bl pod mlad\u00fdm platanem, kter\u00fd nasadil je\u0161t\u011b jeho d\u011bda, aby t\u00edm splnil nejtajn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed jeho babi\u010dky. Pamatoval si, \u017ee snili o tom, \u017ee kdy\u017e vyroste, postav\u00ed si tam houpa\u010dku a budou tam tr\u00e1vit letn\u00ed ve\u010dery. Platan rostl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pomalu, nebo oni ode\u0161li p\u0159\u00edli\u0161 rychle na to, aby stihli sv\u016fj sen uskute\u010dnit. Na m\u00edst\u011b, kde se m\u011bla nach\u00e1zet jejich houpa\u010dka, nyn\u00ed sed\u011bl shrben\u00fd \u010dernovlas\u00fd kluk a sledoval kv\u011btinov\u00fd z\u00e1hon. Listy pokryt\u00e9 v\u011btve stromu vytv\u00e1\u0159ely na jeho bled\u00e9 tv\u00e1\u0159i zaj\u00edmav\u00e9 obrazce a Tomovi ji\u017e op\u011bt p\u0159i\u0161el kouzeln\u00fd. Nevn\u00edmal sv\u011bt kolem sebe, ve\u0161kerou svou pozornost soust\u0159edil na drobn\u00fd hmyz poletuj\u00edc\u00ed z kv\u011btu na kv\u011bt.<\/p>\n

Billa vr\u00e1tila zp\u011bt do p\u0159\u00edtomnosti ne\u010dekan\u00e1 ztr\u00e1ta soukrom\u00ed a hork\u00fd dech, kter\u00fd na n\u011bkolik vte\u0159in ovanul jeho tv\u00e1\u0159, kdy\u017e se Tom s povzdechem posadil vedle n\u011bj. Po cel\u00e9m t\u011ble mu vystoupila hus\u00ed k\u016f\u017ee, ozv\u011bnu sv\u00e9ho srdce c\u00edtil a\u017e n\u011bkde v krku, p\u0159esto se sna\u017eil nedat na sob\u011b nic zn\u00e1t. T\u0159esouc\u00ed se dlan\u011b ukryl do kapes velik\u00e9 mikiny, kter\u00e1 jej chr\u00e1nila p\u0159ed p\u0159\u00edpadn\u00fdm de\u0161t\u011bm. Obloha byla ji\u017e op\u011bt pokryta des\u00edtkami men\u0161\u00edch i v\u011bt\u0161\u00edch mrak\u016f, a tak by v\u016fbec nebylo p\u0159ekvapen\u00edm, kdyby se z ni\u010deho nic rozpr\u0161elo. Chyb\u011blo mu slunce. Na to, \u017ee bylo l\u00e9to, nezasv\u00edtilo od jeho p\u0159\u00edchodu ani jednou.<\/p>\n

Tom i nad\u00e1le z\u016fst\u00e1val potichu a jemu samotn\u00e9mu se snad poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b tak\u00e9 mluvit necht\u011blo. Cht\u011bl pouze sed\u011bt a u\u017e\u00edt si posledn\u00ed minuty na m\u00edst\u011b, d\u00edky kter\u00e9mu poznal \u010dlov\u011bka, jen\u017e zam\u00e1val jeho sv\u011btem, ani\u017e by se jakkoliv sna\u017eil. Vdechoval jeho v\u016fni a sna\u017eil se ze v\u0161ech sil nepodlehnout bolesti, kter\u00e1 m\u011bla n\u00e1sledovat.<\/p>\n

„Bille?“<\/div>\n

„Nen\u00ed kr\u00e1sn\u00fd?“ sko\u010dil mu do \u0159e\u010di a uk\u00e1zal hlavou k z\u00e1honu mal\u00fdch \u017elut\u00fdch kv\u00edtk\u016f. Je\u0161t\u011b to necht\u011bl sly\u0161et. Je\u0161t\u011b necht\u011bl odej\u00edt.<\/div>\n
„M-mysl\u00ed\u0161 kv\u011bty?“ Tom se t\u00e1zav\u011b zad\u00edval sm\u011brem, kam ukazoval. „Ano, jsou kr\u00e1sn\u00e9,“ podotkl \u0161eptem a sklonil hlavu.<\/div>\n
„Bille.“<\/div>\n
„Kv\u011bty jsou kr\u00e1sn\u00e9, ale neukazoval jsem na n\u011b. Ukazoval jsem na \u010dmel\u00e1ka. Vid\u00ed\u0161? Na tom spodn\u00edm, nejmen\u0161\u00edm kv\u00edtku,“ tentokr\u00e1t zvedl ruku, aby mohl sv\u016fj objev Tomovi uk\u00e1zat pozorn\u011bji. Ten pouze p\u0159ekvapen\u011b otev\u0159el a zav\u0159el \u00fasta a zad\u00edval se na mal\u00fd prou\u017ekovan\u00fd bod v z\u00e1plav\u011b \u017elut\u00e9 barvy.<\/div>\n
„Nem\u00e1m je r\u00e1d. Kdy\u017e jsem byl mal\u00fd, \u0161t\u00edpl m\u011b do tv\u00e1\u0159e,“ tentokr\u00e1t v\u011bnoval pohled Billov\u011b tv\u00e1\u0159i. Jeho profil byl soust\u0159ed\u011bn\u00fd, zamy\u0161len\u00fd, jako by nad n\u011b\u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel, a nakonec si to rozmyslel, proto\u017ee se vz\u00e1p\u011bt\u00ed jemn\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 o tom, \u017ee jsou to m\u00edrumilovn\u00e1 zv\u00ed\u0159ata? R\u00e1di vytv\u00e1\u0159ej\u00ed spole\u010denstv\u00ed. \u0160t\u00edpl t\u011b pouze proto, \u017ee vyc\u00edtil nebezpe\u010d\u00ed,“ odvr\u00e1til se a dovolil, aby se jejich pohledy setkaly. Dlouhou chv\u00edli si pouze hled\u011bli do o\u010d\u00ed, ne\u017e byl schopen pokra\u010dovat. „Nereaguj\u00ed snad lid\u00e9 stejn\u011b? Br\u00e1n\u00ed se v\u0161emu nov\u00e9mu. V\u0161emu, co pokl\u00e1daj\u00ed za nebezpe\u010dn\u00e9, i p\u0159esto\u017ee jim ve skute\u010dnosti nic nehroz\u00ed.“<\/p>\n

Tom si n\u00e1hle nebyl jist\u00fd, zdali se sm\u011br jejich rozhovoru nesto\u010dil n\u011bkam jinam. V jeho slovech se na\u0161el je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e mu to potvrdil.<\/div>\n

„Dost mi jej p\u0159ipom\u00edn\u00e1\u0161,“ podotkl tich\u00fdm hlasem, op\u011bt se pousm\u00e1l a vz\u00e1p\u011bt\u00ed zv\u00e1\u017en\u011bl.<\/p>\n

Reagoval \u00fapln\u011b stejn\u011b jako to uboh\u00e9 zv\u00ed\u0159e. Rozd\u011blovalo je pouze jedin\u00e9. On nebyl \u010dlenem spole\u010denstv\u00ed. Nebyl \u010dlenem ni\u010deho. Byl jedn\u00edm slovem \u010dmel\u00e1k samot\u00e1\u0159. Osam\u011blost jej dlouhou dobu skute\u010dn\u011b tr\u00e1pila. Jako by z\u00edskala hmotnou podobu a dennodenn\u011b jej tloukla do tv\u00e1\u0159e. Po v\u0161ech t\u011bch letech si v\u0161ak na ni zvykl. Byla sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho samotn\u00e9ho p\u0159\u00edli\u0161 dlouho na to, aby se dok\u00e1zal sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee u\u017e tomu tak b\u00fdt nemuselo. Ne\u017eil, pouze p\u0159e\u017e\u00edval. A odm\u00edtal si uv\u011bdomit fakt, \u017ee v Billov\u011b bl\u00edzkosti bylo n\u00e1hle v\u0161echno \u00fapln\u011b jinak.<\/p>\n

„Chyb\u00ed tady houpa\u010dka.“<\/div>\n

„Co\u017ee?“<\/div>\n
„Houpa\u010dka,“ Bill se roztomile kousl do rtu a rozhodil rukama, aby t\u00edm pouk\u00e1zal na obrovsk\u00fd, ale z velk\u00e9 \u010d\u00e1sti nevyu\u017eit\u00fd prostor zahrady. „M\u011bl bys tady m\u00edt n\u011bco, co by t\u011b rozveselilo. N\u011bco, co by v tob\u011b vyvolalo pocit radosti i p\u0159esto, \u017ee to tak zrovna nechce\u0161 c\u00edtit.“<\/p>\n

Tom na n\u011bj dlouze pohl\u00e9dl. Pozoroval jeho drobn\u00fd \u00fasm\u011bv, vr\u00e1sku v koutku pln\u00fdch rt\u016f a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, zdali by mu houpa\u010dka nebo jak\u00e1koliv jin\u00e1 v\u011bc dok\u00e1zala d\u00e1t tolik, kolik mu nab\u00edzela Billova bl\u00edzkost. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed byl v\u0161ak tok jeho my\u0161lenek naru\u0161en zcela jin\u00fdm. Bill zmizel. Na jeho m\u00edsto nastoupily \u010dty\u0159i tmav\u00e9 zdi, neutichaj\u00edc\u00ed bolest a strach. Vid\u011bl pouze nevl\u00eddn\u00e9 pohledy, nespravedliv\u00e1 obvin\u011bn\u00ed a nen\u00e1vist v\u0161ech, kte\u0159\u00ed uv\u011b\u0159ili t\u00e9 obrovsk\u00e9 l\u017ei.<\/p>\n

„Nic takov\u00e9ho nen\u00ed, Bille,“ promluvil tich\u00fdm, strhan\u00fdm hlasem a rychle vstal, doprov\u00e1zen Billov\u00fdm p\u0159ekvapen\u00fdm pohledem. „\u010c\u00edm d\u0159\u00edv odjede\u0161, t\u00edm l\u00e9pe. Tady na tebe nic hezk\u00e9ho ne\u010dek\u00e1. V\u011b\u0159 mi, pokud bych m\u011bl mo\u017enost volby, tak\u00e9 bych ode\u0161el.“<\/p>\n

Bill sesb\u00edral ve\u0161ker\u00e9 zbytky sv\u00e9 odvahy a ve chv\u00edli, kdy se Tom obr\u00e1til k odchodu, automaticky vyst\u0159elil a neobratn\u011b jej chytil za z\u00e1p\u011bst\u00ed. Nep\u0159est\u00e1val tisknout jeho hubenou ruku ani tehdy, kdy\u017e se na n\u011bj oto\u010dil a pr\u00e1zdn\u00fdm pohledem se jej sna\u017eil ujistit, \u017ee je to zbyte\u010dn\u00e9. \u017de v\u0161echno d\u016fle\u017eit\u00e9 bylo ji\u017e \u0159e\u010deno a nastal \u010das se rozlou\u010dit. Nep\u0159est\u00e1val ji tisknout ani tehdy, kdy\u017e pomalu otev\u00edral \u00fasta a sna\u017eil se zformulovat to, co m\u011bl na srdci. Dlan\u00ed pomalu klouzal n\u00ed\u017e, mezi prsty nerv\u00f3zn\u011b tiskl Tomovy hork\u00e9 popraskan\u00e9 \u010dl\u00e1nky prst\u016f.<\/div>\n

Mus\u00ed n\u011bco \u0159\u00edct. Cht\u011bl mu toho p\u0159eci tolik \u0159\u00edct. Tak pro\u010d najednou nedok\u00e1zal vyslovit jedin\u00e9 slovo?<\/p>\n

Tom soust\u0159edil svou pozornost na jejich spojen\u00e9 dlan\u011b. Sledoval Billovy bled\u00e9, skoro a\u017e b\u00edl\u00e9 prsty, neobratn\u011b si pohr\u00e1vaj\u00edc\u00ed s t\u011bmi jeho. Ve vzduchu bylo c\u00edtit nap\u011bt\u00ed a bylo na n\u011bm, zdali kone\u010dn\u011b to tr\u00e1pen\u00ed ukon\u010d\u00ed.<\/div>\n

Zvedl hlavu a pohl\u00e9dl na oblohu p\u0159esn\u011b tak, jako to d\u011blal poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e si s \u010d\u00edmsi nev\u011bd\u011bl rady. Velik\u00e1, nesymetrick\u00e1 masa mrak\u016f, se pomalu prohlubovala, a\u017e uprost\u0159ed vytvo\u0159ila pr\u00e1zdn\u00fd prostor. B\u011bhem vte\u0159iny se rozd\u011blila na n\u011bkolik men\u0161\u00edch \u010d\u00e1st\u00ed, \u010d\u00edm\u017e umo\u017enila sv\u011btlu oz\u00e1\u0159it jeho tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
Vy\u0161lo slunce. A on se rozhodl.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

O n\u011bkolik hodin pozd\u011bji, st\u00e1l u kuchy\u0148sk\u00e9ho okna se skleni\u010dkou v ruce a sledoval, jak slunce p\u0159enechalo vl\u00e1du nad oblohou sv\u00e9mu bratrovi, a ten si povolal na pomoc kr\u00e1sn\u00e9, t\u0159pytiv\u00e9 pomocnice. P\u0159ed pobytem ve v\u011bzen\u00ed hv\u011bzd\u00e1m nikdy nev\u011bnoval tolik pozornosti jako te\u010f. Obdivoval jejich volnost, svobodu, nekone\u010dn\u00fd prostor, kter\u00fd je obklopoval, a tou\u017eil po tom b\u00fdt jednou z nich. Prost\u011b zmizet. Zapomenout na v\u0161echno, co bylo, a prom\u011bnit se ve sv\u00edt\u00edc\u00ed pol\u00e1rku.<\/p>\n

Sklonil hlavu a zad\u00edval se na obsah skleni\u010dky, kter\u00e9 se je\u0161t\u011b ani nedotkl. Nikdy neholdoval alkoholu. Jedin\u00e9, co dok\u00e1zal sn\u00e9st a m\u011bl i celkem r\u00e1d, bylo \u010derven\u00e9 v\u00edno, ve kter\u00e9m se nyn\u00ed odr\u00e1\u017eela no\u010dn\u00ed obloha. Mohl se zapojit do oslavy, kterou pro n\u011bj Babett p\u0159ipravila, ale on necht\u011bl. Nepot\u0159eboval oslavovat. Cht\u011bl pouze d\u00fdchat, vn\u00edmat a \u017e\u00edt. Na ni\u010dem jin\u00e9m mu nez\u00e1le\u017eelo.<\/p>\n

Hrav\u011b se kousl do rtu a zavrt\u011bl skleni\u010dkou. V\u011bd\u011bl, \u017ee bude pozd\u011bji sv\u00e9ho rozhodnut\u00ed litovat, ale v\u011bd\u011bl tak\u00e9 to, \u017ee se rozhodl spr\u00e1vn\u011b. Dnes v noci v\u0161ak je\u0161t\u011b ni\u010deho litovat nemus\u00ed. Mo\u017en\u00e1 by mu neu\u0161kodilo, kdyby se trochu uvolnil. Bojoval s\u00e1m se sebou, ale d\u0159\u00edv, ne\u017e se sta\u010dil rozhodnout, jeho rty se ji\u017e p\u0159itiskaly ke sklen\u011bn\u00e9mu povrchu a hltav\u011b p\u0159ij\u00edmaly krvav\u011b zbarven\u00fd n\u00e1poj.<\/p>\n

Jakmile byla jeho skleni\u010dka pr\u00e1zdn\u00e1, vr\u00e1til se do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, kde d\u00edky Babett prob\u00edhala oslava, jak se pat\u0159\u00ed. Op\u0159el se o dve\u0159e a pobaven\u00fdm pohledem sledoval jej\u00ed roztomil\u00e9 tane\u010dn\u00ed kreace, ke kter\u00fdm se sna\u017eila p\u0159emluvit i Billa, ale ten s vesel\u00fdm \u00fasm\u011bvem poka\u017ed\u00e9 odm\u00edtl. Sed\u011bl na podlaze nedaleko od n\u00ed, v jedn\u00e9 ruce dr\u017eel svou skleni\u010dku a tou druhou \u0161kr\u00e1bal Dusta za u\u0161ima. Pomalu se pohupoval do rytmu svi\u017en\u00e9 p\u00edsn\u011b, ale odm\u00edtal vst\u00e1t a Tom moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl pro\u010d. Nebyl na tom tak \u0161patn\u011b jako Babett, ale z\u0159ejm\u011b to s v\u00ednem tak\u00e9 p\u0159ehnal a b\u00e1l se, \u017ee by se mu podlomila kolena a upadl by.<\/p>\n

Vy\u0161el ze st\u00ednu a kr\u00e1\u010del rovnou ke stolu, aby si mohl doplnit svou sklenku. Spokojen\u00fd, se posadil vedle Billa, kter\u00fd na n\u011bj pla\u0161e pohl\u00e9dl.<\/div>\n

„Moc hezk\u00e1 oslava,“ za\u0161vito\u0159il a na zd\u016frazn\u011bn\u00ed sv\u00fdch slov hrav\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/p>\n

To se na n\u011bm Tomovi l\u00edbilo ze v\u0161eho nejv\u00edce. Neptal se. Nem\u011bl zbyte\u010dn\u00e9 ot\u00e1zky. Nev\u011bd\u011bl, co oslavuj\u00ed, zdali narozeniny, n\u011bjak\u00fd sv\u00e1tek nebo pouze to, \u017ee Tom zm\u011bnil sv\u016fj n\u00e1zor a dovolil mu z\u016fstat. Nezaj\u00edmalo jej to. U\u017e\u00edval si chv\u00edli, kter\u00e1 nastala, pln\u00fdmi dou\u0161ky, a vypadal p\u0159itom nadpozemsky.<\/p>\n

„Babett miluje oslavy. Nejrad\u011bji by oslavovala ka\u017ed\u00fd den,“ napil se, a kdy\u017e poc\u00edtil p\u0159\u00edjemn\u011b h\u0159ejiv\u00fd pocit jako poz\u016fstatek hltu v\u00edna, zav\u0159el o\u010di a uvolnil se.<\/div>\n

„To je mil\u00e9,“ Bill se tak\u00e9 napil. Zat\u00edmco si Tom se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima vychutn\u00e1val klav\u00edrn\u00ed s\u00f3lo skladby, on si vychutn\u00e1val pohled na n\u011bj. Pozoroval jeho tv\u00e1\u0159 tak dlouho, dokud neuc\u00edtil nutkavou pot\u0159ebu pod\u011bkovat mu. M\u00edsto toho v\u0161ak ze sebe dok\u00e1zal dostat pouze nejasn\u00e1 slova.<\/p>\n

„Jsem r\u00e1d, \u017ees mi dovolil z\u016fstat.“<\/div>\n

Tom jim v\u0161ak rozum\u011bl. Na ten jedin\u00fd okam\u017eik zapomn\u011bl na minulost, pohl\u00e9dl na n\u011bj a v\u011bnoval mu plach\u00fd \u00fasm\u011bv mal\u00e9ho chlapce.<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi z\u016fstal.“<\/p>\n

Bill mu \u00fasm\u011bv op\u011btoval a op\u011bt pohl\u00e9dl na tan\u010d\u00edc\u00ed Babett. Srdce mu bu\u0161ilo je\u0161t\u011b dlouho pot\u00e9, co ji spole\u010dn\u011b sledovali\u2026<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010d\u00edst cel\u00e9 statistika autor: B-kay Po nekone\u010dn\u00e9m p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed jak ze strany Babett, tak i vlastn\u00edho sv\u011bdom\u00ed, se nakonec p\u0159eci jen ocitl v ob\u00fdvac\u00edm pokoji. Zhluboka se nadechl, tou\u017eil jenom po jedin\u00e9m, ud\u011blat tomu v\u0161emu rychl\u00fd konec. Nedok\u00e1zal v\u0161ak naj\u00edt ta spr\u00e1vn\u00e1 slova,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[559],"tags":[],"class_list":["post-4782","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bourdon"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4782","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4782"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4782\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4782"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4782"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4782"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}