{"id":4788,"date":"2013-08-12T17:00:00","date_gmt":"2013-08-12T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4774"},"modified":"2013-08-12T17:00:00","modified_gmt":"2013-08-12T16:00:00","slug":"you-hold-my-destiny-in-your-arms-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/08\/12\/you-hold-my-destiny-in-your-arms-19\/","title":{"rendered":"You hold my destiny in your arms 19."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
\u010d\u00edst cel\u00e9<\/strong><\/a><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
statistika<\/a>
<\/strong><\/div>\n
autor: PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 jet p\u0159eci s\u00e1m, jak t\u011b mohlo n\u011bco takov\u00e9ho napadnout? Nemus\u00edme m\u00edt zbran\u011b, ale s\u00e1m p\u0159ed toho hajzla j\u00edt nem\u016f\u017ee\u0161. V\u00ed\u0161, kolik on kolem sebe bude m\u00edt lid\u00ed? Vyu\u017eij\u00ed toho, \u017ee jsi tak bezbrann\u00fd, a tob\u011b prolet\u00ed p\u0159inejmen\u0161\u00edm dvacet kulek t\u011blem. Sly\u0161\u00ed\u0161? Tak poslouch\u00e1\u0161 m\u011b?!“<\/div>\n
Anis na sebe nat\u00e1hl tri\u010dko a stejn\u011b jako posledn\u00edch dvacet minut jen z\u00edral z okna, ignoruj\u00edce oba chlapce, kte\u0159\u00ed se u n\u011bj st\u0159\u00eddali v pokoji. Poda\u0159ilo se jim alespo\u0148 stru\u010dn\u011b z n\u011bj vyt\u00e1hnout v\u0161e, co se posledn\u00edho hovoru od Johnnyho t\u00fd\u010de. Od t\u00e9 doby bylo opravdu zoufal\u00e9 sna\u017eit se nav\u00e1zat n\u011bjakou rozumnou \u0159e\u010d s Bushidem. Neodpov\u00eddal, nereagoval\u2026vlastn\u011b pro n\u011b bylo kolikr\u00e1t i ot\u00e1zkou, jestli v\u016fbec d\u00fdch\u00e1. V \u017eivot\u011b ho nikdo nevid\u011bl takhle mimo realitu, vypadal opravdu b\u00eddn\u011b a duchem mimo.<\/p>\n

Te\u010f to byl Marcus, kter\u00fd st\u00e1l v jeho lo\u017enici, kdy\u017e p\u0159inesl t\u00e1c s \u010dajem a alespo\u0148 n\u011b\u010d\u00edm mal\u00fdm k j\u00eddlu. P\u0159esto\u017ee v\u011bd\u011bl, jak moc marn\u00e9 bude nutit Anise do j\u00eddla, sna\u017eil se jej p\u0159esv\u011bd\u010dit. A tak\u00e9 se mu sna\u017eil domluvit, aby je vzal s sebou. Marn\u00e9, marn\u00e9 a znova marn\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Za chv\u00edli bude\u0161 vyr\u00e1\u017eet a j\u00e1 ti p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee budu \u010dekat u tv\u00e9ho auta a i kdybych m\u011bl rozb\u00edt ta drah\u00e1 kou\u0159ov\u00e1 ok\u00fdnka tv\u00e9ho zasran\u011b drah\u00e9ho auta, to ti garantuji.“ P\u0159e\u0161el k n\u011bmu a zkusmo nat\u00e1hl ruce s hrn\u00ed\u010dkem tepl\u00e9ho \u010daje a chv\u00edli trp\u011bliv\u011b vy\u010dk\u00e1val. „Emmet chce jet taky, m\u00e1 stejn\u00fd n\u00e1zor jako j\u00e1, pokud si ho poslouchal. M\u00e1me o Billa taky strach, m\u00e1me pr\u00e1vo m\u00edt p\u0159ehled, ch\u00e1pe\u0161? Byl pro n\u00e1s \u010dlenem rodiny a tahle situace je\u2026 stresuj\u00edc\u00ed pro n\u00e1s v\u0161echny. Mus\u00ed\u0161 trochu br\u00e1t ohled na to, jak se c\u00edt\u00edme i my, Anisi, pros\u00edm t\u011b. P\u0159ik\u00fdvni alespo\u0148 na to, \u017ee m\u011b vn\u00edm\u00e1\u0161 a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161 nad t\u00edm, co ti \u0159\u00edk\u00e1m. Dob\u0159e? Jen sta\u010d\u00ed lehce p\u0159ik\u00fdvnout.“ Domlouval mu Marc potichu a trp\u011bliv\u011b, jako kdyby mluvil s mal\u00fdm d\u00edt\u011btem.<\/p>\n

\u010cekal p\u00e1r vte\u0159in\u2026 n\u011bkolik vte\u0159in\u2026 minutu, t\u0159i minuty a mo\u017en\u00e1 i p\u011bt, ne\u017e mu do\u0161la trp\u011blivost a jeho spont\u00e1nn\u00ed reakce se projevila. Vztekle t\u0159\u00edsknul hrnkem, kter\u00fd ho u\u017e p\u00e1lil v dlan\u00edch, o zem a rukou se zap\u0159el o rameno sv\u00e9ho p\u00e1na. Pevn\u011b ho sev\u0159el, \u010d\u00edm\u017e donutil Anise, aby se na n\u011bj pod\u00edval.<\/p>\n

„Tak te\u010f m\u011b poslouchej, mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b,“ zavr\u010del rozru\u0161en\u011b a sly\u0161el rychl\u00e9 kroky, kter\u00e9 se oz\u00fdvaly z chodby, „tohle nen\u00ed jen o tob\u011b. Tohle je o n\u00e1s v\u0161ech, v\u0161ichni jsme s Billem tr\u00e1vili n\u00e1\u0161 \u010das a stejn\u011b jako tob\u011b se n\u00e1m usadil v srdc\u00edch. Stejn\u011b jako ty o n\u011bj m\u00e1me strach a nen\u00ed n\u00e1m zrovna do sm\u00edchu. Nejsme zasran\u00ed \u0161a\u0161ci, abychom tu tup\u011b chodili, d\u011blali, \u017ee se nic ned\u011bje a sna\u017eili se ti domlouvat, kdy\u017e n\u00e1s stejn\u011b neposlouch\u00e1\u0161. P\u0159esta\u0148 si hr\u00e1t na chudinku, je mi moment\u00e1ln\u011b jedno, jestli ti pat\u0159\u00edm nebo ne, jestli m\u011b m\u016f\u017ee\u0161 prohodit oknem, proto\u017ee sis m\u011b zaplatil, nebo ne. Chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee jsi taky jen \u010dlov\u011bk, stejn\u011b jako my, tud\u00ed\u017e m\u00e1me v\u0161ichni stejn\u00e9 pocity a my s tebou souc\u00edt\u00edme. Ve sv\u00e9 podstat\u011b jsme Billa milovali stejn\u011b jako ty, tak\u017ee pros\u00edm, prober se a mluv s n\u00e1mi, nejsi f\u00e9r!!“ vydechnul roz\u010dilen\u011b Marcus, a to u\u017e m\u011bl za z\u00e1dy Emmeta, kter\u00fd se jej sna\u017eil opatrn\u011b, aby ne\u0161l\u00e1pl do st\u0159ep\u016f, od Anise odt\u00e1hnout. Mohlo by hrozit, \u017ee padne p\u011bst a nem\u011bl zrovna blah\u00e9 p\u0159edstavy o tom, co by se mohlo st\u00e1t.<\/p>\n

„Marcusi\u2026“ protrhl Emmet po chv\u00edli ticho, kter\u00e9 bylo naru\u0161ov\u00e1no jen Marcusov\u00fdm zt\u011b\u017ekl\u00fdm d\u00fdch\u00e1n\u00edm. Sv\u00edral sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele pevn\u011b za lokty, ne\u017e jej p\u0159itiskl k sob\u011b a nech\u00e1val ho tak uklidnit ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee to alespo\u0148 z \u010d\u00e1sti pom\u016f\u017ee. Blon\u010f\u00e1k vy\u010dk\u00e1val, jestli se mu dostane odpov\u011bdi. Opl\u00e1cel Anisovi pohled, ale n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut plynulo d\u00e1l v tichosti. Povzdychl a sv\u011bsil ramena, vzd\u00e1val to. Pob\u00eddl Emmeta k odchodu, a tak se za Anisem op\u011bt zav\u0159ely dve\u0159e. Celkov\u011b ve\u0161ker\u00e1 nouzov\u00e1 v\u00fdchodiska se pro n\u011bj ka\u017edou hodinou uzav\u00edrala a on p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli je\u0161t\u011b v\u016fbec n\u011bjak\u00e9 pro n\u011bj je. T\u011b\u017eko.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

V tichosti na sebe nat\u00e1hl svetr a popadl ve\u0161ker\u00e9 pot\u0159ebn\u00e9 v\u011bci, v\u010detn\u011b sv\u00e9ho obl\u00edben\u00e9ho revolveru. Ujistil se, \u017ee jeho z\u00e1sobn\u00edk je pln\u00fd a opustil svou lo\u017enici, rozhoduj\u00edce se, \u017ee bude lep\u0161\u00ed se neot\u00e1\u010det. Pro\u0161el t\u00e9m\u011b\u0159 po \u0161pi\u010dk\u00e1ch kolem pokoje, jeho\u017e dve\u0159e byly otev\u0159en\u00e9. Nakoukl dovnit\u0159 a chv\u00edli jen st\u00e1l, u\u017e\u00edvaj\u00edc si pohled, kter\u00fd se mu nask\u00fdtal. T\u00e9m\u011b\u0159 neviditeln\u011b, ale p\u0159eci se pousm\u00e1l, kdy\u017e vid\u011bl sv\u00e9 dva chlapce, jak se k sob\u011b ze sp\u00e1nku tisknou, a c\u00edtil z toho zvl\u00e1\u0161tn\u00ed napln\u011bn\u00ed, c\u00edtil jejich souzn\u011bn\u00ed a l\u00e1sku. P\u0159esn\u011b to sam\u00e9 jako on c\u00edtil, kdy\u017e se p\u00e1rkr\u00e1t tiskl k Billovi, ch\u00e1pal je a nebylo nic, co by si p\u0159\u00e1l v\u00edce, ne\u017e b\u00fdt ve stejn\u00e9 situaci s jeho malou ‚princeznou‘. Zamrkal a n\u011bkolikr\u00e1t se zhluboka nadechl, ne\u017e se kone\u010dn\u011b p\u0159emluvil k pokra\u010dov\u00e1n\u00ed sv\u00e9 cesty do auta.<\/p>\n

„Nechci nic v\u00edc, ne\u017e alespo\u0148 v\u00e1s dva udr\u017eet v bezpe\u010d\u00ed. U\u017e tak jsem zklamal, v\u00edc si dovolit nem\u016f\u017eu.“ Pronesl p\u0159i cest\u011b dol\u016f ze schod\u016f a na chv\u00edli se je\u0161t\u011b zastavil, sna\u017e\u00edc se uklidnit uvnit\u0159 sebe, proto\u017ee se v n\u011bm odehr\u00e1vala jak\u00e1si bou\u0159e, stahoval se mu \u017ealudek nad nep\u0159\u00edjemn\u00fdm pocitem a tu\u0161en\u00edm. Zavrt\u011bl hlavou a posledn\u00ed schody rychle seb\u011bhl. Nasedl do sv\u00e9ho auta, kl\u00ed\u010dky hned rvouc do zapalov\u00e1n\u00ed, a na chv\u00edli se op\u0159el o svou seda\u010dku. „Odpus\u0165te mi.“ Pohl\u00e9dl je\u0161t\u011b ke sv\u00e9 vile, kde za oknem st\u00e1l Emmet a sledoval, jak se Anis chyst\u00e1 k odjezdu.<\/div>\n

„Jsme s tebou.“ Zamumlal chlapec potichu a nechal z\u00e1clonu, a\u0165 zase zakryje okno pokoje.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Jen ochutnej, takov\u00e1 dobr\u00e1 a vynikaj\u00edc\u00ed klob\u00e1sa, takovou jsi nejedl!“ rozesm\u00e1l se Johnny, lehce podnapil\u00fd d\u00edky kvalitn\u00edmu v\u00ednu a podstr\u010dil pod Billa tal\u00ed\u0159 pln\u00fd p\u00e1chnouc\u00edch a mastn\u00fdch klob\u00e1s. Bill odvr\u00e1til hlavu, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed dostal facku takovou, \u017ee se jeho obli\u010dej sto\u010dil zp\u00e1tky k tal\u00ed\u0159i s uzeninami. P\u0159iv\u0159el o\u010di a u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 za tu hodinu, co se tu hodovalo a on byl nucen sed\u011bt u stolu s ostatn\u00edmi, se sna\u017eil zamrkat slzy, kter\u00e9 nem\u011bly konce.<\/p><\/div>\n

„Je\u0161t\u011b jednou mu fl\u00e1kne\u0161 a p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee ti vym\u00e1ch\u00e1m ksicht ve vlastn\u00ed krvi, Taylere!“ ok\u0159ikl ho nevrle Johnny, ale p\u0159eci jen se st\u00e1le dr\u017eel v dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b a ostatn\u00ed jeho spole\u010dn\u00edci se jen \u0161kodolib\u011b zasm\u00e1li. Hluboce se napil ze sv\u00e9 sklenky v\u00edna a pohl\u00e9dl na hodinky. „P\u00e1nov\u00e9, \u010das pomalu skl\u00edzet na\u0161\u00ed hostinu, za chv\u00edli m\u00e1m velice d\u016fle\u017eit\u00e9 jedn\u00e1n\u00ed, n\u00e1\u0161 drah\u00fd Anis Ferchichi mi ofici\u00e1ln\u011b p\u0159ijde podepsat pap\u00edr, jen\u017e mi umo\u017en\u00ed nechat si ten nejv\u011bt\u0161\u00ed skvost, kter\u00e9ho se mi za \u017eivot po\u0161t\u011bstilo!“ vstal a nat\u00e1hl ruku, aby mohl Billa pohladit po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Bill zavr\u010del a op\u011bt odvr\u00e1til hlavu, tentokr\u00e1t ale bez r\u00e1ny.<\/p>\n

„Jen pot\u0159ebuje je\u0161t\u011b malinko zkrotit.“ Zasm\u00e1l se Johnny spole\u010dn\u011b s n\u011bkolika lidmi a postupn\u011b se za\u010dal prostor kolem stolu vyprazd\u0148ovat. Bill bez hnut\u00ed sed\u011bl na sv\u00e9 \u017eidli, nakonec z\u016fstal v m\u00edstnosti jen on, Tayler a Johnny. Tay p\u0159e\u0161el k oknu, kde se le\u017e\u00e9rn\u011b op\u0159el a sledoval p\u0159\u00edjezdovou cestu. Johnny l\u00edn\u011b zap\u00e1lil jeden ze sv\u00fdch doutn\u00edk\u016f a domlouval n\u011bco po telefonu.<\/p>\n

„Asi bych m\u011bl\u2026“ zamru\u010del Bushido a dlan\u00ed sjel po Billov\u011b linii t\u011bla. Byl ale zastaven. Chlapec zavrt\u011bl odm\u00edtav\u011b hlavou a stisknul mu pevn\u011b z\u00e1p\u011bst\u00ed, kter\u00e9 vz\u00e1p\u011bt\u00ed zvedl a pol\u00edbil jej doprost\u0159ed dlan\u011b s \u00fasm\u011bvem.<\/em><\/div>\n

„Ne, te\u010f u\u017e ne. Tohle bylo pro tebe.“ Za\u0161eptal, vp\u00edjej\u00edc se do prot\u011bj\u0161\u00edch o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Ale\u2026“<\/em><\/div>\n
„Ve\u010der mi to oplat\u00ed\u0161, dob\u0159e?“ navrhl Bill a Anis se trochu u\u0161kl\u00edbl.<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1 cenu se s tebou h\u00e1dat, vi\u010f?“<\/em><\/div>\n
„Ne.“ Zasm\u00e1l se Bill hlasit\u011b a v\u011bnoval mu posledn\u00ed polibek, ne\u017e se jal m\u00fddla a houbi\u010dky, aby se kone\u010dn\u011b mohl um\u00fdt.<\/em><\/div>\n
„Okey, tak ve\u010der. A te\u010f si posp\u011b\u0161, mus\u00edme je\u0161t\u011b uklidit tu spou\u0161\u0165, co jsi nad\u011blal, a ty pak zajde\u0161 popohnat tedy Taylera, proto\u017ee chci do hodiny vyrazit.“ Diktoval Anis, zat\u00edmco se ujal druh\u00e9 houbi\u010dky a napodobil Billa, kter\u00fd pe\u010dliv\u011b myl ka\u017ed\u00fd kousek sv\u00e9ho t\u011bla. Nedostalo se mu u\u017e odpov\u011bdi, Bill se v\u011bnoval sv\u00e9mu. Proto odlo\u017eil houbi\u010dku po umyt\u00ed stranou a p\u0159e\u0161el k n\u011bmu, aby jej mohl zezadu obejmout kolem pasu. „V\u0161e ok?“<\/em><\/div>\n
„Jasn\u011b.“ Usm\u00e1l se Bill. „Ml\u010den\u00ed jen znamen\u00e1 souhlas.“ Zasm\u00e1l se a nechal se l\u00edbat kr\u00e1tce na sp\u00e1nku. „M\u011bli bychom ale n\u011bco za\u010d\u00edt d\u011blat, jinak to nestihnu.“<\/em><\/div>\n
„Hodinu dlouh\u00e1.“<\/em><\/div>\n
„Jak pro koho.“ U\u0161kl\u00edbl se pobaven\u011b Bill, ot\u00e1\u010dej\u00edc k n\u011bmu hlavu, aby mohl sv\u016fj sp\u00e1nek nahradit rty.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu.“ Zamru\u010del Anis, kousaj\u00edc zlehka jeho rty hrav\u011b a Bill se sm\u00e1l ve snaze ho od sebe kone\u010dn\u011b odstr\u010dit. Samoz\u0159ejm\u011b si uv\u011bdomoval svoji minim\u00e1ln\u00ed \u0161anci. Nakonec byl propu\u0161t\u011bn ze zajet\u00ed a Bill se nat\u00e1hl pro ru\u010dn\u00edk, kter\u00fd visel kousek od sprchy. Akor\u00e1t se chystal vykro\u010dit ze sprchy a opatrn\u011b se vyhnout \u0161k\u00e1le st\u0159ep\u016f, kdy\u017e jej Bushido oslovil. Po vy\u0159knut\u00ed sv\u00e9ho jm\u00e9na se s \u00fasm\u011bvem oto\u010dil a pozvedl obo\u010d\u00ed. „Miluju t\u011b.“<\/p>\n

<\/em> Bill pevn\u011b zav\u0159el o\u010di a kousl se siln\u011b do rtu, aby neza\u0161tkal hlasit\u011b. Posledn\u00ed vzpom\u00ednka na okam\u017eik s Anisem se mu neust\u00e1le prom\u00edtala v hlav\u011b a jeho srdce ne\u0161\u0165astn\u011b tlouklo, jako kdyby se cht\u011blo protla\u010dit ven a samo za Anisem b\u011b\u017eet. D\u00edky provaz\u016fm, kter\u00fdmi byl p\u0159iv\u00e1z\u00e1n k \u017eidli, sebou akor\u00e1t p\u00e1rkr\u00e1t marn\u011b \u0161kubnul, ne\u017e vy\u010derpan\u011b uvolnil sv\u00e9 napjat\u00e9 t\u011blo.<\/p>\n

„Je tady.“ Ozn\u00e1mil stroze Tayler, kdy\u017e uvid\u011bl zn\u00e1m\u00e9 auto p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bt p\u0159ed budovu. Rychle se od okna odt\u00e1hl, v\u011bnoval kr\u00e1tk\u00fd pohled Billovi, Johnnymu, ne\u017e se n\u011bkam vytratil. Bill netu\u0161il kam, ale bylo mu jasn\u00e9, \u017ee se tu u\u017e neuk\u00e1\u017ee, aby Anis nev\u011bd\u011bl, \u017ee v tom m\u00e1 prsty p\u0159edev\u0161\u00edm on. Pohl\u00e9dl k oknu a zatou\u017eil z n\u011bj prost\u011b jen vysko\u010dit, aby mu mohl b\u00fdt nejbl\u00ed\u017e.<\/div>\n

„V\u00fdborn\u011b, p\u0159esn\u011b na \u010das.“ Usm\u00e1l se Johnny, zastrk\u00e1vaj\u00edc sv\u016fj mobiln\u00ed telefon do jedn\u00e9 z kapes. Houknul kamsi za dve\u0159e, ve kter\u00fdch se hned objevili dva jeho poskoci. „Bu\u010fte tedy, p\u0159ivedu jej sem. Bude beze zbran\u011b a s\u00e1m, tak\u017ee m\u00e1me kone\u010dn\u011b \u0161anci se ho zbavit.“ Usm\u00e1l se spokojen\u011b, kdy\u017e vid\u011bl mu\u017ee sahat si na opasky, kde se leskly jejich nale\u0161t\u011bn\u00e9 zbran\u011b. Bill \u0161okovan\u011b zamrkal.<\/p>\n

„Ale \u0159\u00edkal jsi, \u017ee jen podep\u00ed\u0161e pap\u00edr a nic se nestane!“ vyhrkl Bill spla\u0161en\u011b a pokusil se dostat z provaz\u016f u\u017e nejm\u00e9n\u011b po st\u00e9 za ve\u010der. „Zr\u016fdo!“ vyhrkl, a tentokr\u00e1t u\u017e nechal slzy, a\u0165 sm\u00e1\u010d\u00ed jeho obli\u010dej. Vztekle se vrt\u011bl a vypadal jak v n\u011bjak\u00e9m z\u00e1chvatu, jak se sna\u017eil za ka\u017edou cenu se vymanit z pevn\u00fdch pout.<\/div>\n

„Je\u0161t\u011b si to rozmysl\u00edm. Uvid\u00edme, jak bude vst\u0159\u00edcn\u00fd,“ zasm\u00e1l se Johnny, odlo\u017eil sv\u016fj doutn\u00edk a pohl\u00e9dl je\u0161t\u011b na Billa. „Uvid\u00edme se za chv\u00edli, m\u00e9 mal\u00e9, nevinn\u00e9.“ Pousm\u00e1l se a zam\u00ed\u0159il chvatn\u011b dol\u016f, aby mohl p\u0159iv\u00e9st pora\u017een\u00e9ho. Bill zoufale zast\u00e9nal, kdy\u017e se pop\u00e1lil v z\u00e1p\u011bst\u00ed o provaz a kouknul zoufale na mu\u017ee kolem.<\/p>\n

„Pros\u00edm, pus\u0165te m\u011b, slibuji, \u017ee v\u00e1m Anis zaplat\u00ed, \u017ee v\u00e1s odm\u011bn\u00ed, jen m\u011b pus\u0165te, pros\u00edm, ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed, pros\u00edm!“ opakoval nal\u00e9hav\u011b a p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl pohledem z jednoho na druh\u00e9ho. Slovo pros\u00edm pou\u017eil n\u011bkolikr\u00e1t b\u011bhem chv\u00edle a st\u00e1le m\u011bl pocit, \u017ee ho nen\u00ed dost. Sklopil hlavu a trhnul sebou. „Zkuste se vc\u00edtit do m\u00e9 situace, pros\u00edm, ud\u011blejte n\u011bco dobr\u00e9ho a ute\u010dte od t\u00e9hle \u0161pinav\u00e9 pr\u00e1ce, vy nejste tak bezcitn\u00ed jako on, pros\u00edm. Pomozte mi, n\u00e1m.“ Vydechl vy\u010derpan\u011b a skousnul ret. Ve\u0161ker\u00e9 prosby byly marn\u00e9, dostalo se mu jen v\u00fdsm\u011bchu a Bill za\u010d\u00ednal ch\u00e1pat, jak vypad\u00e1 absolutn\u00ed dno a beznad\u011bj.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Anis vystoupil ze sv\u00e9ho auta a lhal by, kdyby \u0159ekl, \u017ee nepoc\u00edtil z\u00e1chv\u011bv strachu. Automaticky s\u00e1hnul pod sv\u016fj svetr, kde se nach\u00e1zela jeho oddan\u00e1 zbra\u0148, kter\u00e1 rozhodne o tom, jestli se odsud bude dom\u016f vracet nebo ne. Obe\u0161el auto a zam\u00ed\u0159il pomalu k velk\u00fdm dvouk\u0159\u00eddl\u00fdm dve\u0159\u00edm, neust\u00e1le se rozhl\u00ed\u017eej\u00edc kolem sebe.<\/p>\n

„Anisi!“ ozvalo se z chodby, kdy\u017e ve\u0161el dovnit\u0159 a pohl\u00e9dl na Johnnyho, jeho\u017e obli\u010dej mu zah\u00fdbal \u017elu\u010d\u00ed. D\u0159\u00edv by se usm\u00e1l a objal ho, ale moment\u00e1ln\u011b se mu cht\u011blo zvracet z fale\u0161nosti, kter\u00e1 ovl\u00e1dala toho \u010dlov\u011bka. „Tak se op\u011bt shled\u00e1v\u00e1me, jsem r\u00e1d, \u017ee jsi n\u00e1s poctil svou n\u00e1v\u0161t\u011bvou.“ U\u0161kl\u00edbl se lehce a zastavil se kousek p\u0159ed n\u00edm, za z\u00e1dy se dv\u011bma dal\u0161\u00edmi chl\u00e1pky.<\/div>\n

„Nezdr\u017euj to, chci ho vid\u011bt.“ Zavr\u010del Bushido a odt\u00e1hnul se pohotov\u011b, kdy\u017e se jej Johnny pokusil stisknout za rameno. Mu\u017e se zamra\u010dil, ale nakonec jen p\u0159ik\u00fdvl.<\/p>\n

„Samoz\u0159ejm\u011b, poj\u010f.“ Pob\u00eddl jej u\u017e ne tolik p\u0159\u00e1telsky, jak jej v\u00edtal, a zam\u00ed\u0159il zp\u00e1tky do vy\u0161\u0161\u00edch pater, kde nechal Billa. Vra\u017eedn\u011b sledoval z\u00e1da t\u0159\u00ed chl\u00e1pk\u016f, kte\u0159\u00ed nad n\u00edm dr\u017eeli moc a m\u011bli n\u011bco, po \u010dem tou\u017eil. To byl taky jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d se nepokusil vyt\u00e1hnout svou zbra\u0148, necht\u011bl riskovat, \u017ee tu jsou po dom\u011b dal\u0161\u00ed lid\u00e9, kte\u0159\u00ed by se pomstili. „\u017d\u00e1dn\u00e9 hlouposti, Anisi, m\u00e1m tu v\u0161e perfektn\u011b zaji\u0161t\u011bn\u00e9, tak\u017ee se klidn\u011b m\u016f\u017ee st\u00e1t, \u017ee u\u017e neodejde\u0161 ani ty.“ Podotkl Johnny, kdy\u017e se ocitli nad schody a p\u0159em\u011b\u0159il si osloven\u00e9ho nad\u0159azen\u00fdm pohledem.<\/div>\n

Anis neodpov\u011bd\u011bl. Zastavil se p\u00e1r schod\u016f pod nimi a sto\u010dil pohled ke dve\u0159\u00edm, kde tu\u0161il Billa. „Ano, tam ho m\u00e1\u0161,“ zasm\u00e1l se j\u00edzliv\u011b Johnny a zam\u00ed\u0159il tedy do m\u00edstnosti, s Bushidem v pat\u00e1ch. Ten se naposledy zhluboka nadechl a sna\u017eil se krotit sv\u00e9 rozklepan\u00e9 ruce, kter\u00e9 m\u011bly sto chut\u00ed v\u0161echny odpr\u00e1sknout ho hned na m\u00edst\u011b. Nebyl si zrovna jist\u00fd, \u017ee vydr\u017e\u00ed z\u016fstat v klidu, jakmile Billa uvid\u00ed\u2026<\/p>\n

autor: PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010d\u00edst cel\u00e9 statistika autor: PeTi\u0160ka „Nem\u016f\u017ee\u0161 jet p\u0159eci s\u00e1m, jak t\u011b mohlo n\u011bco takov\u00e9ho napadnout? Nemus\u00edme m\u00edt zbran\u011b, ale s\u00e1m p\u0159ed toho hajzla j\u00edt nem\u016f\u017ee\u0161. V\u00ed\u0161, kolik on kolem sebe bude m\u00edt lid\u00ed? Vyu\u017eij\u00ed toho, \u017ee jsi tak bezbrann\u00fd, a tob\u011b prolet\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[487],"tags":[],"class_list":["post-4788","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-you-hold-my-destiny-in-your-arms"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4788","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4788"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4788\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4788"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4788"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4788"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}