{"id":4804,"date":"2013-08-07T18:00:00","date_gmt":"2013-08-07T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4790"},"modified":"2013-08-07T18:00:00","modified_gmt":"2013-08-07T17:00:00","slug":"bourdon-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/08\/07\/bourdon-3\/","title":{"rendered":"Bourdon 3."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
\u010d\u00edst cel\u00e9<\/strong><\/a><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
statistika<\/a>
<\/strong><\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Opu\u0161t\u011bnou ulic\u00ed se nesla ozv\u011bna sp\u011bchaj\u00edc\u00edch krok\u016f.<\/div>\n
Nesledoval d\u011bn\u00ed kolem sebe, domy, kter\u00e9 m\u00edjel, stromy proh\u00fdbaj\u00edc\u00ed se pod t\u00edhou ne\u00fanavn\u00e9ho de\u0161t\u011b. Na sn\u011bd\u00e9, op\u00e1len\u00e9 tv\u00e1\u0159i se pod st\u00ednem elegantn\u00edho klobouku ukr\u00fdval spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv a namy\u0161len\u00fd pohled drobn\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Trip Avery, syn starosty vesnice a majitele velkoobchod\u016f, m\u011bl b\u00fdt v t\u00e9 dob\u011b na \u00fapln\u011b jin\u00e9m m\u00edst\u011b. Nem\u011bl se usm\u00edvat, jeho o\u010di m\u011bly b\u00fdt pr\u00e1zdn\u00e9 a povadl\u00e9, jeho py\u0161n\u011b se nesouc\u00ed postava m\u011bla b\u00fdt shrbena a kaj\u00edc\u00ed se. Mysl\u00ed se mu m\u011bla proh\u00e1n\u011bt pouze jedin\u00e1 prosba, a to prosba o odpu\u0161t\u011bn\u00ed, ke kter\u00e9mu ji\u017e nebude moct doj\u00edt.<\/p>\n

Zastavil p\u0159ed skromn\u00fdm domkem, \u00fasm\u011bv se mu je\u0161t\u011b v\u00edce roz\u0161\u00ed\u0159il, tak\u017ee nev\u011bdomky p\u0159edvedl \u0159adu dokonale b\u00edl\u00fdch zub\u016f. Uvnit\u0159 se sv\u00edtilo. Tak\u017ee se jeho otec p\u0159eci jen nem\u00fdlil. Pustili jej. P\u0159em\u00fd\u0161lel, zat\u00edmco sledoval obrysy postavy za z\u00e1v\u011bsem. Pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou, oto\u010dil se na pat\u011b a m\u00ed\u0159il dom\u016f.<\/p>\n

Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it, jak to bylo v\u0161echno snadn\u00e9. Nemusel se ani sna\u017eit. Lid\u00e9 jsou hloup\u00ed a naivn\u00ed a v\u011b\u0159\u00ed pouze tomu, \u010demu v\u011b\u0159\u00ed v\u011bt\u0161ina, proto\u017ee tak je to podle nich spr\u00e1vn\u00e9. Proto\u017ee tak by to m\u011blo b\u00fdt.<\/p>\n

P\u0159e\u0161el sotva n\u011bkolik metr\u016f, ne\u017e se obr\u00e1til a op\u011bt pohl\u00e9dl sm\u011brem k oknu, kter\u00e9 bylo jedin\u00fdm zdrojem sv\u011btla na jinak tmou pohlcen\u00e9 ulici. Obyvatel\u00e9 si to vysv\u011btlovali tak, \u017ee na to p\u0159es ve\u0161ker\u00e9 jin\u00e9 opravy a ud\u00e1losti ji\u017e nez\u016fstaly finan\u010dn\u00ed prost\u0159edky. Trip v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho otec pouze \u0161et\u0159il na nespr\u00e1vn\u00fdch m\u00edstech a tato \u010d\u00e1st vesnice mu nep\u0159i\u0161la nijak d\u016fle\u017eit\u00e1, proto odm\u00edtal ma\u0159it sv\u016fj drahocenn\u00fd \u010das t\u00edm, aby se zab\u00fdval hloup\u00fdm osv\u011btlen\u00edm.<\/div>\n

\n
\n

Zhluboka se nadechl de\u0161t\u011bm pros\u00e1kl\u00e9ho, vlhk\u00e9ho vzduchu a pokra\u010doval d\u00e1l. Cestou p\u0159em\u00fd\u0161lel a uv\u011bdomil si, \u017ee m\u011bl b\u00fdt na jeho m\u00edst\u011b. B\u011bhem t\u011bch t\u0159\u00ed let nad t\u00edm moc nep\u0159em\u00fd\u0161lel, ale nyn\u00ed se tomu nedok\u00e1zal vyhnout. M\u011bl se vracet z v\u011bzen\u00ed, m\u011bl b\u00fdt osam\u011bl\u00fd, nen\u00e1vid\u011bn v\u0161emi, kte\u0159\u00ed na n\u011bj vzhl\u00ed\u017eeli s pokorou a respektem.<\/p>\n

Byl by na jeho m\u00edst\u011b\u2026 byl by\u2026 pokud by byl \u017eivot alespo\u0148 trochu spravedliv\u00fd a lid\u00e9 nebyli tak naivn\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
\n

„Ne!“<\/p><\/div>\n

„Bille.“<\/div>\n
„Jsem v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Mus\u00edm se na to alespo\u0148 pod\u00edvat,“ opatrn\u011b pohnul dlan\u00ed, kterou mu Bill odm\u00edtal pustit a pohl\u00e9dl na n\u011bj. M\u00e1lem se neubr\u00e1nil \u00fasm\u011bvu, jakmile si v\u0161iml jeho vyd\u011b\u0161en\u00e9ho v\u00fdrazu a vzpurn\u011b stisknut\u00fdch rt\u016f, kter\u00e9 odm\u00edtaly jakoukoliv n\u00e1mitku.<\/div>\n
„Krv\u00e1c\u00ed to,“ za\u0161eptal a prstem uk\u00e1zal na velik\u00fd \u010derven\u00fd flek, us\u00eddluj\u00edc\u00ed se na Billov\u00fdch bled\u00fdch py\u017eamov\u00fdch kalhot\u00e1ch.<\/div>\n
„Krv\u00e1c\u00ed?!“<\/p>\n

Bill\u016fv hlas byl ne\u010dekan\u011b vysok\u00fd, barva jeho tv\u00e1\u0159e m\u011bnila odst\u00edny jako duha p\u0159es nachovou, b\u00edlou a\u017e v bled\u011b zelenou. Tom se mu rychle omluvil a sna\u017eil se mu vysv\u011btlit, \u017ee to nen\u00ed tak zl\u00e9 a \u017ee pokud mu dovol\u00ed se na to pod\u00edvat, mo\u017en\u00e1 to nebude natolik \u0161patn\u00e9, aby mu to museli za\u0161\u00edvat. Studoval medic\u00ednu, v\u011bd\u011bl, o \u010dem mluvil, vid\u011bl stovky podobn\u00fdch zran\u011bn\u00ed, tak\u017ee by dok\u00e1zal odhadnout v\u00e1\u017enost situace, Bill v\u0161ak s do\u0161iroka otev\u0159en\u00fdmi \u00fasty a velik\u00fdma o\u010dima vypadal, \u017ee ka\u017edou chv\u00edli omdl\u00ed.<\/p>\n

„Jenom se na to pod\u00edv\u00e1m, ano? Nebudu nic d\u011blat.“ I kdy\u017e to s lidmi moc neum\u011bl, tentokr\u00e1t se sna\u017eil b\u00fdt mil\u00fd a ni\u010d\u00edm jej nevyd\u011bsit. Bill n\u011bkolikr\u00e1t zamrkal, pohl\u00e9dl mu hluboce do o\u010d\u00ed a s drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem pomalu p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n

Tom mu \u00fasm\u011bv op\u011btoval, co nejopatrn\u011bji vyhrnul krv\u00ed pros\u00e1klou l\u00e1tku kalhot a\u017e ke kolenu, na kter\u00e9m se r\u00fdsovala o\u0161kliv\u00e1 r\u00e1na, ne v\u0161ak natolik hlubok\u00e1, aby pot\u0159ebovala nemocni\u010dn\u00ed o\u0161et\u0159en\u00ed. Sna\u017eil se vyu\u017e\u00edt chv\u00edli, kdy mu Bill nev\u011bnoval pozornost a hr\u00e1l si s Dustem, na to, aby na kousek tamponu opatrn\u011b nakapal desinfekci. Nebyl v\u0161ak dostate\u010dn\u011b rychl\u00fd a d\u0159\u00edv, ne\u017e mu jej sta\u010dil p\u0159ilo\u017eit k r\u00e1n\u011b, byl zastaven k\u0159ehkou, bledou dlan\u00ed.<\/p>\n

„Co to d\u011bl\u00e1\u0161? \u0158\u00edkal jsi, \u017ee se na to jenom pod\u00edv\u00e1\u0161.“<\/p>\n

Tom se n\u011bkolik vte\u0159in nedok\u00e1zal soust\u0159edit na nic jin\u00e9ho ne\u017e na dotek, jen\u017e mu byl v\u011bnov\u00e1n. Billova dla\u0148 st\u00edskala tu jeho otev\u0159en\u011b, p\u0159\u00e1telsky, d\u016fv\u011b\u0159iv\u011b. Neb\u00e1l se jeho doteku. Nem\u011bl z n\u011bj strach. Tom s n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm nepo\u010d\u00edtal. Nedok\u00e1zal pochopit ten fakt, \u017ee nebyl s\u00e1m. \u017de mu \u017eivot do cesty p\u0159ivedl n\u011bkoho, kdo se na n\u011bj ned\u00edval s nen\u00e1vist\u00ed. Kdo se s n\u00edm sna\u017eil vych\u00e1zet i p\u0159esto, \u017ee mu to nijak neuleh\u010doval. Zvedl tv\u00e1\u0159 a op\u011bt na n\u011bj pohl\u00e9dl. V jeho o\u010d\u00edch neust\u00e1le vid\u011bl mal\u00e9 d\u00edt\u011b a v\u0161ude kolem n\u011bj jasn\u00fd p\u00e1s sv\u011btla. Opravdu byl jako slunce.<\/p>\n

„Jenom ti to vydesinfikuji a p\u0159elep\u00edm n\u00e1plast\u00ed, jinak by se ti tam mohla dostat infekce,“ vysv\u011btlil mu v\u0161echno tak, aby mu porozum\u011bl, a t\u00e1zav\u011b za\u0161ermoval tamponkem ve vzduchu. „M\u016f\u017eu?“<\/div>\n

„Dob\u0159e,“ Bill se nakonec rezignovan\u011b op\u0159el hlavou o pol\u0161t\u00e1\u0159 a zav\u0159el o\u010di. Zhluboka se nadechl, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc bolest a nep\u0159\u00edjemn\u00e9 \u0161t\u00edp\u00e1n\u00ed, ani to mu v\u0161ak nezabr\u00e1nilo k vysloven\u00ed slov, kter\u00fdmi Tomovi vyrazil dech.<\/p>\n

V\u011b\u0159\u00edm ti\u2026<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\n

Slova, kter\u00e1 pro n\u011bj znamenala proklet\u00ed i nedosa\u017eenou sp\u00e1su. T\u0159i roky se modlil, doufal, v\u011b\u0159il, \u017ee je jednoho dne op\u011bt usly\u0161\u00ed i od n\u011bkoho jin\u00e9ho ne\u017e Babett, kter\u00e1 byla na jeho stran\u011b po cel\u00fd \u017eivot. A n\u00e1hle je zaslechl. Od nezn\u00e1m\u00e9 osoby, v d\u016fsledku jin\u00e9 souvislosti, a p\u0159esto zp\u016fsobily, \u017ee se mu o\u010di zalily slzami a \u017ee na r\u00e1nu, kterou opatrn\u011b ut\u00edral kouskem vaty, vid\u011bl rozmazan\u011b, jako by na ni hled\u011bl p\u0159es proud vody. O\u0161et\u0159oval r\u00e1nu tak dlouho, dokud si neuv\u011bdomil, \u017ee je \u010dist\u00e1 a \u017ee ji ji\u017e del\u0161\u00ed dobu pouze vd\u011b\u010dn\u011b hlad\u00ed.<\/p>\n

„Hotovo,“ promluvil, jakmile se probral z rozj\u00edm\u00e1n\u00ed a naklonil se, aby mohl ze stolu vz\u00edt dva tal\u00ed\u0159e se slibovanou \u010dokol\u00e1dovou pochoutkou. Jeden si polo\u017eil na kl\u00edn, zat\u00edmco ten druh\u00fd vlo\u017eil do dlan\u011b Billovi, kter\u00fd se ji\u017e op\u011bt vesele usm\u00edval.<\/div>\n

„D\u011bkuji,“ zastr\u010dil si za ucho zbloudil\u00fd pramen vlas\u016f a hladov\u011b se pustil do dortu, kter\u00fd vypadal p\u0159\u00edmo dokonale.<\/p>\n

Po o\u010dku sledoval Toma, kter\u00fd do toho sv\u00e9ho pouze zaryl vidli\u010dku, ale neochutnal. Op\u011bt se nedok\u00e1zal zbavit pocitu, \u017ee mu tam p\u0159ek\u00e1\u017e\u00ed. Mrzelo jej, \u017ee se nedok\u00e1\u017ee p\u0159etva\u0159ovat ani jedinou noc, kterou m\u011bli tr\u00e1vit spolu. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm pouze do chv\u00edle, ne\u017e se Tom nadechl a tich\u00fdm hlasem promluvil.<\/p>\n

„Jako d\u00edt\u011b jsem si na tom sch\u016fdku rozbil kolena snad desetkr\u00e1t,“ p\u0159iznal se, aby p\u0159eru\u0161il ticho, kter\u00e9 se za posledn\u00ed t\u0159i roky nau\u010dil nen\u00e1vid\u011bt a rad\u011bji vzpom\u00ednal na sv\u00e9 d\u011btstv\u00ed. Pamatoval si, jak si poka\u017ed\u00e9 nad\u0161en\u011b a nemotorn\u011b ut\u00edkal pro dobrotu od babi\u010dky a na sch\u016fdku, kter\u00fd zcela nemysliteln\u011b a nep\u0159edv\u00eddateln\u011b spojoval kuchy\u0148 s j\u00eddelnou, poka\u017ed\u00e9 upadl.<\/div>\n

P\u0159esn\u011b tak jako Bill. L\u00edbila se mu na n\u011bm ta d\u011btsk\u00e1 nevinnost. K\u0159ehkost a dojem ztracen\u00e9ho \u0161t\u011bn\u011bte, kter\u00fd u n\u011bj vyvol\u00e1val.<\/p>\n

Bill byl moc r\u00e1d, kdy\u017e se Tom rozvypr\u00e1v\u011bl o d\u011btstv\u00ed a rodin\u011b, moc se toho o n\u011bm v\u0161ak nedov\u011bd\u011bl. Mluvil pouze o prarodi\u010d\u00edch a Babett. Na rodi\u010de nevzpomenul ani jedin\u00fdm slovem a Bill se jej rad\u011bji necht\u011bl pt\u00e1t. Byl si jist\u00fd, \u017ee by se stejn\u011b nic nedozv\u011bd\u011bl, a proto jenom poslouchal.<\/div>\n

„A co \u0161kola, nebo pr\u00e1ce?“ zeptal se, kdy\u017e Tom ukon\u010dil sv\u016fj kr\u00e1tk\u00fd monolog a ochutnal mal\u00e9 sousto dortu.<\/div>\n
„Studoval jsem medic\u00ednu,“ cht\u011bl se vyhnout dal\u0161\u00edm zbyte\u010dn\u00fdm ot\u00e1zk\u00e1m, kter\u00e9 by mu akor\u00e1t zp\u016fsobily bolest, ale svou odpov\u011b\u010f postavil velmi \u0161patn\u00fdm zp\u016fsobem. Pou\u017eil minul\u00fd \u010das a bylo jasn\u00e9, co Billa napadne jako prvn\u00ed. Jist\u011b se jej za\u010dne pt\u00e1t, zda ode\u0161el dobrovoln\u011b, nebo jednodu\u0161e odej\u00edt musel. Bill se v\u0161ak nezeptal na ani jedno, ani druh\u00e9. Pouze se vyhoupl do sedu se sv\u00fdm typick\u00fdm p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdm \u00fasm\u011bvem a hrav\u011b na Toma mrkl.<\/p>\n

„Te\u010f v\u00edm, \u017ee jsem na spr\u00e1vn\u00e9m m\u00edst\u011b a v bezpe\u010d\u00ed.“<\/div>\n

„U Babett ti bude l\u00edp. Je \u00fa\u017easn\u00e1 a uvid\u00ed\u0161, jak t\u011b bude rozmazlovat. Krom toho, nem\u00e1 v dom\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 sch\u016fdky, kter\u00e9 by ti mohly ubl\u00ed\u017eit,“ sklonil tv\u00e1\u0159 a zad\u00edval se na Dusta, kter\u00fd mu polo\u017eil hlavu na kl\u00edn a unaven\u011b jej sledoval.<\/div>\n
I za tak malou chv\u00edli si na Billovu p\u0159\u00edtomnost zvykli natolik, \u017ee jim bude chyb\u011bt. Bylo kr\u00e1sn\u00e9 b\u00fdt chv\u00edli s n\u011bk\u00fdm, kdo nem\u00e1 ani tu\u0161en\u00ed o va\u0161\u00ed minulosti a ned\u00edv\u00e1 se na v\u00e1s ovlivn\u011bn mnoha p\u0159edsudky.<\/div>\n
„Tome,“ je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm, nebylo jeho jm\u00e9no vysloveno s takovou n\u011bhou. Pok\u00fdval hlavou na znamen\u00ed, \u017ee poslouch\u00e1, ale nepod\u00edval se na n\u011bj. Nemohl. Necht\u011bl.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee\u2026 kdy\u017e budu bydlet u pan\u00ed Babett\u2026 \u017ee bych se i p\u0159esto\u2026 mohl n\u011bkdy stavit?“ Bill necht\u011bl svou ot\u00e1zku vyslovit tak p\u0159\u00edmo, proto rychle dodal. „Pohr\u00e1t si s Dustem.“<\/p>\n

Nerozum\u011bl, co to s n\u00edm bylo. Potily se mu ruce, rytmus tlukotu jeho srdce z\u00e1visel na Tomov\u00fdch rtech. Na kr\u00e1sn\u011b pln\u00fdch rtech, kter\u00e9 z\u016fstaly p\u0159ekvapen\u011b pootev\u0159en\u00e9, a nedok\u00e1zaly promluvit. Mo\u017en\u00e1 to byly minuty, mo\u017en\u00e1 pouze vte\u0159iny, co musel \u010dekat na odpov\u011b\u010f, ale do\u010dkal se.<\/p>\n

„Budu r\u00e1d.“<\/div>\n

\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

„Tome!“<\/p><\/div>\n

Babett str\u010dila kl\u00ed\u010d do vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed a za pomoci baculat\u00e9ho loktu ve\u0161la dovnit\u0159. Str\u00e1vila v kuchyni t\u00e9m\u011b\u0159 celou noc, ale kupodivu nebyla unaven\u00e1. Pr\u00e1v\u011b naopak. P\u0159i pohledu na krabice s j\u00eddlem, kter\u00e9 polo\u017eila na poli\u010dku v p\u0159eds\u00edni, byla na sebe py\u0161n\u00e1 a nemohla se do\u010dkat chv\u00edle, a\u017e Tom jednotliv\u00e9 dobroty ochutn\u00e1.
„Tomi!“ zvolala je\u0161t\u011b jednou, jak opatrn\u011b kr\u00e1\u010dela do kuchyn\u011b a obez\u0159etn\u011b p\u0159ekro\u010dila sch\u016fdek.<\/p>\n

Pohybovala se po m\u00edstnosti jako ryba ve vod\u011b, ukl\u00e1dala jednotliv\u00e9 chody na tal\u00ed\u0159e a ochutn\u00e1vala, zdali se j\u00ed skute\u010dn\u011b v\u0161echno poda\u0159ilo uva\u0159it tak, jak si p\u0159\u00e1la. Pe\u010den\u00e9 ku\u0159e, bramborov\u00fd sal\u00e1t, pln\u011bn\u00e9 ta\u0161ti\u010dky a bor\u016fvkov\u00e9 l\u00edvance. V\u0161echna Tomova obl\u00edben\u00e1 j\u00eddla te\u010f le\u017eela na stole a j\u00ed n\u00e1hle p\u0159epadla neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 l\u00edtost. Byl vyhubl\u00fd na kost, jist\u011b pro\u017eil na tom p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9m m\u00edst\u011b hotov\u00e9 peklo a ona si n\u00e1hle nebyla jist\u00e1, zdali mu n\u011bkolik j\u00eddel, navr\u00e1t\u00ed jeho rt\u016fm \u00fasm\u011bv a o\u010d\u00edm jiskru \u017eivota.<\/div>\n

Rychle zamrkala, u\u017e necht\u011bla plakat. Dlan\u00ed si upravila oble\u010den\u00ed a zvedla tv\u00e1\u0159. Do o\u010d\u00ed j\u00ed okam\u017eit\u011b ude\u0159ila fotka Tomovy babi\u010dky Nelly, jej\u00ed nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtelkyn\u011b, p\u0159ipnut\u00e1 na ledni\u010dce, a spole\u010dn\u011b s n\u00ed fotografie z Tomov\u00fdch narozenin, kter\u00e9 je\u0161t\u011b stihl oslavit p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se mu z\u0159\u00edtil cel\u00fd sv\u011bt.<\/p>\n

Popo\u0161la bl\u00ed\u017e, kone\u010dkem prstu pohladila usm\u011bvavou tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 se ukr\u00fdvala za velik\u00fdm dortem. No co, cht\u011bla mu ud\u011blat po\u0159\u00e1dn\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed a tro\u0161ku neodhadla m\u00edru. Byl to v\u0161ak kr\u00e1sn\u00fd den. Jeden z posledn\u00edch kr\u00e1sn\u00fdch dn\u016f.<\/p>\n

„Tomi, ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee je\u0161t\u011b vysp\u00e1v\u00e1\u0161. M\u00e1m pro tebe p\u0159ekvapen\u00ed.“<\/p>\n

Odvr\u00e1tila se od lednice a nemotorn\u00fdmi kroky m\u00ed\u0159ila do ob\u00fdv\u00e1ku, odkud cht\u011bla vz\u00edt l\u00e1hev v\u00edna, aby jeho n\u00e1vrat pat\u0159i\u010dn\u011b oslavili. U dve\u0159\u00ed ji nad\u0161en\u011b p\u0159iv\u00edtal Dust, pozornost v\u0161ak v\u011bnovala n\u011b\u010demu \u00fapln\u011b jin\u00e9mu. Obraz, kter\u00fd se j\u00ed zcela ne\u010dekan\u011b naskytl p\u0159ed o\u010dima, j\u00ed p\u0159\u00edmo vyrazil dech. N\u011bkolik vte\u0159in st\u00e1la na prahu dve\u0159\u00ed neschopna pohybu, ne\u017e si uv\u011bdomila, \u017ee se j\u00ed to skute\u010dn\u011b nezd\u00e1. Rty si p\u0159ekryla velik\u00fdmi prsty, ani ty v\u0161ak nedok\u00e1zaly zakr\u00fdt \u00fasm\u011bv, kter\u00fd vz\u00e1p\u011bt\u00ed rozz\u00e1\u0159il jej\u00ed tv\u00e1\u0159. V o\u010d\u00edch op\u011bt uc\u00edtila p\u0159\u00edtomnost slz, tentokr\u00e1t to v\u0161ak nebyly slzy bolesti. Byla zmaten\u00e1, p\u0159ekvapen\u00e1, spokojen\u00e1 i vyd\u011b\u0161en\u00e1, v\u0161echny tyto pocity se v\u0161ak sl\u00e9valy do jednoho a d\u011blaly ji \u0161\u0165astnou.<\/p>\n

Zhluboka se nadechla a popo\u0161la bl\u00ed\u017e. V tu chv\u00edli by se nejrad\u011bji propadla do zem\u011b za to, \u017ee je sv\u00fdm ne\u00fanavn\u00fdm vol\u00e1n\u00edm m\u00e1lem probudila. O\u010di j\u00ed z\u00e1\u0159ily dojet\u00edm, jak sledovala klidnou tv\u00e1\u0159 nezn\u00e1m\u00e9ho \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, sp\u00edc\u00edho na gau\u010di. Byl zabalen\u00fd do deky, zat\u00edmco se Tom kr\u010dil u jeho bok\u016f, nev\u011bdomky je sv\u00edral v objet\u00ed, a tak\u00e9 neru\u0161en\u011b spal.<\/div>\n

V\u0161ude kolem nich byl hrozn\u00fd nepo\u0159\u00e1dek. Obaly od sladkost\u00ed, zbytky \u010dokol\u00e1dov\u00e9ho dortu, st\u016fl byl dokonce pokryt\u00fd karti\u010dkami pexesa, kter\u00e9 muselo poch\u00e1zet je\u0161t\u011b z dob, kdy byl mal\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/p>\n

Cht\u011bla se co nejnen\u00e1padn\u011bji vytratit, neodhadla v\u0161ak svou velikost, a proto se v\u016fbec nedivila, kdy\u017e se po rozt\u0159\u00ed\u0161t\u011bn\u00ed v\u00e1zy na stovky mal\u00fdch kousk\u016f ocitla v zorn\u00e9m poli dvou \u0161okovan\u00fdch pohled\u016f. Jej\u00ed tv\u00e1\u0159 nabyla barvu zral\u00e9ho raj\u010dete a nedok\u00e1zala ze sebe dostat v\u00edc, ne\u017e tich\u00e9 pop\u0159\u00e1n\u00ed dobr\u00e9ho r\u00e1na a omluvu za rozbit\u00ed v\u00e1zy.<\/p>\n

„Babett,“ Tom okam\u017eit\u011b vyst\u0159elil do sedu, n\u00e1sledov\u00e1n Billem, kter\u00fd slu\u0161n\u011b pozdravil a sledoval svou novou spolubydl\u00edc\u00ed.<\/div>\n

„Tomi mrz\u00ed m\u011b to, necht\u011bla jsem v\u00e1s vzbudit. Jenom jsem ti p\u0159inesla n\u011bco dobr\u00e9ho. Tak zase p\u016fjdu.“<\/p>\n

Tom jenom nech\u00e1pav\u011b hled\u011bl na jej\u00ed vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da a nedovedl si urovnat my\u0161lenky. Cht\u011bl toho tolik najednou, \u017ee nakonec nedok\u00e1zal ud\u011blat v\u016fbec nic. Pouze sed\u011bl v t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti Billova t\u011bla a vdechoval jeho v\u016fni. Sna\u017eil se soust\u0159edit na d\u011bn\u00ed kolem sebe, ale sladk\u00e1 v\u016fn\u011b s p\u0159\u00edm\u011bs\u00ed sp\u00e1nku mu nedovolovala soust\u0159edit mysl na nic jin\u00e9ho. Zhluboka d\u00fdchal a v posledn\u00ed chv\u00edli si sta\u010dil uv\u011bdomit souvislost mezi Babett a Billem.<\/p>\n

„Babett, po\u010dkej,“ zavolal na ni a p\u0159inutil sv\u00e9 unaven\u00e9 t\u011blo vst\u00e1t.<\/p>\n

Bill z\u016fstal sed\u011bt na m\u00edst\u011b, sledoval Toma, jak k n\u00ed pomalu do\u0161el a spole\u010dn\u011b zam\u00ed\u0159ili ven z m\u00edstnosti. B\u011bhem dal\u0161\u00edch n\u011bkolika minut mohl zaslechnout pouze n\u011bkolik \u00fatr\u017ek\u016f z jejich matouc\u00ed konverzace, i ty mu v\u0161ak sta\u010dili k tomu, aby si ud\u011blal slab\u00fd obraz o cel\u00e9 situaci. Z jejich slov vytu\u0161il pouze to, \u017ee Babett \u017e\u00e1dn\u00e9ho podn\u00e1jemn\u00edka nehledala. Inzer\u00e1tem cht\u011bla pouze pomoct Tomovi, kter\u00fd v\u0161ak o jej\u00ed pomoc zjevn\u011b nest\u00e1l. A o jeho p\u0159\u00edtomnost u\u017e v\u016fbec ne.<\/p>\n

Sklonil hlavu, skr\u010dil se do klub\u00ed\u010dka a \u010dekal.<\/div>\n

Jeho rty byly pevn\u011b stisknut\u00e9. Po \u00fasm\u011bvu n\u00e1hle nebylo ani stopy\u2026<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/div>\n
\n

Tom pochodoval po kuchyni, jeho zoufalstv\u00ed by se dalo p\u0159irovnat p\u0159\u00edrodn\u00edmu zoufalstv\u00ed lva zav\u0159en\u00e9ho v p\u0159\u00edli\u0161 t\u011bsn\u00e9 kleci. T\u011bkal o\u010dima z Babett na Dusta a zase zp\u011bt. Oba m\u011bli stejn\u00fd v\u00fdraz. Kroutila se mu hlava, v odvzdu\u0161n\u011bn\u00e9 m\u00edstnosti, mu n\u00e1hle za\u010d\u00ednalo b\u00fdt n\u011bjak dusno. Zm\u00edtal se ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch a p\u0159edstav\u00e1ch, nedok\u00e1zal v\u0161ak p\u0159ij\u00edt na nic rozumn\u00e9ho. Byl na okraji propasti, ale necht\u011bl ani odej\u00edt, ani sko\u010dit. Cht\u011bl jenom z\u016fstat na m\u00edst\u011b. Nechat \u010das plynout, sv\u011bt b\u011b\u017eet d\u00e1l a nezab\u00fdvat se t\u00edm, zda d\u011bl\u00e1 spr\u00e1vnou v\u011bc, nebo ne.<\/p>\n

„Pro\u010d jsi to ud\u011blala?“ jeho t\u00f3n nebyl podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd. Byl vy\u010derpan\u00fd, bezvl\u00e1dn\u00fd, podd\u00e1vaj\u00edc\u00ed se jak\u00e9mukoliv \u0159e\u0161en\u00ed.<\/div>\n

„U\u017e jsem se ti omluvila,“ Babett ne\u0161\u0165astn\u011b stiskla rty a sklonila tv\u00e1\u0159 jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. “ Cht\u011bla jsem ti jenom pomoct. Ve vesnici si t\u011b\u017ece najde\u0161 pr\u00e1ci a j\u00e1 nemohla dopustit, abys p\u0159i\u0161el o tenhle d\u016fm. Ztratil jsi toho a\u017e p\u0159\u00edli\u0161,“ l\u00e1skypln\u011b hladila Dusta po hlav\u011b a odv\u00e1\u017eila se zvednout pohled k Tomovi, kter\u00fd se zap\u00edral o st\u016fl a se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima z\u0159ejm\u011b nad n\u011b\u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel. Trvalo hodnou chv\u00edli, ne\u017e nakonec promluvil.<\/p>\n

„Vid\u011blas jej?“ zeptal se \u0161eptem.<\/div>\n

„J\u00e1 jsem \u017eivouc\u00ed troska, ale on\u2026 on je jin\u00fd,“ neotv\u00edral o\u010di, soust\u0159edil se pouze na obraz Billovy tv\u00e1\u0159e a vzpom\u00ednku v\u010derej\u0161\u00edho hezk\u00e9ho ve\u010dera. Jenom\u017ee pr\u00e1v\u011b o tom to bylo. Byl nov\u00fd den. V\u010derej\u0161ek byl pouze vzpom\u00ednkou a cokoliv se ud\u00e1lo, jakkoliv se v\u010dera c\u00edtil, u\u017e se to nikdy nezopakuje. Nem\u016f\u017ee.<\/p>\n

„Neust\u00e1le se usm\u00edv\u00e1. Z\u00e1\u0159\u00ed. Je pln\u00fd \u017eivota a radosti. A co je ze v\u0161eho nejhor\u0161\u00ed, v\u011b\u0159\u00ed mi,“ horn\u00ed ret se mu zachv\u011bl, jak vyslovoval rozt\u0159esen\u00e1 slova. „Nem\u00e1 ze m\u011b strach. Nec\u00edt\u00ed ke mn\u011b nen\u00e1vist. Nev\u00ed pravdu a j\u00e1 nedovol\u00edm, aby se ji n\u011bkdy dov\u011bd\u011bl.“<\/p>\n

Babett sledovala jeho utr\u00e1penou tv\u00e1\u0159 a byla ochotna polo\u017eit i cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot za cenu \u0161t\u011bst\u00ed toho chlapce. Rozum\u011bla mu. Byla si jist\u00e1, \u017ee by ji\u017e dal\u0161\u00ed odlou\u010den\u00ed a ztr\u00e1tu nezvl\u00e1dl, ale p\u0159esto v sob\u011b nedok\u00e1zala potla\u010dit pocit, \u017ee je ten kluk n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fd. V\u00fdjime\u010dn\u00fd. Mo\u017en\u00e1 by se nep\u0159iklonil na stranu vesnice. Mo\u017en\u00e1 by v\u016f\u010di n\u011bmu nechoval pouze hn\u011bv a nen\u00e1vist. V\u011b\u0159il by mu.<\/div>\n

Jej\u00ed n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed slova z\u016fstala viset ve vzduchu jako opar nep\u0159\u00edjemn\u00e9 v\u016fn\u011b pohlcuj\u00edc\u00ed \u017eivotod\u00e1rn\u00ed kysl\u00edk.<\/p>\n

„\u0158ekni mu to, Tomi,“ promluvila opatrn\u011b. N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed slova v\u0161ak vyslovila s v\u011bt\u0161\u00edm d\u016frazem.<\/div>\n

„D\u0159\u00edv, ne\u017e to za tebe ud\u011bl\u00e1 n\u011bkdo jin\u00fd\u2026“<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010d\u00edst cel\u00e9 statistika autor: B-kay Opu\u0161t\u011bnou ulic\u00ed se nesla ozv\u011bna sp\u011bchaj\u00edc\u00edch krok\u016f. Nesledoval d\u011bn\u00ed kolem sebe, domy, kter\u00e9 m\u00edjel, stromy proh\u00fdbaj\u00edc\u00ed se pod t\u00edhou ne\u00fanavn\u00e9ho de\u0161t\u011b. Na sn\u011bd\u00e9, op\u00e1len\u00e9 tv\u00e1\u0159i se pod st\u00ednem elegantn\u00edho klobouku ukr\u00fdval spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv a namy\u0161len\u00fd pohled drobn\u00fdch<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[559],"tags":[],"class_list":["post-4804","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bourdon"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4804","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4804"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4804\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4804"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4804"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4804"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}