{"id":482,"date":"2018-08-01T16:00:00","date_gmt":"2018-08-01T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=477"},"modified":"2018-08-01T16:00:00","modified_gmt":"2018-08-01T15:00:00","slug":"lykara-ii-stern-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/08\/01\/lykara-ii-stern-12\/","title":{"rendered":"Lykara II Stern 12."},"content":{"rendered":"
autor: Bitter<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Lykara p\u0159ed \u010dty\u0159mi lety<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

„Bille…“ Oslovil ho znova, ale kdy\u017e k n\u011bmu vykro\u010dil, Lalita ho zadr\u017eela.<\/em><\/div>\n

„M\u016f\u017ee\u0161 se t\u0159eba uk\u0159i\u010det, nev\u00ed, kdo je. To alespo\u0148 tvrd\u00ed. Nev\u00ed, kde je, kdo je, ani jak se sem dostal.“<\/em><\/div>\n
„Ale to p\u0159ece\u2026“<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed mo\u017en\u00e9? Pravda. P\u0159esto ho tady vid\u00ed\u0161. Je bezmocn\u00fd jako vyl\u00edhl\u00e1 saltinka. Kdy\u017e jsem na n\u011bj za\u00fato\u010dila st\u00edny, cht\u011bl ut\u00e9ct.“<\/em><\/div>\n
„Ty jsi na n\u011bj\u2026“<\/em><\/div>\n
„Je to tak trochu zvyk. Ale h\u00e1d\u00e1m, \u017ee a\u0165 se tady objevil jakkoliv, mohlo by n\u00e1m to pomoc. Port\u00e1l\u2026“<\/em><\/div>\n
„Port\u00e1ly jsou st\u00e1le zape\u010det\u011bn\u00e9.“<\/em><\/div>\n
„Jsi si jist\u00fd, \u017ee jimi nikdo nep\u0159i\u0161el a hlavn\u00ed port\u00e1l je st\u00e1le zav\u0159en\u00fd zvenku?“<\/em><\/div>\n
Trin nat\u00e1hl ruku a p\u0159ivolal k sob\u011b sv\u011btla vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se po s\u00e1le. „Kdyby se tu kdokoliv objevil, v\u00edm to.“ Lalita jen naklonila hlavu a pochybova\u010dn\u011b se na n\u011b pod\u00edvala.<\/em><\/div>\n
„Co to um\u00ed?“<\/em><\/div>\n
„\u0158ekn\u011bme, \u017ee m\u011b to upozorn\u00ed.“ Prozradil jen a v\u0161iml si, jak se k n\u011bmu a Lalit\u011b Bill v\u00e1hav\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eil.<\/em><\/div>\n
Trin k n\u011bmu p\u00e1r sv\u011btel poslal a ta ho obkrou\u017eila. V jeho o\u010d\u00edch se okam\u017eit\u011b objevila panika.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t\u2026“ Zkusil opatrn\u011b, ale Bill i tak couvl. I p\u0159es to, \u017ee zase vypadal jako tenkr\u00e1t, kdy\u017e je\u0161t\u011b Lykara nebyla svobodn\u00e1, rozhodn\u011b se tak nechoval. Co se to, sakra, stalo\u2026<\/em><\/div>\n

„Jestli to nen\u00ed port\u00e1ly\u2026 tak jak je to mo\u017en\u00e9? Je to p\u0159es rok, co Bill\u2026“<\/em><\/div>\n
„Tom?“<\/em><\/div>\n
„Kr\u00e1lov\u00e9 o svou moc p\u0159i\u0161li, kdy\u017e jsme je vypov\u011bd\u011bli.“ P\u0159ipomn\u011bla mu.<\/em><\/div>\n
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b u\u017e zb\u00fdv\u00e1 jen princ\u2026 Mo\u017en\u00e1 to nebylo \u00famysln\u00e9.“<\/em><\/div>\n
„Jestli je to opravdu princova pr\u00e1ce, nikdo se to nesm\u00ed dozv\u011bd\u011bt. U\u017e takhle pal\u00e1c sotva dr\u017e\u00edme.“<\/em><\/div>\n
„Ale ta hl\u00eddka\u2026“<\/em><\/div>\n
„Mrtv\u00ed.“ Odv\u011btila bez z\u00e1jmu, ale pak se oto\u010dila ke dve\u0159\u00edm.<\/em><\/div>\n
„St\u00edny nemluv\u00ed, ale tv\u00e1 str\u00e1\u017e ho vid\u011bla.“<\/em><\/div>\n
„Oni\u2026 Ne!“ Ne\u017e ji stihl zadr\u017eet, p\u0159im\u011bla st\u00edny za dve\u0159mi jednat. \u017d\u00e1dn\u00fd z v\u00edl\u00edch str\u00e1\u017ec\u016f nestihl vydat ani hl\u00e1sku, kdy\u017e je st\u00edny bez milosti popravily.<\/em><\/div>\n
I tak u\u017e bylo pozd\u011b. \u017d\u00e1dn\u00e1 tajemstv\u00ed nep\u0159etrvaj\u00ed v\u011b\u010dn\u011b\u2026<\/em><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\n

Lykara sou\u010dasnost<\/strong><\/div>\n
\n

„Bill je\u2026 To nen\u00ed\u2026 Bill\u2026 Bill um\u0159el\u2026 Jak by mohl\u2026“ Zakoktal se Tobias a musel se op\u0159\u00edt o kmen stromu.<\/p><\/div>\n

„Je opravdu tady?“<\/div>\n
„Ano, je v Lyka\u0159e.“ P\u0159itakal Trin a nat\u00e1hl k n\u011bmu starostliv\u011b ruku.<\/div>\n
„\u00dapln\u011b jsi zezelenal\u2026 Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„Kde\u2026“<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„Kde je?“ Up\u0159esnil Tobias, ale na odpov\u011b\u010f ne\u010dekal a rovnou se rozb\u011bhl ke dve\u0159\u00edm. Trin zaklel, kdy\u017e ho k\u0159\u00eddla zradila a odm\u00edtla mu pomoct \u010dernovl\u00e1ska dostihnout. Ten kluk byl jako blesk u\u017e jako prcek. Rozrazil dve\u0159e a za\u010dal Billovo jm\u00e9no k\u0159i\u010det na cel\u00fd pal\u00e1c.<\/div>\n
Kdy\u017e ho Trin dohnal, bylo to jen d\u00edky tomu, \u017ee se zarazil u k\u0159i\u017eovatky chodeb.<\/div>\n
\n

„P\u0159esta\u0148, tady nen\u00ed.“ Oto\u010dil ho k sob\u011b, ale Tobias se mu vytrhl.<\/p><\/div>\n

„Tak kde je? Chci ho vid\u011bt.“<\/div>\n
„Nen\u00ed tady.“<\/div>\n
„To u\u017e jsi \u0159\u00edkal, kde teda je? Chci za n\u00edm.“<\/div>\n
„To nejde.“<\/div>\n
„Pro\u010d by to ne\u0161lo? \u0158\u00edkal jsi, \u017ee je v Lyka\u0159e\u2026“<\/div>\n
„On je\u2026 p\u0159idal se\u2026 je Temn\u00fd princ\u2026“ Vysoukal ze sebe v\u00edlen\u00edk a uhnul o\u010dima na stranu. V\u011bd\u011bl, jak temn\u00e9 Tobias jako d\u00edt\u011b nesn\u00e1\u0161el a jak\u00fd strach z nic m\u011bl tenkr\u00e1t, kdy\u017e Teirien cht\u011bl jeho \u017eivot. Necht\u011bl znovu vid\u011bt tu hr\u016fzu v jeho o\u010d\u00edch. Jen\u017ee strach byl evidentn\u011b to posledn\u00ed, co Tobias c\u00edtil.<\/div>\n
\n

„Blbost.“ Odsekl a ucouvl od n\u011bj. „Bill by se k nim nikdy nep\u0159idal.“<\/p><\/div>\n

„Mus\u00ed\u0161 si p\u0159ece pamatovat to, co se stalo\u2026 Jak se prom\u011bnil\u2026“<\/div>\n
„To bylo n\u011bco jin\u00e9ho!“ Nam\u00edtl mu a Trin by p\u0159\u00edsahal, \u017ee se st\u00edny v koutech zatetelily, kdy\u017e chlapec sev\u0159el p\u011bsti.<\/div>\n
„Bill je te\u010f temn\u00fd. Mrz\u00ed m\u011b to. Pr\u00e1v\u011b proto pot\u0159ebuju, abys p\u0159ivedl Toma.“<\/div>\n
„Ne. J\u00e1 ti nev\u011b\u0159\u00edm.“ Zavrt\u011bl odm\u00edtav\u011b hlavou a ustoupil o dal\u0161\u00ed krok dozadu. „Bille!“<\/div>\n
„U\u017e jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee tady nen\u00ed. P\u0159esta\u0148 k\u0159i\u010det.“<\/div>\n
Jen\u017ee to bylo jako mluvit do zdi. Tobias se rozb\u011bhl pod\u00e9l chodby a k\u0159i\u010del na cel\u00fd pal\u00e1c. Trin zabral a k\u0159\u00eddla kone\u010dn\u011b poslechla. Vyrazil za n\u00edm a za pas ho strhl k sob\u011b.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148, jestli t\u011b tady n\u011bkdo uvid\u00ed\u2026“<\/div>\n
„Pus\u0165 m\u011b! Sly\u0161\u00ed\u0161! Pus\u0165! J\u00e1 ti nev\u011b\u0159\u00edm! Lh\u00e1\u0159i! Bille!“ Nep\u0159est\u00e1val vy\u0159v\u00e1vat a za\u010dal kolem sebe ml\u00e1tit a kopat. „Co jsi mu ud\u011blal! Kde je!“<\/div>\n
„Sakra, Tobiasi, p\u0159esta\u0148! Uklidni se!“ Ok\u0159ikl ho, i kdy\u017e pochyboval, \u017ee ho p\u0159es svoji vlastn\u00ed tri\u00e1du sly\u0161\u00ed. „Ned\u00e1v\u00e1\u0161 mi na v\u00fdb\u011br\u2026“ Varoval ho, jednou rukou ho pustil a pomalu ji sev\u0159el v p\u011bst p\u0159ed Tobiasov\u00fdm hrudn\u00edkem, aby mu ubral vzduch. Ten jen zalapal po dechu a omdlel.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e znovu otev\u0159el o\u010di, m\u00e1lem zase za\u010dal k\u0159i\u010det. Na posteli, ve kter\u00e9 le\u017eel, byl vedle n\u011bho kovov\u011b modr\u00fd drak. Nerv\u00f3zn\u011b za\u0161vihal ocasem a z druh\u00e9 strany se ozvalo zaj\u00edknut\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Je vzh\u016fru!“<\/div>\n
„Lesni\u010dko Reyne, ty se snad boj\u00ed\u0161 i sv\u00e9ho st\u00ednu.“ Odv\u011btil na tenk\u00fd hl\u00e1sek rozhodn\u00fd d\u00edv\u010d\u00ed a v jeho zorn\u00e9m poli se ocitla nezn\u00e1m\u00e1 hn\u011bdovl\u00e1ska s nejzelen\u011bj\u0161\u00edma o\u010dima, co kdy vid\u011bl. Byla n\u00e1dhern\u00e1, pokud mohl soudit.<\/div>\n
Odt\u00e1hl se a posadil se.<\/div>\n
Rozhl\u00e9dl se po pokoji, a pak si v\u0161iml chlapce, kter\u00fd p\u0159edt\u00edm promluvil. Vypadal sotva na deset, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee lykarieni st\u00e1rnou r\u016fzn\u011b. Klidn\u011b mohl b\u00fdt na roky star\u0161\u00ed ne\u017e on. M\u011bl p\u00edskov\u011b sv\u011btl\u00e9, m\u00edsty t\u00e9m\u011b\u0159 b\u00edl\u00e9 vlasy a \u010derveno modr\u00e9 o\u010di. Musel zamrkat, jestli se mu to nezd\u00e1. D\u00edvka vypadala p\u0159ibli\u017en\u011b jeho v\u011bku. Kluci u n\u011bj ve \u0161kole by se pozab\u00edjeli, aby si jich jen v\u0161imla.<\/div>\n
\n

„Kdo jste?“ Zeptal se opatrn\u011b a vyt\u0159e\u0161til o\u010di, kdy\u017e drak k\u00fdchl a na p\u0159ikr\u00fdvku se sneslo p\u00e1r sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek.<\/p><\/div>\n

„No, \u017ee si nepamatuje\u0161 jeho, to ti odpou\u0161t\u00edm, byl je\u0161t\u011b mimino, ale \u017ee jsi zapomn\u011bl m\u011b\u2026“ Za\u010dala d\u00edvka a Tobiasovy o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily pozn\u00e1n\u00edm. On ji p\u0159ece zn\u00e1!<\/div>\n
„Zanthio!?“ Vyhrkl a d\u00edvka str\u010dila do chlapce.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161, jsem nezapomenuteln\u00e1.“ Pak si sedla na kraj postele a Tobiase objala.<\/div>\n
„V\u0161ichni jsou kv\u016fli tob\u011b na nohou. Trin \u00fapln\u011b zezelenal a nikdo nev\u00ed, co d\u011blat, proto\u017ee st\u00edn, co poslala Daria port\u00e1lem, na\u0161el v\u00e1\u0161 d\u016fm pr\u00e1zdn\u00fd a opu\u0161t\u011bn\u00fd. Trin t\u011b necht\u011bl jen tak prohodit port\u00e1lem, aby se ti nic nestalo, te\u010f se boj\u00ed tuplem, kdy\u017e nikde nikdo nen\u00ed. Co se d\u011bje? Pro\u010d jste nep\u0159i\u0161li d\u0159\u00edv? A kde je Tom?“<\/div>\n
\n

„Hey, pomalu\u2026 J\u00e1\u2026 J\u00e1 nev\u00edm. Je\u0161t\u011b r\u00e1no jsem nem\u011bl tucha, \u017ee existujete. V\u0161echno se vr\u00e1tilo najednou, kdy\u017e jsem se tady ve\u010der ocitnul, a m\u00e1m v tom \u0161\u00edlenej bordel.“ P\u0159iznal a Zanthia nech\u00e1pav\u011b naklonila hlavu. „N\u011bco se mnou ud\u011blali, abych si Lykaru nepamatoval\u2026 Co jsem se sem ale dostal, vrac\u00ed se mi v\u0161echno\u2026 Jen v tom m\u00e1m bordel.“<\/p><\/div>\n

„To nezn\u00ed p\u0159\u00edjemn\u011b.“ U\u0161kl\u00edbla se. Tobias k\u00fdvl a pokra\u010doval.<\/div>\n
„A doma nikdo nen\u00ed, proto\u017ee jsme se odst\u011bhovali. T\u00e1ta kv\u016fli pr\u00e1ci a prej kv\u016fli \u0161kole.“<\/div>\n
„A co cht\u011bl d\u011blat s port\u00e1lem? Kdy ti v\u016fbec cht\u011bl o n\u00e1s \u0159\u00edct? Jsi p\u0159ece princ. Kdo jin\u00fd zastav\u00ed v\u00e1lku, kdy\u017e ne Kr\u00e1lov\u00e9? Nebo ty?“ Sko\u010dil mu Reyn do \u0159e\u010di.<\/div>\n
„Nem\u00e1m tucha.“ P\u0159iznal a chlapc\u016fv drak na n\u011bj smutn\u011b zamrkal.<\/div>\n
„Moment, j\u00e1 v\u00edm, kdo jsi!“ Uk\u00e1zal na n\u011bj Tobias a Reyn zrudl.<\/div>\n
„Ty jsi to mimino, co m\u011bla ta mal\u00e1 dra\u010d\u00ed kr\u00e1lovna.“<\/div>\n
„Jo a je stejn\u011b mr\u0148avej jako Daria.“ Zazubila se Zanthia a rozcuchala chlapci vlasy. Drak si pobou\u0159en\u011b odfrkl a Tobias se zasm\u00e1l. V\u00edla cht\u011bla je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159\u00edct, pak ale naklonila hlavu a Tobias si v\u0161iml, jak drak na posteli ztuhl.<\/div>\n
\n

„Co se d\u011bje?“<\/p><\/div>\n

„N\u011bkdo sem jde. Mysl\u00edm, \u017ee pro tebe. Trin t\u011b po\u0161le dom\u016f. Lekl se, \u017ee se n\u011bco stalo i Tomovi, kdy\u017e byl d\u016fm pr\u00e1zdn\u00fd, ale kdy\u017e jste se jen odst\u011bhovali\u2026 Je to \u0161koda.“<\/div>\n
„Dom\u016f teda rozhodn\u011b nejdu.“ Oponoval j\u00ed hned, kdy\u017e mu do\u0161lo, pro\u010d vlastn\u011b v\u010dera utekl. V\u00edla se na n\u011bj jen soucitn\u011b usm\u00e1la.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee nebude\u0161 m\u00edt na v\u00fdb\u011br.“<\/div>\n
„Ten p\u0159erostlej idiot se ke mn\u011b u\u017e ani nep\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed. Dom\u016f prost\u011b nejdu. Chci za Billem.“<\/div>\n
„Ale\u2026 Tobiasi\u2026 Bill je\u2026“ Za\u010dala opatrn\u011b a v\u00e1hav\u011b se pod\u00edvala ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, to u\u017e on \u0159\u00edkal, ale to je hloupost! To by Bill neud\u011blal.“<\/div>\n
„On si nic nepamatuje. \u010cekali jsme, co se bude d\u00edt, ale pak p\u0159i\u0161el Valren a\u2026 Bill \u0161el s n\u00edm.“<\/div>\n
„Tak ho p\u0159ivedu zp\u00e1tky.“ Um\u00ednil si a v\u0161ichni t\u0159i nadsko\u010dili, kdy\u017e se prudce otev\u0159ely dve\u0159e a objevil se v nich Trin. Z\u016fstal st\u00e1t na prahu se zalo\u017een\u00fdma rukama a Reyn\u016fv drak zmizel pod postel.<\/div>\n
\n

„Jak jste se sem vy dva dostali? Nem\u00e1te tady co d\u011blat.“ Utrhl se na n\u011b, ale Zanthia nevypadala, \u017ee by se j\u00ed to dotklo.<\/p><\/div>\n

„P\u0159i\u0161li jsme pozdravit kamar\u00e1da.“ Odv\u011btila prost\u011b a Reyn nen\u00e1padn\u011b \u0161\u0165ouchl do r\u00e1mu okna, aby se zav\u0159elo.<\/div>\n
„Fajn. Pozdravili jste, a te\u010f se rozlu\u010dte. Tobiasi, jdeme.“ Zavelel a proudem vzduchu z n\u011bj strhl p\u0159ikr\u00fdvku.<\/div>\n
„Zbl\u00e1znil ses! Omr\u00e1\u010dils m\u011b! Nikam s tebou nejdu!“ Ohradil se hned Tobias a deku jen tak tak chytil.<\/div>\n
„Tobiasi, nebudu o tom diskutovat. Nev\u00edme, co se d\u011bje, ale ty tady z\u016fstat nem\u016f\u017ee\u0161. A mus\u00ed\u0161 vzk\u00e1zat Tomovi\u2026“<\/div>\n
„To asi t\u011b\u017eko. Nebydl\u00ed tam a j\u00e1 s n\u00edm mluvit rozhodn\u011b nehodl\u00e1m. A doma jsem i tady. Nikam nejdu.“ Zopakoval a v\u0161iml si, \u017ee vzduch kolem Trina zelen\u011b zajisk\u0159il.<\/div>\n
\n

„Tady jsi v nebezpe\u010d\u00ed. Okam\u017eit\u011b se vr\u00e1t\u00ed\u0161 a\u2026“<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 z\u016fstanu tady. Jestli si tak hrozn\u011b moc chce\u0161 s n\u00edm pokecat, klidn\u011b ti d\u00e1m adresu.“<\/div>\n
„My port\u00e1lem proj\u00edt nem\u016f\u017eeme. Ne po tom, co byli kr\u00e1lov\u00e9 vyk\u00e1zan\u00ed.“<\/div>\n
„No tak to m\u00e1\u0161 blb\u00fd. J\u00e1 z\u016fst\u00e1v\u00e1m tady. Mus\u00edm mluvit s Billem. U\u017e jsem ti to snad \u0159ekl ve\u010der.“<\/div>\n
„A j\u00e1 jsem ti snad \u0159ekl, \u017ee to nejde.“<\/div>\n
„Bill si nic nepamatuje, \u017ee jo?“<\/div>\n
„Ano.“ Potvrdil netrp\u011bliv\u011b.<\/div>\n
„To proto, \u017ee m\u011bl autonehodu. Proboha, m\u011bl nehodu, a pak se objevil tady. To se st\u00e1v\u00e1. Teda ne, \u017ee se p\u0159enese\u0161 do Lykary, ale vlastn\u011b mo\u017en\u00e1 n\u011bkam jo, co j\u00e1 v\u00edm. Ale ta pam\u011b\u0165, to je jasn\u00fd jak facka. Mo\u017en\u00e1 u\u017e si vzpomn\u011bl.“<\/div>\n
„Valren dr\u017e\u00ed Billa mimo n\u00e1\u0161 dosah. Ale o tom, \u017ee si rozhodn\u011b nevzpomn\u011bl, t\u011b m\u016f\u017eu ujistit. Te\u010f poj\u010f.“<\/div>\n
„To jsou v\u0161echny v\u00edly tak hloup\u00fd nebo jen hluch\u00fd? J\u00e1 – nikam – nejdu.“ Zopakoval pomalu a Zanthia dusila sm\u00edch. P\u0159eskakovala pohledem z jednoho na druh\u00e9ho a p\u0159\u00edmo kr\u00e1lovsky se bavila.<\/div>\n
\n

„Mus\u00ed\u0161 n\u00e1m \u0159\u00edct, co se stalo, a jak jsi p\u0159ivedl Billa zp\u00e1tky.“<\/p><\/div>\n

„Prost\u011b jsme se odst\u011bhovali a pak poh\u00e1dali. Te\u010dka. Na tohle jsem narazil n\u00e1hodou. A\u2026 Po\u010dkej, jak j\u00e1? J\u00e1 jsem nic neud\u011blal\u2026“ Zarazil se, Trinovi bylo toho uje\u010den\u00e9ho de\u010dka na chv\u00edli i l\u00edto, jak ztracen\u011b vypadal. Na chv\u00edli, dokud se zase neza\u010dal h\u00e1dat.<\/div>\n
„Ty jsi Billa do Lykary nep\u0159ivedl jako Tom s Billem tebe?“<\/div>\n
„Ne\u2026 J\u00e1\u2026 Sakra u\u017e jsem \u0159\u00edkal, \u017ee to byla nehoda, a\u017e m\u011b uvid\u00ed, vzpomene si. Prost\u011b tam p\u016fjdem port\u00e1lem a vezmem ho zp\u00e1tky.“<\/div>\n
„To nejde. Port\u00e1ly nejsou zape\u010det\u011bn\u00e9 bezd\u016fvodn\u011b. Jen bychom se tam objevili, zabili by t\u011b. Temn\u00ed cht\u011bj\u00ed zni\u010dit p\u0159\u00edstav, aby se dostali sem, a st\u00edny pak port\u00e1lem k v\u00e1m. Jestli chce m\u00edt Valren jistotu, \u017ee mu Lykara z\u016fstane podroben\u00e1, mus\u00ed tebe a tv\u00e9ho otce zab\u00edt. Jsi Bill\u016fv a Tom\u016fv syn. Nev\u00edme, jak\u00e9 schopnosti m\u00e1\u0161, a mo\u017en\u00e1 bys ho dok\u00e1zal zastavit, ale nejd\u0159\u00edv mus\u00edme radu p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee mus\u00ed znovu jmenovat Lykarsk\u00e9 kr\u00e1le, nebo tebe. Proto pot\u0159ebujeme Toma. Hned.“ Trin dal d\u016fraz na posledn\u00ed slovo a Tobias si unaven\u011b promnul \u010delo. Ta n\u00e1dhern\u00e1 zem\u011b, na kterou se pamatoval, je pry\u010d\u2026 V\u0161ichni ho evidentn\u011b cht\u011bj\u00ed vid\u011bt mrtv\u00e9ho i po tom v\u0161em. A Bill\u2026<\/div>\n
\n

„P\u0159ijede\u2026 Jen mus\u00edte po\u010dkat. Nev\u00edm, jak dlouho tady jsem, tak\u017ee nev\u00edm kdy.“ Odv\u011btil nakonec ti\u0161e a v\u00edlen\u00edk se alespo\u0148 na chv\u00edli za\u010dal tv\u00e1\u0159it p\u0159\u00edstupn\u011bji.<\/p><\/div>\n

„Dob\u0159e. Spal jsi celou noc, tak\u017ee by Tom m\u011bl dorazit b\u011bhem dopoledne. Kdy\u017e ne, zavol\u00e1\u0161 ho t\u00edm\u2026 telefonem a po\u010dk\u00e1\u0161 na n\u011bj venku.“ Ozn\u00e1mil mu a m\u00e1vl rukou sm\u011brem k s\u00e1lu. To ho zase do\u017eralo. On s N\u00cdM mluvit teda rozhodn\u011b nebude. Ani telefonem. A znal ho, tak\u017ee p\u0159ijede i bez jeho popudu, aby ho mohl odt\u00e1hnout dom\u016f a donutil ho hledat dal\u0161\u00ed \u0161kolu.<\/div>\n
„Po\u010dk\u00e1m tady. D\u00edk.“ Odsekl a Trin musel odolat touze s n\u00edm zat\u0159\u00e1st. Z roztomil\u00e9ho brepty se stal po\u0159\u00e1dn\u00fd spratek. K je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00edmu vzteku bylo, \u017ee roztomilost mu z\u016fstala\u2026<\/div>\n
„Dob\u0159e\u2026 Jak chce\u0161. A vy dva se postar\u00e1te o to, aby s\u00e1m nikam ne\u0161el. Str\u00e1\u017e bude p\u0159ede dve\u0159mi.“ Dodal a m\u00e1vl rukou k oknu. Ohniv\u00e1 koule stavila z\u00e1padku, aby nemohli znovu pou\u017e\u00edt okno, a ode\u0161el d\u0159\u00edv, ne\u017e se s t\u00edm otravou zase poh\u00e1d\u00e1. Je kr\u00e1l, ne n\u011bjak\u00e1 poletucha, na kterou si m\u016f\u017ee vyskakovat.<\/div>\n
\n

„Tak jo\u2026 Jak se odsud dostanem?“ Zeptal se Tobias a uk\u00e1zal na p\u0159\u00edstav za oknem.<\/p><\/div>\n

„Ale venku se v\u00e1l\u010d\u00ed.“ P\u0159ipomn\u011bl Reyn.<\/div>\n
„Nebu\u010f jak malej, Reyne.“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 jsem malej! Jsem d\u00edt\u011b! A ty skoro taky!“<\/div>\n
„Ale no tak, tvoje m\u00e1ma byla stejn\u011b star\u00e1 jako j\u00e1, kdy\u017e s kr\u00e1li zachra\u0148ovala Lykaru, a Trin byl mlad\u0161\u00ed.“ Nam\u00edtla.<\/div>\n
„Budeme muset d\u00e1vat pozor. Valren se sna\u017e\u00ed pob\u00edt v\u0161echny v\u00edly na hranic\u00edch a taky prolomit p\u0159\u00edstav. U\u017e jednou se jim to povedlo, ale mo\u0159anky se na\u0161t\u011bst\u00ed p\u0159idaly k n\u00e1m, kdy\u017e vid\u011bly, jakou chybu ud\u011blaly, a z\u00edskali jsme ho nazp\u011bt. Zimn\u00ed kraj je v oble\u017een\u00ed drak\u016f a st\u00edn\u016f, ale\u2026 no\u2026 Prost\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 jen tak j\u00edt do Obsidi\u00e1nov\u00e9ho pal\u00e1ce.“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 mus\u00edm. P\u0159ece ho tam nenech\u00e1m. T\u0159eba u\u017e se mu pam\u011b\u0165 vr\u00e1tila a te\u010f\u2026“<\/div>\n
„Neboj se, jasn\u011b\u017ee p\u016fjdem, jen na to mus\u00edme chyt\u0159e.“ Utla ho a Reyn vyp\u00edskl. „Co\u017ee?!“<\/div>\n
„Hey, nemus\u00edte se mnou.“<\/div>\n
„To se v\u00ed, \u017ee mus\u00edme. Jsi p\u0159ece n\u00e1\u0161 princ. A krom toho n\u00e1m to dal Trin za \u00fakol, ne?“ Zasm\u00e1la se a Reyn zbledl snad je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e u\u017e bled\u00fd byl.<\/p>\n

autor: Bitter<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bitter Lykara p\u0159ed \u010dty\u0159mi lety „Bille…“ Oslovil ho znova, ale kdy\u017e k n\u011bmu vykro\u010dil, Lalita ho zadr\u017eela. „M\u016f\u017ee\u0161 se t\u0159eba uk\u0159i\u010det, nev\u00ed, kdo je. To alespo\u0148 tvrd\u00ed. Nev\u00ed, kde je, kdo je, ani jak se sem dostal.“ „Ale to p\u0159ece\u2026“ „Nen\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[699],"tags":[],"class_list":["post-482","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lykara-ii-stern"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/482","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=482"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/482\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=482"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=482"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=482"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}