{"id":4836,"date":"2013-07-28T17:00:00","date_gmt":"2013-07-28T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4821"},"modified":"2013-07-28T17:00:00","modified_gmt":"2013-07-28T16:00:00","slug":"unverwustl-ich-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/07\/28\/unverwustl-ich-5\/","title":{"rendered":"Unverw\u00fcstl\u200bich 5."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
\u010d\u00edst cel\u00e9<\/strong><\/a><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
statistika<\/a>
<\/strong><\/div>\n
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e skon\u010dilo „sezen\u00ed“, byl jsem mimo. Po mno\u017estv\u00ed pro\u017eit\u00fdch elektro\u0161ok\u016f se mi klepalo kompletn\u011b cel\u00e9 t\u011blo a chv\u00edlemi se mi zadrh\u00e1val dech, nemluv\u011b o bolesti, kterou jsem neust\u00e1le poci\u0165oval. Z toho d\u016fvodu se o m\u011b Temperance opravdu laskav\u011b starala a tax\u00edk mi zavolala a\u017e ve chv\u00edli, kdy jsem se dok\u00e1zal postavit na vlastn\u00ed nohy.<\/p>\n

P\u0159izn\u00e1v\u00e1m, \u017ee kdy\u017e se m\u011b \u0159idi\u010d zeptal na adresu, kam m\u00e1 jet, zav\u00e1hal jsem. Netou\u017eil jsem po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e vid\u011bt Kaye, ale bylo mi tak \u0161patn\u011b, \u017ee jsem necht\u011bl, aby on vid\u011bl m\u011b. Nicm\u00e9n\u011b p\u0159edstava, \u017ee bych ho t\u0159eba n\u011bkolik dal\u0161\u00edch dn\u016f nemusel vid\u011bt, m\u011b p\u0159eci jen p\u0159im\u011bla vydat se na cestu za n\u00edm. Jen jsem doufal, \u017ee na mn\u011b nepozn\u00e1, jak moc \u0161patn\u011b mi je. Pot\u0159eboval jsem se naj\u00edst, abych z\u00edskal alespo\u0148 trochu energie.<\/p>\n

Po stroh\u00e9m p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed s recep\u010dn\u00edm jsem se rovnou vydal ke schodi\u0161ti. Norm\u00e1ln\u011b mi netrvalo vyj\u00edt ho ani dv\u011b minuty, ale tentokr\u00e1t jsem postupoval opravdu pomalu. Bolel m\u011b ka\u017ed\u00fd krok a v p\u016flce cesty jsem to musel vzd\u00e1t. Zhroutil jsem se na schody a ut\u00edral si slzy vzteku a pon\u00ed\u017een\u00ed. Bylo mi opravdu mizern\u011b a jen silou v\u016fle jsem se dr\u017eel, abych se nepozvracel.<\/p>\n

„Tome?“ ozval se nade mnou p\u0159ekvapen\u00fd hlas a hned na to u\u017e jsem sly\u0161el sp\u011b\u0161n\u00e9 sb\u00edh\u00e1n\u00ed schod\u016f. „Tome, proboha, jsi v po\u0159\u00e1dku?“ objevil se p\u0159ede mnou vystra\u0161en\u00fd Kay. Rozt\u0159esen\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se mi ze rt\u016f vydral tich\u00fd vzlyk. Schoval jsem obli\u010dej do dlan\u00ed, aby na m\u011b Kay nemusel koukat. „Poj\u010f,“ za\u0161eptal. Cht\u011bl jsem se postavit a j\u00edt s n\u00edm, ale to u\u017e m\u011b Kay chytl do n\u00e1ru\u010de a do pokoje m\u011b odnesl.<\/div>\n

\n
„Promi\u0148,“ za\u0161eptal jsem sotva znateln\u011b, kdy\u017e m\u011b polo\u017eil do postele.<\/div>\n
„Za co?“ p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, zat\u00edmco si lehal vedle m\u011b. Okam\u017eit\u011b jsem se k n\u011bmu nal\u00e9hav\u011b p\u0159itiskl, obj\u00edmaj\u00edc ho kolem pasu.<\/div>\n
„Za to, \u017ee bre\u010d\u00edm. Necht\u011bl jsem, aby dne\u0161ek prob\u00edhal takhle. Slibuju, \u017ee se d\u00e1m za chv\u00edli dohromady, j\u00e1 jen\u2026“ zhluboka jsem se nadechl. „Matka dnes za\u010dala s l\u00e9\u010dbou m\u00e9 orientace. Dote\u010f jsem byl u doktora.“<\/div>\n
„No tak to snad ne!“ nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b se na m\u011b pod\u00edval a nev\u011bdomky m\u011b pevn\u011bji objal kolem pasu. „Do prdele,“ vydechl, kdy\u017e jsem nereagoval. „Chce\u0161 mluvit o tom, co se tam d\u011blo?“<\/p>\n

R\u00e1zn\u011b jsem zavrt\u011bl hlavou. Kdyby v\u011bd\u011bl, co se mnou John prov\u00e1d\u011bl, roze\u0161el by se se mnou jen kv\u016fli tomu, aby m\u011b ochr\u00e1nil, a to bylo opravdu to posledn\u00ed, co bych cht\u011bl a pot\u0159eboval. Nam\u00edsto toho jsem se nat\u00e1hl a p\u0159itiskl rty na Kayovy. A\u010dkoliv m\u011b bolelo opravdu \u00fapln\u011b v\u0161echno, pot\u0159eboval jsem ho c\u00edtit, co nejv\u00edc to bylo mo\u017en\u00e9.<\/p>\n

Kay nesouhlasn\u011b zabru\u010del, ale nakonec m\u011b s povzdechem lehce chytil za obli\u010dej a polibek opatrn\u011b prohloubil. \u00dalevn\u011b jsem vydechl a p\u0159itiskl se na n\u011bj. A\u010dkoliv v\u011bdci st\u00e1le n\u011bco nam\u00edtali, j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee pr\u00e1v\u011b Kayova l\u00e1ska a n\u011bha bylo to, co m\u011b dok\u00e1zalo uzdravit.<\/p>\n

„Jak jsi v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem na t\u011bch schodech?“ zamumlal jsem ti\u0161e, kdy\u017e jsme se po chv\u00edli od sebe museli kv\u016fli nedostatku vzduchu odt\u00e1hnout.<\/div>\n

„Volal mi recep\u010dn\u00ed. \u0158\u00edkal, \u017ee jsi dorazil, ale \u017ee nevypad\u00e1\u0161 moc dob\u0159e. B\u00e1l se, \u017ee bys mohl n\u011bkde na schodech omdl\u00edt,“ jemn\u011b mi promnul bedra pod tri\u010dkem. „Tob\u011b se tam zamotala hlava, nebo co se stalo, Tome?“<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 jen\u2026 Prost\u011b se mi ud\u011blalo slabo, v\u00ed\u0161? Nav\u00edc se mi trochu zvedl \u017ealudek, od r\u00e1na jsem po\u0159\u00e1dn\u011b nejedl,“ se zavrt\u011bn\u00edm hlavy jsem zav\u0159el o\u010di, vy\u010derpan\u011b povzdechuj\u00edc. Cht\u011blo se mi sp\u00e1t, ale to bylo to posledn\u00ed, co jsem mohl. Neust\u00e1le jsem toti\u017e musel hl\u00eddat \u010das, abych neprop\u00e1snul spr\u00e1vnou chv\u00edli k odjezdu. Nechci ani vid\u011bt, co by se stalo, kdybych p\u0159ijel pozd\u011b. Matka by m\u011b nejsp\u00ed\u0161 zabila.<\/p>\n

„Chce\u0161 n\u011bco k j\u00eddlu don\u00e9st? M\u016f\u017eu zaj\u00edt do zdej\u0161\u00ed j\u00eddelny, ur\u010dit\u011b tam budou m\u00edt n\u011bco leh\u010d\u00edho, kdy\u017e ti nen\u00ed dob\u0159e,“ za\u010dal m\u011b zlehka hladit po z\u00e1dech, zat\u00edmco se na m\u011b starostliv\u011b d\u00edval.<\/div>\n

Ml\u010dky jsem zavrt\u011bl hlavou, kterou jsem mu vz\u00e1p\u011bt\u00ed zabo\u0159il ke krku, u\u017e trochu klidn\u011bj\u0161\u00ed. „Budu v pohod\u011b\u2026 Nav\u00edc nesm\u00edm p\u0159ij\u00edt dom\u016f syt\u00fd, matka m\u011b o\u010dek\u00e1v\u00e1 na ve\u010de\u0159i, tak\u017ee\u2026“ povzdechl jsem si. „P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, \u017ee bych se domluvil s Anisem na p\u0159esp\u00e1n\u00ed u nich doma n\u011bkdy v t\u00fddnu, pokud by se n\u00e1m poda\u0159ilo sehnat dobr\u00e9 kryt\u00ed. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee by ses tam mohl objevit taky?“<\/div>\n
„Copak bych mohl odm\u00edtnout jakoukoliv mo\u017enost b\u00fdt s tebou?“ usm\u00e1l se pobaven\u011b, na\u010de\u017e m\u011b zlehka pol\u00edbil na rty. „I kdybych m\u011bl zru\u0161it v\u0161echny akce, byl bych p\u0159ipraven\u00fd str\u00e1vit s tebou ka\u017edou minutu.“<\/p>\n

S drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem se mu p\u0159itiskl na rty a pevn\u011b ho objal rukou kolem pasu. „Tak hrozn\u011b moc t\u011b miluju, Kayi,“ zamumlal jsem ti\u0161e p\u0159\u00edmo do t\u011bch dvou m\u011bkk\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f.<\/div>\n

„Stejn\u011b jako j\u00e1 tebe, mil\u00e1\u010dku,“ pol\u00edbil m\u011b na \u010delo l\u00e1skypln\u011b. Prsty mi p\u0159ejel po cop\u00e1nc\u00edch a na\u0161pulil lehce pusu v hlubok\u00e9m zamy\u0161len\u00ed. Zat\u00edmco jsem ho kone\u010dky prst\u016f po rtech hladil, ml\u010dky jsem vy\u010dk\u00e1val na to, co vzejde z jeho my\u0161lenek. „T\u011b\u0161\u00edm se, a\u017e ti ty vlasy zase rozpletu,“ usm\u00e1l se nakonec jen.<\/div>\n
„Klidn\u011b mi je m\u016f\u017ee\u0161 rozpl\u00e9st i te\u010f,“ pokr\u010dil jsem rameny. „Alespo\u0148 bych toho mohl vyu\u017e\u00edt k tomu, abych str\u00e1vil n\u011bjak\u00fd \u010das s Billem, a\u017e by mi je zapl\u00e9tal.“<\/p>\n

Ani jsem nestihl mrknout a Kay u\u017e se mi s nad\u0161en\u00fdm \u00fasm\u011bvem prohrab\u00e1val vlasy, kter\u00e9 postupn\u011b rozpl\u00e9tal. A\u010dkoliv byly jednotliv\u00e9 pram\u00ednky t\u00e9m\u011b\u0159 kudrnat\u00e9, on prost\u011b zbo\u017e\u0148oval, kdy\u017e jsem je m\u011bl rozpu\u0161t\u011bn\u00e9, tud\u00ed\u017e se jimi mohl bez probl\u00e9m\u016f prohrabovat. To p\u0159in\u00e1\u0161elo slast zase mn\u011b, proto\u017ee v\u00edsk\u00e1n\u00ed ve vlasech jsem miloval u\u017e odjak\u017eiva.<\/p>\n

„M\u011bl bys to rozpu\u0161t\u011bn\u00e9 nosit po\u0159\u00e1d,“ vydechl spokojen\u011b, kdy\u017e vlasy byly ji\u017e kompletn\u011b uvoln\u011bny ze sp\u00e1r\u016f cop\u00e1nk\u016f.<\/div>\n

„Vlastn\u011b jsem znovu p\u0159em\u00fd\u0161lel o dredech, abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd,“ ti\u0161e jsem se zasm\u00e1l, p\u0159esto\u017ee m\u00fdm t\u011blem projela ostr\u00e1 bolest. Nesm\u011bl jsem Kayovi zavdat d\u016fvod k jak\u00fdmkoliv obav\u00e1m.<\/div>\n
„To ned\u011blej,“ zavrt\u011bl hlavou, d\u00e1vaje se do v\u00edsk\u00e1n\u00ed. „Ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee by ti to neslu\u0161elo, to ano, ale kdy\u017e u\u017e nic jin\u00e9ho, tak cornrows vypadaj\u00ed l\u00e9pe.“<\/p>\n

Sam\u00fdm uspokojen\u00edm jsem p\u0159iv\u0159el o\u010di a ti\u0161e zavrn\u011bl, tohle bych mohl d\u011blat cel\u00fd \u017eivot. „Dob\u0159e,“ nakonec jsem jen p\u0159itakal. Pokud mu to p\u0159ipad\u00e1 jako nejlep\u0161\u00ed mo\u017enost, j\u00e1 se rozhodn\u011b br\u00e1nit nebudu.<\/p>\n<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

\u010cas ut\u00edkal p\u0159\u00edli\u0161 rychle. Ani jsme se nesta\u010dili ohl\u00e9dnout, kdy\u017e mi telefon nemilosrdn\u011b oznamoval, \u017ee je \u010das j\u00edt dom\u016f. A\u010dkoliv jsem se c\u00edtil o n\u011bco l\u00e9pe ne\u017e p\u0159i p\u0159\u00edchodu, Kay trval na tom, \u017ee m\u011b doprovod\u00ed alespo\u0148 dol\u016f a j\u00e1 za to byl nakonec r\u00e1d. Na schodech se mi toti\u017e zamotala hlava takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee jsem se t\u00e9m\u011b\u0159 bezvl\u00e1dn\u00fd zhroutil Kayovi do n\u00e1ru\u010de.<\/p>\n

Jen neochotn\u011b m\u011b u hlavn\u00edch dve\u0159\u00ed pou\u0161t\u011bl ze sv\u00e9ho objet\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e m\u011b sledoval celou cestu k tax\u00edku, a\u017e dokud jsem si nesedl. \u0158idi\u010d m\u011b sledoval nejist\u011b celou cestu, nejsp\u00ed\u0161 se b\u00e1l, abych mu nepozvracel auto. Ale trochu lidskosti p\u0159eci jen prok\u00e1zal, kdy\u017e se m\u011b p\u0159ed domem zeptal, jestli nechci doprovodit ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n

S d\u00edky jsem odm\u00edtnul a zam\u00ed\u0159il dom\u016f, doufaj\u00edc, \u017ee se p\u0159eci jen nebudu muset z\u00fa\u010dastnit t\u00e9 rodinn\u00e9 ve\u010de\u0159e a budu si moct j\u00edt lehnout. Moje nad\u011bje byly zma\u0159eny hned, jak se v p\u0159eds\u00edni objevil Bill. „Matka u\u017e se po tob\u011b za\u010d\u00ednala sh\u00e1n\u011bt,“ op\u0159el se o futra a pozorn\u011b m\u011b sledoval, kdy\u017e jsem si sedl na botn\u00edk a promnul si obli\u010dej. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n

„Ne, Bille, nejsem v po\u0159\u00e1dku, a to u\u017e n\u011bkolik fakt dlouh\u00fdch a mizern\u00fdch dn\u016f, kdy jsi na m\u011b absolutn\u011b ka\u0161lal!“ vy\u010d\u00edtav\u011b jsem se na n\u011bj zamra\u010dil.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1\u2026“ p\u0159e\u0161l\u00e1pnul nejist\u011b.<\/div>\n
„Jestli chce\u0161 mluvit, v\u00ed\u0161, kde m\u00e1m pokoj. Pokud jsi ale zapomn\u011bl, tak je to ten, kter\u00fd tak perfektn\u011b celou dobu ignoruje\u0161,“ na\u0161tvan\u011b jsem vstal a pro\u0161el kolem n\u011bj, modl\u00edc se, aby tohle dramatick\u00e9 gesto nezni\u010dilo to, \u017ee bych omdlel.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010d\u00edst cel\u00e9 statistika autor: Saline A. Kdy\u017e skon\u010dilo „sezen\u00ed“, byl jsem mimo. Po mno\u017estv\u00ed pro\u017eit\u00fdch elektro\u0161ok\u016f se mi klepalo kompletn\u011b cel\u00e9 t\u011blo a chv\u00edlemi se mi zadrh\u00e1val dech, nemluv\u011b o bolesti, kterou jsem neust\u00e1le poci\u0165oval. Z toho d\u016fvodu se o m\u011b Temperance<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[556],"tags":[],"class_list":["post-4836","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-unverwustl-ich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4836","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4836"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4836\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4836"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4836"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4836"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}