{"id":4845,"date":"2013-07-25T16:00:00","date_gmt":"2013-07-25T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4830"},"modified":"2013-07-25T16:00:00","modified_gmt":"2013-07-25T15:00:00","slug":"bourdon-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/07\/25\/bourdon-1\/","title":{"rendered":"Bourdon 1."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
\u010d\u00edst cel\u00e9<\/strong><\/a><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
statistika<\/a>
<\/strong><\/div>\n
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Abych \u0159ekla pravdu, nev\u00edm, co \u0159\u00edct. \u010cek\u00e1 m\u011b dal\u0161\u00ed skok do nezn\u00e1ma, dal\u0161\u00ed otazn\u00edk v c\u00edli cesty, pokud se tak daleko v\u016fbec dostanu :).<\/em><\/div>\n

Nad touhle pov\u00eddkou jsem p\u0159em\u00fd\u0161lela hodn\u011b dlouho. Mysl\u00edm, \u017ee je to i n\u011bco p\u0159es rok a p\u016fl. M\u011bla jsem v\u0161echno promy\u0161len\u00e9 do nejmen\u0161\u00edch detail\u016f, dokonce jsem se t\u011b\u0161ila na chv\u00edli, kdy op\u011bt usednu k po\u010d\u00edta\u010di a pust\u00edm se do pr\u00e1ce. Prvn\u00ed d\u00edl byl poskl\u00e1d\u00e1n z malilinkat\u00fdch kous\u00ed\u010dk\u016f, jeliko\u017e mi \u010das d\u00edky \u0161kole d\u00e9le ps\u00e1t nedovolil, proto si nejsem jist\u00e1, zda d\u011bl\u00e1m dob\u0159e, kdy\u017e uve\u0159ej\u0148uji prvn\u00ed d\u00edl pr\u00e1v\u011b dnes, a tak brzy po dopsan\u00ed m\u00e9 milovan\u00e9 Julie. Ale hod\u00edm V\u00e1m jej sem d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010d\u00edm ztratit odvahu a pustit se do vym\u00fd\u0161len\u00ed nov\u00e9ho p\u0159\u00edb\u011bhu.<\/p>\n

Nev\u00edm, co bych k tomu je\u0161t\u011b \u0159ekla. Tak moc jsem tou\u017eila napsat pov\u00eddku, kterou bych posunula sv\u00e9 maximum je\u0161t\u011b d\u00e1l, kter\u00e1 by byla mnohem lep\u0161\u00ed, propracovan\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e m\u00e1 posledn\u00ed pov\u00eddka. Ale dnes, kdy\u017e jsem dopsala posledn\u00ed \u0159\u00e1dek, jsem si \u0159ekla, \u017ee to tak vlastn\u011b v\u016fbec nechci :). Nechci napsat lep\u0161\u00ed pov\u00eddku. Nechci se p\u0159edb\u00edhat, nebo se v\u0161emo\u017en\u011b sna\u017eit o dokonalost, proto\u017ee bych t\u00edm ztratila mnohem v\u00edce, ne\u017e bych z\u00edskala. Chci napsat pouze dobrou pov\u00eddku, kter\u00e1 V\u00e1s chyt\u00ed za srdce a budete se k n\u00ed r\u00e1di vracet. To je v\u0161echno :).<\/p>\n

Mo\u017en\u00e1 V\u00e1m p\u0159ijde prvn\u00ed d\u00edl je\u0161t\u011b takov\u00fd nijak\u00fd nebo matouc\u00ed, ale podle m\u011b tak za\u010d\u00ednaj\u00ed v\u0161echny pov\u00eddky. S malou, ustra\u0161enou du\u0161i\u010dkou bych V\u00e1m cht\u011bla pop\u0159\u00e1t kr\u00e1sn\u00e9 \u010dten\u00ed, snad to nebude tak hrozn\u00e9 :). A pokud ano, bude to jasn\u00fdm sign\u00e1lem, \u017ee bych se m\u011bla za\u010d\u00edt v\u011bnovat v\u00edce m\u00e9mu oboru a psan\u00ed ponechat t\u011bm mlad\u0161\u00edm, nad\u011bjn\u00fdm a jist\u011b moc \u0161ikovn\u00fdm autork\u00e1m.<\/em><\/div>\n

Va\u0161e Pohroma :p<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
K odvypr\u00e1v\u011bn\u00ed \u017eivotn\u00edho p\u0159\u00edb\u011bhu, takov\u00e9ho, kter\u00fd ve v\u00e1s zanech\u00e1 stopu, dotkne se va\u0161eho srdce a zcela si v\u00e1s podman\u00ed, je pot\u0159eba zaujmout poslucha\u010de hned prvn\u00edmi slovy.<\/em><\/div>\n
J\u00e1 si v\u0161ak nejsem zcela jist\u00fd, zda by se mi to povedlo. M\u016fj \u017eivot byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 oby\u010dejn\u00fd na to, aby v\u016fbec st\u00e1l za zm\u00ednku.<\/p>\n

Byl jsem zcela oby\u010dejn\u00fd kluk. Spole\u010dn\u011b se sv\u00fdmi vrstevn\u00edky jsem vyr\u016fstal v malebn\u00e9 vesnici, kde ka\u017ed\u00fd znal ka\u017ed\u00e9ho l\u00edp ne\u017e sv\u00e9 vlastn\u00ed boty, a pokud ne, byl pova\u017eov\u00e1n za vyvrhele spole\u010dnosti a ostatn\u00ed s n\u00edm odm\u00edtali komunikovat. U\u017e d\u00e9le nebyl st\u0159edem z\u00e1jmu. Nem\u011bl ostatn\u00edm co nab\u00eddnout. Nem\u011bl sv\u016fj vlastn\u00ed \u017eivotn\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh, kter\u00fdm by ostatn\u00ed uchv\u00e1til.<\/p>\n

Rodi\u010de se m\u011b sna\u017eili vychov\u00e1vat ve stejn\u00e9m duchu. Cht\u011bli ze m\u011b m\u00edt poslu\u0161n\u00e9 d\u00edt\u011b. D\u00edt\u011b, kter\u00e9 dokonale zapadne do prost\u00e9 mor\u00e1lky vesnice a na v\u0161echny ostatn\u00ed, se bude d\u00edvat skrz prsty. D\u00edt\u011b, kter\u00e9 by bylo p\u00fdchou jejich rodiny. Se skv\u011bl\u00fdm vzd\u011bl\u00e1n\u00edm, v\u00fdnosn\u00fdm zam\u011bstn\u00e1n\u00edm. Bez probl\u00e9m\u016f, bez p\u0159e\u0161lap\u016f, bez chyb. Jako mal\u00fd jsem podobn\u00fdm lidem \u0159\u00edkal roboti. Pr\u00e1v\u011b proto m\u011b ni\u010dilo, \u017ee jsem m\u011bl st\u00e1t jedn\u00edm z nich.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

V\u0161echno se v\u0161ak zm\u011bnilo po smrti otce. M\u00e1ma si na\u0161la nov\u00e9ho, mnohem mlad\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, odst\u011bhovala se a b\u0159emeno moj\u00ed v\u00fdchovy na sebe vzala babi\u010dka. Ta nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed \u017eena pod sluncem, kter\u00e1 se stala st\u0159edem m\u00e9ho vesm\u00edru pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy jsem svou m\u00e1mu pot\u0159eboval nejv\u00edce. Babi\u010dka ze m\u011b necht\u011bla m\u00edt robota. Necht\u011bla, abych byl bezchybn\u00fd, proto\u017ee lid\u00e9 obvykle d\u011blaj\u00ed chyby. Pr\u00e1v\u011b z t\u011bch se pozd\u011bji u\u010d\u00ed a vyvaruj\u00ed se dal\u0161\u00edch.<\/p>\n

U\u017e jsem se na lidi nemusel d\u00edvat skrz prsty. Nemusel jsem je pomlouvat, vyzv\u00eddat a pak referovat nej\u017ehav\u011bj\u0161\u00ed novinky. Spole\u010dn\u011b s babi a na\u0161\u00ed sousedkou, jej\u00ed nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtelkyn\u00ed, jsme se odst\u0159ihli od ostatn\u00edch a \u017eili jsme d\u00e1l. \u010cas kolem n\u00e1s plynul d\u00e1l.<\/em><\/div>\n

Slunce r\u00e1no vych\u00e1zelo a ve\u010der zapadalo, lid\u00e9 sp\u011bchali do pr\u00e1ce a pozd\u011bji padali unaven\u00ed do postele. Sv\u011bt se nezastavil. Jenom my u\u017e nebyli sou\u010d\u00e1st\u00ed toho v\u0161eho a moc se mi to l\u00edbilo.<\/p>\n

Jako ka\u017ed\u00fd mlad\u00fd dosp\u00edvaj\u00edc\u00ed \u010dlov\u011bk jsem tou\u017eil pouze po tro\u0161e \u0161t\u011bst\u00ed a radosti z p\u0159\u00edjemn\u00fdch malichernost\u00ed \u017eivota. L\u00edbilo se mi dokonce i to, \u017ee na m\u011b ostatn\u00ed pom\u00fd\u0161leli jako na vyvrhele. L\u00edbilo se mi, \u017ee jsem nebyl st\u0159edem jejich z\u00e1jmu. \u017dil jsem na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b, d\u00fdchal tent\u00fd\u017e vzduch, a p\u0159esto jsem pro n\u011b neexistoval. Ta skute\u010dnost ve mn\u011b probouzela spokojenost. Nikdy jsem neb\u00fdval samot\u00e1\u0159, jenom jsem prost\u011b nem\u011bl r\u00e1d p\u0159\u00edli\u0161nou pozornost. M\u011bl jsem r\u00e1d spole\u010dnost, ale pouze spole\u010dnost lid\u00ed, kter\u00fdm jsem v\u011b\u0159il.<\/p>\n

Po odchodu babi\u010dky mi z\u016fstala u\u017e jen Babett a okruh d\u016fv\u011bryhodn\u00fdch lid\u00ed ztratil sv\u00e9ho nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho \u010dlena. Sv\u00e9ho zakladatele. M\u016fj oporn\u00fd pil\u00ed\u0159. A zrovna ve chv\u00edli, kdy jsem si myslel, \u017ee u\u017e nem\u016f\u017ee b\u00fdt h\u016f\u0159, se stalo n\u011bco, s \u010d\u00edm jsem nepo\u010d\u00edtal ani v t\u011bch nejo\u0161kliv\u011bj\u0161\u00edch snech\u2026<\/p>\n

Dopadl jsem na \u00fapln\u00e9 dno. Ztratil jsem i to m\u00e1lo, co jsem m\u011bl. Z vyvrhele, kter\u00e9ho ka\u017ed\u00fd ignoroval, se stal r\u00e1zem vyvrhel, kter\u00fd byl hlavn\u00edm t\u00e9matem v\u0161ech m\u00edstn\u00edch rozhovor\u016f. A v\u011b\u0159te mi, \u017ee to nebyla zrovna hezk\u00e1 slova.<\/p>\n

Babi\u010dka v\u017edy \u0159\u00edkala: “ Vy\u010dkej. D\u00edvej se na oblohu a bud trp\u011bliv\u00fd. Neukr\u00fdvej se p\u0159ed de\u0161t\u011bm, neut\u00edkej v\u011btru. Jen vy\u010dkej. D\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji se stejn\u011b vytrat\u00ed. A ty na sob\u011b op\u011bt poc\u00edt\u00ed\u0161 h\u0159ejiv\u00fd dotek slunce.“<\/p>\n

A j\u00e1 \u010dekal. \u010cekal jsem cel\u00e9 m\u011bs\u00edce. \u010cekal jsem dokonce l\u00e9ta, ale slunce jsem nikde nevid\u011bl. Nemohl jsem ho naj\u00edt. M\u016fj otec by jist\u011b \u0159ekl, \u017ee jsem se nesna\u017eil dostate\u010dn\u011b, ale j\u00e1 do toho vkl\u00e1dal v\u0161echno sv\u00e9 \u00fasil\u00ed. Zbyte\u010dn\u011b.<\/p>\n

Slunce nep\u0159ich\u00e1zelo a j\u00e1 u\u017e nem\u011bl s\u00edlu \u010dekat. Ud\u011blal jsem p\u0159esn\u011b to, co by si babi\u010dka nep\u0159\u00e1la.<\/em><\/div>\n

Ukr\u00fdval jsem se p\u0159ed de\u0161t\u011bm. Ut\u00edkal jsem v\u011btru a na oblohu jsem nepohl\u00e9dl ode dne, co jsem ztratil svou d\u016fstojnost.<\/em><\/div>\n
Cel\u00e9 t\u0159i roky\u2026<\/p>\n

<\/em> \u2026<\/div>\n

\n

Kr\u00e1\u010del pr\u00e1zdnou ulic\u00ed. Jeho ch\u016fze byla pomal\u00e1 i p\u0159esto, \u017ee venku \u0159\u00e1dila siln\u00e1 bou\u0159e. Nem\u011bl d\u016fvod zrychlit. Nikam nesp\u011bchal. Doprov\u00e1zen pouze velikou cestovn\u00ed ta\u0161kou se po t\u0159ech letech kone\u010dn\u011b vracel na m\u00edsto, kde vyrostl. Nevracel se dom\u016f. To m\u00edsto, vesnice, lidi, kte\u0159\u00ed jej n\u00e1hle nen\u00e1vid\u011bli, nem\u011bli nic spole\u010dn\u00e9ho s domovem. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b byl za bou\u0159i vd\u011b\u010dn\u00fd. V\u0161ichni z\u016fst\u00e1vali bezpe\u010dn\u011b ukryti v pohodl\u00ed domov\u016f a on se tak vyhnul zbyte\u010dn\u00fdm pok\u0159ik\u016fm a vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohled\u016fm.<\/p>\n

Kapuci m\u011bl nara\u017eenou tak, aby mu nebylo vid\u011bt do tv\u00e1\u0159e. Alespo\u0148 na chvilku se cht\u011bl vr\u00e1tit do dob, kdy byl pro v\u0161echny neviditeln\u00fd. Kdy jeho veselou chlapeckou tv\u00e1\u0159, zdobil v\u011b\u010dn\u00fd \u00fasm\u011bv a ne n\u011bkolikadenn\u00ed strni\u0161t\u011b ukr\u00fdvaj\u00edc\u00ed vystoupl\u00e9 l\u00edcn\u00ed kosti a propadl\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Babett mu bude vy\u010d\u00edtat, jak moc zhubl, p\u0159esn\u011b jako kdy\u017e byl mal\u00fd kluk.<\/p>\n

P\u0159i vzpom\u00ednce na ni, m\u011bl chu\u0165 se usm\u00e1t. \u00dapln\u011b ji m\u011bl p\u0159ed o\u010dima. Stoj\u00edc\u00ed u kuchy\u0148sk\u00e9 linky, \u0161pinavou od mouky, s vy\u010desan\u00fdmi vlasy a l\u00e1skypln\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Oto\u010dila by se na n\u011bj, usm\u00e1la by se a svou typickou, nezam\u011bnitelnou ch\u016fz\u00ed, by p\u0159i\u0161la a\u017e k n\u011bmu a stiskla by jej ve sv\u00e9m velik\u00e9m objet\u00ed. Nebyla tlust\u00e1, pouze spr\u00e1vn\u011b tvarovan\u00e1, jak s oblibou \u0159\u00edk\u00e1vala.<\/p>\n

Neusm\u00e1l se. V\u011bd\u011bl, \u017ee o podobn\u00e9m p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed si m\u016f\u017ee nechat zd\u00e1t. Babett se na n\u011bj za cel\u00e9 t\u0159i roky nep\u0159i\u0161la pod\u00edvat ani jednou, zat\u00edmco jeho m\u00e1ma jej poctila n\u00e1v\u0161t\u011bvou hned n\u011bkolikr\u00e1t. A poka\u017ed\u00e9 si nenechala uj\u00edt p\u0159\u00edle\u017eitost p\u0159il\u00edt je\u0161t\u011b v\u00edce oleje do u\u017e i tak divok\u00e9ho ohn\u011b. Styd\u011bla se za n\u011bj, prskala na v\u0161echny strany a du\u0161ovala se, \u017ee u\u017e v\u00edce nen\u00ed jej\u00edm synem. On ji v\u0161ak obda\u0159il pouze pokojn\u00fdm pohledem a ode\u0161el z m\u00edstnosti. Ona nebyla jeho m\u00e1mou d\u00e1vno p\u0159edt\u00edm.<\/p>\n

Trhl sebou, jakmile do n\u011bkoho ne\u0161ikovn\u011b narazil. Zlozvyk se sklon\u011bnou hlavou mu p\u0159ivodil u\u017e mnoho probl\u00e9m\u016f. Za\u0161eptal rychlou omluvu a \u0161el d\u00e1l. Jeho kroky byly n\u00e1hle rychlej\u0161\u00ed, srdce mu za\u010dalo mocn\u011b tlouct do hrudn\u00edho ko\u0161e. Sly\u0161el, \u017ee za n\u00edm ta osoba n\u011bco volala, ale nesoust\u0159edil se na jej\u00ed slova. Pot\u0159eboval za sebou co nejrychleji zav\u0159\u00edt dve\u0159e, a kone\u010dn\u011b se zhluboka nadechnout. Posledn\u00ed metry t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159eb\u011bhl. Rozrazil malou rezavou branku, kter\u00e1 vydala nep\u0159\u00edjemn\u00fd zvuk, prob\u011bhl ke dve\u0159\u00edm, z kapsy vylovil drobn\u00fd kl\u00ed\u010d. Oto\u010dil j\u00edm, vstoupil dovnit\u0159 a t\u00edhou sv\u00e9ho t\u011bla dve\u0159e op\u011bt zav\u0159el.<\/p>\n

V\u0161ude kolem n\u011bj se rozprost\u00edrala pouze tma. Nekone\u010dn\u00e1, zni\u010duj\u00edc\u00ed a pohlcuj\u00edc\u00ed tma, kter\u00e1 by jej kdysi vyd\u011bsila. Tentokr\u00e1t v\u0161ak na n\u011bj p\u016fsobila zvl\u00e1\u0161tn\u011b uklid\u0148uj\u00edc\u00edm \u00fa\u010dinkem. Zamrkal, ledovou dlan\u00ed si prot\u0159el vlhkou tv\u00e1\u0159 a pokusil se vst\u00e1t. Vr\u00e1vorav\u00fdm krokem do\u0161el k vyp\u00edna\u010di, b\u0159\u00ed\u0161kem prstu se dotkl matn\u00e9ho povrchu, ale nerozsv\u00edtil. Pouze zav\u0159el o\u010di a zhluboka se nadechl. V\u0161echno se mu vr\u00e1tilo. V\u0161echny zn\u00e1m\u00e9 v\u016fn\u011b, nepatrn\u00e9 podn\u011bty, vzpom\u00ednky. Jako by to v\u0161echno bylo pouze o\u0161kliv\u00fdm snem. Jako by opustil sv\u016fj d\u016fm a op\u011bt se vr\u00e1til, ani\u017e by mezit\u00edm ub\u011bhly t\u0159i roky.<\/p>\n

Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima pomalu postupoval po dom\u011b. Dlan\u00ed se dot\u00fdkal zd\u00ed a m\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b, odkud se k n\u011bmu nesla zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, sladk\u00e1 v\u016fn\u011b. Neovl\u00e1dl se, tentokr\u00e1t rozsv\u00edtil a jeho unaven\u00fd pohled utkv\u011bl na mal\u00e9m, \u010dokol\u00e1dov\u00e9m dortu, kter\u00fd na pr\u00e1zdn\u00e9m stole p\u016fsobil jako p\u011bst na oko. N\u011bco uvnit\u0159 n\u011bj se zm\u011bnilo, ani\u017e by byl ochoten si to p\u0159iznat. Poc\u00edtil drobn\u00fd z\u00e1van radosti. Mo\u017en\u00e1 dokonce nad\u011bje, \u017ee mu nakonec jako jedin\u00e1 v\u011b\u0159\u00ed a nechov\u00e1 k n\u011bmu nen\u00e1vist.<\/p>\n

„\u010cekala jsem na tebe,“ ozvalo se mu za z\u00e1dy d\u0159\u00edv, ne\u017e stihl nesm\u011ble zvolat jej\u00ed jm\u00e9no.<\/p>\n

Zavzdychal, do o\u010d\u00ed se mu v okam\u017eiku nahrnuly slzy. Jej\u00ed hlas byl \u00fapln\u011b stejn\u00fd. Stejn\u011b p\u0159\u00edjemn\u00fd a m\u011bkk\u00fd. Nec\u00edtil z n\u011bj chlad, a pr\u00e1v\u011b to mu dodalo odvahu obr\u00e1tit se a pohl\u00e9dnout j\u00ed do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n

Ve voln\u00e9m oble\u010den\u00ed a s ospal\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i mu p\u0159ipom\u00ednala jeho babi\u010dku. Poka\u017ed\u00e9 kdy\u017e se vr\u00e1til pozd\u011bji dom\u016f, jej v\u00edtala ospal\u00e1, ale p\u0159esto spokojen\u00e1, \u017ee jej vid\u00ed \u017eiv\u00e9ho a zdrav\u00e9ho.<\/p>\n

Babett se bolestiv\u011b kousla do rtu, zoufal\u00e9mu vzlyku v\u0161ak zabr\u00e1nit nedok\u00e1zala. Nemohla se na n\u011bj vynad\u00edvat. Jej\u00ed utr\u00e1pen\u00e1 du\u0161e j\u00ed nedovolovala v\u011b\u0159it tomu, \u017ee to skon\u010dilo. Zkoumala jeho tv\u00e1\u0159 jako tv\u00e1\u0159 sv\u00e9ho ztracen\u00e9ho syna, a pr\u00e1zdnota zp\u016fsobena bolest\u00ed j\u00ed neochv\u011bjn\u011b ude\u0159ila do tv\u00e1\u0159e. Jeho o\u010di ztratily ve\u0161kerou jiskru, povadl\u00e1 tv\u00e1\u0159 p\u016fsobila d\u00edky stisknut\u00fdm rt\u016fm unaven\u011b. Nedbal\u00e9 strni\u0161t\u011b, kter\u00e9 bylo pro ni samotnou velikou novinkou, j\u00ed napov\u00eddalo, \u017ee u\u017e nen\u00ed t\u00edm mal\u00fdm chlapcem, kter\u00fd se j\u00ed neust\u00e1le motal kolem sukn\u011b a ochutn\u00e1val v\u0161echno, na co dos\u00e1hl. Byl dosp\u011bl\u00fd. Jedin\u011b pohledem j\u00ed p\u0159ipom\u00ednal svou mlad\u0161\u00ed verzi. D\u00edval se na ni vyd\u011b\u0161en\u00fdma o\u010dima mal\u00e9ho chlapce pros\u00edc\u00edho o pomoc. Jako by je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nemohl uv\u011b\u0159it, co v\u0161echno se za tak kr\u00e1tkou dobu stalo.<\/p>\n

Zhluboka se nadechla, buclatou dlan\u00ed si ot\u0159ela mokr\u00e9 tv\u00e1\u0159e a nat\u00e1hla k n\u011bmu dla\u0148.<\/div>\n

„Omlouv\u00e1m se, Tome,“ p\u00edpla.<\/div>\n
Tom neodpov\u011bd\u011bl, neh\u00fdbal se, pouze sledoval nata\u017eenou dla\u0148 a s n\u00ed vidinu n\u011bhy a pokory, se kterou se jej v\u017edy dot\u00fdkala.<\/div>\n
„Neum\u00ed\u0161 si ani p\u0159edstavit, kolikr\u00e1t jsem st\u00e1la u t\u00e9 budovy,“ st\u00e1hla ruku zp\u011bt, jej\u00ed t\u011blo se ot\u0159\u00e1salo tich\u00fdm pl\u00e1\u010dem. „Tolikr\u00e1t jsem si slibovala, \u017ee to tentokr\u00e1t dok\u00e1\u017eu, ale ne\u0161lo to. Kdybych t\u011b tam vid\u011bla a pak t\u011b m\u011bla op\u011bt opustit, puklo by mi srdce.“<\/p>\n

Tom ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Babett byla p\u0159\u00edli\u0161 citliv\u00e1 a vn\u00edmav\u00e1, nesla na ramenou t\u00edhu jeho bolesti cel\u00e1 l\u00e9ta a pobyt ve v\u011bzen\u00ed by j\u00ed ur\u010dit\u011b neprosp\u011bl. Neodpustil by si, kdyby kv\u016fli sv\u00e9 hlouposti ztratil i tu posledn\u00ed osobu, kter\u00e1 mu je\u0161t\u011b z\u016fstala.<\/p>\n

Unaven\u011b si prot\u0159el o\u010di a sklonil tv\u00e1\u0159.<\/div>\n

„J\u00e1 jsem to neud\u011blal,“ p\u00edpl a op\u011bt v sob\u011b potla\u010doval nar\u016fstaj\u00edc\u00ed zoufalstv\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, Tomi. J\u00e1 v\u00edm,“ ud\u011blala n\u011bkolik krok\u016f vp\u0159ed a zlehka vzala jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. Palcem jej hladila po l\u00edci a sledovala, jak se jeho pohled pomalu p\u0159ikr\u00fdval z\u00e1vojem slz.<\/div>\n
„Jsem nevinn\u00fd,“ vyslovil v\u011btu, kterou za posledn\u00edch n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f vyslovil nes\u010detn\u011bkr\u00e1t. Nikdo mu nev\u011b\u0159il. Nikdo, krom\u011b jeho milovan\u00e9 Babett.<\/div>\n
„Mn\u011b to nemus\u00ed\u0161 \u0159\u00edkat. Ani na jedinou vte\u0159inu jsem o tob\u011b nezapochybovala,“ pomalu jej tiskla na sv\u016fj hrudn\u00edk a sev\u0159ela jeho t\u0159esouc\u00ed se t\u011blo v mate\u0159sk\u00e9m objet\u00ed.<\/p>\n

C\u00edtila, jak se chv\u011bje, jak je nesv\u016fj ze v\u0161eho kolem, ale odm\u00edtala se jej pustit. Tiskla jej k sob\u011b tak dlouho, dokud j\u00ed Tom objet\u00ed nevr\u00e1til a vd\u011b\u010dn\u011b se nep\u0159itulil k jej\u00edmu pasu. Sama d\u011bti nikdy nem\u011bla a obj\u00edmat Toma pro ni bylo hotov\u00fdm z\u00e1zrakem. Sl\u00edbila Nelly, \u017ee se o jej\u00edho vnuka postar\u00e1, a tentokr\u00e1t dostala druhou \u0161anci sv\u016fj slib splnit. Nehodlala ji promarnit. U\u017e nedovol\u00ed, aby mu kdokoliv ubl\u00ed\u017eil.<\/p>\n

„V\u0161echno bude zase dobr\u00e9,“ \u0161eptala, zat\u00edmco si spole\u010dn\u011b sedali ke stolu a jejich pohled utkv\u011bl na skromn\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 pochoutce. „V\u0161echno bude zas tak jako d\u0159\u00edv.“<\/div>\n

„V\u0161ichni m\u011b nen\u00e1vid\u00ed. U\u017e nikdy nic nebude tak jako d\u0159\u00edv.“<\/div>\n
„Tomi,“ zlehka jej dloubla do tv\u00e1\u0159e. „Na tom p\u0159eci nez\u00e1le\u017e\u00ed. J\u00e1 jsem tady. Nikdy jsme k ostatn\u00edm nepat\u0159ili. Zvl\u00e1dneme to i bez nich. U\u017e na to nikdy nebude\u0161 s\u00e1m, proto\u017ee j\u00e1 ud\u011bl\u00e1m i nemo\u017en\u00e9 pro to, abychom dok\u00e1zali tvou nevinu a utekli odtud co nejd\u00e1l,“ zku\u0161en\u00fdm pohybem odkrojila dva kousky dortu a nalo\u017eila je na tal\u00ed\u0159.<\/p>\n

Tom pozoroval rozt\u00e9kaj\u00edc\u00ed se \u010dokol\u00e1du a c\u00edtil se \u00fapln\u011b stejn\u011b. Byl nehmotn\u00fd. Prom\u011bnil se v oby\u010dejnou masu zoufalstv\u00ed a rozt\u00e9kal se, proto\u017ee u\u017e nedok\u00e1zal dr\u017eet pohromad\u011b. Nebylo tady nic, kv\u016fli \u010demu by se mu je\u0161t\u011b vyplatilo bojovat. Vyhodili jej ze \u0161koly, nem\u011bl pr\u00e1ci, nem\u011bl pen\u00edze. Nakonec ztrat\u00ed i tento d\u016fm a s n\u00edm jedin\u00e9 hezk\u00e9 vzpom\u00ednky.<\/p>\n

„M\u011bl by sis j\u00edt lehnout. Jist\u011b jsi po tom v\u0161em moc unaven\u00fd,“ opatrn\u011b zano\u0159ila l\u017e\u00edc\u00ed do m\u011bkk\u00e9ho t\u011bsta a ochutnala. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed slastn\u011b p\u0159iv\u0159ela v\u00ed\u010dka. U\u017e d\u00e1vno se sm\u00ed\u0159ila s t\u00edm, \u017ee z n\u00ed modelka nebude, tak na\u010d si odep\u00edrat takovou dobrotu? „J\u00e1 to tady je\u0161t\u011b uklid\u00edm, vyperu ti v\u011bci a z\u00edtra r\u00e1no ti p\u0159ivedu Dusta,“ nemotorn\u011b vstala a popo\u0161la ke kuchy\u0148sk\u00e9 lince. Jakmile zaslechla Tomovo zvol\u00e1n\u00ed, trhla sebou a rychle na n\u011bj pohl\u00e9dla.<\/p>\n

„Dust je u tebe?“ o\u010di mu alespo\u0148 na malou chv\u00edli proz\u00e1\u0159ila radost. Rty se mu zk\u0159ivily do drobn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, jak vst\u00e1val od stolu a m\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. „Myslel jsem, \u017ee jej vzali do \u00fatulku, kdy\u017e jsem \u2026ode\u0161el.“<\/p>\n

Babett m\u011bla probl\u00e9m dohonit jej, p\u0159esto se nep\u0159est\u00e1vala usm\u00edvat. Kr\u00e1\u010dej\u00edc ke sv\u00e9mu domu, d\u011bkovala Bohu, \u017ee j\u00ed dovolili si pejska nechat a postarat se o n\u011bj. V\u011bd\u011bla, \u017ee pokud m\u011blo n\u011bco nad Tomovou n\u00e1ladou jistou magickou moc, byl to pr\u00e1v\u011b Dust.<\/p>\n

U dve\u0159\u00ed z\u016fstala st\u00e1t pokorn\u011b moknouc\u00ed, sleduj\u00edc scen\u00e9ri\u00ed p\u0159ed sebou. Dust se u Tomov\u00fdch dve\u0159\u00ed objevil p\u0159esn\u011b p\u0159ed p\u011bti lety, dva m\u011bs\u00edce pot\u00e9, co zem\u0159ela jeho babi\u010dka. V t\u00e9 dob\u011b jej zachr\u00e1nil a Babett v\u011bd\u011bla, \u017ee tentokr\u00e1t tomu nebude jinak. Tom nal\u00e9hav\u011b otev\u0159el dve\u0159e, promluvit v\u0161ak nemusel v\u016fbec. Dust na n\u011bj vysko\u010dil je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e se v\u016fbec stihl zorientovat, a spole\u010dn\u011b padli do Babettina kv\u011btinov\u00e9ho z\u00e1honku. Hrav\u011b se zamra\u010dila, ale pot\u00e9 si uv\u011bdomila, \u017ee jej\u00ed kytky padly za ob\u011b\u0165 radosti t\u011bch dvou bl\u00e1zn\u016f.<\/p>\n

„Ty jsi m\u016fj velk\u00fd kluk. Zase jsi povyrostl,“ Tom jej hrav\u011b hladil po skvrnit\u00e9m ko\u017e\u00ed\u0161ku a Dust nad\u0161en\u011b poskakoval kolem n\u011bj, p\u0159i ka\u017ed\u00e9 mo\u017en\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti jej ol\u00edzal a spokojen\u011b vrt\u011bl ocasem. A to bylo skute\u010dn\u011b v\u00fdjime\u010dn\u00e9, proto\u017ee pat\u0159il ke ps\u016fm, kte\u0159\u00ed vodu p\u0159\u00edmo nesn\u00e1\u0161eli.<\/p>\n

„Je na v\u00e1s opravdu kr\u00e1sn\u00fd pohled,“ Babett popo\u0161la bl\u00ed\u017e a pomohla Tomovi vst\u00e1t. P\u0159ekvapen\u011b vzdychla, jakmile se zcela ne\u010dekan\u011b ocitla v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed, pevn\u011b stisknut\u00e1.<\/div>\n

„D\u011bkuji ti, Babett,“ \u0161eptal j\u00ed do promo\u010den\u00fdch \u0161at\u016f. „Za v\u0161echno,“ dodal a pomalu se od n\u00ed odsunul.<\/p>\n

Ve v\u011bzen\u00ed si odvykl od jak\u00fdchkoliv projev\u016f n\u00e1klonnosti a bylo pro n\u011bj zvl\u00e1\u0161tn\u00ed z\u00edsk\u00e1vat op\u011bt tyto zku\u0161enosti jako zcela nov\u00e9 a zapomenut\u00e9. Rozpa\u010dit\u011b se po\u0161kr\u00e1bal ve vlasech. Z\u0159ejm\u011b se bude muset nau\u010dit i to, jak\u00e9 to je, b\u00fdt znovu oby\u010dejn\u00fdm \u010dlov\u011bkem. Babett na n\u011bm hned poznala, \u017ee je nesv\u016fj, proto jej pouze siln\u011b pol\u00edbila na tv\u00e1\u0159, je\u0161t\u011b na chv\u00edli jej k sob\u011b p\u0159itulila a pot\u00e9 jej poslala dom\u016f\u2026<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
\n

Tom le\u017eel ve sv\u00e9 star\u00e9, m\u011bkk\u00e9 posteli a zhluboka vdechoval v\u016fni \u010derstv\u011b vypran\u00fdch p\u0159ikr\u00fdvek. Sprchou ze sebe smyl posledn\u00ed stopy v\u011bzen\u00ed, a najednou byl zase t\u00edm star\u00fdm Tomem. Byl \u010dlov\u011bkem ob\u00fdvaj\u00edc\u00edm tento d\u016fm, op\u011bt m\u011bl u sebe svou Babett, sv\u00e9ho v\u011brn\u00e9ho ps\u00edho p\u0159\u00edtele a p\u0159esto v\u011bd\u011bl, \u017ee tady p\u0159eci jen jeden rozd\u00edl je. A velik\u00fd.<\/p><\/div>\n

Lid\u00e9 jej nen\u00e1vid\u011bli a on m\u011bl strach vyj\u00edt na ulici.<\/p>\n

\u017divot nen\u00ed f\u00e9r a on to poprv\u00e9 poc\u00edtil na sv\u00e9 k\u016f\u017ei tak siln\u011b, a\u017e mu ten pocit nedovoloval d\u00fdchat. Zat\u00edmco si on odpyk\u00e1val trest za to, \u017ee cht\u011bl n\u011bkomu pomoct, skute\u010dn\u00fd vin\u00edk se proch\u00e1zel ulicemi vesnice s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i, ve\u010de\u0159el v m\u00edstn\u00edch restaurac\u00edch, proch\u00e1zel se v parc\u00edch a pochutn\u00e1val si na obl\u00edben\u00e9 zmrzlin\u011b pana Lucka. M\u011bl v\u0161echno, zat\u00edmco Tom ztr\u00e1cel i posledn\u00ed zbytky toho, co mu je\u0161t\u011b z\u016fst\u00e1valo. \u017divot prost\u011b nebyl f\u00e9r.<\/p>\n

Oto\u010dil se na bok a pohl\u00e9dl na Dusta rozvaluj\u00edc\u00edho se p\u0159es p\u016fl postele. Pousm\u00e1l se. Byly \u010dasy, kdy se na n\u011bj za to zlobil, proto\u017ee byli stejn\u00ed a pot\u0159ebovali se rozvalovat. Tentokr\u00e1t v\u0161ak s vd\u011b\u010dnost\u00ed p\u0159ijal jeho bl\u00edzkost. Kone\u010dn\u011b se nec\u00edtil tak s\u00e1m. Zlehka jej dloubl do such\u00e9ho \u0148uf\u00e1\u010dku, na co\u017e Dust zareagoval otev\u0159en\u00edm oka.<\/div>\n

„Chyb\u011bls mi, v\u00ed\u0161 to?“ pohladil jej po hlav\u011b a u\u017e\u00edval si jeho oddan\u00e9ho pohledu. N\u00e1hle sebou trhl. Zaposlouchal se do zvuk\u016f nesouc\u00edch se doln\u00edm patrem a ustrnul. Dust nespokojen\u011b zavr\u010del, narovnal se, p\u0159ipraven Toma chr\u00e1nit, kdykoliv by to bylo pot\u0159ebn\u00e9.<\/p>\n

„Z\u016fsta\u0148 tady, ano?“ v\u011bnoval mu kr\u00e1tk\u00e9 pohlazen\u00ed p\u0159edt\u00edm, ne\u017e vyb\u011bhl z pokoje, a velik\u00fdmi kroky sch\u00e1zel po schodech. Jakmile se ocitl v p\u0159eds\u00edni, zjistil, \u017ee zvuk, kter\u00fd jej vyd\u011bsil, bylo hlasit\u00e9 klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Zav\u00e1hal. Mohla to b\u00fdt Babett, kter\u00e9 p\u0159\u00edli\u0161n\u00e1 starostlivost nedovolila usnout, dokud by se nep\u0159esv\u011bd\u010dila, \u017ee je opravdu v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Na druhou stranu to v\u0161ak mohl b\u00fdt kdokoliv z vesnice. Kdokoliv z t\u011bch, kte\u0159\u00ed ho nem\u011bli r\u00e1di.<\/div>\n

Kdokoliv z robot\u016f.<\/p>\n

St\u00e1l na m\u00edst\u011b a vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem sledoval bled\u00e9 dve\u0159e, za kter\u00fdmi se r\u00fdsovaly obrysy n\u011bjak\u00e9 postavy. U\u017e jenom podle n\u00ed usoudil, \u017ee to Babett ur\u010dit\u011b nebude. Myslel si, \u017ee klep\u00e1n\u00ed d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji ustane, ale postava za dve\u0159mi byla vytrval\u00e1. Mus\u00ed otev\u0159\u00edt a \u010delit v\u0161emu, co mu nab\u00edz\u00ed jeho smutn\u00e1 budoucnost.<\/p>\n

Zhluboka se nadechl, nat\u00e1hl se po klice a otev\u0159el. Kdy\u017e pozd\u011bji p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co se vlastn\u011b stalo, byl si jist\u00fd, \u017ee se zbl\u00e1znil.<\/div>\n

Bylo tehdy n\u011bco po p\u016flnoci, po\u0159\u00e1d bl\u00e1zniv\u011b pr\u0161elo a jemu se pr\u00e1v\u011b v t\u00e9 nejneo\u010dek\u00e1van\u011bj\u0161\u00ed chv\u00edli stalo to, po \u010dem tou\u017eil cel\u00e1 l\u00e9ta a myslel si, \u017ee se toho ji\u017e nikdy nedo\u010dk\u00e1.<\/p>\n

Oz\u00e1\u0159ilo jej slunce\u2026<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010d\u00edst cel\u00e9 statistika autor: B-kay Abych \u0159ekla pravdu, nev\u00edm, co \u0159\u00edct. \u010cek\u00e1 m\u011b dal\u0161\u00ed skok do nezn\u00e1ma, dal\u0161\u00ed otazn\u00edk v c\u00edli cesty, pokud se tak daleko v\u016fbec dostanu :). Nad touhle pov\u00eddkou jsem p\u0159em\u00fd\u0161lela hodn\u011b dlouho. Mysl\u00edm, \u017ee je to i n\u011bco<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[559],"tags":[],"class_list":["post-4845","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bourdon"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4845","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4845"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4845\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4845"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4845"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4845"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}