{"id":4848,"date":"2013-07-24T16:00:00","date_gmt":"2013-07-24T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4833"},"modified":"2013-07-24T16:00:00","modified_gmt":"2013-07-24T15:00:00","slug":"novel-of-dreams-our-life-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/07\/24\/novel-of-dreams-our-life-26\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – Our Life 26."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
\u010d\u00edst cel\u00e9<\/strong><\/a><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
statistika<\/a>
<\/strong><\/div>\n
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

— O M\u011aS\u00cdC POZD\u011aJI —<\/p>\n

Nade\u0161el kone\u010dn\u011b den, kdy m\u011bl Tom hotovou svou pracovnu v dom\u011b. Byla to takov\u00e1 jeho soukrom\u00e1 ordinace. Byl jsem na n\u011bj moc py\u0161n\u00fd. Splnil si sen, dok\u00e1zal to, co cht\u011bl. Kone\u010dn\u011b m\u011bl svou pracovnu a hlavn\u011b titul RnDr. Byl z toho nad\u0161en\u00fd a j\u00e1 s n\u00edm. V\u0161echno tu bylo p\u0159ipraven\u00e9 p\u0159\u00edmo ke konzultac\u00edm. Vypadalo to tu perfektn\u011b. Jakmile jsem ve\u0161el, c\u00edtil jsem z t\u00e9hle m\u00edstnosti pohodu a klid. Byl jsem opravdu \u0161\u0165astn\u00fd za n\u011bj, \u017ee se mu tohle splnilo, \u017ee pr\u00e1v\u011b tyto dve\u0159e zdobila jmenovka, na kter\u00e9 st\u00e1lo: „PhDr. Tom Kaulitz Tr\u00fcmper“. Rozhodl jsem se mu hned p\u0159edv\u00e9st, jak to v\u0161echno bude vypadat v praxi. Mo\u017en\u00e1 bude i nutn\u00e9, aby m\u011b p\u0159ijal mezi sv\u00e9 pacienty.<\/p>\n

„Pane doktore, c\u00edt\u00edm se hrozn\u011b. M\u00e1m pocit, \u017ee m\u011b n\u011bkdo chce zab\u00edt, \u017ee m\u011b st\u00e1le n\u011bkdo pron\u00e1sleduje a j\u00e1 c\u00edt\u00edm, jak uvnit\u0159 ho\u0159\u00edm. Co se to jen d\u011bje? St\u00e1le vid\u00edm n\u011bjak\u00e9 postavy, ano, ano, jsou v\u0161ude kolem m\u011b,“ rozhod\u00edm rukama, kdy\u017e usednu do k\u0159esla, kter\u00e9 tu m\u011bl pro pacienty. Musel jsem to s n\u00edm p\u0159eci jen vyzkou\u0161et.<\/em> Tom si v\u0161ak schoval obli\u010dej do blo\u010dku a za\u010dal se sm\u00e1t. No teda, co si to dovoluje.<\/p>\n

<\/em> „Vy se mi sm\u011bjete, doktore?! Co si to dovolujete? Kdybyste vid\u011bl ty stv\u016fry kolem! Oh, m\u00e1m v\u017edy pocit, \u017ee m\u011b \u0161krt\u00ed a j\u00e1 se dus\u00edm, bol\u00ed m\u011b z toho na hrudi. Nesm\u00edte se sm\u00e1t, je\u0161t\u011b v\u00e1s napadnou tak\u00e9!“ vstal jsem a rozhodil jsem rukama. „Mus\u00edte mi pomoci!“ Jenom\u017ee to se u\u017e naklonil z k\u0159esla a rozesm\u00e1l se p\u0159es celou m\u00edstnost. Dob\u011bhl jsem k n\u011bmu. Posunul jsem ho se \u017eidl\u00ed d\u00e1l od stolu a zvedl mu hlavu.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Hal\u00f3\u00f3, doktore, v\u00e1s u\u017e tak\u00e9 polapili?“ vydechl jsem vystra\u0161en\u011b, ale pot\u00e9 jsem se u\u017e za\u010dal sm\u00e1t. Tohle nejde zadr\u017eet. D\u011bl\u00e1m tu ze sebe absolutn\u00edho bl\u00e1zna. Hah, ani ho mo\u017en\u00e1 d\u011blat nemus\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148te, j\u00e1 se\u2026 j\u00e1 se omlouv\u00e1m,“ vydechne bezmocn\u011b a zhluboka se nadechne, na\u010de\u017e zv\u00e1\u017en\u00ed. „A zkou\u0161el jste koukat ve\u010der na poh\u00e1dky m\u00edsto horor\u016f?“ zept\u00e1 se naprosto v\u00e1\u017en\u011b, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed na to vyprskne sm\u00edchy.<\/div>\n
„Oh ano, j\u00e1 se d\u00edval na ve\u010dern\u00ed\u010dek!“ \u0159eknu naprosto v\u00e1\u017en\u011b, ale potom si mu sednu do kl\u00edna a za\u010dnu se sm\u00e1t, jen co ho obejmu kolem krku.<\/div>\n
„No, a co kdybyste p\u0159estal br\u00e1t ten pervitin, hm?“ pohlad\u00ed m\u011b pobaven\u011b po z\u00e1dech.<\/div>\n
„Pern\u00edk je starej,“ pohod\u00edm rukou. „J\u00e1 jsem na\u0161el n\u011bco mnohem lep\u0161\u00edho. To si rozma\u010dk\u00e1te, p\u0159\u00edmo rozdrt\u00edte takov\u00e9 ty mal\u00e9 b\u00edl\u00e9 p\u00e1liv\u00e9 bonbonky a pak to do sebe nat\u00e1hne. Chlap\u010de, to v\u00e1s po\u0159\u00e1dn\u011b prot\u00e1hne,“ za\u010dnu se hrozn\u011b sm\u00e1t.<\/div>\n
„\u0158eknu man\u017eelovi a my to zkus\u00edme. D\u00edky za tip,“ mrkne na m\u011b se sm\u00edchem, na\u010de\u017e m\u011b pol\u00edb\u00ed.<\/p>\n

„Mmm,“ chytnu si ho za tv\u00e1\u0159i\u010dky a hned mu polibek oplat\u00edm. „Bude\u0161 skv\u011bl\u00fd doktor.“ Vlastn\u011b u\u017e je skv\u011bl\u00fd doktor.<\/em><\/div>\n

„No to nev\u00edm. Kdyby mi sem napochodoval magor jako ty, tak odtud snad ute\u010du,“ rozesm\u011bje se.<\/div>\n
„Hoo… ohh,“ oddechnu dojat\u011b a pootev\u0159u pusu. „No dovol!“ \u0161\u0165ouchnu ho do boku. „N\u00e1hodou, tohle je pro tebe skv\u011bl\u00fd cvik.“<\/div>\n
„Ne, to nen\u00ed. Proto\u017ee takov\u00ed mago\u0159i mi sem chodit nebudou. K psychologovi z\u00e1sadn\u011b chod\u00ed lid\u00e9, kte\u0159\u00ed logicky uva\u017euj\u00ed,“ pohlad\u00ed m\u011b s \u00fasm\u011bvem po pa\u017ei.<\/div>\n
„A j\u00e1 jako tv\u016fj man\u017eel, kter\u00fd je samoz\u0159ejm\u011b naprosto v po\u0159\u00e1dku,“ uchechtnu se, „m\u016f\u017eu k tob\u011b doch\u00e1zet na pravideln\u00e9 konzultace?“ pohlad\u00edm ho prstem po hrudi.<\/div>\n
„Kdy\u017e tu nikoho nebudu m\u00edt, tak ano,“ p\u0159ivine si m\u011b za zadek v\u00edc k sob\u011b. Hah, u\u017e vid\u00edm, jak ho tu provokuju, kdy\u017e tu bude m\u00edt pacienta, juh\u016f\u016f.<\/em><\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? A d\u00e1te mi dal\u0161\u00ed term\u00edn, pane doktore?“ \u0161eptnu a natisknu se k n\u011bmu.<\/div>\n
„Ne. V\u00e1s po\u0161lu na odvyka\u010dku o p\u00e1r set blok\u016f d\u00e1l,“ rozesm\u011bje se a d\u00e1 mi pusinku. „Te\u010f mi zahraj n\u011bkoho norm\u00e1ln\u00ed, hm?“<\/div>\n
„M\u016f\u017eu ti zahr\u00e1t klidn\u011b s\u00e1m sebe, tak\u017ee to bude vlastn\u011b bez hereck\u00e9ho v\u00fdkonu,“ brouknu a usm\u011bju se.<\/p>\n

„N\u011bco t\u011b tr\u00e1p\u00ed?“ po\u0161ept\u00e1 ustaran\u011b. Oh, \u010dum\u00e1\u010dek m\u016fj, jak m\u00e1 hned starost.<\/em><\/div>\n

„Hrozn\u011b moc,“ za\u0161ept\u00e1m a sklon\u00edm se k n\u011bmu. „M\u00e1m abstinen\u010dn\u00ed p\u0159\u00edznaky. Cel\u00fd den jsem se v pr\u00e1ci chv\u011bl, hrozn\u011b bych pot\u0159eboval po\u0159\u00e1dnou d\u00e1vku polibk\u016f od sv\u00e9ho milovan\u00e9ho man\u017eela.“<\/div>\n
„Kdy ty dosp\u011bje\u0161,“ odhrne mi s \u00fasm\u011bvem neposedn\u00fd pram\u00ednek vlas\u016f a pot\u00e9 m\u011b n\u011b\u017en\u011b pol\u00edb\u00ed.<\/div>\n
„To ti nepov\u00edm,“ usm\u011bju se a polibek mu oplat\u00edm. „Jsem moc r\u00e1d, \u017ee jsi to dok\u00e1zal, jsem na tebe py\u0161n\u00fd.“ Jen co vid\u00edm tu jeho radost v o\u010d\u00edch, c\u00edt\u00edm se mnohem l\u00e9pe. To jen d\u00edky n\u011bmu m\u00e1m radost.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju,“ usm\u011bje se sladce a vy\u017e\u00e1d\u00e1 si hned dal\u0161\u00ed polibek. S radost\u00ed mu ho okam\u017eit\u011b v\u011bnuji, dokonce n\u011bkolik za sebou. „A taky d\u011bkuju za tuhle \u00fa\u017easnou pracovnu,“ broukne \u0161\u0165astn\u011b p\u0159i dal\u0161\u00ed pusince.<\/div>\n
„Nen\u00ed za co, to je tvoje z\u00e1sluha,“ pol\u00edb\u00edm ho dlouze i s jazykem a tro\u0161ku si na n\u011bm poposednu.<\/p>\n

„Budu si akor\u00e1t muset je\u0161t\u011b ud\u011blat n\u011bjakou reklamu,“ \u0159ekne zamy\u0161len\u011b a pohlad\u00ed m\u011b po stehn\u011b.<\/div>\n

„Mohl by ses ohl\u00e1sit v nemocnici, a j\u00e1 kdy\u017e vyv\u011bs\u00edm plak\u00e1t u n\u00e1s v pr\u00e1ci, tak tu m\u00e1\u0161 p\u016flku lid\u00ed z firmy,“ zasm\u011bju se.<\/div>\n
„J\u00e1 si mysl\u00edm, \u017ee kdy\u017e to \u0159ekne\u0161 Deb, m\u00e1\u0161 to bez pr\u00e1ce,“ rozesm\u011bje se. Bo\u017ee, to by sem nab\u011bhla b\u011bhem p\u00e1r minut cel\u00e1 na\u0161e firma.<\/em><\/div>\n
„Te\u010f jsi na to k\u00e1pnul,“ zasm\u011bju se a narovn\u00e1m se. Jen se usm\u011bje, pohlad\u00ed m\u011b po boku a zad\u00edv\u00e1 se jinam.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Ne, ne, jen p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm. Kdy\u017e sem lidi budou chodit, budou prakticky chodit p\u0159es n\u00e1\u0161 d\u016fm,“ p\u0159imhou\u0159\u00ed o\u010di.<\/div>\n
„M\u016f\u017eou chodit zadn\u00edm vchodem,“ navrhnu.<\/div>\n
„Jo, napadlo m\u011b, \u017ee poprv\u00e9 je norm\u00e1ln\u011b provedu p\u0159edem a potom jim \u0159eknu, \u017ee maj\u00ed chodit zadem. Je to bl\u00edzko. A\u2026 a\u017e budeme m\u00edt d\u011bti, tak\u2026 by to mohlo bejt\u2026 nep\u0159\u00edjemn\u00fd, v\u00ed\u0161,“ vzhl\u00e9dne ke mn\u011b ohledupln\u011b. L\u00edb\u00ed se mi, \u017ee takhle uva\u017euje. Je to doopravdy dosp\u011bl\u00fd, inteligentn\u00ed a rozv\u00e1\u017en\u00fd mu\u017e, kter\u00fd v\u00ed, co od \u017eivota chce. Je hezk\u00e9 v\u011bd\u011bt, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed o tom, co bude d\u00e1l. V\u0161e si tak p\u011bkn\u011b pl\u00e1nuje.<\/p>\n

<\/em> „To m\u00e1\u0161 pravdu,“ p\u0159ik\u00fdvnu. „Tak to bude rozumn\u00e9,“ usm\u011bju se a sjedu mu prstem po \u010delisti. „Bude to dobr\u00e9, uvid\u00ed\u0161. V\u0161echno se to zvl\u00e1dne.“<\/div>\n

„Hm,“ broukne s \u00fasm\u011bvem a op\u0159e si mi hlavi\u010dku do dlan\u011b. „Pracovna je hotov\u00e1. M\u016f\u017eeme \u0159e\u0161it dal\u0161\u00ed v\u011bc,“ \u0161eptne nesm\u011ble.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem pro,“ pousm\u011bju se. „Cht\u011bl bych to v\u0161echno za\u010d\u00edt \u0159e\u0161it spole\u010dn\u011b.“<\/div>\n
„A jak bys to cht\u011bl? Jak jsme se domluvili \u00fapln\u011b poprv\u00e9 s tou \u017eenou, co to odnos\u00ed? Nebo bys rad\u011bji adopci?“ zad\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee by byla jednodu\u0161\u0161\u00ed adopce,“ sklop\u00edm o\u010di a promnu si prsty, „ale byl bych r\u00e1d, kdybychom to zkusili s tou \u017eenou. Cht\u011bl bych, aby to d\u00edt\u011b bylo na\u0161e, doopravdy na\u0161e,“ znovu ke mn\u011b zvedne o\u010di. „Nevadilo by ti to?“ Nem\u00e1m nic proti adoptovan\u00fdm d\u011btem, to rozhodn\u011b ne. Jen bych si p\u0159\u00e1l, aby to d\u00edt\u011b\u2026 bylo doopravdy na\u0161e. Je mi jedno, zda bude z jeho nebo z m\u00e9 spermie. Bude jednodu\u0161e na\u0161e. Tohle je v\u011bc osudu. Bude to tak spravedliv\u00e9.<\/p>\n

<\/em> „Stejn\u011b bude doopravdy jenom jednoho z n\u00e1s,“ pohlad\u00ed m\u011b po ruce. „Ale souhlas\u00edm,“ pousm\u011bje se.<\/div>\n

„To ano, ale o tom u\u017e rozhodne osud,“ brouknu. To mi odk\u00fdv\u00e1. „Te\u010f u\u017e jen sehnat tu \u017eenu, zaj\u00edt si k l\u00e9ka\u0159i, kam j\u00e1 vlastn\u011b mus\u00edm j\u00edt je\u0161t\u011b tak\u00e9, a bude to dobr\u00e9,“ po\u0161ept\u00e1m a semknu rty k sob\u011b. M\u00e1m strach. Co kdy\u017e tohle cel\u00e9\u2026 nezvl\u00e1dnu. Tolik bych si d\u00edt\u011b p\u0159\u00e1l, ale co kdy\u017e budu \u0161patn\u00fd rodi\u010d, nedok\u00e1\u017eu ho dost dob\u0159e vychovat. Budu se sna\u017eit mu d\u00e1t v\u0161echnu svou l\u00e1sku, cit, d\u016fv\u011bru, a hlavn\u011b u m\u011b bude m\u00edt otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d. Ov\u0161em co kdy\u017e i tohle bude m\u00e1lo.<\/em><\/div>\n
„Chci to m\u00edt podlo\u017een\u00e9 pap\u00edry, \u017ee to d\u00edt\u011b pak opravdu dostaneme my. Kolikr\u00e1t se stalo, \u017ee t\u00e9 \u017eensk\u00e9 nakonec ruplo v bedn\u011b a to d\u00edt\u011b tomu p\u00e1ru nedala. I kdy\u017e\u2026 to sv\u00fdm zp\u016fsobem ch\u00e1pu,“ sklon\u00ed hlavu.<\/div>\n
„To je samoz\u0159ejm\u00e9,“ p\u0159ik\u00fdvnu a chytnu ho za ruku. „Nediv\u00edm se, ale pokud na tohle p\u0159istoup\u00ed, to d\u00edt\u011b bude jednodu\u0161e na\u0161e.“<\/div>\n
„Jo,“ \u0161eptne a p\u0159ik\u00fdvne na souhlas.<\/p>\n

„Bude to dobr\u00e9, zvl\u00e1dneme to,“ obejmu ho a schoul\u00edm se mu do n\u00e1ru\u010d\u00ed. Zav\u0159u o\u010di. Snad i pot\u0159ebuju v\u011bd\u011bt, \u017ee to c\u00edt\u00ed stejn\u011b.<\/em> Omotal kolem m\u011b pa\u017ee, dal mi pusu na \u010delo a zt\u011b\u017eka vydechl.<\/div>\n

„Slibuju ti, \u017ee se budu sna\u017eit, Tome,“ po\u0161ept\u00e1m mu.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee bude\u0161. To mi ani nemus\u00ed\u0161 \u0159\u00edkat,“ d\u00e1 mi do vlas\u016f vzdu\u0161n\u00fd polibek, na\u010de\u017e m\u011b pohlad\u00ed dlan\u00ed po z\u00e1dech. „N\u011bjak to spolu zvl\u00e1dneme.“ M\u00e1 pravdu. Zvl\u00e1dneme to, ale jedin\u011b spole\u010dn\u011b. Oba m\u00e1me strach, jsme z toho nerv\u00f3zn\u00ed, ale pokud chceme n\u011b\u010deho dos\u00e1hnout, mus\u00edme proto tak\u00e9 n\u011bco ud\u011blat a vytrp\u011bt.<\/em><\/div>\n
„Ano,“ p\u0159ik\u00fdvnu zlehka a pol\u00edb\u00edm ho na krk. V\u00edc si m\u011b k sob\u011b p\u0159ivinul, ti\u0161e vydechl a op\u0159el si hlavu o moji. Pot\u00e9 u\u017e m\u011b jen hladil jemn\u011b po z\u00e1dech. Z\u016fstali jsme tam spolu takhle je\u0161t\u011b dlouhou dobu. Vz\u00e1jemn\u011b jsme se jen beze slov ut\u011b\u0161ovali. Znovu p\u0159i\u0161el ten okam\u017eik, kter\u00fd jsem tolik miloval. Ani jeden z n\u00e1s nemusel promluvit, ale oba jsme v\u011bd\u011bli, na co ten druh\u00fd mysl\u00ed a co c\u00edt\u00ed.<\/p>\n

Po n\u011bkolika t\u00fddnech jsme se kone\u010dn\u011b dostali do agentury, kter\u00e1 z\u0159izovala v\u0161e ohledn\u011b tohoto zp\u016fsobu z\u00edsk\u00e1n\u00ed d\u011bt\u00ed. Byli jsme velmi r\u00e1di, kdy\u017e jsme se propracovali k pan\u00ed Sterwartov\u00e9, kter\u00e1 zde p\u016fsobila jako \u0159editelka. Byla to velmi mil\u00e1 pan\u00ed, kter\u00e1 se n\u00e1m sna\u017eila okam\u017eit\u011b vyj\u00edt vst\u0159\u00edc, jen co jsme se k n\u00ed dostali p\u0159es spoustu soci\u00e1ln\u00edch pracovnic, kter\u00e9 si n\u00e1s p\u0159ehazovaly jako n\u011bjak\u00fd hork\u00fd brambor.<\/div>\n

Sed\u011bli jsme v kancel\u00e1\u0159i u pan\u00ed Sterwartov\u00e9, kter\u00e1 n\u00e1m p\u0159edlo\u017eila prozat\u00edm deset slo\u017eek s \u017eenami, kter\u00e9 by n\u00e1m byly k dispozici.<\/p>\n

„Tak\u017ee, tady m\u00e1te prozat\u00edm t\u011bchto deset slo\u017eek. V\u0161echno si to v klidu prohl\u00e9dn\u011bte, p\u0159e\u010dt\u011bte a pohovo\u0159te o tom. V ka\u017ed\u00e9 slo\u017ece je fotka \u017eeny, jej\u00ed osobn\u00ed \u00fadaje, minulost a zhruba popsan\u00e9 jej\u00ed kon\u00ed\u010dky,“ usm\u00e1la se na n\u00e1s mile.<\/div>\n

„Moc v\u00e1m d\u011bkujeme,“ p\u0159ik\u00fdvnu a \u00fasm\u011bv j\u00ed lehce oplat\u00edm. U\u017e jen zlehka p\u0159ik\u00fdvla hlavou a pot\u00e9 se u\u017e roze\u0161la kamsi pry\u010d. S Tomem jsme pomalu za\u010dali nahl\u00ed\u017eet do karet. Zat\u00edm mi ty \u017eeny p\u0159ipadaly v\u0161echny stejn\u00e9. Bylo tu hodn\u011b blond\u00fdnek. Blond\u00fdnku bych nerad.<\/em> A\u017e asi na sedm\u00e9 kart\u011b byla tmavovlas\u00e1, na pohled pom\u011brn\u011b mlad\u00e1 d\u00edvka s hn\u011bd\u00fdma o\u010dima.<\/p>\n

„Tahle je\u2026 zaj\u00edmav\u00e1,“ uk\u00e1\u017eu a pohl\u00e9dnu pak na Toma. I jej\u00ed popis vypadal vcelku dob\u0159e.<\/div>\n

„Chce\u0161 m\u00edt z d\u00edt\u011bte alkoholika?“ uk\u00e1\u017ee prstem na jej\u00ed minulost a rovnou oto\u010d\u00ed d\u00e1l. Eh?<\/em><\/div>\n
„Ouh, tak to jsem nevid\u011bl,“ brouknu. Sakra, toho jsem si nev\u0161iml. Mus\u00edm to \u010d\u00edst po\u0159\u00e1dn\u011b.<\/em> Tom ti\u0161e p\u0159ik\u00fdvl a d\u00e1l si prohl\u00ed\u017eel slo\u017eky \u00fa\u010dastnic. A\u017e po chv\u00edli se zastavil u tmavovlas\u00e9 \u017eeny.<\/div>\n
„M\u00e1 3 d\u011bti. Je j\u00ed 34. Ta u\u017e mus\u00ed v\u011bd\u011bt dob\u0159e, co d\u011bl\u00e1. Nav\u00edc tu nen\u00ed ani alkohol ani drogy. Je dokonce u\u010ditelka,“ pousm\u011bje se a p\u0159i\u0161oupne ke mn\u011b jej\u00ed slo\u017eku.<\/div>\n
„To nevypad\u00e1 \u0161patn\u011b, tak si ji d\u00e1me na stranu,“ usm\u011bju se, kdy\u017e si to doprohl\u00e9dnu. Hned za jej\u00ed slo\u017ekou byla mlad\u00e1 \u010dernovl\u00e1ska, m\u011bla modr\u00e9 o\u010di. Ta u\u010ditelka byla sice fajn, ale tahle sle\u010dna vypad\u00e1 dob\u0159e. Je mlad\u00e1, zdrav\u00e1 a ani minulost nem\u00e1 nijak \u0161patnou.<\/p>\n

<\/em> „Tahle, pod\u00edvej,“ uk\u00e1\u017eu hned.<\/div>\n

„Kolik j\u00ed je?“<\/div>\n
„Mhh, jenom 19,“ skousnu si spodn\u00ed ret. „Ale je naprosto zdrav\u00e1, nepije, nekou\u0159\u00ed a nebrala nikdy drogy.“<\/div>\n
„To mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?“ povyt\u00e1hne cynicky obo\u010d\u00ed. Co proti n\u00ed m\u00e1\u2026?<\/em><\/div>\n
„Tome, je naprosto zdrav\u00e1, to je velk\u00e9 plus,“ pokr\u010d\u00edm rameny.<\/div>\n
„Pro\u010d si asi mysl\u00ed\u0161, \u017ee by takov\u00e1hle holka cht\u011bla d\u00e1vat n\u011bkomu d\u00edt\u011b? Aby si koupila novou kolekci od Diora?“ zasm\u011bje se ironicky. Oh, a\u0165 si koup\u00ed t\u0159eba hodinky s vodotryskem. Pro m\u011b je hlavn\u00ed, aby n\u00e1m porodila zdrav\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/em><\/div>\n
„Nezn\u00e1me ji ani jeden, tak\u017ee to nem\u016f\u017eeme soudit,“ odlo\u017e\u00edm jej\u00ed kartu.<\/div>\n
„Dej ji pry\u010d, tu nechceme,“ \u0161oupne ji na stranu k zam\u00edtnut\u00fdm. On ji nechce, ale j\u00e1 ano.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 bych ji ale t\u0159eba cht\u011bl,“ \u0159eknu a d\u00e1m ji k t\u00e9 slo\u017ece, kde je ta u\u010ditelka. „Chci se o tom v klidu pobavit.“<\/div>\n
„D\u011blej, jak mysl\u00ed\u0161,“ \u0161eptne. Op\u0159e se do k\u0159esla, vezme si slo\u017eky na kl\u00edn a d\u00e1 se znovu do prohl\u00ed\u017een\u00ed. No v\u00fdborn\u011b. Ani projednat to spolu u\u017e nem\u016f\u017eeme. On by to snad nejrad\u011bji rozhodl v\u0161echno s\u00e1m.<\/em> Jen vydechnu a nahl\u00e9dnu do dal\u0161\u00ed slo\u017eky, kterou rozev\u0159e. Kr\u00e1tce na ni koukal, a\u017e ji dal pry\u010d, ani\u017e by n\u011bco \u0159ekl. Ani j\u00e1 jsem nic ne\u0159ekl. A\u017e k t\u00e9 dal\u0161\u00ed jsem v\u00edce nahl\u00e9dl. Tak\u00e9 na ni d\u00e9le hled\u011bl a pot\u00e9 ji dal k adeptk\u00e1m.<\/div>\n
„Ta se mi tak\u00e9 l\u00edbila,“ uzn\u00e1m a nahl\u00e9dnu s n\u00edm do posledn\u00ed slo\u017eky.<\/div>\n
„Hm,“ broukne. Tuto slo\u017eku rovnou zav\u0159e a odend\u00e1.<\/p>\n

„M\u00e1te u\u017e vybr\u00e1no?“ usm\u00e1la se na n\u00e1s po chvilce pan\u00ed Stewartov\u00e1, kdy\u017e se vr\u00e1tila k na\u0161emu stolu. Tom se na m\u011b beze slov pod\u00edv\u00e1. Tom m\u00e1 vybr\u00e1no, j\u00e1 ne, m\u00e1 drah\u00e1.<\/em><\/div>\n

„M\u00e1me p\u00e1r adeptek. Nemohli bychom si ty karty od v\u00e1s vyp\u016fj\u010dit?“ zept\u00e1m se. Snad se spolu doma pobav\u00edme o n\u011bco l\u00e9pe ne\u017e tady.<\/em><\/div>\n
„Ale ano, samoz\u0159ejm\u011b. Pokud v\u00e1s mohu po\u017e\u00e1dat, p\u0159ibli\u017en\u011b do t\u00fddne bych je pot\u0159ebovala vr\u00e1tit.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, v\u0161e v\u00e1m v po\u0159\u00e1dku vr\u00e1t\u00edme.“<\/div>\n
„Tak d\u011bkujeme,“ zvedne se Tom a vezme vybran\u00e9 slo\u017eky.<\/div>\n
„Nen\u00ed za\u010d. Hlavn\u011b si o tom v klidu promluvte, v\u0161e si rozmyslete a dejte mi potom v\u011bd\u011bt,“ usm\u00e1la se na n\u00e1s. K\u00e9\u017e by to \u0161lo.<\/em> „Nashledanou.“<\/div>\n
„Nashledanou a je\u0161t\u011b jednou d\u00edky,“ usm\u011bju se na ni lehce a pot\u00e9 se u\u017e zvednu tak\u00e9. Podali jsme si ruce a pot\u00e9 u\u017e \u0161li ke dve\u0159\u00edm. Tom jen broukl n\u011bco na pozdrav a pro\u0161el dve\u0159mi. Zav\u0159el jsem za n\u00e1mi a \u0161el za n\u00edm \u00fazkou chodbou.<\/p>\n

„Chci si o tom doma v klidu promluvit,“ brouknu.<\/div>\n

„J\u00e1 u\u017e se za sebe rozhodl,“ pokr\u010d\u00ed rameny.<\/div>\n
„Jo, a jak?“<\/div>\n
„J\u00e1 chci tu u\u010ditelku.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ k\u00fdvnu lehce hlavou. „Ale m\u00e1me asi \u010dty\u0159i \u017eeny, tak\u017ee je z \u010deho vyb\u00edrat.“<\/div>\n
„Ty m\u00e1\u0161 z \u010deho vyb\u00edrat,“ oprav\u00ed m\u011b. Bo\u017ee, ten m\u00e1 zase n\u00e1ladu. Copak nem\u00e1m pr\u00e1vo si taky vybrat? Tohle bude dlouh\u00e9 rozhodov\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159eknu rad\u011bji jen a semknu rty k sob\u011b.<\/div>\n
„Nashledanou,“ pozdrav\u00ed n\u00e1s je\u0161t\u011b sekret\u00e1\u0159ka na recepci.<\/div>\n
„Nashle,“ brouknu jen a jdu rad\u011bji v tichosti d\u00e1l.<\/p>\n

Kdy\u017e jsme vy\u0161li p\u0159ed budovu, Tom si to hned nam\u00ed\u0159il k autu a u\u017e z d\u00e1lky ho odemkl. Dnes \u0159\u00eddil on. Do\u0161el jsem za n\u00edm. Kdy\u017e si nastoupil, nasedl jsem tak\u00e9. P\u0159ipoutal jsem se a pod\u00edval se na n\u011bj.<\/div>\n

„Mn\u011b se ta u\u010ditelka taky l\u00edb\u00ed, Tome,“ brouknu.<\/div>\n
„Hmm\u2026“ p\u0159ik\u00fdvne. P\u0159ipout\u00e1 se, nastartuje a b\u011bhem chvilky u\u017e vyjede.<\/div>\n
„Nechci, abys byl na\u0161tvan\u00fd. Cht\u011bl jsem si o tom promluvit. Tohle\u2026 nen\u00ed jednoduch\u00fd rozhodnut\u00ed a j\u00e1 to v\u00edm.“<\/div>\n
„Nejsem na\u0161tvan\u00fd,“ oponuje mi naprosto klidn\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e se pohledem soust\u0159ed\u00ed na vozovku. To vid\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ pokr\u010d\u00edm rameny a vydechnu. Na to u\u017e mi nic ne\u0159ekl a pustil r\u00e1dio. Asi za dvacet minut jsme dojeli dom\u016f. Vzal jsem ty slo\u017eky, odpoutal jsem se a pomalu vystoupil.<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 n\u011bco v pl\u00e1nu, co bude\u0161 dneska d\u011blat?“ opt\u00e1m se. R\u00e1d bych si s n\u00edm nad ty slo\u017eky sedl a pohovo\u0159il o tom. Budeme to muset vr\u00e1tit, a nav\u00edc\u2026 cht\u011bl to za\u010d\u00edt \u0159e\u0161it, tak bychom s t\u00edm m\u011bli n\u011bjak pohnout.<\/em><\/div>\n

„Je\u0161t\u011b nev\u00edm. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, \u017ee se stav\u00edm za Brianem,“ pod\u00edv\u00e1 se na hodinky pot\u00e9, co vystoup\u00ed a zamkne auto. No skv\u011ble.<\/em><\/div>\n
„Aha,“ st\u00e1hnu rty do \u00fazk\u00e9 p\u0159\u00edmky. „J\u00e1 jsem\u2026 myslel, \u017ee bychom si k tomu spolu sedli.“<\/div>\n
„M\u016fj n\u00e1zor zn\u00e1\u0161, tak\u017ee si te\u010f mus\u00ed\u0161 vybrat i ty svoj\u00ed adeptku,“ otev\u0159e dve\u0159e od domu a vejde. No skv\u011ble. M\u00e1me se o tom v\u0161em spolu pobavit, vy\u0159e\u0161it si to, ale on rad\u011bji pojede za Brianem. Nechce n\u00e1m tu \u017eenskou n\u00e1hodou rad\u0161i vybrat Brian? On by byl ur\u010dit\u011b lep\u0161\u00ed. On by mu poradil nejl\u00e9pe. Oh, sakra. Brian za to nem\u016f\u017ee, ale on m\u011b zase tak\u2026 sere. Jak se s n\u00edm m\u00e1m o n\u011b\u010dem dohodnout, kdy\u017e mi ned\u00e1 \u0161anci a rovnou to uzav\u0159e?<\/p>\n

<\/em> „Ale j\u00e1 si nechci vyb\u00edrat s\u00e1m. Tohle m\u00e1me d\u011blat spolu, Tomi,“ \u0161eptnu a vejdu hned za n\u00edm. Zul jsem se a opatrn\u011b jej p\u0159ichytil za rameno. „Pros\u00edm,“ upnu k n\u011bmu o\u010di.<\/div>\n

„Ale j\u00e1 ti u\u017e \u0159ekl, koho bych cht\u011bl,“ povzdechne. Bo\u017ee, on je tak umanutej.<\/em><\/div>\n
„A kdybych j\u00e1 cht\u011bl n\u011bkoho jin\u00e9ho, nen\u00ed tu mo\u017enost o tom spole\u010dn\u011b promluvit?“ podzvednu obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Podle toho, koho bys cht\u011bl, ale i p\u0159esto si st\u00e1le budu st\u00e1t za sv\u00fdm n\u00e1zorem,“ potvrd\u00ed mi. Nadechl jsem se a pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. Tro\u0161ku jsem o\u010di p\u0159imhou\u0159il. Ml\u010d, je to tak lep\u0161\u00ed. Nem\u00e1 to cenu. On m\u00e1 sv\u016fj n\u00e1zor. J\u00e1 ho nechci m\u011bnit, chci o tom jen mluvit.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ vydechnu jen a rozejdu se pomalu chodbou d\u00e1l.<\/div>\n
„Bude\u0161 te\u010f ura\u017een\u00fd?“ zept\u00e1 se. „Tak jako ty si stoj\u00ed\u0161 za sv\u00fdmi n\u00e1zory, j\u00e1 si budu st\u00e1t za sv\u00fdm. To nen\u00ed nic proti tob\u011b,“ \u0161el pomalu za mnou. Pro\u010d bych m\u011bl b\u00fdt zase ura\u017een\u00fd. Jen se nechci dohadovat, stejn\u011b by mi to k ni\u010demu nebylo.<\/em><\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b, \u017ee nejsem ura\u017een\u00fd. Ch\u00e1pu to, m\u00e1\u0161 prost\u011b sv\u016fj n\u00e1zor. J\u00e1 si taky budu st\u00e1t za t\u00edm sv\u00fdm\u2026“ \u0159eknu ti\u0161eji a rozejdu se sm\u011brem do kuchyn\u011b. Je\u0161t\u011b se za n\u00edm oto\u010d\u00edm. „Nevad\u00ed mi, \u017ee sis vybral tu u\u010ditelku, v\u016fbec mi tohle nevad\u00ed,“ \u0159eknu zcela up\u0159\u00edmn\u011b a zavrt\u00edm tro\u0161ku hlavou. N\u011bkdy by bylo od v\u011bci v\u011bd\u011bt, co m\u011b v\u00e1\u017en\u011b mrz\u00ed. Ne se jen vysm\u00edvat a b\u00fdt cynick\u00fd.<\/p>\n

<\/em> „T\u00edm p\u00e1dem nen\u00ed co \u0159e\u0161it, ne? Rozhodli jsme se pro ni,“ povyt\u00e1hne klidn\u011b obo\u010d\u00ed. Tomi se rozhodl, j\u00e1 ne. Hlavn\u011b, \u017ee to bude ‚na\u0161e‘ d\u00edt\u011b.<\/em><\/div>\n

„Ty ses rozhodl, j\u00e1 ne,“ \u0161eptnu. „Ale v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b jsi \u0159ekl, \u017ee ti ta u\u010ditelka nevad\u00ed,“ zakrout\u00ed nech\u00e1pav\u011b hlavou. Oh, klid, klid\u2026 On nech\u00e1pe ten princip.<\/em><\/div>\n
„Ne\u0159e\u0161me to, dob\u0159e? Nejde mi o u\u010ditelku, jde mi jen o ten princip, nad t\u00edm se zamysli,“ zajdu pomalu do kuchyn\u011b. Vlastn\u011b jsem si tam p\u0159ipadal tro\u0161ku jako idiot. P\u0159i\u0161li jsme si tam spole\u010dn\u011b v\u0161e prohl\u00e9dnout, ale Tom rozhodl za n\u00e1s oba je\u0161t\u011b s t\u00edm, \u017ee jsme se nepohodli. M\u011b to ani tak nesere, jako m\u011b to mrz\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Ne, tady nejde o \u017e\u00e1dn\u00fd princip. Ka\u017ed\u00fd jsme si vybrali svoji adeptku a ani jeden nejsme schopn\u00ed ustoupit. Tak\u017ee holt nejsme p\u0159ipraveni ani na d\u00edt\u011b,“ \u0159ekl mi u\u017e jen a ode\u0161el po schodech do horn\u00edho patra. Nadechoval jsem se k odpov\u011bdi, ale nakonec jsem zav\u0159el o\u010di, vzduch jsem polkl a s n\u00edm i t\u011bch p\u00e1r slov, co jsem m\u011bl na jazyku. Tak tohle\u2026 zabolelo. J\u00e1 jsem schopn\u00fd ustoupit. Vlastn\u011b by se ani nejednalo o ustoupen\u00ed, mn\u011b se ta u\u010ditelka l\u00edb\u00ed. Mn\u011b jen \u0161tve, jak se o tom se mnou nebav\u00ed a uzav\u0159e to jako hotovou v\u011bc.<\/em> Ani jsem se nenapil a rovnou jsem se za n\u00edm roze\u0161el. Necht\u011bl jsem to takhle nechat.<\/p>\n

Tom za\u0161el do lo\u017enice, kde otev\u0159el jednu ze sv\u00fdch sk\u0159\u00edn\u00ed a za\u010dal se svl\u00e9kat. Do\u0161el jsem za n\u00edm a stoupnul si mezi dve\u0159e.<\/div>\n

„Chci ti jen \u0159\u00edct, \u017ee j\u00e1 jsem schopn\u00fd ustoupit. Ta u\u010ditelka se mi l\u00edb\u00ed, i kdy\u017e jsem si tam na\u0161el i dal\u0161\u00ed \u017eenu, kter\u00e1 by byla mo\u017en\u00e1, ale souhlas\u00edm s tou u\u010ditelkou. Ne\u0161lo mi o to, kdo ustoup\u00ed. \u0160lo mi jen o to, abychom si o tom spole\u010dn\u011b mohli promluvit, a\u010d jsou na\u0161e n\u00e1zory jin\u00e9 \u010di stejn\u00e9.“<\/div>\n
„D\u011blej, jak mysl\u00ed\u0161,“ hod\u00ed triko do sk\u0159\u00edn\u011b, ji\u017e zav\u0159e a vezme si triko, co nos\u00ed doma.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvnu jen a zajdu do koupelny, kter\u00e1 je hned vedle na\u0161\u00ed lo\u017enice. Jdu se ochladit nebo \u0159eknu n\u011bco, \u010deho bych \u010dasem litoval.<\/em> Po chv\u00edli ve\u0161el do koupelny. Zrovna jsem spolkl pr\u00e1\u0161ek a pot\u00e9 si opl\u00e1chl obli\u010dej tro\u0161ku vodou. Pomalu ke mn\u011b p\u0159i\u0161el, pohladil m\u011b po ramen\u011b a pot\u00e9 si umyl ruce. Nic v\u0161ak ne\u0159ekl.<\/p>\n

„Promi\u0148,“ ud\u011bl\u00e1m krok stranou, abych se mu tam nepletl, a osu\u0161\u00edm si tro\u0161ku obli\u010dej ru\u010dn\u00edkem. M\u016f\u017eu se n\u011bkam schovat a u\u017e nevyl\u00e9zt? C\u00edt\u00edm se divn\u011b. Mo\u017en\u00e1 bych v\u016fbec nem\u011bl d\u00e1vat spermie, a\u017e p\u016fjdeme do t\u00e9 nemocnice. Oba v\u00edme, \u017ee zdrav\u00fd nejsem a ani jsem si je\u0161t\u011b nedo\u0161el k l\u00e9ka\u0159i. Co kdyby tomu drobe\u010dkovi pak n\u011bco bylo? Neodpustil bych si to. Sice v\u016fbec nen\u00ed jist\u00e9, \u010d\u00ed by to d\u00edt\u011b bylo, ale i tak. Bude na\u0161e a j\u00e1 se toho rizika boj\u00edm. M\u011bl bych si v\u00e1\u017en\u011b zaj\u00edt na tu kardiologii. Ale co te\u010f? Tom je na m\u011b na\u0161tvan\u00fd\u2026 mo\u017en\u00e1 ne, ale mo\u017en\u00e1 tak\u00e9 ano. Huh, zvl\u00e1dli jsme toho za posledn\u00edch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f tolik, \u017ee m\u011b to snad i vy\u010derpalo. Je toho tolik najednou.<\/em> Chvilku jsem v n\u011bm m\u011bl p\u0159\u00edmo zabo\u0159enou hlavu, a\u017e jsem se narovnal a pod\u00edval se na n\u011bj. Ti\u0161e m\u011b pozoroval skrz zrcadlo a ut\u00edral si ruce. Pomali\u010dku jsem k n\u011bmu do\u0161el, stoupl si \u010delem k n\u011bmu a up\u0159el o\u010di k t\u011bm jeho. Nakonec jsem je tro\u0161ku sklopil a opatrn\u011b kolem n\u011bj st\u00e1hl pa\u017ee.<\/p>\n

„Co, hm?“ po\u0161ept\u00e1 a d\u00e1 mi malou pusu na bradu.<\/div>\n

„\u2026dr\u017e m\u011b, pros\u00edm,“ zav\u0159u o\u010di a polknu.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ zept\u00e1 se n\u011b\u017en\u011b, kdy\u017e kolem mne ovine ruce a p\u0159itiskne si m\u011b k sob\u011b.<\/div>\n
„Jen m\u011b, pros\u00edm, dr\u017e a nepou\u0161t\u011bj, pros\u00edm,“ za\u0161ept\u00e1m mu do poko\u017eky na krku a oddechnu. „Promi\u0148 mi to, promi\u0148\u2026“<\/div>\n
„Ale co? V\u017edy\u0165 jsi nic neud\u011blal,“ za\u010dne m\u011b jemn\u011b hladit po z\u00e1dech. Pouze se k n\u011bmu p\u0159itisknu a vdechnu jeho v\u016fni. Ne, nemohu to zanedbat. Nemohu jen doufat, \u017ee to nic nebude, co kdyby n\u00e1hodou.<\/em><\/div>\n
„Z\u00edtra si zajedu k tomu l\u00e9ka\u0159i,“ \u0161eptnu potom.<\/div>\n
„M\u00e1m j\u00edt s tebou?“ nab\u00eddne mi starostliv\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e mi d\u00e1 vzdu\u0161n\u00fd polibek do vlas\u016f. Nev\u00edm, jestli by to bylo nejlep\u0161\u00ed. Byl bych za jeho doprovod r\u00e1d, ale na druhou stranu nechci, aby tam \u0161el. Bude vynervovan\u00fd snad je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, ale nejsp\u00ed\u0161 ne. Zvl\u00e1dnu to. V\u0161e ti pov\u00edm potom v klidu doma. To nemocni\u010dn\u00ed prost\u0159ed\u00ed nep\u0159id\u00e1 nikomu,“ pohlad\u00edm ho po z\u00e1dech. „Ale nezakazuju ti to.“<\/div>\n
„Dob\u0159e\u2026“ po\u0161ept\u00e1, v\u00edce si m\u011b k sob\u011b p\u0159itiskne a za\u010dne m\u011b hladit ve vlasech.<\/p>\n

autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010d\u00edst cel\u00e9 statistika autor: Mischy & Turmawenne BILL — O M\u011aS\u00cdC POZD\u011aJI — Nade\u0161el kone\u010dn\u011b den, kdy m\u011bl Tom hotovou svou pracovnu v dom\u011b. Byla to takov\u00e1 jeho soukrom\u00e1 ordinace. Byl jsem na n\u011bj moc py\u0161n\u00fd. Splnil si sen, dok\u00e1zal to, co<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[555],"tags":[],"class_list":["post-4848","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-our-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4848","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4848"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4848\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4848"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4848"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4848"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}