{"id":4859,"date":"2013-07-20T17:00:00","date_gmt":"2013-07-20T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4844"},"modified":"2013-07-20T17:00:00","modified_gmt":"2013-07-20T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/07\/20\/zeiten-andern-dich-ii-24\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 24."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
\u010d\u00edst cel\u00e9<\/strong><\/a><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
statistika<\/strong><\/a><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
S jakousi t\u00edhou na v\u00ed\u010dk\u00e1ch otev\u0159u o\u010di a okam\u017eit\u011b je zase p\u0159iv\u0159u. V\u0161ude vid\u00edm jen sv\u011btlo. Sv\u011btlo, kter\u00e9 jako by cht\u011blo vyp\u00e1lit m\u00e9 o\u010di. Pak si ale pomalu moje o\u010di za\u010dnou zvykat, a s t\u00edm p\u0159ich\u00e1zej\u00ed i nov\u00e9 poznatky. M\u016fj \u017ealudek bol\u00ed, jako kdyby mi do n\u011bho n\u011bkdo vrazil n\u016f\u017e, moje hlava stejn\u011b tak, a do t\u0159etice nec\u00edt\u00edm svou levou nohu. Odka\u0161lu si a pokus\u00edm se \u0161oupnout na posteli do sedu, co\u017e ov\u0161em nejde. Na posteli? Tak to p\u0159eci jen v\u0161e byl sen? Rozhl\u00e9dnu se kolem sebe, a kdybych pr\u00e1v\u011b m\u011bl \u017ealudek, ur\u010dit\u011b by z n\u011bho n\u011bco vy\u0161lo ven. Le\u017e\u00edm na nemocni\u010dn\u00ed posteli a v\u0161ude kolem ten nemocni\u010dn\u00ed pach, kter\u00fd nesn\u00e1\u0161\u00edm! Jak jsem se dostal, sakra, sem?<\/p>\n

Probudit se z jednoho hrozn\u00e9ho snu do dal\u0161\u00edho, to nem\u016f\u017ee b\u00fdt snad pravda. Chce se mi k\u0159i\u010det o pomoc, ale ani nemus\u00edm, proto\u017ee v tu chv\u00edli se otev\u0159ou dve\u0159e. V prvn\u00edm okam\u017eiku mne napadne, \u017ee prvn\u00edho, koho chci vid\u011bt, je Tom, ale bohu\u017eel vejde postar\u0161\u00ed \u017eena s b\u00edl\u00fdm pl\u00e1\u0161t\u011bm a mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den. Jak se c\u00edt\u00edte?“
„Pro\u010d jsem tady?“ neobt\u011b\u017euji se s pozdravem.
„Zkolaboval jste na jedn\u00e9 p\u00e1rty. Nam\u00edchal jste si smrteln\u00fd drink. L\u00e9ky s alkoholem.“ Z\u016fstanu na ni civ\u011bt, jako kdyby pr\u00e1v\u011b p\u0159i\u0161la z Marsu, a jenom zavrt\u00edm hlavou, abych j\u00ed dal najevo, \u017ee nev\u00edm, o \u010dem mluv\u00ed. Pokud to podle n\u00ed bylo smrteln\u00e9, pak…<\/p>\n<\/div>\n

\n
„To u\u017e jsem v nebi?“ vypadne ze mne. Aspo\u0148 by to vysv\u011btlovalo mot\u00e1n\u00ed hlavy. Na nebeskou v\u00fd\u0161ku si jist\u011b \u010dlov\u011bk mus\u00ed zvykat pomalu. Ona se ale jen pousm\u011bje a zavrt\u00ed hlavou.
„V nebi nejste, ale m\u00e1te str\u00e1\u017en\u00e9ho and\u011bla, kter\u00fd v\u00e1s sem p\u0159ivezl v\u010das.“
„Bol\u00ed m\u011b \u017ealudek a nec\u00edt\u00edm levou nohu,“ ozn\u00e1m\u00edm j\u00ed. Je to l\u00e9ka\u0159ka, mus\u00ed mi pomoct.
„\u017daludek v\u00e1s bol\u00ed, proto\u017ee jsme v\u00e1m ho museli vypumpovat, a levou nohu m\u00e1te po koleno v s\u00e1d\u0159e. Zlomil jste si p\u0159i p\u00e1du ze schod\u016f kotn\u00edk. L\u00e9ky zat\u00edm potla\u010duj\u00ed bolest.“ P\u00e1d ze schod\u016f? Pumpov\u00e1n\u00ed \u017ealudku? „Kdy\u017e dovol\u00edte, mus\u00edm se v\u00e1s zeptat na p\u00e1r b\u011b\u017en\u00fdch ot\u00e1zek, abych si byla jista, \u017ee jste pln\u011b p\u0159i v\u011bdom\u00ed,“ \u0159ekne a hned na to se m\u011b za\u010dne vypt\u00e1vat na jm\u00e9no, v\u011bk a adresu. V\u0161echno j\u00ed to poctiv\u011b od\u0159\u00edk\u00e1m a hned pak se slova ujmu j\u00e1.<\/p>\n

„Kdo m\u011b sem p\u0159ivezl?“ vy\u0159knu okam\u017eit\u011b, kdy\u017e s ot\u00e1zkami skon\u010d\u00ed.
„V\u00e1\u0161 p\u0159\u00edtel,“ pronese a n\u011bco si zapisuje do desek, kter\u00e9 dosud dr\u017eela v ruce, p\u0159i\u010dem\u017e mne st\u00e1le pozoruje.
„Je tady? M\u016f\u017eu s n\u00edm mluvit?“
„Je tady. Je tady i v\u00e1\u0161 otec. Mohu je zavolat dovnit\u0159, ale pouze na deset minut, pak v\u00e1m mus\u00edme je\u0161t\u011b odebrat znovu krev.“ Ot\u0159esu se nad tou p\u0159edstavou, \u017ee do mne budou p\u00edchat jehlu. Ale pokud p\u0159ed t\u00edm budu moct vid\u011bt Toma, pak to mo\u017en\u00e1 i p\u0159e\u017eiju. Moment? \u0158ekla m\u016fj otec? Gordon je tu taky?! A proto\u017ee j\u00ed na to nijak neodpov\u00edm, jen s \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvne, a p\u0159i opou\u0161t\u011bn\u00ed m\u00e9ho pokoje nech\u00e1 otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e. Do p\u00e1r sekund se v nich objev\u00ed Gordon v z\u00e1v\u011bsu s Tomem.<\/p>\n

„No kone\u010dn\u011b. Cos proboha vyv\u00e1d\u011bl?“ vylov\u00ed Gordon okam\u017eit\u011b ot\u00e1zku a zavrt\u00ed hlavou nad mou postel\u00ed. Opatrn\u011b si je oba nejprve prohl\u00e9dnu a pak nasad\u00edm drobn\u00fd \u00fasm\u011bv.
„To je dost hloup\u00e1 ot\u00e1zka vzhledem k tomu, \u017ee jsem se pr\u00e1v\u011b probral. J\u00e1 nev\u00edm. Nev\u00edm, co se stalo. Prost\u011b\u2026 nepil jsem v\u016fbec p\u0159es m\u00edru, p\u0159\u00edsah\u00e1m,“ pronesu a prohl\u00e9dnu si detailn\u011b Toma. Bolestn\u00fdm pohledem probod\u00e1v\u00e1 mou nohu v s\u00e1d\u0159e. Pro\u010d nic ne\u0159\u00edk\u00e1?
„Ud\u011blaj\u00ed ti je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd testy, na\u0161li ti toho v krvi v\u00edc.“
„Co… co\u017ee?“ vr\u00e1t\u00edm pohled na Gordona. „\u010ceho na\u0161li v\u00edc?“
„N\u011bjak\u00fdch l\u00e9k\u016f. Prvn\u00ed, co jsme s Tomem \u0159ekli, \u017ee ti to musel n\u011bkdo podstr\u010dit. Budou se t\u011b na to je\u0161t\u011b pt\u00e1t. Nebo to bylo jinak?“
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem si vzal n\u011bco dobrovoln\u011b?“
„Bille, j\u00e1 nev\u00edm, jak to m\u00e1m v\u011bd\u011bt?“<\/p>\n

Super, tak\u017ee si Gordon mysl\u00ed, \u017ee jsem si vzal n\u011bjakou drogu. Sakra, kde bych asi vzal n\u011bjakou drogu? Ok, asi bych m\u011bl p\u0159iznat ty dva pr\u00e1\u0161ky na bolest hlavy, ale to nemohlo p\u0159ece zp\u016fsobit to, \u017ee le\u017e\u00edm te\u010f tady.
„Tome,“ za\u010dnu opatrn\u011b, kdy\u017e st\u00e1le ml\u010d\u00ed, s pohledem do pr\u00e1zdna, „nevolal jsem ti, jak jsi v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1\u0161 pro m\u011b p\u0159ijet? Jak to, \u017ee jsi tam byl?“ Tomovi nejprve chv\u00edli trv\u00e1, ne\u017e se na mne pod\u00edv\u00e1.
„Zavolal mi Patrick z tv\u00e9ho telefonu.“ P\u0159i vy\u0159\u010den\u00ed toho jm\u00e9na mi po t\u011ble projede mr\u00e1z, m\u016fj pr\u00e1zdn\u00fd \u017ealudek ud\u011bl\u00e1 kotrmelec, v hlav\u011b se mi prom\u00edtne v\u0161e, co si pamatuju z toho okam\u017eiku, a tentokr\u00e1t j\u00e1 s\u00e1m od sebe sklop\u00edm pohled.
„Mluvil jsi s n\u00edm, kdy\u017e jsi tam p\u0159ijel?“
„Nemluvil, ale necht\u011bj po mn\u011b, pros\u00edm, abych ti to v\u0161echno musel popisovat.“<\/p>\n

Chci se nadechnout, abych mu na to n\u011bco \u0159ekl, ale u\u017e v tu chv\u00edli se otev\u0159ou dve\u0159e, do kter\u00fdch vejdou dva mu\u017ei v b\u00edl\u00fdch pl\u00e1\u0161t\u00edch a po\u0161lou Gordona s Tomem op\u011btn\u011b za dve\u0159e. Nezab\u00fdv\u00e1m se t\u011bmi doktory, a jen se se slzami v o\u010d\u00edch d\u00edv\u00e1m za t\u011bma dv\u011bma. Pro\u010d je Tom odm\u011b\u0159en\u00fd? Co v\u0161echno se dozv\u011bd\u011bl? Jakoby na d\u016fkaz toho, \u017ee to nebyl sen, mi akor\u00e1t jeden z doktor\u016f pozvedne ruku a j\u00e1 si v\u0161imnu modr\u00e9ho z\u00e1p\u011bst\u00ed, kter\u00e9 zp\u016fsobil Patrick, a rozpl\u00e1\u010du se je\u0161t\u011b v\u00edce.
„V\u0161echno v po\u0159\u00e1dku? Jestli v\u00e1s n\u011bco bol\u00ed, nebo n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku, mus\u00edte n\u00e1m to \u0159\u00edct,“ prohl\u00ed\u017e\u00ed si m\u011b jeden z t\u011bch mu\u017e\u016f a st\u00e1le dr\u017e\u00ed pozvednutou mou ruku. Zavrt\u00edm hlavou, a oto\u010d\u00edm hlavu na druhou stranu, abych za prv\u00e9 nevid\u011bl, a\u017e mi budou odeb\u00edrat krev, a za druh\u00e9, aby mne oni nevid\u011bli bre\u010det.<\/p>\n

Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b, co jsou hotov\u00ed, a co mi polo\u017e\u00ed taky spoustu ot\u00e1zek, m\u016fj pokoj op\u011bt opust\u00ed. Tentokr\u00e1t ale vejde zp\u00e1tky u\u017e jen Gordon.
„Bille, nech\u00e1m v\u00e1s tu s Tomem, ur\u010dit\u011b si m\u00e1te co \u0159\u00edct. Mohl bych jen v\u011bd\u011bt, co se stalo? Alespo\u0148 z toho, co v\u00ed\u0161?“ p\u0159ijde op\u011bt a\u017e k m\u00e9 posteli a detailn\u011b si m\u011b prohl\u00e9dne. Moje slzy u\u017e samovoln\u011b st\u00e9kaj\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00edch a j\u00e1 jen pokr\u010d\u00edm rameny.
„Gordone, v\u011b\u0159 mi, nic jako drogy bych si nevzal.“
„V\u011b\u0159\u00edm ti. A nemohl ti je v\u00e1\u017en\u011b n\u011bkdo podstr\u010dit?“
„To p\u0159ece nem\u016f\u017eu v\u011bd\u011bt.“ Gordon se nadechne a pak m\u011b s hlubok\u00fdm v\u00fddechem obejme.
„Hlavn\u011b kdy\u017e bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku. M\u011bl jsem o tebe strach. Nelly o tom nev\u00ed, a ani j\u00ed to \u0159\u00edkat nechci, tak\u017ee douf\u00e1m, \u017ee se dom\u016f dostane\u0161 brzy.“
„To je dob\u0159e,“ odsouhlas\u00edm mu to pln\u011b a ot\u0159u si slzy, kdy\u017e se op\u011bt odt\u00e1hne.
„Kdybys n\u011bco pot\u0159eboval, jsem st\u00e1le tady. Po\u0161lu sem Toma, je to v pohod\u011b?“ P\u0159ik\u00fdvnu, a\u010dkoliv mi hned na to vytrysknou nov\u00e9 slzy. „Bille, v\u00e1\u017en\u011b, stalo se n\u011bco?“ post\u0159ehne m\u00e9 nov\u00e9 slzy, a proto se starostliv\u011b je\u0161t\u011b zdr\u017e\u00ed.
„Nic se nestalo, Gordone, zavolej Toma, pros\u00edm,“ \u0159eknu p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b, ale stejn\u011b se vyh\u00fdb\u00e1m pohledu do jeho o\u010d\u00ed. Zn\u00e1 m\u011b. Pozn\u00e1 na mn\u011b u\u017e hodn\u011b v\u011bc\u00ed.
„Promluv\u00edme si, a\u017e ti bude trochu l\u00edp, hm?“ jemn\u011b stiskne mou ruku, naposledy si mne prohl\u00e9dne a pokoj opust\u00ed.<\/p>\n

„D\u011bkuju,“ zaslechnu Toma je\u0161t\u011b kr\u00e1tce p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e vejde, a zav\u0159ou se za n\u00edm dve\u0159e. S v\u00fddechem ho jen pozoruji, kdy\u017e ml\u010dky kr\u00e1\u010d\u00ed pomalu k m\u00e9 posteli. Je\u0161t\u011b chv\u00edli se jen ml\u010denliv\u011b propalujeme pohledem, ne\u017e se op\u0159e o vedlej\u0161\u00ed postel a o\u010di \u00fapln\u011b zav\u0159e.
„Co jsi tam, proboha, d\u011blal? Myslel jsem, \u017ee um\u0159u strachy, ne\u017e jsem tam dojel,“ jeho o\u010di se op\u011bt otev\u0159ou a t\u00edm mi op\u011bt op\u011btuje pohled. P\u00e1l\u00ed m\u011b v o\u010d\u00edch slzy, ale pohledem neuhnu.
„Kdy ti…“ polknu a po\u0159\u00e1dn\u011b se nadechnu, „Patrick zavolal?“
„Bylo n\u011bco kolem t\u0159et\u00ed hodiny. Nev\u00edm u\u017e ani, zapomn\u011bl jsem i na \u010das po tom, co mi \u0159ekl\u2026 Ok, byl opilej, to v\u0161echno ch\u00e1pu, ale ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee i opil\u00fd lidi jednaj\u00ed l\u00edp ne\u017e on. \u0158ekl mi jenom, \u017ee ti nen\u00ed dob\u0159e! Bille, \u0159ekni mi ty, jestli je norm\u00e1ln\u00ed \u0159\u00edct, \u017ee nen\u00ed dob\u0159e \u010dlov\u011bku, kterej tam v bezv\u011bdom\u00ed le\u017e\u00ed na zemi, se zlomenou nohou a ve zvratk\u00e1ch!“ vy\u0159kne m\u00edrn\u011b zv\u00fd\u0161en\u00fdm hlasem a j\u00e1 nejsem schopen nijak reagovat. S v\u00fddechem p\u0159eci jen sto\u010d\u00edm pohled trochu jin\u00fdm sm\u011brem, a to proto\u017ee mne pohlt\u00ed vlna nevole a p\u0159edstava pocit\u016f Toma.<\/p>\n

„Tome, omlouv\u00e1m se,“ vy\u0159knu jen t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e propuknu op\u011bt v pl\u00e1\u010d zcela. Zaslechnu jen, jak zhluboka vydechne, a do chvilky jemn\u011b stiskne mou ruku.
„Jenom mi \u0159ekni, jak k tomu do\u0161lo?“
„J\u00e1 nev\u00edm. J\u00e1 prost\u011b nev\u00edm. Nev\u00edm, co se stalo. Pil jsem po\u0159\u00e1d tolik, kolik norm\u00e1ln\u011b zvl\u00e1dnu. Dokonce jsem od t\u00e9 doby, co jsem ti volal, pil jenom d\u017eus.“
„Dob\u0159e, ale kdy\u017e ti na\u0161li toho v krvi v\u00edc, musel ti v\u00e1\u017en\u011b n\u011bkdo n\u011bco do pit\u00ed vhodit. A podle test\u016f, ti tam toho museli hodit p\u011bknou d\u00e1vku.“
„To se nemohlo st\u00e1t, prakticky jsem se nehnul od baru a st\u00e1le jsem ve v\u00fdhledu m\u011bl svou skleni\u010dku,“ sto\u010d\u00edm k n\u011bmu zp\u011bt sv\u016fj pohled.
„Tak to musel b\u00fdt n\u011bkdo na baru, v nest\u0159e\u017een\u00e9 chv\u00edli, sta\u010d\u00ed vte\u0159ina.“
„P\u0159\u00edsah\u00e1m, byli tam jen vybran\u00ed lidi, nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee by n\u011bkdo z nich tohle ud\u011blal. Nev\u00edm, nezn\u00e1m je, ale i kdy\u017e jsem byl t\u0159eba jen na z\u00e1chod\u011b, stejn\u011b po\u0159\u00e1d u m\u00e9 skleni\u010dky sed\u011bl Patrick\u2026,“ vy\u0159knu a hned na to umlknu, proto\u017ee se oba na\u0161e pohledy pevn\u011b st\u0159etnou, d\u00edky tomuhle jm\u00e9nu. „To ale p\u0159ece\u2026,“ za\u010dnu novou v\u011btu, ale Tom m\u011b p\u0159eru\u0161\u00ed. Jeho pohled absolutn\u011b nepozn\u00e1v\u00e1m.<\/p>\n

„Bille, jestli to byl on\u2026“
„Nebyl to on,“ oponuji okam\u017eit\u011b s nov\u00fdm pl\u00e1\u010dem. Ne ne ne, pros\u00edm, ne zase on!
„Sakra, pro\u010d?! Pro\u010d ho neust\u00e1le obhajuje\u0161?! U\u017e jen ten jeho telefon\u00e1t, po kter\u00e9m ani nez\u016fstal u tebe! Utekl! Jestli to ud\u011blal on, p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee pozn\u00e1 v\u011bt\u0161\u00ed d\u00e1vku toho, cos poznal ty! Tak se sakra na sebe pod\u00edvej!“ Pozvedne jednu mou ruku s modr\u00fdm z\u00e1p\u011bst\u00edm. „A to je jenom ruka!“
„To ale nezp\u016fsobil ten p\u00e1d\u2026,“ oponuji okam\u017eit\u011b u\u017e absolutn\u011b tich\u00fdm hlasem. Tom vydechne, pust\u00ed mou ruku a sv\u00e9 ruce slo\u017e\u00ed na prsou. Chv\u00edli jen ml\u010dky bloud\u00ed pohledem po pokoji, ne\u017e ho vr\u00e1t\u00ed zp\u011bt na m\u011b.
„A co teda? Co to zp\u016fsobilo?“
„To u\u017e jsem tam m\u011bl\u2026“
„Ne, Bille, to jsi tam tedy nem\u011bl. Toho bych si v\u0161imnul.“
„Tome, nem\u016f\u017eu, nem\u016f\u017eu ti to \u0159\u00edct,“ zavrt\u00edm hlavou a sna\u017e\u00edm se zadr\u017eet nov\u00fd p\u0159\u00edval slz.
„M\u016f\u017ee za to taky on?“ Odvr\u00e1t\u00edm pohled a zavrt\u00edm hlavou, p\u0159i\u010dem\u017e pevn\u011b semknu o\u010di s naivn\u00edm pokusem ty nov\u00e9 slzy zastavit. „Bille, \u0159ekni mi to ty, ne\u017e se to budu muset dozv\u011bd\u011bt od n\u011bj.“
„Nenu\u0165 m\u011b, pros\u00edm.“
„Tak pro\u010d mi to nem\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct?“
„Nejde to.“<\/p>\n

„Z\u00e1le\u017e\u00ed ti na tom tak hodn\u011b, \u017ee mus\u00ed\u0161 prost\u011b ml\u010det, nebo mi jednodu\u0161e ne\u0159\u00edct pravdu?“ vy\u0159kne, p\u0159i\u010dem\u017e j\u00e1 slzy u\u017e nezastav\u00edm a jen ho pozoruji s pl\u00e1\u010dem. Nesna\u017e\u00ed se mi d\u00e1t \u017e\u00e1dnou jinou mo\u017enost, ne\u017e jen tu, \u017ee to v\u0161echno vyklop\u00edm. Ale nejde to. Nejde to ven. Nedok\u00e1\u017eu to vyslovit. Nedok\u00e1\u017eu. On se najednou ale vyd\u00e1 k odchodu.
„Kam jde\u0161?“
„Ne, Bille, u\u017e je moc pozd\u011b na odpov\u011b\u010f,“ pozastav\u00ed se v ch\u016fzi a jen kr\u00e1tce se ohl\u00e9dne.
„Tome, pros\u00edm, ne te\u010f. Pot\u0159ebuju t\u011b!“ On ale i p\u0159esto pokra\u010duje druh\u00fdm sm\u011brem a pokoj opust\u00ed. Nech\u00e1m vl\u00e1du nad sv\u00fdm t\u011blem pl\u00e1\u010di a v r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed se sto\u010d\u00edm na bok s pozdn\u00ed prosbou, abych se rad\u011bji nikdy nenarodil.<\/p>\n

Trhnu sebou, kdy\u017e zaslechnu n\u011bjak\u00fd hlas vedle sebe. Kr\u00e1tce zamrk\u00e1m a hned pak se rozhl\u00e9dnu, na\u010de\u017e spat\u0159\u00edm Gordona, kter\u00fd mne hned obdaruje m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem.
„Jak ti je?“
„U\u017e je to lep\u0161\u00ed,“ \u0159eknu okam\u017eit\u011b, ani\u017e bych m\u011bl je\u0161t\u011b v\u016fbec \u0161anci po probuzen\u00ed zjistit, jak na tom moje t\u011blo je. D\u00edky hodin\u00e1m naproti na zdi zjist\u00edm, \u017ee jsem usnul na hloup\u00e9 dv\u011b hodiny. L\u00e9pe se nec\u00edt\u00edm, ale nem\u00e1m u\u017e s\u00edlu na slzy.
„P\u0159inesl jsem ti teplej \u010daj, tohle jedin\u00fd mi dali. Tohle jedin\u00fd pr\u00fd na rozdr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd \u017ealudek sm\u00ed\u0161.“
„D\u011bkuju,“ pokus\u00edm se op\u011bt posadit na posteli, co\u017e se mi u\u017e, na rozd\u00edl od prvn\u00edho pokusu r\u00e1no, povede. Ujmu se okam\u017eit\u011b hrnku, do kter\u00e9ho mi Gordon nalije \u010daj, a napiju se. Nechutn\u00e1 zrovna v\u00fdborn\u011b, ale m\u00e9mu t\u011blu u\u017e je to asi jedno.<\/p>\n

„Pot\u0159eboval bych si d\u00e1t sprchu a..“
„Neboj, o v\u0161echno se u\u017e lidi tady postarali. Kam ode\u0161el Tom? V\u016fbec jsem ho tady u\u017e nevid\u011bl.“ Pokr\u010d\u00edm rameny s v\u00fddechem a pomalu usrk\u00e1v\u00e1m hork\u00e9ho \u010daje. „Nem\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edct, co se stalo?“
„Nic se nestalo. Jen prost\u011b\u2026 je na\u0161tvanej,“ \u0159eknu klidn\u011b, abych ho uklidnil. Ve skute\u010dnosti ale nev\u011b\u0159\u00edm ani jednomu slovu, co jsem pr\u00e1v\u011b \u0159ekl.
„Na\u0161tvanej na tebe? Za tohle si ale p\u0159ece nemohl,“ nepochopen\u011b vy\u0159kne.
„J\u00e1 popravd\u011b ani nev\u00edm p\u0159esn\u011b, kv\u016fli \u010demu je na\u0161tvanej, ale je to Tom. Ne\u0159ekne ti v\u017edy \u00fapln\u011b v\u0161echno. Mus\u00ed\u0161 z n\u011bj spoustu v\u011bc\u00ed p\u00e1\u010dit. Na to nem\u00e1m s\u00edlu,“ \u0159eknu s pohledem do \u010daje. V\u00e1\u017en\u011b, Bille? A jakou m\u00e1\u0161 jistotu, \u017ee se Tom v\u016fbec vr\u00e1t\u00ed? \u017de p\u0159ijde zp\u00e1tky do nemocnice a vezme v\u0161echno zp\u011bt? Nulovou.
„Dob\u0159e, ale\u2026,“ za\u010dne jakousi v\u011btu, ale pak m\u00e1vne rukou, „m\u011bl bys odpo\u010d\u00edvat, ne se roz\u010dilovat.“
„M\u011bl bych. Gordone,“ pozvednu k n\u011bmu pohled, „d\u011bkuju, \u017ee tady jsi.“ Jen se usm\u011bje a jemn\u011b mne pohlad\u00ed po ruce.<\/p>\n

„Doktor \u0159\u00edkal, \u017ee a\u017e bude\u0161 m\u00edt v\u0161echny testy za sebou, \u017ee t\u011b pust\u00ed dom\u016f. Poz\u00edt\u0159\u00ed, podle toho, co vyjde ve v\u00fdsledc\u00edch. Tak jako tak, dlouho to nepotrv\u00e1. A bude\u0161 se muset nau\u010dit na dva m\u011bs\u00edce chodit o berl\u00edch.“
„No bezva!“
„V\u00e1\u017en\u011b je ti l\u00edp? Pojedu te\u010f dom\u016f, sl\u00edbil jsem Nelly, \u017ee ve\u010der budu doma. Ale pokud bys n\u011bco\u2026“
„Ne v\u00e1\u017en\u011b,“ sko\u010d\u00edm mu do toho, „je mi sice na zvracen\u00ed, ale tenhle pocit u\u017e m\u00e1m druh\u00fd den, d\u00e1 se na to pomalu zvyknout. Je\u010f za Nelly, kdy\u017e si j\u00ed to sl\u00edbil.“
„Je sice s Miriam, ale zn\u00e1me j\u00ed, vypt\u00e1vala by se tak dlouho, kde jsem byl, a\u017e bych j\u00ed v\u0161echno musel vyklopit,“ pousm\u011bje se.
„Je\u010f, jsem v nemocnici, nic se mi nem\u016f\u017ee st\u00e1t.“
„To by ses divil,“ zasm\u011bje se. „Stav\u00edm se tu zase r\u00e1no, hm?“
„D\u011bkuju,“ stvrd\u00edm mu to p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm, „opatrujte se doma.“
„A ty se vyspi po\u0159\u00e1dn\u011b. Tak r\u00e1no,“ mrkne a s m\u00e1vnut\u00edm se vyd\u00e1 k odchodu.
„Ahoj,“ \u0159eknu u\u017e do pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edstnosti, kdy\u017e se dve\u0159e za Gordonem zav\u0159ou.<\/p>\n

V tu chv\u00edli na mne ale zt\u011b\u017eka padne takov\u00fd pocit samoty, l\u00edtosti, nechuti, a v\u0161eho mo\u017en\u00e9ho, \u017ee se jen polo\u017e\u00edm a nech\u00e1m slzy, a\u0165 si putuj\u00ed, kam cht\u011bj\u00ed. V\u016fbec nic nech\u00e1pu. A u\u017e v\u016fbec nev\u00edm, co Tom myslel t\u00edm, \u017ee na odpov\u011b\u010f u\u017e je pozd\u011b. M\u00e1m takov\u00fd strach, \u017ee se v\u00e1\u017en\u011b nevr\u00e1t\u00ed.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010d\u00edst cel\u00e9 statistika autor: Mintam S jakousi t\u00edhou na v\u00ed\u010dk\u00e1ch otev\u0159u o\u010di a okam\u017eit\u011b je zase p\u0159iv\u0159u. V\u0161ude vid\u00edm jen sv\u011btlo. Sv\u011btlo, kter\u00e9 jako by cht\u011blo vyp\u00e1lit m\u00e9 o\u010di. Pak si ale pomalu moje o\u010di za\u010dnou zvykat, a s t\u00edm p\u0159ich\u00e1zej\u00ed i<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-4859","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4859","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4859"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4859\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4859"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4859"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4859"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}