{"id":4878,"date":"2013-07-11T18:00:00","date_gmt":"2013-07-11T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4863"},"modified":"2013-07-11T18:00:00","modified_gmt":"2013-07-11T17:00:00","slug":"the-secret-of-collegian-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/07\/11\/the-secret-of-collegian-16\/","title":{"rendered":"The Secret of Collegian 16."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
\u010d\u00edst cel\u00e9<\/strong><\/a><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
statistika<\/a>
<\/strong><\/div>\n
autor: Clarrkys & Disturbed Angel<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/p>\n

Trochu m\u011b zasko\u010dilo, co mi te\u010f Tom \u0159ekl. Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj a lehce pokr\u010d\u00edm rameny.<\/div>\n

„Noo, j\u00e1 nev\u00edm. Mo\u017en\u00e1 n\u011bkdy, ale takhle mi to i vyhovuje,“ ucul\u00edm se a vlep\u00edm mu men\u0161\u00ed polibek. „Osprchuju se, jo?“ \u0159eknu a ani ne\u010dek\u00e1m na odpov\u011b\u010f a vstanu. Vyprav\u00edm se do koupelny a chv\u00edli tam str\u00e1v\u00edm, kdy\u017e se vr\u00e1t\u00edm zp\u00e1tky, tak Tom u\u017e sp\u00ed. Mus\u00edm se pousm\u00e1t. Chv\u00edli si je\u0161t\u011b hraju s Hugem a pak si lehnu za Tomem.<\/p>\n

R\u00e1no m\u011b nevzbud\u00ed bud\u00edk, ale hovor. Na displeji mi blik\u00e1 m\u00e1ma, n\u011bco zamru\u010d\u00edm a vylezu z postele. Je\u0161t\u011b ne\u017e to zvednu, tak se ohl\u00e9dnu, jestli jsem nevzbudil Toma, ale ten se jen zavrt\u011bl a p\u0159itulil se k pol\u0161t\u00e1\u0159i. Vyjdu do kuchyn\u011b a zvednu to.
„Mami, pro\u010d mi vol\u00e1\u0161 tak brzo r\u00e1no?“
„Bille, j\u00e1 jsem se cht\u011bla domluvit na ty V\u00e1noce p\u0159ece.“
„No a? \u0158\u00edkal jsem ti p\u0159ece, \u017ee p\u0159ijedu po v\u00edkendu. Cht\u011bl bych v pond\u011bl\u00ed nakoupit je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 d\u00e1rky,“ a rozlou\u010dit se s Tomem, ale to j\u00ed samoz\u0159ejm\u011b \u0159\u00edkat nebudu. Moji m\u00e1mu by doslova kleplo.<\/p>\n

„Ale mus\u00ed\u0161 p\u0159ijet u\u017e tenhle p\u00e1tek, chyst\u00e1m p\u0159edv\u00e1no\u010dn\u00ed ve\u010de\u0159i.“
Jen po t\u00e9hle v\u011bt\u011b proto\u010d\u00edm o\u010di, nesn\u00e1\u0161\u00edm tyhle m\u00e1miny p\u0159edv\u00e1no\u010dn\u00ed ve\u010de\u0159e. Prost\u011b je to takov\u00e1 zku\u0161ebn\u00ed ve\u010de\u0159e, kterou chyst\u00e1 na \u0160t\u011bdr\u00fd den. V\u017edycky pozve n\u011bjak\u00e9 zn\u00e1m\u00e9, a ka\u017ed\u00fd rok je to n\u011bkdo jin\u00fd. P\u0159edv\u00e1d\u00ed se p\u0159ed nimi, jak jsme dokonal\u00e1 a bezprobl\u00e9mov\u00e1 rodinka. V\u00e1\u017en\u011b to nem\u00e1m r\u00e1d, hrajeme si na n\u011bco, co ve skute\u010dnosti nejsme. O tom, \u017ee se na\u0161i h\u00e1daj\u00ed, samoz\u0159ejm\u011b nem\u016f\u017ee b\u00fdt ani \u0159e\u010d. Kdy\u017e jsem se dostal na medic\u00ednu, tak musela mamka v\u0161em sv\u00fdm zn\u00e1m\u00fdm zavolat jen kv\u016fli tomu, aby se jim pochlubila, jak geni\u00e1ln\u00edho syna m\u00e1. Ani si nedovedu p\u0159edstavit, jak by mamka vyv\u00e1d\u011bla, kdyby se dozv\u011bd\u011bla, \u017ee chod\u00edm s Tomem. \u017de v\u016fbec chod\u00edm s n\u011bjak\u00fdm klukem. U\u017e si n\u011bkolikr\u00e1t idealizovala, jak budu m\u00edt za p\u00e1r let dobr\u00e9 m\u00edsto v n\u011bjak\u00e9 ordinaci, man\u017eelku a hezk\u00fd nov\u00fd byt. Asi by se j\u00ed moc nel\u00edbilo, kdyby se j\u00ed tahle p\u0159edstava m\u00e9 budoucnosti rozpadla.<\/div>\n

\n
\n

Po p\u00e1r v\u011bt\u00e1ch, ve kter\u00fdch m\u011b neust\u00e1le mamka p\u0159emlouvala, jsem nakonec souhlasil:<\/p><\/div>\n

„Dob\u0159e, tak j\u00e1 nakonec p\u0159ijedu. Ahoj, mami.“ Kone\u010dn\u011b po n\u011bkolika minut\u00e1ch ukon\u010d\u00edm hovor a zrovna si v\u0161imnu Toma, kter\u00fd stoj\u00ed ve dve\u0159\u00edch. „J\u00e1 t\u011b vzbudil?“ zept\u00e1m se a Tom jen zakrout\u00ed hlavou.
„To byla tvoje m\u00e1ma?“
„Ano, cht\u011bl jsem jet dom\u016f na V\u00e1noce a\u017e v \u00fater\u00fd, ale budu muset u\u017e na v\u00edkend.“
Hned vid\u00edm, jak Tom zesmutn\u00ed, tak k n\u011bmu p\u0159ijdu a pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. „Vynahrad\u00edme si to po sv\u00e1tc\u00edch, ano?“<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Byl jsem z t\u00e9 moj\u00ed ot\u00e1zky ohledn\u011b toho, \u017ee bychom si to zkusili p\u0159ehodit, dost nerv\u00f3zn\u00ed, vlastn\u011b jsem o tom u\u017e n\u011bjakou dobu p\u0159edt\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel\u2026 a to, jak jsi rychle odpov\u011bd\u011bl, a hlavn\u011b co jsi odpov\u011bd\u011bl, m\u011b dost zarazilo. Byl jsem tak zasko\u010den\u00fd, \u017ee jsem ani nev\u011bd\u011bl, co na to \u0159\u00edct, a celou dobu, co jsi byl ve spr\u0161e, jsem o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel. M\u011bl jsem z toho fakt divn\u00e9 pocity, myslel jsem si, \u017ee kdy\u017e ti to nab\u00eddnu, bude\u0161 r\u00e1d, \u017ee si bude\u0161 cht\u00edt prohodit role, \u017ee jsi o tom aspo\u0148 t\u0159eba jen jednou p\u0159em\u00fd\u0161lel. Ale jak to tak vypad\u00e1, tak ne. Jen si nejsem jist\u00fd t\u00edm, co jsi \u0159ekl\u2026 \u017ee ti to tak vyhovuje. Pokud si dob\u0159e pamatuju, nem\u011bl jsi v pl\u00e1nu skon\u010dit s klukem, tak\u017ee ur\u010dit\u011b m\u00e1\u0161 taky svoje pot\u0159eby, stejn\u011b jako j\u00e1. Nedovedu si p\u0159edstavit, \u017ee bych m\u011bl poka\u017ed\u00e9 jenom nastrkovat zadek, v\u017edy\u0165 to ani nejde. Nut\u00ed m\u011b to zamyslet se nad t\u00edm, jestli t\u011b to n\u00e1hodou neodrazuje, jestli t\u011b v tomto neodpuzuju. Mo\u017en\u00e9 je v\u0161echno\u2026 N\u011bjakou dobu se mi tyto my\u0161lenky v\u00ed\u0159\u00ed hlavou, a\u017e nakonec usnu s neklidem v du\u0161i.<\/p>\n

V noci se mi zd\u00e1 sen. Je to tak \u017eiv\u00fd sen, \u017ee si opravdu mysl\u00edm, \u017ee se to skute\u010dn\u011b d\u011bje. Odch\u00e1z\u00edm ze svoj\u00ed kancel\u00e1\u0159e se skv\u011bl\u00fdm pocitem, jsem jenom v kra\u0165asech a tri\u010dku, venku je kr\u00e1sn\u011b, a nem\u00e1m u\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 starosti okolo \u0161koly. Kdy\u017e zamknu kancel\u00e1\u0159, nad\u0161en\u011b jdu chodbou a s radost\u00ed se bl\u00ed\u017e\u00edm ke schodi\u0161ti, kde na m\u011b m\u00e1\u0161 \u010dekat. Jakmile ale zahnu za roh, uvid\u00edm t\u011b tam st\u00e1t, jak se tla\u010d\u00ed\u0161 k n\u011bjak\u00e9 holce, kter\u00e1 je tebou p\u0159im\u00e1\u010dknut\u00e1 na zdi. Hladov\u011b ji hlad\u00ed\u0161 po boc\u00edch a zu\u0159iv\u011b se l\u00edb\u00e1te, ona tob\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed rukama po z\u00e1dech. Z\u016fstanu st\u00e1t jako opa\u0159en\u00fd a n\u011bjakou dobu nejsem schopn\u00fd slova\u2026 po chvilce se mi ale poda\u0159\u00ed ti\u0161e vyloudit ze rt\u016f slab\u00e9: „Bille?“ \u0158eknu to ale tak ti\u0161e, \u017ee si toho ani nev\u0161imne\u0161. Nejsem schopn\u00fd se hnout, tak jen sleduju, jak se po chvilce od n\u00ed odt\u00e1hne\u0161, vezme\u0161 ji za ruku a pomalu odch\u00e1z\u00edte pry\u010d. S\u00e1m ani nechci, ale moje nohy m\u011b prost\u011b vedou za v\u00e1mi. Z druh\u00e9 strany chodby se objev\u00ed \u0161t\u00edhl\u00fd \u010dernovlas\u00fd kluk, kter\u00fd se k v\u00e1m p\u0159i\u0159\u00edt\u00ed. D\u00e1 ti pusu na tv\u00e1\u0159 a chytne t\u011b za zadek, potom spole\u010dn\u011b odch\u00e1z\u00edte v\u0161ichni t\u0159i, vede\u0161 si je u sebe po obou stran\u00e1ch. Sleduju v\u00e1s, kdy\u017e potom najednou rychle miz\u00edte, a\u017e jste pry\u010d ze \u0161koln\u00ed budovy. Rychle se rozb\u011bhnu ke dve\u0159\u00edm a \u0161kubu s nimi, ale jsou zam\u010den\u00e9, nem\u016f\u017eu nic ud\u011blat. „Bille!“ Zak\u0159i\u010d\u00edm a sna\u017e\u00edm se dostat ven. „Bille, tak sakra!“ Vyk\u0159iknu a za\u010dnu bouchat p\u011bstmi na sklen\u011bnou v\u00fdpl\u0148\u2026<\/p>\n

Trhnu sebou a probud\u00edm se\u2026 p\u0159ijdu si, jako by to byla no\u010dn\u00ed m\u016fra, rychle d\u00fdch\u00e1m a zjist\u00edm, \u017ee siln\u011b sv\u00edr\u00e1m roh pol\u0161t\u00e1\u0159e v p\u011bsti. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom snu jen p\u00e1r minut, sleduju p\u0159itom tebe, jak vedle m\u011b kr\u00e1sn\u011b zachumlan\u00fd le\u017e\u00ed\u0161, netrv\u00e1 to ale v\u00e1\u017en\u011b moc dlouho, po chvilce znovu usnu.<\/p>\n

R\u00e1no m\u011b vzbud\u00ed n\u011bjak\u00fd \u0161ramot, a\u017e po chv\u00edli si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee to jsou hlasy\u2026 vlastn\u011b tv\u016fj hlas. Vyhrabu se z postele, ale jsem cel\u00fd rozl\u00e1man\u00fd a po\u0159\u00e1d unaven\u00fd. Ud\u011bl\u00e1m jen p\u00e1r krok\u016f sm\u011brem od postele a m\u016f\u017eu sly\u0161et jenom tvoje ‚ahoj, mami‘. Kdy\u017e si m\u011b v\u0161imne\u0161, trochu se pousm\u011bju, ale jsem p\u0159ekvapen\u00fd, nikdy jsi o svoj\u00ed rodin\u011b nemluvil. Proto m\u011b dostane, kdy\u017e se dozv\u00edm, \u017ee u\u017e za p\u00e1r dn\u00ed odjede\u0161 dom\u016f. Vlastn\u011b se cel\u00e9 V\u00e1noce nem\u00e1me vid\u011bt, v\u017edy\u0165 to je \u0161\u00edlen\u00fd, co tu budu s\u00e1m d\u011blat?<\/div>\n

„Ale Bille\u2026“ \u0159eknu ti\u0161e, d\u00edv\u00e1m se ti smutn\u011b do o\u010d\u00ed. „Myslel jsem, \u017ee se p\u0159es V\u00e1noce uvid\u00edme. Asi ne na \u0160t\u011bdr\u00fd ve\u010der, ale t\u0159eba hned ten dal\u0161\u00ed den\u2026 A ne \u017ee mi odjede\u0161 dom\u016f skoro na dva t\u00fddny, to p\u0159ece nejde, nezvl\u00e1dnu to s\u00e1m, a\u2026 a\u2026 A kdy ti v\u016fbec m\u00e1m d\u00e1t d\u00e1rek?“ Muml\u00e1m jedno p\u0159es druh\u00e9. V\u017edy\u0165 takhle to p\u0159ece nejde, chci s tebou b\u00fdt p\u0159es V\u00e1noce.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, Tome, budeme muset-\u2026“ sko\u010d\u00edm ti hned do \u0159e\u010di.<\/div>\n
„Co kdybych jel s tebou k tob\u011b dom\u016f?“ zad\u00edv\u00e1m se ti smutn\u011b do o\u010d\u00ed a chytnu t\u011b p\u0159itom za ruku, kter\u00e1 le\u017eela na m\u00e9 hrudi.<\/p>\n

Bil<\/p>\n

Nadechnu se, ale nic ne\u0159eknu. Na malou chv\u00edli m\u00e1m m\u00edrn\u011b pootev\u0159en\u00e1 \u00fasta, jako bych cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale opravdu z nich nakonec nic nevyjde, tak d\u00e1m zase rty t\u011bsn\u011b k sob\u011b. N\u011bkolikr\u00e1t se pod\u00edv\u00e1m do Tomov\u00fdch smutn\u00fdch o\u010d\u00ed a n\u011bkolikr\u00e1t taky uhnu, proto\u017ee nedok\u00e1\u017eu sn\u00e9st, jak smutn\u011b m\u011b pozoruj\u00ed.
„V\u00ed\u0161, j\u00e1\u2026 j\u00e1 bych r\u00e1d, ale\u2026“ ani nestihnu dokon\u010dit v\u011btu a Tom mi zase sko\u010d\u00ed do \u0159e\u010di.
„J\u00e1 v\u00edm, Bille. Pochopil jsem to.“
„Ne. Tome, takhle jsem to nemyslel. Jenom si mysl\u00edm, \u017ee by to u n\u00e1s prob\u00edhalo mnohem h\u016f\u0159 ne\u017e u v\u00e1s. Nav\u00edc, bude tam spousta zn\u00e1m\u00fdch, nejenom moji rodi\u010de. Rozhodn\u011b t\u011b nechci tajit, jen\u2026 jen to prost\u011b nechme na jindy, ano?“ zept\u00e1m se opatrn\u011b, proto\u017ee nechci, aby to Toma n\u011bjak ranilo. Ten jen p\u0159ik\u00fdvne, ale n\u00e1ladu mu to rozhodn\u011b nep\u0159idalo.<\/p>\n<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

V\u00e1noce prob\u00edhaj\u00ed p\u0159esn\u011b tak, jak jsem o\u010dek\u00e1val. Mamka se p\u0159edv\u00e1d\u00ed p\u0159ed lidmi, kter\u00e9 jsem snad v \u017eivot\u011b ani nevid\u011bl. Mus\u00ed m\u00edt v\u0161echno perfektn\u00ed a dokonal\u00e9. Ka\u017ed\u00fd ve\u010der si s Tomem vol\u00e1me a je v\u00e1\u017en\u011b dost smutn\u00fd. Nejen proto, \u017ee jsme se dlouho nevid\u011bli, \u017ee jsme si ani nestihli vym\u011bnit d\u00e1rky, ale j\u00e1 si mysl\u00edm, \u017ee ho taky dor\u00e1\u017e\u00ed to, \u017ee je jeho ta\u0165ka po\u0159\u00e1d v nemocnici. Na \u0160t\u011bdr\u00fd den byl chv\u00edli doma, ale ve\u010der ho tam zase museli zav\u00e9st zp\u00e1tky. Je mi ho hrozn\u011b l\u00edto. Domluvili jsme se, \u017ee se uvid\u00edme a\u017e po Nov\u00e9m roce. Jenom\u017ee j\u00e1 s\u00e1m to nem\u016f\u017eu vydr\u017eet, tak jsem se zp\u00e1tky vypravil u\u017e 30., mus\u00edm prost\u011b Toma vid\u011bt.<\/p>\n

Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem mamce p\u0159ekazil jej\u00ed pl\u00e1ny na ide\u00e1ln\u00ed v\u00e1no\u010dn\u00ed sv\u00e1tky, ale to je mi jedno. Nakonec se m\u011b za\u010dala vypt\u00e1vat, \u017ee ur\u010dit\u011b n\u011bkoho m\u00e1m a nabalila mi celou krabici cukrov\u00ed, chleb\u00ed\u010dk\u016f, jednohubek a nev\u00edm, \u010deho v\u0161eho. Samoz\u0159ejm\u011b si ur\u010dit\u011b mysl\u00ed, \u017ee m\u00e1m holku, a zat\u00edm ji v tom rad\u0161i nech\u00e1m, i kdy\u017e moc dob\u0159e v\u00edm, \u017ee j\u00ed to \u010dasem budu muset \u0159\u00edct. Nav\u00edc, jedin\u011b z toho d\u016fvodu m\u011b byla ochotn\u00e1 pustit z domu d\u0159\u00edv ne\u017e na Nov\u00fd rok. Tak tedy jedu jako je\u017e\u00ed\u0161ek nabalen\u00fd zp\u00e1tky. Nev\u00edm, jestli bude Tom u sebe v byt\u011b nebo ne, ale je to to prvn\u00ed, co mus\u00edm zkusit. Zm\u00e1\u010dknu zvonek od Tomova bytu a \u010dek\u00e1m, jestli mi otev\u0159e nebo ne. Uvnit\u0159 usly\u0161\u00edm Huga, jak n\u011bkolikr\u00e1t \u0161t\u011bkne, a potom za\u010dne trochu k\u0148u\u010det, ale nikdo neotev\u00edr\u00e1.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Trhnu sebou, kdy\u017e m\u011b n\u011bco vzbud\u00ed z odpoledn\u00edho odpo\u010dinku v pe\u0159in\u00e1ch. Poslouch\u00e1m p\u00e1r vte\u0159in Hug\u016fv \u0161t\u011bkot a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, co m\u011b to mohlo vzbudit. Nevydr\u017e\u00edm ale dlouho, do p\u016fl minuty jsem zase tuh\u00fd. Kdy\u017e v tom za chvilku zase n\u011bco usly\u0161\u00edm a prudce se posad\u00edm, dojde mi, co to bylo\u2026 zvonek! Nech\u00e1pu, kdo by m\u011b te\u010f mohl otravovat, jsem p\u0159ece domluven\u00fd a\u017e na z\u00edtra na Silvestra s kamar\u00e1dy. Kdy\u017e usly\u0161\u00edm zvonek asi po t\u0159et\u00ed, rychle vstanu a hled\u00e1m o\u010dima \u017eupan, a\u0165 nejdu otev\u0159\u00edt jenom v trenk\u00e1ch, ale kdy\u017e ho nikde po ruce nevid\u00edm, p\u0159ib\u011bhnu ke dve\u0159\u00edm jen tak. Otev\u0159u je jenom na kous\u00ed\u010dek a nakouknu tou \u0161kv\u00edrkou ven. Okam\u017eit\u011b vykul\u00edm o\u010di.<\/p>\n

„Bille!“ vyk\u0159iknu a okam\u017eit\u011b rozraz\u00edm dve\u0159e doko\u0159\u00e1n a sko\u010d\u00edm k tob\u011b. Hned t\u011b vezmu do n\u00e1ru\u010de a div t\u011b neuma\u010dk\u00e1m, pak t\u011b hned za\u010dnu ol\u00edb\u00e1vat na cel\u00e9m obli\u010deji. Kdy\u017e se zachichot\u00e1\u0161, teprve se odt\u00e1hnu a prohl\u00eddnu si t\u011b, jak jsi cel\u00fd ov\u011b\u0161en\u00fd ta\u0161kami. „Co tady d\u011bl\u00e1\u0161, v\u017edy\u0165 jsi \u0159\u00edkal, \u017ee p\u0159ijede\u0161 a\u017e p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden!“ zaj\u00e1s\u00e1m a o\u010di mi po dlouh\u00e9 dob\u011b zase z\u00e1\u0159\u00ed \u0161t\u011bst\u00edm s vidinou Silvestra str\u00e1ven\u00e9ho s tebou.<\/div>\n

„No, p\u0159ijel jsem o trochu d\u0159\u00edv, u\u017e jsem to nemohl vydr\u017eet.“ Jenom se usm\u011bju, kdy\u017e to \u0159ekne\u0161, a okam\u017eit\u011b ti poberu n\u011bjak\u00e9 ta\u0161ky a jdu s nimi dovnit\u0159. Kdy\u017e vid\u00edm, jak si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed\u0161 jenom v trenk\u00e1ch, zasm\u011bju se.<\/div>\n
„Promi\u0148, \u010dekal jsi dlouho? J\u00e1 jsem toti\u017e spal, jsem posledn\u00ed dobou n\u011bjak hodn\u011b unaven\u00fd\u2026 to to po\u010das\u00ed,“ ucul\u00edm se a nahl\u00eddnu do jedn\u00e9 ta\u0161ky. „Co jsi to p\u0159ivezl?“ Kdy\u017e uc\u00edt\u00edm v\u016fni \u010desnekov\u00e9 pomaz\u00e1nky, mus\u00edm se je\u0161t\u011b v\u00edc usm\u00e1t.<\/div>\n
„N\u011bjak\u00e9 chleb\u00ed\u010dky, jednohubky, i cukrov\u00ed\u2026 mamka mi to v\u0161echno nabalila.“ Kdy\u017e za\u010dne\u0161 ty dobroty vytahovat na st\u016fl, nejrad\u0161i bych to v\u0161echno hned do sebe cpal, ale je mi to blb\u00e9, nechci vypadat jako n\u011bjak\u00fd nena\u017eranec\u2026 kdy\u017e j\u00e1 ale miluju v\u0161echny tyto v\u011bci, jak sladk\u00e9 cukrov\u00ed, tak i chleb\u00ed\u010dky, a nejv\u00edc jednohubky. Kdy\u017e u\u017e mi skoro te\u010de slina, rad\u0161i se odeberu do lo\u017enice a nat\u00e1hnu na sebe n\u011bjak\u00e9 oble\u010den\u00ed. Za dv\u011b minuty jsem u\u017e ale zp\u00e1tky u tebe.<\/p>\n

„A jak to, \u017ee t\u011b pustila d\u0159\u00edv? \u0158ekl jsi, \u017ee k n\u011bkomu jede\u0161?“ za\u010dnu opatrn\u011b vyzv\u00eddat, za z\u00e1dy nesu mal\u00fd d\u00e1re\u010dek. Prob\u011bhnu kolem tebe ke strome\u010dku, m\u00e1m tady jeden opravdu mal\u00fd, ale za to jsem si dal pr\u00e1ci s jeho v\u00fdzdobou, v\u0161echno jsem sladil do modr\u00e9 a st\u0159\u00edbrn\u00e9. Malou krabi\u010dku zabalenou v modr\u00e9m pap\u00ed\u0159e s velkou ma\u0161l\u00ed d\u00e1m na stol\u00edk pod n\u011bj. Na tebe se \u0161ibalsky usm\u011bju a jdu zase k tob\u011b.<\/div>\n

„No, vlastn\u011b jsem j\u00ed ne\u0159ekl nic\u2026 asi pochopila, \u017ee za n\u011bk\u00fdm jedu, asi si mysl\u00ed, \u017ee za n\u011bjakou holkou,“ kdy\u017e se usm\u011bje\u0161, m\u016fj \u00fasm\u011bv na mal\u00fd moment opadne. Nechci ale to zklam\u00e1n\u00ed na sob\u011b nechat zn\u00e1t, abych n\u00e1m to dnes nekazil, hned se trochu pousm\u011bju.<\/div>\n
„Uh, aha\u2026 no, to\u2026 to je super,“ pousm\u011bju se a jdu z lednice vyt\u00e1hnout d\u017eus, kter\u00fd n\u00e1m potom naliju do dvou sklenic, ti\u0161e si p\u0159i tom povzdychnu.<\/p>\n

autor: Distubed Angel & Clarrkys<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010d\u00edst cel\u00e9 statistika autor: Clarrkys & Disturbed Angel Bill Trochu m\u011b zasko\u010dilo, co mi te\u010f Tom \u0159ekl. Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj a lehce pokr\u010d\u00edm rameny. „Noo, j\u00e1 nev\u00edm. Mo\u017en\u00e1 n\u011bkdy, ale takhle mi to i vyhovuje,“ ucul\u00edm se a vlep\u00edm mu men\u0161\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[543],"tags":[],"class_list":["post-4878","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-secret-of-collegian"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4878","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4878"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4878\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4878"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4878"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4878"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}