{"id":4925,"date":"2013-06-21T17:00:00","date_gmt":"2013-06-21T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4910"},"modified":"2013-06-21T17:00:00","modified_gmt":"2013-06-21T16:00:00","slug":"novel-of-dreams-our-life-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/06\/21\/novel-of-dreams-our-life-10\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – Our Life 10."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
\u010d\u00edst cel\u00e9<\/a><\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
statistika<\/a>
<\/strong><\/div>\n
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

T\u00edmto zp\u016fsobem ov\u0161em bohu\u017eel prob\u00edhal t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd let. Asi a\u017e po nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 p\u016flhodin\u011b Tom sklopil hlavu. Zahl\u00e9dl jsem, jak p\u0159ep\u00ednal na iPhonu p\u00edsni\u010dky. Necht\u011bl jsem b\u00fdt neslu\u0161n\u00fd, ale tro\u0161ku jsem mu nahl\u00e9dl na displej. P\u0159el\u00e9tl je\u0161t\u011b p\u00e1r p\u00edsni\u010dek, a\u017e mu na displeji ustal n\u00e1zev na\u0161\u00ed obl\u00edben\u00e9 p\u00edsni\u010dky, na n\u00ed\u017e jsme spolu tancovali p\u0159i svatebn\u00ed hostin\u011b. Prov\u00e1d\u011bli jsme tam dost dobr\u00e9 tane\u010dn\u00ed kreace, naprosto jsme si to u\u017e\u00edvali a st\u00e1le se l\u00edbali. Zprvu se Tom usm\u00e1l, jako by nad t\u00edm sam\u00fdm p\u0159em\u00fd\u0161lel, ale pot\u00e9 si prohl\u00e9dl snubn\u00ed prst\u00fdnek. Odlo\u017eil iPhone a sundal si ho z prstu. V ten okam\u017eik se mi snad srdce i zastavilo. Ne, to nem\u016f\u017ee, ne! Opust\u00ed m\u011b\u2026 on m\u011b opust\u00ed. Ne, ne, ne, to se st\u00e1t nesm\u00ed. Co bych si bez n\u011bj po\u010dal? J\u00e1 bez n\u011bj nedok\u00e1\u017eu b\u00fdt. Rad\u0161i bych se zabil, ne\u017e abych byl bez n\u011bj. Je\u0161t\u011b svou vinou.<\/em> Neudr\u017eel jsem se a rozbre\u010del se snad je\u0161t\u011b v\u00edc. P\u0159es slzy jsem po\u0159\u00e1dn\u011b ani nevid\u011bl, proto mi tak dlouho trvalo, ne\u017e jsem se odpoutal. Jakmile se mi to v\u0161ak povedlo, roze\u0161el jsem se rychle uli\u010dkou k z\u00e1chod\u016fm. N\u011bkolik lid\u00ed se za mnou oto\u010dilo, ale to mi bylo v\u00e1\u017en\u011b te\u010f fuk.<\/p>\n

„Ouh, i’m sorry. Are you alright?“ hned se m\u011b t\u00e1zala letu\u0161ka, jestli jsem v po\u0159\u00e1dku, kter\u00e1 proch\u00e1zela, a j\u00e1 do n\u00ed skoro vrazil.<\/div>\n

„Ahm\u2026 yes, but\u2026 i feel\u2026 sick,“ vydechnu jen rad\u011bji a rozejdu se d\u00e1l. Kone\u010dn\u011b jsem do\u0161el na z\u00e1chod. Zav\u0159el jsem za sebou a op\u0159el se o umyvadlo, kter\u00e9 tu bylo. Nechci dolet\u011bt dom\u016f, ne za tu cenu, \u017ee m\u011b v N\u011bmecku opust\u00ed. Nechci se vr\u00e1tit, nechci ho ztratit! Co m\u00e1m jen ud\u011blat, aby mi odpustil. Jsem si v\u011bdom toho, \u017ee jsem to p\u0159ehnal, ale\u2026 jak mu m\u00e1m otev\u0159\u00edt o\u010di? V\u017edy\u0165 on je\u2026 tak arogantn\u00ed a cynick\u00fd, to nen\u00ed, sakra, m\u016fj Tom! On si se mnou v klidu nepromluv\u00ed, on jen r\u00fdpe, anebo rad\u011bji nemluv\u00ed v\u016fbec. Do h\u00e1je\u2026 co te\u010f.<\/em> Nebylo mi dob\u0159e, c\u00edtil jsem, jak se zase cel\u00fd chv\u011bju, nem\u00e1m pravideln\u00fd dech a srdce mi v\u016fbec nebilo, jak by m\u011blo. Ta pal\u010div\u00e1 bolest uvnit\u0159 m\u00e9 hrudi se je\u0161t\u011b v\u00edc prohlubovala. Moment\u00e1ln\u011b jsem byl tak bezmocn\u00fd, nemohl jsem d\u011blat nic. M\u011bl jsem jen chu\u0165 se zav\u0159\u00edt tady a u\u017e nikdy nevyl\u00e9zt. Pohled na n\u011bj pro m\u011b byl snad je\u0161t\u011b bolestn\u011bj\u0161\u00ed, ale\u2026 j\u00e1 se tam vr\u00e1tit mus\u00edm. Cht\u011b necht\u011b, v\u00e1\u017en\u011b budu muset.<\/div>\n
\n
Nev\u00edm, jak dlouhou dobu jsem tady str\u00e1vil, ale n\u00e1hle n\u011bkdo zaklepal. M\u011bl jsem chu\u0165 za\u0159vat, a\u0165 jde klidn\u011b do hajzlu, ale nakonec jsem se jen ozval, \u017ee u\u017e jdu. Opl\u00e1chl jsem si v rychlosti obli\u010dej a vy\u0161el pak ven. N\u011bjak\u00e1 pan\u00ed se chystala b\u00fdt asi z\u0159ejm\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e1, ale kdy\u017e m\u011b vid\u011bla, jej\u00ed v\u00fdraz se zm\u011bnil. N\u00e1hle vypadala tak m\u00edrumilovn\u011b, jako by se sna\u017eila vc\u00edtit se do m\u011b, ale to se moment\u00e1ln\u011b asi nepovede nikomu. Je vid\u011bt, \u017ee n\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 jsou st\u00e1le empati\u010dt\u00ed. Aspo\u0148 n\u011bjak\u00e1 dobr\u00e1 v\u011bc na tomhle sv\u011bt\u011b.<\/em> Jen jsem se na ni smutn\u011b pousm\u00e1l a roze\u0161el se ke sv\u00e9mu sedadlu. Tom zpozorn\u011bl a vzhl\u00e9dl.<\/div>\n
Pod\u00edval jsem se na n\u011bj. M\u011bl jsem aspo\u0148 na okam\u017eik mo\u017enost zahled\u011bt se mu hluboko do o\u010d\u00ed. On v\u0161ak pohledem rychle ucukl, jako by se b\u00e1l, co v jeho o\u010d\u00edch uvid\u00edm. Pomalu jsem se posadil a popot\u00e1hl nosem. Op\u0159el jsem se loktem o op\u011brku a zap\u0159el si o ruku bradu. Jenom\u017ee Tom se na m\u011b znovu pod\u00edval. V ruce dr\u017eel prst\u00fdnek. Pod\u00edval jsem se na n\u011bj. Jen, co jsem ten prst\u00fdnek vid\u011bl, se mi do o\u010d\u00ed vlily znovu slzy. Ne, to ne\u2026 pros\u00edm.<\/em> Hned jsem zakroutil hlavou na nesouhlas a o\u010dima ho p\u0159\u00edmo prosil. Nic ne\u0159ekl a sklonil k prst\u00fdnku pohled. Nat\u00e1hl jsem k n\u011bmu zvolna ruku. Jak ho dr\u017eel v dlani, tak jsem mu ho do t\u00e9 dlan\u011b jeho prsty je\u0161t\u011b vtiskl a dla\u0148 mu sev\u0159el.<\/div>\n
„Pros\u00edm,“ za\u0161ept\u00e1m bezmocn\u011b. Ruku mi vyvl\u00e9kl, av\u0161ak prst\u00fdnek si v dlani nechal. Op\u0159el si hlavu o sedadlo a zav\u0159el o\u010di. Snad a\u017e \u00falevn\u011b jsem vydechl a p\u0159iv\u0159el o\u010di. Nem\u016f\u017eu tohle dopustit. J\u00e1 bez n\u011bj v\u00e1\u017en\u011b nejsem ni\u010d\u00edm. On je v\u00e1\u017en\u011b kus m\u011b\u2026 On je to, co jsem cel\u00fd \u017eivot hledal. On je t\u00edm h\u0159ejiv\u00fdm pocitem uvnit\u0159 m\u011b, t\u00edm \u0161t\u011bst\u00edm a sv\u011btlem m\u00e9ho \u017eivota.<\/em> Jen jsem v tichosti v\u0161echny ty pocity vst\u0159eb\u00e1val.<\/p>\n

Bylo u\u017e dost pozd\u011b ve\u010der, kdy\u017e jsem vzhl\u00e9dl k Tomovi, a z\u00e1rove\u0148 tak vid\u011bl i tmav\u00e9 nebe. Jak n\u00e1dhern\u00fd to pro n\u00e1s mohl b\u00fdt let\u2026<\/em> Jen jsem ti\u0161e povzdechl a pod\u00edval se na toho and\u00edlka vedle sebe. Spinkal. Co\u017e pro n\u011bj bylo te\u010f snad jen p\u0159\u00ednosn\u00e9. Aspo\u0148 na chvilku p\u0159estal vn\u00edmat tu bolest, kterou jsem mu j\u00e1 idiot zp\u016fsobil. Kdy\u017e jsem ho tak sledoval, jasn\u011b jsem vid\u011bl, \u017ee mu st\u00e1le pad\u00e1 hlavi\u010dka sm\u011brem ke mn\u011b. V ruce po\u0159\u00e1d tiskl ten prst\u00fdnek. Bylo mi do breku, kdy\u017e jsem na tohle koukal\u2026 Ne\u0161lo to ovlivnit. Mo\u017en\u00e1 ho u sebe m\u00e1m takhle bl\u00edzko naposled. A\u017e se vr\u00e1t\u00edme, \u0159ekne mi, \u017ee se mnou u\u017e nechce b\u00fdt a bude po v\u0161em. Bude to tak, jako by moje srdce vyhaslo, jako by moje du\u0161e vyho\u0159ela\u2026 Pokud se tohle stane, tak v\u00edm, \u017ee to nevydr\u017e\u00edm, a\u010d bych mo\u017en\u00e1 cht\u011bl. Cht\u011bl bych vid\u011bt, \u017ee si na\u0161el n\u011bkoho lep\u0161\u00edho, n\u011bkoho, kdo si jej zaslou\u017e\u00ed a miluje jej. K\u00e9\u017e by ho n\u011bkdo dok\u00e1zal milovat tak jako j\u00e1\u2026<\/em> Kdy\u017e mu hlavi\u010dka v\u00e1\u017en\u011b spadla t\u00e9m\u011b\u0159 na m\u00e9 rameno, opatrn\u011b jsem se k n\u011bmu p\u0159itulil a jeho si k sob\u011b p\u0159ivinul.<\/p>\n

„Miluju t\u011b, Tomi\u2026 miluju, nade v\u0161echno t\u011b miluju,“ za\u0161ept\u00e1m skrz slzy a p\u0159ivinu si ho k sob\u011b, ale velmi opatrn\u011b, abych ho neprobudil. Na\u0161t\u011bst\u00ed se neprobudil. Jen jsem tam s n\u00edm takhle klidn\u011b le\u017eel, sed\u011bl, u\u017e\u00edval jsem si jeho p\u0159\u00edtomnosti. P\u0159\u00edmo jsem si ji vychutn\u00e1val, sna\u017eil jsem se zapamatovat si je\u0161t\u011b v\u00edc jeho v\u016fni, a\u010dkoli to snad u\u017e ani v\u00edce ne\u0161lo. Kdybych byl slep\u00fd, hluch\u00fd a nemohl se h\u00fdbat, v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee bych ho vyc\u00edtil. Jeho v\u016fn\u011b je nepopsateln\u00e1.<\/div>\n

„\u2026odpus\u0165 mi, l\u00e1sko, pros\u00edm,“ za\u0161ept\u00e1m tichou\u010dce sp\u00ed\u0161 s\u00e1m sob\u011b a co nejopatrn\u011bji mu vezmu prst\u00fdnek z dlan\u011b. Opatrn\u011b mu ho navl\u00e9knu na prsten\u00ed\u010dek. „Miluju t\u011b,“ zav\u0159el jsem o\u010di a nechal si sk\u00e1pnout dal\u0161\u00ed slzu i skrze semknut\u00e1 v\u00ed\u010dka na tv\u00e1\u0159.<\/p>\n

TOM<\/p>\n

„Can I offer you any pillow, sir?“ probral m\u011b ze sn\u011bn\u00ed tich\u00fd hlas.<\/div>\n

„No, thank you,“ zazn\u011bl dal\u0161\u00ed hlas, kter\u00fd jsem hned rozeznal. N\u00e1sledn\u011b m\u011b zaplavila Billova v\u016fn\u011b a jeho pohlazen\u00ed po ramen\u011b. Hmm, asi n\u011bjak\u00fd sen. Jsme st\u00e1le na Malediv\u00e1ch a u\u017e\u00edv\u00e1me si spolu n\u00e1dhern\u00e9 l\u00edb\u00e1nky. Asi jsme se zase milovali celou noc a j\u00e1 te\u010f cel\u00fd unaven\u00fd sp\u00edm do ob\u011bda. Ah, nejsp\u00ed\u0161 to bude n\u011bjak\u00fd z\u0159\u00edzenec, co n\u00e1m sem p\u0159i\u0161el uklidit a nab\u00edz\u00ed mu pol\u0161t\u00e1\u0159 nav\u00edc. Snad jsem aspo\u0148 p\u0159ikryt\u00fd\u2026<\/em><\/div>\n
„Mmhh,“ zak\u0148u\u010d\u00edm ti\u0161e. V\u00edc se k n\u011bmu p\u0159ivinu a trochu sev\u0159u v rukou jeho pas.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161,“ za\u0161ept\u00e1 ti\u0161e a p\u0159ivine si m\u011b k sob\u011b. C\u00edt\u00edm, jak m\u011b znovu pohlad\u00ed po rameni a jen mi v\u00edc podman\u00ed sv\u00e9 rameno, aby se mi l\u00e9pe le\u017eelo. Zabo\u0159\u00edm si obli\u010dej k jeho krku a spokojen\u011b vydechnu. N\u00e1hle se v\u0161ak z repr\u00e1k\u016f ozval ciz\u00ed hlas mluv\u00edc\u00ed v angli\u010dtin\u011b. Dokonce i sedadlo mi bylo n\u011bjak\u00e9 nep\u0159\u00edjemn\u00e9. To u\u017e mi pomalu ale jist\u011b doch\u00e1zelo, \u017ee jsem v letadle a to, co se d\u011blo p\u0159edt\u00edm, nebyl pouh\u00fd sen. Otev\u0159u o\u010di a p\u0159es Billovu jemnou bradu m\u011b hned uhod\u00ed do o\u010d\u00ed kontrast modr\u00fdch sedadel s b\u00edl\u00fdmi st\u011bnami kolem. Ah m\u016fj bo\u017ee, to nebyl sen\u2026<\/p>\n

„Kdyby tu byla Molly, tak by taky cht\u011bla sv\u00e9ho Toma, proto\u017ee ona m\u011b p\u0159\u00edmo \u017e\u00e1dala, abych si toho Toma vzal a j\u00e1 j\u00ed to sl\u00edbil, proto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee toho sv\u00e9ho a jej\u00edho Toma z\u00e1rove\u0148 k smrti miluju. Ale te\u010f to n\u00e1\u0161 Tom nen\u00ed.“ – M\u00e1m pocit, jako by mi to zn\u011blo v u\u0161\u00edch.<\/em> Stisknu o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka k sob\u011b, abych zahnal slzy, a v\u00edc se k n\u011bmu p\u0159itisknu. Nechci ho ztratit, nechci o n\u011bj p\u0159ij\u00edt, ale po tomhle u\u017e by to snad bylo i lep\u0161\u00ed. Chce v\u00edc l\u00e1sky, v\u00edc tolerance a pochopen\u00ed. M\u00e1 pocit, \u017ee ho m\u00e1lo miluju\u2026<\/em> Bill ti\u0161e oddechne. St\u00e1le se sna\u017eil moc neh\u00fdbat, jen aby m\u011b neprobudil. Jeho t\u011blo se v\u0161ak mali\u010dko chv\u011blo.<\/div>\n

Nep\u0159est\u00e1vaj\u00edc m\u011b hladit, ti\u0161e po\u0161eptal: „Spinkej, medv\u00eddku.“ Bylo to t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e nesly\u0161n\u00e9, ale j\u00e1 jsem to sly\u0161el a\u017e moc dob\u0159e. I p\u0159esto v\u0161echno, co jsem mu \u0159ekl a jak jsem s n\u00edm zach\u00e1zel, m\u011b tu te\u010f l\u00e1skypln\u011b hlad\u00ed a sna\u017e\u00ed se o to, abych se alespo\u0148 trochu vyspal. Pro\u010d jsem se tak ale choval? Pro\u010d se tak st\u00e1le te\u010f chov\u00e1m?<\/em><\/p>\n

D\u00e1l jsem d\u011blal, \u017ee sp\u00edm, abych se od n\u011bj nemusel vzd\u00e1lit. Bylo to ode m\u011b podl\u00e9, ale nemohl jsem si pomoct. Kdyby v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nejsem vzh\u016fru, musel bych od n\u011bj, jinak by to pro m\u011b bylo potupn\u00e9. A to je m\u016fj probl\u00e9m. Vybudoval jsem si ego, kter\u00e9 nen\u00ed tak lehk\u00e9 neuposlechnout. Ale d\u0159\u00edv jsem takov\u00fd nebyl\u2026 Co se jen stalo? Opravdu to m\u00e1 co do\u010din\u011bn\u00ed s Molly? Kdyby tu byla, staral bych se st\u00e1le o ni a o sv\u00e9 ego bych ani nezavadil. Bill m\u00e1 nejsp\u00ed\u0161 pravdu. Tohle u\u017e nejsem j\u00e1. V\u0161e, co se stalo, m\u011b poznamenalo. Mollyina smrt, pot\u00e9 l\u00e9\u010debna. I kdy\u017e u\u017e jsem si vzpomn\u011bl, vybudoval jsem si novou osobnost. Prakticky m\u011b Bill znovu vychov\u00e1val. A te\u010f? Man\u017eelstv\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 jsem si uvnit\u0159 sebe vytvo\u0159il pocit, \u017ee kdy\u017e jsme man\u017eel\u00e9, neopust\u00ed m\u011b a je pro m\u011b samoz\u0159ejmost\u00ed. Nem\u011bl bych ho v\u0161ak br\u00e1t jako samoz\u0159ejmost. Nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 moje samoz\u0159ejmost, jenom ur\u010dit\u00fd druh jistoty, v kterou vkl\u00e1d\u00e1m svoji v\u00edru\u2026<\/em><\/div>\n

Ale tak jako tak\u2026 Molly do toho nem\u011bl v\u016fbec zatahovat. I kdy\u017e\u2026 kdyby ji do rozhovoru nezat\u00e1hl, nejsp\u00ed\u0161 bych se nad sebou nezamyslel. Ud\u011blal dob\u0159e, ale\u2026 tak zatracen\u011b to bolelo a bol\u00ed. Jenom\u017ee jsem si to zaslou\u017eil. Choval jsem se jako naprost\u00fd idiot.<\/em><\/p>\n

Zhluboka se nadechnu, pohlad\u00edm ho po \u017eebrech a pomalu se poodt\u00e1hnu. Co m\u00e1m te\u010f d\u011blat? Omluvit se nebo\u2026 Ne, tady se to nehod\u00ed, ne za t\u011bchto podm\u00ednek. Nejsp\u00ed\u0161 budu muset po\u010dkat a\u017e dom\u016f. Tam se mu pokus\u00edm v\u0161e vysv\u011btlit, omluvit se a pak se seberu, postav\u00edm a za\u010dnu se sebou n\u011bco d\u011blat. Takhle to nejde d\u00e1l. Tohle u\u017e nejsem j\u00e1. Kdy\u017e si vzpomenu na na\u0161e za\u010d\u00e1tky, Bill byl nenapraviteln\u00fd egoista a te\u010f? Je to ten nejv\u00edc miluj\u00edc\u00ed tvore\u010dek pod sluncem, jak\u00e9ho zn\u00e1m. A v\u0161echnu svoji l\u00e1sku soust\u0159e\u010fuje na m\u011b. J\u00e1 naopak jsem se stal rozmazlen\u00fdm smradem, kter\u00fd m\u00e1 v\u0161e, na co si vzpomene. Ale takhle to nejde. Miluju Billa, pr\u00e1v\u011b jsme se vzali a za\u010dali si plnit sny. Nehodl\u00e1m o n\u011bj p\u0159ij\u00edt, ne nehodl\u00e1m. Mus\u00edm mu l\u00e1sku stejn\u011b opl\u00e1cet a dokazovat, jako jsem to d\u011bl\u00e1val d\u0159\u00edve. Chci b\u00fdt stejn\u00fd jako d\u0159\u00edv\u2026 Chci, aby v\u0161echno bylo zase v po\u0159\u00e1dku\u2026 Nejsp\u00ed\u0161 m\u011b moc rozmazlil svoj\u00ed l\u00e1skou.<\/p>\n

<\/em> „Promi\u0148 mi to,“ po\u0161ept\u00e1m do ticha, na\u010de\u017e upnu k Billovi o\u010di. „Musel jsem usnout a asi na tebe spadnout. Je to\u2026 asi zvyk,“ omluv\u00edm se a sklon\u00edm pohled. C\u00edt\u00edm se tak stra\u0161n\u011b. Nejrad\u011bji bych ho vzal za ruku, pol\u00edbil ho a \u0159ekl mu, jak stra\u0161n\u011b ho miluju. Jenom\u017ee\u2026 nem\u016f\u017eu. Snad o to ani nestoj\u00ed\u2026 Mo\u017en\u00e1 ano. Ale tady p\u0159ede v\u0161emi lidmi to nem\u016f\u017eeme za\u010d\u00edt \u0159e\u0161it, je\u0161t\u011b by n\u00e1m za\u0159\u00eddili seskok pad\u00e1kem bez pad\u00e1ku. Mus\u00edm po\u010dkat\u2026<\/em><\/div>\n

„Ne, ne, neomlouvej se, j\u00e1\u2026 jsem r\u00e1d, j\u00e1\u2026“ koktal a hned se na m\u011b pod\u00edval, „klidn\u011b le\u017e, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee se ti tak spalo klidn\u011b, tak spinkej\u2026 J\u00e1 budu jedin\u011b r\u00e1d,“ za\u0161ept\u00e1 a st\u00e1le m\u011b u sebe zlehka dr\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Ne, j\u00e1\u2026 u\u017e jsem se vyspal. Promi\u0148,“ \u0161eptnu, ale neodd\u00e1l\u00edm se od n\u011bj. Nechce se mi, a\u010d bych m\u011bl.<\/div>\n
„Neomlouvej se, pros\u00edm,“ zahled\u00ed se mi do o\u010d\u00ed a p\u0159ivine si m\u011b k sob\u011b pevn\u011bji. Tak prosebn\u011b se na m\u011b d\u00edv\u00e1. „Tak jen odpo\u010d\u00edvej.“<\/p>\n

Chce m\u011b u sebe\u2026<\/em> Sklop\u00edm pohled a zad\u00edv\u00e1m se na jeho stehna. I p\u0159esto v\u0161echno by m\u011b m\u011bl r\u00e1d u sebe. Nejsp\u00ed\u0161 se boj\u00ed, \u017ee ho opravdu opust\u00edm. Ale j\u00e1 bych to neud\u011blal, ani bych nemohl. Miluju ho v\u00edc ne\u017e cokoli jin\u00e9ho. A te\u010f chci b\u00fdt u n\u011bj. Nechci se op\u00edrat o tu neforemnou st\u011bnu ani o modrou seda\u010dku. Chci se op\u00edrat o n\u011bj, ma\u010dkat se do jeho m\u011bkk\u00e9 poko\u017eky a nechat se zaplavovat omamnou v\u016fn\u00ed jeho jemn\u00e9 poko\u017eky. Kdy\u017e p\u0159ijdou n\u011bjak\u00e9 turbulence, nebudu muset koukat se strachem z ok\u00e9nka. Budu se moct tisknout k Billovi a nechat si \u0161eptat, \u017ee bude v\u0161e v po\u0159\u00e1dku a \u017ee m\u011b miluje.<\/em> Po uv\u00e1\u017een\u00ed sv\u00fdch mo\u017enost\u00ed se k n\u011bmu nakonec opatrn\u011b p\u0159itul\u00edm.<\/div>\n

„D\u011bkuju,“ vydechne. Kolena d\u00e1 t\u011bsn\u011b k sob\u011b, jako by se sna\u017eil zamaskovat, jak se mu chv\u011bj\u00ed. Hned se posune tak, aby se mi le\u017eelo co nejl\u00e9pe, a nastav\u00ed mi sv\u00e9 rameno. S mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem si na n\u011bj polo\u017e\u00edm hlavu a zavrt\u00e1m se mu nosem pod ucho, jak to m\u00e1 r\u00e1d.<\/p>\n

„Le\u017e\u00ed se ti\u2026 alespo\u0148 tro\u0161ku dob\u0159e?“ za\u0161ept\u00e1 a p\u0159itul\u00ed se ke mn\u011b tro\u0161ku. Ah, je tak starostliv\u00fd, mil\u00e1\u010dek. V\u017edycky mu jde hlavn\u011b o m\u011b.<\/em><\/div>\n

„U tebe v\u017edycky,“ usm\u011bju se. „A tob\u011b? Nejsem t\u011b\u017ek\u00fd?“ Kdy naposledy jsem se ho na tohle zeptal? Kdy\u017e jsme spolu podruh\u00e9 spali? Poka\u017ed\u00e9 mi \u0159ekl, \u017ee nejsem, tak se to pro m\u011b u\u017e stalo b\u011b\u017enou v\u011bc\u00ed, a proto jsem se p\u0159estal pt\u00e1t. Jenom\u017ee tyhle zvyky maj\u00ed vymizet a\u017e po n\u011bkolika letech man\u017eelstv\u00ed, ne b\u011bhem p\u00e1r dn\u016f.<\/em><\/div>\n
„V\u016fbec ne, jen le\u017e, Tomi,“ pohlad\u00ed m\u011b n\u011b\u017en\u011b a tro\u0161ku ke mn\u011b sklop\u00ed hlavu. Jako v\u017edycky\u2026<\/em> Spokojen\u011b se usm\u011bju, pohlad\u00edm ho po ruce, a pot\u00e9 vydechnu nosem. Nejrad\u011bji bych se k tomu v\u0161emu u\u017e nevracel a zapomn\u011bl na to. Zd\u00e1 se, \u017ee u\u017e to tak\u00e9 ne\u0159e\u0161\u00ed. Ale to je ten probl\u00e9m. Kdybych se choval stejn\u011b jako d\u0159\u00edv, sna\u017eil bych se mu omluvit v\u0161emi mo\u017en\u00fdmi zp\u016fsoby, jak\u00e9 bych na\u0161el.<\/p>\n

<\/em> „Pod\u00edvej se na tu kr\u00e1su z okna,“ za\u0161ept\u00e1 a\u017e po chvilce. Po\u0159\u00e1d se tak nadechoval, z\u0159ejm\u011b se odhodl\u00e1val. Te\u010f bych se m\u011bl pod\u00edvat z okna a odsouhlasit mu to, jako bych to te\u010f b\u011b\u017en\u011b ud\u011blal.<\/em> J\u00e1 v\u0161ak vzhl\u00e9dnu k n\u011bmu.<\/div>\n

„Vedle sebe m\u00e1m n\u011bco kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho,“ \u0161eptnu. Pootev\u0159el rty a tro\u0161ku nech\u00e1pav\u011b vydechl.<\/div>\n
„Ahm\u2026 ah, d\u011bkuju, ale\u2026 j\u00e1\u2026 tohle mi nepat\u0159\u00ed,“ po\u0161ept\u00e1 smutn\u011b a sklop\u00ed o\u010di. Ne, ne, ne, neber si vinu na sebe, pros\u00edm. Tentokr\u00e1t u\u017e ne. Ned\u011blej to proto, abys chr\u00e1nil m\u011b a m\u00e9 ego.<\/em><\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b, \u017ee pat\u0159\u00ed,“ po\u0161ept\u00e1m mu, a hned ho p\u0159ichyt\u00edm n\u011b\u017en\u011b za tv\u00e1\u0159. „Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee jsem se choval jako idiot\u2026 dokonce je\u0161t\u011b h\u016f\u0159. To, co jsi mi \u0159ekl, m\u011b bolelo\u2026 Ale bolelo to proto, \u017ee jsi mi \u0159ekl pravdu, kterou j\u00e1 jsem dosud nevid\u011bl, a te\u010f\u2026 je mi to v\u0161echno moc l\u00edto. J\u00e1\u2026“ polknu nasucho a uc\u00edt\u00edm v o\u010d\u00edch slzy, „m\u016f\u017ee\u0161-m\u016f\u017ee\u0161\u2026 mi v\u016fbec odpustit?“ hlesnu p\u0159es knedl\u00edk v krku. Jeho pohled sklouzne k m\u00fdm o\u010d\u00edm, a\u010dkoli ne na dlouho. Po chvilce se pod\u00edv\u00e1 kamsi do pr\u00e1zdna, na\u010de\u017e si dlan\u00ed zakryje o\u010di a ti\u0161e vzlykne.<\/div>\n
„J\u00e1 se omlouv\u00e1m, necht\u011bl jsem ti ubl\u00ed\u017eit, ale j\u00e1\u2026 odpus\u0165,“ dla\u0148 si k obli\u010deji p\u0159\u00edmo tiskl. „\u0158ekl jsem p\u0159\u00edli\u0161, ale\u2026 m\u011b mrzelo a bolelo, jak se ke mn\u011b chov\u00e1\u0161.“ Ah ne, neplakej, pros\u00edm\u2026<\/p>\n

<\/em> „Ne, ne, p\u0161\u0161\u0161t, neplakej,“ p\u0159iv\u0159u bolestn\u011b o\u010di, \u010d\u00edm\u017e se mi po tv\u00e1\u0159\u00edch sklouzne p\u00e1r neposedn\u00fdch slz, a pohlad\u00edm ho palcem po tv\u00e1\u0159i. „Ty si nem\u00e1\u0161 co vy\u010d\u00edtat. Zaslou\u017eil jsem si to. A odte\u010f\u2026 u\u017e se m\u011b nikdy nesna\u017e chr\u00e1nit p\u0159ed vlastn\u00ed bolest\u00ed, kterou si s\u00e1m p\u016fsob\u00edm, t\u00edm, \u017ee bude\u0161 br\u00e1t vinu na sebe. To mi pak roste ego a j\u00e1 si za\u010d\u00edn\u00e1m zvykat, \u017ee se nemus\u00edm omlouvat, nev\u00e1\u017e\u00edm si t\u011b tolik, proto\u017ee v\u017edy vezme\u0161 vinu na sebe a v\u0161e je dobr\u00e9 a\u2026 U\u017e to prost\u011b ned\u011blej. J\u00e1 nechci b\u00fdt takov\u00fdhle,“ za\u0161ept\u00e1m zoufale. Bezmocn\u011b se mi pod\u00edv\u00e1 znovu do o\u010d\u00ed a lehce p\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n

„Dob\u0159e, ale j\u00e1\u2026 nechci se h\u00e1dat,“ za\u0161ept\u00e1. Dlouho jsem jej nevid\u011bl tak rozechv\u011bl\u00e9ho a ani jsem to nem\u011bl te\u010f v \u00famyslu. Ubli\u017eoval mi pohled na n\u011bj, kdy\u017e je v takov\u00e9m stavu.<\/em><\/div>\n
„Nebudeme se h\u00e1dat, pokud se vr\u00e1t\u00edme do star\u00fdch kolej\u00ed,“ \u0161eptnu. „Po t\u00e9 l\u00e9\u010debn\u011b se v\u0161echno zm\u011bnilo, ty ses ke mn\u011b za\u010dal jinak chovat a j\u00e1 si vytvo\u0159il novou osobnost. Ale u\u017e jsem si vzpomn\u011bl, v\u0161e se m\u016f\u017ee vr\u00e1tit do norm\u00e1lu. N\u00e1\u0161 probl\u00e9m je, \u017ee\u2026“ vydechnu pod n\u00e1valem jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9ho pohledu, „a\u0165 se d\u011bje cokoli, j\u00e1 jsem pro tebe prioritou. V\u017edy d\u011bl\u00e1\u0161 v\u0161echno tak, aby se to l\u00edbilo mn\u011b, a na sebe nebere\u0161 ohled. D\u0159\u00edv jsi takov\u00fd nebyl, z\u00e1le\u017eelo ti i na sob\u011b, prosadil sis sv\u016fj n\u00e1zor, kter\u00fd m\u011b nakonec ud\u011blal taky spokojen\u00fdm. Ale t\u00edmhle m\u011b rozmazluje\u0161 jako d\u00edt\u011b, t\u00edmhle m\u011b m\u011bn\u00ed\u0161. V\u017edy je po m\u00e9m, a i kdy\u017e se m\u011b sna\u017e\u00ed\u0161 ud\u011blat jenom \u0161\u0165astn\u00e9ho, nesm\u00ed to tak b\u00fdt. U\u017e nejsem ten bezmocn\u00fd Tom, kter\u00e9ho sis p\u0159ivedl z l\u00e9\u010debny. Tohle u\u017e jsem zase j\u00e1, l\u00e1sko. V\u00edm, co se stalo, v\u00edm, co jsme spolu pro\u017eili\u2026 Tohle u\u017e jsem j\u00e1,“ \u0161eptnu se slzami v o\u010d\u00edch. „Takov\u00e9ho bys m\u011b cht\u011bl, takov\u00e9ho by m\u011b Molly cht\u011bla?“ Pros\u00edm, \u0159ekni mi, \u017ee ano. J\u00e1 u\u017e nev\u00edm, co jin\u00e9ho d\u011blat, co na sob\u011b zm\u011bnit. U\u017e jsem ztracen\u00fd\u2026<\/p>\n

<\/em> „Hmm,“ p\u0159ik\u00fdvne hned hlavi\u010dkou a opatrn\u011b mi prst\u00edky za\u010dne st\u00edrat slzy. D\u011bkuju ti\u2026<\/em> „Ale j\u00e1 jsem to nemyslel zle, j\u00e1 se ti jen sna\u017eil vyhov\u011bt, v\u00ed\u0161?“ \u0161eptne. „Ale asi m\u00e1\u0161 pravdu. Budu se sna\u017eit, aby to bylo zase dobr\u00e9.“<\/div>\n

„D\u011bkuju,“ pousm\u011bju se. „Miluju t\u011b\u2026 stra\u0161n\u011b moc,“ pod\u00edv\u00e1m se mu naprosto v\u00e1\u017en\u011b do o\u010d\u00ed. Sklouzne dlan\u00ed k t\u00e9 m\u00e9 a chytne m\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b taky moc miluju,“ p\u00edpne a tro\u0161ku se ke mn\u011b p\u0159itul\u00ed. Propletu si s n\u00edm prsty. Je na\u010dase tro\u0161ku odleh\u010dit situaci.<\/em> Usm\u011bju se, p\u0159isednu si a\u017e k n\u011bmu a pohlad\u00edm ho po stehn\u011b.<\/div>\n
„L\u00e1sko?“ brouknu nevinn\u011b.<\/div>\n
„Ano?“ \u0159ekne hned se z\u00e1jmem a pootev\u0159e rty. Jak je hned zv\u011bdav\u00fd\u2026 On stejn\u011b ur\u010dit\u011b n\u011bco takov\u00e9ho \u010dek\u00e1.<\/em><\/div>\n
„V\u00ed\u0161 o tom, \u017ee te\u010f by ses mi m\u011bl naklonit k uchu, \u0161eptnout mi, \u017ee m\u011b miluje\u0161 a \u017ee na m\u011b po\u010dk\u00e1\u0161 na z\u00e1chodc\u00edch? J\u00e1 bych se nesm\u011ble zachichotal a posp\u00edchal bych za tebou,“ usm\u011bju se na n\u011bj.<\/div>\n
„Ahh,“ zasm\u011bje se tichounce. „Poj\u010f ke mn\u011b, pros\u00edm,“ odlep\u00ed se od op\u011brky a obejme m\u011b. Zavrt\u00e1m se mu spokojen\u011b do n\u00e1ru\u010de a l\u00edbnu ho na krk. Pot\u00e9 mu p\u0159ejedu nosem po kr\u010dn\u00ed jamce a nasaji v\u016fni jeho poko\u017eky.<\/p>\n

„Myslel jsem to v\u00e1\u017en\u011b. U\u017e odezn\u011bla hlavn\u00ed v\u016fn\u011b parf\u00e9mu, tak\u017ee je kr\u00e1sn\u011b c\u00edtit tvoje jemn\u00e1 poko\u017eka a to\u2026 mmmhh to miluju,“ po\u0161ept\u00e1m mu s \u00fasm\u011bvem a l\u00edbnu ho na bradi\u010dku. Ne, nem\u00e1m v pl\u00e1nu se s n\u00edm hned milovat, i kdy\u017e to nezn\u00ed v\u016fbec \u0161patn\u011b. Mo\u017en\u00e1 se to stane, ale hlavn\u011b r\u00e1d bych se s n\u00edm te\u010f pomazlil a trochu si ho u\u017eil. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to m\u00e1me \u0159e\u0161it a\u017e doma, ale to bychom nejsp\u00ed\u0161 nevydr\u017eeli. Ta bolestiv\u00e1 nejistota je n\u011bco hrozn\u00e9ho a tr\u00e1pit se t\u00edm celou cestu? To ani n\u00e1hodou.<\/em> Pohlad\u00ed m\u011b po hlav\u011b a skousne si hrav\u011b jazyk mezi zoubky. Jen se na m\u011b tak rozko\u0161n\u011b cul\u00ed.<\/div>\n

„V\u00e1\u017en\u011b? Von\u00edm ti?“ zept\u00e1 se potichu.<\/div>\n
„Mmmhh,“ zavrn\u00edm spokojen\u011b. „Poj\u010f, ukradnu si jenom p\u00e1r polibk\u016f a zas se vr\u00e1t\u00edme,“ pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed a n\u011b\u017en\u011b ho pol\u00edb\u00edm. Hned mi polibek oplat\u00ed a pousm\u011bje se.<\/div>\n
„Dob\u0159e, budu t\u011b \u010dekat, hm? P\u0159ij\u010f za minutku za mnou a budu tv\u016fj,“ po\u0161ept\u00e1 mi. Ti\u0161e se zasm\u011bju, zavrt\u00edm nad n\u00edm hlavou a pust\u00edm ho. U\u017e ho jen pohlad\u00edm po stehn\u011b, jak se zvedne, a pot\u00e9 u\u017e odejde.<\/p>\n

D\u00edkybohu, \u017ee to takhle dopadlo. Bill je pro m\u011b v\u0161\u00edm, mus\u00edm se podle toho kone\u010dn\u011b za\u0159\u00eddit, ne si to jenom myslet.<\/em> Usm\u011bju se, pod\u00edv\u00e1m se na hodinky a za\u010dnu odm\u011b\u0159ovat minutu. Jakmile ru\u010di\u010dka jednou ob\u011bhne cel\u00fd cifern\u00edk, zvednu se. Nepozorovan\u011b projdu mezi lidmi dozadu k z\u00e1chod\u016fm. Zaklepu. Hned se otev\u0159ou dve\u0159e a Bill m\u011b vt\u00e1hne dovnit\u0159 takovou rychlost\u00ed, \u017ee se ani nesta\u010d\u00edm rozhl\u00e9dnout. Zasm\u011bju se, omot\u00e1m mu ruce kolem krku a op\u0159u se z\u00e1dy o ji\u017e zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e. Je to tu pom\u011brn\u011b mal\u00e9, ale to n\u00e1m nevad\u00ed. Mn\u011b to rozhodn\u011b nevad\u00ed. \u010c\u00edm bl\u00ed\u017e, t\u00edm l\u00e9pe.<\/em><\/div>\n

„Jsme \u0161\u00edlenci,“ po\u0161ept\u00e1. Na jeho tv\u00e1\u0159\u00edch se kone\u010dn\u011b r\u00fdsuje \u00fasm\u011bv. A to m\u011b d\u011bl\u00e1 \u0161\u0165astn\u00fdm.<\/em> „Miluju t\u011b, miluju, miluju,“ \u0161ept\u00e1 mi do ucha a u\u017e mi dlan\u011bmi sj\u00ed\u017ed\u00ed po boc\u00edch. Miluju, kdy\u017e si m\u011b takhle chyt\u00ed. Poka\u017ed\u00e9 se mi vybav\u00ed na\u0161e prvn\u00ed polibky a setk\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
„To teda,“ usm\u011bju se. „Ale j\u00e1 tebe mnohem, mnohem, mnohem v\u00edc,“ \u0161\u0165ouchnu nosem jemn\u011b do jeho tv\u00e1\u0159e, abych si vy\u017e\u00e1dal n\u011bjak\u00e9 polibky.<\/p>\n

Sklonil ke mn\u011b hlavu a chytnul m\u011b jemn\u011b za bradu. N\u011b\u017en\u011b m\u011b pol\u00edbil i s jazykem a zavrn\u011bl. T\u011blem mi okam\u017eit\u011b prob\u011bhl ten dokonal\u00fd sign\u00e1l, p\u0159i kter\u00e9m se mi postavily chloupky na rukou, \u017ealudek mi ud\u011blal kotrmelec a v podb\u0159i\u0161ku se mi usadilo zn\u00e1m\u00e9 horko. Trochu jsem se zachv\u011bl, bezbrann\u011b vydechl a odevzdal se mu, jako tomu bylo poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e si m\u011b takhle dr\u017eel. Sjel mi dlan\u011bmi na bedra a p\u0159itiskl si m\u011b na sebe. Jen co dostal \u0161anci, pol\u00edbil m\u011b znovu. Pozvolna se mi do rt\u016f vp\u00edjel tak, \u017ee m\u011b za\u010dal l\u00edbat. Jazyk propletl s t\u00edm m\u00fdm a mazliv\u011b jej po\u0161\u0165uchoval a hladil. Prsty m\u011b p\u0159i tom v\u0161em na bedrech hladil a ob\u010das sjel a\u017e na zadek, kter\u00fd v dlan\u00edch stiskl. To jsem poka\u017ed\u00e9 vzru\u0161en\u011b zafun\u011bl nosem a nam\u00e1\u010dkl se k n\u011bmu je\u0161t\u011b v\u00edc, a\u010dkoli u\u017e to ani ne\u0161lo. Probouzel ve mn\u011b chut\u011b a touhy, kter\u00e9 nedok\u00e1zal nikdo jin\u00fd ani naj\u00edt. On je nejen na\u0161el, on je i probouzel a pot\u00e9 uspokojoval. V\u011bd\u011bl, kdo jsem a co m\u00e1m r\u00e1d, stejn\u011b tak jako to j\u00e1 v\u011bd\u011bl o n\u011bm. V tomto sm\u011bru jsme se naprosto dopl\u0148ovali jako kusy skl\u00e1da\u010dky. Netrvalo to p\u0159\u00edli\u0161 dlouho a kone\u010dky jeho prst\u016f jsem zac\u00edtil pod tri\u010dkem. Na okam\u017eik se mi odtrhl od rt\u016f, zhluboka se nadechl. Zat\u00e1hl b\u0159\u00ed\u0161ko a jazykem mi obkrou\u017eil rty.<\/p>\n

„\u2026mmmh,“ oddechl, zaj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc mi d\u00e1l pod tri\u010dko. Uuuhh, tohle mi ned\u011blej, l\u00e1sko.<\/em><\/div>\n

„Jestli bude\u0161 pokra\u010dovat,“ vydechnu a bezmocn\u011b p\u0159iv\u0159u o\u010di, „tak cestuj\u00edc\u00ed za\u017eij\u00ed p\u011bkn\u00fd turbulence,“ skousnu si ret.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? A pro\u010d? Z \u010dehopak, hm?“ zeptal se \u0161eptem, p\u0159i\u010dem\u017e mi mezi rty nas\u00e1l u\u0161n\u00ed lal\u016f\u010dek. Jak j\u00e1 miluju tyhle n\u011b\u017enosti.<\/em><\/div>\n
„Mmhh,“ pohlad\u00edm ho po ou\u0161ku a p\u0159ivinu se k n\u011bmu. „Netrap m\u011b, l\u00e1sko.“<\/div>\n
S \u00fasm\u011bvem m\u011b pol\u00edb\u00ed a zvedne ruce na znamen\u00ed nevinnosti. Brou\u010dek m\u016fj, n\u011bkdy bych ho fakt se\u017eral.<\/em><\/div>\n
„No jo, ty se\u0161 nevinn\u00fd asi tak jako Marilyn Monroe,“ zasm\u011bju se. Chyt\u00edm mezi prsty l\u00e1tku jeho trika a za\u010dnu ho hrnout nahoru.<\/div>\n
„Co m\u00e1m spole\u010dn\u00e9ho s Marilyn?“ podzvedne t\u00e1zav\u011b obo\u010d\u00ed. Pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i a po o\u010dku pak sleduje, jak mu vyhrnuju tri\u010dko.<\/div>\n
„Jsi stejn\u011b sexy, brou\u010dku,“ brouknu s \u00fasm\u011bvem a p\u0159et\u00e1hnu mu ho p\u0159es hlavu.<\/div>\n
„Ale, ale, ne\u0159\u00edkal jsi p\u00e1r pusinek, hm?“ oddechne a usm\u011bje se. V\u0161ak je\u0161t\u011b bude\u0161 prosit.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, promi\u0148,“ \u0161eptnu. Sklop\u00edm pohled a vr\u00e1t\u00edm mu tri\u010dko. Tohle v\u017edycky zabere.<\/em><\/div>\n
„Ah, mysl\u00edm to jen ve srand\u011b. To v\u00ed\u0161, \u017ee mi to nevad\u00ed,“ pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i a s\u00e1m si mou dla\u0148 p\u0159ilo\u017e\u00ed na b\u0159\u00ed\u0161ko. Jako bych to ne\u0159\u00edkal.<\/p>\n

<\/em> „J\u00e1 v\u00edm,“ ucul\u00edm se, a hned ho po n\u011bm n\u011b\u017en\u011b pohlad\u00edm. P\u0159ivinu se k n\u011bmu, vyjedu mu po boku a\u017e na \u017eebra a postav\u00edm se na \u0161pi\u010dky, abych ho mohl pol\u00edbit. On mi to v\u0161ak usnadn\u00ed. S\u00e1m se ke mn\u011b sklon\u00ed a za\u010dne m\u011b znovu tak jemn\u011b l\u00edbat jako p\u0159edt\u00edm. To ho pohlad\u00edm po obna\u017een\u00e9 hrudi u\u017e i druhou rukou a za\u010dnu mu polibky s n\u011bhou opl\u00e1cet. N\u00e1hle se v\u0161ak ozve zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Ah n\u00e9\u2026 To je jako naschv\u00e1l.<\/em> Zklaman\u011b vydechnu a odtrhnu se od n\u011bj.<\/div>\n

„Mhh,“ rychle si m\u011b k sob\u011b je\u0161t\u011b p\u0159it\u00e1hne a dr\u00e1\u017ediv\u011b m\u011b i s jazykem pol\u00edb\u00ed. Sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm zdvihne prost\u0159edn\u00ed\u010dek a u\u017e si m\u011b k sob\u011b tiskne. Mmm, tohle je m\u016fj Bill, kter\u00fdho tak miluju. N\u011b\u017en\u00fd rebel, kter\u00fd na m\u011b ned\u00e1 dopustit.<\/em> Ti\u0161e se mu zasm\u011bju do pusinky, pohlad\u00edm ho po nah\u00fdch boc\u00edch a za\u010dnu ho op\u011bt l\u00edbat. Byl n\u00e1hle tak v\u00e1\u0161niv\u00fd a drz\u00fd. Mezi ka\u017ed\u00fdm polibkem se ozval ten dokonal\u00fd vzru\u0161uj\u00edc\u00ed zvuk, p\u0159i kter\u00e9m si m\u011b k sob\u011b poka\u017ed\u00e9 snad p\u0159itiskl je\u0161t\u011b v\u00edc. Promnul mi v dlan\u00edch zadek a s\u00e1m vzdychl. Klep\u00e1n\u00ed se ov\u0161em ozvalo znovu. To u\u017e se od n\u011bj, a\u010dkoli necht\u011bn\u011b, odtrhnu. Pozvednu obo\u010d\u00ed, co bude d\u00e1l.<\/p>\n

„Vrrr,“ nazna\u010d\u00ed prst\u00edky dr\u00e1pky a zavr\u010d\u00ed. Je\u0161t\u011b m\u011b jednou dlouze pol\u00edbil, ale pot\u00e9 si u\u017e obl\u00e9kl tri\u010dko. „Otravov\u00e9,“ \u0161eptne smutn\u011b a pohlad\u00ed m\u011b je\u0161t\u011b po zadku. Sla\u010fou\u0161ek m\u016fj.<\/em><\/div>\n

„Doma si to vynahrad\u00edme. Stejn\u011b je tu m\u00e1lo m\u00edsta,“ d\u00e1m mu s \u00fasm\u011bvem pusinku a chyt\u00edm se ho za ruku.<\/div>\n
„Jo, jo,“ usm\u011bje se a p\u0159ivine se ke mn\u011b. Pot\u00e9 pomalu odemkne a nahod\u00ed v\u00fdraz, jako by za nic nemohl.<\/div>\n
„I’m sorry. He is sick,“ brouknu jen, kdy\u017e projdeme kolem mu\u017ee, kter\u00fd se na n\u00e1s mra\u010dil. Popostr\u010d\u00edm Billa kup\u0159edu, abychom odtamtud byli co nejd\u0159\u00edve pry\u010d, a vr\u00e1t\u00edme se na sv\u00e1 m\u00edsta. Tentokr\u00e1t v\u0161ak nech\u00e1m k oknu vl\u00e9zt Billa, aby si taky alespo\u0148 na chvilku u\u017eil kr\u00e1sn\u00fd v\u00fdhled, a usad\u00edm se vedle n\u011bj. Hned jsem se k n\u011bmu p\u0159itulil, omotal kolem sebe jeho ruku a dal mu pusinku na krk. St\u00e1le jsem ho u sebe pot\u0159eboval c\u00edtit.<\/p>\n

Takov\u00fd pocit \u0161t\u011bst\u00ed u\u017e jsem nem\u011bl stra\u0161n\u011b dlouho. Napln\u011bn l\u00e1skou takov\u00fdm zp\u016fsobem, jako jsem te\u010f, jsem byl naposled jen v den, kdy m\u011b po\u017e\u00e1dal o ruku, a pot\u00e9 kdy\u017e jsme si \u0159ekli sv\u00e9 ano. Jinak je to ale dlouh\u00e1 tmav\u00e1 cesta. N\u00e1hle jako by se nade mnou snad rozsv\u00edtilo slunce a sv\u00fdmi paprsky do m\u011b znovu vyp\u00e1lilo v\u0161echnu onu l\u00e1sku, kterou jsem k n\u011bmu v\u017edy c\u00edtil. Nejde ani slovy popsat, jak je ten cit moment\u00e1ln\u011b siln\u00fd.<\/em> Hladil m\u011b, tulil se ke mn\u011b a u\u017e\u00edval si zjevn\u011b m\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti. Jeho t\u0159es ustal. Po chvilce ke mn\u011b vzhl\u00e9dl.<\/div>\n

„Moc d\u011bkuju\u2026 J\u00e1\u2026 p\u0159eju si, aby to takhle bylo u\u017e napo\u0159\u00e1d. Chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee t\u011b moc miluju, medv\u00eddku,“ \u0159\u00edkal zcela v\u00e1\u017en\u011b. Celou dobu mi \u0159\u00edk\u00e1, jak moc m\u011b miluje, ale jako bych a\u017e te\u010f za\u010dal vn\u00edmat pravou v\u00e1hu t\u011bchto slov. Moc to pro m\u011b znamen\u00e1.<\/em><\/div>\n
„P\u0159eju si to sam\u00e9 a pevn\u011b v to v\u011b\u0159\u00edm. Te\u010f u\u017e bude dob\u0159e,“ usm\u011bju se na n\u011bj zjihle a n\u011b\u017en\u011b ho pol\u00edb\u00edm. „Taky t\u011b moc miluju, brou\u010dku.“<\/div>\n
Naprosto oddan\u011b se ke mn\u011b p\u0159ivine a zavrt\u00e1 se mi do n\u00e1ru\u010de. „Bude\u0161 se mnou je\u0161t\u011b koukat ven?“ p\u00edpne pak s \u00fasm\u011bvem. „Je to tak n\u00e1dhern\u00fd a romantick\u00fd.“<\/div>\n
„Je tam tma a nic romantick\u00fdho na tom neshled\u00e1v\u00e1m, ale kdy\u017e si to p\u0159eje\u0161, tak ti to slunce klidn\u011b rozsv\u00edt\u00edm,“ po\u0161ept\u00e1m s \u00fasm\u011bvem. Pol\u00edb\u00edm ho na krk a za\u010dnu se s n\u00edm d\u00edvat z ok\u00e9nka, p\u0159i\u010dem\u017e propletu na\u0161e prsty na rukou.<\/p>\n

autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010d\u00edst cel\u00e9 statistika autor: Mischy & Turmawenne BILL T\u00edmto zp\u016fsobem ov\u0161em bohu\u017eel prob\u00edhal t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd let. Asi a\u017e po nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 p\u016flhodin\u011b Tom sklopil hlavu. Zahl\u00e9dl jsem, jak p\u0159ep\u00ednal na iPhonu p\u00edsni\u010dky. Necht\u011bl jsem b\u00fdt neslu\u0161n\u00fd, ale tro\u0161ku jsem mu nahl\u00e9dl na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[555],"tags":[],"class_list":["post-4925","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-our-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4925","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4925"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4925\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4925"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4925"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4925"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}