{"id":493,"date":"2018-07-21T16:00:00","date_gmt":"2018-07-21T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=488"},"modified":"2018-07-21T16:00:00","modified_gmt":"2018-07-21T15:00:00","slug":"the-laugh-that-brought-them-back-together-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/07\/21\/the-laugh-that-brought-them-back-together-10\/","title":{"rendered":"The Laugh That Brought Them Back Together 10."},"content":{"rendered":"
autor: Valecita<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

Skupinov\u00e9 setk\u00e1n\u00ed<\/strong><\/div>\n

\n

Bill se sm\u00e1l Georgovu vtipu spole\u010dn\u011b s ostatn\u00edmi v m\u00edstnosti. On, Tom, Georg a Gustav sed\u011bli pozd\u011bji toho dne v Tomov\u011b ob\u00fdvac\u00edm pokoji s pivem v ruce a n\u011bjak\u00fdm ob\u010derstven\u00edm. N\u00e1lada byla definitivn\u011b lep\u0161\u00ed a to Toma trochu uklidnilo.<\/p><\/div>\n

Gustav se napil sv\u00e9ho piva a posadil se na gau\u010d. „Vy dva m\u00e1te \u00fapln\u011b stejn\u00fd sm\u00edch,“ okomentoval sm\u011brem ke dvoj\u010dat\u016fm.<\/div>\n
Tom z\u010dervenal. Sed\u011bl vedle Billa \u010delem ke druh\u00fdm dv\u011bma kluk\u016fm sed\u00edc\u00edm naproti nim, s konferen\u010dn\u00edm stolkem mezi nimi. „Jo, j\u00e1 v\u00edm.“<\/div>\n
Georg se zasm\u00e1l. „T\u00edm to taky cel\u00e9 za\u010dalo, v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Gustav se zamra\u010dil. „Co\u017ee? Dob\u0159e, \u0159ekn\u011bte mi cel\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh. Vy dva jste se setkali, proto\u017ee jste se sm\u00e1li?“<\/div>\n
\n

Bill zavrt\u011bl hlavou a nakonec promluvil. Toho ve\u010dera toho p\u0159\u00edli\u0161 nenamluvil. Ale nyn\u00ed vykl\u00e1dal p\u0159\u00edb\u011bh o tom, jak se on a Tom kone\u010dn\u011b setkali. Tom se na n\u011bj jen d\u00edval, zcela pohlcen\u00fd zp\u016fsobem, jak\u00fdm se rty jeho dvoj\u010dete pohybovaly, zat\u00edmco mluvil, jak gestikuloval rukama a zd\u016fraz\u0148oval tak sv\u00e1 slova.<\/p><\/div>\n

Ale kdy\u017e Bill \u0159ekl, \u017ee je \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee jej Tom hledal, a jak moc m\u00e1 Toma r\u00e1d, jak moc ho u\u017e te\u010f miluje, Tom se m\u00e1lem zadusil, rozka\u0161lal se a siln\u011b z\u010dervenal.<\/div>\n
Bill ho miluje.<\/div>\n
Bill ho miluje<\/em>.<\/div>\n
Gustav se na Toma pod\u00edval se zmaten\u00fdm zamra\u010den\u00edm a Georg na n\u011bj vykulil o\u010di. „Hej, tady m\u00e1\u0161,“ \u0159ekl Georg a podal mu sklenici piva, kterou Tom vd\u011b\u010dn\u011b p\u0159ijal a dlouze se napil, neodva\u017eoval se na nikoho pod\u00edvat, nato\u017e na sv\u00e9ho bratra.<\/div>\n
\n

„Co to\u2026?“ Zeptal se Gustav, a Tom jen zavrt\u011bl hlavou.<\/p><\/div>\n

„Sorry, \u0161patn\u00fd otvor,“ vysv\u011btlil Tom, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee to byla le\u017e. Bill ho miluje<\/em>. Samoz\u0159ejm\u011b, nebylo to tak, \u017ee by do n\u011bj byl Bill zamilovan\u00fd<\/em>, Bill to myslel jin\u00fdm zp\u016fsobem, ale i p\u0159esto, Tom si nemyslel, \u017ee po pouh\u00fdch n\u011bkolika dnech, kdy Billa na\u0161el, tato slova zazn\u00ed.<\/div>\n
Vzhl\u00e9dl, aby se – nesm\u011ble – pod\u00edval na sv\u00e9 dvoj\u010de, a hru\u010f se mu sev\u0159ela nad Billov\u00fdm zmaten\u00fdm a t\u00e9m\u011b\u0159 provinil\u00fdm v\u00fdrazem. „Tome?“<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 mi pomoct p\u0159in\u00e9st n\u011bjak\u00e9 v\u011bci z kuchyn\u011b?“ Vyhrkl Tom d\u0159\u00edv, ne\u017e se dok\u00e1zal zastavit.<\/div>\n
Bill se zamra\u010dil a p\u0159ik\u00fdvl. N\u00e1sledoval Toma do kuchyn\u011b, a Tom zam\u00ed\u0159il rovnou k lednici, odkud vyt\u00e1hl n\u011bkolik piv. „Tome?“<\/div>\n
Tom se oto\u010dil \u010delem k Billovi, v\u0161iml si, jak bl\u00edzko u sebe jsou. „Ty m\u011b miluje\u0161?“ Zeptal se, a okam\u017eit\u011b cht\u011bl s\u00e1m sebe pl\u00e1cnout. Slova unikala z jeho \u00fast d\u0159\u00edv, ne\u017e jeho mozek stihl jeho jazyk zastavit.<\/div>\n
\n

„No,“ za\u010dal Bill a sklopil pohled, vlasy mu zakryly tv\u00e1\u0159. „Jo.“ Vzhl\u00e9dl a Tom vid\u011bl, jak jeho tv\u00e1\u0159 z\u010dervenala. „Toti\u017e\u2026“ odml\u010del se a oto\u010dil hlavu, aby z\u00edral na st\u011bnu p\u0159ed sebou. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to jen p\u00e1r dn\u00ed, co jsme\u2026 co jsi m\u011b na\u0161el, ale c\u00edt\u00edm\u2026“<\/p><\/div>\n

Tom rozt\u0159esen\u011b vydechl, a pokud to v\u016fbec bylo mo\u017en\u00e9, je\u0161t\u011b v\u00edce se k Billovi p\u0159ibl\u00ed\u017eil. Vzal ho za ruku a ten n\u00e1hl\u00fd pohyb Billa p\u0159inutil zalapat po dechu. „Ano?“<\/div>\n
„Jsi m\u016fj bratr,“ za\u0161eptal Bill. Zn\u011blo to napjat\u011b, nejist\u011b. „Miluju t\u011b, proto\u017ee jsi m\u016fj bratr.“ Vzdychl a pod\u00edval se Tomovi do o\u010d\u00ed, st\u00e1le se p\u0159itom \u010dervenal. „M\u00e1me takov\u00e9 \u00fa\u017easn\u00e9 spojen\u00ed. Je to, jako bych t\u011b znal cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot, jako bychom v\u016fbec nikdy nebyli rozd\u011bleni.“<\/div>\n
Tom vydechl vzduch, o kter\u00e9m ani nev\u011bd\u011bl, \u017ee ho zadr\u017eoval, a jemn\u011b bratrovu ruku stiskl. „Jo.“ N\u011bkde uvnit\u0159 poc\u00edtil zklam\u00e1n\u00ed. Bill pr\u00e1v\u011b \u0159ekl, \u017ee ho miluje, proto\u017ee jsou brat\u0159i. I p\u0159esto ta slova zn\u011bla tak sladce a pravdiv\u011b, \u017ee si Tom nemohl pomoct a c\u00edtil, jak se mu zat\u0159epetal \u017ealudek.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„A j\u00e1 nev\u00edm. Je to, jako bych to tak c\u00edtil v\u017edycky.“ Bill se trochu o\u0161il, jeho chodidla pouze v pono\u017ek\u00e1ch se pohybovala po podlaze. „Dokonce i kdy\u017e jsem nev\u011bd\u011bl, \u017ee existuje\u0161, tak trochu jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee mi n\u011bco chyb\u00ed. A pak jsi m\u011b na\u0161el,“ \u0159ekl, a pak se na chv\u00edli odml\u010del. Zvedl volnou ruku k jednomu z Tomov\u00fdch dred\u016f a sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi prsty p\u0159es n\u011bj p\u0159ejel. „A te\u010f je to prost\u011b tak ohromuj\u00edc\u00ed. Pomalu si na tu my\u0161lenku za\u010d\u00edn\u00e1m zvykat a te\u010f\u2026 J\u00e1 nev\u00edm. Prost\u011b jen v\u00edm, \u017ee t\u011b miluju,“ dokon\u010dil \u0161eptem.<\/div>\n
Tom c\u00edtil, jak se mu sev\u0159el \u017ealudek. M\u011bl pocit, jako by tato chv\u00edle m\u011bla b\u00fdt zakon\u010dena polibkem, ale nebyl tak kur\u00e1\u017en\u00fd. Nam\u00edsto toho zru\u0161il tu malou vzd\u00e1lenost mezi nimi a polo\u017eil tv\u00e1\u0159 na Billovo rameno, vdechoval jeho chlapeckou, p\u0159esto sladkou v\u016fni z jeho krku. „J\u00e1 t\u011b taky miluju,“ za\u0161eptal a doufal, \u017ee jeho slova nezn\u011bla p\u0159\u00edli\u0161 pr\u016fhledn\u011b.<\/div>\n
\n

Bill pustil Tom\u016fv dred i jeho ruku a sev\u0159el Toma v pevn\u00e9m a h\u0159ejiv\u00e9m objet\u00ed, kter\u00e9 Tom op\u011btoval. „V\u0161echno se d\u011bje tak rychle,“ za\u0161eptal Bill a trochu posko\u010dil, kdy\u017e se z ob\u00fdvac\u00edho pokoje ozval Georg\u016fv bur\u00e1civ\u00fd sm\u00edch.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a p\u0159ejel sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi, t\u0159esouc\u00edmi se prsty p\u0159es Billova z\u00e1da.<\/div>\n
„Je tohle pro tebe divn\u00e9?“ Zeptal se Bill a zabo\u0159il nos do Tomova krku.<\/div>\n
Tom se zachv\u011bl. „Ne, je to dobr\u00e9,“ \u0159ekl bez velk\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Billovy prsty na jeho t\u011ble byly jako ohe\u0148 a Tom si p\u0159\u00e1l, aby Georg s Gustavem nebyli v tuto chv\u00edli ve stejn\u00e9m dom\u011b. Necht\u011bl nic v\u00edc, ne\u017e jen j\u00edt do sv\u00e9ho pokoje a p\u0159itulit se k t\u011blu sv\u00e9ho dvoj\u010dete, c\u00edtit to horko a jemnou k\u016f\u017ei jeho pa\u017e\u00ed kolem sebe, stejn\u011b jako to c\u00edtil pr\u00e1v\u011b te\u010f. „Pro tebe ano?“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou. „Opravdu ne. Nen\u00ed to tak, \u017ee bych byl na to \u00fapln\u011b zvykl\u00fd, ale\u2026“ odml\u010del se. „Nechci, aby to mezi n\u00e1mi bylo divn\u00e9. Takhle se mi to l\u00edb\u00ed.“<\/div>\n
\n

Tom p\u0159ik\u00fdvl a p\u0159itiskl se k Billovi bl\u00ed\u017e, a mohl by p\u0159\u00edsahat, \u017ee c\u00edtil tlukot Billova srdce. „Nikdy to nebude divn\u00e9.“<\/p><\/div>\n

„Tome! P\u0159ines dal\u0161\u00ed \u010dipsy!“ Ozval se hlasit\u011b Gustav\u016fv hlas.<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161t,“ uti\u0161il Gustava Georg a Tom zaslechl n\u011bjak\u00e9 \u0161ept\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Doufal, \u017ee Georg nic ne\u0159ekne, jinak by ho musel zab\u00edt a on si necht\u011bl zni\u010dit sv\u016fj zadn\u00ed dvorek t\u00edm, \u017ee by tam musel poh\u0159b\u00edt jeho t\u011blo. V\u011bd\u011bl, \u017ee krev se z oble\u010den\u00ed dost\u00e1v\u00e1 t\u011b\u017eko.<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b se nad sv\u00fdmi my\u0161lenkami zasm\u00e1l, a\u017e Bill posko\u010dil. Tom vzhl\u00e9dl spolu s Billem, a jejich nosy se srazily. Tom se sna\u017eil udr\u017eet sv\u00e9 o\u010di na Billov\u00fdch, opravdu ano, ale st\u00e1le mu ut\u00edkaly dol\u016f k jeho rt\u016fm. Bylo by to tak jednoduch\u00e9, jen se naklonit a ty rty pol\u00edbit, pomyslel si Tom, ale byl zamrzl\u00fd na m\u00edst\u011b. C\u00edtil, jak se Billova ruka pohybuje vzh\u016fru a\u017e k zadn\u00ed stran\u011b jeho krku a krev mu ztuhla v \u017eil\u00e1ch, srdce mu v hrudi siln\u011b bu\u0161ilo. Zav\u0159el o\u010di a u\u017e se chystal sv\u00e9mu poku\u0161en\u00ed kone\u010dn\u011b podlehnout, kdy\u017e c\u00edtil, jak Billova ruka zmizela. Tom otev\u0159el o\u010di a zadr\u017eel dech.<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 u\u017e maj\u00ed hlad,“ za\u0161eptal Bill.<\/div>\n
\n

Tom p\u0159ik\u00fdvl, c\u00edtil se provinile a hloup\u011b, a Billa pustil. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee byl jen zlomek vte\u0159iny od pol\u00edben\u00ed sv\u00e9ho dvoj\u010dete. „Jo,“ \u0159ekl a popadl piva, kter\u00e1 p\u0159edt\u00edm vyt\u00e1hl z lednice, a bal\u00edk \u010dips\u016f z kuchy\u0148sk\u00e9 linky. „Tak poj\u010fme,“ \u0159ekl ti\u0161e a roze\u0161el se k ob\u00fdvac\u00edmu pokoji, ale byl zastaven Billovou rukou, kter\u00e1 mu zatahala za pa\u017ei.<\/p><\/div>\n

Bill p\u0159i\u0161el bl\u00ed\u017e a rychle Toma pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159. „Tak poj\u010fme,“ za\u0161eptal a vy\u0161el z kuchyn\u011b, Toma nechal st\u00e1t za sebou, siln\u011b se \u010dervenaj\u00edc\u00edho. Po chv\u00edli p\u0159inutil sv\u00e9 nohy k pohybu a roze\u0161el se.<\/div>\n
\n

„Bo\u017ee, co v\u00e1m trvalo tak dlouho? To jste tam ty brambory na \u010dipsy teprve p\u011bstovali, nebo co?“ Popichoval je Georg.<\/p><\/div>\n

„Jako bych snad marnil sv\u016fj \u010das, abych n\u011bco takov\u00e9ho pro tebe<\/em> d\u011blal,“ \u0159ekl Tom a hodil bal\u00ed\u010dek \u010dips\u016f Georgov\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n
Georg na\u0161pulil rty a pozvedl obo\u010d\u00ed. „No, vsad\u00edm se, \u017ee jste d\u011blali n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho,“ \u0159ekl v\u011bdouc\u00edm hlasem.<\/div>\n
Tom se posadil na gau\u010d vedle Billa, kter\u00fd vypadal tak mal\u00fd a plach\u00fd. „Jo, pov\u00eddat si se sv\u00fdm bratrem je d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e muset poslouchat tebe,“ \u0159ekl s \u00fa\u0161klebkem, a\u010dkoliv se p\u0159itom \u010dervenal.<\/div>\n
Co nevid\u011bl, bylo, \u017ee Bill se \u010derven\u00e1 taky.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

„V\u00ed\u0161 jist\u011b, \u017ee tady nechce\u0161 z\u016fstat? M\u00e1m pokoj pro hosty,“ nab\u00edzel Tom Gustavovi, kter\u00fd zavt\u011bl hlavou.<\/p><\/div>\n

„To je v pohod\u011b. U\u017e jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee z\u016fst\u00e1v\u00e1m u tety, tak\u017ee opravdu, ned\u011blej si starosti. Nejsp\u00ed\u0161 u\u017e na m\u011b \u010dek\u00e1, a\u017e se vr\u00e1t\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Gustav a kr\u00e1tce Toma objal. M\u016f\u017eeme se sej\u00edt zase z\u00edtra, jestli chce\u0161. D\u00e1t si ob\u011bd. Georg a Bill se m\u016f\u017eou p\u0159idat taky,“ nab\u00eddl a pod\u00edval se na Georga, kter\u00fd se lou\u010dil s Billem. V\u0161ichni st\u00e1li v otev\u0159en\u00fdch vstupn\u00edch dve\u0159\u00edch, dva z nich p\u0159ipraveni odej\u00edt a zam\u00ed\u0159it dom\u016f. Cel\u00fd ve\u010der byl p\u0159\u00edjemn\u00fd, snadn\u00fd, opravdu, a Tom byl r\u00e1d, \u017ee nikdo ne\u0159ekl nic o tom, \u017ee byl s Billem v kuchyni p\u0159\u00edli\u0161 dlouho.<\/div>\n
„To zn\u00ed dob\u0159e. Zavol\u00e1m ti,“ \u0159ekl Tom a usm\u00e1l se na sv\u00e9ho kamar\u00e1da. „M\u016f\u017eeme si zaj\u00edt na pivo nebo n\u011bco takov\u00e9ho.“<\/div>\n
Georg se zamra\u010dil. „Ne b\u011bhem ob\u011bda, vole. Nechci, abys pracoval opil\u00fd.“<\/div>\n
Tom se rozesm\u00e1l. „Z jednoho piva se neopiju.“<\/div>\n
„O tom si promluv\u00edme,“ \u0159ekl Georg a zazubil se. „Bille, se\u0161 si jist\u00fd, \u017ee nechce\u0161 odv\u00e9zt dom\u016f?“<\/div>\n
Bill v\u011bnoval Gustavovi rychl\u00e9, rozpa\u010dit\u00e9 objet\u00ed a zavrt\u011bl hlavou. „Ne, to je v pohod\u011b. M\u016fj byt nen\u00ed daleko. Ale d\u00edky. Nav\u00edc mysl\u00edm, \u017ee je\u0161t\u011b na p\u00e1r minut z\u016fstanu s Tomem. Pom\u016f\u017eu mu uklidit a tak.“<\/div>\n
\n

„Ty m\u00e1\u0161 tak hodn\u00e9ho bratra,“ \u0159ekl Georg s \u00fa\u0161klebkem.<\/p><\/div>\n

Tom si odfrkl. „A tak nepo\u0159\u00e1dn\u00e9 p\u0159\u00e1tele, kte\u0159\u00ed po sob\u011b neum\u00ed uklidit.“<\/div>\n
„Tys nab\u00eddl sv\u016fj d\u016fm,“ pouk\u00e1zal Gustav.<\/div>\n
„Vole, Georg m\u011b p\u0159inutil.“<\/div>\n
Bill se rozesm\u00e1l a popl\u00e1cal Toma po rameni. „Neboj se, mn\u011b nevad\u00ed ti pomoct.“<\/div>\n
Georg se na Toma u\u0161kl\u00edbl, v\u011bdoucn\u011b, a Tom ho cht\u011bl vystr\u010dit ze dve\u0159\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e \u0159ekne cokoliv stupidn\u00edho. „Jo, no. Byl to b\u00e1je\u010dn\u00fd ve\u010der. Uvid\u00edme se, kluci, z\u00edtra,“ \u0159ekl Tom sp\u011b\u0161n\u011b a vystr\u010dil sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele ze dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
\n

„No,“ \u0159ekl Tom s povzdechem, jakmile Georg s Gustavem ode\u0161li a on zav\u0159el dve\u0159e. Pod\u00edval se na sv\u00e9 dvoj\u010de a ol\u00edzl si rty, srdce se mu na okam\u017eik zaseklo a\u017e v krku. „Opravdu nemus\u00ed\u0161 z\u016fst\u00e1vat a ukl\u00edzet, j\u00e1 to zvl\u00e1dnu.“<\/p><\/div>\n

Bill pot\u0159\u00e1sl hlavou a usm\u00edval se. „U\u017e jsem ti \u0159\u00edkal, mn\u011b to nevad\u00ed.“<\/div>\n
„Prost\u011b to uklid\u00edm z\u00edtra r\u00e1no, ne\u017e p\u016fjdu do pr\u00e1ce,“ vzdychl Tom a p\u0159esunul se ke gau\u010di, Bill jej n\u00e1sledoval a oba se posadili vedle sebe.<\/div>\n
„D\u00edky za v\u0161echno,“ za\u0161eptal Bill a posunul se, aby si polo\u017eil hlavu na Tomovu hru\u010f, p\u0159itulil se k n\u00ed svou tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
Tom c\u00edtil, jak se mu sev\u0159ely b\u0159i\u0161n\u00ed svaly z pocitu Billa p\u0159itulen\u00e9ho k n\u011bmu. Rozt\u0159esen\u011b zvedl ruku k Billov\u00fdm vlas\u016fm a c\u00edtil, jak jemn\u00e9 jsou mezi jeho prsty. „Nemus\u00ed\u0161 mi d\u011bkovat,“ \u0159ekl ti\u0161e.<\/div>\n
\n

Bill se zamra\u010dil. „Srdce ti bu\u0161\u00ed tak rychle,“ poznamenal, a Tom c\u00edtil, jak mu ztuhla krev v \u017eil\u00e1ch. Bill vzhl\u00e9dl, nosem \u0161\u0165ouchl do Tomovy brady. „Je ti dob\u0159e?“<\/p><\/div>\n

„Jo, je mi skv\u011ble,“ zalhal Tom. Ve skute\u010dnosti se mu cht\u011blo um\u0159\u00edt. Jeho t\u011blo jej prozrazovalo, ani\u017e by o tom v\u011bd\u011bl. A srde\u010dn\u00ed rytmus nebylo n\u011bco, co by mohl kontrolovat, bohu\u017eel.<\/div>\n
Bill p\u0159esunul dla\u0148 na Tomovu hru\u010f a p\u0159itiskl ji tam. „Chce\u0161 si j\u00edt lehnout? M\u016f\u017eu odej\u00edt.“<\/div>\n
Tom rychle zavrt\u011bl hlavou a okam\u017eit\u011b toho pohybu zalitoval. „Ne, je mi fajn. Opravdu, z\u016fsta\u0148.“<\/div>\n
Billovo zamra\u010den\u00ed se zjemnilo a on p\u0159ik\u00fdvl, polo\u017eil hlavu zp\u00e1tky na Tomovu hru\u010f a ruku na jeho b\u0159icho. „Dnes v noci?“ Zeptal se Bill \u0161eptem.<\/div>\n
„Jestli chce\u0161,“ \u0159ekl Tom, jeho hlas byl rozt\u0159esen\u00fd a nejist\u00fd.<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1\u0161 mi r\u00e1no k\u00e1vu?“ Zeptal se Bill s \u00fasm\u011bvem a stiskl sv\u00e9 sev\u0159en\u00ed kolem Tomova pasu.<\/div>\n
Tom zav\u0159el o\u010di. „Ud\u011bl\u00e1m ti cokoliv, co bude\u0161 cht\u00edt.“<\/div>\n
\n

Bill zabroukal a Tom si byl jist\u00fd, \u017ee p\u0159esn\u011b v tom okam\u017eiku tu bitvu prohraje. Pot\u0159eboval se sebrat. „Tak poj\u010fme sp\u00e1t,“ \u0159ekl Bill. Pustil sv\u00e9 dvoj\u010de a vstal, prot\u00e1hl si ruce nad hlavou, tri\u010dko mu povyjelo vzh\u016fru a odhalilo kousek k\u016f\u017ee. Tomovy o\u010di doputovaly k tetov\u00e1n\u00ed, o kter\u00e9m nev\u011bd\u011bl, ke hv\u011bzd\u011b.<\/p><\/div>\n

„Ty m\u00e1\u0161 tetov\u00e1n\u00ed?“ Zeptal se Tom, a v duchu s\u00e1m sebe pl\u00e1cnul. Te\u010f bude jasn\u00e9, \u017ee z\u00edral.<\/div>\n
Bill spustil ruce a pod\u00edval se dol\u016f, povyt\u00e1hl tri\u010dko vzh\u016fru a kalhoty n\u00ed\u017e. „Ach, tohle? To jsem si nechal ud\u011blat, kdy\u017e mi bylo \u0161estn\u00e1ct.“<\/div>\n
Tom m\u011bl n\u00e1hle plnou pusu slin. To, jak Bill vystavoval svou k\u016f\u017ei a jak mu vystupovala ky\u010deln\u00ed kost, bylo t\u00e9m\u011b\u0159 dost na to, aby to cht\u011bl Tom v tu chv\u00edli ol\u00edznout. „L\u2026 l\u00edb\u00ed se mi to,“ vykoktal Tom.<\/div>\n
Bill se usm\u00e1l. „M\u00e1m i dal\u0161\u00ed,“ \u0159ekl a oto\u010dil se k Tomovi bokem. Vyt\u00e1hl si tri\u010dko vzh\u016fru a odhalil tak rozs\u00e1hl\u00e9 tetov\u00e1n\u00ed s podivn\u00fdm vzorem a textem. Tom cht\u011bl obt\u00e1hnout ka\u017ed\u00e9 p\u00edsmeno sv\u00fdmi prsty a jazykem.<\/div>\n
\n

„To je\u2026“ Za\u010dal Tom, ale nedokon\u010dil to. Ztr\u00e1cel kontrolu. Bill musel sv\u00e9 tri\u010dko st\u00e1hnout dol\u016f, jinak na n\u011bj Tom sko\u010d\u00ed. „Tam to muselo\u2026“<\/p><\/div>\n

„Bolet? Jako \u010dert,“ \u0159ekl Bill s \u00fasm\u011bvem. „Nechal jsem si to ud\u011blat minul\u00fd rok. St\u00e1lo to cel\u00e9 jm\u011bn\u00ed, ale miluju to. Je to te\u010f moje obl\u00edben\u00e9. Spolu s\u2026“ odml\u010del se, pustil tri\u010dko a vyhrnul si ruk\u00e1v sv\u00e9ho \u0161ed\u00e9ho svetru, „\u2026 s t\u00edmhle.“<\/div>\n
„P\u00e1ni, kolik jich m\u00e1\u0161?“ Zeptal se Tom, sna\u017eil se, aby to vypadalo, \u017ee m\u00e1 v\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1jem o skute\u010dnost, \u017ee m\u00e1 Bill tetov\u00e1n\u00ed, ne\u017e o to, \u017ee cht\u011bl Billa cel\u00e9ho sn\u00edst.<\/div>\n
„Jen tyhle t\u0159i. Ale chci jich v\u00edc,“ odpov\u011bd\u011bl Bill.<\/div>\n
\n

Tom p\u0159ik\u00fdvl, naprosto ohromen\u00fd. Jist\u011b, nev\u011bd\u011bl, jak Billovo t\u011blo vypad\u00e1 pod v\u0161\u00edm t\u00edm oble\u010den\u00edm – a\u010dkoliv pr\u00e1v\u011b dostal malou uk\u00e1zku – ale byl si jist\u00fd, \u017ee p\u0159\u00edli\u0161 mnoho inkoustu by zni\u010dilo jeho kr\u00e1su. I p\u0159esto, v rozporu s jeho vlastn\u00edmi my\u0161lenkami Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee tam nen\u00ed nic, co by mohlo ud\u011blat Billa m\u00e9n\u011b kr\u00e1sn\u00fdm.<\/p><\/div>\n

Tom byl v prdeli.<\/div>\n
„Co znamenaj\u00ed?“ Zeptal se zv\u011bdav\u011b.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu ti to \u0159\u00edct n\u011bkdy jindy? Jsem docela unaven\u00fd,“ \u0159ekl Bill tich\u00fdm, omluvn\u00fdm hlasem.<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl a vstal, \u010delem ke sv\u00e9mu dvoj\u010deti. „Jasn\u011b, jasn\u011b.“<\/div>\n
„Dostanu pokoj pro hosty?“ Zeptal se Bill.<\/div>\n
„Jestli chce\u0161,“ \u0159ekl Tom s pokr\u010den\u00edm ramen. „Nebo m\u016f\u017ee\u0161 sp\u00e1t v moj\u00ed posteli.“<\/div>\n
„S tebou?“<\/div>\n
Tomovi se lahodn\u011b sev\u0159elo srdce. Polkl. „Samoz\u0159ejm\u011b.“<\/div>\n
Bill se zazubil a vzal bratrovu ruku do sv\u00e9, jemn\u011b za ni zatahal. „Dob\u0159e. Tak jdeme.“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl a nechal se odv\u00e9st do sv\u00e9ho pokoje.<\/div>\n
To byl teda ve\u010der.<\/p>\n

<\/div>\n

autor: Valecita<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Valecita Skupinov\u00e9 setk\u00e1n\u00ed Bill se sm\u00e1l Georgovu vtipu spole\u010dn\u011b s ostatn\u00edmi v m\u00edstnosti. On, Tom, Georg a Gustav sed\u011bli pozd\u011bji toho dne v Tomov\u011b ob\u00fdvac\u00edm pokoji s pivem v ruce a n\u011bjak\u00fdm ob\u010derstven\u00edm. N\u00e1lada byla definitivn\u011b lep\u0161\u00ed a to Toma trochu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[700],"tags":[],"class_list":["post-493","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-laugh-that-brought-them-back-together"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/493","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=493"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/493\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=493"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=493"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=493"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}