{"id":4938,"date":"2013-06-16T16:00:00","date_gmt":"2013-06-16T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4923"},"modified":"2013-06-16T16:00:00","modified_gmt":"2013-06-16T15:00:00","slug":"julie-34-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/06\/16\/julie-34-konec\/","title":{"rendered":"Julie 34. (konec)"},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
\u010d\u00edst cel\u00e9<\/a><\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
statistika<\/a>
<\/strong><\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong> Ahojky :).<\/em><\/div>\n
Mysl\u00edm, \u017ee by k posledn\u00edmu d\u00edlu pov\u00eddky pat\u0159ilo \u0159\u00edct n\u011bkolik slov. Takov\u00fdch t\u011bch na rozlou\u010denou, kde bych m\u011bla shrnout v\u0161echno, co m\u011b ke psan\u00ed p\u0159im\u011blo, co mi bylo inspirac\u00ed a co mi pov\u00eddka, jako takov\u00e1, dala.<\/em><\/div>\n
Julie jsem za\u010dala ps\u00e1t p\u0159esn\u011b 4. \u010dervence 2012. Kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1te do kalend\u00e1\u0159e, zjist\u00edte, \u017ee je to n\u011bco p\u0159es rok. I m\u011b samotnou to dost \u0161okovalo :). Je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee jsem m\u00edvala obdob\u00ed, kdy jsem dok\u00e1zala i b\u011bhem roku napsat 12 pov\u00eddek a nyn\u00ed mi trv\u00e1 cel\u00fd jeden rok na vytvo\u0159en\u00ed jedin\u00e9. Mysl\u00edm, \u017ee je to pouze z jedin\u00e9ho d\u016fvodu :).<\/em><\/div>\n
Dosp\u011bla jsem.<\/em><\/div>\n
Nejenom do ur\u010dit\u00e9ho v\u011bku, ale zejm\u00e9na psychicky, emo\u010dn\u011b, a spole\u010dn\u011b se mnou se vyv\u00edjel i styl m\u00e9ho psan\u00ed. Nebudu jmenovat kolik skv\u011bl\u00fdch autor\u016f nebo kn\u00ed\u017eek mi bylo inspirac\u00ed, p\u0159esto m\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee Julie, jako m\u00e1 25. dokon\u010den\u00e1 pov\u00eddka, je pro m\u011b tou nejmilovan\u011bj\u0161\u00ed a je m\u00e9mu srdci nejbli\u017e\u0161\u00ed. Nedok\u00e1zala bych ani popsat, kolik mi pov\u00eddka dala, kolik jsem do n\u00ed j\u00e1 sama vlo\u017eila a kolik v\u011bc\u00ed, jsem si p\u0159i psan\u00ed uv\u011bdomila.<\/p>\n

Bude pro m\u011b hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 lou\u010dit se s Billem, kter\u00fd byl takov\u00fdm pov\u00eddkov\u00fdm odrazem m\u011b samotn\u00e9. S malou Juli\u00ed a jej\u00ed nekone\u010dnou l\u00e1skou ke kachn\u00e1m, s Tomem, kter\u00fd by za ty dva polo\u017eil i sv\u016fj \u017eivot. Tak\u00e9 mi bude moc chyb\u011bt Bill\u016fv d\u011bde\u010dek Filip, jeho nesm\u00edrn\u00e1 moudrost a z\u00e1liba v um\u011bn\u00ed, a tak\u00e9 Sylvie, kter\u00e1 byla mo\u017en\u00e1 tro\u0161ku v pozad\u00ed, ale byla d\u016fle\u017eit\u00fdm op\u011brn\u00fdm bodem jeho \u017eivota.<\/em><\/div>\n

Je skute\u010dn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee jsem se do t\u011bch postav dovedla natolik v\u017e\u00edt, \u017ee je te\u010f hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 dopsat tato slova, za n\u00e1zev pov\u00eddky p\u0159ipsat velik\u00fdm KONEC a vrhnout se zase do n\u011b\u010deho jin\u00e9ho. Julie mi bude moc chyb\u011bt a douf\u00e1m, \u017ee dal\u0161\u00ed pov\u00eddkou op\u011bt posunu sv\u00e9 psan\u00ed zase o kousek d\u00e1l a \u017ee vytvo\u0159\u00edm p\u0159\u00edb\u011bh, se kter\u00fdm se mi op\u011bt nebude cht\u00edt lou\u010dit.<\/p>\n

Je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e V\u00e1s kone\u010dn\u011b p\u0159estanu zdr\u017eovat sv\u00fdm projevem a nech\u00e1m V\u00e1s u\u017e\u00edt si posledn\u00ed d\u00edl, bych cht\u011bla pod\u011bkovat v\u0161em. Nejenom t\u011bm neuv\u011b\u0159iteln\u00fdm lidem, kte\u0159\u00ed pov\u00eddku soustavn\u011b komentovali a d\u011blali mi t\u00edm obrovskou radost, ale tak\u00e9 t\u011bm, kte\u0159\u00ed ji \u010detli a nikdy k n\u00ed nep\u0159ipsali ani jedin\u00e9 slovo :).<\/em><\/div>\n

Mo\u017en\u00e1 jste o\u010dek\u00e1vali jin\u00fd konec, ale j\u00e1 jsem to takhle cht\u011bla :). Mysl\u00edm, \u017ee tato pov\u00eddka si po tom v\u0161em ani jin\u00fd konec nezaslou\u017e\u00ed.<\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b jednou V\u00e1m v\u0161em d\u011bkuji a p\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 \u010dten\u00ed :). Va\u0161e Pohroma :p<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Nikdo nev\u00ed, co se stane dnes nebo z\u00edtra. Pr\u00e1v\u011b proto si mus\u00ed\u0161 u\u017e\u00edvat ka\u017edou chv\u00edli, kterou str\u00e1v\u00edte spole\u010dn\u011b, a nep\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co v\u0161echno se m\u016f\u017ee st\u00e1t. Pokud se to m\u00e1 st\u00e1t, nezabr\u00e1n\u00edme tomu.“<\/p>\n

<\/em> Unaven\u011b zvedl tv\u00e1\u0159 a pohl\u00e9dl p\u0159ed sebe.<\/div>\n

Nedok\u00e1zal uva\u017eovat ani myslet. I sebemen\u0161\u00ed pohyb mu zp\u016fsoboval neuv\u011b\u0159itelnou bolest, a tak jenom sed\u011bl a otup\u011bl\u00fdm pohledem sledoval dve\u0159e, za kter\u00fdmi p\u0159ed n\u011bkolika minutami zmizel.<\/div>\n
V\u0161echno bylo rychl\u00e9. Dalo by se \u0159\u00edct, \u017ee p\u0159\u00edmo \u0161\u00edlen\u011b rychl\u00e9, ale od chv\u00edle, kdy se za n\u00edm zav\u0159ely dve\u0159e, \u010das jako by se n\u00e1hle zastavil. Zem\u011b se p\u0159estala ot\u00e1\u010det kolem sv\u00e9 vlastn\u00ed osy, slunce p\u0159estalo lidstvo zah\u0159\u00edvat sv\u00fdmi paprsky, sv\u011bt n\u00e1hle z\u010dern\u011bl a nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdznam. Ani jeho existence n\u00e1hle nem\u011bla \u017e\u00e1dn\u00fd smysl a on v\u011bd\u011bl, \u017ee to bez n\u011bj nedok\u00e1\u017ee.<\/p>\n

„Tome,“ na rameni uc\u00edtil m\u011bkk\u00e9 pohlazen\u00ed. Nereagoval. Pouze se zhluboka nadechl, zvr\u00e1til hlavu a siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, spod kter\u00fdch sklouzlo n\u011bkolik drobn\u00fdch slz.<\/div>\n

Cht\u011blo se mu k\u0159i\u010det. Vyk\u0159i\u010det ve\u0161ker\u00e9 zoufalstv\u00ed a strach, je\u017e dr\u00e1sali jeho nitro, ale byl p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00fd. Nedok\u00e1zal u\u017e ani plakat. Byl vy\u010derpan\u00fd, p\u0159esto v\u0161ak nep\u0159est\u00e1val naivn\u011b v\u011b\u0159it v to, \u017ee to v\u0161echno bylo pouze dal\u0161\u00edm o\u0161kliv\u00fdm snem a \u017ee se ka\u017edou chv\u00edli probud\u00ed. Otev\u0159ete o\u010di, spat\u0159\u00ed jej ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed zdrav\u00e9ho a n\u00e1dhern\u00e9ho, tak jako ka\u017edou noc. Naklon\u00ed se, pol\u00edb\u00ed jej do tmav\u00fdch vlas\u016f a op\u011bt se pono\u0159\u00ed do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/p>\n

Jenom\u017ee probuzen\u00ed nep\u0159ich\u00e1zelo.<\/div>\n

M\u00edsto toho se mu v\u0161ak neust\u00e1le vracel okam\u017eik, kdy jej tam na\u0161el. Bylo to p\u0159esn\u011b takov\u00e9 jako v jeho no\u010dn\u00edch m\u016fr\u00e1ch. Le\u017eel na podlaze cel\u00fd od krve. Neh\u00fdbal se a Tom p\u0159i pohledu na n\u011bj n\u011bkolik vte\u0159in pouze \u0161okovan\u00fd z\u00edral p\u0159ed sebe. Nedok\u00e1zal p\u0159im\u011bt sv\u00e9 nohy k pohybu. N\u011bjak mu v\u016fbec nedoch\u00e1zelo, co se vlastn\u011b stalo.<\/div>\n
Chv\u00edle proz\u0159en\u00ed, v\u0161ak na sebe nenechala dlouho \u010dekat. Zd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdk\u0159ik Billova jm\u00e9na nar\u00e1\u017eel do pr\u00e1zdn\u00fdch kout\u016f m\u00edstnosti a b\u011bhem chv\u00edle naplnil cel\u00fd prostor zoufalstv\u00edm. Proto\u017ee pr\u00e1v\u011b to bylo t\u00edm jedin\u00fdm, co mu n\u00e1hle z\u016fstalo.<\/div>\n
Kr\u00e1\u010del bl\u00ed\u017e a v duchu po\u010d\u00edtal vte\u0159iny.<\/p>\n

Za chvilku se probud\u00ed\u0161. Vydr\u017e je\u0161t\u011b chvilku a bude konec. V\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku. Bill je v po\u0159\u00e1dku a tohle je jenom \u0161\u00edlen\u00fd v\u00fdplod tv\u00e9 fantazie. Je v po\u0159\u00e1dku\u2026<\/p>\n

<\/em> „Myslel jsem, \u017ee zem\u0159el,“ cht\u011bl promluvit, ale hlasivky mu ne\u010dekan\u011b vypov\u011bd\u011bly slu\u017ebu a vysloven\u00e1 slova zn\u011bla jako zoufal\u00fd \u0161epot. „V m\u00fdch snech\u2026 j-j\u00e1\u2026 v\u017edy jsem p\u0159i\u0161el pozd\u011b,“ sklonil tv\u00e1\u0159, rozmazan\u00fdm pohledem sledoval temn\u011b rud\u00e9 kone\u010dky sv\u00fdch prst\u016f.<\/p>\n

Laura jim tak\u00e9 v\u011bnovala kr\u00e1tk\u00fd pohled, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak rychle odvr\u00e1tila tv\u00e1\u0159 a zamrkala, aby t\u00edm odehnala p\u0159\u00edtomnost vytrval\u00fdch slz. V\u011bd\u011bla, \u017ee by mu m\u011bla b\u00fdt oporou. \u017de ji pr\u00e1v\u011b te\u010f pot\u0159ebuje v\u00edc ne\u017e kdykoliv p\u0159edt\u00edm, ale poka\u017ed\u00e9, kdy otev\u0159ela \u00fasta ve snaze promluvit, ve\u0161ker\u00e1 slova \u00fat\u011bchy j\u00ed p\u0159i\u0161la hloup\u00e1 a zbyte\u010dn\u00e1.<\/div>\n

„Bude v po\u0159\u00e1dku,“ p\u00edpla a p\u0159ik\u00fdvla, jako by t\u00edm jej\u00ed slova z\u00edskala v\u011bt\u0161\u00ed v\u00e1hu. „V\u0161echno bude zase tak jako d\u0159\u00edv. V\u0161ichni t\u0159i budete spolu a kone\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00ed. Postar\u00e1m se o to, aby se k v\u00e1m Mia ji\u017e nikdy nep\u0159ibl\u00ed\u017eila.“ Tom se sna\u017eil vn\u00edmat jej\u00ed slova a smutn\u011b se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 je to u\u017e zbyte\u010dn\u00e9.“<\/div>\n
„Takhle nemluv,“ b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f si set\u0159ela zbloudil\u00e9 slzy a pohl\u00e9dla mu do tv\u00e1\u0159e. Neust\u00e1le pozoroval dve\u0159e p\u0159ed sebou, jako by sledoval ka\u017ed\u00e9 sebemen\u0161\u00ed zachv\u011bn\u00ed, ka\u017ed\u00fd nen\u00e1padn\u00fd pohyb kliky.<\/div>\n
„Vy dva pat\u0159\u00edte k sob\u011b.“<\/p>\n

Tom zavzdychal, tv\u00e1\u0159 se mu zk\u0159ivila ne\u0161t\u011bst\u00edm. Cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale nakonec si to rozmyslel. M\u00edsto toho se op\u0159el hlavou o ze\u010f, zav\u0159el o\u010di a dovolil, aby se jeho prsty ztratily v sev\u0159en\u00ed t\u011bch Lau\u0159in\u00fdch a \u010derpaly z nich posledn\u00ed zbytky energie a s\u00edly. V my\u0161lenk\u00e1ch proplul k minul\u00e9 noci. Konkr\u00e9tn\u011b k okam\u017eiku, kdy obj\u00edmal jeho t\u0159esouc\u00ed se t\u011blo a naslouchal vzlyk\u016fm, kter\u00e9 mu trhaly srdce na mal\u00e9 kousky. P\u0159esn\u011b si pamatoval sv\u00e1 slova. Sna\u017eil se jej ut\u011b\u0161it a \u0159ekl mu, \u017ee kdy\u017e bude myslet na n\u011bco hezk\u00e9ho, bolest brzy zmiz\u00ed.<\/div>\n

A p\u0159esn\u011b to se rozhodl ud\u011blat. Myslet na n\u011bco hezk\u00e9ho.<\/div>\n
Nejd\u0159\u00edve myslel na Andrease, kter\u00fd vzal Julii k sob\u011b dom\u016f, a te\u010f jist\u011b netrp\u011bliv\u011b vy\u010dk\u00e1val u telefonu na jak\u00e9koliv zpr\u00e1vy. Myslel na Lauru, kter\u00e1 mu byla jako v\u017edy neuv\u011b\u0159itelnou oporou, a na jej\u00ed slova. Na Sylvii a Filipa, kte\u0159\u00ed nic netu\u0161ili a bezstarostn\u011b si u\u017e\u00edvali pobyt u p\u0159\u00edbuzn\u00fdch. Nedok\u00e1zal jim zavolat. Nedok\u00e1zal jim \u0159\u00edct, \u017ee pot\u00e9, co p\u0159i\u0161li o dceru, ztr\u00e1c\u00ed i sv\u00e9ho vnuka.<\/div>\n
A v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b myslel pr\u00e1v\u011b na n\u011bj.<\/p>\n

Na Billa.<\/p>\n

Na k\u0159ehk\u00e9ho chlapce, kter\u00e9ho n\u00e1hodn\u011b potkal v den sv\u00e9ho zasnouben\u00ed p\u0159i proch\u00e1zce parkem. Na chlapce, kter\u00fd mu zm\u011bnil cel\u00fd \u017eivot. Myslel na v\u0161echny ty kr\u00e1sn\u00e9 chv\u00edle, kter\u00e9 spolu pro\u017eili. Na v\u0161echny mali\u010dkosti, kter\u00e9 na n\u011bm tolik miloval. Za zav\u0159en\u00fdma o\u010dima si okam\u017eit\u011b vybavil jeho tv\u00e1\u0159. Smetanovou ple\u0165, kter\u00e1 d\u00edky ebenov\u00fdm vlas\u016fm doslova z\u00e1\u0159ila. Jako by byla poseta drobn\u00fdmi \u00falomky t\u0159pyt\u00edc\u00edch se diamant\u016f. Vybavil si pohled, ve kter\u00e9m ukr\u00fdval ve\u0161kerou nevinnost sv\u011bta. Dokonale vykrojen\u00e9, usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se rty, jejich\u017e polibky jej p\u0159iv\u00e1d\u011bly k \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/div>\n

Myslel na zvuk jeho sm\u00edchu. Na jeho slova a na to, jak se v r\u016fzn\u00fdch situac\u00edch m\u011bnil t\u00f3n jeho hlasu. Kdy\u017e se bavili, byl roztomile pisklav\u00fd a hrav\u00fd, kdy\u017e si spolu pov\u00eddali, byl sametov\u011b v\u00e1bn\u00fd. A kdy\u017e se spolu milovali, byl hlubok\u00fd a odr\u00e1\u017eel v\u0161echnu v\u00e1\u0161e\u0148, kterou c\u00edtil.<\/p>\n

Nesm\u00ed zem\u0159\u00edt.<\/div>\n

Mus\u00ed \u017e\u00edt. Mus\u00ed, proto\u017ee Tom \u017eije pouze pro tyhle mali\u010dkosti a pro celek, kter\u00fd vytv\u00e1\u0159ej\u00ed.<\/p>\n

„Tome,“ Laura jej trp\u011bliv\u011b dloubla do ramene, a t\u00edm jej donutila vr\u00e1tit se zp\u011bt do trpk\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti.<\/div>\n

Tv\u00e1\u0159\u00ed uk\u00e1zala ke dve\u0159\u00edm a Tom v t\u00e9 chv\u00edli pochopil. Klika se n\u00e1hle dala do pohybu, napnula se a umo\u017enila, aby Bill\u016fv o\u0161et\u0159uj\u00edc\u00ed l\u00e9ka\u0159 mohl vyj\u00edt ven. M\u011bl sklon\u011bnou hlavu a nahl\u00ed\u017eel do jak\u00fdchsi pap\u00edr\u016f, ale Tom z n\u011bj p\u0159esto nespou\u0161t\u011bl pohled a visel na jeho rtech.<\/div>\n
Teprve kdy\u017e zvedl hlavu a pohl\u00e9dl na n\u011bj smutn\u00fdm, vy\u010derpan\u00fdm pohledem, necht\u011bl, aby v\u016fbec promluvil. Necht\u011bl sly\u0161et nic krom\u011b dobr\u00fdch zpr\u00e1v, a d\u00edky \u0161est\u00e9mu smyslu v\u011bd\u011bl, \u017ee ty jim nem\u011bly b\u00fdt sd\u011bleny. Sledoval jeho o\u010di, utr\u00e1pen\u00fd pohled za sklem siln\u00fdch dioptrick\u00fdch br\u00fdl\u00ed a v mysli si neust\u00e1le opakoval Filipova slova.<\/p>\n

„A\u0165 u\u017e bychom se sna\u017eili jakkoliv, Tome, nen\u00ed v na\u0161i moci zvr\u00e1tit dan\u00fd sled ud\u00e1lost\u00ed. M\u016f\u017eeme jej jen p\u0159ijmout a nau\u010dit se s n\u00edm \u017e\u00edt.“<\/p>\n

<\/em> \u2026<\/div>\n

\n

N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed m\u011bs\u00edce se nesly ve znamen\u00ed nekone\u010dn\u00e9ho sledu ud\u00e1lost\u00ed. Stra\u0161nou vyst\u0159\u00eddala hezk\u00e1, kter\u00e1 zm\u00edrnila jej\u00ed ho\u0159kost a byla n\u00e1sledov\u00e1na dal\u0161\u00edmi a dal\u0161\u00edmi.<\/p><\/div>\n

Tomovi je\u0161t\u011b nikdy nep\u0159i\u0161ly dny tak kr\u00e1tk\u00e9 a tak rychle se m\u00edjej\u00edc\u00ed. Podzim sotva zaregistroval, zima a jaro se vytratily jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9 h\u016flky a nastalo l\u00e9to.<\/div>\n
Obdob\u00ed slunce, oddechu a v\u011b\u010dn\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f na tv\u00e1\u0159\u00edch jak mlad\u00fdch teenager\u016f, kte\u0159\u00ed se nemohli do\u010dkat vytou\u017een\u00fdch pr\u00e1zdnin, tak i star\u0161\u00edch zamilovan\u00fdch p\u00e1r\u016f, kter\u00e9 si u\u017e\u00edvaly proch\u00e1zky parkem v p\u0159\u00edtomnosti toho druh\u00e9ho.<\/p>\n

Tom z jednoho takov\u00e9ho p\u00e1ru ani tentokr\u00e1t nedok\u00e1zal spustit pohled.<\/div>\n

Pan\u00ed se spokojen\u011b usm\u00edvala a nastavovala tv\u00e1\u0159 h\u0159ejiv\u00fdm slune\u010dn\u00edm paprsk\u016fm, zat\u00edmco naslouchala slov\u016fm sv\u00e9ho man\u017eela a u\u017e\u00edvala si letm\u00fdch pohlazen\u00ed a kradm\u00fdch dotek\u016f. Chichotali se, jako by jim op\u011bt bylo osmn\u00e1ct a pro\u017e\u00edvali sv\u00e9 prvn\u00ed opravdov\u00e9 zamilov\u00e1n\u00ed. Jakmile si v\u0161imli Tomova pohledu, tv\u00e1\u0159e obou ne\u010dekan\u011b zr\u016f\u017eov\u011bly, p\u0159esto se nep\u0159est\u00e1vali zal\u00e1skovan\u011b usm\u00edvat.<\/p>\n

„Tomi,“ na dlani uc\u00edtil jemn\u00e9 zatah\u00e1n\u00ed, a pr\u00e1v\u011b to jej donutilo oto\u010dit se a pohl\u00e9dnout na sm\u011bl\u00e9 k\u00e1\u010d\u00e1tko, kter\u00e9 se svou typicky nemotornou ch\u016fz\u00ed bl\u00ed\u017eilo k nim, osm\u011bleno vidinou potravy.<\/div>\n

Tom se nat\u00e1hl, zat\u00edmco jednou dlan\u00ed pevn\u011bji sev\u0159el jej\u00ed drobn\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko, druhou dlan\u00ed vytahoval z krabice kousky star\u00e9ho chleba.<\/div>\n
„Opatrn\u011b,“ za\u0161eptal a sledoval, jak Julie hrav\u011b stiskla rty a hodila k\u00e1\u010d\u00e1tku potravu tak ne\u0161ikovn\u011b, \u017ee jej kouskem chleba zas\u00e1hla rovnou do obli\u010deje. Vyd\u011b\u0161en\u011b sebou trhla, \u010dekala, \u017ee mu snad ubl\u00ed\u017eila, ale ml\u00e1d\u011b se pouze ot\u0159\u00e1slo a hladov\u011b se pustilo do nab\u00edzen\u00e9 potravy.<\/div>\n
Tom sledoval jej\u00ed radost, usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se \u00fasta, jiskru v o\u010d\u00edch, a \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc si uv\u011bdomoval, \u017ee je jako on. Byla mu a\u017e neskute\u010dn\u011b podobn\u00e1.<\/p>\n

Naklonil se, pol\u00edbil ji do vl\u00e1sk\u016f a usm\u00e1l se proti slunci. M\u011bl d\u016fvod k \u00fasm\u011bvu. Po dlouh\u00e9 dob\u011b op\u011bt vid\u011bl Alana a poprv\u00e9 od toho ot\u0159esn\u00e9ho incidentu si s n\u00edm dok\u00e1zal hr\u00e1t, ani\u017e by byl my\u0161lenkami v baletn\u00edm studiu. Vypadal spokojen\u011b a hned na prvn\u00ed pohled bylo jasn\u00e9, \u017ee se mu u babi\u010dky moc l\u00edb\u00ed. Mod\u0159inu na tv\u00e1\u0159i nebo bolav\u00fd ret nem\u011bl ji\u017e n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f. P\u0159esn\u011b ode dne, co jeho otce kone\u010dn\u011b obvinili z ubli\u017eov\u00e1n\u00ed na zdrav\u00ed a zav\u0159eli do v\u011bzen\u00ed.<\/p>\n

Povzdechl si a mrzut\u011b stiskl rty. I p\u0159esto, \u017ee by se m\u011bl c\u00edtit hezky, mu po\u0159\u00e1d n\u011bco chyb\u011blo. Netrp\u011bliv\u011b se ohl\u00e9dl za sebe. Filip se Sylvi\u00ed u\u017e byli op\u011bt pono\u0159eni do sv\u00fdch drobn\u00fdch projev\u016f vz\u00e1jemn\u00e9 l\u00e1sky a sv\u011bt kolem nich jako by ani neexistoval. O n\u011bkolik metr\u016f d\u00e1l se parkem hnal hlou\u010dek lid\u00ed, kte\u0159\u00ed z\u0159ejm\u011b nest\u00edhali do pr\u00e1ce. V\u0161ichni m\u011bli na tv\u00e1\u0159\u00edch otr\u00e1ven\u00e9 v\u00fdrazy a ostra\u017eit\u011b sledovali \u010das na hodink\u00e1ch.<\/div>\n

Jakmile se hlou\u010dek vytratil, kone\u010dn\u011b jej spat\u0159il.<\/div>\n
Na\u0161lapoval opatrn\u011b, v dlan\u00edch nesl hned n\u011bkolik kornoutk\u016f se zmrzlinou, kter\u00e1 se na jasn\u00e9m slunci rozt\u00e9kala rychlost\u00ed blesku a st\u00e9kala mu mezi prsty. Tom pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou, nespou\u0161t\u011bj\u00edc o\u010di ze sv\u00e9ho vlastn\u00edho slunce. Je\u0161t\u011b nikdy mu nep\u0159i\u0161el roztomilej\u0161\u00ed. Bojoval s neposlu\u0161nou pochoutkou tak dlouho, dokud do n\u011bj nevrazilo ut\u00edkaj\u00edc\u00ed d\u00edt\u011b a nezbavilo jej toho utrpen\u00ed. Jejich pohledy se setkaly, Bill si rozko\u0161n\u011b skousl rty a pla\u0161e sklonil tv\u00e1\u0159. Pomal\u00fdmi kroky zru\u0161il posledn\u00ed mezeru, kter\u00e1 je d\u011blila, posadil se vedle n\u011bj a omluvn\u011b mu pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

„M\u011bl jsem men\u0161\u00ed nehodu,“ p\u00edpl a na d\u016fkaz zvedl dlan\u011b do vzduchu, aby mu t\u00edm dop\u0159\u00e1l pohled na sv\u00e9 polepen\u00e9 prsty.<\/div>\n

„To je v po\u0159\u00e1dku,“ Tom se vesele zachichotal, zvedl ruku a Bill se automaticky vno\u0159il do jeho objet\u00ed.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b nikdy tady nebylo tak n\u00e1dhern\u011b,“ p\u0159iznal, u\u017e\u00edvaj\u00edc si Tomovy h\u0159ejiv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Tom p\u0159ik\u00fdvl, sklonil hlavu a l\u00e1skypln\u011b zachytil Bill\u016fv m\u011bkk\u00fd ret t\u011bmi sv\u00fdmi.<\/div>\n
„Miluji t\u011b,“ nedovolil Billovi promluvit. Op\u011bt se pono\u0159il do jeho rt\u016f, vdechuj\u00edc sladkou v\u016fni zmrzliny a jeho samotn\u00e9ho.<\/p>\n

Teprve te\u010f se c\u00edtil skute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u011b. Laura m\u011bla pravdu. Pat\u0159ili k sob\u011b, a a\u0165 se okol\u00ed sna\u017eilo sebev\u00edc, nedok\u00e1zalo je rozd\u011blit. Byli pro sebe stvo\u0159eni.<\/div>\n

On a jeho panenka. Ou, a samoz\u0159ejm\u011b jejich mal\u00e1 Julie.<\/p>\n

Ne, netrap se, a\u010d \u017eivot ti temn\u00ed starost,<\/em><\/div>\n

\u010cas se neome\u0161k\u00e1, ani nezastane,<\/em><\/div>\n
Dne\u0161ek, kter\u00fd se zd\u00e1l tak dlouh\u00fdm, ciz\u00edm a hork\u00fdm,<\/em><\/div>\n
Se zanedlouho prom\u011bn\u00ed v zapomenut\u00fd v\u010derej\u0161ek.<\/p>\n

<\/em> Bill se do polibku spokojen\u011b usm\u00e1l a oplatil Tomovo vyzn\u00e1n\u00ed. Jeho d\u011bde\u010dek se nikdy nem\u00fdlil. V\u0161echna ta r\u010den\u00ed, ver\u0161e, cit\u00e1ty. V\u0161echny vedly ke stejn\u00e9mu c\u00edli.<\/div>\n

K nalezen\u00ed slunce.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 se n\u00e1m za hust\u00fdm mra\u010dnem vytrvale ukr\u00fdv\u00e1, odm\u00edt\u00e1 se uk\u00e1zat a nech\u00e1v\u00e1 n\u00e1\u0161 sv\u011bt beze sv\u011btla a nad\u011bje, ale p\u0159esto tam je.<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d tam je.<\/div>\n
Pouze \u010dek\u00e1 na spr\u00e1vnou chv\u00edli, kdy vystoupit ze st\u00ednu a rozz\u00e1\u0159it sv\u011bt, jasn\u00fdm sv\u011btlem\u2026<\/p>\n

KONEC \ud83d\ude42<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010d\u00edst cel\u00e9 statistika autor: B-kay Ahojky :). Mysl\u00edm, \u017ee by k posledn\u00edmu d\u00edlu pov\u00eddky pat\u0159ilo \u0159\u00edct n\u011bkolik slov. Takov\u00fdch t\u011bch na rozlou\u010denou, kde bych m\u011bla shrnout v\u0161echno, co m\u011b ke psan\u00ed p\u0159im\u011blo, co mi bylo inspirac\u00ed a co mi pov\u00eddka, jako takov\u00e1,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[528],"tags":[],"class_list":["post-4938","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-julie"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4938","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4938"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4938\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4938"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4938"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4938"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}