{"id":496,"date":"2018-07-15T16:00:00","date_gmt":"2018-07-15T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=491"},"modified":"2018-07-15T16:00:00","modified_gmt":"2018-07-15T15:00:00","slug":"scar-tissue-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/07\/15\/scar-tissue-26\/","title":{"rendered":"Scar Tissue 26."},"content":{"rendered":"
autor: Chayenne7<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
Konec hry<\/strong><\/div>\n
\n

J\u00f6rg byl mrtv\u00fd.<\/p><\/div>\n

Tomova mysl s tou my\u0161lenkou st\u00e1le bojovala, o\u010di mu p\u0159eskakovaly od mramorov\u00e9 so\u0161ky k nehybn\u00e9mu t\u011blu jeho otce a zp\u00e1tky. St\u00e1le to bylo nepochopiteln\u00e9 a zat\u00edm to pro n\u011bj nem\u011blo \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdznam, s v\u00fdjimkou jednoho: m\u011bli ve sv\u00fdch rukou jedno mrtv\u00e9 t\u011blo a na n\u011bkoho bude \u00fa\u0159ady svalena vina, dokonce i kdyby se jim to poda\u0159ilo vyd\u00e1vat za zabit\u00ed v obran\u011b n\u011bkoho jin\u00e9ho – co\u017e to tak\u00e9 z\u0159ejm\u011b bylo.<\/div>\n
Bill st\u00e1le popotahoval v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed a rozt\u0159esen\u00fdm hlasem opakoval \u00b4Panebo\u017ee! Panebo\u017ee!\u00b4 a Tom v\u011bd\u011bl, bez pochyby, \u017ee by vzal v\u0161echnu vinu na sebe, ne\u017e aby nechal Billa obvinit z vra\u017edy. Bill s t\u00edm nem\u011bl nic spole\u010dn\u00e9ho, nem\u011bl nic spole\u010dn\u00e9ho s Tomovou a J\u00f6rgovou vz\u00e1jemnou nen\u00e1vist\u00ed, pouze se do toho p\u0159ipletl. Musel z toho b\u00fdt kompletn\u011b vynech\u00e1n.<\/div>\n
Stejn\u011b jako Saki.<\/div>\n
\n

Tom ve zlomku vte\u0159iny dosp\u011bl k rozhodnut\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Pomoz mi vst\u00e1t, pros\u00edm,“ nat\u00e1hl ruku sm\u011brem k majordomovi, kter\u00e9mu se poda\u0159ilo jedn\u00edm pohybem zvednout oba chlapce. Ze zlomen\u00e9ho \u017eebra mu vyst\u0159elovala bolest a krk jej st\u00e1le bolel z toho, jak byl m\u00e1lem udu\u0161en, ale pro tuto chv\u00edli se p\u0159inutil bolest ignorovat.<\/div>\n
„Bille\u2026“ Tom jemn\u011b hladil \u010delist sv\u00e9ho chot\u011b, dokud Bill nebyl ochotn\u00fd zvednout k n\u011bmu sv\u00e9 uslzen\u00e9 o\u010di. „Bille, liebchen, j\u00e1 se o v\u0161echno postar\u00e1m, ano? O v\u0161echno.“<\/div>\n
„Tomi\u2026 on je mrtv\u00fd\u2026 j\u00e1\u2026“<\/div>\n
Ale Tom mu p\u0159ilo\u017eil prst na rty a uti\u0161il jej.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161, zlat\u00ed\u010dko. Ned\u011blej si s t\u00edm starosti. Ud\u011blal jsi to, co jsi musel, a t\u00edm jsi mi zachr\u00e1nil \u017eivot. Ale nikdo nebude z ni\u010deho obvin\u011bn.“ Obr\u00e1til se k Sakimu a pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. „Nikdo. Cen\u00edm si toho gesta, Saki, v\u00edce, ne\u017e si jen dok\u00e1\u017ee\u0161 p\u0159edstavit, a nikdy na to nezapomenu, ale m\u016fj otec u\u017e kolem sebe zp\u016fsobil dost utrpen\u00ed a z\u00e1rmutku, dokud \u017eil. Nedovol\u00edm, aby byl p\u0159\u00ed\u010dinou jak\u00fdchkoliv dal\u0161\u00edch ob\u011bt\u00ed i po smrti.“<\/div>\n
\n

Sakimu trochu poklesla ramena, ale pot\u00e9 se lehce poklonil a uk\u00e1zal tak, \u017ee p\u0159ij\u00edm\u00e1 Tomovo rozhodnut\u00ed.<\/p><\/div>\n

„\u010cek\u00e1m na va\u0161e instrukce, pane.“<\/div>\n
„Tomi\u2026?“ Bill k n\u011bmu vzhl\u00ed\u017eel \u0161irok\u00fdma vyd\u011b\u0161en\u00fdma o\u010dima. Tom jej nikdy nevid\u011bl vypadat tak mlad\u011b a bezmocn\u011b a nebylo na tom nic p\u0159ekvapiv\u00e9ho. V hrudi se mu proti J\u00f6rgovi vzedmula temn\u00e1 vlna nen\u00e1visti za to, \u017ee Billa p\u0159inutil sp\u00e1chat n\u011bco tak p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9ho, n\u011bco, co m\u011blo tak daleko k jeho n\u011b\u017en\u00e9 a nevinn\u00e9 povaze, ale v dal\u0161\u00edm okam\u017eiku to Tom prost\u011b nechal b\u00fdt. \u010cas pro nen\u00e1vist a vztek u\u017e vypr\u0161el. Pln\u00fd d\u016fsledek J\u00f6rgovy smrti byl st\u00e1le je\u0161t\u011b mimo Tomovo ch\u00e1p\u00e1n\u00ed, rozhodn\u011b to bude trvat n\u011bkolik dn\u00ed, ne\u017e mu ta skute\u010dnost pln\u011b dojde, ale rozumov\u011b u\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee v\u011bci u\u017e nikdy nebudou stejn\u00e9. \u017de budoucnost se n\u00e1hle stala otev\u0159en\u00fdm horizontem s neomezen\u00fdmi mo\u017enostmi pro n\u011bj a pro Billa, jen kdyby se mohli zbavit toho jednoho posledn\u00edho probl\u00e9mu krv\u00e1cej\u00edc\u00edho jim u nohou na koberec.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
\n

„M\u00e1m n\u00e1pad,“ prohl\u00e1sil Tom a p\u0159ik\u00fdvl, aby to potvrdil jak sob\u011b, tak i dal\u0161\u00edm dv\u011bma mu\u017e\u016fm. Uchopil do dlan\u00ed Billovu tv\u00e1\u0159 a dal mu kr\u00e1tkou pusu na rty. „Ty b\u011b\u017e a n\u011bco si na sebe oble\u010d, ano? Rychle.“<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 nechci j\u00edt do v\u011bzen\u00ed\u2026“ za\u0161eptal Bill.<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Nikdo nep\u016fjde. V\u011b\u0159 mi. Te\u010f b\u011b\u017e.“<\/div>\n
Bill si kolem sv\u00e9ho mal\u00e9ho t\u011bla ut\u00e1hl zbytky sv\u00e9ho \u017eupanu a sp\u011bchal k lo\u017enici, jeho bos\u00e9 nohy vyd\u00e1valy na tlust\u00e9m koberci m\u011bkk\u00e9 zvuky.<\/div>\n
„Pane?“ Saki pozvedl obo\u010d\u00ed. „Co te\u010f?“<\/div>\n
Tom si p\u0159id\u0159epl vedle J\u00f6rgova t\u011bla.<\/div>\n
„Pot\u0159ebujeme z t\u00e9to m\u00edstnosti odstranit koberec. N\u011bkam ho schovat, dokud se ho nebudeme moct natrvalo zbavit. A tu sochu. Ta mus\u00ed zmizet taky.“<\/div>\n
Obez\u0159etn\u00fdm prstem \u0161\u0165ouchl do J\u00f6rgovy hlavy, aby m\u011bl lep\u0161\u00ed v\u00fdhled na smrtelnou r\u00e1nu na zadn\u00ed \u010d\u00e1sti jeho lebky.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee ho dok\u00e1\u017eeme odn\u00e9st ke schodi\u0161ti, ty a j\u00e1?“ Zeptal se Tom majordoma.<\/div>\n
Saki se zamra\u010dil.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee bychom to mohli zvl\u00e1dnout. Ano. Mo\u017en\u00e1 s pomoc\u00ed pana Billa\u2026“<\/div>\n
\n

„Ne,“ p\u0159eru\u0161il ho Tom okam\u017eit\u011b. „Nedovol\u00edm, aby se ho Bill dotkl i jen jedin\u00fdm prstem. Ne. Mus\u00edme to b\u00fdt my dva.“<\/p><\/div>\n

„A pak?“<\/div>\n
Tom vstal a p\u0159ekro\u010dil mrtv\u00e9 t\u011blo, aby mohl vp\u00e1\u010dit sv\u00e9 ruce pod J\u00f6rgova ramena.<\/div>\n
„Pak ho trochu postr\u010d\u00edme a on se skut\u00e1l\u00ed ze schod\u016f.“<\/div>\n
Saki popadl J\u00f6rga za nohy a pomalu zvedli t\u011blo do vzduchu. Bylo t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e si Tom myslel, kv\u016fli mrtv\u00e9 v\u00e1ze, ale Tom zatnul zuby a uk\u00e1zal bradou sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Jdeme.“<\/div>\n
„V\u00edte, pane,“ pronesl Saki, kdy\u017e se vydali ke dve\u0159\u00edm. „Tohle by skute\u010dn\u011b mohlo fungovat.“<\/div>\n
„Rad\u011bji by m\u011blo\u2026“ odpov\u011bd\u011bl Tom. Byla to jejich jedin\u00e1 \u0161ance. Snad policie nebude m\u00edt d\u016fvod zkoumat tu z\u00e1le\u017eitost n\u011bjak hloub\u011bji, pokud dok\u00e1\u017eou p\u0159ipravit dostate\u010dn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010divou sc\u00e9nu ne\u0161\u0165astn\u00e9 n\u00e1hody.<\/div>\n
\n

„Ach, sakra\u2026 Kam ho nesete?!“<\/p><\/div>\n

Bill se objevil ve dve\u0159\u00edch lo\u017enice ve sv\u00fdch oblekov\u00fdch kalhot\u00e1ch a b\u00edl\u00e9 ko\u0161ili, vlasy m\u011bl sv\u00e1zan\u00e9 do n\u00edzk\u00e9ho cul\u00edku. Tv\u00e1\u0159 m\u011bl b\u00edlou jako duch, ale k Tomov\u011b velk\u00e9 \u00falev\u011b se zd\u00e1lo, \u017ee se dal trochu dohromady.<\/div>\n
Rozb\u011bhl se ke dve\u0159\u00edm a \u0161iroce je rozev\u0159el.<\/div>\n
„Po\u010dkat!“ Zvedl ruku. „Zkontroluju chodbu.“<\/div>\n
Vystr\u010dil hlavu a m\u00e1vl na oba mu\u017ee.<\/div>\n
„\u010cist\u00fd vzduch.“<\/div>\n
Zat\u00edmco Tom se Sakim vyn\u00e1\u0161eli jejich hrozn\u00e9 b\u0159\u00edm\u011b ze dve\u0159\u00ed, Bill si nemohl pomoct a z\u00edral na popelavou tv\u00e1\u0159 sv\u00e9ho tch\u00e1na. B\u011bhem sv\u00e9ho \u017eivota nebyl vylo\u017een\u011b hezk\u00fdm mu\u017eem, a\u010dkoliv nemohl b\u00fdt nazv\u00e1n ani o\u0161kliv\u00fdm, ale po sv\u00e9 smrti, s jeho zkroucen\u00fdmi obli\u010dejov\u00fdmi svaly a o\u010dima pevn\u011b zafixovan\u00fdma do pr\u00e1zdna, Billovi zp\u016fsoboval hus\u00ed k\u016f\u017ei.<\/div>\n
\n

„Bille!“ Tom jej probral. „Ut\u00edkej nap\u0159ed. Pot\u0159ebujeme ho dostat ke schod\u016fm. Pod\u00edvej se, jestli n\u011bkdo nejde.“<\/p><\/div>\n

Byla to pouze z\u00e1minka, jak Billa dostat od J\u00f6rga, proto\u017ee opravdu, kdyby se na chodb\u011b nyn\u00ed kdokoliv objevil, nem\u011bli by se s t\u011blem kam schovat.<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy dorazili k odbo\u010dce, Toma p\u00e1lily pa\u017ee a bolest v jeho hrudi se stala pronikavou, ale pomy\u0161len\u00ed na Billa dost\u00e1vaj\u00edc\u00edho se do styku s mrtvolou bylo pro n\u011bj tak pobu\u0159uj\u00edc\u00ed, \u017ee jej odm\u00edtal po\u017e\u00e1dat o pomoc. U\u017e byli stejn\u011b jen mal\u00fd kousek od schodi\u0161t\u011b a Tom se rozhodl, \u017ee se tam dostane, i kdyby jej to m\u011blo zlomit.<\/div>\n
„Pane\u2026“ Saki si samoz\u0159ejm\u011b v\u0161iml jeho trhan\u00e9ho dechu i zp\u016fsobu, jak\u00fdm se pokou\u0161el nato\u010dit sv\u00e9 t\u011blo sm\u011brem, kde napjat\u00e9 svaly tolik nenam\u00e1haly jeho zran\u011bn\u00ed, ale Tom ho ignoroval.<\/div>\n
„U\u017e jen p\u00e1r metr\u016f\u2026“ zast\u00e9nal p\u0159es za\u0165at\u00e9 zuby.<\/div>\n
\n

Bill st\u00e1l p\u0159ed nimi a ustaran\u011b se o\u0161\u00edval a kroutil si dlan\u011bmi p\u0159ed hrudn\u00edkem.<\/p><\/div>\n

„Ach bo\u017ee, rychle! Posp\u011b\u0161te!“ Pob\u00edzel je potla\u010dovan\u00fdm \u0161epotem.<\/div>\n
Tom soust\u0159edil pohled na sv\u00e9ho milovan\u00e9ho man\u017eela. Bylo to v\u0161e pro n\u011bj, pro jeho Billa. Muselo to fungovat, a\u0165 se stane cokoliv. Tom se ujist\u00ed, \u017ee to bude fungovat. Na konci cel\u00e9 hry nemohli klop\u00fdtnout.<\/div>\n
„Nepokl\u00e1dej ho!“ Zavrt\u011bl hlavou na Sakiho, kdy\u017e majordomus za\u010dal pokl\u00e1dat t\u011blo na vrchol schodi\u0161t\u011b. „Poj\u010fme ho rozhoupat. Bille, ustup.“<\/div>\n
Bylo to ve skute\u010dnosti o mnoho m\u00e9n\u011b efektn\u00ed, ne\u017e si ka\u017ed\u00fd z nich myslel, \u017ee to bude vypadat. T\u011blo se skut\u00e1lelo dol\u016f se s\u00e9ri\u00ed nechutn\u00fdch zadun\u011bn\u00ed b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in, a pot\u00e9 z\u016fstalo rozta\u017een\u00e9 pod schody obli\u010dejem dol\u016f. T\u0159i mu\u017ei st\u00e1li nad schodi\u0161t\u011bm se zatajen\u00fdm dechem a jen z\u00edrali. V\u011bci se obracely k lep\u0161\u00edmu.<\/div>\n
\n

„To nebude sta\u010dit,“ \u0159ekl Tom nakonec, pot\u00e9, co si dal ve sv\u00e9 hlav\u011b dv\u011b a dv\u011b dohromady. „Mus\u00edme\u2026“<\/p><\/div>\n

A to byl okam\u017eik, kdy se rozhodla sv\u00fdmi dv\u011bma centy p\u0159isp\u011bt do hry \u0160t\u011bst\u011bna.<\/div>\n
„Proboha!“<\/div>\n
Pokud se n\u011bkdy zd\u00e1lo, \u017ee se \u010das tak zpomalil, a\u017e vte\u0159iny vypadaly jako minuty, bylo to pr\u00e1v\u011b te\u010f, kdy\u017e se pov\u011bdom\u00e1 postava objevila vedle J\u00f6rgova t\u011bla a vzhl\u00e9dla k nim se \u0161irok\u00fdma, nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fdma o\u010dima. Bill ze sebe vydal mal\u00fd, zoufal\u00fd v\u00fdk\u0159ik a popadl Toma za ruk\u00e1v.<\/div>\n
„No, tak tomu tedy \u0159\u00edk\u00e1m t\u00fdmov\u00e1 pr\u00e1ce, p\u00e1nov\u00e9,“ \u0159ekl Ernst Meyer a \u0161\u0165ouchl mrtv\u00e9 t\u011blo sv\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho obchodn\u00edho partnera nale\u0161t\u011bnou \u0161pi\u010dkou zna\u010dkov\u00e9 ko\u017een\u00e9 boty.<\/div>\n
\n

~~~(*)~~~<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
„\u0160patn\u011b do\u0161l\u00e1pnul, co?“ Meyer se u\u0161kl\u00edbl, zat\u00edmco za\u010dal nenucen\u00fdm tempem vych\u00e1zet schody s rukama v kaps\u00e1ch a vy\u017e\u00edval se v ka\u017ed\u00e9m kous\u00ed\u010dku sv\u00e9 nov\u011b nabyt\u00e9 moci nad osudem t\u0159\u00ed mu\u017e\u016f \u010dekaj\u00edc\u00edch na n\u011bj naho\u0159e.<\/div>\n
„Co tady d\u011bl\u00e1te\u2026?“ zalapal po dechu Tom. Byla to nesmysln\u00e1 ot\u00e1zka, ale st\u00e1t tam v tichosti jako dobytek \u010dekaj\u00edc\u00ed na por\u00e1\u017eku, bylo nesnesiteln\u00e9.<\/div>\n
Meyer se uchechtl a je\u0161t\u011b jednou se ohl\u00e9dl p\u0159es rameno na t\u011blo le\u017e\u00edc\u00ed za n\u00edm.<\/div>\n
„Nic. Zat\u00edm,“ zasm\u00e1l se. Jeho zrak pot\u00e9 padl na Billa, kter\u00fd se nejprve instinktivn\u011b p\u0159ikr\u010dil za Tomovo rameno, pot\u00e9 se mu roz\u0161\u00ed\u0159ily nozdry a o\u010di p\u0159iv\u0159el do \u00fazk\u00fdch \u0161t\u011brbin.<\/div>\n
„Chyst\u00e1 se n\u00e1s vyd\u00edrat,“ \u0159ekl s tichou jistotou.<\/div>\n
Meyer vystoupil na posledn\u00ed schod a dostal se tak na jejich \u00farove\u0148.<\/div>\n
„A chyst\u00e1m se z t\u00e9to situace vym\u00e1\u010dknout v\u0161e, co jen bude st\u00e1t za to, v\u011b\u0159 mi, Billy. Zd\u00e1 se, \u017ee m\u016fj \u010das kone\u010dn\u011b nade\u0161el.“<\/div>\n
„On spadl,“ zkusil to Tom.<\/div>\n
„Jo, jist\u011b,“ rozesm\u00e1l se Meyer. „A to je p\u0159esn\u011b to, co v\u0161ichni pov\u00edme. O\u010dividn\u011b. Jsem dokonce ochoten st\u00e1t se va\u0161\u00edm o\u010dit\u00fdm sv\u011bdkem, aby se policie neza\u010dala pt\u00e1t na nepohodln\u00e9 ot\u00e1zky. To bychom necht\u011bli, \u017ee ano?“<\/div>\n
\n

Bill na n\u011bj pohl\u00e9dl s n\u011b\u010d\u00edm, co p\u0159ipom\u00ednalo zd\u011b\u0161en\u00ed a odpor.<\/p><\/div>\n

„Tam dole le\u017e\u00ed mrtv\u00fd mu\u017e\u2026“ za\u0161eptal. „N\u011bkdo, koho jste l\u00e9ta znal a\u2026“<\/div>\n
Meyer se za\u0161klebil.<\/div>\n
„Byl to \u0161\u00edlenec,“ pokr\u010dil rameny. „Rozhodn\u011b ho nebudu postr\u00e1dat. Ale h\u00e1d\u00e1m, \u017ee o tom ti nemus\u00edm vypr\u00e1v\u011bt.“<\/div>\n
Sugestivn\u011b si ol\u00edzl rty a jeho o\u010di se potulovaly po Billov\u011b t\u011ble s panova\u010dnost\u00ed n\u011bkoho, kdo mohl chu\u0165 sv\u00e9 v\u00fdhry c\u00edtit t\u00e9m\u011b\u0159 na \u0161pi\u010dce sv\u00e9ho jazyka.<\/div>\n
„U\u017eijeme si spolu spoustu z\u00e1bavy, Billy\u2026“ vydechl a nat\u00e1hl se k chlapcov\u011b tv\u00e1\u0159i. „A j\u00e1 u\u017e jsem to s n\u00e1mi m\u00e1lem vzdal\u2026“<\/div>\n
Tom jeho ruku prudce odstr\u010dil.<\/div>\n
„Neopova\u017eujte se jej dot\u00fdkat!“<\/div>\n
Meyer si odfrkl.<\/div>\n
„Ach, chyst\u00e1m se d\u011blat daleko v\u00edce, ne\u017e jen dot\u00fdk\u00e1n\u00ed, v\u011b\u0159 mi\u2026“<\/div>\n
\n

Jeho o\u010di se zavrtaly do Billov\u00fdch a mlad\u00edk se p\u0159istihl, jak ten pohled opl\u00e1c\u00ed. Sv\u011bt kolem nich se op\u011bt rozpadal, ale nyn\u00ed u\u017e to t\u00e9m\u011b\u0159 bylo jako zaveden\u00e1 rutina. Pokud tady bylo n\u011bco, co se Bill za posledn\u00edch p\u00e1r hodin nau\u010dil, pak to, \u017ee padnut\u00ed na \u00fapln\u00e9 dno neexistovalo. V\u017edy existovalo je\u0161t\u011b n\u011bco n\u00ed\u017e, ale pouze pokud jste ztratili hlavu. Tato situace byla na prvn\u00ed pohled ne\u0159e\u0161iteln\u00e1, ale Bill se nevzd\u00e1 bez boje, a tak na Meyera opravdu tvrd\u011b zaz\u00edral, jako by mezi nimi byla dvoustrann\u00e1 stupnice a oni se sna\u017eili p\u0159etla\u010dit jej\u00ed t\u011b\u017ei\u0161t\u011b. Jeho karty se uk\u00e1zaly b\u00fdt p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00e9 na to, aby porazil J\u00f6rgovy, ale v t\u00e9to nov\u00e9 h\u0159e a s nov\u00fdm protivn\u00edkem Bill mo\u017en\u00e1 usp\u011bje.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Nejsem s\u00e1m.<\/em><\/div>\n

\n

„Vyd\u00edr\u00e1n\u00ed,“ \u0159ekl najednou, jak se v\u0161echny d\u00edlky skl\u00e1da\u010dky p\u0159esunuly na sv\u00e9 m\u00edsto a vytvo\u0159ily cel\u00fd obraz. Meyer se zmaten\u00fdm v\u00fdrazem naklonil hlavu na stranu a Tom se k n\u011bmu tak\u00e9 oto\u010dil s tou samou nevyslovenou ot\u00e1zkou, ale Bill poprv\u00e9 ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b vyhr\u00e1val, a v\u0161e, co vid\u011bl, byla c\u00edlov\u00e1 \u010d\u00e1ra. Vystoupil zpoza Tomova ochrann\u00e9ho ramene. „Vyd\u00edr\u00e1n\u00ed\u2026 To um\u00edm taky.“<\/p><\/div>\n

Uchopil Meyerovu nyn\u00ed zara\u017eenou tv\u00e1\u0159 do dlan\u011b.<\/div>\n
„Budete sv\u011bd\u010dit v n\u00e1\u0161 prosp\u011bch a ne\u0159eknete ani slovo o tom, co jste tady vid\u011bl. Nikdy,“ \u0159ekl Bill t\u00e9m\u011b\u0159 n\u011b\u017en\u00fdm, konej\u0161iv\u00fdm hlasem. „A to v\u0161e neud\u011bl\u00e1te jen proto, \u017ee jsem v\u00e1m to \u0159ekl. Budete m\u011b prosit, abyste mohl pomoct.“<\/div>\n
Meyer si odfrkl.<\/div>\n
„Co\u017ee? Drahou\u0161ku, tys p\u0159i\u0161el o ten sv\u016fj kr\u00e1sn\u00fd mal\u00fd rozum. Pro\u010d bych to k \u010dertu d\u011blal?“<\/div>\n
Bill vzdychl a naklonil se k n\u011bmu. Po dlouhou chv\u00edli to vypadalo, \u017ee se jejich rty setkaj\u00ed v jemn\u00e9m polibku, ale na posledn\u00ed chv\u00edli Bill odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a za\u0161eptal cosi do mu\u017eova ucha. Jm\u00e9no jeho karty, kter\u00e1 trumfovala v\u0161echno v t\u00e9to h\u0159e, se sneslo z jeho jazyka jako tekut\u00fd med:<\/div>\n
„Gordon Tr\u00fcmper.“<\/div>\n
\n

~~~(*)~~~<\/strong><\/div>\n

\n

<\/div>\n

„Tak\u017ee, pane Meyere,“ mlad\u00fd detektiv Richter si v ruk\u00e1ch poupravil mal\u00fd z\u00e1pisn\u00edk. „Vy jste tady byl, kdy\u017e pan Kaulitz spadl ze schod\u016f.“<\/div>\n
Meyer si odka\u0161lal a sna\u017eil se vypadat t\u011bmi tragick\u00fdmi ud\u00e1lostmi n\u00e1le\u017eit\u011b ot\u0159esen.<\/div>\n
„No, ano.“<\/div>\n
„Mohl byste mi \u0159\u00edct, co p\u0159esn\u011b jste vid\u011bl?“<\/div>\n
V pozad\u00ed bylo sly\u0161et hlasit\u00e9 popot\u00e1hnut\u00ed a Meyerovy o\u010di posko\u010dily ke schoulen\u00e9 dvojici sed\u00edc\u00ed v k\u0159esle za detektivem.<\/div>\n
„Chud\u00e1\u010dek Billy\u2026“ pronesl obez\u0159etn\u011b, jak na n\u011bj chlapec vykoukl zpoza sv\u00e9 ofiny. „Je st\u00e1le v \u0161oku.“<\/div>\n
Detektiv n\u00e1sledoval jeho pohled a poslal povzbudiv\u00fd \u00fasm\u011bv sm\u011brem k tomu n\u00e1dhern\u00e9mu stvo\u0159en\u00ed na kl\u00edn\u011b Kaulitzova d\u011bdice. U\u017e o Billovi Tr\u00fcmperovi sly\u0161el, ale nic jej nedok\u00e1zalo p\u0159ipravit na skute\u010dnost. P\u0159\u00e1l si, aby on mohl b\u00fdt t\u00edm, kdo toho chlapce pr\u00e1v\u011b ut\u011b\u0161uje, ale to byl samoz\u0159ejm\u011b jen sen.<\/div>\n
\n

„Jste si jist\u00fd, pane Kaulitzi, \u017ee tohle chcete sly\u0161et? Bylo by zcela pochopiteln\u00e9, kdybyste\u2026“<\/p><\/div>\n

„Ne,“ p\u0159eru\u0161il jej Bill jemn\u011b. „Chci to v\u011bd\u011bt. Pot\u0159ebuju tomu porozum\u011bt.“<\/div>\n
Detektiv p\u0159ik\u00fdvl a oto\u010dil se zp\u00e1tky k Meyerovi.<\/div>\n
„Ano, pros\u00edm, pokra\u010dujte.“<\/div>\n
Meyer si promnul ko\u0159en nosu.<\/div>\n
„Jak u\u017e jsem \u0159\u00edkal\u2026 Vid\u011bl jsem ho spadnout. Boj\u00edm se, \u017ee byl trochu opil\u00fd.“<\/div>\n
„Pochopiteln\u00e9,“ zabroukal Richter. „Ten ples\u2026 ka\u017ed\u00fd m\u011bl n\u011bkolik drink\u016f, \u017ee ano?“<\/div>\n
„Ano, J\u00f6rg tak\u00e9. Pohyboval se trochu\u2026 nemotorn\u011b,“ nab\u00eddl Meyer. „J\u00e1 s\u00e1m se za to c\u00edt\u00edm b\u00fdt trochu odpov\u011bdn\u00fd, detektive\u2026“<\/div>\n
„A pro\u010dpak, pane Meyere?“<\/div>\n
„No\u2026 zavolal jsem na n\u011bj, a kdy\u017e se oto\u010dil\u2026 jak u\u017e jsem \u0159ekl, sk\u00e1cel se\u2026 kdybych ne\u2026“<\/div>\n
Richter pot\u0159\u00e1sl hlavou.<\/div>\n
„Pane, byla to nehoda. Nem\u016f\u017eete se z toho vinit.“<\/div>\n
Meyer si ztr\u00e1pen\u011b povzdechl.<\/div>\n
„Je to takov\u00e1\u2026 trag\u00e9die. Byl to bl\u00edzk\u00fd p\u0159\u00edtel. Obchodovali jsme spolu\u2026 cel\u00e9 v\u011bky.“<\/div>\n
Z k\u0159esla se k nim doneslo dal\u0161\u00ed popot\u00e1hnut\u00ed.<\/div>\n
„Dom\u00e1c\u00ed ne\u0161t\u011bst\u00ed\u2026“ Detektiv Richter napodobil Meyerovo povzdechnut\u00ed. „Nev\u011b\u0159il byste, kolik podobn\u00fdch nehod se ka\u017ed\u00fd rok stane. Opravdu politov\u00e1n\u00edhodn\u00e9.“<\/div>\n
\n

~~~(*)~~~<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
Bill Tomovi pomohl k posteli a posadil jej na matraci.<\/div>\n
„Je mi dob\u0159e, l\u00e1sko,“ usm\u00e1l se na n\u011bj Tom. „Nen\u00ed to tak, jako by m\u011b snad p\u0159ejel autobus.“<\/div>\n
„T\u00e9m\u011b\u0159\u2026“ Zabru\u010del Bill, pot\u00e9 se nechal st\u00e1hnout na Tom\u016fv kl\u00edn a rozt\u00e1l do polibku, kter\u00fd Tom p\u0159itiskl na jeho rty.<\/div>\n
„Mmm\u2026“ Zast\u00e9nal Tom hluboko v hrdle. „Ten nejlep\u0161\u00ed l\u00e9k na sv\u011bt\u011b\u2026“<\/div>\n
„Chce\u0161, abych ti ol\u00edzal r\u00e1ny?“ Zamumlal Bill nap\u016fl hrav\u011b, nap\u016fl smutn\u011b. Prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po Tomov\u011b p\u0159edlokt\u00ed. Pod l\u00e1tkou Tomovy ko\u0161ile mohl c\u00edtit obrys obvazu omotan\u00e9ho kolem r\u00e1ny, o kter\u00e9 oba v\u011bd\u011bli, \u017ee se tam nach\u00e1z\u00ed.<\/div>\n
Tom neodpov\u011bd\u011bl, jen studoval Billovu zamy\u0161lenou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Bol\u00ed to?“ Zeptal se Bill slab\u00fdm hlasem.<\/div>\n
Tom zachytil jeho ruku a pol\u00edbil ji na h\u0159bet.<\/div>\n
„Je to jen \u0161kr\u00e1bnut\u00ed. U\u017e jsem za\u017eil hor\u0161\u00ed.“<\/div>\n
Jejich o\u010di se setkaly a pravdivost jeho slov je spojovala v\u00edce, ne\u017e jak\u00e9koliv pouto, kter\u00e9 lidstvo mohlo vynal\u00e9zt.<\/div>\n
\n

„Ano,“ za\u0161eptal Bill a silou v\u016fle odtla\u010dil vzpom\u00ednku na Toma nech\u00e1vaj\u00edc\u00edho kapat krev na mramorovou podlahu vedle J\u00f6rgovy hlavy ze sv\u00e9 po\u0159ezan\u00e9 pa\u017ee, zat\u00edmco Saki si v pozad\u00ed vyhrnoval ruk\u00e1v. To byl fin\u00e1ln\u00ed dotek, ne\u017e opustili sc\u00e9nu, aby uklidili nepo\u0159\u00e1dek v jejich ob\u00fdvac\u00edm pokoji. O deset minut pozd\u011bji zavolali policii.<\/p><\/div>\n

„Po\u0159\u00e1d nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee to fungovalo,“ vzdychl Bill a p\u0159itiskl sv\u016fj sp\u00e1nek k Tomovu. Blon\u010fat\u00fd mlad\u00edk si jej p\u0159itiskl k hrudi tak moc, jak jen mohl se sv\u00fdm zlomen\u00fdm \u017eebrem.<\/div>\n
Pot\u00e9 Bill ne\u010dekan\u011b vstal.<\/div>\n
„Ach, to se m\u011blo vyhodit taky.“<\/div>\n
Tom pohledem n\u00e1sledoval sv\u00e9ho man\u017eela, zat\u00edmco Bill obe\u0161el postel a sklonil se, aby n\u011bco zvedl z podlahy. Byl to jeho kv\u011btinov\u00fd \u017eupan s chyb\u011bj\u00edc\u00edm ruk\u00e1vem.<\/div>\n
„Sp\u00e1l\u00edme to,“ \u0159ekl Tom a ospale si promnul o\u010di.<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl a zmuchlal ten leskl\u00fd materi\u00e1l do koule. V tu chv\u00edli n\u011bco vypadlo z jedn\u00e9 z kapes. Bill cel\u00fd ztuhnul. Ta mal\u00e1 ob\u00e1lka le\u017eela u jeho nohou neotev\u0159en\u00e1, a on na jej\u00ed existenci a\u017e do t\u00e9to chv\u00edle zcela zapomn\u011bl.<\/div>\n
„Co je to?“ Zeptal se Tom se zamra\u010den\u00edm a pokusil se vst\u00e1t.<\/div>\n
„Z\u016fsta\u0148,“ m\u00e1vl na n\u011bj Bill a zvedl ob\u00e1lku.<\/div>\n
Ostra\u017eit\u011b po n\u00ed p\u0159ejel prsty.<\/div>\n
„Bille?“<\/p>\n

autor: Chayenne7<\/span><\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/span><\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/span><\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/span> original<\/span><\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Chayenne7 Konec hry J\u00f6rg byl mrtv\u00fd. Tomova mysl s tou my\u0161lenkou st\u00e1le bojovala, o\u010di mu p\u0159eskakovaly od mramorov\u00e9 so\u0161ky k nehybn\u00e9mu t\u011blu jeho otce a zp\u00e1tky. St\u00e1le to bylo nepochopiteln\u00e9 a zat\u00edm to pro n\u011bj nem\u011blo \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdznam, s v\u00fdjimkou jednoho:<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[694],"tags":[],"class_list":["post-496","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-scar-tissue"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/496","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=496"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/496\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=496"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=496"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=496"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}