{"id":4969,"date":"2013-06-03T16:00:00","date_gmt":"2013-06-03T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4954"},"modified":"2013-06-03T16:00:00","modified_gmt":"2013-06-03T15:00:00","slug":"julie-33","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/06\/03\/julie-33\/","title":{"rendered":"Julie 33."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
\u010d\u00edst cel\u00e9: <\/strong> http:\/\/bit.ly\/19zF4op<\/a><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
statistika: <\/strong> http:\/\/bit.ly\/19zF4op+<\/a><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bylo mu n\u00e1dhern\u011b.<\/div>\n
Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima si opatrn\u011b opakoval zn\u00e1m\u00e9 postoje, obraty i oto\u010dky, mysl\u00ed se v\u0161ak nach\u00e1zel n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde. Jako by pr\u00e1v\u011b dos\u00e1hl stavu bezt\u00ed\u017ee. Byl k\u0159ehk\u00fdm pta\u010d\u00edm p\u00edrkem poletuj\u00edc\u00edm ve v\u011btru, s\u00e9m\u011b pampeli\u0161ky hledaj\u00edc\u00edm sv\u016fj nov\u00fd domov, divokou vlnou br\u00e1zd\u00edc\u00ed oce\u00e1n.<\/div>\n
Byl Tomov\u00fdm p\u0159\u00edtelem.<\/div>\n
Jakmile se pokusil ud\u011blat jeden z t\u011b\u017e\u0161\u00edch postoj\u016f a ne\u0161ikovn\u011b zakopl, u\u017e se na sebe nezlobil. Usm\u00e1l se.<\/div>\n
P\u0159ijal sv\u00e9 zran\u011bn\u00ed. Nau\u010dil se \u017e\u00edt s t\u00edm, \u017ee \u010dlov\u011bk ob\u010das mus\u00ed i ztr\u00e1cet, aby mohl nal\u00e9zt n\u011bco nov\u00e9ho. Kr\u00e1sn\u00e9ho. Sm\u00ed\u0159il se se svou minulost\u00ed, p\u0159ijal svou p\u0159\u00edtomnost a nemohl se do\u010dkat budoucnosti, kterou m\u011bli p\u0159ed sebou.<\/div>\n
Jenom on, Tom a Julie.<\/p>\n

P\u0159i t\u00e9 p\u0159edstav\u011b se nev\u011bdomky pousm\u00e1l a pokra\u010doval v tan\u010den\u00ed. Kr\u00e1tk\u00fd pohled na hodiny jej informoval, \u017ee zb\u00fdv\u00e1 necel\u00fdch dvacet minut, ne\u017e se do \u0161atny za\u010dnou sb\u00edhat d\u011bv\u010data, a n\u011bco p\u0159es hodinu a p\u016fl, ne\u017e jej op\u011bt uvid\u00ed. Zhluboka se nadechl, zastavil a se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima se pouze pohupoval do rytmu kakofonie Bachova skladatelsk\u00e9ho skvostu. Hrav\u011b se kousl do rtu a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad v\u00edkendem, kter\u00fd je \u010dekal. Sylvie s Filipem u\u017e byli jist\u011b na cest\u011b za p\u0159\u00edbuzn\u00fdmi a jim se tak naskytla p\u0159\u00edle\u017eitost u\u017e\u00edt si cel\u00e9 dva dny ve dvojici s jejich princeznou. P\u0159i vzpom\u00ednce na sv\u00e9ho d\u011bde\u010dka a na \u0161ibalsk\u00e9 jiskry v o\u010d\u00edch, se kter\u00fdma se s nimi lou\u010dil, v sob\u011b nedok\u00e1zal potla\u010dit up\u0159\u00edmnou radost.<\/p>\n

Vz\u00e1p\u011bt\u00ed sebou trhl.<\/div>\n

\n
\n

Do m\u00edstnosti vstoupila osoba a z\u0159ejm\u011b ne\u0161ikovn\u011b zakopla o lavici, kterou posunul ke dve\u0159\u00edm, aby m\u011bl v\u011bt\u0161\u00ed prostor na tancov\u00e1n\u00ed. Na kr\u00e1tkou chv\u00edli se zasekl a odm\u00edtal se oto\u010dit. I kdy\u017e se na sebe zlobil, prvn\u00ed my\u0161lenka, kter\u00e1 mu v tu chv\u00edli prol\u00e9tla hlavou, byla vidina star\u00e9, rezav\u011bj\u00edc\u00ed kotvy a chechtaj\u00edc\u00edch se \u00fast. Srdce mu za\u010dalo tlouct o pozn\u00e1n\u00ed rychleji. Vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem sledoval sv\u016fj odraz v zrcadle a zjistil, \u017ee jeho bled\u00e1 tv\u00e1\u0159 byla nyn\u00ed p\u0159\u00edmo porcel\u00e1nov\u00e1. Stihl zachytit v\u0161ak je\u0161t\u011b n\u011bco. Rychl\u00e9 kroky m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed do \u0161atny a kone\u010dky hn\u011bd\u00fdch st\u0159apat\u00fdch vlas\u016f.<\/p><\/div>\n

Nebo sp\u00ed\u0161 vl\u00e1sk\u016f.<\/p>\n

Prot\u0159el si dlan\u00ed tv\u00e1\u0159 a op\u011bt kr\u00e1tce pohl\u00e9dl do zrcadla. Do tv\u00e1\u0159\u00ed se mu vracela barva, na rty mu dokonce vystoupil drobn\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd je neopustil ani tehdy, kdy\u017e opatrn\u011b pootev\u0159el dve\u0159e \u0161atny a nahl\u00e9dl dovnit\u0159.<\/p>\n

„Ahoj,“ jeho pozdrav se sice nedo\u010dkal odezvy, \u00fasp\u011bchem v\u0161ak bylo u\u017e i to, \u017ee k n\u011bmu zvedl tv\u00e1\u0159 a zad\u00edval se na n\u011bj d\u016fv\u011b\u0159iv\u00fdm, av\u0161ak utr\u00e1pen\u00fdm pohledem. Hr\u00e1l si s tkani\u010dkami sv\u00e9ho tri\u010dka a z\u0159ejm\u011b jej mrzelo, \u017ee jej sv\u00fdm p\u0159\u00edchodem vyru\u0161il, akor\u00e1t je\u0161t\u011b nena\u0161el odvahu promluvit.<\/p>\n

„Tom mi o tob\u011b \u0159\u00edkal,“ pomalu popo\u0161el bl\u00ed\u017e a klekl si naproti shrben\u00e9mu, utr\u00e1pen\u00e9mu d\u00edt\u011bti. Alan\u016fv pohled se ne\u010dekan\u011b rozz\u00e1\u0159il.<\/div>\n

„M\u011bl kr\u00e1sn\u00e9 pastelky. Barevn\u00e9,“ mluvil pomalu, Bill usoudil, \u017ee mu ani nic jin\u00e9ho nezb\u00fdvalo, pokud necht\u011bl sv\u00fdm rozbit\u00fdm rt\u016fm zp\u016fsobit dal\u0161\u00ed bolest. Necht\u011bl jej litovat, ale nic jin\u00e9ho p\u0159i pohledu na jeho tv\u00e1\u0159 ani nedok\u00e1zal. Byla bled\u00e1, vyd\u011b\u0161en\u00e1, hoj\u00edc\u00ed se mod\u0159iny byly na n\u011bkter\u00fdch m\u00edstech p\u0159ekryty \u010derstv\u00fdmi. Ten chlap nebyl \u010dlov\u011bkem. Byl monstrum.<\/p>\n

„P\u0159ijde i dnes?“ Alanova tich\u00e1 ot\u00e1zka jej vyru\u0161ila od sp\u0159\u00e1d\u00e1n\u00ed pl\u00e1nu, jak by jej ze sp\u00e1r\u016f otce zachr\u00e1nili a vr\u00e1tila jej zp\u011bt do reality, kter\u00e1 u\u017e n\u00e1hle nebyla tak kr\u00e1sn\u00e1 jako p\u0159ed chvilkou.<\/div>\n

U\u017e nebyl pta\u010d\u00edm p\u00edrkem ani lehk\u00e9 poletuj\u00edc\u00ed s\u00e9m\u011b. Na ramenou c\u00edtil nep\u0159\u00edjemnou t\u00edhu v podob\u011b l\u00edtosti a strachu o toho chlapce a pr\u00e1v\u011b ta jej nezvratn\u011b a prudce tla\u010dila k zemi.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee ano, Pinokio,“ sledoval, jak se Alanovy rty zkroutily do \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd jej musel hodn\u011b bolet. „A p\u0159inese i pastelky. Mo\u017en\u00e1 byste si pak mohli i n\u011bco hezk\u00e9ho nakreslit,“ usm\u00e1l se na n\u011bj, i kdy\u017e se za jeho \u00fasm\u011bvem skr\u00fdvalo velik\u00e9 mno\u017estv\u00ed bolesti.<\/div>\n
Nedivil se Tomov\u00fdm o\u0161kliv\u00fdm sn\u016fm. Naopak. Dostal strach. \u0160\u00edlen\u00fd strach. Bylo brzo r\u00e1no, sportovn\u00ed st\u0159edisko bylo t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u00e1zdn\u00e9. Kdyby se n\u00e1hle zjevil na prahu dve\u0159\u00ed, nedok\u00e1zal by se ubr\u00e1nit. Nemohl ut\u00e9ct. Zran\u011bn\u00ed se op\u011bt stalo ne\u017e\u00e1danou z\u00e1t\u011b\u017e\u00ed.<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 r\u00e1d kreslen\u00ed?“<\/div>\n

Alan hrav\u011b na\u0161pulil rty a pomalu p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„M\u00e1m doma i hodn\u011b omalov\u00e1nek od babi\u010dky. Tat\u00ednek ale \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee m\u00e9 obr\u00e1zky nejsou hezk\u00e9 a v\u0161echny odhazuje do ko\u0161e.“ Na sv\u016fj v\u011bk byl neuv\u011b\u0159iteln\u011b bystr\u00fd, co\u017e bylo v tomto p\u0159\u00edpad\u011b na \u0161kodu, proto\u017ee si v\u0161echno uv\u011bdomoval.<\/div>\n
Jak zlost sv\u00e9ho otce, tak i to, \u017ee pro n\u011bj nikdy nebude dost dobr\u00fd.<\/p>\n

Bill netu\u0161il, jak by m\u011bl reagovat. Pootev\u0159el rty, ale nevy\u0161el z nich \u017e\u00e1dn\u00fd zvuk. Dokonce ani hlasit\u011bj\u0161\u00ed vzdech. Nedok\u00e1zal to pochopit. Ne\u0161lo mu do hlavy, jak n\u011bkdo m\u016f\u017ee sv\u00e9 d\u00edt\u011b natolik nen\u00e1vid\u011bt, \u017ee by byl schopen ubli\u017eovat mu nejenom fyzicky, ale i psychicky. Julie je pro n\u011bj v\u0161\u00edm. Miluje ji nadev\u0161echno na sv\u011bt\u011b a sna\u017eil se p\u0159ij\u00edt na to, pro\u010d jsou na sv\u011bt\u011b i rodi\u010de, pro kter\u00e9 jejich d\u011bti znamenaj\u00ed pouze zbyte\u010dnou z\u00e1t\u011b\u017e.<\/p>\n

„Tv\u016fj tat\u00ednek tomu z\u0159ejm\u011b nerozum\u00ed, Pinokio. Po hodin\u011b si budeme kreslit a j\u00e1 si v\u0161echny tv\u00e9 obr\u00e1zky schov\u00e1m, proto\u017ee budou jist\u011b moc kr\u00e1sn\u00e9.“ Alan nyn\u00ed z\u00e1\u0159il \u00fapln\u011b cel\u00fd. Moc se mu l\u00edbilo, \u017ee jej pan u\u010ditel oslovoval jm\u00e9nem jeho obl\u00edben\u00e9 poh\u00e1dkov\u00e9 bytosti, a kdy\u017e k n\u011bmu nat\u00e1hl ruku s t\u00edm, \u017ee by si mohli j\u00edt zatan\u010dit, nev\u00e1hal ani vte\u0159inu. Vlastn\u011b od chv\u00edle, kdy jej vid\u011bl tan\u010dit, netou\u017eil po ni\u010dem jin\u00e9m.<\/p>\n

Bill jej pomalu dovedl a\u017e k velik\u00e9 zrcadlov\u00e9 zdi, a kdy\u017e se Alan po n\u011bkolika roztomil\u00fdch oto\u010dk\u00e1ch nejist\u011b zav\u011bsil na kovovou ty\u010d, bojoval s t\u00edm, aby jej neoslovil Opi\u010dko. Alan\u016fv sm\u00edch rozn\u00e1\u0161el \u017eivot do v\u0161ech tmav\u00fdch, osi\u0159el\u00fdch kout\u016f m\u00edstnost\u00ed. Bill jej pozoroval n\u011b\u017en\u00fdm pohledem a t\u011b\u0161ilo ho, \u017ee mu alespo\u0148 na chvilku ud\u011blal radost. \u017de jeho temn\u00fd \u017eivot na chv\u00edli proz\u00e1\u0159ilo sv\u011btlo. \u0160koda, \u017ee ta chv\u00edle trvala tak kr\u00e1tce.<\/div>\n

P\u0159esn\u011b do chv\u00edle, ne\u017e se Bill p\u0159estal kroutit, po\u010dkal, dokud se mu nepoda\u0159ilo naj\u00edt ztracenou rovnov\u00e1hu, a teprve tehdy spat\u0159il u dve\u0159\u00ed postavu, kter\u00e1 nepat\u0159ila \u017e\u00e1dn\u00e9 z jeho baletek.<\/div>\n
Podruh\u00e9 v to r\u00e1no se mu zje\u017eily chloupky na \u0161\u00edji a on poc\u00edtil nep\u0159\u00edjemn\u00fd z\u00e1van strachu.<\/div>\n
Tentokr\u00e1t v\u0161ak opr\u00e1vn\u011bn\u011b…<\/p>\n

Hladinu m\u011bstsk\u00e9ho jez\u00edrka pokr\u00fdval koberec ze such\u00e9ho list\u00ed a dod\u00e1val j\u00ed ten prav\u00fd podzimn\u00ed n\u00e1dech. Stromy pomalu tan\u010dily podle taktu rann\u00edho v\u00e1nku a d\u011blaly p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00edm pobyt nad\u0161enc\u016fm brzk\u00e9ho vst\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

Tom se rozhl\u00e9dl kolem sebe a o\u010dima zaregistroval n\u011bkolik d\u011bt\u00ed, posp\u00edchaj\u00edc\u00edch do \u0161koly, kter\u00fdm se z\u0159ejm\u011b poda\u0159\u00ed doj\u00edt i p\u0159es jejich snahu stejn\u011b pozd\u011b. D\u00e1le vid\u011bl jednu star\u0161\u00ed pan\u00ed se psem, kter\u00fd se od n\u00ed nehnul ani na krok, a kdy\u017e se unaven\u00e1 usadila na jedn\u00e9 z d\u0159ev\u011bn\u00fdch lavi\u010dek, post\u00e1val u n\u00ed a sledoval ji oddan\u00fdm pohledem. Osam\u011bl\u00e9ho b\u011b\u017ece si v\u0161iml jako posledn\u00edho. Jejich pohledy se setkaly, on na n\u011bj hrav\u011b vypl\u00e1zl jazyk a Andreas ud\u011blal obli\u010dej, kter\u00fd jej donutil naru\u0161it linii ticha vesel\u00fdm sm\u00edchem.<\/p>\n

Pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou, p\u0159itiskl si drobn\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e k tomu sv\u00e9mu a l\u00e1skypln\u011b ji pol\u00edbil do vl\u00e1sk\u016f von\u00edc\u00edch list\u00edm a podzimem. Zad\u00edval se na jej\u00ed v\u011brn\u00e9 str\u00e1vn\u00edky plavouc\u00ed na vodn\u00ed hladin\u011b a tou\u017eil po tom, aby byl Bill s nimi.<\/p>\n

U\u017e jenom chvilku. Jen chvilku a budeme op\u011bt spolu. Panenko moje.<\/p>\n

<\/em> \u2026<\/div>\n

<\/div>\n
\n

Bill st\u00e1l na m\u00edst\u011b jako p\u0159ikovan\u00fd a zd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem sledoval mu\u017ee, kter\u00fd se k nim bl\u00ed\u017eil, a svou nemotornou ch\u016fz\u00ed a z\u00e1pachem d\u00e1val jasn\u011b najevo, jak str\u00e1vil posledn\u00edch p\u00e1r hodin. Jeho tv\u00e1\u0159 p\u0159\u00edmo brun\u00e1tn\u011bla, co\u017e mohlo znamenat jenom jedin\u00e9.<\/p><\/div>\n

Zu\u0159il.<\/p>\n

„Co jsem ti \u0159ekl?! \u017de t\u011b tady u\u017e v\u00edc nechci vid\u011bt!“ jeho artikulace byla p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1, ale Bill mu p\u0159esto moc dob\u0159e rozum\u011bl. A d\u0159\u00edv, ne\u017e se stihl vzpamatovat nebo jakkoliv zareagovat, Alan padal k podlaze pod siln\u00fdm \u00faderem, kter\u00fd mu musel vyrazit dech.<\/div>\n

„To nen\u00ed jeho vina! Nechte ho b\u00fdt!“ v\u00edc ne\u017e to, \u017ee v\u016fbec dok\u00e1zal promluvit, jej \u0161okoval t\u00f3n, jak\u00fdm jednotliv\u00e1 slova vyslovil. Sledoval Alanova otce, kter\u00fd se uprost\u0159ed pohybu ne\u010dekan\u011b zasekl, zavr\u00e1voral a pustil l\u00edmec d\u011btsk\u00e9ho tri\u010dka, za kter\u00e9 se jej sna\u017eil odt\u00e1hnout pry\u010d.
„To m\u00e1\u0161 pravdu,“ promluvil nep\u0159\u00edjemn\u00fdm hlasem a uhladil si del\u0161\u00ed mastn\u00e9 vlasy. P\u0159ibli\u017eoval se k Billovi a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pomalu na to, aby Bill v\u011b\u0159il, \u017ee si s n\u00edm jde pouze promluvit. Nel\u00edbil se mu ani zp\u016fsob, jak\u00fdm si jej prohl\u00ed\u017eel, a jeho n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed slova zp\u016fsobila, \u017ee si p\u0159\u00e1l, aby to v\u0161echno bylo pouze Tomov\u00fdm zl\u00fdm snem, ze kter\u00e9ho se m\u011bl ka\u017edou chvilku vzbudit.<\/p>\n

„Mohl bych ti d\u00e1t za vyu\u010denou, ale m\u00e1m lep\u0161\u00ed n\u00e1pad. Pobav\u00edme se,“ Bill se nyn\u00ed t\u0159\u00e1sl po cel\u00e9m t\u011ble, ozv\u011bnu sv\u00e9ho divoce bu\u0161\u00edc\u00edho srdce c\u00edtil a\u017e n\u011bkde v krku. Jedin\u00e9, na co se vzmohl bylo, \u017ee Alanovi tv\u00e1\u0159\u00ed nazna\u010dil, a\u0165 se ut\u00edk\u00e1 schovat. A v hloubi du\u0161e doufal, \u017ee jej pochopil a zavol\u00e1 pomoc d\u0159\u00edv, ne\u017e bude pozd\u011b.<\/p>\n

Alan se rozb\u011bhl ke dve\u0159\u00edm Billovy \u0161atny, co mu s\u00edly sta\u010dily, zav\u0159el za sebou dve\u0159e, zamkl a rozt\u0159esenou dlan\u00ed se sna\u017eil naj\u00edt v Billov\u011b vaku mobiln\u00ed telefon. Jakmile kone\u010dn\u011b nahmatal malou hranatou v\u011bc, vydechl si \u00falevou. Znal n\u011bkolik \u010d\u00edsel nazpam\u011b\u0165. Mohl by zavolat sv\u00e9ho hodn\u00e9ho souseda, ten by panu u\u010diteli jist\u011b pomohl. Nebo sv\u00e9mu kamar\u00e1dovi ze \u0161kolky, kter\u00fd by poprosil sv\u00e9 rodi\u010de, aby co nejrychleji p\u0159i\u0161li.<\/div>\n

Jakmile se v\u0161ak pozorn\u011bji zad\u00edval na telefon ve sv\u00fdch rukou, zd\u011bsil se. M\u011bl jenom dv\u011b tla\u010d\u00edtka, \u017e\u00e1dn\u00e1 \u010d\u00edsla, a a\u0165 do n\u011bj dloubal prstem jakkoliv, obrazovka z\u016fst\u00e1vala i nad\u00e1le tmav\u00e1. Byl zoufal\u00fd a necht\u011bl ani pomyslet na to, co se d\u011bje ve vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti.<\/div>\n
Skr\u010dil se do klub\u00ed\u010dka a rozplakal se. Nedok\u00e1\u017ee mu pomoct.<\/p>\n

Z\u00e1dy prudce narazil na sklen\u011bn\u00fd povrch a zd\u011b\u0161en\u011b zasku\u010del. U\u017e nem\u011bl kam ut\u00e9ct. Tom byl daleko a Alan\u016fv otec naopak natolik bl\u00edzko, a\u017e mu za\u010d\u00ednalo b\u00fdt z jeho alkoholov\u00e9ho dechu na zvracen\u00ed. Nejenom, \u017ee se zn\u00e1siln\u011bn\u00ed nevyhne, je\u0161t\u011b se na n\u011bj bude muset i d\u00edvat. V zrcadle naproti sob\u011b to bude sledovat jako jeden z nejodporn\u011bj\u0161\u00edch film\u016f. Po tv\u00e1\u0159i mu st\u00e9kaly slzy, ale ani ty nezabr\u00e1nily mal\u00e9, obtloustl\u00e9 dlani, aby se obkrou\u017eila kolem jeho bok\u016f a p\u0159ipoutala je t\u00edm ke sv\u00e9mu majiteli.<\/div>\n

„Pros\u00edm, dost,“ \u0161eptl a pokusil se odsunout ruku, kter\u00e1 byla a\u017e d\u011bsiv\u011b odli\u0161n\u00e1 od t\u00e9, kterou tam nejv\u00edce tou\u017eil spat\u0159it.<\/div>\n
„Nemel sebou,“ bylo to jedin\u00e9, na co se opilec je\u0161t\u011b vzmohl p\u0159edt\u00edm, ne\u017e mu druhou ruku p\u0159itiskl na rozkrok, kter\u00e1 se mu samou nadr\u017eenost\u00ed rozt\u0159\u00e1sla. To u\u017e bylo na Bill\u016fv uboh\u00fd \u017ealudek akor\u00e1t tak dost.<\/div>\n
Vzepjal se a v\u0161echny sv\u00e9 s\u00edly soust\u0159edil do \u00faderu, kter\u00fdm jej zas\u00e1hl do nosu tak ne\u0161ikovn\u011b, \u017ee si t\u00edm s\u00e1m zlomil ukazov\u00e1\u010dek. Po chlupat\u00e9 tv\u00e1\u0159i se n\u00e1hle spustil pram\u00ednek krve, kter\u00fd p\u016fsobil jako rozn\u011btka. Jako \u010derven\u00fd \u0161\u00e1tek pro zu\u0159iv\u00e9ho b\u00fdka. V\u0161\u00ed silou odstr\u010dil Billa stranou, rozv\u00e1\u0161n\u011bnost v jeho o\u010d\u00edch nahradila \u010dist\u00e1 agrese.<\/p>\n

Bill z\u00edral na jeho tetovan\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed a v\u011bd\u011bl, \u017ee se Tom\u016fv sen napln\u00ed. Zem\u0159e.<\/div>\n

Nejhor\u0161\u00ed na tom v\u0161ak bylo, \u017ee mu nemohl \u0159\u00edct, aby se kv\u016fli n\u011bmu netr\u00e1pil. Nemohl mu je\u0161t\u011b naposled \u0159\u00edct, jak moc jej miluje.<\/div>\n
V\u011bd\u011bl, \u017ee si to nikdy neodpust\u00ed a \u017ee si bude do konce \u017eivota vy\u010d\u00edtat, \u017ee p\u0159i\u0161el pozd\u011b.<\/p>\n

Prvn\u00ed \u00fader Billovi vyrazil dech. Druh\u00fd jej srazil k zemi. T\u0159et\u00ed a \u010dtvrt\u00fd t\u00e9m\u011b\u0159 nec\u00edtil. P\u00e1t\u00fd u\u017e nebolel.<\/p>\n

K\u0159ehk\u00e1 socha odol\u00e1vala n\u00e1poru dlouho. Kladla odpor, nevzd\u00e1vala se.<\/em><\/div>\n

Bojovala. Kv\u016fli n\u011bmu. \u00dadery v\u0161ak byliy a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00e9. Ten posledn\u00ed naru\u0161il jej\u00ed k\u0159ehkou strukturu a ona se ne\u010dekan\u011b rychle z\u0159\u00edtila k zemi, na kter\u00e9 se rozt\u0159\u00ed\u0161tila na mal\u00e9 kousky.<\/em><\/div>\n
Jako by ani nebyla vytvo\u0159ena z mramoru.<\/em><\/div>\n
Jako by byla k\u0159ehk\u00fdm pta\u010d\u00edm p\u00edrkem poletuj\u00edc\u00edm ve v\u011btru, s\u00e9m\u011b pampeli\u0161ky hledaj\u00edc\u00edm sv\u016fj nov\u00fd domov, divokou vlnou br\u00e1zd\u00edc\u00ed oce\u00e1n\u2026<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010d\u00edst cel\u00e9: http:\/\/bit.ly\/19zF4op statistika: http:\/\/bit.ly\/19zF4op+ autor: B-kay Bylo mu n\u00e1dhern\u011b. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima si opatrn\u011b opakoval zn\u00e1m\u00e9 postoje, obraty i oto\u010dky, mysl\u00ed se v\u0161ak nach\u00e1zel n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde. Jako by pr\u00e1v\u011b dos\u00e1hl stavu bezt\u00ed\u017ee. Byl k\u0159ehk\u00fdm pta\u010d\u00edm p\u00edrkem poletuj\u00edc\u00edm ve v\u011btru, s\u00e9m\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[528],"tags":[],"class_list":["post-4969","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-julie"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4969","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4969"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4969\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4969"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4969"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4969"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}