{"id":501,"date":"2018-07-10T16:00:00","date_gmt":"2018-07-10T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=496"},"modified":"2018-07-10T16:00:00","modified_gmt":"2018-07-10T15:00:00","slug":"the-laugh-that-brought-them-back-together-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/07\/10\/the-laugh-that-brought-them-back-together-7\/","title":{"rendered":"The Laugh That Brought Them Back Together 7."},"content":{"rendered":"
autor: Valecita<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

Georg si mysl\u00ed\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Tom zast\u00e9nal a p\u0159evalil se, p\u0159ikr\u00fdvku m\u011bl zchumlanou u kotn\u00edk\u016f. Vzduch byl \u010derstv\u00fd a sv\u011btlo p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed oknem jej neobt\u011b\u017eovalo tolik jako d\u0159\u00edve. Vid\u011bl v\u011bci jinak a v\u0161echno bylo z\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed, hez\u010d\u00ed.<\/p><\/div>\n

\n

Dvoj\u010data str\u00e1vila zbytek odpoledne se Simone. Jakmile se v\u0161ichni uklidnili, mluvili o Tomovi. Co d\u011blal, co m\u00e1 r\u00e1d, co r\u00e1d nem\u00e1. O v\u0161em. Tom se n\u011bkdy b\u011bhem toho rozhovoru uvolnil a byl to pocit, jako by m\u011bl rodinu, nebo sp\u00ed\u0161e, jako by ji z\u00edskal zp\u011bt. Samoz\u0159ejm\u011b, Tomovi adoptivn\u00ed rodi\u010de k n\u011bmu v\u017edycky byli \u00fa\u017easn\u00ed, ale nyn\u00ed m\u011bl to, co v\u017edy hledal. Svou vlastn\u00ed krev a geny, m\u00edsto, odkud skute\u010dn\u011b poch\u00e1zel. A Tom v\u017edycky v\u011bd\u011bl, \u017ee \u010dlov\u011bk nem\u016f\u017ee m\u00edt budoucnost bez toho, aby v\u011bd\u011bl, odkud poch\u00e1z\u00ed, k\u00fdm opravdu je. Byl tam d\u016fvod, pro\u010d miloval ur\u010dit\u00e9 v\u011bci a jin\u00e9 zase nen\u00e1vid\u011bl, a nyn\u00ed ho znal a d\u00e1valo to perfektn\u00ed smysl.<\/p><\/div>\n

\n

Dvoj\u010data odjela, kdy\u017e slunce za\u010dalo zapadat a oba se vr\u00e1tili do sv\u00fdch domov\u016f.<\/p><\/div>\n

A nyn\u00ed Tom le\u017eel ve sv\u00e9 posteli, nap\u016fl p\u0159i v\u011bdom\u00ed a s \u00fasm\u011bvem. Tohle bylo poprv\u00e9, kdy se c\u00edtil takhle \u0161\u0165astn\u00fd. Takhle spokojen\u00fd a kompletn\u00ed. Na\u0161el svou druhou polovinu a v\u011bci \u0161ly l\u00e9pe, ne\u017e \u010dekal.<\/div>\n
No, mo\u017en\u00e1 ne tak \u00fapln\u011b, ale bylo to bl\u00edzko. St\u00e1le k Billovi n\u011bco c\u00edtil a Tom byl zmaten\u00fd, jestli by m\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, anebo ml\u010det, ale h\u00e1dal, \u017ee to uk\u00e1\u017ee \u010das.<\/div>\n
Tom znovu zast\u00e9nal, kdy\u017e zaslechl vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed sv\u00e9ho telefonu, a neochotn\u011b ho zvedl. Z\u00edral na displej a zabru\u010del. Co mohl Georg cht\u00edt?<\/div>\n
\n

„Moc brzo,“ pozdravil Tom do telefonu. „Na tohle.“<\/p><\/div>\n

„U\u017e je d\u00e1vno po poledni<\/em>,“ \u0159ekl Georg. „A tob\u011b taky ahoj. Jen jsem cht\u011bl v\u011bd\u011bt, jak to \u0161lo s Billem<\/em>.“<\/div>\n
„Tom je v tuto chv\u00edli nedostupn\u00fd. Pros\u00edm, zavolejte pozd\u011bji,“ zamumlal Tom.<\/div>\n
„Vtipn\u00e9<\/em>,“ \u0159ekl Georg a Tom si lehce dok\u00e1zal p\u0159edstavit, jak u toho proto\u010dil o\u010di. „J\u00e1 se zasran\u011b nud\u00edm, vole. Poj\u010fme n\u011bco podniknout a m\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edct v\u0161echno o v\u010derej\u0161ku<\/em>.“<\/div>\n
„Jsi osina v zadku, Listingu,“ zast\u00e9nal Tom a posadil se, jednou rukou si promnul o\u010di. „Fajn, tak p\u0159ij\u010f. Budu p\u0159ipraven\u00fd za hodinu.“<\/div>\n
„Jak zatracen\u00e1 holka, budu tam za t\u0159icet minut. D\u00fdl ti to trvat nem\u016f\u017ee. S make-upem si ned\u011blej starosti, ty jsi v\u017edycky kr\u00e1sn\u00fd<\/em>,“ \u0161k\u00e1dlil ho Georg.<\/div>\n
\n

„Tohle \u0159\u00edk\u00e1\u0161 i Dian\u011b? Jak to s tebou dok\u00e1\u017ee vydr\u017eet? Po v\u0161ech t\u011bch letech!“ Tom se ospale zasm\u00e1l a pohnul se, posadil se na stranu postele a nohy mu visely p\u0159es okraj.“<\/p><\/div>\n

„Patn\u00e1ct minut<\/em>,“ \u0159ekl Georg pomalu.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee za t\u0159icet! Mus\u00edm se osprchovat,“ odpov\u011bd\u011bl Tom.<\/div>\n
„To m\u00e1\u0161 za to, \u017ee jsi kret\u00e9n. \u010cau<\/em>,“ \u0159ekl Georg a zav\u011bsil.<\/div>\n
„Zkurven\u00fd \u017eivot,“ zamumlal Tom a vstal. Prok\u0159upal si z\u00e1da a krk a vzdychl.<\/div>\n
Byl p\u0159ipraven\u00fd na sprchu.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
***<\/strong><\/div>\n
\n

Tom si svazoval dredy na vrcholu hlavy, kdy\u017e se ozval zvonek. M\u011bl na sob\u011b voln\u00e9 modr\u00e9 d\u017e\u00edny, ze kter\u00fdch mu vykukovaly boxerky, nic jin\u00e9ho, a tak doufal, \u017ee se Georg alespo\u0148 bude c\u00edtit nepohodln\u011b, kdy\u017e jej p\u0159inutil se sprchou posp\u00edchat.<\/p><\/div>\n

„Ach, kurva,“ zast\u00e9nal Georg, kdy\u017e Tom otev\u0159el dve\u0159e. „Oble\u010d si na sebe n\u011bco.“<\/div>\n
Tom se \u0161iroce usm\u00edval. „Ne, je to tvoje vina. Zrovna jsem vylezl ze sprchy. M\u00e1m po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b mokr\u00e9 dredy,“ \u0159ekl a zat\u0159\u00e1sl s nimi Georgov\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n
„Sakra! Tady se \u010dlov\u011bk sna\u017e\u00ed b\u00fdt ohleduplnou lidskou bytost\u00ed a ty m\u011b cel\u00e9ho namo\u010d\u00ed\u0161!“<\/div>\n
Tom se hlasit\u011b rozesm\u00e1l. „Ty m\u011b m\u00e1\u0161 r\u00e1d!“<\/div>\n
Georg si odfrkl a vydal se do bytu.<\/p>\n

„Tak\u017ee<\/em>\u2026 co se stalo?“ Zeptal se, kdy\u017e se posadil na Tom\u016fv gau\u010d v ob\u00fdv\u00e1ku.<\/div>\n

Tom zav\u0159el dve\u0159e, vydal se za Georgem a posadil se vedle n\u011bj. „No,“ za\u010dal. „Kdy\u017e jsi ode\u0161el z kav\u00e1rny, \u0161el jsem k n\u011bmu a hodn\u011b jsme si pov\u00eddali. Nakonec jsme oba usnuli na jeho posteli.“<\/div>\n
Georg pozvedl obo\u010d\u00ed. „Obsc\u00e9nn\u00ed.“<\/div>\n
Tom proto\u010dil o\u010di. „V\u010dera jsme byli za jeho – na\u0161\u00ed m\u00e1mou. Bylo to\u2026 h\u00e1d\u00e1m, \u017ee to bylo dost emocion\u00e1ln\u00ed. Bylo to t\u011b\u017ek\u00e9, v\u00e1\u017en\u011b.“<\/div>\n
Georg p\u0159ik\u00fdvl, jeho n\u00e1lada se zm\u011bnila. „To se vsad\u00edm.“<\/div>\n
„Ale byla mil\u00e1. Ona je<\/em> mil\u00e1. A \u0159ekla n\u00e1m pravdu o tom, jak se to v\u0161echno stalo.“<\/div>\n
Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Zeptal se Georg.<\/div>\n
Tom si ol\u00edzl rty a pomalu p\u0159ik\u00fdvl. „Jo, jen\u2026 je toho n\u011bjak p\u0159\u00edli\u0161 moc.“<\/div>\n
\n

„No, ale tohle jsi p\u0159ece cht\u011bl. \u017de? Naj\u00edt sv\u00e9ho bratra a tak.“<\/p><\/div>\n

„Jo, ale nikdy jsem nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad m\u00e1mou<\/em>.“ Tom pot\u0159\u00e1sl hlavou. „To je jedno, vypo\u0159\u00e1d\u00e1m se s t\u00edm. Ale jsem<\/em> \u0161\u0165astn\u00fd. Na\u0161el jsem sv\u00e9 dvoj\u010de. Co\u017e mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1, \u017ee jsem ti za to je\u0161t\u011b nepod\u011bkoval. Byl jsi to ty, kdo si uv\u011bdomil, \u017ee je Bill m\u016fj bratr. Tak\u017ee\u2026“ Odml\u010del se a ol\u00edzl si rty. „D\u00edky, chlape.“<\/div>\n
Georg se pousm\u00e1l. „\u017d\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m, k\u00e1mo. Jsem tady pro tebe.“<\/div>\n
Tom se rozesm\u00e1l. „Jo.“ Nerv\u00f3zn\u011b se na sv\u00e9m m\u00edst\u011b na gau\u010di zavrt\u011bl a zhluboka si povzdechl. Cht\u011bl si promluvit o jedn\u00e9 v\u011bci, kter\u00e1 jej tr\u00e1pila: o sv\u00fdch citech k Billovi. Usoudil, \u017ee o nich Georg u\u017e v\u011bd\u011bl, tak\u017ee by nem\u011bl b\u00fdt probl\u00e9m o tom za\u010d\u00edt. „Ale je tady jeden probl\u00e9m.“<\/div>\n
Georg se zamra\u010dil. „Jak\u00fd?“<\/div>\n
„No, j\u00e1 po\u0159\u00e1d\u2026 tak trochu, v\u0161ak v\u00ed\u0161\u2026“ Tom se odml\u010del, byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 nerv\u00f3zn\u00ed a rozpa\u010dit\u00fd aby pokra\u010doval.<\/div>\n
\n

„Oh, ch\u00e1pu,“ \u0159ekl Georg. „Po\u0159\u00e1d se\u0161 do n\u011bj cel\u00fd \u017ehav\u00fd?“<\/p><\/div>\n

Tom zast\u00e9nal. „Jdi do prdele, vole.“<\/div>\n
„Je to ono?“<\/div>\n
„Jo,“ zamumlal Tom, u\u017e si nebyl jist\u00fd, jestli tuhle konverzaci chce v\u00e9st. „Je to divn\u00e9? Kurva, samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee je to divn\u00e9. Myslel jsem, myslel jsem\u2026“ na vte\u0159inu se zarazil. „Myslel jsem, \u017ee to tak p\u0159estanu c\u00edtit, jakmile jsem zjistil pravdu. \u017de to bylo jen ot\u00e1zkou \u010dasu, ale\u2026 do prdele.“<\/div>\n
„Je to divn\u00e9,“ souhlasil Georg, „pro zbytek sv\u011bta.“<\/div>\n
Tom pozvedl obo\u010d\u00ed. „Co? Ty \u010dek\u00e1\u0161, \u017ee p\u016fjdu a n\u011bco s t\u00edm ud\u011bl\u00e1m? \u017de mu to \u0159eknu? Ty jsi cvok<\/em>!“<\/div>\n
„Nic takov\u00e9ho ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u010dlov\u011b\u010de. Jen si nemysl\u00edm, \u017ee je to divn\u00e9 nebo tak n\u011bco,“ pokra\u010doval Georg. „\u017dil jsem dva roky v Amsterdamu. Jsem zvykl\u00fd vid\u011bt \u0161\u00edlenosti.“<\/div>\n
„Dokonce i muchluj\u00edc\u00ed se dvoj\u010data?“ Zeptal se Tom, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee Georg nep\u0159ednesl \u017e\u00e1dnou pointu.<\/div>\n
„Dokonce i muchluj\u00edc\u00ed se dvoj\u010data. Vid\u011bl jsem dvoj\u010data maj\u00edc\u00ed spolu sex, vole,“ pouk\u00e1zal Georg.<\/div>\n
\n

Tom zast\u00e9nal. „Ale to je zasran\u011b \u00fachyln\u00e9<\/em>!“<\/div>\n

Georg se op\u0159el, nap\u016fl u\u017e na gau\u010di le\u017eel. „No, pak je to tedy \u00fachyln\u00e9.“<\/div>\n
„Ale je!“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“<\/div>\n
„Georgu!“ Zavr\u010del Tom. „Ty mi nepom\u00e1h\u00e1\u0161!“<\/div>\n
„J\u00e1 jen \u0159\u00edk\u00e1m,“ za\u010dal Georg a znovu se nap\u0159\u00edmil, „\u017ee jsem v\u00e1s dva vid\u011bl, jak spolu jedn\u00e1te. Dokonce hned po prvn\u00ed asi minut\u011b jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee to nen\u00ed jen jednostrann\u00e9. Ty se mu taky l\u00edb\u00ed\u0161, \u010dlov\u011b\u010de.“<\/div>\n
Tom si odfrkl a lehce pra\u0161til p\u011bst\u00ed do pol\u0161t\u00e1\u0159e. „Co jsi to za kamar\u00e1da?!“<\/div>\n
Georg se zamra\u010dil. „Co to m\u00e1 kurva znamenat? Sna\u017e\u00edm se tady b\u00fdt realistick\u00fd.“<\/div>\n
„Ne, kdybys byl realistick\u00fd, tak bys mi \u0159ekl, abych p\u0159estal b\u00fdt \u00fachyl a prost\u011b se p\u0159es to p\u0159enesl.“<\/div>\n
\n

„J\u00e1 jen \u0159\u00edk\u00e1m, co jsem vid\u011bl. Bill t\u011b m\u00e1 r\u00e1d stejn\u011b tak moc, jako ty m\u00e1\u0161 r\u00e1d jeho, a jestli s t\u00edm nic neud\u011bl\u00e1\u0161, oba dva brzo explodujete. A to nechceme, \u010dlov\u011b\u010de. A\u0165 u\u017e si jakkoliv mysl\u00edm, \u017ee jsi osina v zadku, pot\u0159ebuju n\u011bkoho, kdo zvl\u00e1dne \u0159\u00eddit m\u016fj obchod.“<\/p><\/div>\n

„No nejsi ty sladk\u00fd?“ Tom proto\u010dil o\u010di. Z kapsy se mu ozvalo p\u00edpnut\u00ed a on vylovil sv\u016fj telefon, otev\u0159el ho a na\u0161el tam novou zpr\u00e1vu. P\u0159e\u010detl si ji a zast\u00e9nal.<\/div>\n
„Co?“ Zeptal se Georg, vzal si telefon z kamar\u00e1dov\u00fdch rukou a zpr\u00e1vu si p\u0159e\u010detl. Rozesm\u00e1l se. „Dvoj\u010dec\u00ed telepatie?“<\/div>\n
Chyb\u00ed\u0161 mi. Podnikneme n\u011bco?<\/em><\/div>\n
„Mysli si co chce\u0161, vole. Tohle nic neznamen\u00e1. Chce tr\u00e1vit \u010das se sv\u00fdm dvoj\u010detem. Nic v\u00edc.“ Tom si prot\u00e1hnul krk a vstal. „Um\u00edr\u00e1m hlady.“<\/div>\n
„Poj\u010fme objednat n\u011bjakou pizzu a pak m\u016f\u017ee\u0161 zavolat Billovi.“<\/div>\n
Ale Tom mu nev\u011bnoval pozornost, opravdu. Z\u00edral na obrazovku sv\u00e9ho telefonu a \u0165ukal do n\u011bj odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
P\u0159ij\u010f za hodinu ke mn\u011b. Budu m\u00edt pizzu. Na\u0161i obl\u00edbenou \ud83d\ude42<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

autor: Valecita<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Valecita Georg si mysl\u00ed\u2026 Tom zast\u00e9nal a p\u0159evalil se, p\u0159ikr\u00fdvku m\u011bl zchumlanou u kotn\u00edk\u016f. Vzduch byl \u010derstv\u00fd a sv\u011btlo p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed oknem jej neobt\u011b\u017eovalo tolik jako d\u0159\u00edve. Vid\u011bl v\u011bci jinak a v\u0161echno bylo z\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed, hez\u010d\u00ed. Dvoj\u010data str\u00e1vila zbytek odpoledne se Simone. Jakmile<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[700],"tags":[],"class_list":["post-501","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-laugh-that-brought-them-back-together"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/501","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=501"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/501\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=501"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=501"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=501"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}