{"id":5011,"date":"2013-05-21T18:00:00","date_gmt":"2013-05-21T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4996"},"modified":"2013-05-21T18:00:00","modified_gmt":"2013-05-21T17:00:00","slug":"erdigtonsk-a-stredni-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/05\/21\/erdigtonsk-a-stredni-5\/","title":{"rendered":"Erdigtonsk\u200b\u00e1 st\u0159edn\u00ed 5."},"content":{"rendered":"
\u010d\u00edst cel\u00e9:<\/strong> http:\/\/bit.ly\/14llwRk<\/a><\/div>\n
<\/div>\n
statistika:<\/strong> http:\/\/bit.ly\/14llwRk+<\/a><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Allfornothing<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
(Konec minul\u00e9ho d\u00edlu<\/em>: Proklouzl \u017eeleznou branou, prob\u011bhl \u0161t\u011brkovou cestou vedouc\u00ed ke \u0161kole a u\u017e otv\u00edral vstupn\u00ed dve\u0159e, kdy\u017e cosi upoutalo jeho pozornost. Zvedl o\u010di k v\u011b\u017e\u00edm s cimbu\u0159\u00edm. Na obou se ve v\u011btru t\u0159epotala \u010dern\u00e1 vlajka, n\u011bkdo um\u0159el.)<\/p>\n

Asi n\u011bkdo z m\u011bsta<\/em>, \u0159ekl si, ale pro\u010d by d\u00e1vali \u010dern\u00e9 vlajky i na \u0161kolu?<\/em> Pokr\u010dil rameny a rozb\u011bhl se do t\u0159\u00eddy.<\/div>\n

Rozrazil dve\u0159e, zamumlal omluvu za zpo\u017ed\u011bn\u00ed a rozhl\u00e9dl se po t\u0159\u00edd\u011b. Spolu\u017e\u00e1ci se dnes zd\u00e1li b\u00fdt jin\u00ed, sed\u011bli n\u011bjak ti\u0161eji, nikdo nespal, profesor sed\u011bl nehybn\u011b a bez v\u00fdrazu. Tom \u00fapln\u011b zapomn\u011bl, co cht\u011bl ud\u011blat, a na p\u016fl cesty do lavice jen zkoprn\u011ble st\u00e1l a hled\u011bl na zkamen\u011bl\u00e9 spolu\u017e\u00e1ky. Asi tak po minut\u011b profesor i cel\u00e1 t\u0159\u00edda nahlas vydechli, jako by tu byli tr\u00e9novali zadr\u017eov\u00e1n\u00ed dechu do hodiny pot\u00e1p\u011bn\u00ed.<\/p>\n

Profesor se pak na Toma zamra\u010dil. „Te\u010f, kdy\u017e jsme skon\u010dili t\u0159\u00edminutov\u00e9 ticho, mohl bys na m\u011b laskav\u011b p\u0159estat poulit o\u010di, Tome, zav\u0159\u00edt pusu a zapadnout na svoje m\u00edsto? Nebo snad pot\u0159ebuje\u0161 mapu, abys trefil do lavice?“<\/div>\n

Nikdo se nezasm\u00e1l, v\u0161ichni d\u00e1l hled\u011bli jako v deliriu p\u0159\u00edmo p\u0159ed sebe.<\/div>\n
Tom zt\u011b\u017eka dosedl na \u017eidli vedle Gustava.<\/div>\n
„Co to s v\u00e1ma v\u0161ema dneska je?“ po\u0161eptal mu.<\/div>\n
Chv\u00edli marn\u011b \u010dekal na odpov\u011b\u010f, zopakoval ot\u00e1zku, zase \u010dekal, ale nic. Str\u010dil do n\u011bj, Gustav k n\u011bmu neochotn\u011b zvedl o\u010di a jeho v\u00fdraz Tomovi vyrazil dech. Z vykulen\u00fdch o\u010d\u00ed se mu kut\u00e1lely slzy a jeho rozpraskan\u00e9 rty se nesly\u0161n\u011b pohybovaly.<\/div>\n
\n
„Co to pov\u00edd\u00e1\u0161?“ naklonil se k n\u011bmu Tom.<\/div>\n
„Je mrtv\u00fd, Tome, je mrtv\u00fd, je mrtv\u00fd, je mrtv\u00fd, on je opravdu mrtv\u00fd, Tome\u2026,“ mumlal potichu.<\/div>\n
„Ale kdo? Kdo je mrtv\u00fd, Gustave!“ popadl ho Tom za ramena, jako by doufal, \u017ee z n\u011bj odpov\u011b\u010f vyt\u0159ese.<\/div>\n
„Christian, kdo jin\u00fd? Christian je mrtv\u00fd.“<\/div>\n
„Christian? Mysl\u00ed\u0161 Christiana Hartla? Toho, co vyhr\u00e1l chemickou olympi\u00e1du?“ zat\u0159\u00e1sl j\u00edm znovu.<\/div>\n
„Jo, jo, olympi\u00e1du, Christian ji vyhr\u00e1l, dostal by stipendium.“<\/div>\n
„O to te\u010f snad nejde, Gustave.“ Vole, on na tu \u0161kolu mysl\u00ed fakt bez p\u0159est\u00e1n\u00ed,<\/em> obr\u00e1til Tom o\u010di v sloup a vzdal beznad\u011bjn\u00fd v\u00fdslech. Budu se muset zeptat George<\/em>.<\/p>\n

Po zvon\u011bn\u00ed hned p\u00e1dil za Georgem a s \u00falevou zjistit, \u017ee se tv\u00e1\u0159\u00ed jako obvykle.<\/div>\n

„Je\u017ei\u0161, to jsem r\u00e1d, \u017ee nebre\u010d\u00ed\u0161,“ oddychl si Tom.<\/div>\n
„Pro\u010d bych bre\u010del, vole? Po smrti je Christian a ne Andy.“<\/div>\n
Tom po\u0159\u00e1d nech\u00e1pal souvislosti a podez\u0159\u00edval George, \u017ee ho schv\u00e1ln\u011b nap\u00edn\u00e1 a dr\u00e1\u017ed\u00ed ho t\u00edm.<\/div>\n
„Tak co se stalo Georgi, p\u0159esta\u0148 si hr\u00e1t na pana tajemn\u00fdho a vyklop to kone\u010dn\u011b. P\u0159ijdu sem, vy tu sed\u00edte jak figur\u00edny v Muzeu madame Tussaud, Gustav ten ani nemrk\u00e1 a jedin\u00fd, co z n\u011bj dostane\u0161 je: je mrtvej, Tome, je mrtvej a nebo stipendium, Tome, stipendium. M\u00e1m toho akor\u00e1t po krk, na \u0161kole vis\u00ed \u010dern\u00fd vlajky, tak mluv!“<\/div>\n
„Krucin\u00e1l, Tome, p\u0159esta\u0148 m\u011b rozesm\u00edvat, dneska m\u00e1 b\u00fdt smutek,“ hih\u0148al se George.<\/div>\n
Tom na n\u011bj zahrozil p\u011bst\u00ed. „No jo, kl\u00eddek. Sedni si tady hezky a poslouchej. Nev\u00edm \u00fapln\u011b v\u0161echno, jen co n\u00e1m \u0159\u00edkali z rozhlasu, ne\u017e jsi p\u0159i\u0161el. Dnes r\u00e1no na\u0161el \u0161koln\u00edk v zahrad\u011b Christianovu mrtvolu. Ne\u0159ekli, jak vypadal, ani kde ho p\u0159esn\u011b na\u0161li. Bl\u00e1bolili jen cosi o ne\u0161\u0165astn\u00e9 n\u00e1hod\u011b a vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed. Kdokoliv pr\u00fd zahl\u00eddl Christiana ve\u010der po \u0161kole, m\u00e1 p\u0159ij\u00edt do \u0159editelny. Vsad\u00edm se, \u017ee ho n\u011bkdo zavra\u017edil, ur\u010dit\u011b ho ubodali nebo n\u011bco, jinak by ned\u011blali takov\u00fd tajnosti kolem toho, jak vypadal, kdy\u017e ho na\u0161li.“<\/div>\n
„Jasn\u011b, Georgi, byl ne\u0161\u0165astnou n\u00e1hodou ubod\u00e1n k smrti. Hlavn\u011b prosimt\u011b ne\u0159\u00edkej svoje teorie Gustavovi, nebo taky nat\u00e1hne ba\u010dkory.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
George vypr\u00e1v\u00ed<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
Tom si nebyl ani trochu jist\u00fd, nakolik m\u016f\u017ee Georgovi v\u011b\u0159it. A zam\u00ed\u0159il proto hned do Andreasovy t\u0159\u00eddy. Chodby byly skoro pr\u00e1zdn\u00e9, a kdy\u017e u\u017e jimi n\u011bkdo \u0161el, nikde se nezdr\u017eoval, aby byl co nejd\u0159\u00edv zp\u00e1tky ve t\u0159\u00edd\u011b. U\u017e ze dve\u0159\u00ed vid\u011bl Andyho sed\u011bt v lavici, nevypadal zdaleka tak pobaven\u011b jako George, tv\u00e1\u0159e m\u011bl docela pobledl\u00e9 a o\u010dima nerv\u00f3zn\u011b t\u011bkal po okol\u00ed. Vykro\u010dil sm\u011brem k n\u011bmu a zvedal ruku, aby ho pozdravil, kdy\u017e do n\u011bj n\u011bkdo vrazil. Oto\u010dil se, aby si prohl\u00e9dl, kdo ho odstr\u010dil ze dve\u0159\u00ed, a uvid\u011bl Billa, jak se dere ze t\u0159\u00eddy.<\/p>\n

„Ahoj Bille,“ pozdravil a uhnul z cesty.<\/div>\n

Bill se trochu zapot\u00e1cel, dal si ruku p\u0159ed obli\u010dej a rozb\u011bhl se pry\u010d.<\/div>\n
„Bille? Bille!“ Nechal Andrease Andreasem a sp\u011bchal za n\u00edm. Vid\u011bl ho zmizet ve dve\u0159\u00edch na z\u00e1chody, vzdal vol\u00e1n\u00ed a rad\u0161i p\u0159idal do kroku. U umyvadla nebyl, do\u0161el tedy ke kabink\u00e1m a za\u0165ukal na jedin\u00e9 zam\u010den\u00e9 dve\u0159e.<\/div>\n
„Bille, Bille, jsi tam?“ jist\u011b, \u017ee tam byl, ale Toma pr\u00e1v\u011b nenapadaly \u017e\u00e1dn\u00e9 inteligentn\u00ed ot\u00e1zky.<\/div>\n
P\u0159ilo\u017eil ucho ke dve\u0159\u00edm, co\u017e mimochodem pokl\u00e1dal za krajn\u011b nechutn\u00e9, a zaposlouchal se do d\u011bje uvnit\u0159. Douf\u00e1m, \u017ee nem\u00e1 sra\u010dku nebo n\u011bco<\/em>, vyd\u011bsil se. Uvnit\u0159 se neoz\u00fdvalo nic ne\u017e Bill\u016fv dech, ale okam\u017eik na to k Tomovi dolehlo \u0161oup\u00e1n\u00ed a d\u00e1viv\u00e9 zvuky, jak se Bill zvedal ze zem\u011b a za\u010dal zvracet do m\u00edsy.<\/p>\n

„Bille, otev\u0159i dve\u0159e! Co se d\u011bje? Otev\u0159i, rozum\u00ed\u0161!?“ zv\u00fd\u0161il hlas a v tom si vzpomn\u011bl, po r\u00e1nu nikdy nem\u011bl rychl\u00e9 veden\u00ed, \u017ee to byl Bill\u016fv Christian, Billovi pr\u00e1v\u011b um\u0159el kluk.<\/div>\n

„No tak, Bille, otev\u0159i pros\u00edm ty dve\u0159e, chci ti pomoct,“ promlouval k n\u011bmu konej\u0161iv\u011b, a co chv\u00edli \u0165ukal na dve\u0159e.<\/div>\n
Cvakl z\u00e1mek, klika se ohnula a z kabinky se vy\u0159\u00edtil Bill, sko\u010dil na Toma, chytil ho ob\u011bma rukama kolem krku a p\u0159im\u00e1\u010dkl se na n\u011bj.<\/div>\n
„Bi… Bille!?“ dostal ze sebe Tom.<\/div>\n
Bill nic ne\u0159\u00edkal, tisknul se d\u00e1l k Tomovi a nehty se mu zar\u00fdval do zad.<\/div>\n
„Au! Bille!“ sykl Tom a pokusil se ho ze sebe sundat. Jakmile se mu to poda\u0159ilo, za\u010dal se Bill nekontrolovateln\u011b t\u0159\u00e1st a nebyl se schopen udr\u017eet na noh\u00e1ch. Tom ho dot\u00e1hl k umyvadlu, aby mu umyl obli\u010dej a posadil ho na zem ke st\u011bn\u011b. D\u0159epl si naproti n\u011bmu a zvedl mu hlavu, aby se mu mohl pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Bill ho nejsp\u00ed\u0161 v\u016fbec nevid\u011bl, m\u011bl skeln\u00fd zrak a hled\u011bl tup\u011b p\u0159\u00edmo p\u0159ed sebe.<\/div>\n
„No tak, Bille, to bude v po\u0159\u00e1dku, jsem tu s tebou, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b? M\u00e1m pro n\u011bkoho zaj\u00edt? Dojdu ti pro pomoc, najdu n\u011bjak\u00e9ho profesora a…,“<\/div>\n
„Ne!“ vyk\u0159ikl p\u0159idu\u0161en\u011b Bill a znovu Toma k\u0159e\u010dovit\u011b objal.<\/div>\n
Tom tentokr\u00e1t objet\u00ed op\u011btoval, popl\u00e1c\u00e1val ho po z\u00e1dech a usilovn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak ho ut\u011b\u0161it.<\/div>\n
\n<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
Bill op\u0159en\u00fd o st\u011bnu kousek od umyvadla.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille? Pov\u011bz mi, co se stalo, \u0159ekni mi, jak ti m\u016f\u017eu pomoct.“<\/div>\n
Bill se n\u011bkolikr\u00e1t nadechl a vydechl, ne\u0159ekl v\u0161ak v\u016fbec nic. Tom se rozhodl, rychle ho popadl, zvedl ze zem\u011b, otev\u0159el nohou dve\u0159e a odn\u00e1\u0161el ho chodbou pry\u010d.<\/div>\n
„Nesu t\u011b do studovny, Bille, je tam pohovka, m\u016f\u017ee\u0161 si na ni lehnout, to bude lep\u0161\u00ed, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Opatrn\u011b ho polo\u017eil na starou pohovku v kout\u011b studovny a sedl si k n\u011bmu.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt na\u0161tvanej, \u017ee o tebe maj\u00ed lidi starost, Bille, \u010dlov\u011bk kdy\u017e t\u011b vid\u00ed, m\u00e1 poka\u017ed\u00e9 strach, \u017ee se zlom\u00ed\u0161, vypad\u00e1\u0161 dost bezbrann\u011b,“ zasm\u00e1l se Tom, cht\u011bl Billa n\u011bjak rozpt\u00fdlit, ale neda\u0159ilo se mu to. \u010cernovlas\u00fd kluk le\u017eel bez hnut\u00ed a jen sv\u00edral rukou Tomovu mikinu, aby ho snad nenapadlo odej\u00edt.<\/p>\n

„Aaaah, tak fajn…,“ vzdychl Tom, posunul se a\u017e na kraj pohovky, pohodln\u011b se op\u0159el z\u00e1dy o op\u011bradlo a polo\u017eil si Billovu hlavu do kl\u00edna, jednou rukou mu stiskl rameno a druhou ho hladil po vlasech, „tak \u0159ekni n\u011bco, Bille, nesm\u00ed\u0161 mi d\u011blat takov\u00fd starosti, j\u00e1 m\u00e1m taky jenom jedny nervy a nejsou \u00fapln\u011b v pohod\u011b.“<\/div>\n

„Z\u2026 z\u2026 z\u2026 , za\u2026 za\u2026 z\u2026 z…,“ koktal Bill, „za\u2026 za\u2026 zab\u2026 zab\u2026 zabil, zabil!“ vyk\u0159ikl, ale uklidnil se, kdy\u017e se k n\u011bmu Tom naklonil.<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161, Bille, \u0161\u0161\u0161\u0161, byla to ne\u0161\u0165astn\u00e1 n\u00e1hoda, Bille, nikdo za to nem\u016f\u017ee,“ Tom se rozhodl spol\u00e9hat na Georgovu v\u00fdpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„N n ne,“ vrt\u011bl zb\u011bsile hlavou, „n\u2026 ne za\u2026 zabil!!“<\/p>\n

Vtom do studovny vrazil Andy.<\/div>\n

„Tady jsi, Bille! Hled\u00e1m t\u011b po cel\u00fd \u0161kole, Ost\u0159\u00ed\u017e m\u011b poslal, abych t\u011b p\u0159ivedl zp\u00e1tky do t\u0159\u00eddy.“<\/div>\n
Tom u\u017e cht\u011bl zaj\u00e1sat, \u017ee mu s Billem n\u011bkdo pom\u016f\u017ee, ale radoval se p\u0159ed\u010dasn\u011b. Bill se k Tomovi zase p\u0159itiskl, obkro\u010dmo se na n\u011bj posadil, tak\u017ee vystavil Andreasovi z\u00e1da, zabo\u0159il obli\u010dej do Tomovy mikiny a odm\u00edtal se hnout. Tom jen vyvalil o\u010di.<\/div>\n
„Bille, uv\u011bdomuje\u0161 si, jak te\u010fka vypad\u00e1me?“ Zeptal se opatrn\u011b a vrhal sou\u010dasn\u011b bezmocn\u00e9 pohledy sm\u011brem k Andymu.<\/div>\n
„Nikam s n\u00edm nejdu! N\u2026 ne, ni nikam nejdu,“ na\u0159\u00edkal Bill.<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e, nikam nep\u016fjde\u0161, ano? Nikdo t\u011b p\u0159ece nenut\u00ed…,“ \u0161eptal Tom konej\u0161iv\u011b a zu\u0159iv\u00fdmi posunky p\u0159ivol\u00e1val Andyho, aby ho pokud mo\u017eno n\u011bjak vysvobodil.<\/div>\n
Andreas naprosto ignoroval Tomovy nevy\u0159\u010den\u00e9 prosby, sedl si vedle nich a popl\u00e1cal Billa po z\u00e1dech. „Chce\u0161 j\u00edt dom\u016f, Bille? Doprovod\u00edme t\u011b,“ navrhl.<\/div>\n
Bill slab\u011b p\u0159ik\u00fdvl a k Tomov\u011b \u00falev\u011b se pomalu zvedl na nohy.<\/p>\n

Cestou nikdo z nich nepromluvil, Tom se sm\u00ed\u0159il s t\u00edm, \u017ee ho Bill prost\u011b za ruku dr\u017eet bude a nest\u011b\u017eoval si. P\u0159ed domem ho p\u0159edali jeho dost zmaten\u00e9mu otci, doporu\u010dili \u010dernovlas\u00e9mu klukovi, a\u0165 si odpo\u010dine a vraceli se zp\u00e1tky do vyu\u010dov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

„Co je to s n\u00edm?“ zeptal se Andy hned za zat\u00e1\u010dkou.<\/div>\n
„To se pt\u00e1\u0161 ty m\u011b?“ Tom u\u017e se za\u010d\u00ednal v souvislostech trochu ztr\u00e1cet. „Snad se\u0161 jeho spolu\u017e\u00e1k, ne? J\u00e1 ho vid\u011bl p\u00e1rkr\u00e1t v \u017eivot\u011b a u\u017e v\u00edm, \u017ee Christian byl jeho kluk, je celkem pochopiteln\u00fd, \u017ee je ne\u0161\u0165astnej.“<\/div>\n
„Blbost,“ zavr\u010del Andreas.<\/div>\n
„Blbost, Andy? Blbost? Je n\u011bkdo v tomhle m\u011bst\u011b v\u016fbec norm\u00e1ln\u00ed? V \u010dem je tohle prosimt\u011b blbost?“<\/div>\n
„No, p\u0159edn\u011b Christian v\u016fbec nebyl Bill\u016fv kluk, a nav\u00edc ho Bill nen\u00e1vid\u011bl, tak se trochu div\u00edm, \u017ee tak vyv\u00e1d\u00ed.“<\/p>\n

„Co?“ Tom se na m\u00edst\u011b zastavil a chytil Andyho pod krkem. „Andreasi, cht\u011bl jsem p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se nic nestalo, d\u011blat, jako bych nic nesly\u0161el, ale co je moc, to je moc, u\u017e ni\u010demu nerozum\u00edm, tak\u017ee mi okam\u017eit\u011b \u0159ekni, co jste s Danielem \u0159\u00edkali Billovi tehdy na konci z\u00e1\u0159\u00ed po de\u0161ti v labyrintu.“<\/div>\n

Andy se pokusil z Tomova sev\u0159en\u00ed vyprostit, ale marn\u011b.<\/div>\n
„Dob\u0159e, vole! Pus\u0165 m\u011b u\u017e, doprdele, nem\u016f\u017eu d\u00fdchat.“ Promnul asi pohmo\u017ed\u011bn\u00fd krk a odka\u0161lal si, „tak tys tam byl? Cos tam d\u011blal?“ pod\u00edval se na Toma podez\u0159\u00edvav\u011b.<\/div>\n
„Te\u010f se pt\u00e1m j\u00e1, Andreasi, nesna\u017e se m\u011b roz\u010d\u00edlit, je\u0161t\u011b takhle m\u00e1lo,“ nazna\u010dil prsty, kolik asi, „a roztrhnu t\u011b jako hada. M\u00edv\u00e1m takov\u00fd stavy, jak se na\u0161tvu, jsem nep\u0159\u00ed\u010detnej, dokud n\u011bkoho nezml\u00e1t\u00edm, a jedinej po ruce se\u0161 tady ty!“<\/div>\n
„Klid, Tome, klid,“ zasm\u00e1l se k jeho \u00fa\u017easu Andy. „Nic jsme Billovi ned\u011blali, \u0161et\u0159i si laskav\u011b p\u011bsti pro n\u011bkoho, kdo si to zaslou\u017e\u00ed.“<\/p>\n

Tom se trochu uklidnil, po\u0159\u00e1d se ale na Andyho nevl\u00eddn\u011b mra\u010dil.<\/div>\n

„\u0158eknu ti to, pokud sl\u00edb\u00ed\u0161, \u017ee p\u0159ed Georgem ani necekne\u0161,“ prohl\u00e1sil Andy nekompromisn\u011b, „fajn,“ pokra\u010doval, kdy\u017e Tom neochotn\u011b, ale p\u0159ece jen souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvnul. „Sna\u017eili jsme se mu pomoct, Tome, oba dva.“<\/div>\n
„Moc to tak nezn\u011blo.“<\/div>\n
„George Billa nesn\u00e1\u0161\u00ed, j\u00e1 ho taky nem\u00e1m r\u00e1d, ale nemohl jsem se prost\u011b d\u00edvat na to, co mu Christian d\u011blal. Bill si to cht\u011bl nechat pro sebe, tak jsme ho s Danielem p\u0159emlouvali, aby se sv\u011b\u0159il n\u011bjak\u00fdmu profesorovi. Sliboval, \u017ee to ud\u011bl\u00e1, a pochybuju, \u017ee n\u011bco \u0159ekl.“<\/div>\n
„Taky jsem ho s Christianem vid\u011bl a \u0159ekl jsem mu, aby s t\u00edm n\u011bco ud\u011blal,“ p\u0159em\u00fd\u0161lel Tom nahlas. „Tvrdil mi, \u017ee n\u011bco podnikne.“<\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161. Ne\u0159\u00edkej to Georgovi, Billa fakt nesn\u00e1\u0161\u00ed, t\u00fdden by se mnou nepromluvil, kdyby se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee se s n\u00edm bav\u00edm. Nedej bo\u017ee, \u017ee by se to dozv\u011bd\u011bl n\u011bkdo jin\u00fd ze \u0161koly, hned by m\u011b p\u0159ipsali mezi Billovy z\u00e1\u0159ezy a u \u017e\u00e1dn\u00fd holky bych u\u017e si ani ne\u0161krt.“<\/p>\n

„Tebe tr\u00e1p\u00ed takov\u00fd hovadiny,“ ulevil si Tom, „t\u0159eba je s\u00e1m George teplej, kdy\u017e m\u00e1 z Billa takovou hr\u016fzu,“ u\u0161kl\u00edbl se.<\/div>\n

„Sklapni, Tome, n\u011bkter\u00fd v\u011bci nejsou tak \u010dernob\u00edl\u00fd, jak se zdaj\u00ed, nech George na pokoji, skoro nic o n\u011bm zat\u00edm nev\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Co je to teda s t\u00edm Billem?“<\/div>\n
„Na to jsem se ptal p\u016fvodn\u011b j\u00e1 tebe.“<\/div>\n
„A j\u00e1 ti \u0159ekl, \u017ee mu um\u0159el kluk, co\u017e jsi mi hned vyvr\u00e1til, tak\u017ee co?“<\/div>\n
„Nev\u00edm, fakt netu\u0161\u00edm.“<\/div>\n
„Nemysl\u00ed\u0161 snad, \u017ee by Bill, \u017ee by m\u011bl s tou smrt\u00ed n\u011bco spole\u010dn\u00fdho?“ cht\u011bl se Tom ujistit.<\/div>\n
„To ne! \u0160marj\u00e1, Tome, tebe napadaj\u00ed v\u011bci. V\u017edy\u0165 Bill je mysl\u00edm dokonce vegetari\u00e1n, \u010di co, nezabil by ani kl\u00ed\u0161t\u011b s boreli\u00f3zou.“<\/div>\n
„Ja v\u00edm, j\u00e1 jen\u2026 \u0159\u00edkal trochu divn\u00fd v\u011bci, ale co, mo\u017en\u00e1 je prost\u011b jenom vyd\u011b\u0161enej, ka\u017edej na takovou zpr\u00e1vu reaguje jinak. Ty jsi, Andy, taky vypadal, jako bys m\u011bl na kraj\u00ed\u010dku,“ dloubnul ho Tom do \u017eeber, „jak \u017ee to vlastn\u011b um\u0159el?“<\/div>\n
„Zat\u00edm se nev\u00ed ur\u010dit\u011b, pr\u00fd se n\u011b\u010d\u00edm otr\u00e1vil, ale je\u0161t\u011b neprob\u011bhla pitva, tak\u017ee kdo v\u00ed.“<\/div>\n
„Hmm, kdo v\u00ed.“<\/p>\n

Tom si odsed\u011bl zbytek vyu\u010dov\u00e1n\u00ed, na Billa a Christiana se sna\u017eil zapomenout a nemohl se do\u010dkat na sraz s Jane, kter\u00fd si napl\u00e1novali v\u010dera v podve\u010der. \u0158editel promluvil toho dne do rozhlasu je\u0161t\u011b jednou, aby ozn\u00e1mil datum Christianova poh\u0159bu stanoven\u00e9 na sedm\u00fd den od jeho \u00famrt\u00ed a spole\u010dn\u00e9 rozlou\u010den\u00ed s n\u00edm jako studentem a kamar\u00e1dem z\u00edtra m\u00edsto prvn\u00ed hodiny ve \u0161koln\u00ed aule.<\/div>\n

Co se dalo d\u011blat? Te\u010f, kdy\u017e se Tom kone\u010dn\u011b vzpamatoval a d\u00edval optimisticky do budoucnosti, stalo se n\u011bco takov\u00e9ho. Cel\u00e1 tahle z\u00e1le\u017eitost se mu nel\u00edbila, n\u011bco mu na n\u00ed nesed\u011blo. Nev\u011bd\u011bl, komu v\u011b\u0159it, ka\u017ed\u00fd, jak se zd\u00e1lo, m\u011bl pro sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed naprosto logick\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed, nikdo tu vlastn\u011b ned\u011blal nic \u0161patn\u00e9ho, a p\u0159ece\u2026 i samotn\u00fd zp\u016fsob Christianovy smrti byl podez\u0159el\u00fd. „Byl otr\u00e1ven!“ pov\u00eddalo se mezi p\u0159\u00e1teli. Pravda nebo v\u00fdmysl? Pro\u010d by m\u011bl b\u00fdt vlastn\u011b zavra\u017ed\u011bn, nemohl se p\u0159ed\u00e1vkovat? Nebyla to snad ne\u0161\u0165astn\u00e1 n\u00e1hoda? Ne, nemohl z hlavy vytlouct Billova slova. Byl zabit? Co o tom Bill v\u016fbec m\u016f\u017ee v\u011bd\u011bt? V\u00e1\u017en\u011b, v tomhle m\u011bst\u011b nen\u00ed nikdo norm\u00e1ln\u00ed\u2026<\/p>\n

<\/em> autor: Allfornothing<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010d\u00edst cel\u00e9: http:\/\/bit.ly\/14llwRk statistika: http:\/\/bit.ly\/14llwRk+ autor: Allfornothing (Konec minul\u00e9ho d\u00edlu: Proklouzl \u017eeleznou branou, prob\u011bhl \u0161t\u011brkovou cestou vedouc\u00ed ke \u0161kole a u\u017e otv\u00edral vstupn\u00ed dve\u0159e, kdy\u017e cosi upoutalo jeho pozornost. Zvedl o\u010di k v\u011b\u017e\u00edm s cimbu\u0159\u00edm. Na obou se ve v\u011btru t\u0159epotala \u010dern\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[552],"tags":[],"class_list":["post-5011","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erdigtonsk-a-stredni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5011","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5011"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5011\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5011"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5011"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5011"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}