{"id":5017,"date":"2013-05-19T17:00:00","date_gmt":"2013-05-19T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5002"},"modified":"2013-05-19T17:00:00","modified_gmt":"2013-05-19T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/05\/19\/zeiten-andern-dich-ii-22\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 22."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
\u010d\u00edst cel\u00e9: <\/strong>http:\/\/bit.ly\/107oVzq<\/a><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
statistika: <\/strong> http:\/\/bit.ly\/107oVzq+<\/a>
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n


<\/strong><\/div>\n

<\/strong> S t\u00edm, \u017ee jasn\u011b v\u00edm, kdo za mnou stoj\u00ed, se stejn\u011b oto\u010d\u00edm s v\u00fdrazem nev\u011bdomosti. To co ale nev\u00edm je, jak to, \u017ee tu Tomova mamka je, kdy\u017e m\u011bla u\u017e touhle dobou b\u00fdt za hranicemi N\u011bmecka i se sv\u00fdm man\u017eelem.
„Ach, dobr\u00e9 odpoledne.“ Hlavn\u011b, Bille, nemysli na to, \u017ee tu p\u0159ed n\u00ed stoj\u00ed\u0161 skoro nah\u00fd a u\u017e v\u016fbec se j\u00ed nezkou\u0161ej pt\u00e1t, jak dlouho tu je. Sly\u0161ela n\u011bco?
„Dobr\u00e9,“ nasad\u00ed nevinn\u00fd \u00fasm\u011bv, \u010d\u00edm\u017e mi p\u0159esn\u011b nazna\u010d\u00ed, \u017ee sly\u0161ela v\u0161echno, „po\u010d\u00edt\u00e1m, \u017ee tu n\u011bkde najdu Toma?“
„\u0158eknu mu, \u017ee jste tady,“ p\u0159ik\u00fdvnu okam\u017eit\u011b.
„Pot\u0159ebovala bych s n\u00edm mluvit. Sama.“ Sakra, jasn\u011b \u017ee sama. Mysl\u00ed si, \u017ee se r\u00e1d pletu do ciz\u00edch rozhovor\u016f nebo co? Pff.
„Jasn\u011b, po\u0161lu ho sem,“ obdaruji ji \u00fasm\u011bvem z reklamy a pak se co nejrychleji uklid\u00edm sm\u011br baz\u00e9n.<\/p>\n

„M\u00e1m \u0161patn\u00e9 zpr\u00e1vy,“ \u0161pitnu, jako by n\u00e1s jeho mamka mohla sly\u0161et.
„No to jsem si v\u0161iml. Nenese\u0161 to pivo.“ Sakra, to pivo!
„Ne, jde o to, \u017ee je tu tvoje mamka.“
„Huh?“
„Tak\u017ee by ses m\u011bl obl\u00e9knout, \u0159ekl jsem j\u00ed, \u017ee t\u011b za n\u00ed po\u0161lu. Sta\u010d\u00ed, \u017ee j\u00e1 jsem byl p\u0159ed n\u00ed takhle.“ Tom ale m\u00edsto, aby prok\u00e1zal n\u011bjakou \u010dinnost, nazna\u010duj\u00edc, \u017ee se v dohledn\u00e9 dob\u011b zvedne, nasad\u00ed jen slun\u00ed\u010dkovsk\u00fd \u00fasm\u011bv.
„V\u011b\u0159 mi, nic nov\u00e9ho by nevid\u011bla. Je to u\u017e velk\u00e1 holka.“
„P\u0159esta\u0148,“ pl\u00e1cnu ho hned k\u00e1rav\u011b po rameni, ale nepoda\u0159\u00ed se mi udr\u017eet v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159, tak\u017ee do chvilky propuknu ve sm\u00edch, „st\u00e1le je to tvoje mamka.“
„Ale v\u017edy\u0165 maj\u00ed b\u00fdt d\u00e1vno pry\u010d,“ zvedne se nakonec se zana\u0159\u00edk\u00e1n\u00edm Tom, st\u00e1hne ze sebe ru\u010dn\u00edk, kter\u00fd nahrad\u00ed t\u00edm, \u017ee na svou holou k\u016f\u017ei nat\u00e1hne pouze kalhoty, a opust\u00ed m\u011b.<\/div>\n

\n
\n

Posad\u00edm se na leh\u00e1tko zp\u011bt, a zaduman\u011b se zad\u00edv\u00e1m p\u0159ed sebe. Co mu asi jeho mamka m\u016f\u017ee cht\u00edt, kdy\u017e kv\u016fli tomu odlo\u017eila i sv\u016fj v\u00fdlet, na kter\u00e9m j\u00ed, podle Toma, dost z\u00e1le\u017eelo?
Po dal\u0161\u00edch minut\u00e1ch mi to hlavou vrt\u00e1 je\u0161t\u011b v\u00edc, a to taky d\u00edky tomu, \u017ee jindy jejich rozhovory jsou kr\u00e1tk\u00e9 a stru\u010dn\u00e9. A my\u0161lenky o v\u0161em mo\u017en\u00e9m, co je nut\u00ed spolu mluvit takhle dlouho, mi p\u0159eru\u0161\u00ed kone\u010dn\u011b p\u0159\u00edchod samotn\u00e9ho Toma. Tv\u00e1\u0159\u00ed se jako obvykle ne\u010diteln\u011b, tak\u017ee mi to ned\u00e1 jakoukoliv n\u00e1vnadu, a proto se mus\u00edm p\u0159\u00edmo zeptat.<\/p>\n

„Jak to, \u017ee neodjeli?“ vyhod\u00edm si na leh\u00e1tko i nohy. Jak na n\u011bm tento ne\u010diteln\u00fd v\u00fdraz nem\u00e1m r\u00e1d. Sakra, znerv\u00f3z\u0148uje m\u011b to.
„Proto\u017ee by nestihli rozvod.“
„Co\u017ee?“ zaraz\u00edm se. „P\u0159i\u0161la ti jenom tak v jedno klidn\u00e9 odpoledne ozn\u00e1mit tohle?“
„To u\u017e jsou prost\u011b m\u00ed rodi\u010de. T\u00e1ta odjel nakonec s\u00e1m.“
„Oni se rozv\u00e1d\u011bj\u00ed,“ hlesnu trochu nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b.
„Asi to m\u011bli ud\u011blat u\u017e d\u00e1vno.“
„Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee to bere\u0161 s tak ledov\u00fdm klidem, \u017ee t\u011b to nemrz\u00ed…“
„Sere m\u011b to,“ shrne to za mne t\u011bmi nejlep\u0161\u00edmi slovy, „ale co m\u00e1m d\u011blat? U\u017e posledn\u00edch p\u00e1r let jsem stejn\u011b nem\u011bl rodi\u010de jako rodi\u010de.“
„Tome, takhle nemluv.“
„A v\u017edy\u0165 je to pravda,“ sto\u010d\u00ed kone\u010dn\u011b pohled m\u00fdm sm\u011brem. „Jsem bu\u010f s t\u00e1tou, nebo s m\u00e1mou, tak co se t\u00edm zm\u011bn\u00ed? U\u017e to prost\u011b p\u00e1r let nevypad\u00e1 jako rodina. Tohle to jen potvrzuje. \u010clov\u011bk si na to dok\u00e1\u017ee zvyknout, tak\u017ee ano, sere m\u011b to, ale ve skute\u010dnosti m\u011b to ani trochu nezasko\u010dilo.“ Jeho v\u00fdraz a klep\u00e1n\u00ed prsty o kraje leh\u00e1tka mne ale p\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed o tom, \u017ee zvyknout se mo\u017en\u00e1 na to d\u00e1, ale on si je\u0161t\u011b tak \u00fapln\u011b nezvykl.<\/p>\n

„To je mi l\u00edto,“ vydechnu nakonec, kdy\u017e prost\u011b nem\u00e1m, co bych dodal.
„S t\u00edm si nelam hlavu.“
„Ale t\u00fdk\u00e1 se t\u011b to, a je mi to v\u00e1\u017en\u011b l\u00edto.“
„Jsem plnoletej, netr\u00e1v\u00edm tady u\u017e tolik \u010dasu, posledn\u00ed rok v\u016fbec, a prakticky se nic nezm\u011bn\u00ed na tom, \u017ee je dva uvid\u00edm p\u00e1rkr\u00e1t do m\u011bs\u00edce. Jenom to u\u017e nebude v tomhle dom\u011b, to m\u011b \u0161tve.“
„Co s n\u00edm bude?“
„Cht\u011bj\u00ed ho prodat. Tedy za podm\u00ednek, \u017ee v n\u011bm nebudu bydlet j\u00e1.“ Pozorn\u011b si ho prohl\u00e9dnu.
„Ty o tom ale neuva\u017euje\u0161, \u017ee ne?“ Odpov\u011bd\u00ed od n\u011bho je pokr\u010den\u00ed ramen, tak\u017ee z n\u011bho s v\u00fddechem pohled strhnu.
„Ok, vyr\u016fstal jsi tady, m\u00e1\u0161 tu vzpom\u00ednky, historii, je to prost\u011b v\u00e1\u0161 d\u016fm,\u2026 jen, co bys s n\u00edm s\u00e1m d\u011blal?“
„S\u00e1m?“ zaslechnu pobaven\u00ed v jeho hlase, d\u00edky m\u00e9mu z\u00e1m\u011brn\u011b d\u016fkladn\u011b vy\u0159\u010den\u00e9mu slovu.
„Tome,“ vydechnu a promnu si prsty, „ok, ale ten byt v Berl\u00edn\u011b? Ch\u00e1pu, v Berl\u00edn\u011b m\u00e1me na ten byt zat\u00edm zaplacenou jen z\u00e1lohu, to taky nic ne\u0159\u00edk\u00e1. Prost\u011b jsem jen spol\u00e9hal, \u017ee bychom spole\u010dn\u011b\u2026 ten byt je skv\u011blej, ale pokud…“ zkou\u0161\u00edm hledat vhodn\u00e1 slova, zat\u00edmco si mne on ale st\u00e1hne k sob\u011b do n\u00e1ru\u010de. D\u00e1 mi drobn\u00fd polibek do vlas\u016f a j\u00e1 jen s v\u00fddechem utichnu, zav\u0159u o\u010di a za\u010dnu ho jemn\u011b hladit po ruce.<\/p>\n

„Modelko, mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych t\u011b v tom byt\u011b jen tak nechal?“
„Je to tvoje svobodn\u00fd rozhodnut\u00ed, ch\u00e1pal bych, kdybys tenhle d\u016fm necht\u011bl prodat.“
„To ch\u00e1pe\u0161 dob\u0159e, ale nech\u00e1pe\u0161, \u017ee bych se nevzdal tebe kv\u016fli hloup\u00e9mu domu.“ Donut\u00ed m\u011b to se pousm\u00e1t.
„Tu\u0161\u00ed\u0161, \u017ee bych tu nebydlel?“
„\u0158\u00edkal jsi, \u017ee jste si s mamkou sl\u00edbili, \u017ee budete jednou v Berl\u00edn\u011b \u017e\u00edt. Nerad bych ani jednoho z v\u00e1s zklamal.“
„Den ode dne mne p\u0159esv\u011bd\u010duje\u0161 st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc o tom, \u017ee \u017eivot v Berl\u00edn\u011b m\u00e1 prost\u011b jedin\u011b s tebou ten spr\u00e1vn\u00fd v\u00fdznam.“
„Tenhle d\u016fm se prod\u00e1, tak to prost\u011b je. Asi by nebyl dobr\u00fd n\u00e1pad tu z\u016fstat. Nebylo to tu nikdy tak perfektn\u00ed a harmonick\u00fd.“
„V\u011b\u0159\u00ed\u0161 na tyhle v\u011bci? \u017de si domy v sob\u011b nesou vzpom\u00ednky, historii, a ta se prost\u011b v\u017edy jen opakuje, a\u0165 v n\u011bm \u017eije jak\u00e1koliv rodina?“
„Ne, to v\u00e1\u017en\u011b nev\u011b\u0159\u00edm,“ lehce se mi vysm\u011bje, „ale nepro\u017eil jsem tady tak super v\u011bci, abych m\u011bl d\u016fvod se sem vracet jako dom\u016f. M\u016fj domov je te\u010f jinde. Jen prost\u011b m\u00e1m n\u011bjak ten samotn\u00fd d\u016fm, jako stavbu, r\u00e1d.“
„S t\u00edmhle s tebou souhlas\u00edm. Do domu, jako stavby jsem se zamiloval hned od prvn\u00edho dne, co jsem sem vstoupil.“
„A to bylo kdy?“ pousm\u011bje se. Kdy\u017e mne tvoji slu\u0161n\u00ed kamar\u00e1di skopali div ne do bezv\u011bdom\u00ed, kdyby ses tam neobjevil a nezachr\u00e1nil m\u011b?
„To u\u017e je fuk, to u\u017e si taky nepamatuju,“ op\u011btuju mu \u00fasm\u011bv a spokojen\u011b se schoul\u00edm u n\u011bho v n\u00e1ru\u010di.<\/p>\n

P\u00e1r dn\u00ed na to mi p\u0159ijde Tom st\u00e1le v\u00edce a v\u00edce sm\u00ed\u0159en se situac\u00ed, a proto jsem klidn\u011bj\u0161\u00ed i j\u00e1. „Gordon mne poprosil, zda by tu mohla dnes Nelly p\u0159espat. Pot\u0159ebuj\u00ed s Miriam pro ni n\u011bco p\u0159ichystat.“
„Co?“ zv\u011bdav\u011b vzhl\u00e9dne.
„Nebu\u010f zv\u011bdavej,“ \u0161\u0165ouchnu do n\u011bho prstem a usm\u011bju se.
„Ale ty to v\u00ed\u0161, \u0159ekni to.“
„Nev\u00edm. P\u0159esn\u011b nev\u00edm. P\u0159ekvapen\u00ed. Padlo i n\u011bco jako trampol\u00edna nebo tak.“
„Na trampol\u00ednu pot\u0159ebuj\u00ed celou noc?“ prohl\u00e9dne si m\u011b z\u00e1ludn\u011b a j\u00e1 ho jen k\u00e1rav\u011b sjedu pohledem.
„\u0158ekl jsem, \u017ee nev\u00edm p\u0159esn\u011b, tak p\u0159esta\u0148. Ne\u0159ekl jsem p\u0159\u00edmo, \u017ee trampol\u00edna, nebo jen trampol\u00edna. Tak m\u016f\u017ee tu p\u0159espat?“
„A pro\u010d by nemohla? Jen jsi mluvil o tom, \u017ee pot\u0159ebuje\u0161 na dv\u011b hodiny vyst\u0159elit.“
„A jo, cht\u011bl jsem mluvit s t\u00edm Patrikem. \u00dapln\u011b jsem na to zapomn\u011bl.“
„J\u00e1 s t\u00edm probl\u00e9m nem\u00e1m, budu tu holt ty dv\u011b hodiny s\u00e1m s Nelly.“<\/p>\n

„A nem\u00e1\u0161 nic v pl\u00e1nu? Nevad\u00ed to?“ opt\u00e1m se starostliv\u011b. N\u011bjak jsem to nevypo\u010d\u00edtal.
„Jasn\u011b, \u017ee mi nevad\u00ed b\u00fdt s n\u00ed, p\u0159ece. Jen u\u017e asi bude sp\u00e1t, a\u017e doraz\u00ed\u0161.“
„Nedoraz\u00edm tak pozd\u011b.“
„To si pov\u00edme, a\u017e p\u0159ijde\u0161, hm?“
„Tebe Patrick je\u0161t\u011b nepustil?“ pozvednu se v lokti, abych se mohl pohledem nato\u010dit k n\u011bmu.
„Kdo tu mluvil o Patrickovi? \u0158ekl jsi, \u017ee pot\u0159ebuje\u0161 ven ve\u010der, \u017ee jindy Patrick \u010das na tebe nem\u00e1, tak to znamen\u00e1 ve\u010der. A d\u011bti jako Nelly by m\u011bly ve\u010der sp\u00e1t.“ Zav\u0159e mi t\u00edm pusu a nasad\u00ed sv\u016fj neodolateln\u00fd, av\u0161ak ne\u010diteln\u00fd \u00fasm\u011bv. Tak\u017ee ho Patrick nepustil.
„P\u0159ijdu brzo,“ sl\u00edb\u00edm t\u00edm n\u011bjak i sob\u011b a hlavn\u011b to \u0159eknu, abych m\u011bl posledn\u00ed slovo.<\/p>\n

A sice jsem m\u011bl \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b pravdu s t\u00edm, \u017ee doraz\u00edm brzo, ale Tom m\u011bl pravdu v tom, \u017ee to, co pro mne znamen\u00e1 brzo, neznamen\u00e1 brzo pro Nelly. A o\u010dividn\u011b p\u016fl jeden\u00e1ct\u00e1 neznamen\u00e1 brzo ani pro Toma, proto\u017ee kdy\u017e vejdu do bytu, je v\u0161ude tma. Rozsv\u00edt\u00edm lampi\u010dku v p\u0159eds\u00edni, vyzuji se a po \u0161pi\u010dk\u00e1ch se vyd\u00e1m do \u00fatrob bytu veden\u00fd pouze jedn\u00edm pruhem sv\u011btla z p\u0159eds\u00edn\u011b. A\u017e teprve pak zahl\u00e9dnu slab\u00e9 sv\u011btlo z lo\u017enice, a proto st\u00e1le po \u0161pi\u010dk\u00e1ch dojdu a\u017e tam. Pomalu otev\u0159u ty pootev\u0159en\u00e9 dve\u0159e zcela a spat\u0159\u00edm kone\u010dn\u011b ty dva. Nelly polo\u017een\u00e1 v Tomov\u011b objet\u00ed, p\u0159ikryt\u00e1 do p\u016fli t\u011bla a Tom jednou rukou pevn\u011b obj\u00edmaj\u00edc Nelly a druhou tisknouc\u00ed kn\u00ed\u017eku. Oba ji\u017e v hlubok\u00e9m sp\u00e1nku. Pousm\u011bji se nad tou sc\u00e9nou jak z poh\u00e1dky. Tenhle kluk si p\u0159ece zaslou\u017eil takhle mal\u00e9ho tvore\u010dka vedle sebe, tak pro\u010d mu jen osud Joy vzal? Ur\u010dit\u011b byl skv\u011bl\u00fd bratr a byl by i nad\u00e1le. S v\u00fddechem si je je\u0161t\u011b prohl\u00e9dnu, ne\u017e jim op\u011bt dve\u0159e p\u0159iv\u0159u a zajdu si do koupelny, p\u0159ipravit se do postele.<\/p>\n

Kdy\u017e se do lo\u017enice vr\u00e1t\u00edm, st\u00e1le stejn\u011b tak potichu, zhasnu jim lampi\u010dku a opatrn\u011b si zalezu na svou stranu postele, kde sice u\u017e tak nap\u016fl le\u017e\u00ed Nelly a mou dekou je p\u0159ikryt\u00e1, ale co bych pro ni neob\u011btoval. S \u00fasm\u011bvem se opatrn\u011b k t\u011bm dv\u011bma \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b p\u0159itul\u00edm a opatrn\u011b sjedu po Tomov\u011b ruce, kter\u00e1 obj\u00edm\u00e1 Nelly, abych sjel a\u017e k jeho prst\u016fm, a propletl je s t\u011bmi sv\u00fdmi. Z jeho strany nejprve poc\u00edt\u00edm lehk\u00fd stisk, a a\u017e po chvilce stisk zes\u00edl\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e u\u017e Tom ale pooto\u010d\u00ed i hlavu.
„U\u017e jsi doma. Kolik je hodin?“ ozve se \u0161eptem jeho rozespal\u00fd hlas.
„P\u016fl jeden\u00e1ct\u00e9, promi\u0148. Bylo v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“
„Douf\u00e1m.“ Kr\u00e1tce l\u00edbnu Nelly polibek do vl\u00e1sk\u016f a opatrn\u011b se nat\u00e1hnu k Tomovi, abych si od n\u011bho ukradl taky polibek.
„D\u011bkuju.“
„Promi\u0148, d\u011bkuju, \u010dek\u00e1m, kdy mi za\u010dne\u0161 \u0159\u00edkat ano, pane, ne, pane\u2026“
„Miluju t\u011b, pane,“ pousm\u011bju se proti jeho rt\u016fm a pak mu v\u011bnuji posledn\u00ed polibek na dobrou noc.<\/p>\n

M\u00edrn\u011b se zamra\u010d\u00edm, kdy\u017e c\u00edt\u00edm, \u017ee mne n\u011bco \u0161imr\u00e1 na nose. Lehce se o\u0161iju, co\u017e mne donut\u00ed otev\u0159\u00edt o\u010di. Setk\u00e1m se s o\u010dima Nelly, kter\u00e1 mne s \u00fasm\u011bvem pozoruje.
„J\u00e9\u00e9\u00e9,“ zaraduje se, kdy\u017e zjist\u00ed, \u017ee se j\u00ed m\u011b poda\u0159ilo vzbudit. Zam\u017eour\u00e1m na sp\u00edc\u00edho Toma, na sv\u011btlo za okny, a v posledn\u00ed \u0159ad\u011b na hodiny. Jedno je jist\u00e9, je r\u00e1no. Brzo r\u00e1no. Nelly by se m\u011bla nau\u010dit vst\u00e1vat pozd\u011bji a ne v sedm. Uff.
„Ahoj ro\u0161\u0165ando,“ op\u011btuji j\u00ed kone\u010dn\u011b \u00fasm\u011bv.
„Tom je\u0161t\u011b sp\u00ed,“ ozn\u00e1m\u00ed mi \u0161eptem. Pousm\u011bju se a p\u0159ik\u00fdvnu. A sp\u00e1t je\u0161t\u011b bude. Taky bych spal, ale\u2026
„Poj\u010f, nech\u00e1me ho sp\u00e1t,“ odkryju deku a opatrn\u011b vylezeme z postele. Zav\u0159u za n\u00e1mi dve\u0159e od lo\u017enice a p\u0159id\u00e1m m\u00edrn\u011b na hlasitosti. „Promi\u0148, \u017ee jsem tu v\u010dera nebyl.“
„To nevad\u00ed, my jsme s Tomem m\u011bli legraci,“ s \u00fasm\u011bvem m\u00e1vne rukou a se st\u00e1l\u00fdm \u00fasm\u011bvem pohlad\u00ed Malou d\u00e1mu, kter\u00e1 n\u00e1s p\u0159ijde p\u0159iv\u00edtat.<\/p>\n

„Copak jste d\u011blali?“ Prot\u00e1hnu se p\u0159i cest\u011b do koupelny.
„Hr\u00e1li jsme na schov\u00e1vanou, na pir\u00e1ty,\u2026“
„Odkdy si hraje\u0161 na pir\u00e1ty?“ uchechtnu se.
„Tak. Jenom jsme bojovali,“ usm\u011bje se a n\u00e1sleduje m\u011b do koupelny, kde se usad\u00ed na okraj vany. „A taky jsem sly\u0161ela, kdy\u017e jsi p\u0159i\u0161el.“
„To mne mrz\u00ed, \u017ee jsem t\u011b vyru\u0161il,“ zkontroluji sv\u016fj obli\u010dej v zrcadle a vstr\u010d\u00edm kart\u00e1\u010dek do pusy.
„Pov\u00eddali jste si s Tomem.“
„Ne nijak dlouho. To tohle t\u011b vzbudilo?“ Pod\u00e1m j\u00ed jej\u00ed kart\u00e1\u010dek, na kter\u00fd j\u00ed z tuby vym\u00e1\u010dknu pastu. Vstr\u010d\u00ed si ho do pusy a pokr\u010d\u00ed rameny.
„Bylo to legra\u010dn\u00ed.“ M\u00edrn\u011b se zamra\u010d\u00edm a prohl\u00e9dnu si ji.
„Jak legra\u010dn\u00ed? Nic na tom nebylo legra\u010dn\u00ed.“
„Jo jo,“ p\u0159ik\u00fdvne. Je\u0161t\u011b bych si musel pamatovat, co v\u0161e za slova padlo.
„Tak jak chce\u0161,“ vzd\u00e1m to a nahod\u00edm jin\u00e9 t\u00e9ma, „nasn\u00edd\u00e1me se na terase, kdy\u017e je venku tak kr\u00e1sn\u011b?“<\/p>\n

Nave\u010der je sice Nelly st\u00e1le u n\u00e1s, ale Gordon p\u0159isl\u00edbil, \u017ee p\u0159ijede co nevid\u011bt. Pro m\u011b za m\u011b, Nelly by tu mohla b\u00fdt klidn\u011b t\u00fdden, jen mne dnes ve\u010der \u010dek\u00e1 d\u016fle\u017eit\u00fd ve\u010der. A to p\u00e1rty po\u0159\u00e1dan\u00e1 spole\u010dnost\u00ed Perfect Invasion.
„Tak co, Nelly, tyhle, nebo tyhle?“ vyt\u00e1hnu ze sk\u0159\u00edn\u011b dvoje kalhoty a nech\u00e1m Nelly rozhodnout, kter\u00e9 bych si m\u011bl obl\u00e9knout. Jsou to u\u017e asi st\u00e9 kalhoty a Nelly to, stejn\u011b jako m\u011b, st\u00e1le bav\u00ed.
„J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee ani jedny,“ prohl\u00e1s\u00ed Tom, kter\u00fd se s \u00fasm\u011bvem objev\u00ed mezi dve\u0159mi. Ano, toho to u\u017e nebav\u00ed.
„Tome, tyhle jsou p\u0159ece p\u011bkn\u00fd,“ k\u00e1rav\u011b se Nelly na Toma pod\u00edv\u00e1.
„J\u00e1 jsem taky p\u011bknej, a ne ke ka\u017ed\u00fdmu se hod\u00edm,“ pokr\u010d\u00ed s \u00fasm\u011bvem rameny, ale nejsem si jist, zda to Nelly pochop\u00ed spr\u00e1vn\u011b. Jestli v\u016fbec. Za to j\u00e1 to pochop\u00edm, tak\u017ee se mus\u00edm zasm\u00e1t a odlo\u017e\u00edm oboje kalhoty na postel. Pot\u0159ebuji se j\u00edt nap\u00edt, tak\u017ee pot\u0159ebuji proj\u00edt kolem nich, a proto toho vyu\u017eiju a sto\u010d\u00edm se k Nelly, abych se j\u00ed zeptal, ale Tom mne p\u0159ede\u017eene s n\u00e1dechem.
„J\u00e1 pasuju jen k n\u011bkomu, \u017ee?“ pl\u00e1cne mne po zadku a pak jemn\u011b stiskne. Vesel\u00fdm pohledem se po n\u011bm o\u017eenu, a kone\u010dn\u011b dostanu \u0161anci se Nelly zeptat.
„Nem\u00e1\u0161 \u017e\u00edze\u0148, c\u00e1corko?“ Ta ale nesouhlasn\u011b zavrt\u00ed hlavou a d\u00e1l se v\u011bnuje malov\u00e1n\u00ed model\u016f pro m\u011b.<\/p>\n

Vyd\u00e1m se tedy do kuchyn\u011b, kde popadnu skleni\u010dku s d\u017eusem, a hned nato zvol\u00edm sm\u011br zp\u011bt. To u\u017e ale potk\u00e1m Toma, kter\u00fd sice vypad\u00e1, \u017ee m\u011bl \u00famysl j\u00edt n\u011bkam jinam, ale j\u00e1 si ho p\u0159eci jen odchyt\u00edm.
„Ned\u00e1vej, pros\u00edm, tak najevo, \u017ee t\u011b to \u0161tve, \u017ee tam jdu.“
„Nic ned\u011bl\u00e1m,“ ohrad\u00ed se s \u00fasm\u011bvem.
„Zdr\u017e\u00edm se nutn\u011b dlouhou dobu. O nic d\u00e9le. Slibuju, a pak mne m\u016f\u017ee\u0161 zase vyzvednout, a\u2026“
„A co jin\u00e9ho m\u00e1m s tebou asi d\u011blat? Nem\u00e1m na v\u00fdb\u011br.“
„Jen je na tob\u011b vid\u011bt, \u017ee t\u011b to \u0161tve, a to nechci.“
„Ne\u0161tve,\u2026 jen z toho nem\u00e1m dobr\u00fd pocit.“
„Tomi,“ s pousm\u00e1n\u00edm zavrn\u00edm a p\u0159it\u00e1hnu si ho za mikinu k sob\u011b bl\u00ed\u017ee, abych ho mohl obejmout kolem krku. „Co se m\u016f\u017ee st\u00e1t? Ani p\u00edt moc nebudu. Nen\u00ed pro\u010d, a za druh\u00e9 se mus\u00edm dob\u0159e prezentovat.“ Chv\u00edli si mne jen tak prohl\u00ed\u017e\u00ed, ne\u017e se zasm\u011bje.<\/p>\n

„Prezentace sebe sama ti moc s alkoholem nejde, to m\u00e1\u0161 pravdu.“ S \u00fasm\u011bvem na n\u011bj vypl\u00e1znu jazyk, ale pak ho p\u0159eci jen n\u011b\u017en\u011b pol\u00edb\u00edm. A proto \u017e\u00e1dn\u00e1 na\u0161e chvilka nen\u00ed bez n\u011bjak\u00e9ho ru\u0161en\u00ed, nevyru\u0161\u00ed n\u00e1s kupodivu Nelly, ale zvonek u dve\u0159\u00ed.
„To bude Gordon, dojdu tam,“ \u0159eknu je\u0161t\u011b proti jeho rt\u016fm a jemn\u011b ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i. U\u017e se chci vydat ke dve\u0159\u00edm, kdy\u017e si ale v\u0161imnu, jak se Tom nadechne.
„Miluju t\u011b, v\u00ed\u0161 to?“ Dok\u00e1\u017ee v\u00e1\u017en\u011b vystihnout v\u017edy tu nejlep\u0161\u00ed situaci. A stejn\u011b se mi poka\u017ed\u00e9 u t\u011bchto slov rozmno\u017e\u00ed mot\u00fdlci v b\u0159i\u0161e a t\u011blem se mi rozlije p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, a\u017e mi to do koutk\u016f o\u010d\u00ed vh\u00e1n\u00ed \u0161\u0165astn\u00e9 slzy. N\u011bkdy si taky \u0159\u00edk\u00e1m, d\u00edky bohu, \u017ee tahle slova od n\u011bho nesly\u0161\u00edm \u010dasto, proto\u017ee m\u00e1m n\u011bkdy pocit, \u017ee se z toho zcela rozplynu.
V\u011bnuji mi je\u0161t\u011b jeden rychl\u00fd polibek, obdaruji ho \u00fasm\u011bvem, a pak se u\u017e skute\u010dn\u011b vyd\u00e1m otev\u0159\u00edt dve\u0159e p\u0159i druh\u00e9m zazvon\u011bn\u00ed. P\u0159ekvapuje mne, \u017ee tu Nelly nen\u00ed jako prvn\u00ed.
„Ahoj, promi\u0148, ale m\u011bl jsem pr\u00e1ci s hled\u00e1n\u00edm, co na sebe,“ usm\u011bju se na Gordona za dve\u0159mi.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010d\u00edst cel\u00e9: http:\/\/bit.ly\/107oVzq statistika: http:\/\/bit.ly\/107oVzq+ autor: Mintam S t\u00edm, \u017ee jasn\u011b v\u00edm, kdo za mnou stoj\u00ed, se stejn\u011b oto\u010d\u00edm s v\u00fdrazem nev\u011bdomosti. To co ale nev\u00edm je, jak to, \u017ee tu Tomova mamka je, kdy\u017e m\u011bla u\u017e touhle dobou b\u00fdt za hranicemi<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-5017","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5017","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5017"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5017\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5017"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5017"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5017"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}