{"id":5065,"date":"2013-05-02T17:00:00","date_gmt":"2013-05-02T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5050"},"modified":"2013-05-02T17:00:00","modified_gmt":"2013-05-02T16:00:00","slug":"the-secret-of-collegian-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/05\/02\/the-secret-of-collegian-10\/","title":{"rendered":"The Secret of Collegian 10."},"content":{"rendered":"
\u010d\u00edst cel\u00e9:<\/strong> http:\/\/bit.ly\/10t2Dqv<\/a><\/div>\n
<\/div>\n
statistika:<\/strong> http:\/\/bit.ly\/10t2Dqv+<\/a><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Clarrkys & Disturbed Angel<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/p>\n

Kdy\u017e m\u011b za\u010dne na nose lechtat slun\u00ed\u010dko, trochu nakr\u010d\u00edm obli\u010dej a obr\u00e1t\u00edm se k n\u011bmu z\u00e1dy. Hned jako prvn\u00ed jsem uc\u00edtil lehkou bolest v boc\u00edch, ale je to kr\u00e1sn\u00e1 bolest, donut\u00ed m\u011b to se usm\u00e1t, kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, co se v\u010dera d\u011blo\u2026 Hm\u00e1tnu rukou p\u0159ed sebe a naraz\u00edm na tvoji pa\u017ei, posunu se tak s po\u0159\u00e1d zav\u0159en\u00fdma o\u010dima v\u00edc k tob\u011b a obejmu t\u011b p\u0159es b\u0159\u00ed\u0161ko. A\u017e po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b, kdy si jen tak u\u017e\u00edv\u00e1m tvoji p\u0159\u00edtomnost, otev\u0159u o\u010di a p\u0159ipad\u00e1 mi, \u017ee vid\u00edm and\u011bla. Lehce se ti t\u0159epotaj\u00ed \u0159asy, p\u00e1r blon\u010fat\u00fdch pramen\u016f m\u00e1\u0161 spadl\u00fdch v \u010dele a jsi roztomile schoulen\u00fd v klub\u00ed\u010dku s jednou nohou nata\u017eenou. P\u0159es zade\u010dek a jednu nohu m\u00e1\u0161 b\u00edlou sat\u00e9novou p\u0159ikr\u00fdvku, v kombinaci s tvoj\u00ed sv\u011btlou k\u016f\u017e\u00ed a slun\u00ed\u010dkem, kter\u00e9 na tebe sv\u00edt\u00ed, vypad\u00e1\u0161 opravdu jako and\u011bl\u2026 and\u011bl hov\u00edc\u00ed si v moj\u00ed posteli.<\/p>\n

Sleduju t\u011b tak u\u017e n\u011bkolik minut, kdy\u017e usly\u0161\u00edm k\u0148u\u010det Huga n\u011bkde z chodby. Opatrn\u011b t\u011b pust\u00edm a p\u0159ekul\u00edm se, abych se pod\u00edval na bud\u00edk na no\u010dn\u00edm stolku. U\u017e je skoro dev\u011bt hodin, ale je sobota, to v\u011bt\u0161inou po n\u011bjak\u00e9 p\u00e1te\u010dn\u00ed akci sp\u00edm je\u0161t\u011b d\u00fdl. V\u010dera byla taky ‚super akce‘, tak\u017ee se nen\u00ed \u010demu divit. Ti\u0161e vstanu a obl\u00edknu si na sebe jen tepl\u00e1ky a voln\u00e9 triko, vypad\u00e1 to, \u017ee je venku dneska opravdu hezky. Popadnu vod\u00edtko a vyb\u011bhnu ven vyven\u010dit Huga. Stav\u00edm se je\u0161t\u011b v pek\u00e1rn\u011b a koup\u00edm \u010derstv\u00e9 pe\u010divo. Jsem venku celkov\u011b asi p\u016fl hodiny, douf\u00e1m, \u017ee ses za tu dobu nevzbudil a nebyl vyd\u011b\u0161en\u00fd, pro\u010d nejsem doma. Ti\u0161e se sna\u017e\u00edm odemknout dve\u0159e, pomalu vejdu dovnit\u0159 a pust\u00edm Huga z vod\u00edtka, jako prvn\u00ed se rozb\u011bhne do lo\u017enice a sko\u010d\u00ed na postel, kde le\u017e\u00ed\u0161. Nakouknu dovnit\u0159 a vid\u00edm, \u017ee jsi sice je\u0161t\u011b spal, ale Hugo ti za\u010dne olizovat tv\u00e1\u0159 a ty se bud\u00ed\u0161. Usm\u011bju se a odejdu do kuchyn\u011b nachystat sn\u00eddani. Na podnos d\u00e1m dva hrne\u010dky s tepl\u00fdm ml\u00e9kem, \u010derstv\u00e9 croissanty a m\u00e1slo. Snad ti bude takov\u00e1 sn\u00eddan\u011b chutnat, j\u00e1 toti\u017e skoro nikdy p\u0159ed \u0161kolou posn\u00eddat nest\u00edh\u00e1m a o v\u00edkendu dlouho sp\u00edm, tak m\u00e1m a\u017e ob\u011bd.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Opatrn\u011b s t\u00edm vejdu do lo\u017enice, naskytne se mi pohled na tebe, jak le\u017e\u00ed\u0161, tob\u011b na hrudi p\u0159edn\u00edma packama odpo\u010d\u00edv\u00e1 Hugo a ty ho hlad\u00ed\u0161 po z\u00e1dech a hlav\u011b.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, l\u00e1sko,“ \u0159eknu ti\u0161e a p\u0159ijdu s t\u00edm podnosem a\u017e k posteli, polo\u017e\u00edm ho vedle tebe, kdy\u017e se posad\u00ed\u0161, a s\u00e1m si sednu na kraj postele. Hugovi poru\u010d\u00edm odej\u00edt pry\u010d, tak sesko\u010d\u00ed dol\u016f a odejde si do sv\u00e9ho pel\u00ed\u0161ku v kuchyni.<\/div>\n
„Jak ses vyspal?“ usm\u011bju se na tebe. „Douf\u00e1m, \u017ee j\u00ed\u0161 croissanty s m\u00e1slem. A p\u0159inesl jsem ml\u00e9ko, ale kdybys cht\u011bl, m\u016f\u017eu ti ud\u011blat i kakao\u2026 nebo chce\u0161 kafe?“ Vid\u00edm, jak se d\u00edv\u00e1\u0161 na to pe\u010divo na tal\u00ed\u0159i. „Tak u\u017e si vem,“ ucul\u00edm se a vezmu si jeden croissant, nat\u0159u si ho a ukousnu si. Po chvilce si vezme\u0161 i ty, mus\u00edm se usm\u00edvat, kdy\u017e se sna\u017e\u00ed\u0161 j\u00edst, ani\u017e bys nadrobil do postele. Jedin\u00e1 my\u0161lenka, co m\u011b napadne je, \u017ee posledn\u00ed dny za\u017e\u00edv\u00e1m ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed chv\u00edle \u017eivota.<\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026 neodpov\u011bd\u011bl jsi, jestli se mnou dneska p\u016fjde\u0161 na tu oslavu k rodi\u010d\u016fm?“ Napiju se ml\u00e9ka a hned se ti zad\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Jakmile m\u011b vzbud\u00ed Hugo, tak jsem lehce nevrl\u00fd, nejsem na nic takov\u00e9ho zvykl\u00fd, ale hned ho pohlad\u00edm. Rozhl\u00eddnu se kolem sebe a mus\u00edm se m\u00edrn\u011b pousm\u00e1t, tak se mi to p\u0159ece jen nezd\u00e1lo. Vlastn\u011b to ani nejde ovl\u00e1dnout a mus\u00edm se usm\u00edvat jak jojo. Malou chv\u00edli tak Huga drbu na z\u00e1dech, kdy\u017e p\u0159inese Tom sn\u00eddani. C\u00edt\u00edm se trochu trapn\u011b, proto\u017ee on m\u00e1 narozeniny a je\u0161t\u011b chyst\u00e1 sn\u00eddani. Nakonec si ale stejn\u011b d\u00e1m. Jakmile se Tom zept\u00e1, tak se na chv\u00edli kouknu jinam, ale kdy\u017e se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m, kouk\u00e1 mi p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. Pousm\u011bju se.
„Tob\u011b na tom z\u00e1le\u017e\u00ed, \u017ee?“ zept\u00e1m se a Tom jen p\u0159ik\u00fdvne. Znova se pousm\u011bju a pok\u00fdvnu hlavou. „Tak dob\u0159e,“ \u0159eknu, a hned se od n\u011bj do\u010dk\u00e1m polibku.<\/p>\n

Asi o dv\u011b hodiny pozd\u011bji sed\u00ed Tom v aut\u011b kousek od na\u0161ich kolej\u00ed a \u010dek\u00e1 na m\u011b, proto\u017ee jsem se musel j\u00edt na pokoj p\u0159evl\u00e9ct. Asi \u010dek\u00e1 d\u00e9le ne\u017e by cht\u011bl, proto\u017ee jsem nerv\u00f3zn\u00ed a nev\u00edm, co si m\u00e1m obl\u00e9ct. Kdy\u017e jsem kone\u010dn\u011b hotov\u00fd, tak nem\u016f\u017eu naj\u00edt spr\u00e1vn\u00e9 boty a tak d\u00e1le. Prost\u011b mi to trv\u00e1 o trochu d\u00e9le.<\/div>\n

Jakmile kone\u010dn\u011b nasednu do auta, Tom se na m\u011b pod\u00edv\u00e1. Jsem lehce zd\u011b\u0161en\u00fd, ale kdy\u017e \u0159ekne: „slu\u0161\u00ed ti to,“ tak se mi zna\u010dn\u011b ulev\u00ed. Jsem z toho v\u00e1\u017en\u011b dost nerv\u00f3zn\u00ed a hlavn\u011b nev\u00edm, co od t\u00e9to n\u00e1v\u0161t\u011bvy m\u00e1m o\u010dek\u00e1vat. Sna\u017e\u00edm se b\u00fdt v klidu, ale kdy\u017e vyjedeme, tak mi srdce za\u010dne tlouct neuv\u011b\u0159iteln\u011b rychle, a jakmile doraz\u00edme, za\u010dne b\u00edt jako o z\u00e1vod.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Asi po p\u016flhodin\u011b cesty doraz\u00edme k mal\u00e9 vesnici, zam\u00ed\u0159\u00edm k \u010d\u00e1sti, kde jsou vystav\u011bn\u00e9 velk\u00e9 vily. Najedu na p\u0159\u00edjezdovou cestu k na\u0161emu domu, rodi\u010de museli m\u00edt v\u017edycky v\u0161echno speci\u00e1ln\u00ed… zastav\u00edm na v\u011bt\u0161\u00edm parkovi\u0161ti p\u0159ed velk\u00fdm b\u00edl\u00fdm domem s velkou zahradou kousek od lesa, je to posledn\u00ed d\u016fm na tomto konci. Kdy\u017e zaparkuju, kouknu na tebe a tv\u016fj lehce zd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n

„M\u00e1\u0161 strach?“ \u0161eptnu a chytnu t\u011b za ruku. „Nem\u011bj, rodi\u010de jsou v pohod\u011b\u2026 kdyby n\u011bco, tak prost\u011b odjedeme dom\u016f.“ Ujist\u00edm t\u011b a po chv\u00edli uvid\u00edm, \u017ee se u vchodu rozsv\u00edtilo. Vysednu z auta a u\u017e vid\u00edm svoji sestru, jak stoj\u00ed u vchodu.<\/div>\n
„Pro\u010d nejde\u0161 dovnit\u0159? A kde m\u00e1\u0161 tu p\u0159\u00edtelkyni?“ Vol\u00e1 na m\u011b ode dve\u0159\u00ed a jde po chodn\u00edku mezi tr\u00e1vn\u00edkem p\u0159ed domem bl\u00ed\u017e k n\u00e1m. Kdy\u017e vysedne\u0161 z auta taky, uvid\u00edm na n\u00ed, jak se zaraz\u00ed, ale nakonec se usm\u011bje. „Tak\u017ee sis nakonec p\u0159ivedl kamar\u00e1da, to nevad\u00ed\u2026 poj\u010fte d\u00e1l,“ zase se oto\u010d\u00ed a jde zp\u00e1tky, chytnu t\u011b za ruku a n\u00e1sleduju ji. Kdy\u017e p\u0159ijdeme ke dve\u0159\u00edm, zase t\u011b pro jistotu pust\u00edm, ale podpo\u0159\u00edm t\u011b povzbudiv\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n

Jakmile se zav\u0159ou dve\u0159e, hned z chodby p\u0159ib\u011bhne moje mamka.<\/div>\n

„Ahoj, mami,“ obejmu se s n\u00ed, n\u011bjak moc se ke mn\u011b tul\u00ed, v\u00edc ne\u017e obvykle.<\/div>\n
„Tome, bo\u017ee, tak dlouho jsme se nevid\u011bli\u2026 jsi tak vyhubl\u00fd, j\u00ed\u0161 v\u016fbec n\u011bco?“ Teprve a\u017e po chv\u00edli si v\u0161imne, \u017ee vedle m\u011b stoj\u00ed je\u0161t\u011b n\u011bkdo dal\u0161\u00ed. „Koho jsi to p\u0159ivedl?“<\/div>\n
„Mami, to je Bill\u2026“ usm\u011bju se, kdy\u017e j\u00ed pod\u00e1\u0161 ruku a sezn\u00e1m\u00edte se.<\/div>\n
„Myslela jsem, \u017ee p\u0159ivede\u0161 tu tvoj\u00ed p\u0159\u00edtelkyni, Lauru. Ale klidn\u011b i kamar\u00e1da, pro\u010d ne?“ Usm\u011bje se. „Tak poj\u010fte d\u00e1l, otec u\u017e \u010dek\u00e1 v ob\u00fdv\u00e1ku.“ Kdy\u017e se rozejde, chytnu ji za rameno.<\/div>\n
„Mami? S Laurou nejsem u\u017e v\u00edc ne\u017e p\u016fl roku,“ \u0159eknu ti\u0161e, m\u00e1m trochu strach z toho, jak bys na to mohl zareagovat.<\/div>\n
„Oh, ale co se stalo? Kdy\u017e jsme se naposled vid\u011bli, bydleli jste spolu a \u0159\u00edkal si, \u017ee si ji chce\u0161 vz\u00edt, \u017ee u\u017e m\u00e1\u0161 pro ni prst\u00fdnek\u2026?“ Oto\u010d\u00ed se na m\u011b matka zd\u011b\u0161en\u011b.<\/div>\n
„No\u2026 pr\u00e1v\u011b. Zeptal jsem se j\u00ed, ale ona si m\u011b vz\u00edt necht\u011bla.“ \u0160eptnu, pokouknu po tob\u011b, opravdu se boj\u00edm\u2026 nic sice ne\u0159\u00edk\u00e1\u0161, ale kdov\u00edco se bude d\u00edt pak.<\/div>\n
„Oh, chud\u00e1\u010dku\u2026 ur\u010dit\u011b najde\u0161 tu pravou, uvid\u00ed\u0161. Poj\u010fte teda,“ rozejde se znovu do ob\u00fdv\u00e1ku, moment\u00e1ln\u011b n\u011bjak nem\u00e1m odvahu j\u00ed o tob\u011b \u0159\u00edct. Za chv\u00edli budu muset.<\/p>\n

Kdy\u017e vejdeme do ob\u00fdv\u00e1ku, uvid\u00edm otce v k\u0159esle. Trochu m\u011b to zaraz\u00ed, nevid\u011bl jsem se s n\u00edm sice opravdu v\u00edc ne\u017e p\u016fl roku, ale b\u011bhem t\u00e9 doby se stra\u0161n\u011b zm\u011bnil. Vypad\u00e1 zest\u00e1rle je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e p\u0159ed t\u00edm, tipoval bych mu o deset let v\u00edc ne\u017e m\u00e1.<\/div>\n

„Ahoj, tati,“ \u0159eknu ti\u0161e a p\u0159ejdu k n\u011bmu, pod\u00e1v\u00e1m mu ruku, ale p\u0159it\u00e1hne si m\u011b k sob\u011b. Kdy\u017e se obejmeme a popl\u00e1c\u00e1 m\u011b po z\u00e1dech, zase se narovn\u00e1m a p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm zase zp\u00e1tky k tob\u011b. „Jak se ti da\u0159\u00ed?“<\/div>\n
„Nic moc, m\u011bl jsem probl\u00e9my s na\u0161\u00ed firmou\u2026 nakonec jsem ji musel prodat.“ \u0158ekne ti\u0161e, potom se zad\u00edv\u00e1 na tebe. „Kdo je to?“ uk\u00e1\u017ee prstem na tebe. Vr\u00e1t\u00edm se a\u017e k tob\u011b a chytnu t\u011b kolem pasu, dla\u0148 polo\u017e\u00edm na tv\u016fj bok.<\/div>\n
„To je Bill,“ \u0159eknu a kouknu na v\u0161echny. „A je\u2026 je to m\u016fj p\u0159\u00edtel,“ nakonec se zastav\u00edm o\u010dima na otci, m\u00e1m strach z jeho reakce.<\/div>\n
„To jsem si v\u0161iml, \u017ee sis p\u0159ivedl n\u011bjak\u00e9 kamar\u00e1da. Odkud se zn\u00e1te?“ Vstane a couvnu krok dozadu. Pod\u00edv\u00e1m se na matku.<\/p>\n

„Asi jste to nepochopili, je to m\u016fj p\u0159\u00edtel, m\u016fj kluk\u2026 chod\u00edme spolu,“ znovu se pod\u00edv\u00e1m na otce, potom p\u0159ejedu pohledem v\u0161echny\u2026 jeden s vykulen\u00fdma o\u010dima, druh\u00fd s otev\u0159enou pusou a t\u0159et\u00ed s oboj\u00edm. Asi p\u016fl minuty, kter\u00e1 mi p\u0159ipad\u00e1 jako v\u011b\u010dnost, v\u0161ichni jen stoj\u00ed, \u010dum\u00ed a ml\u010d\u00ed. Nakonec se prvn\u00ed projev\u00ed Sandra, za\u010dne se sm\u00e1t.<\/div>\n

„Co\u017ee, Tome? To nen\u00ed mo\u017en\u00fd, v\u017edy\u0165 kolik jsi m\u011bl holek?“ Sm\u011bje se.<\/div>\n
„Zase tak moc ne, abys o tom musela mluvit, Sandro,“ \u0161lehnu po n\u00ed pohledem.<\/div>\n
„To je\u2026“ ozve se matka, „v\u00e1\u017en\u011b skv\u011bl\u00e9. P\u016fjdeme si u\u017e rad\u0161i d\u00e1t ob\u011bd, nemysl\u00edte?“<\/div>\n
„Jo, ur\u010dit\u011b,“ \u0159ekne Sandra a za chv\u00edli zmiz\u00ed i s matkou v j\u00eddeln\u011b. Zad\u00edv\u00e1m se na otce.<\/div>\n
„Tati?“ za\u0161ept\u00e1m.<\/div>\n
„Nech m\u011b, Tome\u2026 mus\u00edm si to n\u011bjak p\u0159ebrat v hlav\u011b,“ taky se pomal\u00fdm krokem od\u0161our\u00e1 do j\u00eddelny. Zad\u00edv\u00e1m se na tebe\u2026<\/div>\n
„Dobr\u00fd?“ chytnu t\u011b za ob\u011b ruce. Kdy\u017e p\u0159ik\u00fdvne\u0161, zavedu t\u011b taky ke stolu.<\/p>\n

U\u017e m\u00e1m skoro dojedeno, zat\u00edm jsou ale v\u0161ichni zticha. Nakonec mamka prolom\u00ed to trapn\u00e9 ticho.<\/div>\n

„Tak\u017ee\u2026 Bille? Jak jste s Tomem dlouho a jak jste se poznali?“ Usm\u011bje se. Kone\u010dn\u011b na n\u011bkom vid\u00edm uvoln\u011bn\u00fd \u00fasm\u011bv, oto\u010d\u00edm na tebe hlavu a usm\u011bju se taky.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Mus\u00edm se p\u0159iznat, \u017ee ze za\u010d\u00e1tku jsem se doopravdy c\u00edtil trochu nep\u0159\u00edjemn\u011b. Nediv\u00edm se Tomovi, \u017ee se moc necht\u011bl p\u0159ed rodi\u010di p\u0159iznat, \u017ee se mnou n\u011bco m\u00e1. Na druhou stranu m\u011b sem nem\u011bl zv\u00e1t, pokud jim to doopravdy necht\u011bl \u0159\u00edct. Nakonec se to ale stalo. Co m\u011b dostalo mnohem v\u00edc, byl fakt, \u017ee m\u011bl Tom p\u0159\u00edtelkyni. A dokonce, \u017ee si ji cht\u011bl vz\u00edt. Ale ona ho odm\u00edtla?!? Muselo mi to celou tu dobu vrtat hlavou, ani jsem nevn\u00edmal, kdy\u017e se m\u011b Tomova mamka zeptala, jak jsme se poznali. Musela tu ot\u00e1zku zopakovat je\u0161t\u011b jednou, co\u017e hust\u00e9 atmosf\u00e9\u0159e moc nep\u0159idalo. Nav\u00edc nev\u00edm, co j\u00ed m\u00e1m \u0159\u00edct. V\u00edte, j\u00e1 jsem se s Tomem vyspal, aby mi dal z\u00e1po\u010det, ale te\u010f jsme se dali dohromady a jsme spolu t\u00fdden. Haha, fakt super pro tuhle chv\u00edli.<\/p>\n

„Noo, v\u00edte. J\u00e1 chod\u00edm na jeho p\u0159edn\u00e1\u0161ky. Tak asi tak\u2026“ ukon\u010d\u00edm to. Nechci to tu prost\u011b d\u00e1l rozeb\u00edrat, a u\u017e v\u016fbec se nechci p\u0159ibl\u00ed\u017eit k pravd\u011b. Sice jsem ne\u0159ekl, jak dlouho spolu jsme, ani jak p\u0159esn\u011b jsme se dali dohromady, ale to tady dneska rozhodn\u011b ne\u0159eknu. Za\u010d\u00edn\u00e1m trochu litovat, \u017ee jsem na tuhle n\u00e1v\u0161t\u011bvu k\u00fdvl. Ale te\u010f p\u0159ece nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct Tomovi, \u017ee bych byl nejrad\u011bji n\u011bkde pry\u010d. Sklop\u00edm hlavu a zad\u00edv\u00e1m se sv\u00e9ho tal\u00ed\u0159e. Nikdo nic ne\u0159\u00edk\u00e1, asi to nikdo z nich ne\u010dekal. Asi ne\u010dekali u\u017e ten fakt, \u017ee by m\u011bl Tom kluka, nato\u017e sv\u00e9ho studenta. Co bych taky mohl \u010dekat, \u017ee m\u011b p\u0159ijmou s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed? Po dal\u0161\u00edch p\u00e1r minut\u00e1ch trapn\u00e9ho ticha zvednu hlavu a trochu se pousm\u011bju.<\/p>\n

„To j\u00eddlo je, v\u00e1\u017en\u011b moc dobr\u00e9,“ d\u00edv\u00e1m se na Tomovu mamku, proto\u017ee p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee to va\u0159ila ona, ale ozve se Tomova sestra. „D\u00edky, tentokr\u00e1t jsem va\u0159ila j\u00e1,“ \u0159ekne celkem hrd\u011b, pousm\u011bju se. Pod\u00edv\u00e1m se na Toma, a ten m\u00e1 takov\u00fd nerozpoznateln\u00fd v\u00fdraz. Tak se zase za\u010dnu trochu v\u011bnovat sv\u00e9mu tal\u00ed\u0159i. Zbytek j\u00eddla nikdy nerozvede debatu. Ob\u010das se Toma zept\u00e1 jeho mamka nebo sestra na n\u011bjakou drobnost, ale taky nen\u00ed obzvl\u00e1\u0161\u0165 v\u00fd\u0159e\u010dn\u00fd.<\/p>\n

Kdy\u017e po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b sed\u00edme ve stejn\u00e9 sestav\u011b v ob\u00fdvac\u00edm pokoji, nen\u00ed atmosf\u00e9ra o moc lep\u0161\u00ed. Jakmile odb\u011bhne Tomova mamka zp\u00e1tky do kuchyn\u011b d\u011blat n\u00e1m k\u00e1vu, tak se zept\u00e1m, kde maj\u00ed z\u00e1chod. Nen\u00ed to ani tak o pot\u0159eb\u011b, ale pot\u0159ebuju b\u00fdt prost\u011b chv\u00edli s\u00e1m se sv\u00fdmi my\u0161lenkami. \u010cekal jsem trochu, \u017ee mi to uk\u00e1\u017ee Tom, ale nakonec m\u011b tam dovedla Sandra. Je\u0161t\u011b ne\u017e zav\u0159u dve\u0159e, tak sly\u0161\u00edm, \u017ee se za\u010dali o n\u011b\u010dem bavit, ale nerozum\u00edm jim, tak se prost\u011b zav\u0159u a chv\u00edli se na sebe d\u00edv\u00e1m do zrcadla. Opl\u00e1chnu si obli\u010dej studenou vodou a lehce zakrout\u00edm hlavou. Po n\u011bkolika minut\u00e1ch chci j\u00edt zp\u00e1tky. Ov\u0161em jen co pootev\u0159u dve\u0159e, se v nich objev\u00ed Tom a zatla\u010d\u00ed m\u011b zp\u00e1tky. Zav\u0159e za sebou dve\u0159e a d\u00edv\u00e1 se m\u011b. Nevydr\u017e\u00edm to a mus\u00edm sklopit hlavu.<\/div>\n

„Promi\u0148, asi jsem ti zkazil rodinnou oslavu,“ \u0159eknu ti\u0161e, ale tak aby to Tom dob\u0159e sly\u0161el.<\/p>\n

autor: Disturbed Angel & Clarrkys<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010d\u00edst cel\u00e9: http:\/\/bit.ly\/10t2Dqv statistika: http:\/\/bit.ly\/10t2Dqv+ autor: Clarrkys & Disturbed Angel Tom Kdy\u017e m\u011b za\u010dne na nose lechtat slun\u00ed\u010dko, trochu nakr\u010d\u00edm obli\u010dej a obr\u00e1t\u00edm se k n\u011bmu z\u00e1dy. Hned jako prvn\u00ed jsem uc\u00edtil lehkou bolest v boc\u00edch, ale je to kr\u00e1sn\u00e1 bolest, donut\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[543],"tags":[],"class_list":["post-5065","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-secret-of-collegian"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5065","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5065"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5065\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5065"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5065"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5065"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}