{"id":5071,"date":"2013-04-30T18:00:00","date_gmt":"2013-04-30T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5056"},"modified":"2013-04-30T18:00:00","modified_gmt":"2013-04-30T17:00:00","slug":"god-bless-you-20-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/04\/30\/god-bless-you-20-konec\/","title":{"rendered":"God Bless You 20. (konec)"},"content":{"rendered":"
\u010d\u00edst cel\u00e9:<\/strong> http:\/\/bit.ly\/17tR6O6<\/a><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
zobrazit statistiky:<\/strong> http:\/\/bit.ly\/17tR6O6+<\/a><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Na dve\u0159e Billova pokoje se ozvalo zaklep\u00e1n\u00ed. Bill se oto\u010dil a otev\u0159el dve\u0159e. Za nimi st\u00e1l otec Matou\u0161. Bill se jen pousm\u00e1l a pustil ho dovnit\u0159.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco, ot\u010de?“ Matou\u0161 za n\u00edm takhle nechodil. Tak aby t\u0159eba nebylo n\u011bco v nepo\u0159\u00e1dku s ceremoni\u00e1lem.<\/div>\n
„Nic se ned\u011bje, Bille. Jen jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee to je mo\u017en\u00e1 naposledy, co ti je\u0161t\u011b ne\u0159\u00edk\u00e1m ot\u010de.“ Zasm\u00e1l se Matou\u0161 a posadil se na \u017eidli. Bill se posadil na postel a uculil se. P\u0159i\u0161lo mu vtipn\u00e9, kdy\u017e si p\u0159edstavil, \u017ee mu za p\u00e1r hodin bude n\u011bkdo ve v\u011bku Matou\u0161e \u0159\u00edkat ot\u010de Bille. Ale to k tomu prost\u011b pat\u0159ilo.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem ti jen pop\u0159\u00e1t \u0161t\u011bst\u00ed a hlavn\u011b te\u010f, abys zlomil vaz.“ Usm\u00e1l se Matou\u0161. I kdy\u017e nebyl \u00fapln\u011b nad\u0161en\u00fd z toho, \u017ee se tohle m\u00e1 odehr\u00e1t. Doufal v to, \u017ee se Tom objev\u00ed, ale zat\u00edm se to nestalo a on u\u017e ani nedoufal, \u017ee by tu byl.<\/p>\n

„D\u011bkuju. Jsem hrozn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed.“ Usm\u00e1l se Bill a promnul si ruce. Poklepal si jimi o kolena. Matou\u0161 se na chv\u00edli odml\u010del. V\u00e1hal, jestli m\u00e1 v\u016fbec je\u0161t\u011b n\u011bco ohledn\u011b t\u00e9 situace \u0159\u00edkat, ale nemohl si pomoct.<\/div>\n

„A jsi si \u00fapln\u011b jist\u00fd?“ Zeptal se a na Billa se zad\u00edval. Bill si ti\u0161e povzdychl. V\u011bd\u011bl, kam t\u00edm Matou\u0161 op\u011bt m\u00ed\u0159\u00ed. Doufal, \u017ee u\u017e se k tomu nevyj\u00e1d\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Ot\u010de, i kdybych nebyl, tak mezi mnou a Tomem to nic nezm\u011bn\u00ed.“ Pokr\u010dil rameny. „Tak\u017ee ano… jsem si jist\u00fd.“ P\u0159ik\u00fdvl. U\u017e to nemohlo nic zm\u011bnit, a tak to ani m\u011bnit nehodlal.<\/div>\n
„Je mi to l\u00edto, Bille.“ Povzdychl Matou\u0161. Bill se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Mn\u011b taky ot\u010de. Ale ne v\u0161echno je takov\u00e9, jak bysme t\u0159eba nejv\u00edc cht\u011bli.“ V\u011bd\u011bl, \u017ee Matou\u0161ovi nemus\u00ed lh\u00e1t. Ani by vlastn\u011b nemohl. Matou\u0161 to prost\u011b v\u011bd\u011bl a te\u010f Billa sv\u00fdm zp\u016fsobem i ch\u00e1pal.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Ale jsi si jist\u00fd, \u017ee zrovna tohle rozhodnut\u00ed je to nejlep\u0161\u00ed? Ten nejlep\u0161\u00ed l\u00e9k na to, abys zapomn\u011bl? Mo\u017en\u00e1 ti to nepom\u016f\u017ee. Mo\u017en\u00e1 by bylo pro tebe lep\u0161\u00ed z\u016fstat voln\u00fd. Ne sv\u00e1zan\u00fd pravidly.“ Nam\u00edtl Matou\u0161, ale Bill jen zakroutil hlavou.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„V\u017edycky jsem tohle cht\u011bl a jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d bych se toho z\u0159ekl, by byl Tom. A ten mi ten d\u016fvod nedal. Nen\u00ed nic lep\u0161\u00edho, ne\u017e p\u0159ijmout kn\u011b\u017estv\u00ed.“ Utvrdil Bill zejm\u00e9na s\u00e1m sebe a Matou\u0161 p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee je nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das j\u00edt. Abys nep\u0159i\u0161el pozd\u011b v tak d\u016fle\u017eit\u00fd den.“ Zvedl se Matou\u0161 a Bill ho hned n\u00e1sledoval. Srdce mu tlouklo a kolena se mu chv\u011bla. U\u017e nemohl vycouvat… ne, u\u017e ne.<\/div>\n
Bill si jen povzdechl a pomalu se postavil na nohy. Usm\u00e1l se na Matou\u0161e a on na n\u011bj.<\/div>\n
„Ale mus\u00edm \u0159\u00edct, chlap\u010de, opravdu ti to slu\u0161\u00ed.“ Polo\u017eil mu ruku na rameno a potom se oba vydali do kaple.<\/p>\n

Matou\u0161e chytl svoje m\u00edsto v lavici. Bill \u010dekal, a\u017e na n\u011bj p\u0159ijde \u0159ada. A za zvuku varhan do kaple prvn\u011b vstoupili ministranti s kadidly. Bill se musel trochu usm\u00e1t, je\u0161t\u011b si vzpom\u00ednal, jak on s\u00e1m d\u011blal ministranta a jak u toho potkal prvn\u011b Toma. Trochu se pohledem zasekl, ale hned se vr\u00e1til k sob\u011b. Sna\u017eil se uklidnit s\u00e1m sebe, \u017ee to v\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku. Po ministrantech \u0161el z\u00e1stup kn\u011b\u017e\u00ed v \u010dele s Benediktem. Jist\u011b, kdo jin\u00fd by jej m\u011bl vysv\u011btit ne\u017e opat kl\u00e1\u0161tera. Ur\u010dit\u011b z toho m\u011bl velikou radost. Pot\u00e9 vykro\u010dil i Bill a dr\u017eel jejich krok. Kolem sebe m\u00edjel v\u0161echny z kn\u011b\u017e\u00ed, jen Matou\u0161ovi v\u011bnoval zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pohled. Pot\u00e9 m\u00edjel rodi\u010de, kte\u0159\u00ed byli neuv\u011b\u0159iteln\u011b py\u0161n\u00ed, a matce dokonce steklo p\u00e1r slzi\u010dek. Trochu se na ni usm\u00e1l a pokra\u010doval a\u017e k lavic\u00edm \u00fapln\u011b vep\u0159edu vedle olt\u00e1\u0159e.<\/p>\n

Byl nerv\u00f3zn\u00ed, i kdy\u017e to vlastn\u011b m\u011bla b\u00fdt jen oby\u010dejn\u00e1 m\u0161e. Ne tedy \u00fapln\u011b oby\u010dejn\u00e1, ale zat\u00edm si to necht\u011bl p\u0159ipou\u0161t\u011bt. Sed\u011bl a poslouchal Benediktova slova. Sna\u017eil se si z nich vz\u00edt nejv\u00edc, jak jen dok\u00e1zal. Pln\u011b se tomu v\u011bnoval a modlen\u00ed se dneska opravdu odd\u00e1val. Nevyru\u0161ilo jej ani vrznut\u00ed dve\u0159\u00ed, kdy\u017e do kaple ve\u0161el i Tom. Byl r\u00e1d, \u017ee to stihl v\u010das, jak bylo o\u010dividn\u00e9. Sedl si \u00fapln\u011b dozadu, kde je\u0161t\u011b bylo m\u00edsto. Modlil se snad i s Benediktem, ale sp\u00ed\u0161e za to, aby si to Bill je\u0161t\u011b n\u011bjak rozmyslel. Byl tak nerv\u00f3zn\u00ed jak nikdy v \u017eivot\u011b. \u00dapln\u011b se cel\u00fd klepal a nebylo mu dob\u0159e ani od \u017ealudku. Je\u0161t\u011b, \u017ee tu bylo docela chladno, jinak by hrozilo, \u017ee m\u016f\u017ee i omdl\u00edt.<\/div>\n

Bill se modlen\u00ed pln\u011b odd\u00e1val a sledoval kn\u011bze. Povzdechl si, kdy\u017e Benedikt mluvil o h\u0159\u00ed\u0161n\u00fdch lidech a jejich po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed. Bill trochu sklopil hlavu a snad i zalitoval. Ale pot\u00e9 by si nejrad\u011bji dal p\u00e1r facek. On toho p\u0159eci nelitoval. Ne, tohohle nebude nikdy litovat. Usm\u00e1l se trochu a d\u00edval se p\u0159\u00edmo na Benedikta, kter\u00fd mu op\u011btoval ten pohled. Cht\u011bl mu snad nep\u0159\u00edmo tady n\u011bco vy\u010d\u00edtat? Jak podl\u00e9.<\/p>\n

P\u0159e\u0161el to. Nem\u011bl toti\u017e ani na vybranou. Jen trochu zakroutil pro sebe hlavou. Vlastn\u011b… on nebyl ni\u010d\u00edm n\u011bjak v\u00e1z\u00e1n. Povinnosti si plnil, je\u0161t\u011b ministroval a taky… dou\u010doval Toma n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed. V\u017edy\u0165 se \u010dinil a d\u011blal v\u0161echno pro to, aby byl dobr\u00fdm u\u010dedn\u00edkem a pot\u00e9 dobr\u00fdm kn\u011bzem. Povzdechl si. Bylo opravdu tak moc \u0161patn\u00e9, \u017ee se jednou oddal touze? Chybovat je p\u0159eci lidsk\u00e9, tak pro\u010d mu jedno \u0161l\u00e1pnut\u00ed vedle m\u00e1 b\u00fdt p\u0159edhazov\u00e1no donekone\u010dna? C\u00edtil se trochu zrazen\u011b. Ale d\u00e1l byl rad\u011bji na modlitb\u00e1ch a prosil o odpu\u0161t\u011bn\u00ed.<\/p>\n

Tom tuhle r\u00fdpavou pozn\u00e1mku taky pochopil. Zavr\u010del a nejrad\u011bji by Benedikta poslal k \u010dertu, ale rad\u011bji ml\u010del a d\u00e1l sed\u011bl na m\u00edst\u011b. V ruce drtil n\u011bjak\u00fd sborn\u00edk, kter\u00fd tu byl. Cht\u011blo se mu za\u0159vat a nad\u00e1vat, ale nemohl.<\/p>\n

Kdy\u017e Benedikt dokon\u010dil svoje k\u00e1z\u00e1n\u00ed, vyzval Billa, kter\u00fd se pomalu p\u0159esunul p\u0159ed n\u011bj a poklekl. Cel\u00fd kostel povstal. Benedikt mu polo\u017eil ruce na hlavu a zapo\u010dal ceremoni\u00e1l.<\/div>\n

„A tak\u00e9 v\u0161ichni ti, ji\u017e p\u0159ij\u00edmaj\u00ed toto kn\u011b\u017estv\u00ed, p\u0159ij\u00edmaj\u00ed mne, prav\u00ed P\u00e1n;<\/div>\n
Nebo\u0165 ten, kdo p\u0159ij\u00edm\u00e1 slu\u017eebn\u00edky m\u00e9, p\u0159ij\u00edm\u00e1 mne;<\/div>\n
A ten, kdo p\u0159ij\u00edm\u00e1 mne, p\u0159ij\u00edm\u00e1 Otce m\u00e9ho;<\/div>\n
A ten, kdo p\u0159ij\u00edm\u00e1 Otce m\u00e9ho, p\u0159ij\u00edm\u00e1 kr\u00e1lovstv\u00ed Otce m\u00e9ho; tud\u00ed\u017e v\u0161e, co m\u016fj Otec m\u00e1, mu bude d\u00e1no.<\/div>\n
A toto je podle p\u0159\u00edsahy a smlouvy, kter\u00e1 n\u00e1le\u017e\u00ed ke kn\u011b\u017estv\u00ed.<\/div>\n
Tud\u00ed\u017e, v\u0161ichni ti, kte\u0159\u00ed p\u0159ij\u00edmaj\u00ed kn\u011b\u017estv\u00ed, p\u0159ij\u00edmaj\u00ed tuto p\u0159\u00edsahu a smlouvu Otce m\u00e9ho, kterou on poru\u0161iti nem\u016f\u017ee a kter\u00e1 ani nem\u016f\u017ee b\u00fdti odsunuta.<\/div>\n
Ale kdokoli poru\u0161\u00ed tuto smlouvu pot\u00e9, co ji p\u0159ijal, a zcela se od n\u00ed odvr\u00e1t\u00ed, nebude m\u00edti odpu\u0161t\u011bn\u00ed h\u0159\u00edch\u016f v tomto sv\u011bt\u011b ani ve sv\u011bt\u011b, kter\u00fd p\u0159ijde.<\/div>\n
A b\u011bda v\u0161em t\u011bm, kte\u0159\u00ed nep\u0159ich\u00e1zej\u00ed k tomuto kn\u011b\u017estv\u00ed, kter\u00e9 jste p\u0159ijali, kter\u00e9 j\u00e1 nyn\u00ed stvrzuji na v\u00e1s, kte\u0159\u00ed jste dnes p\u0159\u00edtomni, sv\u00fdm vlastn\u00edm hlasem z nebes; a dokonce jsem v\u00e1s sv\u011b\u0159il i nebesk\u00fdm z\u00e1stup\u016fm a sv\u00fdm and\u011bl\u016fm.<\/div>\n
A nyn\u00ed v\u00e1m d\u00e1v\u00e1m p\u0159ik\u00e1z\u00e1n\u00ed, abyste se m\u011bli na pozoru ohledn\u011b sebe, abyste piln\u011b dbali slov v\u011b\u010dn\u00e9ho \u017eivota.“ Promluvil Benedikt hlubok\u00fdm hlasem.<\/p>\n

Tomovi v t\u00e9hle chv\u00edli pomalu, ale jist\u011b do\u0161lo, \u017ee Bill si sv\u00e9 rozhodnut\u00ed jen tak nerozmysl\u00ed, a jestli nezas\u00e1hne te\u010fka, tak u\u017e nikdy. Byl tak nerv\u00f3zn\u00ed, \u017ee skoro ned\u00fdchal. D\u00edval se na Billova z\u00e1da a na Benediktovy ruce, jak ho dr\u017e\u00ed. Polkl nasucho a postavil se. N\u011bkte\u0159\u00ed se za n\u00edm jen ohl\u00e9dli a \u010dekali, co se bude d\u00edt. V\u011bt\u0161ina nejsp\u00ed\u0161e p\u0159em\u00fd\u0161lela, od koho tu tenhle vysok\u00fd dreda\u0159 vlastn\u011b je.<\/p>\n

„Bille,“ promluvil docela ti\u0161e, ale pot\u00e9 na\u0161el odvahu a zavolal nahlas. „Bille!“ Vy\u0161el z lavice a st\u00e1l v uli\u010dce vedouc\u00ed p\u0159\u00edmo k olt\u00e1\u0159i a takt\u00e9\u017e k Billovi. V\u0161ichni se \u0161okovan\u011b oto\u010dili a Bill pat\u0159il mezi n\u011b. Ten hlas. On tu v\u00e1\u017en\u011b byl, nebo m\u011bl sly\u0161iny? D\u00edval se na dreda\u0159e, kter\u00fd tam jen tak st\u00e1l a up\u00edral zrak na n\u011bj.<\/div>\n

„Tome?“ Podivil se a te\u010f byl na rozpac\u00edch. \u0160okovan\u011b zalapal po dechu, ale Benedikt se do toho vlo\u017eil.<\/div>\n
„Bille, v\u00ed\u0161, co m\u00e1\u0161 \u0159\u00edct, tak tak vykonej a nerouhej se proti Bohu!“ Tom se zamra\u010dil a n\u011bkde v hloubi sebe na\u0161el odvahu zvolat znovu, a tentokr\u00e1t u\u017e to nebylo jen jm\u00e9no toho, koho miloval.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Bille, z cel\u00e9ho srdce, pros\u00edm… ned\u011blej to!“ Zaprosil zoufale.<\/p>\n

V kapli zavl\u00e1dlo hrobov\u00e9 ticho, bylo sly\u0161et snad jen Billovo zrychlen\u011b tlukouc\u00ed srdce. V\u0161echna slova se mu zasekla v krku a jedin\u00e9, co c\u00edtil, byly miliony mot\u00fdlk\u016f v b\u0159i\u0161e. O\u010di se mu zalily slzami. \u0158ekl to. Tom to opravdu \u0159ekl. Bill se pousm\u00e1l a pod\u00edval se na Benedikta, kter\u00fd vypadal, \u017ee vysko\u010d\u00ed z k\u016f\u017ee. Potuteln\u011b se v duchu usm\u00e1l. Oto\u010dil se zp\u00e1tky na Toma.<\/div>\n

„\u0160patn\u011b t\u011b sly\u0161\u00edm, Tome. Zopakuj to.“ Usm\u00e1l se. V\u011bd\u011bl, \u017ee te\u010f u\u017e zahod\u00ed ve\u0161ker\u00e1 svoje rozhodnut\u00ed jen pro Toma. Miloval ho a nyn\u00ed u\u017e nepochyboval o Tomov\u00fdch citech. C\u00edtil se najednou tak \u0161\u0165astn\u00fd. Nejrad\u011bji by explodoval. Tom se musel pousm\u00e1t. Jeho nohy sice lehce vypov\u00eddaly slu\u017ebu, ale na\u0161el s\u00edlu d\u00e1t se do pohybu a do\u0161el t\u011bsn\u011b k Billovi. Pod\u00edval se na na\u0161tvan\u00e9ho Benedikta a nejrad\u011bji by ho po\u010dastoval vzty\u010den\u00fdm prost\u0159edn\u00ed\u010dkem. To ale neud\u011blal. M\u00edsto toho se pod\u00edval znovu na Billa a ruku polo\u017eil na jeho tv\u00e1\u0159.<\/p>\n

„Miluju t\u011b. Nem\u016f\u017ee\u0161 to ud\u011blat, proto\u017ee t\u00edm n\u00e1s zabije\u0161. T\u00edm m\u011b zabije\u0161. Nepot\u0159ebuju nic v\u00edc ne\u017e tebe. Tak t\u011b tu pros\u00edm… ned\u011blej to. Z\u016fsta\u0148 se mnou.“ Zopakoval svoji prosbu a ut\u00e1p\u011bl se v Billov\u00fdch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch duhovk\u00e1ch. P\u0159i pohledu na n\u011bj m\u011bl odvahu na v\u0161echno.<\/div>\n

„Bille. M\u00e1\u0161 svoje povinnosti. Zasv\u011btil jsi sv\u016fj \u017eivot Bohu.“ Zavr\u010del Benedikt. V\u0161echno v n\u011bm v\u0159elo. S t\u00edmhle nepo\u010d\u00edtal. Bill m\u011bl b\u00fdt kn\u011bz a ne oby\u010dejn\u00fd lidsk\u00fd h\u0159\u00ed\u0161n\u00edk. Bill mu ale nev\u011bnoval pozornost. Pod\u00edval se do lavice, kde sed\u011bli jeho rodi\u010de. Oba byli v \u0161oku, ale doufal, \u017ee to jednou pochop\u00ed a odpust\u00ed mu jak B\u016fh, tak oni. Pohledem je po\u017e\u00e1dal o odpu\u0161t\u011bn\u00ed a pak p\u0159it\u00e1hl Tomovu tv\u00e1\u0159 ke svoj\u00ed. Dlouze ho pol\u00edbil. Bylo mu jedno, kdo v\u0161echno to vid\u00ed, \u017ee B\u016fh to vid\u00ed. On byl \u0161\u0165astn\u00fd. Snad jedin\u00fd, kdo v cel\u00e9 kapli nebyl v \u0161oku, byl Matou\u0161. Usm\u00edval se a v duchu Bohu d\u011bkoval. Konec konc\u016f, v\u0161echny lidsk\u00e9 kroky m\u011bl \u0159\u00eddit B\u016fh a tud\u00ed\u017e i tohle musela b\u00fdt jeho v\u016fle.<\/p>\n

Tom spokojen\u011b vydechl a kdy\u017e se odt\u00e1hl, jen Billa pevn\u011b objal. Vzal ho za ruku a zam\u00ed\u0159il sm\u011brem ven. Neohl\u00ed\u017eel se a Bill vlastn\u011b tak\u00e9 ne. Jen jeden jedin\u00fd d\u011bkovn\u00fd \u00fasm\u011bv v\u011bnoval Matou\u0161ovi. On jedin\u00fd st\u00e1l p\u0159i n\u011bm. St\u00e1l p\u0159i nich.<\/div>\n

„A kam p\u016fjdeme?“ Zeptal se Bill a pod\u00edval se na Toma.<\/div>\n
„Nejd\u0159\u00edv se ty p\u016fjde\u0161 p\u0159evl\u00edct,“ p\u0159ejel Tom prstem po jeho kol\u00e1rku, „a pak… je to vlastn\u011b \u00fapln\u011b jedno, hlavn\u011b, \u017ee se mnou p\u016fjde\u0161 ty.“ Pokr\u010dil rameny a Bill se usm\u00e1l.<\/div>\n
V\u011bd\u011bl, \u017ee svoj\u00ed v\u00edry se nevzd\u00e1 nikdy, ale vzd\u00e1t se Toma? To by byl opravdov\u00fd h\u0159\u00edch.<\/p>\n

<\/div>\n

KONEC<\/strong><\/p>\n

autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010d\u00edst cel\u00e9: http:\/\/bit.ly\/17tR6O6 zobrazit statistiky: http:\/\/bit.ly\/17tR6O6+ autor: Doris & Lauinka Na dve\u0159e Billova pokoje se ozvalo zaklep\u00e1n\u00ed. Bill se oto\u010dil a otev\u0159el dve\u0159e. Za nimi st\u00e1l otec Matou\u0161. Bill se jen pousm\u00e1l a pustil ho dovnit\u0159. „D\u011bje se n\u011bco, ot\u010de?“ Matou\u0161 za<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[544],"tags":[],"class_list":["post-5071","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-god-bless-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5071","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5071"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5071\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5071"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5071"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5071"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}