{"id":508,"date":"2018-06-30T16:00:00","date_gmt":"2018-06-30T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=503"},"modified":"2018-06-30T16:00:00","modified_gmt":"2018-06-30T15:00:00","slug":"the-laugh-that-brought-them-back-together-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/06\/30\/the-laugh-that-brought-them-back-together-4\/","title":{"rendered":"The Laugh That Brought Them Back Together 4."},"content":{"rendered":"
autor: Valecita<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

Podobnosti a telefonn\u00ed hovory<\/strong><\/div>\n

\n

„Po\u010dkej, co\u017ee?“ Zeptal se Tom se zamra\u010den\u00edm.<\/p><\/div>\n

„Ehm\u2026“ byl jedin\u00fd zvuk, kter\u00fd vy\u0161el z Billov\u00fdch \u00fast.<\/div>\n
„Na\u0161el jsi ho,“ zopakoval Georg a z\u00edral na Billa.<\/div>\n
Tom se rozhl\u00ed\u017eel kolem a zmaten\u011b si prohl\u00ed\u017eel v\u0161echny hosty kav\u00e1rny. Nevid\u011bl nikoho, kdo by mu byl i jen vzd\u00e1len\u011b podobn\u00fd. „O \u010dem to mluv\u00ed\u0161? J\u00e1 nic nevid\u00edm,“ \u0159ekl, kdy\u017e oto\u010dil hlavu zp\u00e1tky ke Georgovi.<\/div>\n
„Bill. Bill je\u2026 on je tvoje dvoj\u010de,“ \u0159ekl Georg pomalu tich\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„O \u010dem to, sakra, mluv\u00ed\u0161? On v\u016fbec<\/em> nevypad\u00e1 jako j\u00e1!“ Odv\u011btil Tom a Bill p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„A j\u00e1 jsem jedin\u00e1\u010dek.“ Bill se pod\u00edval na Toma. „V\u011bd\u011bl bych, kdyby, toti\u017e\u2026“<\/div>\n
„Oba dva mat\u00e9 stejn\u00fd sm\u00edch, k\u00e1mo,“ pronesl Georg. „Stejn\u00fd obli\u010dej, stejn\u00e9 o\u010di, stejn\u00e9 v\u0161echno.“<\/div>\n
\n

Tom se pod\u00edval na Billa a Bill ud\u011blal to sam\u00e9. Oba se mra\u010dili a jejich \u00fasta byla pootev\u0159en\u00e1, ztuhl\u00e1 v tich\u00e9m povzdechu.<\/p><\/div>\n

„Do prdele, dokonce m\u00e1te i stejn\u00e9 u\u0161i!“<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou. „Tohle\u2026 j\u00e1\u2026 tohle je\u2026“<\/div>\n
Bill polkl a n\u011bkolikr\u00e1t zamrkal, o\u010dividn\u011b zmaten\u00fd. Naklonil hlavu ke stran\u011b a p\u0159ibl\u00ed\u017eil svou tv\u00e1\u0159 k Tomov\u011b. „Ani n\u00e1hodou,“ za\u0161eptal.<\/div>\n
„Kde ses narodil?“ Zeptal se Tom.<\/div>\n
„V Lipsku.“<\/div>\n
„Jak\u00e1 je tvoje p\u0159\u00edrodn\u00ed barva vlas\u016f?“<\/div>\n
„Blond.“<\/div>\n
„Kdy m\u00e1\u0161 narozeniny?“<\/div>\n
„Prvn\u00edho z\u00e1\u0159\u00ed.“<\/div>\n
„Do prdele,“ za\u0161eptal Tom a op\u0159el se. Mysl mu z\u00e1vodila a srdce mu v hrudi tlouklo jako \u0161\u00edlen\u00e9, a\u017e hrozilo, \u017ee mu proraz\u00ed \u017eebra.<\/div>\n
\n

Tohle nebylo mo\u017en\u00e9. Bill nemohl b\u00fdt Tomovo dvoj\u010de; ned\u00e1valo to \u017e\u00e1dn\u00fd smysl. Jak by se mohli jen tak n\u00e1hodn\u011b potkat? Pokud ne\u0161lo o n\u011bjak\u00fd druh telepatie\u2026<\/p><\/div>\n

Dvoj\u010data tohle m\u00edvala. Dvoj\u010data v\u011bd\u011bla, co se d\u011bje s t\u00edm druh\u00fdm, i kdy\u017e nebyla pospolu. Dvoj\u010data v\u011bd\u011bla<\/em>, kde ten druh\u00fd je\u2026 nebo to alespo\u0148 Tom \u010detl na internetu. A to bylo jedin\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed, kter\u00e9 k tomu, co se pr\u00e1v\u011b d\u011blo, mohl d\u00e1t. Mo\u017en\u00e1 Tom po celou dobu v\u011bd\u011bl, kde Bill je, a tak pro n\u011bj bylo jednoduch\u00e9 j\u00edt a naj\u00edt ho.<\/div>\n
\n

„Tome,“ \u0159ekl Georg a p\u0159eru\u0161il tak Tom\u016fv trans. „J\u00e1 rad\u0161i p\u016fjdu, mysl\u00edm, \u017ee vy dva si m\u00e1te hodn\u011b o \u010dem pov\u00eddat.“ Vstal ze sv\u00e9 \u017eidle a p\u0159ik\u00fdvl. „M\u016f\u017ee\u0161 si vz\u00edt den volna, jestli chce\u0161.“<\/p><\/div>\n

„D\u00edky,“ \u0159ekl Tom pokorn\u011b. Kdy\u017e byl Georg z dohledu, Tom se zbl\u00edzka pod\u00edval na Billa a pot\u0159\u00e1sl hlavou. „P\u00e1ni. J\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. J\u00e1 taky ne. Tohle je\u2026“<\/div>\n
„\u0160\u00edlen\u00e9,“ dokon\u010dil Bill za Toma, a druh\u00fd z nich p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Mus\u00edme\u2026“<\/div>\n
„Zavolat m\u00e1m\u011b. Rozhodn\u011b mus\u00edme zavolat m\u00e1m\u011b. Ona\u2026“<\/div>\n
„M\u00e1 hodn\u011b co vysv\u011btlovat. Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee ti o tom nikdy ne\u0159ekla,“ \u0159ekl Tom, nat\u00e1hl se pro Billovu ruku a zatahal za ni.<\/div>\n
Bill se pod\u00edval dol\u016f. „Na\u0161e ruce jsou stejn\u00e9.“<\/div>\n
Tom taky shl\u00e9dl. „Tohle je tak surrealistick\u00e9.“ Znovu vzhl\u00e9dl a jeho o\u010di se setkaly s dal\u0161\u00edma, identicky karamelov\u00fdma. „J\u00e1 jsem t\u011b na\u0161el.“<\/div>\n
„Poj\u010fme ke mn\u011b. Mus\u00edme zavolat m\u00e1m\u011b. Hned,“ \u0159ekl Bill a popadl svou \u010dokol\u00e1du. „Vezmi muffiny.“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl a ud\u011blal, jak mu bylo \u0159e\u010deno, popadl p\u0159itom i svou \u010dokol\u00e1du. „Jdeme.“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
***<\/strong><\/div>\n
\n

Tom za sebou zav\u0159el dve\u0159e Billova bytu a polo\u017eil kel\u00edmek a muffiny na j\u00eddeln\u00ed st\u016fl. „Bille?“<\/p><\/div>\n

„Poj\u010f za mnou,“ \u0159ekl Bill rychle, kdy\u017e zatahal za jeho ruku a vedl ho do lo\u017enice. P\u0159it\u00e1hl Toma a\u017e k velk\u00e9mu zrcadlu. Oba si prohl\u00ed\u017eeli sv\u00e9 odrazy a ve stejnou chv\u00edli si stejn\u00fdm zp\u016fsobem ol\u00edzli rty. „Tohle je tak divn\u00e9.“<\/div>\n
Tom p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal.<\/div>\n
„Po\u010dkej tady,“ \u0159ekl Bill najednou a vy\u0159\u00edtil se z m\u00edstnosti.<\/div>\n
Tom tam jen st\u00e1l a z\u00edral na sv\u016fj odraz. Mysl mu op\u011bt z\u00e1vodila a on m\u011bl pocit, \u017ee brzy omdl\u00ed. Nikdy si nemyslel, \u017ee jeho p\u00e1trac\u00ed mise skon\u010d\u00ed tak brzy, jen po n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u00edch. Bylo to, jako by to bylo teprve v\u010dera, kdy opustil V\u00edde\u0148 a odst\u011bhoval se do Hamburku. Tom ani nem\u011bl \u010das za\u010d\u00edt postr\u00e1dat svou rodinu, ne\u017e na\u0161el dal\u0161\u00ed jej\u00ed \u010d\u00e1st.<\/div>\n
Bill byl rodina.<\/div>\n
Z t\u00e9 my\u0161lenky mu bylo tak trochu \u0161patn\u011b.<\/div>\n
\n

„Dob\u0159e,“ sly\u0161el Tom Billa \u0159\u00edct, kdy\u017e \u010dernovlas\u00fd mlad\u00edk ve\u0161el zp\u00e1tky do pokoje a postavil se vedle Toma. „Odl\u00ed\u010dil jsem se. Pod\u00edvej.“<\/p><\/div>\n

Oba p\u0159ibl\u00ed\u017eili sv\u00e9 obli\u010deje k zrcadlu a prohl\u00ed\u017eeli se. Byli opravdu identi\u010dt\u00ed. „P\u00e1ni,“ za\u0161eptal Tom s \u00fa\u017easem.<\/div>\n
„Uka\u017e mi tvoje u\u0161i,“ po\u017e\u00e1dal Bill ti\u0161e a Tom mu vyhov\u011bl. Bill nato\u010dil hlavu a prohl\u00eddnul si jejich u\u0161i. „Stejn\u00fd tvar a v\u0161echno.“<\/div>\n
„Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9.“<\/div>\n
„\u0160\u00edlen\u00e9.“<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee jsem t\u011b na\u0161el,“ \u0159ekl Tom jemn\u011b, a Bill oto\u010dil hlavu a pod\u00edval se na n\u011bj, ne\u017e vzdychl.<\/div>\n
„J\u00e1 je\u0161t\u011b nev\u00edm, co si o tom m\u00e1m myslet, Tome. Omlouv\u00e1m se.“ Sklopil pohled.<\/div>\n
Tom pot\u0159\u00e1sl hlavou. „Ne, to je v po\u0159\u00e1dku. M\u011bl jsem v\u00edc \u010dasu si na to zvyknout. V\u00edm to od doby, co jsem byl d\u00edt\u011b, a tys to pr\u00e1v\u011b zjistil. Je to okay.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl a zvedl ruku k Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i, uchopil ji. „J\u00e1 jsem jen\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“<\/div>\n
\n

Bill znovu vzdychl a nechal svou ruku klesnout. „M\u011bli bychom zavolat m\u00e1m\u011b.“<\/p><\/div>\n

Tom polkl, ale p\u0159ik\u00fdvl. „J\u00e1 nev\u00edm, jestli s n\u00ed chci mluvit.“<\/div>\n
„To je v pohod\u011b. Mluvit budu j\u00e1. Ale zapnu hlasit\u00fd odposlech, a\u0165 m\u016f\u017ee\u0161 poslouchat. Jestli chce\u0161.“<\/div>\n
Tom si pohr\u00e1val se sv\u00fdm piercingem a otup\u011ble p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
Bill si zhluboka povzdechl a posadil se na kraj postele, Tom ho n\u00e1sledoval a posadil se pobl\u00ed\u017e. Bill zvedl telefon a vyto\u010dil zn\u00e1m\u00e9 \u010d\u00edslo, pot\u00e9 stiskl tla\u010d\u00edtko a polo\u017eil telefon na postel. Vyzv\u00e1n\u011bc\u00ed t\u00f3n se nesl m\u00edstnost\u00ed a Tom m\u011bl pocit, \u017ee bude zvracet.<\/div>\n
\n

O n\u011bkolik vte\u0159in pozd\u011bji se m\u00edstnost\u00ed rozezn\u011bl \u017eensk\u00fd hlas. „Hal\u00f3<\/em>?“ Tom zav\u0159el o\u010di, za v\u00ed\u010dky u\u017e se mu tla\u010dily slzy. Necht\u011bl bre\u010det, ne te\u010f. V\u011bd\u011bl, \u017ee na to m\u00e1 pln\u00e9 pr\u00e1vo, ale nyn\u00ed byla chv\u00edle, kde tohle muselo b\u00fdt vy\u0159e\u0161eno, a dokonce i kdy\u017e on nebude ten, kdo bude mluvit, c\u00edtil z\u00e1vra\u0165. Z\u00e1vra\u0165, proto\u017ee byl nerv\u00f3zn\u00ed, proto\u017ee na ni cht\u011bl k\u0159i\u010det\u2026 proto\u017ee nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat.<\/div>\n

„Mami, tady je Bill.“<\/div>\n
„Bille! Zlat\u00ed\u010dko, jak se m\u00e1\u0161? U\u017e je to p\u00e1r dn\u00ed, co jsme spolu naposled mluvili,“<\/em> \u0159ekla Simone – m\u00e1ma dvoj\u010dat.<\/div>\n
„Jo, m\u011bl jsem docela dost pr\u00e1ce. Promi\u0148,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e. Rozt\u0159esen\u011b si povzdechl. „Mami, vol\u00e1m ti, proto\u017ee s tebou pot\u0159ebuju o n\u011b\u010dem mluvit.“<\/div>\n
„O \u010dem, drahou\u0161ku? Pot\u0159ebuje\u0161 pen\u00edze?“<\/em> Zeptala se mile, a Bill se na vte\u0159inu usm\u00e1l, ne\u017e zav\u00e1hal.<\/div>\n
\n

„Ne, o tomhle ne,“ \u0159ekl Bill. „V\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm, jak za\u010d\u00edt,“ za\u010dal Bill a Tom otev\u0159el o\u010di a pohl\u00e9dl na sv\u00e9 dvoj\u010de. Bill se d\u00edval zp\u00e1tky na n\u011bj. „N\u011bkoho jsem potkal.“<\/p><\/div>\n

„Bille! Tys p\u0159ivedl n\u011bjakou d\u00edvku do jin\u00e9ho stavu?“<\/em> Vyk\u0159ikla Simone.<\/div>\n
„Mami! Nech m\u011b domluvit!“ Vzdych Bill. „N\u011bkoho jsem potkal v kav\u00e1rn\u011b pobl\u00ed\u017e m\u00e9ho bytu.“ Odml\u010del se. „Ne\u0159\u00edk\u00e1 ti n\u00e1hodou n\u011bco jm\u00e9no Tom?“<\/div>\n
Nastalo ticho. „Ne, opravdu ne. Pro\u010d?“<\/em><\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1, \u017ee je m\u016fj bratr, moje dvoj\u010de, mami,“ \u0159ekl Bill rychle a hlasit\u011b.<\/div>\n
Dvoj\u010data zaslechla p\u0159es telefon vzlyk. „Tom?<\/em>„<\/div>\n
„Ano, Tom. Je tady se mnou.“<\/div>\n
„Tom! Tom<\/em>\u2026 plakala. „Tom, moje miminko<\/em>.“<\/div>\n
„Tak\u017ee je to pravda. J\u00e1 m\u00e1m<\/em> bratra, dvoj\u010de, a tys mi nikdy nic ne\u0159ekla!“ \u0158ekl Bill opravdu hlasit\u011b.<\/div>\n
Tom mohl c\u00edtit, jak to cel\u00e9 bylo t\u011b\u017ek\u00e9, a v\u011bd\u011bl, \u017ee je jeho dvoj\u010de na\u0161tvan\u00e9, ran\u011bn\u00e9. Mohl to skute\u010dn\u011b c\u00edtit,<\/em> a to bylo nov\u00e9, zvl\u00e1\u0161tn\u00ed\u2026<\/div>\n
Tom to miloval, miloval v\u011bd\u011bt, jak se Bill c\u00edt\u00ed, ani\u017e by se ho ptal. Bylo to, jako by Tom byl v Billov\u011b hlav\u011b.<\/div>\n
\n

„P\u0159\u00e1la bych si, abych ti to mohla vysv\u011btlit, Bille, ale<\/em>\u2026“ Simone se odml\u010dela. Tom sly\u0161el jej\u00ed pl\u00e1\u010d i to, jak up\u0159\u00edmn\u011b to v\u0161e zn\u011blo. N\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem jej to nutilo j\u00ed odpustit a n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem ji Tom ch\u00e1pal. Ale budou m\u00edt \u010das si promluvit pozd\u011bji. „Tome, zlat\u00ed\u010dko. J\u00e1 se tak omlouv\u00e1m<\/em>,“ vzlykala. „Sly\u0161\u00ed m\u011b?“<\/em><\/div>\n

„Sly\u0161\u00edm,“ \u0159ekl Tom, ani\u017e by tu\u0161il, jak se mu to v\u016fbec poda\u0159ilo.<\/div>\n
„Tome, m\u016fj Tome. Mn\u011b je to tak l\u00edto, ty nem\u00e1\u0161 ani tu\u0161en\u00ed. Sna\u017eila jsem se t\u011b naj\u00edt, opravdu! Str\u00e1vila jsem roky a roky tv\u00fdm hled\u00e1n\u00edm. Jednou jsem jela do V\u00eddn\u011b, proto\u017ee jsem se doslechla, \u017ee tam jsi a\u2026 zlat\u00ed\u010dko, j\u00e1 se tak omlouv\u00e1m!“<\/em> Tomovi to l\u00e1malo srdce.<\/div>\n
Zni\u010dehonic – jako by to uc\u00edtil – Bill chytil Tomovu ruku a lehce ji stiskl. Tom c\u00edtil, jak se mu cel\u00fdm t\u011blem \u0161\u00ed\u0159\u00ed teplo. „Mami, poj\u010fme si o tom promluvit osobn\u011b t\u0159eba z\u00edtra. Uvid\u00edme, kdy se m\u016f\u017eeme sej\u00edt,“ \u0159ekl Bill.<\/div>\n
Simone si rozt\u0159esen\u011b povzdechla. „Dob\u0159e, Bille. Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem ti to ne\u0159ekla d\u0159\u00edv. Tak moc jsem se b\u00e1la, v\u00ed\u0161.“<\/em><\/div>\n
Bill sklopil hlavu a volnou rukou si ot\u0159el o\u010di. „To je v po\u0159\u00e1dku. Toti\u017e, chci \u0159\u00edct, \u017ee\u2026 J\u00e1 nev\u00edm, mami. Promluv\u00edme si pozd\u011bji, ano?“<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Bille. Miluju t\u011b, Tome. Douf\u00e1m, \u017ee se brzy uvid\u00edme.“<\/em><\/div>\n
„Ahoj, mami,“ \u0159ekl Bill.<\/div>\n
„Ahoj,“ pronesla Simone pokorn\u011b a zav\u011bsila.<\/div>\n
\n

Bill vypnul hovor a oto\u010dil se k Tomovi. V\u00e1hav\u011b Toma zabalil do pevn\u00e9ho objet\u00ed, kter\u00e9 druh\u00fd mlad\u00edk op\u011btoval.<\/p><\/div>\n

Tom poc\u00edtil horko v \u017ealudku. M\u00edt Billa tak bl\u00edzko jej p\u0159iv\u00e1d\u011blo k \u0161\u00edlenstv\u00ed. Cel\u00e1 ta situace jej p\u0159iv\u00e1d\u011bla k \u0161\u00edlenstv\u00ed, opravdu. Ale kdy\u017e zaslechl Bill\u016fv povzdech a c\u00edtil jeho t\u011blo tak bl\u00edzko, Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee v\u0161echno bude okay.<\/p>\n

<\/div>\n

autor: Valecita<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Valecita Podobnosti a telefonn\u00ed hovory „Po\u010dkej, co\u017ee?“ Zeptal se Tom se zamra\u010den\u00edm. „Ehm\u2026“ byl jedin\u00fd zvuk, kter\u00fd vy\u0161el z Billov\u00fdch \u00fast. „Na\u0161el jsi ho,“ zopakoval Georg a z\u00edral na Billa. Tom se rozhl\u00ed\u017eel kolem a zmaten\u011b si prohl\u00ed\u017eel v\u0161echny hosty kav\u00e1rny.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[700],"tags":[],"class_list":["post-508","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-laugh-that-brought-them-back-together"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/508","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=508"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/508\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=508"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=508"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=508"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}