{"id":5091,"date":"2013-04-24T17:00:00","date_gmt":"2013-04-24T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5076"},"modified":"2013-04-24T17:00:00","modified_gmt":"2013-04-24T16:00:00","slug":"god-bless-you-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/04\/24\/god-bless-you-18\/","title":{"rendered":"God Bless You 18."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Posral jsem to.“ Zamrmlal s\u00e1m pro sebe polohlasn\u011b. \u010c\u00edm v\u00edc nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel, t\u00edm v\u00edc si uv\u011bdomoval, \u017ee to v\u0161echno mohl zm\u011bnit, ale neud\u011blal to. Byla to jeho vina. Bill se cht\u011bl st\u00e1t kn\u011bzem jen proto, \u017ee Tom byl zbab\u011blec. Tom si v duchu zanad\u00e1val a znovu se na posteli posadil. Stiskl v ruk\u00e1ch pe\u0159inu a pevn\u011b sev\u0159el o\u010di, aby se nerozbre\u010del. Stejn\u011b se mu to nepoda\u0159ilo.<\/p>\n

„Jeden jedinej d\u016fvod. M\u00e1m \u0159\u00edct jeden d\u016fvod, pro\u010d to nem\u00e1\u0161 ud\u011blat?“ Mluvil s\u00e1m k sob\u011b, jako by se zbl\u00e1znil. I se tak c\u00edtil. Jeho vlastn\u00ed mysl ho neposlouchala. A to, co se sna\u017eil si nep\u0159ipou\u0161t\u011bt nebo tomu nev\u011bnovat pozornost, se nyn\u00ed dost\u00e1valo na povrch v\u00edc, ne\u017e kdy jindy, a jevilo se to jako ten jedin\u00fd d\u016fvod. „M\u00e1m t\u011b r\u00e1d.“ Opakoval si Tom st\u00e1le dokola, aby p\u0159esv\u011bd\u010dil s\u00e1m sebe, \u017ee p\u0159esn\u011b tohle m\u011bl \u0159\u00edct. \u017de na z\u00e1klad\u011b toho se m\u011bl Bill z\u0159\u00edct sv\u00e9ho posl\u00e1n\u00ed. A st\u00e1le v\u00edc mu doch\u00e1zelo, \u017ee to nebylo to, co m\u011bl \u0159\u00edct.<\/p>\n

„A co by bylo pak? To je p\u0159ece \u00fapln\u011b jedno.“ Zabo\u0159il Tom hlavu do pe\u0159iny a stisknul ji je\u0161t\u011b k\u0159e\u010dovit\u011bji. Bre\u010del. Tolik to bolelo. Cel\u00e9 to uv\u011bdom\u011bn\u00ed si. Necht\u011bl p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co by bylo pak. Myslel na to, co je te\u010f. Co c\u00edtil te\u010f. On, zrovna on, pro kter\u00e9ho byly tyhle v\u011bci n\u011bco nepodstatn\u00e9ho. Ka\u017ed\u00fd byl hra\u010dka. A\u017e na Billa.<\/div>\n

I kdyby se sna\u017eil jakkoliv, nemohl zm\u011bnit ten fakt, \u017ee Bill pro n\u011bj byl d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e v\u0161ichni ostatn\u00ed.<\/div>\n
Bill m\u011bl pravdu. M\u00edt r\u00e1d nesta\u010dilo. A Tom nem\u011bl Billa r\u00e1d.<\/p>\n

„Miluju t\u011b, Bille.“ Vydechl a vy\u010derp\u00e1n\u00edm usnul. Nem\u011bl s\u00edlu u\u017e na nic. Ani na to si norm\u00e1ln\u011b lehnout nebo se p\u0159evl\u00e9ct. Tak\u017ee ho r\u00e1no Simone na\u0161la v kalhot\u00e1ch a mikin\u011b zkroucen\u00e9ho v jak\u00e9si nepohodln\u00e9 poloze v rohu postele.<\/div>\n

\n
\n

Bill celou noc ani nemohl sp\u00e1t. P\u0159em\u00fd\u0161lel po\u0159\u00e1d do kole\u010dka o tom v\u0161em, co se vlastn\u011b stalo. O tom rozhovoru ve sklen\u00edku. Zav\u0159el o\u010di a sna\u017eil se usnout, ale to se mu poda\u0159ilo a\u017e n\u011bkdy k r\u00e1nu, kdy mu stejn\u011b za chv\u00edli zazvonil bud\u00edk. Op\u011bt se c\u00edtil zni\u010den\u011b, ale donutil se vst\u00e1t. Jen velice zt\u011b\u017eka si ustlal, vykonal rann\u00ed hygienu a \u0161el na sn\u00eddani. V\u016fbec nic ho net\u011b\u0161ilo, a kdy\u017e se zamyslel nad t\u00edm, \u017ee Tom u\u017e je nesp\u00ed\u0161e n\u011bkde na cest\u011b nebo ka\u017edou chv\u00edli bude, stiskl v\u00ed\u010dka siln\u011b k sob\u011b. Ostatn\u00ed z kn\u011b\u017e\u00ed d\u011bkovali za dary, jen on vypadal, \u017ee sp\u00ed\u0161e um\u00edr\u00e1.<\/p>\n

Matou\u0161 jej celou tu dobu pozoroval. Ti\u0161e si povzdechl. Nejsp\u00ed\u0161e v\u010derej\u0161\u00ed rozhovor nedopadl podle p\u0159edstav ani jedno z nich. Bill skoro plakal, a kdy\u017e se sna\u017eil namazat si rohl\u00edk, ani se skoro na n\u011bj netrefil no\u017eem. I Benedikt jej sledoval a tu\u0161il, co se Billovi stalo. Samoz\u0159ejm\u011b Simon Kaulitzov\u00e1 mu hned volala, \u017ee dneska odj\u00ed\u017ed\u011bj\u00ed. Vlastn\u011b byl r\u00e1d, stejn\u011b jako Tomova matka, \u017ee se ti dva u\u017e neuvid\u00ed. Jen Bill i Tom byli zni\u010den\u00ed.<\/p>\n

„Bille, mysl\u00edm, \u017ee… bysme se m\u011bli j\u00edt rozlou\u010dit s pan\u00ed Kaulitzovou a rodinou, dneska odj\u00ed\u017ed\u011bj\u00ed.“ Usm\u00e1l se na n\u011bj, jako by nic. Billovi se sev\u0159el \u017ealudek a rohl\u00edk p\u0159ed n\u00edm z\u016fstal t\u00e9m\u011b\u0159 netknut\u00fd. Pomalu a neochotn\u011b se zvedl a \u0161el s opatem a ostatn\u00edmi kn\u011b\u017e\u00edmi ven, kde u\u017e byla Simone se sbalen\u00fdmi v\u011bcmi v aut\u011b. Bill hledal pohledem Toma. Zahl\u00e9dl ho v aut\u011b, jak se op\u00edr\u00e1 hlavou a ok\u00fdnko. P\u00edchlo ho siln\u011b u srdce a sna\u017eil se zachovat si \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e si s Tomovou matkou pod\u00e1val ruku. M\u011bla radost z toho, jak byl Bill z toho zni\u010den\u00fd, a snad aby mu u\u0161t\u011bd\u0159ila je\u0161t\u011b jednu r\u00e1nu, omluvila se za Toma, \u017ee je unaven\u00fd a nep\u0159ijde se s n\u00edm rozlou\u010dit. Bill jen k\u00fdvl a poznamenal n\u011bco o tom, \u017ee to ch\u00e1pe, a kdy\u017e Simone nasedla do auta a odj\u00ed\u017ed\u011bla n\u011bkam pry\u010d, Billovi se po tv\u00e1\u0159\u00edch koulely slzy. Urychlen\u011b op\u011bt vb\u011bhl za zdi kl\u00e1\u0161tera. Byl ve sv\u00e9m pokoji, skoro ani nemohl d\u00fdchat. M\u011bl v krku tak velk\u00fd knedl\u00edk, \u017ee chv\u00edlemi m\u011bl pocit, \u017ee se nejsp\u00ed\u0161e udus\u00ed. Sna\u017eil se uklidnit, ale n\u011bjak se mu to neda\u0159ilo. Chodil po pokoji a sna\u017eil se vyhnat z hlavy v\u0161echny ty vzpom\u00ednky na Toma. Na jeho ch\u00e1p\u00e1n\u00ed sv\u011bta, kdy se musel pro sebe usm\u00e1t. Na jejich prvn\u00ed polibek a taky na to, co se stalo u Toma v pokoji. Lehce si ukazov\u00e1kem p\u0159ejel po rtech a zav\u0159el o\u010di. Kdy\u017e je otev\u0159el, zad\u00edval se na k\u0159\u00ed\u017e a poklekl p\u0159ed n\u00edm.<\/p>\n

„V\u00edm, \u017ee jsem se dostal na \u0161patnou cestu, Pane, ale odpus\u0165 mi. Byl jsem bl\u00e1hov\u00fd, kdy\u017e jsem si myslel, \u017ee… bych mohl konat jinak, ne\u017e se dr\u017eet sv\u00e9ho posl\u00e1n\u00ed. Odpus\u0165, \u017ee jsem tolik zh\u0159e\u0161il.“ \u0160eptal rychle v\u011bty, kter\u00e9 se mu dost\u00e1valy na jazyk. Nakonec se pok\u0159i\u017eoval a vy\u0161el rychle z pokoje. Te\u010f kdy\u017e je Tom pry\u010d, vlastn\u011b zmizely ve\u0161ker\u00e9 nad\u011bje, na to, \u017ee by mohl v\u00e1\u017en\u011b ud\u011blat jinak, ne\u017e se st\u00e1t kn\u011bzem. Nebylo u\u017e nutno mrhat \u010dasem a p\u0159\u00edpravou na to, co cel\u00fd \u017eivot cht\u011bl. P\u0159ipraven\u00fd byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Zt\u011b\u017eka povzdechl a zaklepal na Benediktovu kancel\u00e1\u0159. Otec jej hned vyzval dovnit\u0159. Bill usedl do velik\u00e9ho ko\u017een\u00e9ho k\u0159esla a povzdechl si.<\/p>\n

„Ot\u010de, p\u0159i\u0161el jsem v jedn\u00e9 jist\u00e9 v\u011bci. A douf\u00e1m, \u017ee mi vyhov\u00edte.“ Za\u010dal rovnou Bill. M\u011bl toti\u017e strach, kdyby to \u0161lo n\u011bjak\u00fdmi okli\u010dkami, \u017ee by to nakonec ne\u0159ekl.<\/div>\n

„Ano, Bille? Jak ti m\u016f\u017eu pomoci? “ Benedikt pozvedl obo\u010d\u00ed, docela se b\u00e1l, \u017ee to souvis\u00ed s Tomem nebo tak n\u011bco.<\/div>\n
„J\u00e1… nevid\u00edm nejmen\u0161\u00ed d\u016fvod, na\u010d odkl\u00e1dat moje vysv\u011bcen\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee jsem si tu pro\u017eil n\u011bjakou dobu, konal tak, jak jste poru\u010dil a nyn\u00ed jsem p\u0159ipraven ud\u011blat ten nejvy\u0161\u0161\u00ed krok.“ Billovi ta slova ani ne\u0161la p\u0159es jazyk, ale nakonec se mu to poda\u0159ilo. Benedikt byl spokojen\u00fd, usm\u00edval se skoro od ucha k uchu a jen souhlasn\u011b k\u00fdval.<\/div>\n
„No jist\u011b, to je to nejmen\u0161\u00ed, co pro tebe m\u016f\u017eu ud\u011blat. Mysl\u00edm, \u017ee p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden to nebude probl\u00e9m.“ Benedikt slo\u017eil ruce na prsou a Bill se neochotn\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„D\u011bkuji, ot\u010de.“<\/p>\n

Dva n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed dny utekly pro Billa a\u017e neskute\u010dn\u011b rychle, ale z\u00e1rove\u0148 naprosto stereotypn\u011b. Tom tu nebyl a pro Billa se t\u00edm p\u00e1dem staly dny naprosto jednotv\u00e1rn\u00e9. Nem\u011bl se na co t\u011b\u0161it. Sna\u017eil se t\u011b\u0161it na svoje vysv\u011bcen\u00ed. P\u0159ipadalo mu to jako jedin\u00e9 spr\u00e1vn\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed, jak se od Toma odpoutat. I kdy\u017e to na jednu stranu necht\u011bl. Ov\u0161em Tom se ho vzdal v moment\u011b, kdy mu nedok\u00e1zal d\u00e1t to, na co Bill \u010dekal. Kouknul se do kalend\u00e1\u0159e. Dne\u0161n\u00ed datum ukazovalo na pond\u011bl\u00ed a v kolonce p\u00e1tek byla \u010derven\u00e1 pozn\u00e1mka. U\u017e jen p\u00e1r dn\u00ed m\u011blo ub\u011bhnout, aby se z Billa stal kn\u011bz.<\/p>\n

Bill se pokorn\u011b soust\u0159edil na motlitby a ihned po nich ode\u0161el do zahrady pomoct Matou\u0161ovi s paprikami. A\u010d se sna\u017eil p\u016fsobit p\u0159irozen\u011b a bezstarostn\u011b, moc mu to ne\u0161lo. Na Toma zkr\u00e1tka ne\u0161lo nemyslet a podv\u011bdom\u011b st\u00e1le \u010dekal, \u017ee se najednou objev\u00ed. Ale nestalo se tak.<\/p>\n

„Bille, co je s tebou?“ Ozval se Matou\u0161 a odlo\u017eil ve\u0161kerou svou pr\u00e1ci. U\u017e mu z toho \u0161la hlava kolem. Bill si to mo\u017en\u00e1 neuv\u011bdomoval, ale jeho vzdych\u00e1n\u00ed a l\u00edtostiv\u00e9 pohledy se nedaly ignorovat donekone\u010dna. Bill se na n\u011bj nech\u00e1pav\u011b pod\u00edval.<\/div>\n

„Nic, ot\u010de. Co by m\u011blo?“ Opravdu si to neuv\u011bdomoval. Tolik se sna\u017eil b\u00fdt v pohod\u011b, \u017ee si to vsugeroval a ani nevid\u011bl, \u017ee je na n\u011bm zcela o\u010dividn\u00fd opak.<\/div>\n
„Souvis\u00ed to s Tomem, \u017ee?“ Ude\u0159il Matou\u0161 rovnou na citlivou strunu. Billovi se jen p\u0159i zm\u00ednce Tomova jm\u00e9na rozbu\u0161ilo srdce a svou pr\u00e1ci tak\u00e9 odlo\u017eil. Jinak riskoval, \u017ee ji je\u0161t\u011b, kv\u016fli t\u0159esouc\u00edm se ruk\u00e1m, domatl\u00e1.<\/p>\n

„Nemus\u00ed\u0161 mi lh\u00e1t, Bille. Vid\u011bl jsem, co se mezi v\u00e1mi d\u011bje.“ Promluvil znovu Matou\u0161, aby tak Billovi uleh\u010dil probl\u00e9m s hled\u00e1n\u00edm v\u00fdmluv. Bill jen vzdychnul.<\/div>\n

„J\u00e1 bych o tom rad\u011bji nemluvil. Tom je pry\u010d, m\u00e1 sv\u016fj \u017eivot a j\u00e1 zase svoje posl\u00e1n\u00ed. Nemluvme o tom.“ Zakroutil hlavou. Necht\u011bl to rozeb\u00edrat. Cht\u011bl z\u016fstat p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee se rozhodl spr\u00e1vn\u011b.<\/div>\n
„Bille, t\u00edm, \u017ee o tom nebude\u0161 mluvit, se toho nezbav\u00ed\u0161. Ty se mus\u00ed\u0161 rozhodnout, co vlastn\u011b chce\u0161.“ Matou\u0161 byl odhodlan\u00fd s n\u00edm prost\u011b mluvit st\u016fj co st\u016fj.<\/div>\n
„V\u00edm, co chci. A u\u017e v p\u00e1tek se to spln\u00ed.“ Op\u00e1\u010dil Bill. Matou\u0161 do\u0161el t\u011bsn\u011b k n\u011bmu a up\u0159en\u011b se na n\u011bj zad\u00edval.<\/div>\n
„Miluje\u0161 ho?“ Polo\u017eil jednoduchou ot\u00e1zku a Billovi p\u0159ipadala v ten moment jako ta nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed ot\u00e1zka na sv\u011bt\u011b. Nemohl odpov\u011bd\u011bt. Nemohl si to d\u011blat je\u0161t\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e u\u017e to bylo.<\/div>\n
„Na tom p\u0159eci stejn\u011b nez\u00e1le\u017e\u00ed.“ Pokr\u010dil rameny a oto\u010dil se zp\u011bt k paprik\u00e1m.<\/div>\n
„Z\u00e1le\u017e\u00ed. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d si to m\u016f\u017ee\u0161 rozmyslet. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u016f\u017ee\u0161 zm\u011bnit rozhodnut\u00ed.“ Nal\u00e9hal Matou\u0161. Bill jen bolestn\u011b sev\u0159el v\u00ed\u010dka.<\/p>\n

„Nem\u016f\u017eu si to rozmyslet. Je to jedin\u00e1 spr\u00e1vn\u00e1 v\u011bc.“ Oto\u010dil se k n\u011bmu Bill. U\u017e tedy nic tajit nebude. O\u010dividn\u011b to Matou\u0161 stejn\u011b v\u0161echno v\u011bd\u011bl moc dob\u0159e.<\/div>\n

„On m\u011b nemiluje. Nevzd\u00e1m se kn\u011b\u017estv\u00ed jen pro jedno m\u00edt r\u00e1d.“ Popot\u00e1hnul Bill a o\u010di se mu znovu zalily slzami. Miloval Toma a pro jeho miluju t\u011b by se vzdal \u010dehokoliv na sv\u011bt\u011b. Ale to mu Tom nedal. A t\u00edm p\u00e1dem nem\u011blo smysl n\u011bco m\u011bnit. Musel se jen nau\u010dit \u017e\u00edt jinak a na Toma zapomenout.<\/div>\n
„Nebyl bych si t\u00edm na tv\u00e9m m\u00edst\u011b tak jist\u00fd. To, \u017ee to ne\u0159ekl, neznamen\u00e1, \u017ee to tak nen\u00ed.“ Zakroutil Matou\u0161 hlavou. Bill se na n\u011bj pod\u00edval. Mo\u017en\u00e1 m\u011bl pravdu, ale Bill to pot\u0159eboval sly\u0161et. Aby m\u011bl jistotu.<\/p>\n

„Ot\u010de, pro\u010d mi tohle vlastn\u011b \u0159\u00edk\u00e1te? Nem\u011bl byste sp\u00ed\u0161 trvat na m\u00e9m vysv\u011bcen\u00ed? Jste p\u0159eci kn\u011bz.“ Nakr\u010dil Bill \u010delo. Bylo hezk\u00e9 vid\u011bt, \u017ee ho n\u011bkdo ch\u00e1pe, ale na druhou stranu to bylo trochu divn\u00e9. Matou\u0161 se jen pousm\u00e1l.<\/div>\n

„Ano, to jsem. Ale proto v\u00edm, \u017ee kdy\u017e n\u011bkoho miluje\u0161, tak jen vysv\u011bcen\u00edm ho milovat nep\u0159estane\u0161. A ty m\u00e1\u0161 narozd\u00edl ode m\u011b na v\u00fdb\u011br.“ Stiskl mu rameno a dal se znovu do pr\u00e1ce. Jeho p\u0159\u00edb\u011bh nebyl d\u016fle\u017eit\u00fd. Bylo jen d\u016fle\u017eit\u00e9, \u017ee Bill ho pochopil, a m\u011bl by se tak je\u0161t\u011b jednou po\u0159\u00e1dn\u011b rozmyslet.<\/p>\n

Bill u\u017e rad\u011bji ani neodpov\u00eddal, ani nev\u011bd\u011bl, co by mu na to m\u011bl \u0159\u00edct. \u017de si to rozmysl\u00ed? Nebo \u017ee ute\u010de a bude s Tomem? Ani jedno nebylo mo\u017en\u00e9, a on to musel p\u0159eci v\u011bd\u011bt. Povzdechl, najednou mu to p\u0159i\u0161lo tak stra\u0161n\u011b l\u00edto, \u017ee na to vysv\u011bcen\u00ed tolik nal\u00e9hal, ale stejn\u011b nebylo jin\u00e9 cesty. \u010c\u00edm by si pomohl, kdyby to jen st\u00e1le oddaloval? Nic… Stejn\u011b by k tomu do\u0161lo, proto\u017ee Tom si mohl u\u017e naj\u00edt n\u011bjakou p\u0159\u00edtelkyni, nebo taky mohl zapomenout. M\u00edt r\u00e1d, je sice kr\u00e1sn\u00e1 v\u011bc, ale nen\u00ed to v\u0161echno. A Matou\u0161 mu v hlav\u011b ud\u011blal docela hezk\u00fd nepo\u0159\u00e1dek, po\u0159\u00e1d nad t\u00edm musel p\u0159em\u00fd\u0161let. Jak by se tedy m\u011bl zachovat? Ano, miloval ho. Ale miloval Tom i jeho?<\/p>\n

autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris & Lauinka „Posral jsem to.“ Zamrmlal s\u00e1m pro sebe polohlasn\u011b. \u010c\u00edm v\u00edc nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel, t\u00edm v\u00edc si uv\u011bdomoval, \u017ee to v\u0161echno mohl zm\u011bnit, ale neud\u011blal to. Byla to jeho vina. Bill se cht\u011bl st\u00e1t kn\u011bzem jen proto, \u017ee Tom<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[544],"tags":[],"class_list":["post-5091","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-god-bless-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5091","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5091"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5091\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5091"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5091"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5091"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}