{"id":5093,"date":"2013-04-23T18:00:00","date_gmt":"2013-04-23T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5078"},"modified":"2013-04-23T18:00:00","modified_gmt":"2013-04-23T17:00:00","slug":"neco-ve-mne-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/04\/23\/neco-ve-mne-10\/","title":{"rendered":"N\u011bco ve mn\u011b 10."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: AjaSto<\/strong><\/p>\n

Tom si p\u0159eci jen jednou t\u011blo vzal. Ale Bill mu ho ochotn\u011b p\u016fj\u010dil. Bylo to n\u011bkolik t\u00fddn\u016f po jejich posledn\u00edm setk\u00e1n\u00ed. Bill se dostal zp\u011bt do norm\u00e1ln\u00edho \u017eivota, tak jak cht\u011bl. N\u011bkde uvnit\u0159 byl je\u0161t\u011b n\u011bkdo jin\u00fd, ale l\u00e9ky ho utlumily. N\u011bkdy p\u0159ed span\u00edm na n\u011bj Bill je\u0161t\u011b pomyslel, vzd\u00e1len\u011b, jako na lo\u0148sk\u00e9 l\u00e9to. Jednu takovou noc nemohl Bill usnout. Bylo to dlouho, co se dot\u00fdkal n\u011bkoho jin\u00e9ho, nebo alespo\u0148 s\u00e1m sebe. Na sedmn\u00e1ctilet\u00e9ho kluka p\u0159\u00edli\u0161 dlouho. P\u0159i v\u011bdom\u00ed, \u017ee ho sleduje n\u011bkdo jin\u00fd, ho chu\u0165 rychle p\u0159e\u0161la. Dnes na v\u0161echno zapomn\u011bl, Tom neexistoval, neexistovalo nic, jen on a jeho p\u0159edstavy, kter\u00e9 lovil v z\u00e1kout\u00ed sv\u00e9 mysli.<\/p>\n

Ruka mu samovoln\u011b zabloudila k probuzen\u00e9mu kl\u00ednu, stejn\u011b jako tolikr\u00e1t p\u0159ed t\u00edm. Jeho b\u00fdval\u00fd p\u0159\u00edtel um\u011bl vz\u00edt v\u011bci do rukou a stal se objektem Billov\u00fdch no\u010dn\u00edch fantazi\u00ed. Vzpom\u00ednal na ve\u010dery, kdy ho u\u010dil v\u00e1\u0161niv\u00e9mu sexu na variace, kter\u00e9 si Bill do t\u00e9 doby neum\u011bl ani p\u0159edstavit. Dok\u00e1zal ho dostat do stavu, kdy opou\u0161t\u011bl svoje t\u011blo, plul vzduchem, uvoln\u011bn\u00fd od v\u0161eho pozemsk\u00e9ho. Sna\u017eil se p\u0159ivodit si tento pocit i bez n\u011bj. Snil o chv\u00edli, kdy ho laskal ve sv\u00e9m byt\u011b, hladil jeho t\u011blo. L\u00edbal ho na krk, vzhl\u00e9dl k n\u011bmu, ale kdy\u017e se na n\u011bj usm\u00e1l, Bill zkamen\u011bl. Blon\u010fat\u00e9 vlasy jeho p\u0159\u00edtele tmavly, rostly a zapl\u00e9taly se. P\u0159ip\u00ednaly se k hlav\u011b. Rysy mu tvrdly, jak se obli\u010dej protahoval. Koukal se mu p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed, mohl vid\u011bt, jak se do modr\u00e9 barvy p\u0159id\u00e1v\u00e1 hn\u011bd\u00e1 a m\u00eds\u00ed se s n\u00ed, dokud nevznikl odst\u00edn stejn\u00fd s jeho, stejn\u00fd s Tomov\u00fdm.<\/p>\n

„Ne,“ p\u0159idu\u0161en\u011b vyk\u0159ikl. Oto\u010dil se ve sv\u00e9 posteli na b\u0159icho. Sakra. To nen\u00ed f\u00e9r, takhle mi to kazit.<\/em> Vztekle uhodil p\u011bst\u00ed do madrace. Tentokr\u00e1t ho touha nep\u0159e\u0161la, dokonce kdy\u017e zav\u0159el o\u010di a vid\u011bl ty druh\u00e9, c\u00edtil, \u017ee stoupla.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Na druh\u00e9 stran\u011b sv\u011bta sed\u011bl jin\u00fd kluk s rukou le\u017e\u00e9rn\u011b v kl\u00edn\u011b. Zhluboka d\u00fdchal, pomalu mu doch\u00e1zelo, co mus\u00ed ud\u011blat, jestli se chce zachr\u00e1nit. Sebral posledn\u00ed s\u00edly a pou\u017eil je na jednu z nejnam\u00e1hav\u011bj\u0161\u00edch cest. Billova ruka se posouvala zp\u011bt do jeho kl\u00edna, ani\u017e by ji ovl\u00e1dal. C\u00edtil, jak se mu posunuje po b\u0159i\u0161e, ale nemohl ji nijak zastavit. I kdyby cht\u011bl. Nejist\u011b ho stiskla, co\u017e sta\u010dilo k tomu, aby Bill pevn\u011b za\u0165al zuby. Jemn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bla po jeho stehnech, boc\u00edch, hrudi, zajela ke krku a polo\u017eila se na Billovu tv\u00e1\u0159. Najednou tu byl s n\u00edm. Bill c\u00edtil jeho p\u0159\u00edtomnost. Nebyl to pokus o z\u00edsk\u00e1n\u00ed t\u011bla. Tom se s n\u00edm sna\u017eil propojit.<\/em> Chlapec se odevzdan\u011b nechal un\u00e1\u0161et pocity, Tom ho vedl za sebou do m\u00edst, kde se mohli setkat. Billa uhodila do nosu jeho v\u016fn\u011b, myslel, \u017ee u\u017e na ni zapomn\u011bl, ale poznal by ji mezi tis\u00edci. Na chv\u00edli ho uvid\u011bl, jak stoj\u00ed t\u011bsn\u011b p\u0159ed n\u00edm, s jednou dlan\u00ed na jeho tv\u00e1\u0159i. Potom zmizel, ale spojen\u00ed z\u016fstalo. To, co n\u00e1sledovalo, p\u0159ed\u010dilo cokoliv, co za\u017eil nebo n\u011bkdy za\u017eije. Dot\u00fdkal se rukama t\u011bla, kter\u00e9 tam nebylo, a p\u0159itom bylo jeho. Sly\u0161el sv\u016fj dech, kter\u00fd stejn\u011b tak mohl b\u00fdt Toma. Laskaly ho dlan\u011b, kter\u00e9 mu nepat\u0159ily, a on sv\u00fdmi hladil sv\u00e9 t\u011blo, ale dotyky nec\u00edtil. Obep\u00ednal sv\u00e9 mu\u017estv\u00ed, jen aby mohl tisknout jeho. T\u011blo pat\u0159ilo jemu, a z\u00e1rove\u0148 tomu druh\u00e9mu. V okam\u017eiku nebylo ni\u010d\u00ed, dr\u017eel Toma v n\u00e1ru\u010d\u00ed a hled\u011bl mu do o\u010d\u00ed, jen aby je p\u0159ivedl skrz sebe ke spole\u010dn\u00e9mu vrcholu.<\/p>\n

Le\u017eel upocen\u00fd na posteli. Oto\u010dil hlavu a pod\u00edval se vedle sebe. Projelo j\u00edm zklam\u00e1n\u00ed, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee Tom tam le\u017eet nebude. V\u011b\u0159il tomu, \u017ee tu byl s n\u00edm. Bylo to p\u0159\u00edli\u0161 nadpozemsk\u00e9, p\u0159\u00edli\u0161 dobr\u00e9. P\u0159eto\u010dil se na bok a objal pol\u0161t\u00e1\u0159, kde se mu zd\u00e1lo, \u017ee utkv\u011bl Tom\u016fv pach.<\/p>\n

Zavolal doktorovi, \u017ee na dne\u0161n\u00ed sezen\u00ed nep\u0159ijde. Dal\u0161\u00ed dny se c\u00edtil hrozn\u011b. Nem\u011bl na nic chu\u0165, vr\u00e1tila se jeho apatie. Simon se ho sna\u017eila rozpt\u00fdlit, vzala ho nakupovat. Proch\u00e1zeli uli\u010dkami mezi v\u011b\u0161\u00e1ky s oble\u010den\u00edm, ale na cokoliv, co vzala do ruky, se jen chab\u011b usm\u00e1l. Nechal se navl\u00e9ct do n\u011bkolika tri\u010dek a jeho matka trvala na tom, \u017ee mu je koup\u00ed. Neodporoval.<\/p>\n

Nakonec ulehl s hore\u010dkou. Posedla ho n\u00e1hle p\u0159es noc. Byl mal\u00e1tn\u00fd a sotva vstal z postele. V\u011bt\u0161inu \u010dasu prospal, ale kdy\u017e byl vzh\u016fru, blouznil. Volal \u0161eptem Tomovo jm\u00e9no, opakoval ho jako svou novou mantru. Simone ho obkl\u00e1dala studen\u00fdmi kapesn\u00edky a drtila mu pr\u00e1\u0161ky do \u010daje. Nedok\u00e1zala u n\u011bj z\u016fstat moc dlouho. Myslela na noc, kdy se hroutil poprv\u00e9. Uji\u0161\u0165ovala se, \u017ee tentokr\u00e1t nem\u00e1 v o\u010d\u00edch d\u011bsiv\u011b pr\u00e1zdn\u00fd pohled. Nach\u00e1zela jen bolest a zmatek, ale d\u00edval se na ni. Doufala, \u017ee jde jen o nemoc, kter\u00e1 brzy p\u0159ejde.<\/p>\n

Tan\u010dil p\u0159ed n\u00edm Tom\u016fv obli\u010dej, tak bl\u00edzko. Kdy\u017e se ho sna\u017eil dotknout, poka\u017ed\u00e9 se rozplynul. Byl u n\u011bho v byt\u011b, mluvili spolu o v\u0161em mo\u017en\u00e9m. Bill tam st\u00e1l, sly\u0161el jeho hlas, ale nevid\u011bl ho. B\u011bhal z m\u00edstnosti do m\u00edstnosti. Volal ho. Tom se jen sm\u00e1l a vypr\u00e1v\u011bl d\u00e1l. Jednou ho na\u0161el. Sed\u011bl p\u0159ed \u010dern\u00fdm pl\u00e1tnem, zhroucen\u00fd v seda\u010dce. P\u0159i\u0161el k n\u011bmu zezadu a polo\u017eil mu ruku na rameno. Tomova hlava se zvr\u00e1tila na stranu. D\u00fdchal lehce, jako by v m\u00edstnosti nebyl dostatek kysl\u00edku. Bill si p\u0159isedl k n\u011bmu a oslovil ho. Sto\u010dil se k n\u011bmu druh\u00fd p\u00e1r o\u010d\u00ed, na chv\u00edli si byl jist\u00fd, \u017ee ho nepoznaj\u00ed, pak jimi pro\u0161el z\u00e1blesk a rty se chab\u011b usm\u00e1ly. Potom svaly v obli\u010deji povolily a t\u011bla se zmocnil z\u00e1chv\u011bv. Vydechl naposledy.<\/p>\n

„Tome. Tome, ne!“ K\u0159i\u010del jeho jm\u00e9no dokola, a\u017e ztratilo smysl a stalo se souvisl\u00fdm zvukem.<\/p>\n

Tom ho sly\u0161el. Byl tak slab\u00fd. Spal u\u017e cel\u00e9 dny. N\u011b\u010d\u00ed hlas ho probudil. Zabod\u00e1val se mu do hlavy jako ostr\u00e1 d\u00fdka. Otev\u0159el o\u010di, ale nikde nikoho nevid\u011bl. Vol\u00e1n\u00ed sl\u00e1blo. Sna\u017eil se zachytit posledn\u00ed ozv\u011bnu. Postavil se, hlava se mu zamotala a musel si znovu sednout. Potla\u010dil nevolnost. Jsem u\u017e tak slab\u00fd.<\/em> P\u0159idr\u017eoval se st\u011bn, kdy\u017e na vratk\u00fdch nohou postupoval do kinos\u00e1lu. Obraz byl \u010dern\u00fd, m\u00edstnost se topila ve tm\u011b. Z reproduktor\u016f vych\u00e1zel jen slab\u00fd \u0161um. Ano, a je\u0161t\u011b n\u011bco. Slab\u011b mohl zaslechnout svoje jm\u00e9no. Co je to? Bill? Pro\u010d by\u2026?<\/em> P\u0159em\u00fd\u0161lel o tom po cest\u011b do mal\u00e9 m\u00edstn\u016fstky, kde se poprv\u00e9 setkal s Billem. S n\u00e1mahou se posadil. Nev\u011bd\u011bl, jestli bude m\u00edt dost s\u00edly ud\u011blat to znovu, ale nemohl nic ztratit. Ve\u0161ker\u00e9 zbytky sv\u00e9 energie soust\u0159edil na vol\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 zaslechl, na zoufalost v jeho hlase. Napnul ka\u017ed\u00fd sval, ale nic se ned\u011blo. U\u017e m\u011bl pocit, \u017ee s\u00e1m sebe roztrh\u00e1 na kous\u00ed\u010dky, kdy\u017e tlak povolil a vedle n\u011bj le\u017eelo t\u011blo chlapce. Vys\u00edlen\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l. Bill se neohraban\u011b zvedl a sko\u010dil mu kolem krku. Nas\u00e1l jeho v\u016fni. Myslel, \u017ee u\u017e ji znovu neuc\u00edt\u00ed. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee se to d\u011bje, \u017ee je znovu s n\u00edm.<\/p>\n

Tom ho dr\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed, zabo\u0159il hlavu do jeho \u010dern\u00fdch vlas\u016f a odpo\u010d\u00edval. Sed\u011bli na zemi des\u00edtky minut, \u017e\u00e1dn\u00e1 doba ov\u0161em nebyla dosta\u010duj\u00edc\u00ed, aby jim nahradila pr\u00e1zdnotu, kterou museli p\u0159etrp\u011bt. Jejich objet\u00ed povolil Bill, nadzvedl se a pod\u00edval se Tomovi do o\u010d\u00ed. Ten pla\u0161e sklopil zrak a tv\u00e1\u0159e z\u00edskaly lehce r\u016f\u017eov\u00fd n\u00e1dech. Bill se zachichotal. Takhle ho neznal, ale byl neuv\u011b\u0159iteln\u011b roztomil\u00fd, kdy\u017e pod vrstvou sebejistoty poodhalil plach\u00e9ho Toma. Lehce ho vzal za bradu a v \u00fasm\u011bvu uk\u00e1zal \u0159adu perfektn\u00edch b\u00edl\u00fdch perel. Rozhodl se ud\u011blat n\u011bco, po \u010dem tou\u017eil celou dobu. P\u0159it\u00e1hl si ho bl\u00ed\u017e a nasm\u011broval svoje rty k jeho. Tom na n\u011b vydechl a vy\u010dk\u00e1val. Byli od sebe vzd\u00e1leni jen p\u00e1r milimetr\u016f, mohli sledovat dech toho druh\u00e9ho, vn\u00edmat obrovsk\u00e9 teplo, kter\u00e9 jejich t\u011bla vyd\u00e1vala. Bill podlehl a spojil je. P\u0159edstavoval si tento okam\u017eik tolikr\u00e1t, ale p\u0159esto ho ohromila m\u011bkkost a jemnost Tomov\u00fdch rt\u016f. T\u011blo se mu uvolilo, v\u0161e se soust\u0159edilo jen na p\u00e1r \u010dtvere\u010dn\u00edch centimetr\u016f. Odd\u011blili se od sebe a beze slov si \u0159ekli to, co v\u011bd\u011bli u\u017e d\u00e1vno. Pat\u0159\u00ed k sob\u011b.<\/div>\n

Teprve pot\u00e9, co se naba\u017eili jeden druh\u00e9ho, si Bill v\u0161iml, jak Tom vypad\u00e1.<\/p>\n

„Co je ti? Jsi taky nemocn\u00fd?“ myslel, \u017ee jde o dal\u0161\u00ed znak jejich propojenosti.<\/div>\n

Z Toma se stala chod\u00edc\u00ed kostra pota\u017een\u00e1 k\u016f\u017e\u00ed. Vid\u011bl j\u00ed prosv\u00edtat temn\u011b modr\u00e9 \u017e\u00edly, ze\u017eloutla mu a m\u00edsty byla pokryta b\u00edl\u00fdmi \u0161upinkami. Vlasy se mu d\u00e1vno rozpletly a tvo\u0159ily nesourod\u00e9 chuchvalce. Vystoupl\u00e9 o\u010di je\u0161t\u011b v\u00edce vynikly na vyhubl\u00e9m obli\u010deji, ze kter\u00e9ho byly vid\u011bt u\u017e jen l\u00edcn\u00ed kosti. Polibkem se rty zbarvily do r\u016f\u017eova, ale Bill nepochyboval, \u017ee p\u0159ed chv\u00edl\u00ed byly b\u00edl\u00e9 jako zbytek tv\u00e1\u0159e.<\/p>\n

„Proboha, mus\u00ed\u0161 si j\u00edt lehnout.“<\/div>\n

S\u00e1m se c\u00edtil o mnoho l\u00edp. Jako by pouh\u00e1 p\u0159\u00edtomnost Toma a pot\u0159eba postarat se o n\u011bj zahnala nemoc na pozd\u011bji, te\u010f na ni nem\u011bl \u010das. Ulo\u017eil Toma a posadil se k n\u011bmu. Za\u010dal ho starostliv\u011b zasyp\u00e1vat ot\u00e1zkami. „Jak dlouho je ti \u0161patn\u011b? Bol\u00ed t\u011b n\u011bco?“<\/div>\n
Tom se zmohl odpov\u011bd\u011bt jen na jednu z nich. „To ty l\u00e9ky, Bille.“<\/div>\n
„Jak\u00e9 l\u00e9ky? Moje l\u00e9ky?“ Bill si po\u0159\u00e1d nebyl jist\u00fd, jak jsou jejich mysli propojeny. Bral Toma jako jin\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho m\u016f\u017ee potk\u00e1vat za ur\u010dit\u00fdch okolnost\u00ed na tomto m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„Zab\u00edj\u00ed m\u011b,“ hlesl Tom ze sv\u00e9ho l\u016f\u017eka.<\/div>\n
S Billem se zato\u010dil sv\u011bt. Na venek nedal nic zn\u00e1t. Toma jeho p\u0159ivol\u00e1n\u00ed st\u00e1lo spoustu sil a musel je znovu nabrat. „Te\u010f chv\u00edli spi. Budu u tebe.“<\/p>\n

Ve skute\u010dnosti po\u010dkal, a\u017e usne, co\u017e trvalo jen p\u00e1r minut, a vykradl se ti\u0161e ven. V ob\u00fdv\u00e1ku si sedl do k\u0159esla a dopadla na n\u011bj cel\u00e1 t\u00edha toho, co ud\u011blal. Kdy\u017e to vzal kolem a kolem, stalo se p\u0159esn\u011b to, co cht\u011bl. Vzal si p\u0159ece ty l\u00e9ky pro to, aby mu Tom dal pokoj. Ubl\u00ed\u017eit mu ale necht\u011bl. Nev\u011bd\u011bl, co se s Tomem d\u011bje, kdy\u017e je bere. Nijak o tom nep\u0159em\u00fd\u0161lel. Prost\u011b myslel, \u017ee v\u0161echno skon\u010d\u00ed, takhle si konec nep\u0159edstavoval.<\/p>\n

Kdy\u017e budu br\u00e1t pr\u00e1\u0161ky d\u00e1l, Tom tu z\u016fstane a um\u0159e ve sv\u00e9 posteli. Cel\u00e9 tohle m\u00edsto mo\u017en\u00e1 zmiz\u00ed a j\u00e1 si u\u017e nikdy nebudu muset d\u011blat starosti.<\/em> S\u00e1m se tu taky tr\u00e1p\u00ed. Bylo by to asi nejlep\u0161\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed pro n\u00e1s oba. Prost\u011b bych odsud ode\u0161el a nechal ho b\u00fdt. Nebyla by to p\u0159eci vra\u017eda, kdy\u017e Tom nikdy neexistoval. Jen v moj\u00ed hlav\u011b. Zab\u00edt n\u011bco v hlav\u011b je jako zapomenout.<\/p>\n

<\/em> P\u0159i t\u00e9 p\u0159edstav\u011b, se mu obr\u00e1til \u017ealudek. Nem\u016f\u017ee p\u0159eci jen tak zapomenout. U\u017e se o to pokou\u0161el a bylo to jen hor\u0161\u00ed. Myslel si, \u017ee nemoc zp\u016fsobil smutek z toho, \u017ee Toma nev\u00edd\u00e1. Nyn\u00ed si byl jist\u00fd, \u017ee kdy\u017e tu Tom um\u00edral – zab\u00edjel jsem ho<\/em> – p\u0159it\u00ed\u017eilo se i Billovi. N\u011bjak to spolu souviselo a z\u0159ejm\u011b Toma pot\u0159eboval.<\/p>\n

Staral se o n\u011bj dal\u0161\u00ed dva dny, kdy t\u011blo le\u017eelo bezvl\u00e1dn\u011b v Billov\u011b pokoji a tv\u00e1\u0159ilo se, \u017ee sp\u00ed. Bez toho, aby si bral l\u00e9ky, se Tom\u016fv stav o n\u011bco zlep\u0161il. Druh\u00fd den dok\u00e1zal vs\u00e1t z postele a Bill u\u017e m\u011bl strach nech\u00e1vat t\u011blo d\u00e9le v posteli, aby jeho matka nezpanika\u0159ila. Str\u00e1vil n\u011bkolik dal\u0161\u00edch hodin v Tomov\u011b objet\u00ed, kde d\u0159\u00edmal, a pak se vr\u00e1til. Rozmyslel se, \u017ee l\u00e9ky u\u017e br\u00e1t nebude. Tajn\u011b ka\u017ed\u00fd den spl\u00e1chl jednu pilulku do z\u00e1chodu pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by ho Simone kontrolovala. D\u00e1l doch\u00e1zel k Osbertovi, aby nepojal podez\u0159en\u00ed ani on. B\u00e1l se, \u017ee kdyby odm\u00edtal l\u00e9\u010dbu, zav\u0159eli by ho do \u00fastavu.<\/p>\n

autor: AjaSto<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: AjaSto Tom si p\u0159eci jen jednou t\u011blo vzal. Ale Bill mu ho ochotn\u011b p\u016fj\u010dil. Bylo to n\u011bkolik t\u00fddn\u016f po jejich posledn\u00edm setk\u00e1n\u00ed. Bill se dostal zp\u011bt do norm\u00e1ln\u00edho \u017eivota, tak jak cht\u011bl. N\u011bkde uvnit\u0159 byl je\u0161t\u011b n\u011bkdo jin\u00fd, ale l\u00e9ky ho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[548],"tags":[],"class_list":["post-5093","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-neco-ve-mne"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5093","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5093"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5093\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5093"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5093"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5093"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}