{"id":5101,"date":"2013-04-21T17:00:00","date_gmt":"2013-04-21T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5086"},"modified":"2013-04-21T17:00:00","modified_gmt":"2013-04-21T16:00:00","slug":"god-bless-you-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/04\/21\/god-bless-you-17\/","title":{"rendered":"God Bless You 17."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 nikam nejedu.“ Zakroutil nesouhlasn\u011b hlavou a d\u00e1l se d\u00edval na matku. „To rad\u011bji snesu n\u011bjak\u00fdho jin\u00fdho \u0161a\u0161ka a jeho Stvo\u0159en\u00ed sv\u011bta.“<\/div>\n
„Ne, Tome, nebudu se o tom s tebou bavit. Z\u00edtra odj\u00ed\u017ed\u00edme, mysl\u00edm, \u017ee by sis m\u011bl sbalit.“ Rychle vzala rad\u011bji za kliku, \u017ee p\u016fjde, ale posledn\u00ed v\u011bta, kter\u00e1 vy\u0161la z Tomov\u00fdch \u00fast, ji na chv\u00edli ve dve\u0159\u00edch p\u0159imrazila.<\/div>\n
„J\u00e1 ho m\u00e1m ale r\u00e1d.“ Zoufale se na matku d\u00edval. Ta se jen nadechla, \u017ee n\u011bco \u0159ekne, nakonec v\u0161ak dve\u0159e za sebou zav\u0159ela a ode\u0161la pry\u010d. Tom padl na kolena a prudce vydechl. „Kurva!“<\/div>\n
Tohle byl snad zl\u00fd sen. To nemohla myslet v\u00e1\u017en\u011b. Vztek z Toma snad vyprchal b\u011bhem nanosekundy, a te\u010f si p\u0159ipadal naprosto zoufal\u00fd. Nemohli odjet. On nemohl odjet. Musel s Billem mluvit.<\/p>\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee matku nijak nep\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed, aby tu z\u016fstali. Musel ho je\u0161t\u011b p\u0159emluvit, aby Bill ned\u011blal tu nejv\u011bt\u0161\u00ed chybu v \u017eivot\u011b. Aby se nest\u00e1val kn\u011bzem. Na n\u011bjak\u00e9 balen\u00ed ta\u0161ek se vyka\u0161lal. Vyb\u011bhl z domu a zam\u00ed\u0159il rovnou ke kl\u00e1\u0161teru. P\u0159em\u00fd\u0161lel, co mu vlastn\u011b \u0159ekne. Jak Billa p\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed. Byl si jist\u00fd, \u017ee i Bill m\u00e1 r\u00e1d jeho, ale stejn\u011b bylo neskute\u010dn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 n\u011bco vymyslet. N\u011bjak\u00fd proslov, kter\u00fd by Billa p\u0159esv\u011bd\u010dil.<\/p>\n

Do\u0161el ke dve\u0159\u00edm a stiskl zvonek. Nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl, kdy\u017e se dve\u0159e otev\u0159ely a sotva \u017eij\u00edc\u00ed kn\u011b\u017e\u00ed se na n\u011bj pod\u00edval s otazn\u00edkem v o\u010d\u00edch, co pot\u0159ebuje.<\/div>\n

„Jdu za otcem Matou\u0161em. Kde bych ho na\u0161el?“ Zeptal se Tom. Nemohl \u0159\u00edct Billovo jm\u00e9no. Bylo by z toho pak jist\u011b daleko v\u00edc nep\u0159\u00edjemnost\u00ed, ne\u017e u\u017e bylo te\u010f. Sta\u0159ec ho pustil dovnit\u0159 a odk\u00e1zal ho do kuchyn\u011b. Otec Matou\u0161 tam m\u011bl dnes m\u00fdt n\u00e1dob\u00ed. Tom pod\u011bkoval a zam\u00ed\u0159il rovnou tam. Nakoukl dovnit\u0159 a pohledem zkontroloval, zda je tu Matou\u0161 s\u00e1m anebo se tu nach\u00e1z\u00ed je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed zv\u011bdav\u00e9 u\u0161i.<\/div>\n
\n
„Tome, co t\u011b sem p\u0159iv\u00e1d\u00ed?“ Usm\u00e1l se Matou\u0161, kdy\u017e si p\u0159\u00edchoz\u00edho v\u0161iml a d\u00e1l skl\u00e1dal n\u00e1dob\u00ed do my\u010dky.<\/div>\n
„Z\u00edtra odj\u00ed\u017ed\u00edm.“ Vydechl Tom okam\u017eit\u011b a posadil se na kuchy\u0148skou linku. Matou\u0161 odlo\u017eil v\u0161echnu pr\u00e1ci a ot\u0159el si ruce do ut\u011brky.<\/div>\n
„Pro\u010d tak najednou?“ Nakr\u010dil \u010delo a nab\u00eddl Tomovi sklenici d\u017eusu. Tom zav\u00e1hal, jestli o tom v\u016fbec chce mluvit, ale na druhou stranu, komu jin\u00e9mu ne\u017e Matou\u0161ovi by to mohl \u0159\u00edct?<\/div>\n
„Kv\u016fli Billovi.“ Napil se, aby spl\u00e1chnul knedl\u00edk v krku. Kdy\u017e si p\u0159edstavil, \u017ee u\u017e ho neuvid\u00ed, chytalo ho zoufalstv\u00ed. „Otec Benedikt n\u00e1m zak\u00e1zal hodiny a moje matka rozhodla, \u017ee pojedeme z\u00edtra dom\u016f. \u017de se s Billem asi v\u00e1\u017en\u011b nem\u00e1m v\u00eddat.“<\/p>\n

Matou\u0161 ho pozorn\u011b poslouchal. Jeho tu\u0161en\u00ed, kter\u00e9 m\u011bl ji\u017e od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku, se za\u010d\u00ednalo napl\u0148ovat.<\/div>\n

„Bill bude kn\u011bzem, Tome. D\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji bys stejn\u011b odjel a on bude m\u00edt svoje povinnosti.“ Zm\u00ednil fakta Matou\u0161, ale s\u00e1m dob\u0159e v\u011bd\u011bl, nebo sp\u00ed\u0161 tu\u0161il, jak Tom zareaguje. A nem\u00fdlil se.<\/div>\n
„Nesm\u00ed b\u00fdt kn\u011bzem.“ Vyhrkl Tom a zakroutil hlavou. Pozd\u011b si uv\u011bdomil, \u017ee to nen\u00ed vhodn\u00e9 a je to hlavn\u011b velmi n\u00e1padn\u00e9. Matou\u0161 se ale jen usm\u00e1l. Nic k tomu ne\u0159ekl. V\u011bd\u011bl, \u017ee do toho zasahovat nem\u016f\u017ee. Ale byl si jist\u00fd, \u017ee Bill v posledn\u00edch dnech velmi v\u00e1h\u00e1 ve sv\u00e9m rozhodnut\u00ed, a tak m\u011bl mo\u017en\u00e1 Tom st\u00e1le \u0161anci to zm\u011bnit.<\/p>\n

„No, mysl\u00edm ale, \u017ee to bys m\u011bl \u0159\u00edct sp\u00ed\u0161e jemu a ne mn\u011b. Mn\u011b po tom nic nen\u00ed.“ Usm\u00e1l se Matou\u0161.<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm, ale za n\u00edm m\u011b nepust\u00ed. Proto jsem cht\u011bl poprosit… mohl byste…“ Zvedl Tom o\u010di pln\u00e9 pros\u00edk\u016f. Matou\u0161 jen s \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Jdi do sklen\u00edku. Po\u0161lu tam Billa. Stejn\u011b jsem se tam chystal j\u00edt na okurky a pomoc by se mi tam hodila.“<\/div>\n
Tom se d\u011bkovn\u011b pousm\u00e1l a hned vyb\u011bhl ven.<\/p>\n

\u00dasm\u011bv na rtech se mu dr\u017eel po celou dobu, co do sklen\u00edku \u0161el. Byl r\u00e1d, \u017ee alespo\u0148 n\u011bkdo nestoj\u00ed proti nim, ale dr\u017e\u00ed tak n\u011bjak s nimi. \u0160el rovnou do men\u0161\u00edho sklen\u00edku, nachystal si p\u0159epravky a vpletl se mezi rostlinky. Ob\u00edral jednu okurku po druh\u00e9, ale neust\u00e1le jeho o\u010di uj\u00ed\u017ed\u011bly ke dve\u0159\u00edm. Byl tak stra\u0161n\u011b nerv\u00f3zn\u00ed. V hlav\u011b se mu v\u00ed\u0159ily my\u0161lenky, ale st\u00e1le nemohl p\u0159ij\u00edt na to, co vlastn\u011b Billovi \u0159ekne jako p\u00e1dn\u00fd argument, pro\u010d se nest\u00e1t kn\u011bzem. Povzdechl si. To \u010dek\u00e1n\u00ed bylo t\u00e9m\u011b\u0159 nekone\u010dn\u00e9 a Bill st\u00e1le nikde. U\u017e se za\u010d\u00ednal b\u00e1t, jestli v\u016fbec Bill p\u0159ijde. Jestli n\u011bkdo n\u00e1hodou neprokoukl, jak to ve skute\u010dnosti je se sb\u011brem okurek, o kter\u00e9 vlastn\u011b ani v\u016fbec ne\u0161lo.<\/p>\n

Billa z rozj\u00edm\u00e1n\u00ed vyru\u0161il jeden kn\u011b\u017e\u00ed, kter\u00fd mu ozn\u00e1mil, \u017ee se m\u00e1 dostavit do sklen\u00edku a otrhat okurky, pr\u00fd budou pot\u0159eba k ve\u010de\u0159i. Povzdechl si, necht\u011bl te\u010f s nik\u00fdm mluvit, cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m a jedin\u00e9, co v\u00e1\u017en\u011b necht\u011bl, bylo te\u010f trhat n\u011bjak\u00e9 okurky, ale co nad\u011blal? Jen k\u00fdvl na souhlas a sesb\u00edral se z postele a zam\u00ed\u0159il tedy ke sklen\u00edku. Modlil se, aby se Matou\u0161 moc neptal, co se stalo, proto\u017ee p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee m\u00e1 je\u0161t\u011b trochu zarudl\u00e9 o\u010di. Trochu neochotn\u011b ve\u0161el dovnit\u0159 a jen co otev\u0159el o\u010di, z\u016fstal p\u0159ekvapen\u011b z\u00edrat p\u0159ed sebe. \u010cekal tu snad kohokoliv, ale Toma rozhodn\u011b ne.<\/p>\n

„Ahoj.“ Tom ani nev\u011bd\u011bl, jestli je r\u00e1d, \u017ee tu Bill u\u017e je, a nebo se toho sp\u00ed\u0161e d\u011bsil.<\/div>\n

„Ahoj.“ Odpov\u011bd\u011bl Bill a ud\u011blal k Tomovi p\u00e1r krok\u016f. Tom se ani nehnul jen jej sledoval.<\/div>\n
„Sebrali n\u00e1m na\u0161e hodiny.“ Tom pokr\u010dil rameny a Bill jen ti\u0161e k\u00fdvl k souhlasu.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, u\u017e jsem s t\u00edm byl obezn\u00e1men.“ Pomalu se p\u0159esunul a\u017e k Tomovi a sebral prvn\u00ed okurku nad n\u00edm.<\/div>\n
„To nen\u00ed to nejhor\u0161\u00ed, co jsem ti p\u0159i\u0161el \u0159\u00edct.“ Bill hned uhnul pohledem zp\u00e1tky na Toma. V o\u010d\u00edch se mu zra\u010dily otazn\u00edky.<\/div>\n
„Co se stalo?“<\/div>\n
„Z\u00edtra odj\u00ed\u017ed\u00edm.“ Povzdechl si Tom. Do Billa jako by uhodil blesk, nadechl se, \u017ee n\u011bco \u0159ekne, ale najednou nev\u011bd\u011bl v\u016fbec co. C\u00edtil, jak se v\u0161echno to hezk\u00e9 zase hezky bort\u00ed k zemi. P\u0159iv\u0159el o\u010di.<\/p>\n

„Bille,“ Tom p\u0159e\u0161el za n\u011bj a lehce mu polo\u017eil ruce na b\u0159icho a p\u0159it\u00e1hl si jej k sob\u011b. Bill o\u010di zav\u0159el a po l\u00edci mu skanula jedna slza. Rychle se oto\u010dil k Tomovi \u010delem a objal jej.<\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1 to tak bude lep\u0161\u00ed, v\u00ed\u0161?“ Vydechl ti\u0161e, div skoro neplakal u\u017e naplno.<\/div>\n
„Ne, to nebude lep\u0161\u00ed, nebude… jak by to mohlo b\u00fdt tak lep\u0161\u00ed?“ Tom jej od sebe trochu odsunul, aby se mu pod\u00edvat hluboko do o\u010d\u00ed. Bill se sice pohledem sna\u017eil uhnout, ale nakonec ten hlubok\u00fd pohled opl\u00e1cel. „Ty se nesm\u00ed\u0161 st\u00e1t kn\u011bzem, rozum\u00ed\u0161? Nesm\u00ed\u0161.“ Zakroutil hned Tom hlavou. Bill se na n\u011bj d\u00edval, na jednu stranu mu to p\u0159i\u0161lo stra\u0161n\u011b hezk\u00e9, \u017ee Tom si to nep\u0159eje, ale na tu druhou?<\/div>\n
„Tome, v\u00ed\u0161, \u017ee… je to to, co si p\u0159eju. Celou tu dobu.“<\/div>\n
„Blbost!“ Vyjel Tom a Billa pustil, ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f vp\u0159ed. „Ty to nechce\u0161, tebe k tomu nut\u00ed. Nen\u00ed to to, co chce\u0161, nen\u00ed, nesm\u00ed. Rozum\u00ed\u0161? Kdybys to tak c\u00edtil, nebyl bys u m\u011b… nel\u00edbal m\u011b a… nemilovali bychom se.“ Bill trochu z\u010dervenal a sklopil pohled. Tom m\u011bl pravdu, byl na v\u00e1\u017ek\u00e1ch, co se sv\u00fdm \u017eivotem d\u00e1l.<\/p>\n

„Ne\u0159\u00edkej, \u017ee si tohle chce\u0161 do konce sv\u00e9ho \u017eivota odp\u00edrat. \u017de u\u017e nechce\u0161 tohle za\u017e\u00edt.“ Bill ml\u010del, nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, a nav\u00edc p\u0159ece Tomovi sl\u00edbil, \u017ee mu nebude lh\u00e1t. Tom byl z toho ml\u010den\u00ed zoufal\u00fd. Rychle p\u0159e\u0161el zp\u011bt k n\u011bmu a vzal jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. D\u00edval se do jeho o\u010d\u00ed. „\u0158ekni, \u017ee se toho chce\u0161 vzd\u00e1t. \u0158ekni mi to do o\u010d\u00ed a j\u00e1 p\u016fjdu.“ Bill nebyl schopn\u00fd tohle \u0159\u00edct.<\/div>\n

„Tome… pros\u00edm. Ned\u011blej to je\u0161t\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed.“ Zakroutil hlavou a nechal Toma, aby jej zase pol\u00edbil. Zav\u0159el o\u010di \u00fapln\u011b a nech\u00e1val se l\u00edbat. Polibky mu samoz\u0159ejm\u011b opl\u00e1cel. Netrvalo to moc dlouho, museli p\u0159eci obrat ty okurky. P\u0159eci jen, ve\u010de\u0159e m\u011bla b\u00fdt za chv\u00edli a oni m\u011bli v bed\u00fdnce teprve asi t\u0159i okurky.<\/div>\n
„Po\u010dkej, mus\u00edm to dod\u011blat.“ Usm\u00e1l se trochu Bill a vrhl se na to. Tom jen neochotn\u011b nakonec tak\u00e9.<\/p>\n

„Odj\u00ed\u017ed\u00edme r\u00e1no, tak\u017ee… vlastn\u011b jsem se p\u0159i\u0161el rozlou\u010dit. “ Za\u0161eptal po chv\u00edli zlomen\u011b Tom. Bill se sna\u017eil naj\u00edt vhodn\u00e1 slova, ale n\u011bjak jej nic nenapadalo.<\/div>\n

„Tak\u017ee se u\u017e neuvid\u00edme z\u00edtra?“ Konstatoval sp\u00ed\u0161e pro sebe. N\u011bjak se s t\u00edm necht\u011bl sm\u00ed\u0159it. Bylo dost t\u011b\u017ek\u00e9 zvl\u00e1dnout to.<\/div>\n
„Asi ne. “ Za\u0161eptal Tom a zad\u00edval se na zni\u010den\u00e9ho Billa. „Naposledy t\u011b pros\u00edm, ned\u011blej to. Nesm\u00ed\u0161 b\u00fdt kn\u011bzem, j\u00e1… nechci, aby to tak bylo. “ Zakroutil hlavou.<\/div>\n
„A co m\u00e1m podle tebe d\u011blat, Tome? \u0158ekni? \u0158ekni mi jeden d\u016fvod, pro\u010d bych se j\u00edm nem\u011bl st\u00e1t?“ Tom se na n\u011bj d\u00edval. Jeden d\u016fvod?<\/div>\n
„Proto\u017ee to nechci, proto\u017ee to nechce\u0161 ani ty s\u00e1m. To je p\u0159eci ten hlavn\u00ed d\u016fvod.“<\/div>\n
„A co mysl\u00ed\u0161, \u017ee bude d\u00e1l? Vystoup\u00edm z kl\u00e1\u0161tera a vr\u00e1t\u00edm se dom\u016f? A jak si pom\u016f\u017eu? Nebo snad… se odst\u011bhujeme k tvoj\u00ed rodin\u011b?“ Zasm\u00e1l se Bill. „Nebu\u010f bl\u00e1hov\u00fd.“ Tom nenach\u00e1zel slova, kter\u00e1 by m\u011bl \u0159\u00edct. Vlastn\u011b m\u011bl na jednu stranu i pravdu. Co vlastn\u011b od toho v\u0161eho cht\u011bl?<\/div>\n
„Ale p\u0159eci… to…“ Koktal nesmysln\u011b Tom.<\/div>\n
„Ale to p\u0159eci co?“ D\u00edval se na n\u011bj up\u0159en\u011b a vzal bed\u00fdnku plnou okurek, kterou sotva unesl.<\/p>\n

„P\u0159eci t\u011b m\u00e1m r\u00e1d.“ Zoufale mu Tom odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n

„N\u011bkdy to prost\u011b nesta\u010d\u00ed.“ Za\u0161eptal a i s bed\u00fdnkou se dal rychle op\u011bt na \u00fat\u011bk, daleko od n\u011bj. A od jeho nech\u00e1pav\u00e9ho v\u00fdrazu. S\u00e1m m\u011bl co d\u011blat, aby se nerozplakal.<\/p>\n

Tom pochopil. Bill byl rozhodnut\u00fd a Tom to nemohl zm\u011bnit. Byl zklaman\u00fd, ale u\u017e nemohl d\u011blat nic. Dobelhal se zp\u00e1tky dom\u016f a zad\u00edval se na v\u011bci ve svoj\u00ed sk\u0159\u00edni. Necht\u011bl vz\u00edt ani jeden kus toho oble\u010den\u00ed do ruky, nato\u017e aby ho dal do cestovn\u00ed ta\u0161ky. Nesna\u017eil se u\u017e vzdorovat, p\u0159emlouvat ani nic podobn\u00e9ho. Bylo to zbyte\u010dn\u00e9. Otev\u0159el ta\u0161ku a l\u00edn\u011b skl\u00e1dal jednu v\u011bc za druhou. C\u00edtil se jak ve zpomalen\u00e9m filmu. V\u0161echno jako by \u0161lo kolem n\u011bj a on se nedok\u00e1zal na nic ani soust\u0159edit. Zabalenou ta\u0161ku nechal na zemi v prost\u0159edku pokoje a jen na ni hled\u011bl z postele. Nen\u00e1vid\u011bl snad i tu ta\u0161ku, jako by za to v\u0161echno mohla. Svalil se do postele a dla\u0148 si p\u0159itiskl na \u010delo.<\/p>\n

autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris & Lauinka „J\u00e1 nikam nejedu.“ Zakroutil nesouhlasn\u011b hlavou a d\u00e1l se d\u00edval na matku. „To rad\u011bji snesu n\u011bjak\u00fdho jin\u00fdho \u0161a\u0161ka a jeho Stvo\u0159en\u00ed sv\u011bta.“ „Ne, Tome, nebudu se o tom s tebou bavit. Z\u00edtra odj\u00ed\u017ed\u00edme, mysl\u00edm, \u017ee by sis m\u011bl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[544],"tags":[],"class_list":["post-5101","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-god-bless-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5101","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5101"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5101\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5101"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5101"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5101"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}