{"id":5104,"date":"2013-04-20T18:00:00","date_gmt":"2013-04-20T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5089"},"modified":"2013-04-20T18:00:00","modified_gmt":"2013-04-20T17:00:00","slug":"navzdy","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/04\/20\/navzdy\/","title":{"rendered":"Nav\u017edy"},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Evil<\/p>\n

<\/strong> Dostala jsem n\u00e1hl\u00fd n\u00e1pad p\u0159i v\u010derej\u0161\u00edm pobytu na zahrad\u011b. Nev\u00edm pro\u010d, ale ta my\u0161lenka se mi prost\u011b odehr\u00e1la v hlav\u011b, tak jsem to zkusila napsat \ud83d\ude42 snad se bude l\u00edbit, Evil \ud83d\ude42<\/p>\n

<\/em> Nemohl jsem p\u0159im\u011bt smysly, aby fungovaly. Tak moc jsem v tu hroznou chv\u00edli cht\u011bl k\u0159i\u010det, plakat, ut\u00edkat bezhlav\u011b pry\u010d\u2026 Ale nic ne\u0161lo. Ten jedin\u00fd okam\u017eik mi zm\u011bnil \u017eivot. Nav\u017edy. V\u016fbec jsem si neuv\u011bdomoval, co se stalo. Nec\u00edtil jsem, jak je podlaha podia studen\u00e1. Nevn\u00edmal jsem, \u017ee jsem dlouh\u00e9 hodiny kle\u010del a prost\u011b jen z\u00edral do pr\u00e1zdna. Nic v\u00edc. Takovou dobu. K\u0159ik, shon, rozute\u010den\u00ed davu, ani n\u00e1sledn\u00e9 ticho. V\u0161echno se to d\u011blo n\u011bkde daleko. Ne p\u00e1r metr\u016f ode m\u011b. P\u0159i\u0161lo mi, jako by v\u0161echno p\u0159estalo existovat a j\u00e1 nemohl d\u011blat nic, jen se na v\u0161echno d\u00edvat.<\/p>\n

Na malou chv\u00edli mi hlavou prol\u00e9tla ud\u00e1lost, kter\u00e1 byla star\u00e1 p\u00e1r minut\u2026 P\u00e1r hodin? Nev\u011bd\u011bl jsem. Bolest m\u011b ochromila je\u0161t\u011b v\u00edce. U\u017e m\u011b st\u00e1lo \u00fasil\u00ed i jedno nadechnut\u00ed. P\u00e1lily m\u011b o\u010di tak hrozn\u011b. Co se to v\u016fbec d\u011bje? Uc\u00edtil jsem jemn\u00e9 a letm\u00e9 pohlazen\u00ed po rameni. Necht\u011bl jsem se ani pohnout. P\u0159i\u0161lo mi, \u017ee bych to stejn\u011b nedok\u00e1zal. Ale ud\u011blal jsem to. Spat\u0159il jsem Georgovu tv\u00e1\u0159. Byl smutn\u00fd a ustaran\u00fd. Pohl\u00e9dl jsem do jeho o\u010d\u00ed a mn\u011b se v tu chv\u00edli protrhly slzn\u00e9 kan\u00e1lky. \u00danik od reality nepomohl. Byl jsem st\u00e1le tady.<\/p>\n

Kolem m\u011b pob\u00edhala hromada lid\u00ed. Vid\u011bl jsem, jak po m\u00e9 pravici sed\u011bli na zemi m\u00ed dva nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9. Na druh\u00e9 stran\u011b se m\u00edhaly b\u00edl\u00e9 pl\u00e1\u0161t\u011b, lid\u00e9 z na\u0161eho t\u00fdmu a dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed lid\u00e9. Ud\u011blalo se mi nevolno. Nem\u016f\u017ee to b\u00fdt pravda. Z hrdla se mi vydral zaj\u00edkav\u00fd vzlyk. M\u011bl jsem strach. Ale musel jsem to ud\u011blat. Pohl\u00e9dl jsem dol\u016f. Do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. K\u0159e\u010dovit\u011b jsem sv\u00edral jeho t\u011blo. Na jeho tv\u00e1\u0159 dopadaly m\u00e9 slzy. O\u010di m\u011bl ti\u0161e zav\u0159en\u00e9, v\u00fdraz uvoln\u011bn\u00fd. Vypadal tak klidn\u011b. Jen jako kdyby spal. Dokonce bych tomu i uv\u011b\u0159il, kdyby n\u011bkdo zakryl krv\u00e1cej\u00edc\u00ed r\u00e1nu. Ale to bych nesm\u011bl uvnit\u0159 c\u00edtit, \u017ee ve mn\u011b kus m\u00e9ho j\u00e1 zem\u0159elo. On byl moje polovina. M\u00e1 siln\u011bj\u0161\u00ed polovina, kter\u00e1 mne v\u017edy chr\u00e1nila, a j\u00e1 mu byl tak vd\u011b\u010dn\u00fd za v\u0161echno, co pro m\u011b kdy ud\u011blal. Ani nev\u00edm, jestli to v\u011bd\u011bl. Jestli v\u011bd\u011bl, jak moc jsem jej za to v\u0161echno miloval.<\/p>\n<\/div>\n

\n
T\u011bsn\u011b p\u0159ed mou tv\u00e1\u0159\u00ed jsem post\u0159ehl pohyb. N\u011bkdo p\u0159ede mnou u\u017e asi hodnou dobu m\u00e1val sklenic\u00ed s vodou. A\u017e te\u010f jsem si v\u0161iml, \u017ee m\u00e1m vyprahl\u00e9 rty a v hrdle m\u011b neskute\u010dn\u011b p\u00e1l\u00ed. Otev\u0159el jsem \u00fasta, jak jsem cht\u011bl pod\u011bkovat, ale hlas mi selhal. Cht\u011bl jsem sklenici uchopit do ruky, ale nemohl jsem jej pustit. Nemohl. Znovu ten odporn\u00fd vzlyk, kter\u00fd jsem snad ani nemohl vydat j\u00e1. P\u0159itiskl jsem si v\u0161\u00ed silou jeho t\u011blo k sob\u011b. Plakal jsem dlouho. Tak hrozn\u011b dlouho. Ale v\u0161ude bylo ticho. Nic ne\u017e m\u00e9 vzlyky neru\u0161ily ten okam\u017eik, kter\u00fd se nem\u011bl st\u00e1t.<\/div>\n
Necht\u011bl jsem, ale pomalu, jak to jen \u0161lo, jsem se opatrn\u011b rozhl\u00e9dl kolem sebe. Na zemi p\u00e1r ply\u0161ov\u00fdch hra\u010dek, \u010dern\u00e1 kytara, m\u016fj st\u0159\u00edbrn\u00fd mikrofon a hromada st\u0159\u00edbrn\u00fdch pap\u00edrk\u016f. Jejich lesk ni\u010dilo tratoli\u0161t\u011b krve, kter\u00e9 bylo v\u0161ude. M\u00e1lem jsem za\u010dal k\u0159i\u010det. Jak jsem si toho jen mohl nev\u0161imnout? Byla na podlaze, m\u011bl jsem j\u00ed nas\u00e1kl\u00e9 tri\u010dko i kalhoty. Znovu jsem se sna\u017eil pod\u00edvat do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Hystericky jsem se rozplakal, sv\u00edjel jsem se. P\u0159ipadalo mi, jako by m\u011b n\u011bkdo rval na kusy. Podd\u00e1val jsem se bolesti a v agonii jsem jej znovu sev\u0159el. Pevn\u011b.<\/p>\n

V\u017edycky, kdy\u017e jsem sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku obj\u00edmal, na\u0161e srdce tloukla spole\u010dn\u011b. Nyn\u00ed jsem ale sly\u0161el jen ticho. P\u0159epadla m\u011b panick\u00e1 hr\u016fza, za\u010dal jsem zb\u011bsile d\u00fdchat, t\u0159\u00e1st se a bylo mi na omdlen\u00ed. Najednou jsem ochabl a jeho t\u011blo mi vyklouzlo z n\u00e1ru\u010de. V tu chv\u00edli se ke mn\u011b seb\u011bhla hromada lid\u00ed. Dva mu\u017ei mne chytli za pa\u017ee, abych se u\u017e nemohl dostat k jeho t\u011blu. Natahoval jsem k n\u011bmu ruce, ale ne\u0161lo to. Brali jej na nos\u00edtka a d\u00e1l nev\u00edm, co se stalo. Za\u010dal jsem k\u0159i\u010det, pozvracel jsem se, a nakonec asi omdlel.<\/p>\n

<\/div>\n

*****<\/div>\n
\n

Nev\u00edm, jak dlouho jsem byl mimo, ale kdy\u017e jsem se probudil, m\u011bl jsem \u017e\u00edze\u0148, byl jsem mal\u00e1tn\u00fd a hlavu jsem m\u011bl jako st\u0159ep. Doufal jsem, \u017ee se mi to v\u0161echno jenom zd\u00e1lo. Kdy\u017e jsem se rozkoukal, odporn\u00e1, v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e1 b\u011bl m\u011b bodla do o\u010d\u00ed. Hrozn\u011b m\u011b p\u00e1lily. Zprudka jsem se zvedl a j\u00e1 n\u00e1hle uc\u00edtil t\u00e1hl\u00e9 \u0161t\u00edpnut\u00ed. Pod\u00edval jsem se na sv\u00e9 p\u0159edlokt\u00ed a vid\u011bl jsem krvavou stopu. Vytrhl jsem si kapa\u010dku. Zatracen\u011b, pro\u010d kapa\u010dku? Co tady ksakru\u2026 V tu chv\u00edli, co jsem cht\u011bl j\u00edt hledat sv\u00e9ho Toma, se rozlet\u011bly dve\u0159e a nahrnul se ke mn\u011b doktor a za n\u00edm se ke mn\u011b \u0159\u00edtila m\u00e1ma a kluci. „Kde je Tom! Kde je!“ k\u0159i\u010del jsem na ka\u017ed\u00e9ho z nich zvl\u00e1\u0161\u0165 a sna\u017eil se neje\u010det na cel\u00e9 kolo.<\/p>\n

Mysl\u00edm, \u017ee se mi to nepovedlo, proto\u017ee jsem c\u00edtil tup\u00e9 bodnut\u00ed a po n\u011bm jsem se op\u011bt c\u00edtil jako onuce.<\/div>\n

„Brou\u010dku\u2026“ \u0161eptla m\u00e1ma a sedla si ke mn\u011b na postel. Pohladila m\u011b rozt\u0159esenou rukou po \u010dele. C\u00edtil jsem to pohlazen\u00ed sp\u00ed\u0161e jako tlumen\u00e9 brn\u011bn\u00ed, jak jsem u\u017e byl mimo.<\/div>\n
„Tom\u2026“ hlesl jsem. M\u011bl jsem u\u017e i ochablou tv\u00e1\u0159. M\u00e1ma mi stiskla ruku. Nep\u0159\u00edtomn\u011b jsem j\u00ed stisk op\u011btoval. Vid\u011bl jsem jej\u00ed slzy. „Je\u2026“ nedovedl jsem to slovo \u0159\u00edct. Ne\u0161lo to. M\u00e1ma m\u011b ch\u00e1pala a pot\u0159\u00e1sla hlavou. Rozplakala se a stiskla m\u011b v\u00edce. „J\u00e1 v\u00edm\u2026“ vydral jsem ze sebe. „C\u00edt\u00edm to\u2026“ spolkl jsem vzlyk, „\u2026tady,“ p\u0159itiskl jsem si ruku k hrudi. „Pr\u00e1zdno\u2026“ za\u0161eptal jsem z posledn\u00edch sil.<\/p>\n

Vid\u011bl jsem rozmazan\u011b, jak mi m\u00e1ma ot\u00edr\u00e1 obli\u010dej pap\u00edrov\u00fdm kapesn\u00edkem. Plakal jsem, ale nec\u00edtil jsem to.<\/div>\n

„Netr\u00e1pil se\u2026“ v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee ne, ale musel jsem to od n\u011bkoho sly\u0161et.<\/div>\n
„Ne\u2026 Nic nec\u00edtil,“ pok\u00fdval jsem hlavou a hork\u00fdch slz se mi z o\u010d\u00ed vyvalilo tis\u00edce. Ne\u0161lo to zastavit. Byl jsem hrozn\u011b unaven\u00fd. U\u017e jsem t\u00e9m\u011b\u0159 nevn\u00edmal. Jen jsem m\u011bl hroznou \u017e\u00edze\u0148. N\u011bkdo mi dal nap\u00edt. Pak mi zt\u011b\u017ekla v\u00ed\u010dka a j\u00e1 okam\u017eit\u011b usnul.<\/p>\n

<\/div>\n

*****<\/div>\n
<\/p>\n

Ocitl jsem se v mal\u00e9 m\u00edstnosti. Bylo tu teplo a tak\u00e9 b\u00edlo. Ale tahle b\u00edl\u00e1 nedr\u00e1sala moje o\u010di. Nevadila mi. C\u00edtil jsem se zmaten\u011b, ale z\u00e1rove\u0148 nepochopiteln\u011b klidn\u011b. Rozhl\u00e9dl jsem se a v\u0161iml si pohovky. Sed\u011bl na n\u00ed m\u016fj br\u00e1\u0161ka.<\/em><\/div>\n

„Tome!“ vyk\u0159ikl jsem a on se usm\u00e1l. Beze slova poklepal na m\u00edsto vedle sebe a j\u00e1 si k n\u011bmu bez rozm\u00fd\u0161len\u00ed sedl. Vyvalen\u011b jsem si jej prohl\u00ed\u017eel.<\/em><\/div>\n
„Bude to v po\u0159\u00e1dku, uvid\u00ed\u0161\u2026“ \u0161eptl t\u00edm jeho kr\u00e1sn\u00fdm, hlubok\u00fdm hlasem a j\u00e1 se rozt\u0159\u00e1sl. Nat\u00e1hl ke mn\u011b ruku a n\u011b\u017en\u011b m\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i. Set\u0159el mi zbloudilou slzu, kter\u00e1 mi z koutku oka utekla. P\u0159itiskl jsem si jeho dla\u0148 bl\u00ed\u017e ke sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i a pevn\u011b semkl v\u00ed\u010dka, abych se nerozplakal \u00fapln\u011b.<\/p>\n

„Jsi mrtv\u00fd\u2026“ \u0161eptl jsem a pak jsem se popla\u0161en\u011b rozhl\u00e9dl kolem. Nic. Jen b\u00edlo.<\/em><\/div>\n

„Ano. Jsem. Ale p\u0159\u00edsahal jsem ti, \u017ee t\u011b nikdy neopust\u00edm\u2026“<\/em><\/div>\n
„A opustil jsi m\u011b!“ vyp\u00edskl jsem p\u0159i dal\u0161\u00edm nastupuj\u00edc\u00edm pl\u00e1\u010di, ale on mi jen n\u011b\u017en\u011b polo\u017eil prst na rty.<\/em><\/div>\n
„Nikdy t\u011b neopust\u00edm. To si pamatuj, Billi\u2026 Nikdy. Budu nav\u017edycky s tebou. Tady\u2026“ jemn\u011b mi poklepal na \u010delo. „A hlavn\u011b tady\u2026“ p\u0159itiskl dla\u0148 k m\u00e9mu srdci. To u\u017e jsem slzy neudr\u017eel. Ani jsem mu to nestihl za cel\u00fd \u017eivot \u0159\u00edct. B\u00e1l jsem se, a te\u010f je pozd\u011b. Musel jsem mu to \u0159\u00edct, i kdy\u017e to bylo t\u011b\u017ek\u00e9, tak moc.<\/em><\/div>\n
„Miluju t\u011b, Tome\u2026“ vzlykl jsem a u\u017e jsem se mu nedovedl pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Uc\u00edtil jsem, jak mi jemn\u011b prsty pro\u010d\u00edsl moje sv\u011btl\u00e9 vlasy a pak mi jedn\u00edm prstem nadzvedl tv\u00e1\u0159.<\/em><\/div>\n
„Miluju t\u011b, Billi. Odjak\u017eiva t\u011b hrozn\u011b miluju, jen jsem nikdy nem\u011bl odvahu ti to \u0159\u00edct.“ Kone\u010dn\u011b jsem se mu pod\u00edval do o\u010d\u00ed. Usm\u00e1l se na m\u011b a mn\u011b posko\u010dilo srdce n\u00e1hl\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm. „D\u011bkuji ti za v\u0161echno, br\u00e1\u0161ko\u2026“ \u0161pitl je\u0161t\u011b a jemn\u011b m\u011b pol\u00edbil na rty. Jen zlehka. A pot\u00e9 se mi jeho obraz rozmazal do ztracena.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

*****<\/div>\n
\n

Vzbudil jsem se a prvn\u00ed, co jsem spat\u0159il, byla m\u00e1my tv\u00e1\u0159. Ustaran\u011b se na m\u011b d\u00edvala. „Maminko\u2026“ ochrapt\u011ble jsem \u0161pitl.<\/p><\/div>\n

„Copak, zlat\u00ed\u010dko\u2026“ pohladila m\u011b a vid\u011bl jsem na n\u00ed, jak\u00e9 m\u011bla obavy.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee Tom se mnou bude napo\u0159\u00e1d. Tady\u2026“ jako on, tak jsem nyn\u00ed j\u00e1 m\u00e1m\u011b jemn\u011b poklepal na \u010delo, „\u2026a hlavn\u011b\u2026 tady\u2026“ polo\u017eil jsem j\u00ed ruku k srdci a m\u00e1ma se na m\u011b v slz\u00e1ch usm\u00e1la.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu\u2026“ za\u0161eptala a objala m\u011b. Kdy\u017e jsem vyplakal dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edval slz, posadil jsem se na posteli. „P\u016fjdeme dom\u016f\u2026“<\/p>\n

autor: Evil<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Evil Dostala jsem n\u00e1hl\u00fd n\u00e1pad p\u0159i v\u010derej\u0161\u00edm pobytu na zahrad\u011b. Nev\u00edm pro\u010d, ale ta my\u0161lenka se mi prost\u011b odehr\u00e1la v hlav\u011b, tak jsem to zkusila napsat \ud83d\ude42 snad se bude l\u00edbit, Evil \ud83d\ude42 Nemohl jsem p\u0159im\u011bt smysly, aby fungovaly. Tak moc<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-5104","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5104","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5104"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5104\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5104"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5104"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5104"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}