{"id":5111,"date":"2013-04-18T17:00:00","date_gmt":"2013-04-18T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5096"},"modified":"2013-04-18T17:00:00","modified_gmt":"2013-04-18T16:00:00","slug":"god-bless-you-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/04\/18\/god-bless-you-16\/","title":{"rendered":"God Bless You 16."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom zajel do k\u0159esla jako mal\u00fd \u0161kol\u00e1k. Nepamatoval si, \u017ee by se opat kdy tv\u00e1\u0159il tak p\u0159\u00edsn\u011b.<\/div>\n
„Co se d\u011bje, ot\u010de? M\u011bli jsme hodinu\u2026“ Promluvil Tom, ale Benedikt ho uml\u010del tak, jako p\u0159edt\u00edm Billa.<\/div>\n
„Tome\u2026 nemysl\u00edm si, \u017ee je vhodn\u00e9, aby ses s Billem v\u00eddal.“ P\u0159e\u0161el rovnou k v\u011bci a Tom zalapal po dechu. To v\u00e1\u017en\u011b? Bill m\u011bl pravdu\u2026 bylo to t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e se zd\u00e1lo.<\/div>\n
„Pro\u010d? Co je na tom \u0161patn\u011b?“ Zeptal se Tom a zabodl zrak do d\u011btsk\u00e9 obr\u00e1zkov\u00e9 Bible.<\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161 moc dob\u0159e, co je na tom \u0161patn\u011b. Billova cesta vede k Bohu\u2026 ne k tob\u011b. A ty\u2026 by ses mu m\u011bl stranit.“ Rozhodl Benedikt a zkoumal Toma pohledem. U\u017e z Tomova v\u00fdrazu mu bylo jasn\u00e9, \u017ee se nem\u00fdl\u00ed. \u017de ti dva\u2026 ne, necht\u011bl na to ani pomyslet. Zkr\u00e1tka je nemohl nechat b\u00fdt spolu.<\/p>\n

„Tv\u00e9 hodiny zvl\u00e1dne jist\u011b jin\u00fd kn\u011bz\u2026 v\u00edce zku\u0161en\u00fd s u\u010den\u00edm a Bill m\u00e1 sv\u00e9 vlastn\u00ed povinnosti. A j\u00e1 t\u011b \u017e\u00e1d\u00e1m\u2026 ne\u2026 j\u00e1 ti na\u0159izuji, abys ho u\u017e nevyhled\u00e1val.“ Vynesl jasn\u00fd verdikt a Tom k n\u011bmu prudce zvedl zrak.<\/div>\n

„Je\u0161t\u011b nen\u00ed kn\u011bz.“ Zakroutil Tom hlavou. Necht\u011bl Billovi d\u011blat pot\u00ed\u017ee, ale necht\u011bl se ho ani vzd\u00e1t.<\/div>\n
„Ale bude\u2026 A ty jsi pro n\u011bj moc velk\u00fd h\u0159\u00edch. Opravdu nech\u00e1\u0161 Billovu du\u0161i propadnout peklu jen kv\u016fli tv\u00e9mu h\u0159\u00edchu?“ Tom se zvedl od stolu a bez jedin\u00e9ho slova odch\u00e1zel pry\u010d.<\/div>\n
„Nen\u00ed to h\u0159\u00edch\u2026 a vy to v\u00edte.“ Dodal, kdy\u017e st\u00e1l mezi dve\u0159mi a ode\u0161el \u00fapln\u011b. Jedin\u00e9, co mu n\u00e1hle p\u0159ipadalo h\u0159\u00ed\u0161n\u00e9 a pekeln\u00e9, byl Benedikt, kter\u00fd se rozhodl je dva odlou\u010dit.<\/p>\n

Bill si p\u0159ipadal, jako by mu n\u011bkdo vrazil n\u016f\u017e p\u0159\u00edmo do srdce. T\u011b\u017ece se mu d\u00fdchalo a z hlavy nemohl vyhnat to, co se tam naho\u0159e asi d\u011bje. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee jejich spole\u010dn\u00e9 hodiny skon\u010dily. Myslel, \u017ee kdy\u017e mu to Benedikt ozn\u00e1mil, \u017ee to bude postupn\u011b a ne hned ten den. Pomalu do\u0161el do kuchyn\u011b, kde se nahl\u00e1sil. M\u011bl jen o\u010distit sal\u00e1t a naloupat k\u00fdbl cibule. Kv\u016fli takov\u00e9 blbin\u011b jej odvolal z jeho hodiny? Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Dal se tedy do pr\u00e1ce. Sal\u00e1t opral a dal listy do velik\u00e9 m\u00edsy ostatn\u00edm kn\u011b\u017e\u00edm, a pak se ujal loup\u00e1n\u00ed cibule. Stejn\u011b ani nevn\u00edmal, co p\u0159esn\u011b d\u011blal, myslel na Toma. Zt\u011b\u017eka si povzdechl a set\u0159el si z tv\u00e1\u0159e p\u00e1r slz. Ani vlastn\u011b nev\u011bd\u011bl, jestli jsou slzy zp\u016fsoben\u00e9 cibul\u00ed nebo touhle situac\u00ed. Zt\u011b\u017eka si povzdechl a popot\u00e1hl. Ostatn\u00ed kn\u011b\u017e\u00ed si jej prohl\u00ed\u017eeli.<\/div>\n

\n
\n

„Je siln\u00e1.“ Pokusil se o \u00fasm\u011bv, ale p\u0159ipadalo mu, \u017ee mu to n\u011bjak nikdo nev\u011b\u0159\u00ed, a jen co mu ostatn\u00ed v\u011bnovali drobn\u00fd \u00fasm\u011bv, vr\u00e1til se k pr\u00e1ci. U\u017e to cht\u011bl m\u00edt za sebou a j\u00edt si n\u011bkam lehnout nebo n\u011bco. Ale jako na potvoru cibule v kybl\u00edku v\u016fbec nep\u0159ib\u00fdvala. S t\u011b\u017ek\u00fdm povzdech si bral dal\u0161\u00ed do ruky, a kdy\u017e se no\u017eem sna\u017eil dostat slupku dol\u016f, \u0159\u00edzl se.<\/p>\n

„Kruci.“ Zaklel a hned ji pustil z ruky. Rozhl\u00e9dl se kolem sebe, jestli jej n\u011bkdo nesly\u0161el, p\u0159eci jen nebylo zrovna nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed kl\u00edt a je\u0161t\u011b p\u0159ed kn\u011b\u017e\u00edmi.<\/div>\n

„Stalo se n\u011bco?“ Nakoukl za n\u00edm jeden z kn\u011b\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Jen jsem se \u0159\u00edzl. To nic nen\u00ed.“ Zakroutil hlavou a prst si opl\u00e1chl a zalepil. Nakonec v rychlosti doloupal zbytek kybl\u00edku, a potom sp\u011b\u0161n\u011b ode\u0161el do sv\u00e9ho pokoje. Cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m. Kdy\u017e nemohl b\u00fdt s Tomem, rad\u011bji cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m, a mo\u017en\u00e1 si trochu pohovo\u0159it s Bohem. Jen se cht\u011bl ujistit, \u017ee tenhle h\u0159\u00edch v podob\u011b Toma nen\u00ed jen h\u0159\u00edch, ale pouze lidsk\u00e9 po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed. V\u017edy\u0165 na tom nebylo nic \u0161patn\u00e9ho, p\u0159eci. Nemohlo b\u00fdt. Zt\u011b\u017eka vydechl a lehl si na postel, p\u0159iv\u0159el o\u010di a sna\u017eil se v klidu d\u00fdchat, ani\u017e by se mu cht\u011blo bre\u010det.<\/p>\n

To Tom doslova vylet\u011bl ze dve\u0159\u00ed kl\u00e1\u0161tera rychlost\u00ed blesku. Byl na\u0161tvan\u00fd snad jako nikdy v \u017eivot\u011b, nejrad\u011bji by vy\u0159kl v\u0161echny nad\u00e1vky, co ho p\u00e1lily na jazyku, ale moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee by se mu neulevilo. Rychle si zap\u00e1lil cigaretu. Ale ani to mu nepom\u00e1halo. M\u011bl ho u\u010dit n\u011bkdo jin\u00fd? Tak to rad\u011bji u\u017e nic. Na \u017e\u00e1dn\u00e9 trapn\u00e9 hodiny necht\u011bl chodit, cht\u011bl b\u00fdt s n\u00edm, jen s n\u00edm a ne s n\u011bjakou pitomou Bibl\u00ed a biblick\u00fdmi p\u0159\u00edhodami, kter\u00e9 ani nech\u00e1pal. Tedy ch\u00e1pal, v\u0161ude \u0161lo jen o \u017eensk\u00fd anebo sex, tak co? O tom p\u0159eci v\u011bd\u011bl o mnoho v\u00edce ne\u017e jak\u00fdkoliv z t\u011bch blbc\u016f tam.<\/p>\n

Tom dob\u011bhl dom\u016f a bez jedin\u00e9ho slova nebo pohledu do strany se rozb\u011bhl k sob\u011b do pokoje. V\u00fdznamn\u011b t\u0159\u00edsknul dve\u0159mi a padl do postele. M\u011bl vztek, \u017ee by nejrad\u011bji rozml\u00e1til cel\u00fd pokoj. Cht\u011bl k\u0159i\u010det, vztekat se a ze v\u0161eho nejv\u00edc, cht\u011bl j\u00edt za Billem a absolutn\u011b nerespektovat \u017e\u00e1dn\u00e1 rozhodnut\u00ed, kter\u00e1 si Benedikt vymyslel.<\/div>\n

Simone nadsko\u010dila na \u017eidli v kuchyni, kde zrovna krouhala mrkev na sal\u00e1t. Zvedla se a \u0161la za sv\u00fdm synem do pokoje. I kdy\u017e se trochu zdr\u00e1hala. Zaklepala a nakoukla dovnit\u0159. Tom jen le\u017eel na posteli a z\u00edral do stropu. Simone ve\u0161la dovnit\u0159 a posadila se k n\u011bmu na postel.<\/p>\n

„Tome, co se stalo?“ Nakr\u010dila \u010delo a pod\u00edvala se na hodinky. Byl doma brzy. Je\u0161t\u011b by m\u011bl m\u00edt hodinu. Tom jen zamru\u010del. Necht\u011bl o tom mluvit. Byl te\u010f na\u0161tvan\u00fd i na ni, \u017ee si v\u016fbec n\u011bjakou takovou kravinu, jako je n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed, vymyslela.<\/div>\n

„U\u017e na \u017e\u00e1dn\u00fd hodiny chodit nebudu.“ Zabru\u010del a neoto\u010dil se ani o p\u00ed\u010f, aby se na ni t\u0159eba pod\u00edval.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ Na\u0161pulila Simone trochu rozzloben\u011b pusu. Nem\u011bla r\u00e1da, kdy\u017e j\u00ed v n\u011b\u010dem odporoval.<\/div>\n
„Proto\u017ee u\u017e by m\u011b neu\u010dil Bill, ale n\u011bjakej p\u00e1prda. Tak\u017ee na to seru.“ Zamrmlal, a kone\u010dn\u011b se na ni pod\u00edval. Simone se zamra\u010dila.<\/div>\n
„Je p\u0159eci \u00fapln\u011b jedno, kdo t\u011b bude u\u010dit. Jednou jsem \u0159ekla, \u017ee tam bude\u0161 chodit, tak tam taky chodit bude\u0161.“ Zvedla se z postele a koukala nekompromisn\u011b na sv\u00e9ho syna. Tom se posadil. Jako by nesta\u010dilo, \u017ee byl pln\u00fd vzteku u\u017e tak… te\u010f se je\u0161t\u011b m\u011bl roz\u010d\u00edlit znovu?<\/div>\n
„\u0158eklo se, \u017ee m\u011b bude u\u010dit Bill. Nikoho jin\u00fdho j\u00e1 nechci. Takov\u00e1 nebyla domluva.“ Zatvrzele zakroutil hlavou, dr\u017eel se ze v\u0161ech sil, aby neza\u010dal hystericky je\u010det na cel\u00fd pokoj. Nebylo t\u011b\u017ek\u00e9 na n\u011bm poznat, \u017ee je na kraji nep\u0159\u00ed\u010detnosti. Tepna na krku mu pulsovala, ale Simone byla rozhodnut\u00e1.<\/p>\n

„U\u017e jsem \u0159ekla, Tome. Nebudeme o tom v\u016fbec diskutovat. Nezaj\u00edm\u00e1 m\u011b, kdo t\u011b bude u\u010dit. Prost\u011b to n\u011bkdo ud\u011bl\u00e1.“ Oto\u010dila se a chystala se odej\u00edt z pokoje. Zarazila ji a\u017e r\u00e1na, jak Tom vztekle srazil ze stolku lampi\u010dku. Pohor\u0161en\u011b se na n\u011bj pod\u00edvala.<\/div>\n

„A jestli hodl\u00e1\u0161 d\u011blat pubert\u00e1ln\u00ed sc\u00e9ny, m\u016f\u017eu ti je\u0161t\u011b k tomu d\u00e1t p\u00e1r facek. Koukej se uklidnit.“ Zlobila se. A hlavn\u011b nech\u00e1pala Tom\u016fv hysterick\u00fd v\u00fdstup. Co to m\u011blo znamenat? Jako by snad z\u00e1le\u017eelo na tom, kdo ho u\u010d\u00ed. Takov\u00e1 prkotina.<\/div>\n
„Tak si poslu\u017e. Ale na \u017e\u00e1dnou dal\u0161\u00ed pitomou hodinu u\u017e ti prost\u011b nep\u016fjdu.“ Zakroutil hlavou. „Bu\u010f to bude Bill… nebo nikdo.“ Rozhodl se zatvrzele. Simone se vr\u00e1tila o p\u00e1r krok\u016f a zv\u00fd\u0161ila nebezpe\u010dn\u011b hlas.<\/div>\n
„Nebudeme o tom diskutovat. U\u017e jsem jasn\u011b \u0159ekla. A nebu\u010f drzej, nebo t\u011b zmaluju, \u017ee na to nezapomene\u0161.“ Toma naposledy uhodila asi tak v jeho deseti letech, ale te\u010f m\u011bla pocit, \u017ee by si p\u00e1r po\u0159\u00e1dn\u00fdch facek zaslou\u017eil.<\/p>\n

„J\u00e1 taky nehodl\u00e1m diskutovat. Prost\u011b na to seru.“ Zak\u0159i\u010del Tom a cel\u00fd se vzteky rozklepal. Te\u010f nen\u00e1vid\u011bl cel\u00fd sv\u011bt.<\/div>\n

„Pro\u010d by to musel b\u00fdt zrovna Bill? \u0158ekni mi jeden jedin\u00fd dobr\u00fd d\u016fvod, pro\u010d by t\u011b nemohl u\u010dit n\u011bkdo jin\u00fd.“ Zak\u0159i\u010dela zrovna tak Simone a dr\u017eela se ze v\u0161ech sil, aby po sv\u00e9m synovi nevyb\u011bhla a nezfackovala ho na jednu hromadu.<\/div>\n
Tom by matku nejrad\u011bji ude\u0159il taky, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee to by byla ta nejv\u011bt\u0161\u00ed hloupost. Krev se v n\u011bm naprosto va\u0159ila. Opl\u00e1cel j\u00ed stejn\u011b tvrd\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
„Jeden jedin\u00fd d\u016fvod?“ Zasm\u00e1l se trochu ironicky. „T\u0159eba takovej, \u017ee je tam jako jedinej norm\u00e1ln\u00ed a rozum\u00edm si s n\u00edm? \u017de kdy\u017e m\u011b to u\u010d\u00ed Bill, tak je to docela i z\u00e1bava? Sta\u010d\u00ed ti to t\u0159eba takhle?“ Za\u0161klebil si, p\u016fvodn\u011b cht\u011bl na matku zak\u0159i\u010det n\u011bco jin\u00e9ho, ale rad\u011bji si to velice rychle rozmyslel. Ale u\u017e nesta\u010dilo moc a ud\u011blal by to.<\/p>\n

„Tome, to nem\u00e1 b\u00fdt n\u011bjak\u00fd kurz z\u00e1bavy, to m\u00e1 b\u00fdt taky trochu pou\u010dn\u00e9 a B\u016fhv\u00ed, co t\u011b to tam Bill u\u010d\u00ed.“ Zamra\u010dila se zase ona nazp\u00e1tek. Jej\u00ed syn jej a\u017e moc podez\u0159ele br\u00e1nil a ne, \u017ee by se j\u00ed to zrovna dvakr\u00e1t l\u00edbilo.<\/div>\n

„U\u010d\u00edme se navz\u00e1jem.“ Zasm\u00e1l se trochu potuteln\u011b, rozhodl se svoji matku trochu pozlobit a na\u0161tvat snad je\u0161t\u011b v\u00edce. A o\u010dividn\u011b se mu to docela i da\u0159ilo. Simone nev\u011bd\u011bla, jak tato slova m\u00e1 ch\u00e1pat a co si o nich myslet. Tom asi p\u0159ich\u00e1zel z toho kluka o rozum. T\u0159eba nebyl tak svat\u00fd, jak si myslela p\u016fvodn\u011b. Co kdy\u017e to byl n\u011bjak\u00fd \u010f\u00e1bel v rou\u0161e ber\u00e1nka? A m\u011bl Tomovi zni\u010dit \u017eivot?<\/div>\n
„To mysl\u00ed\u0161 jak? V \u010dem ho u\u010d\u00ed\u0161 ty? Jako kou\u0159it?“ Pozvedla obo\u010d\u00ed a dala si ruce v bok. Te\u010f byla \u00fapln\u011b vyto\u010den\u00e1.<\/div>\n
„K tomuhle levelu jsme se zat\u00edm je\u0161t\u011b nedostali, ale nemysl\u00edm si, \u017ee to bude trvat n\u011bjak moc dlouho a nau\u010d\u00edm ho i tohle.“ Zasm\u00e1l se znovu a jen se nad t\u00edm zamyslel, jak m\u00e1 \u010dernovl\u00e1ska hlavou ve sv\u00e9m kl\u00edn\u011b a skoro zamru\u010del blahem. No p\u00e1ni. Tohle byla hodn\u011b dobr\u00e1 p\u0159edstava.<\/div>\n
\n

„Thomasi!“ Vyjekla matka skoro hystericky. „M\u00e1\u0161 pravdu… tady ti to o\u010dividn\u011b nesv\u011bd\u010d\u00ed a s Billem u\u017e v\u016fbec ne. Je prav\u00fd \u010das se vr\u00e1tit zp\u00e1tky dom\u016f. Mysl\u00edm, \u017ee jsme se zdr\u017eeli hodn\u011b dlouho, a pokud v\u00edm, Bill se m\u00e1 st\u00e1t v co nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b kn\u011bzem. Stejn\u011b by nem\u011bl na tebe \u010das.“ Odsekla mu rychle. Jestli cht\u011bla zabr\u00e1nit dal\u0161\u00edm takov\u00fdm podobn\u00fdm v\u011bcem, museli rychle odjet, jinak by sv\u00e9ho syna nejsp\u00ed\u0161e neubr\u00e1nila.<\/div>\n

„To nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b!“ Vyjel prudce Tom a vstal z postele a postavil se matce tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee tohle \u0159ekla. Nemohl odjet, ne te\u010f. Kdy\u017e se Bill m\u00e1 st\u00e1t kn\u011bzem. Cht\u011bl tomu n\u011bjak zabr\u00e1nit, a kdy\u017e odjede, jak by to mohl ud\u011blat? P\u0159ejel si rukama p\u0159es tv\u00e1\u0159.<\/p>\n

autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris & Lauinka Tom zajel do k\u0159esla jako mal\u00fd \u0161kol\u00e1k. Nepamatoval si, \u017ee by se opat kdy tv\u00e1\u0159il tak p\u0159\u00edsn\u011b. „Co se d\u011bje, ot\u010de? M\u011bli jsme hodinu\u2026“ Promluvil Tom, ale Benedikt ho uml\u010del tak, jako p\u0159edt\u00edm Billa. „Tome\u2026 nemysl\u00edm si, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[544],"tags":[],"class_list":["post-5111","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-god-bless-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5111","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5111"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5111\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5111"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5111"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5111"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}