{"id":5112,"date":"2013-04-18T16:00:00","date_gmt":"2013-04-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5097"},"modified":"2013-04-18T16:00:00","modified_gmt":"2013-04-18T15:00:00","slug":"the-secret-of-collegian-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/04\/18\/the-secret-of-collegian-8\/","title":{"rendered":"The Secret of Collegian 8."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Clarrkys & Disturbed Angel<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/p>\n

„Je trochu vt\u00edrav\u00fd,“ zasm\u011bju se, kdy\u017e vid\u00edm, jak po tob\u011b sk\u00e1\u010de a sna\u017e\u00ed se t\u011b cel\u00e9ho ol\u00edzat. „Jmenuje se Hugo… je to trochu divn\u00e9 jm\u00e9no, j\u00e1 v\u00edm, ale dala mu ho moje sestra,“ ucul\u00edm se a taky ho pohlad\u00edm, potom mu zavel\u00edm, aby ode\u0161el do pel\u00ed\u0161ku. Chv\u00edli na m\u011b jen kouk\u00e1, potom ale sklop\u00ed ocas a odejde do j\u00eddelny.<\/p>\n

„Uk\u00e1\u017eu ti to tady, poj\u010f,“ kdy\u017e si sund\u00e1m boty a bundu, vezmu t\u011b za ruku a rozsv\u00edt\u00edm sv\u011btla. „Nen\u00ed to moc velk\u00fd byt, ale bydl\u00edm tady s\u00e1m, tak\u017ee mi to sta\u010d\u00ed. Tady m\u00e1m takovou malou kuchy\u0148ku s j\u00eddelnou, no, je to sp\u00ed\u0161 mal\u00fd st\u016fl se \u017eidl\u00ed nacpan\u00fd v kuchyni,“ zasm\u011bju se ti\u0161e a vedu t\u011b d\u00e1l. „Tady je ob\u00fdv\u00e1k, taky nic moc, ale sta\u010d\u00ed mi na to, abych tady opravil testy, ud\u011blal pr\u00e1ce na po\u010d\u00edta\u010di nebo se jenom vyvalil u televize.“ Ucul\u00edm se a l\u00edb\u00ed se mi, jak se rozhl\u00ed\u017e\u00ed\u0161, vypad\u00e1 to, \u017ee t\u011b to opravdu zaj\u00edm\u00e1. „A pak m\u00e1m lo\u017enici, je to opravdu mal\u00e1 m\u00edstnost, m\u00e1m tam jenom postel a sk\u0159\u00ed\u0148, a tam t\u011b rad\u0161i br\u00e1t nebudu, proto\u017ee jsem si nestihl uklidit.“ Zasm\u011bju se a odvedu t\u011b zp\u00e1tky do ob\u00fdv\u00e1ku. „Tak se posa\u010f,“ usm\u011bju se. „P\u0159inesu n\u011bco k pit\u00ed,“ po\u010dk\u00e1m, a\u017e si sedne\u0161, a odejdu do kuchyn\u011b do ledni\u010dky, kam jsem si nachystal v\u00edno.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Hned jak Hugo uvid\u00ed, \u017ee si sed\u00e1\u0161 na seda\u010dku, okam\u017eit\u011b se zvedne ze sv\u00e9ho pel\u00ed\u0161ku a b\u011b\u017e\u00ed k tob\u011b, vysko\u010d\u00ed vedle tebe, a hned ho m\u00e1\u0161 na kl\u00edn\u011b.
„Jestli t\u011b obt\u011b\u017euje, ok\u0159ikni ho!“ \u0158eknu trochu zv\u00fd\u0161en\u00fdm hlasem, abys m\u011b sly\u0161el. P\u0159inesu prvn\u00ed skleni\u010dky a potom p\u0159ijdu s vychlazenou lahv\u00ed v\u00edna.
„Pije\u0161 douf\u00e1m v\u00edno?“ N\u011bjak\u00e9 b\u00edl\u00e9, nerozum\u00edm t\u011bm v\u00edn\u016fm v\u016fbec. Kdy\u017e p\u0159ik\u00fdvne\u0161, naliju n\u00e1m ob\u011bma. „Na co si p\u0159ipijeme? J\u00e1 bych navrhoval na n\u00e1s… a na to, aby ti \u0161la anatomie,“ ucul\u00edm se a vid\u00edm, jak p\u0159ik\u00fdvne\u0161.
„Na zdrav\u00ed,“ za\u0161ept\u00e1\u0161 a \u0165ukneme si, napiju se jen jeden lok, ale je dobr\u00e9 sladk\u00e9, tak nakonec vypiju celou skleni\u010dku.
„Ahh, je dobr\u00e9, \u017ee jo?“ usm\u011bju se. „Tak\u017ee, pust\u00edme si n\u011bjak\u00fd film?“ Zad\u00edv\u00e1m se na tebe.<\/p>\n

Vypad\u00e1\u0161 tak skv\u011ble, kdy\u017e m\u00e1\u0161 na kl\u00edn\u011b Huga, prob\u00edr\u00e1\u0161 se mu chlupama na z\u00e1dech a on spokojen\u011b mru\u010d\u00ed se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima. P\u0159esn\u011b tak si p\u0159edstavuju obr\u00e1zek m\u00e9ho budouc\u00edho \u017eivota…<\/div>\n

Vstanu a pod\u00e1m n\u011bjak\u00e1 dvd\u010dka. „Chce\u0161 n\u011bco vybrat, nebo m\u00e1m j\u00e1?“
„Vyber ty,“ \u0159ekne\u0161 ti\u0161e. Usm\u011bju se a vyberu film Paraleln\u00ed sv\u011bty. Je to tak trochu fantasy, ale z\u00e1rove\u0148 romantick\u00e9, mysl\u00edm, \u017ee se ti to bude l\u00edbit. Pust\u00edm to a sednu si k tob\u011b, hned jak to za\u010dne, sleduju to. Po chvilce se odv\u00e1\u017e\u00edm ti d\u00e1t ruku p\u0159es rameno a op\u0159u si o tebe lehce hlavu.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

V\u0161echno je tu tak p\u0159\u00edjemn\u00e9 a \u00fatuln\u00e9. Jednou bych cht\u011bl m\u00edt taky takov\u00fd byt. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee by se mi l\u00edbil v\u011bt\u0161\u00ed, ale kdo si m\u016f\u017ee hned po \u0161kole dovolit n\u011bjak\u00fd luxusn\u00ed byt. To bych se musel dost oh\u00e1n\u011bt jako doktor, abych si po\u0159\u00eddil hezk\u00fd byt. Vlastn\u011b i na tenhle bych musel dost \u0161et\u0159it.<\/p>\n

Kouk\u00e1me se na ten film a mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee je to fajn. Jsme o sebe s Tomem op\u0159en\u00ed a mn\u011b v kl\u00edn\u011b le\u017e\u00ed jeho pejsek. M\u00e1m r\u00e1d psy, tak\u017ee mi to v\u016fbec nevad\u00ed. Ob\u010das se na sebe pod\u00edv\u00e1me a usm\u011bjeme se jeden na druh\u00e9ho, ale j\u00e1 asi po hodin\u011b za\u010dnu z\u00edvat a ani nev\u00edm, jak b\u011bhem p\u00e1r minut usnu. A zd\u00e1 se mi hrozn\u00fd sen.<\/p>\n

Je to p\u0159edn\u00e1\u0161ka anatomie, s Tomem samoz\u0159ejm\u011b. Aula je skoro pln\u00e1, a najednou jsem se tam objevil j\u00e1, jen v kr\u00e1tk\u00e9m \u017eupanu.<\/div>\n

„Tak to je Bill. Pozdrav, Bille,“ \u0159ekne Tom a j\u00e1 mile \u0159eknu ahoj. Najednou m\u00e1m \u017eupan dole a jsem tak na stup\u00ednku \u00fapln\u011b nah\u00fd. V\u0161ichni si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed a j\u00e1 se usm\u00edv\u00e1m jak jojo. Bo\u017ee, ono se mi to asi l\u00edb\u00ed. Tom za\u010dne na m\u011b vysv\u011btlovat n\u011bjak\u00e9 u\u010divo a j\u00e1 si tam promen\u00e1duju jako modelka na p\u0159ehl\u00eddkov\u00e9m mole.<\/p>\n

Prot\u00e1hnu se a otev\u0159u o\u010di. To byl v\u00e1\u017en\u011b dost d\u011bsn\u00fd sen. Mus\u00edm se ale pousm\u00e1t, kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee le\u017e\u00edme s Tomem na jeho gau\u010di. Jsme p\u0159ikryt\u00ed dekou, o kter\u00e9 ani nev\u00edm, jak se k n\u00e1m dostala, a mn\u011b na noh\u00e1ch le\u017e\u00ed Hugo. Nat\u00e1hnu se na stolek, na kter\u00e9m le\u017e\u00ed m\u016fj mobil, a vyjeknu. Za 10 minut mi za\u010d\u00edn\u00e1 semin\u00e1\u0159 a j\u00e1 jsem tady. Rychle vstanu, jenom\u017ee t\u00edm vzbud\u00edm psa i Toma.
„Promi\u0148, ale j\u00e1 mus\u00edm b\u011b\u017eet na semin\u00e1\u0159,“ \u0159eknu a hled\u00e1m svoji ta\u0161ku.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b u filmu, kdy jsem vypil asi \u010dty\u0159i skleni\u010dky v\u00edna, jsem si v\u0161iml, \u017ee mi Bill usnul na rameni. Mus\u00edm se usm\u00e1t, sna\u017e\u00edm se z n\u011bj ti\u0161e sundat Huga, vypnu televizi a oba n\u00e1s p\u0159ikryju dekou, Hugo si hned zase vysko\u010d\u00ed zp\u00e1tky. Je\u0161t\u011b n\u011bkolik minut str\u00e1v\u00edm t\u00edm, \u017ee sleduju, jak Bill sladce vypad\u00e1, kdy\u017e sp\u00ed. Nakonec usnu taky, s hlavou u t\u00e9 jeho a s rukou p\u0159ehozenou p\u0159es jeho b\u0159\u00ed\u0161ko.<\/p>\n

R\u00e1no m\u011b zbud\u00ed n\u011bjak\u00e9 trhnut\u00ed, chv\u00edli mi trv\u00e1, ne\u017e si uv\u011bdom\u00edm, co se d\u011bje, kdy\u017e vid\u00edm Billa, jak l\u00edt\u00e1 po ob\u00fdv\u00e1ku.
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ \u0159eknu ti\u0161e, ale nedostane se mi odpov\u011bdi, jen na m\u011b zahu\u010d\u00ed, \u017ee mus\u00ed na semin\u00e1\u0159. „Dob\u0159e,“ pomalu vstanu a z\u00edvnu si, v rychlosti poskl\u00e1d\u00e1m deku a hod\u00edm ji na seda\u010dku, hned se na n\u00ed us\u00eddl\u00ed Hugo, aby n\u00e1s mohl z pohodln\u00e9ho m\u00edste\u010dka sledovat. „J\u00e1 m\u00e1m dneska a\u017e odpoledne cvi\u010den\u00ed, tak\u017ee te\u010f r\u00e1no do \u0161koly nejedu.“ Sleduju t\u011b, jak rychle vezme\u0161 kabelku a skoro b\u011b\u017e\u00ed\u0161 ke dve\u0159\u00edm, kde na sebe souk\u00e1\u0161 boty a bundu. Kdy\u017e chytne\u0161 kliku, tak t\u011b zastav\u00edm, chytnu t\u011b za rameno.
„A co pusu?“ \u0159eknu, kdy\u017e u\u017e jsi skoro na odchodu. Kone\u010dn\u011b se na m\u011b usm\u011bje\u0161 a v\u011bnuje\u0161 mi malou pusu. Jen zakrout\u00edm hlavou a p\u0159it\u00e1hnu si t\u011b znovu pro velk\u00fd v\u00e1\u0161niv\u00fd polibek. Kdy\u017e se po chvilce pomalu odt\u00e1hnu, d\u00edv\u00e1m se na tebe s lehce p\u0159iv\u0159en\u00fdma o\u010dima. „Tak ut\u00edkej… a u\u017eij si den,“ je\u0161t\u011b t\u011b pohlad\u00edm po z\u00e1dech a za chv\u00edli u\u017e miz\u00ed\u0161 venku na chodb\u011b.
„Odpoledne se za tebou stav\u00edm, ahoj!“ usly\u0161\u00edm je\u0161t\u011b, a pak u\u017e se mi ztrat\u00ed\u0161 z dohledu.<\/p>\n

Vr\u00e1t\u00edm se pomalu zp\u00e1tky, sednu si k Hugovi a za\u010dnu ho hladit po hlav\u011b a z\u00e1dech.
„L\u00edbil se ti Bill, \u017ee jo? No j\u00e1 v\u00edm, \u017ee jo, po\u0159\u00e1d ses k n\u011bmu tulil… je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e jsem v\u016fbec mohl j\u00e1,“ nakonec mu d\u00e1m pusu do chlup\u016f n\u011bkam k \u010dum\u00e1ku a odejdu se chystat taky.<\/p>\n<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Odpoledne m\u00e1m ve \u0161kole sice jen cvi\u010den\u00ed, ale za to troje po sob\u011b a\u017e do ve\u010dera. Kdy\u017e m\u00e1m pauzu okolo \u010dtvrt\u00e9 hodiny mezi druh\u00fdm a t\u0159et\u00edm cvi\u010den\u00edm, n\u011bkdo zaklepe na dve\u0159e. S radost\u00ed, \u017ee je to Bill, vysko\u010d\u00edm ze \u017eidle a b\u011b\u017e\u00edm otev\u0159\u00edt, ale je to jin\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed.<\/p>\n

„Sandro! Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ je to moje sestra, ani jsem nev\u011bd\u011bl, \u017ee v\u016fbec v\u00ed, kde m\u00e1m kancel\u00e1\u0159.
„P\u0159ece bych nezapomn\u011bla na tvoje narozeniny!“ zasm\u011bje se. „Zrovna jsem m\u011bla cestu kousek odsud, tak jsem si \u0159ekla, \u017ee t\u011b dojdu osobn\u011b pozvat na takovou malou oslavu, rodi\u010de by cht\u011bli, abys v sobotu odpoledne p\u0159ijel… a vezmi s sebou i tu svoji p\u0159\u00edtelkyni, ano?“ Oh, ani jsem si neuv\u011bdomil, \u017ee nikdo z rodiny je\u0161t\u011b nev\u00ed, \u017ee u\u017e p\u016fl roku \u017e\u00e1dnou nem\u00e1m.<\/p>\n

„Sandro, j\u00e1 nev\u00edm, jak mi to vyjde, v\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, \u017ee je za\u010d\u00e1tek roku, m\u00e1m moc pr\u00e1ce i p\u0159es v\u00edkend.“
„Ale na kamar\u00e1dy ve\u010der do hospody si v\u017edycky ud\u011bl\u00e1\u0161 \u010das, co? Prost\u011b p\u0159ije\u010f, budeme t\u011b \u010dekat,“ str\u010d\u00ed mi do rukou malou d\u00e1rkovou ta\u0161ti\u010dku, potom si m\u011b p\u0159it\u00e1hne na sebe. Obejme m\u011b a d\u00e1m j\u00ed pusu na tv\u00e1\u0159.
„Tak ahoj!“ zavol\u00e1m je\u0161t\u011b, kdy\u017e u\u017e odch\u00e1z\u00ed ven z budovy. Mus\u00edm se pro sebe usm\u00e1t, potom se rozhl\u00eddnu po chodb\u011b. Trochu sebou trhnu, kdy\u017e uvid\u00edm st\u00e1t Billa p\u00e1r metr\u016f od dve\u0159\u00ed, p\u0159esn\u011b na druh\u00e9 stran\u011b, odkud Sandra odch\u00e1zela. Bez jedin\u00e9ho slova se oto\u010d\u00ed a odch\u00e1z\u00ed.
„Po\u010dkej, Bille!“ Hned se rozejdu za tebou. „To nen\u00ed tak, jak to vypad\u00e1!“<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Na semin\u00e1\u0159 jsem dob\u011bhl s men\u0161\u00edm zpo\u017ed\u011bn\u00edm, ale na\u0161t\u011bst\u00ed to ten vyu\u010duj\u00edc\u00ed nijak ne\u0159e\u0161il. Cel\u00fd den jsem musel myslet na Toma a zase jsem se usm\u00edval jako slun\u00ed\u010dko. Dneska zrovna jedin\u00fd den kon\u010d\u00edme celkem brzo, tak jsem se jel rychle na koleje osprchovat, p\u0159evl\u00edknout a naj\u00edst. Za\u010d\u00edn\u00e1m si v\u00e1\u017en\u011b myslet, \u017ee to Tom mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b.<\/p>\n

Trochu m\u011b to p\u0159ejde, jakmile ho uvid\u00edm s tou holkou. Nejd\u0159\u00edv si v\u016fbec ni\u010deho nev\u0161\u00edm\u00e1m, proto\u017ee jsem zamy\u0161len\u00fd, ale jakmile se bl\u00ed\u017e\u00edm jeho kancel\u00e1\u0159i, tak se m\u00fdm o\u010d\u00edm naskytne ne zrovna p\u0159\u00edjemn\u00e1 sc\u00e9na.<\/p>\n

\u00dasm\u011bv mi samoz\u0159ejm\u011b spadne z tv\u00e1\u0159e, ale to u\u017e se s Tomem setk\u00e1me pohledem. Oto\u010d\u00edm se a odch\u00e1z\u00edm, ale Tom m\u011b u schod\u016f zastav\u00ed.
„Nen\u00ed to, tak jak to vypad\u00e1? Tak jak to je? Myslel jsem, \u017ee to se mnou mysl\u00ed\u0161 aspo\u0148 trochu v\u00e1\u017en\u011b, a ne \u017ee to mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b s v\u00edce lidmi,“ \u0159eknu trochu na\u0161tvan\u011b.
„Ale je to s tebou mysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b. Vysv\u011btl\u00edm ti to.“
„Tak vysv\u011btluj,“ \u0159eknu a zk\u0159\u00ed\u017e\u00edm ruce na hrudi. Tom se d\u00e1 ruce do kapes a rozhl\u00e9dne se po cel\u00e9 chodb\u011b. Zrovna tu nikdo nen\u00ed, ale i p\u0159esto neza\u010d\u00edn\u00e1 se sv\u00fdm vysv\u011btlov\u00e1n\u00edm.<\/div>\n

„No v\u00ed\u0161, j\u00e1 m\u00e1m za chvilku semin\u00e1\u0159.“
„Dob\u0159e, tak po n\u011bm,“ \u0159eknu a vyd\u00e1m se k Tomov\u011b kancel\u00e1\u0159i. Jakmile stoj\u00edm u dve\u0159\u00ed, vid\u00edm Toma po\u0159\u00e1d st\u00e1t trochu opa\u0159en\u00e9ho u schod\u016f. Kone\u010dn\u011b se rozejde zp\u00e1tky.<\/p>\n

„Po\u010dk\u00e1m na tebe v tvoj\u00ed kancel\u00e1\u0159i,“ \u0159eknu a pozvednu trochu obo\u010d\u00ed: „Vad\u00ed to snad?“
Zept\u00e1m se a p\u0159itom se m\u00edrn\u011b pousm\u011bju, jakoby jen jedn\u00edm koutkem. V tu chv\u00edli se usm\u011bje pln\u011b taky Tom a n\u011bkolikr\u00e1t zakrout\u00edm hlavou, jako\u017ee to nevad\u00ed. Vejdeme spolu oba a j\u00e1 se pohodln\u011b usad\u00edm v jeho \u017eidli. Pozoruju ho, jak rychle sb\u00edr\u00e1 n\u011bjak\u00e9 slo\u017eky, a pak se chyst\u00e1 k odchodu. U dve\u0159\u00ed se oto\u010d\u00ed, p\u0159ijde ke mn\u011b a vlep\u00ed mi na rty polibek. Nebr\u00e1n\u00edm se, ale jakmile otev\u0159u o\u010di, u\u017e zase m\u00ed\u0159\u00ed ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n

autor: Disturbed Angel & Clarrkys<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Clarrkys & Disturbed Angel Tom „Je trochu vt\u00edrav\u00fd,“ zasm\u011bju se, kdy\u017e vid\u00edm, jak po tob\u011b sk\u00e1\u010de a sna\u017e\u00ed se t\u011b cel\u00e9ho ol\u00edzat. „Jmenuje se Hugo… je to trochu divn\u00e9 jm\u00e9no, j\u00e1 v\u00edm, ale dala mu ho moje sestra,“ ucul\u00edm se a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[543],"tags":[],"class_list":["post-5112","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-secret-of-collegian"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5112","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5112"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5112\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5112"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5112"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5112"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}