{"id":5118,"date":"2013-04-16T17:00:00","date_gmt":"2013-04-16T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5103"},"modified":"2013-04-16T17:00:00","modified_gmt":"2013-04-16T16:00:00","slug":"neco-ve-mne-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/04\/16\/neco-ve-mne-8\/","title":{"rendered":"N\u011bco ve mn\u011b 8."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: AjaSto<\/p>\n

<\/strong> \u010cek\u00e1rna doktora Osberta vypadala zhruba tak, jak Bill o\u010dek\u00e1val. Nevelk\u00e1 m\u00edstnost oblo\u017een\u00e1 kvalitn\u00edm d\u0159evem byla p\u0159\u00edjemn\u00e1 a ni\u010d\u00edm nep\u0159ipom\u00ednala l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 prost\u0159ed\u00ed. Dva \u010daloun\u011bn\u00e9 gau\u010de naproti sob\u011b byly zbyte\u010dnost\u00ed, proto\u017ee v t\u00e9to m\u00edstnosti se nikdy tolik lid\u00ed nepotkalo. Bill sed\u011bl na jednom z nich a roztr\u017eit\u011b listoval \u010dasopisem. Stejn\u011b jako jinde, ani tady hrom\u00e1dka \u010dten\u00ed neposkytovala nic zaj\u00edmav\u00e9ho, pokud jste byli sedmn\u00e1ctilet\u00fdm klukem. Na kl\u00edn\u011b m\u011bl \u010dl\u00e1nek o ned\u00e1vn\u00e9m v\u00fdzkumu haptick\u00e9ho rozhran\u00ed, jist\u011b zaj\u00edmav\u00fd, ale jeho smysl Bill nebyl schopen pochytit. O\u010di p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bly po \u0159\u00e1dc\u00edch, ale Bill se p\u0159\u00edli\u0161 zam\u011bstn\u00e1val n\u00e1v\u0161t\u011bvou, kterou bude muset ka\u017edou chv\u00edl\u00ed podstoupit. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, co mu \u0159ekne. Dobr\u00fd den, jmenuji se Bill. A taky Tom, je n\u00e1s tu v\u00edc. J\u00e1 a m\u016fj malinkat\u00fd mu\u017e\u00ed\u010dek v hlav\u011b.<\/em><\/p>\n

Na t\u00e9hle n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b se domluvil se svoj\u00ed m\u00e1mou. Cht\u011bl soukrom\u00e9ho psychologa, kter\u00fd ho bude br\u00e1t v\u00e1\u017en\u011b, nejen jako povinnost. Na Simone bylo vid\u011bt, \u017ee se j\u00ed ulevilo. Bylo na\u010dase, aby se Bill dal do kupy. Byla ochotn\u00e1 zaplatit za doktora Osberta zna\u010dnou \u010d\u00e1stku pen\u011bz, aby to cokoliv, co jej\u00edho syna zu\u017eovalo, vy\u0159e\u0161il. Bill j\u00ed byl vd\u011b\u010dn\u00fd, neum\u011bl si p\u0159edstavit, \u017ee by to \u0159e\u0161il s n\u00ed nebo klinick\u00fdm psychologem znud\u011bn\u00fdm p\u0159\u00edlivem puber\u0165\u00e1k\u016f, kte\u0159\u00ed si ka\u017ed\u00fd den st\u011b\u017euj\u00ed na sv\u00e9 rodi\u010de a \u0161kolu.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Musel \u010dekat dva t\u00fddny, ne\u017e ho Osbert mohl vz\u00edt. Mezit\u00edm se s Tomem n\u011bkolikr\u00e1t se\u0161el. Vid\u011bli se vlastn\u011b skoro ka\u017ed\u00fd ve\u010der. Pov\u00eddali si celou noc v Tomov\u011b byt\u011b. N\u011bkdy si ud\u011blali popcorn nebo horkou \u010dokol\u00e1du. Pov\u00eddali si o tom, co se ten den stalo, sm\u00e1li se lidem ve \u0161kole, pomlouvali u\u010ditele. Tom rad\u011bji mluvil o budoucnosti. To Billa trochu d\u011bsilo. P\u0159ekvapilo ho, \u017ee nechce to sam\u00e9, co on. Nap\u0159\u00edklad nesn\u00e1\u0161el plavbu na lodi, ale Tom by r\u00e1d obeplul cel\u00fd sv\u011bt. Pozd\u011b k r\u00e1nu, kdy\u017e u\u017e oba byli vy\u010derp\u00e1ni mluven\u00edm, le\u017eeli na gau\u010di a Tom se zasnil. Pl\u00e1noval, co bude d\u011blat, a\u017e vyrostou, kam pojedou. V t\u011bch brzk\u00fdch hodin\u00e1ch Bill jen p\u0159ikyvoval a shov\u00edvav\u011b se usm\u00edval. Necht\u011bl mu \u0159\u00edkat, \u017ee by bylo nejlep\u0161\u00ed, aby tu Tom u\u017e nebyl, a\u017e vyroste. A \u017ee je to jen fantazie, kter\u00e1 se nikdy nem\u00e1 vyplnit. Druh\u00fd chlapec mu stejn\u011b nev\u011bnoval pozornost, s p\u0159iv\u0159en\u00fdma o\u010dima hled\u011bl kamsi do d\u00e1li, z\u0159ejm\u011b do sv\u00e9 budoucnosti, a kdy\u017e za\u010dal mluvit o d\u00edvce, kterou si najde, a synovi, kter\u00e9ho bude dr\u017eet v n\u00e1ru\u010d\u00ed, Bill ti\u0161e odch\u00e1zel zp\u00e1tky do reality, tam, kde se sny pln\u00ed jen t\u011bm, kdo je maj\u00ed jak uskute\u010dnit.<\/p>\n

R\u00e1no se probouzel odpo\u010dat\u00fd a spokojen\u00fd, jako po kr\u00e1sn\u00e9m snu. No\u010dn\u00ed rozhovory ulevovaly t\u00edze p\u0159edchoz\u00edch dn\u016f, d\u00fdchalo se mu l\u00e9pe, soust\u0159edil se na \u0161kolu, ani\u017e by v\u011bd\u011bl pro\u010d. S vidinou, \u017ee ulev\u00ed sv\u00e9 du\u0161i je\u0161t\u011b v\u00edce, a\u017e nav\u0161t\u00edv\u00ed odborn\u00edka, se chystal svou oporu a p\u0159\u00edtele nev\u011bdomky zab\u00edt.<\/p>\n

Bill vzhl\u00e9dl, kdy\u017e se dve\u0159e otev\u0159ely a vy\u0161li z nich dva mu\u017ei pokro\u010dilej\u0161\u00edho v\u011bku. Jeden byl oble\u010den\u00fd do lehk\u00e9ho letn\u00edho saka a sv\u00edral klobouk. Podal ruku vy\u0161\u0161\u00edmu mu\u017ei schovan\u00e9mu za dve\u0159mi a rozlou\u010dil se. Bill se usm\u00e1l a odpov\u011bd\u011bl mu na pok\u00fdvnut\u00ed, kdy\u017e proch\u00e1zel. Sledoval jeho z\u00e1da, n\u00e1hle se c\u00edtil opu\u0161t\u011bn s\u00e1m s t\u00edm druh\u00fdm, kter\u00e9mu mus\u00ed sv\u011b\u0159it v\u011bci, kter\u00e9 si nep\u0159izn\u00e1 ani on s\u00e1m.<\/div>\n

„Poj\u010fte d\u00e1l, Bille,“ p\u0159\u00edjemn\u00fd hlas ho donutil odlo\u017eit \u010dasopis a vst\u00e1t. Teprve potom na mu\u017ee pohl\u00e9dl. Vypadal na pades\u00e1t, ale Bill si myslel, \u017ee mu mus\u00ed b\u00fdt v\u00edc. M\u011bl \u0161edivou ko\u0161ili, zapnutou a\u017e ke krku, a Bill m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed s\u00e1hnout si na krk, proto\u017ee p\u0159i pohledu na ni m\u011bl pocit, \u017ee ho dus\u00ed. Vstoupil do m\u00edstnosti a nechal za sebou zav\u0159\u00edt.<\/p>\n

Zat\u00edmco mu doktor kladl ot\u00e1zky, aby se s Billem l\u00e9pe sezn\u00e1mil, ten zkoumal jeho ordinaci. M\u011bla p\u016fsobit dom\u00e1cky a na Osberta jist\u011b tak p\u016fsobila, ale Billovi p\u0159i\u0161la ponur\u00e1 a sta\u0159eck\u00e1. Neli\u0161ila se p\u0159\u00edli\u0161 od \u010dek\u00e1rny. Dv\u011b pohodln\u00e1 k\u0159esla, koberec, oblo\u017een\u00ed. Jedin\u00fdm rozd\u00edlem byl v\u00fdb\u011br \u010detby, kter\u00fd tu byl v\u00edce ne\u017e \u0161irok\u00fd. Vysok\u00e9 knihovny narvan\u00e9 star\u00fdmi knihami s osahan\u00fdmi h\u0159bety. Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel, pro\u010d je tu m\u00e1. Jestli nem\u011bl \u010das vz\u00edt ho d\u0159\u00edv, asi nem\u00e1 moc \u010dasu si tu \u010d\u00edst. Osbert mu p\u0159ipadal jako anglick\u00fd gentleman. M\u011bl p\u0159\u00edjemn\u00fd \u00fasm\u011bv pod \u010dern\u00fdm kn\u00edrkem, stejn\u011b jako v upraven\u00fdch vlasech v n\u011bm byly st\u0159\u00edbrn\u00e9 nitky. P\u016fsobil vzd\u011blan\u011b a seriozn\u011b. Brzy si z\u00edskal Billovu d\u016fv\u011bru a chlapec se v jeho p\u0159\u00edtomnosti dok\u00e1zal v\u00edce uvolnit. Billa napadlo, jestli chod\u00ed hr\u00e1t o v\u00edkendu golf. Psal si informace o Billov\u011b rodin\u011b, \u0161kole i z\u00e1jmech do \u010dern\u00e9 tlust\u00e9 knihy s tvrd\u00fdmi deskami. Bill doufal, \u017ee nen\u00ed jen pro n\u011bj. N\u00e1padn\u011b mu p\u0159ipom\u00ednala tu Tomovu.<\/p>\n

„Tak,“ \u0159ekl a odlo\u017eil pero, kdy\u017e skon\u010dil s form\u00e1ln\u00edmi ot\u00e1zkami. „Chcete se m\u011b je\u0161t\u011b na n\u011bco zeptat?“ Bill se ho cht\u011bl zeptat na golf, ale spolkl to. „Ne,“ zavrt\u011bl hlavou, „nic m\u011b nenapad\u00e1.“<\/div>\n

„Dob\u0159e. S \u010d\u00edm ti mohu pomoct?“ s p\u0159echodem z form\u00e1ln\u00ed \u010d\u00e1sti se rozhodl z\u0159ejm\u011b sej\u00edt i z vyk\u00e1n\u00ed. To by Billovi tolik nevadilo, jako jeho v\u00fdraz. Vypadal, jako\u017ee o\u010dek\u00e1v\u00e1 hodinku odpo\u010dinku, kdy bude \u0159e\u0161it trivi\u00e1ln\u00ed probl\u00e9my nejist\u00e9ho kluka. P\u0159esn\u011b, jak se Bill ob\u00e1val.<\/div>\n
Chlapec zna\u010dn\u011b znejist\u011bl a muselo to na n\u011bm b\u00fdt vid\u011bt, proto\u017ee se Osbert usm\u00e1l a pokra\u010doval: „Co t\u011b tr\u00e1p\u00ed? \u0160kola, rodina, kamar\u00e1di, holka?“ zkou\u0161el obvykl\u00e1 t\u00e9mata.<\/div>\n
„Ne, nic takov\u00e9ho,“ odbyl ho skoro a\u017e nep\u0159\u00edjemn\u011b. „Nev\u00edm, jak bych za\u010dal, je to trochu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.“<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 za\u010d\u00edt, kde chce\u0161. Postupn\u011b se dostaneme na za\u010d\u00e1tek i na konec.“<\/p>\n

V m\u00edstnosti bylo ticho. Bill sklopil o\u010di na svoje ruce a formuloval prvn\u00ed v\u011btu. Bylo to jednodu\u0161\u0161\u00ed, ne\u017e se d\u00edvat na n\u011bj. Doktor na n\u011bj nesp\u011bchal. Sed\u011bl klidn\u011b a \u010dekal.<\/div>\n

„N\u011bkdy mluv\u00edm s\u00e1m se sebou.“ Proto\u017ee nep\u0159ich\u00e1zela \u017e\u00e1dn\u00e1 reakce, dodal: „Nahlas.“<\/div>\n
Byl si jist\u00fd, \u017ee ho doktor uklidn\u00ed, \u017ee to d\u011bl\u00e1 ka\u017ed\u00fd a t\u00edm sezen\u00ed prakticky skon\u010d\u00ed.<\/div>\n
O \u010dem t\u0159eba mluv\u00ed\u0161?“ Bill se na n\u011bj vd\u011b\u010dn\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„Je to trochu jinak. Nen\u00ed to, jako bych chodil po pokoji a t\u0159\u00eddil si my\u0161lenky. To jsem d\u011blal i p\u0159ed t\u00edm.“<\/div>\n
„P\u0159ed \u010d\u00edm?“<\/div>\n
„Ne\u017e za\u010dala tahle\u2026 \u0161\u00edlenost.“<\/div>\n
„Dok\u00e1\u017ee\u0161 se vr\u00e1tit p\u0159esn\u011b k tomu dni? Stalo se n\u011bco, co t\u011b zm\u011bnilo?“<\/p>\n

A Bill se vr\u00e1til. Ne p\u0159\u00edmo na den, kdy to za\u010dalo, to v\u011bd\u011bt nemohl. Ale na den, kdy si uv\u011bdomil, jak \u0161patn\u00e9 to je. Na sobotu 21. dubna. Mluvil o hodin\u00e1ch a dnech, kter\u00e9 ztratil. O den\u00edku, kter\u00fd na\u0161el ve sv\u00e9m pokoji, ani\u017e by ho psal. A nakonec o Tomovi. O klukovi, kter\u00fd se sna\u017eil ukr\u00e1st jeho \u017eivot.<\/p>\n

Hodina uplynula jako nic. \u0158ekl jen zlomek. Nic neupravoval, ale n\u011bco \u00famysln\u011b vynech\u00e1val. Necht\u011bl mu vypr\u00e1v\u011bt o cest\u011b mezi kovov\u00fdmi \u0161upl\u00edky, letu na gigantick\u00fdch pap\u00edrech, ani mod\u0159in\u00e1ch, kter\u00e9 mu z\u016fstaly, i kdy\u017e se probudil. Na\u0161t\u011bst\u00ed se nedostali tak daleko, aby musel p\u0159iznat, \u017ee s Tomem mluv\u00ed denn\u011b a r\u00e1d.<\/div>\n

Doktor Osbert pozorn\u011b celou dobu poslouchal, sem tam se ho na n\u011bco zeptal a d\u011blal si pozn\u00e1mky. Pohl\u00e9dl n\u011bkam za Billa a zastavil jeho vodop\u00e1d slov.<\/p>\n

„Mus\u00edme te\u010f skon\u010dit. R\u00e1d bych si p\u0159\u00ed\u0161t\u011b promluvil s tvoj\u00ed matkou.“<\/div>\n

„Moj\u00ed matkou?“ opakoval trochu dezorientovan\u011b. Tak\u017ee on si mysl\u00ed, \u017ee jsem si to cel\u00e9 vymyslel?<\/em> Ale Osbert na n\u011bj hled\u011bl velmi v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„Bille. Mus\u00edme zjistit, co jsi d\u011blal ty dny, kter\u00e9 si nepamatuje\u0161. Mohlo by j\u00edt o velmi z\u00e1va\u017en\u00fd probl\u00e9m. Nem\u016f\u017eu ti po jedn\u00e9 hodin\u011b \u0159\u00edct v\u00edc. Domluv\u00edme si term\u00edn, kter\u00fd bude vyhovovat tob\u011b i tv\u00e9 matce.“ S t\u00edm vstal a vyprovodil Billa ze dve\u0159\u00ed. Ne\u0159ekl mu \u017e\u00e1dn\u00fd term\u00edn, ani \u017ee by m\u011bl Bill zavolat. V \u010dek\u00e1rn\u011b u\u017e sed\u011bl dal\u0161\u00ed pacient. Na kl\u00edn\u011b mu le\u017eel otev\u0159en\u00fd \u010dasopis s \u010dl\u00e1nkem o v\u00fdzkumu haptiky. Pokynul odch\u00e1zej\u00edc\u00ed postav\u011b, ale Bill ho nevn\u00edmal.<\/p>\n

Vy\u0161el z budovy a proch\u00e1zel p\u0159ilehl\u00fdm parkem. Nevn\u00edmal, kam jde, nohy ho automaticky nesly pry\u010d. Po p\u00e1r minut\u00e1ch se zhroutil na lavi\u010dku. Bylo mu do pl\u00e1\u010de, ale nebre\u010del. Myslel si, \u017ee by se m\u011bl c\u00edtit l\u00e9pe, kdy\u017e se sv\u011b\u0159il. Neulevilo se mu, naopak mu bylo je\u0161t\u011b h\u016f\u0159. Nahlas \u0159ekl to, co dote\u010f mohla b\u00fdt jenom jeho p\u0159edstavivost. Nyn\u00ed je to realita. V\u00ed to u\u017e doktor Osbert a bere to v\u00e1\u017en\u011b. Co \u0159\u00edkal? Z\u00e1va\u017en\u00fd probl\u00e9m. Brzy se to dozv\u00ed taky m\u00e1ma. Asi se j\u00ed nebude moc l\u00edbit, \u017ee m\u00e1 za syna cvoka.<\/em><\/div>\n

Pevn\u011b doufal, \u017ee neud\u011blal nejv\u011bt\u0161\u00ed chybu v \u017eivot\u011b. Jestli se to nebude d\u00e1t spravit l\u00e9ky, daj\u00ed ho do \u00fastavu\u2026 B\u00e1t se m\u011bl u\u017e brzy o n\u011bco jin\u00e9ho.<\/p>\n

Simone po n\u00e1vratu dom\u016f nic moc ne\u0159ekl. Jenom, \u017ee s n\u00ed chce doktor mluvit. Byl nesm\u00edrn\u011b vy\u010derpan\u00fd, nedok\u00e1zal se je\u0161t\u011b sv\u011b\u0159ovat j\u00ed. Nebyl si v\u016fbec jist\u00fd, jestli kr\u00e1\u010del spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem, doufal jen, \u017ee mu odborn\u00edk pom\u016f\u017ee a on bude zas \u017e\u00edt jako kdysi.<\/div>\n

Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee si na Toma vlastn\u011b ani nevzpomn\u011bl. Byl zvykl\u00fd na noci str\u00e1ven\u00e9 s n\u00edm. Jako jindy, vyb\u011bhl z mal\u00e9 m\u00edstn\u016fstky, kam si ho Tom volal, a nam\u00ed\u0159il si to do jeho bytu. Na\u0161el ho na seda\u010dce. Tv\u00e1\u0159 m\u011bl sklon\u011bnou, sledoval neur\u010dit\u00fd bod na zemi.<\/div>\n
Bill pojal ur\u010dit\u00e9 podez\u0159en\u00ed, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku, ale to s Tomem vlastn\u011b nebylo nikdy. Rozhodl se to p\u0159ej\u00edt a rozveselit ho.<\/p>\n

„Ahoj. Dneska r\u00e1no se mi stala \u0161\u00edlen\u00e1 v\u011bc. Cht\u011bl jsem si j\u00edt vy\u010distit zuby, ale m\u00edsto\u2026“<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm. J\u00e1 v\u00edm,“ nenechal ho druh\u00fd domluvit. „V\u00edm to. V\u0161echno vid\u00edm, vzpom\u00edn\u00e1\u0161? Vid\u00edm, co d\u011bl\u00e1\u0161, co j\u00ed\u0161, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161, v\u0161echno!“ Byl dnes neobvykle jedovat\u00fd.<\/div>\n
„Pod\u00edvej, jestli jsi m\u011b sem zavolal proto, abys na m\u011b \u0159val\u2026“<\/div>\n
„Jak jsi mohl? Jen tak si sem p\u0159ijde\u0161, jako by se nic nestalo! Zradil jsi m\u011b.“<\/div>\n
„Zradil?“ Billovi nedoch\u00e1zelo jak. Byla tu n\u011bjak\u00e1 souvislost, kterou nevid\u011bl.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi to ud\u011blal? V\u011b\u0159il jsem ti. \u0158ekl jsi, \u017ee to naprav\u00ed\u0161.“ Tom si roz\u010d\u00edlen\u011b stoupl a ud\u011blal n\u011bkolik krok\u016f, „pro\u010d jsi mu o n\u00e1s \u0159ekl?“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 dneska toho doktora? V\u017edy\u0165 jo. Sna\u017e\u00edm se n\u00e1m pomoct, vyl\u00e9\u010d\u00ed to.“<\/div>\n
„Vyl\u00e9\u010d\u00ed co?“ Nastalo trapn\u00e9 ticho, ne\u017e se Tom odhodlal \u0159\u00edct to prvn\u00ed. „M\u011b?“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj provinile pod\u00edval. Nep\u0159ipravil se na takovou konfrontaci.<\/div>\n
„J\u00e1 nejsem nemoc. Nech\u00e1pe\u0161? On n\u00e1m nem\u016f\u017ee pomoct. J\u00e1 jsem lidsk\u00e1 bytost stejn\u011b jako ty.“<\/p>\n

St\u00e1li te\u010f naproti sob\u011b. Tom se na n\u011bj d\u00edval a hledal v n\u011bm alespo\u0148 n\u00e1znak soucitu. Bill jeho pohled nesnesl, d\u00edval se do strany, nerv\u00f3zn\u011b si kousaje spodn\u00ed ret.<\/div>\n

„Ne, nejsi,“ hlesl nakonec. „J\u00e1 jsem lidsk\u00e1 bytost. S du\u0161\u00ed a t\u011blem. Nev\u00edm, jak n\u00e1m m\u00e1m pomoct. N\u011bco ud\u011blat mus\u00edm.“<\/div>\n
Donutil se oplatit mu pohled. Tom zvedl jednu ruku a jemn\u011b se dotkl jeho tv\u00e1\u0159e. Tom mohl jasn\u011b v jeho o\u010d\u00edch \u010d\u00edst stejnou zoufalost, kter\u00e1 jako by se odr\u00e1\u017eela od t\u011bch jeho.<\/div>\n
„Nech m\u011b ud\u011blat alespo\u0148 tohle. Jen to zkusit. Chci b\u00fdt zase norm\u00e1ln\u00ed,“ spustil ruku zp\u00e1tky dol\u016f. „Ani ty tu nejsi takhle \u0161\u0165astn\u00fd,“ za\u0161eptal.<\/div>\n
Tom cht\u011bl vz\u00edt jeho dla\u0148 do sv\u00e9, ale druh\u00fd pod jeho dotykem ucukl.<\/div>\n
„Dneska u\u017e p\u016fjdu.“<\/p>\n

Sledoval ho, jak odch\u00e1z\u00ed. Neud\u011blal nic pro to, aby ho zastavil. Nep\u0159i\u0161el na nic, \u010d\u00edm by ho p\u0159esv\u011bd\u010dil. Tolik argument\u016f, kter\u00e9 si sedmn\u00e1ct let p\u0159ipravoval, stovky d\u016fvod\u016f a vysv\u011btlen\u00ed. Neznamenalo to nic, kdy\u017e se postavil tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 Billovi. Te\u010f u\u017e ne\u0161lo jenom o n\u011bj, najednou tu byly sv\u011bty dva. Dvoje sny, kter\u00e9 musely b\u00fdt uskute\u010dn\u011bny, dva kluci, kte\u0159\u00ed cht\u011bli dosp\u011bt, dva lid\u00e9, kte\u0159\u00ed cht\u011bli st\u00e1rnout, cestovat, pozn\u00e1vat. Tom zkoumal svoji ruku, na kter\u00e9 je\u0161t\u011b c\u00edtil Billovu poko\u017eku. Prosed\u011bl tak celou noc, v hlav\u011b pr\u00e1zdno a v srdci zmatek.<\/p>\n

autor: AjaSto<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: AjaSto \u010cek\u00e1rna doktora Osberta vypadala zhruba tak, jak Bill o\u010dek\u00e1val. Nevelk\u00e1 m\u00edstnost oblo\u017een\u00e1 kvalitn\u00edm d\u0159evem byla p\u0159\u00edjemn\u00e1 a ni\u010d\u00edm nep\u0159ipom\u00ednala l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 prost\u0159ed\u00ed. Dva \u010daloun\u011bn\u00e9 gau\u010de naproti sob\u011b byly zbyte\u010dnost\u00ed, proto\u017ee v t\u00e9to m\u00edstnosti se nikdy tolik lid\u00ed nepotkalo. Bill sed\u011bl na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[548],"tags":[],"class_list":["post-5118","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-neco-ve-mne"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5118","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5118"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5118\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5118"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5118"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5118"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}