{"id":5127,"date":"2013-04-13T18:00:00","date_gmt":"2013-04-13T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5112"},"modified":"2013-04-13T18:00:00","modified_gmt":"2013-04-13T17:00:00","slug":"neco-ve-mne-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/04\/13\/neco-ve-mne-7\/","title":{"rendered":"N\u011bco ve mn\u011b 7."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: AjaSto<\/strong><\/p>\n

Otev\u0159el o\u010di doko\u0159\u00e1n a usm\u00e1l se. Tak\u017ee to byl jen sen. Jen hloup\u00fd, \u017eiv\u00fd sen. Kde jindy byste mohli l\u00e9tat na pap\u00edrov\u00e9 slo\u017ece a vyh\u00fdbat se gigantick\u00fdm \u0161upl\u00edk\u016fm?<\/em> Pod\u00edval se z okna, kde na n\u011bj koukal m\u011bs\u00edc. Nikdy ho nevid\u011bl rad\u011bji. Cht\u011bl vst\u00e1t a vykouknout z okna, ale zarazila ho bolest na hrudi. Asi jsem jen spadl z postele.<\/em> Ruka se mu t\u0159\u00e1sla, kdy\u017e se natahoval po vyp\u00edna\u010di lampi\u010dky na no\u010dn\u00edm stolku. Sv\u011btlo ho oslepilo, ale mod\u0159ina na l\u00fdtku byla vid\u011bt jasn\u011b.<\/div>\n

„Ne, ne,“ \u0161eptal. Jestli\u017ee to cel\u00e9 byla pravda\u2026 pak to znamenalo, \u017ee m\u00e1 v hlav\u011b mal\u00e9ho Toma? To mu p\u0159i\u0161lo legra\u010dn\u00ed. Stalo se u\u017e toho p\u0159\u00edli\u0161 mnoho, aby mohl p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se nic nestalo. Nejd\u0159\u00edv ten den\u00edk, pak ty r\u00e1ny. N\u011bjak\u00fdm z\u00e1hadn\u00fdm zp\u016fsobem tohle v\u0161echno bylo d\u011bsiv\u011b skute\u010dn\u00e9. Nyn\u00ed z\u00e1le\u017e\u00ed jenom na tom, co s t\u00edm ud\u011bl\u00e1. Jestli se s t\u00edm d\u00e1 n\u011bco d\u011blat.<\/p>\n

Na druh\u00fd den se probudil sv\u011b\u017e\u00ed. Hodiny ukazovaly u\u017e \u010dty\u0159i. Chv\u00edli se je\u0161t\u011b povaloval, a nakonec ho z postele vyhnal hlad. Na stole le\u017eel b\u00edl\u00fd l\u00edstek se zn\u00e1m\u00fdm p\u00edsmem.<\/p>\n

<\/div>\n

Bille, nemohla jsem t\u011b probudit, jela jsem k babi\u010dce, vr\u00e1t\u00edm se ve\u010der. J\u00eddlo m\u00e1\u0161 v troub\u011b. Ukli\u010f, pros\u00edm, n\u00e1dob\u00ed, M\u00e1ma<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\n
Miloval svou matku jako nikdy. Byl by ji r\u00e1d vid\u011bl, ale byl r\u00e1d i za trochu klidu. Hladov\u011b se vrhl na plnou zap\u00e9kac\u00ed m\u00edsu, a skoro celou ji vyjedl. Ve van\u011b p\u0159ekontroloval sv\u00e1 zran\u011bn\u00ed. Pro \u017e\u00e1dn\u00e9 z nich nemohl nic ud\u011blat. Nem\u011bl \u017e\u00e1dnou otev\u0159enou r\u00e1nu, na\u0161t\u011bst\u00ed jen spoustu mod\u0159in a nara\u017eenou ruku. Bylo u\u017e osm, kdy\u017e se spokojen\u011b vykol\u00e9bal ze zapa\u0159en\u00e9 koupelny. Jsem doma<\/em>, opakoval si po\u0159\u00e1d s \u00fasm\u011bvem. M\u00e1ma u\u017e byla doma a d\u00edvala se na televizi. Stoupl si za gau\u010d a s ru\u010dn\u00edkem ve vlasech ji pozdravil.<\/div>\n
„Ahoj.“<\/div>\n
„Bille, r\u00e1no jsem t\u011b nemohla dostat z postele.“ Zn\u011blo to sp\u00ed\u0161 jako legrace ne\u017e v\u00fdtka.<\/div>\n
„Asi jsem nemocn\u00fd,“ prot\u00e1hl obli\u010dej.<\/div>\n
„Snad nic v\u00e1\u017en\u00e9ho. Dneska je ten film.“<\/p>\n

Bezelstn\u011b se zeptal jak\u00fd, ne\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee to nebyl on, s k\u00fdm se na n\u011bj m\u00e1ma cht\u011bla pod\u00edvat. „Nem\u00e1m na \u017e\u00e1dn\u00fd film n\u00e1ladu.“<\/div>\n

„V\u010dera jsi ho se mnou cht\u011bl vid\u011bt. \u017denu se kv\u016fli tomu od babi\u010dky.“<\/div>\n
„Jsem unaven\u00fd. Nem\u016f\u017eem d\u011blat n\u011bco jin\u00e9ho?“ Sd\u00edlet s n\u00ed z\u00e1jmy, kter\u00e9 si vytvo\u0159ila s Tomem, mu bylo proti srsti. Jeho t\u00f3n musel b\u00fdt asi p\u0159\u00edk\u0159ej\u0161\u00ed ne\u017e cht\u011bl, proto\u017ee se na n\u011bj Simon zd\u011b\u0161en\u011b oto\u010dila.<\/div>\n
„Dob\u0159e, co bys cht\u011bl d\u011blat?“ p\u00e1trav\u011b se na n\u011b p\u0159itom d\u00edvala. V\u016fbec mu nerozum\u011bla.<\/p>\n

Bill se ve skute\u010dnosti nec\u00edtil na nic jin\u00e9ho ne\u017e na film, ale nemohl to te\u010f p\u0159iznat. Rychle n\u011bco vym\u00fd\u0161lel. To, co vyhrkl, zn\u011blo jako \u0161patn\u00fd n\u00e1pad i jemu.<\/div>\n

„Scrabble?“<\/p>\n

Nebyl to zas tak mizern\u00fd ve\u010der, p\u0159esto\u017ee oba byli unaven\u00ed a Simon si syna st\u00e1le zvl\u00e1\u0161tn\u011b m\u011b\u0159ila. Na n\u011bkter\u00e9 jej\u00ed ot\u00e1zky v\u016fbec nereagoval a \u010dasto jakoby nev\u011bd\u011bl, o \u010dem s n\u00edm mluv\u00ed. Snad na n\u011bj opravdu jen n\u011bco leze. V\u010dera vypadal dob\u0159e, asi to zase rychle p\u0159ejde. Bill byl posledn\u00ed dobou divn\u00fd. Nic u\u017e mi ne\u0159\u00edk\u00e1. Ur\u010dit\u011b m\u00e1 n\u011bjak\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed. Mo\u017en\u00e1 je moudr\u00e9, nechat ho se s t\u00edm poprat.<\/em> Odm\u00edtla se t\u00edm hloub\u011bji zab\u00fdvat. Na internetu si na\u0161la p\u00e1r \u010dl\u00e1nk\u016f o v\u00fdpadku pam\u011bti. Jen tak pro jistotu.<\/p>\n

Bill le\u017eel zase v posteli. Pl\u00e1noval tak je\u0161t\u011b p\u00e1r dn\u00ed z\u016fstat. Myslel na Toma. Situace po\u0159\u00e1d nebyla vy\u0159e\u0161en\u00e1 a c\u00edtil nal\u00e9havou pot\u0159ebu to jednou prov\u017edy ukon\u010dit. Na druhou stranu se b\u00e1l. Zahr\u00e1val si s n\u011b\u010d\u00edm, \u010demu nerozum\u011bl. P\u0159esto\u017ee on byl zp\u011bt doma, Tom byl po\u0159\u00e1d bez sv\u00e9ho t\u011bla a mo\u017enosti \u017e\u00edt. P\u0159istihl se, \u017ee je mu ho l\u00edto. Kradl mi p\u0159ece t\u011blo. Vyu\u017e\u00edval m\u011b, zav\u0159el m\u011b do sv\u00e9ho zvr\u00e1cen\u00e9ho sv\u011bta a m\u00e1lem m\u011b zabil. Jestlipak ho je\u0161t\u011b uvid\u00edm?<\/p>\n

<\/em> Bill se neum\u011bl dostat za n\u00edm a nev\u011bd\u011bl, jestli si Tom zavol\u00e1 jeho. Nejv\u011bt\u0161\u00ed strach te\u010f m\u011bl, \u017ee se znovu probud\u00ed na \u0161\u00edlen\u00e9m m\u00edst\u011b, uvnit\u0159 sv\u00e9 hlavy a Tom si bude b\u011bhat po sv\u011bt\u011b. Te\u010f kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee se sna\u017e\u00ed z\u00edskat jeho t\u011blo, mohl b\u00fdt l\u00e9pe obrn\u011bn a podv\u011bdom\u00ed ho v\u00edce chr\u00e1nilo. Alespo\u0148 v to doufal. Vsouval sv\u00e9 v\u011bdom\u00e9 my\u0161lenky do podv\u011bdom\u00ed, aby mohl v klidu sp\u00e1t a p\u0159emohl strach.<\/p>\n

Ne, \u017ee by to pomohlo.<\/p>\n

V\u0161echny r\u00e1ny se sta\u010dily t\u00e9m\u011b\u0159 zahojit, ne\u017e si ho zavolal. Nejhor\u0161\u00ed bylo \u017eebro, kter\u00e9 bylo asi zlomen\u00e9. Odm\u00edtl s t\u00edm j\u00edt k doktorovi, n\u011bkter\u00e9 nehody se t\u011b\u017eko vysv\u011btluj\u00ed. Tr\u00e1vil dny v posteli nebo dole u televize, p\u0159edst\u00edraj\u00edc ch\u0159ipku. Simon ho starostliv\u011b obskakovala. Jej\u00ed obavy se za\u010daly rozpl\u00fdvat. Pl\u00e1novali spolu dovolenou v Tunisku a jednou ho donutila nakupovat oble\u010den\u00ed. Byl \u0161\u0165astn\u00fd, v\u0161echno bylo docela v po\u0159\u00e1dku. Neb\u00fdt toho kluka. Musel na n\u011bj myslet, i kdy\u017e nerad. Sed\u00ed znovu s\u00e1m v kin\u011b a kouk\u00e1 se na \u017eivot, kter\u00fd by mohl m\u00edt? Vym\u00fd\u0161l\u00ed zp\u016fsob, jak z\u00edskat t\u011blo jenom pro sebe? St\u00e1le se musel obr\u0148ovat proti \u0161patn\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m a posilovat svoji v\u016fli. Postupem \u010dasu se Tom zd\u00e1l jenom zl\u00fdm vybledl\u00fdm snem.<\/p>\n

Mezit\u00edm ho stihl nav\u0161t\u00edvit Rodger. Bill by ho b\u00fdval objal, kdyby to Rodgerovi nep\u0159i\u0161lo u\u017e tak podez\u0159el\u00e9.<\/div>\n

„Ch\u0159ipka, co? Zd\u00e1lo se mi, \u017ee posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed nejsi ve sv\u00fd k\u016f\u017ei.“<\/div>\n
„Jo\u2026 nebylo mi moc dob\u0159e,“ donutil se na n\u011bj usm\u00e1t, ale uvnit\u0159 m\u00e1lem omdlel. Rodger ho znal jako nikdo, krom\u011b Simone. Ale jeho m\u00e1mu \u0161lo na rozd\u00edl od n\u011bj n\u011bjak odb\u00fdt. Jestli za\u010dne n\u011bco tu\u0161it, Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee mu to bude muset \u0159\u00edct, neum\u011bl mu odporovat. Ale uv\u011b\u0159il by mu to? Ozna\u010dil by ho za cvoka a rychle vycouval. Najednou bylo Billovi hrozn\u011b smutno. Nikdo mu to neuv\u011b\u0159\u00ed. V tomhle je s\u00e1m.<\/div>\n
„Co ve \u0161kole?“ zeptal se, aby zm\u011bnil t\u00e9ma.<\/div>\n
Rodger ho nezklamal. Sm\u00e1l se a vypr\u00e1v\u011bl o Jeffovi, kter\u00fd Susan nalepil \u017ev\u00fdka\u010dku do vlas\u016f, a spekulovali, jestli to opravdu bylo jen omylem.<\/p>\n

Do postele chodil st\u00e1le s men\u0161\u00edm a men\u0161\u00edm strachem. A to bylo n\u011bco, \u010deho mohl Tom dob\u0159e vyu\u017e\u00edt. Bylo to rychl\u00e9. V jednu chv\u00edli tvrd\u011b spal a ve druh\u00e9 m\u017eoural na Toma. Byl r\u00e1d, \u017ee si vzal py\u017eamo a nespal jen v boxerk\u00e1ch. P\u0159\u00ed\u0161t\u011b si vezme t\u0159eba oblek. Vytrhnut\u00ed ze sn\u016f ho na\u0161tvalo. Ale nebyl tak p\u0159ekvapen\u00fd, jak si myslel. Na to, jak po r\u00e1nu b\u00fdv\u00e1 neschopn\u00fd vytvo\u0159it v\u011btu, byl neoby\u010dejn\u011b \u010dil\u00fd a bystr\u00fd.<\/p>\n

„Tome,“ pozdravil chladn\u011b.<\/div>\n

„Bille.“<\/p>\n

Oba vy\u010dk\u00e1vali. Bill nehodlal za\u010d\u00ednat. Nebyl to on, kdo si cht\u011bl popov\u00eddat. Tom m\u011bl n\u011bco na srdci, proto\u017ee jinak by se rovnou vt\u011blil a nevolal Billa k sob\u011b. C\u00edtil se v t\u00e9to situaci nad\u0159azen\u00fd, pohrdav\u011b se na n\u011bj d\u00edval se zalo\u017een\u00fdma rukama.<\/div>\n

Tom byl rozhodnut vyjedn\u00e1vat, ale Billova arogance ho rozohnila.<\/p>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e toho bylo dost,“ byl klidn\u00fd, ale rozhodn\u00fd. „Mus\u00ed\u0161 pochopit, \u017ee u\u017e nejde jen o tebe. M\u00e1m na t\u011blo n\u00e1rok stejn\u011b jako ty. Bu\u010f se rozumn\u011b domluv\u00edme jako dva dosp\u011bl\u00ed lid\u00e9, nebo budu nucen vz\u00edt si ho n\u00e1sil\u00edm jen pro sebe.“<\/div>\n

Tomova \u0159e\u010d se t\u00e9m\u011b\u0159 minula \u00fa\u010dinkem. Ne\u0159ekl vlastn\u011b nic nov\u00e9ho.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee m\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 zab\u00edt.“<\/div>\n
„M\u016f\u017eu t\u011b tu uv\u011bznit.“ To nebyla tak \u00fapln\u011b pravda. Alespo\u0148 si to Tom nemyslel. Na druhou stranu, tady byl jeho sv\u011bt a platila jeho pravidla. Spol\u00e9hal na to, \u017ee Bill mu uv\u011b\u0159\u00ed. Podle toho, jak mu pohasly o\u010di, to zabralo. „Z\u016fstane\u0161 tu nav\u011bky jako j\u00e1, bude\u0161 tu hn\u00edt. Nebo – ud\u011bl\u00e1me obchod.“<\/p>\n

„Nikdy! Nem\u00e1\u0161 pr\u00e1vo vz\u00edt mi \u017eivot. Je to moje rodina, moji p\u0159\u00e1tel\u00e9! Mn\u011b je jedno, jak dlouho si tu sed\u00ed\u0161, j\u00e1 ten \u017eivot pro\u017eil a nenech\u00e1m si ho sebrat. J\u00e1 bych se m\u011bl zbavit tebe<\/em>!“<\/div>\n

„Sedmn\u00e1ct let!“ p\u0159eru\u0161il ho. Bill za\u010d\u00ednal b\u00fdt na tohle spojen\u00ed alergick\u00fd, jako by \u0161estn\u00e1ct nebo osmn\u00e1ct pro n\u011bj d\u011blalo rozd\u00edl. „Sedmn\u00e1ct let tu sed\u00edm a sleduju, co d\u011bl\u00e1\u0161, p\u0159edstavuju si, \u017ee jsem to j\u00e1. P\u0159\u00e1l bych si pro\u017e\u00edt jedinou v\u011bc z tv\u00e9ho \u017eivota. Chci ochutnat j\u00eddlo, nechat se laskat sluncem, ukonej\u0161it svoj\u00ed m\u00e1mou, poc\u00edtit prav\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, zamilovat se. M\u016f\u017eu tu jen d\u0159ep\u011bt a sledovat stupidn\u00ed film.“ Chlapec se zhroutil na zem a za\u010dal vzlykat. Frustrovan\u011b pra\u0161til p\u011bst\u00ed do podlahy. Druh\u00fd bezradn\u011b st\u00e1l. P\u0159edchoz\u00ed l\u00edtost se mu vr\u00e1tila. Vzpomn\u011bl si na posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed, kdy si v\u00e1\u017eil v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 m\u00e1. Byl p\u0159\u00edli\u0161 hrd\u00fd, aby to d\u00e1val najevo, a ut\u011b\u0161oval ho. Pocit, kter\u00fd v n\u011bm za\u010dal hlodat, se mu v\u016fbec nel\u00edbil. Byla to provinilost. Neum\u011bl si p\u0159edstavit \u017eivot v absolutn\u00edm osamocen\u00ed, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdyby vid\u011bl, o co v\u0161echno p\u0159ich\u00e1z\u00ed.<\/p>\n

Jedin\u00e9, co ho napadlo \u0159\u00edct, bylo: „Mrz\u00ed m\u011b to.“ Chab\u00e9 v jejich situaci.<\/div>\n

Tom se zastyd\u011bl a za\u010dal se sb\u00edrat. Pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed, kde na\u0161el up\u0159\u00edmnou starost. Smutn\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Vlastn\u011b za to nem\u016f\u017ee\u0161,“ \u0159ekl, jako by si to uv\u011bdomil teprve te\u010f. „Mo\u017en\u00e1 ode m\u011b nebylo \u00fapln\u011b spr\u00e1vn\u00e9 vym\u011bnit si s tebou \u017eivot n\u00e1sil\u00edm.“<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1?!,<\/em> m\u011bl chu\u0165 vyk\u0159iknout Bill, ale spolkl to. Na jeho m\u00edst\u011b by ud\u011blal tot\u00e9\u017e. P\u0159ed n\u011bkolika dny mu hrozilo, \u017ee z\u016fstane rozpl\u00e1cl\u00fd na dn\u011b propasti, p\u0159esto ud\u011blal v\u0161echno pro to, aby p\u0159e\u017eil. Byl odhodlan\u00fd Toma zab\u00edt, proto\u017ee kv\u016fli n\u011bmu m\u00e1lem s\u00e1m um\u0159el. Touha po \u017eivot\u011b je sobeck\u00e1 a nejsiln\u011bj\u0161\u00ed ze v\u0161eho, co dosud poznal.<\/div>\n
„Vy\u0159e\u0161\u00edme to. Pom\u016f\u017eu ti.“<\/p>\n

Sed\u011bli v Tomov\u011b byt\u011b. V pracovn\u011b se ukr\u00fdvaly dal\u0161\u00ed dve\u0159e za hromadou popsan\u00fdch knih, nikdo jimi dlouho nepro\u0161el. Billa nikdy nenapadlo, \u017ee by mohl m\u00edt vlastn\u00ed pokoj. Nato\u017e cel\u00fd byt. Byl modern\u011b za\u0159\u00edzen, \u010dist\u011b bez zbyte\u010dnost\u00ed a cingrl\u00e1tek. Kdy\u017e vstoupili, Bill se zarazil a obdivn\u011b hled\u011bl na b\u00edlou ko\u017eenou seda\u010dku.<\/div>\n

„Ta je, co? Vid\u011bl jsem ji v jednom katalogu.“ Bill ji samoz\u0159ejm\u011b taky vid\u011bl. Co v\u00edc, on si ji pamatoval<\/em>. Byla to seda\u010dka, kterou rozhodn\u011b cht\u011bl m\u00edt ve sv\u00e9m byt\u011b.<\/div>\n
„V\u0161echno, co tu vid\u00ed\u0161, m\u00e1m vlastn\u011b z katalog\u016f, film\u016f nebo ciz\u00edch byt\u016f. Nic nov\u00e9ho pro tebe.“ Tom se sna\u017eil o lehkou konverzaci, ale v jeho hlase byla skleslost a osten bolesti.<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se mi, jak jsi to dal dohromady.“<\/div>\n
„Sedneme si.“<\/p>\n

Bill se ob\u00e1val dal\u0161\u00edho dlouh\u00e9ho ticha, a proto se chopil situace, jak nejl\u00e9pe um\u011bl.<\/div>\n

„Ch\u00e1pe\u0161, \u017ee p\u016fj\u010dovat n\u011bkomu t\u011blo prost\u011b nejde.“<\/div>\n
Tom tuhle informaci odm\u00edtal str\u00e1vit. „Asi ano.“<\/div>\n
„Pod\u00edvej, o spoustu v\u011bc\u00ed bych p\u0159i\u0161el. M\u00fdm p\u0159\u00e1tel\u016fm u\u017e te\u010f p\u0159ijdu divn\u00fd a moje m\u00e1ma si o m\u011b d\u011bl\u00e1 v\u00e1\u017en\u00e9 starosti.“<\/div>\n
„A co v noci?“<\/div>\n
Billovi vyrazil dech. St\u00e1le se sna\u017eil mluvit nenucen\u011b, ale m\u011bl pocit, \u017ee sed\u00ed naproti mal\u00e9mu d\u00edt\u011bti. „J\u00e1 pot\u0159ebuju\u2026 T\u011blo pot\u0159ebuje sp\u00e1t.“<\/div>\n
„Chce\u0161 mi te\u010f \u0159\u00edct, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed nen\u00ed?“<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b je, jen nev\u00edm jak\u00e9.“ Na mysl mu p\u0159i\u0161la zcela revolu\u010dn\u00ed my\u0161lenka: Snad by se to dalo l\u00e9\u010dit.<\/em><\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee mi pom\u016f\u017ee\u0161.“<\/div>\n
„Chci ti pomoct. Pot\u0159ebuju si to promyslet.“<\/div>\n
„Ne. Vyka\u0161le\u0161 se na m\u011b.“<\/p>\n

Jak bych r\u00e1d. Ale ty m\u011b bude\u0161 otravovat po\u0159\u00e1d.<\/em> Musel d\u00e1t Tomovi n\u011bjakou jistotu. N\u011bco, po \u010dem se uklidn\u00ed a bude spokojen\u00fd.<\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1 se najde p\u00e1r p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed, sem tam, kdy m\u011b nebude nikdo postr\u00e1dat.“ Najednou mu to p\u0159i\u0161lo tak absurdn\u00ed. Hodl\u00e1 dovolit n\u011bjak\u00e9mu mini\u010dlov\u00ed\u010dkovi v n\u011bm, aby na dobu ur\u010ditou ovl\u00e1dal jeho t\u011blo? Nav\u00edc tu s n\u00edm sed\u00ed na gau\u010di a snad by si cht\u011bli je\u0161t\u011b hezky popov\u00eddat. Mo\u017en\u00e1 by si rovnou mohli ud\u011blat rozvrh. Vyprskl sm\u00edchy. Tom si to vzal jako ur\u00e1\u017eku.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ st\u00e1le se sna\u017eil b\u00fdt mil\u00fd. \u010c\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc ho ale pova\u017eoval jen za no\u010dn\u00ed v\u00fdtvor sv\u00e9 fantazie. Co jin\u00e9ho by to mohlo b\u00fdt, tohle nen\u00ed mo\u017en\u00e9.<\/p>\n

„M\u011bl bych te\u010f j\u00edt. Vysp\u00edm se a zkus\u00edm vymyslet n\u011bco, co by uspokojilo n\u00e1s oba,“ zvedal se u\u017e z gau\u010de.<\/div>\n

„Je\u0161t\u011b necho\u010f. Pov\u00eddej si se mnou alespo\u0148. Nikdy jsem si s nik\u00fdm nepov\u00eddal,“ p\u0159iznal nesm\u011ble. Vlastn\u011b byl docela roztomil\u00fd. Bude muset sv\u00e9mu mozku slo\u017eit poklonu. Byl to p\u0159\u00edjemn\u00fd sen, tak pro\u010d odch\u00e1zet. Pov\u00eddali si celou noc. Nev\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1st mluven\u00ed p\u0159ipadla Billovi. Tom se hodn\u011b ptal. Spoustu v\u011bc\u00ed vid\u011bl, ale nev\u011bd\u011bl nic o Billov\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. Prob\u00edrali spolu jeho vzpom\u00ednky a Bill popisoval, co c\u00edtil, p\u0159id\u00e1val souvislosti a dal\u0161\u00ed hory my\u0161lenek. Druh\u00fd z chlapc\u016f visel na jeho rtech, p\u0159iv\u00edral o\u010di a m\u00edsty si p\u0159edstavoval, \u017ee jsou to jeho z\u00e1\u017eitky, co by asi c\u00edtil on, jak by se na n\u011b s odstupem \u010dasu d\u00edval. Bill se s n\u00edm m\u011bl dob\u0159e. Dok\u00e1zal se uvolnit a rozpov\u00eddat se, proto\u017ee u\u017e ho tolik znal, mohl mu otev\u0159\u00edt i tajn\u00e1 z\u00e1kout\u00ed mysli.<\/p>\n

autor: AjaSto<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: AjaSto Otev\u0159el o\u010di doko\u0159\u00e1n a usm\u00e1l se. Tak\u017ee to byl jen sen. Jen hloup\u00fd, \u017eiv\u00fd sen. Kde jindy byste mohli l\u00e9tat na pap\u00edrov\u00e9 slo\u017ece a vyh\u00fdbat se gigantick\u00fdm \u0161upl\u00edk\u016fm? Pod\u00edval se z okna, kde na n\u011bj koukal m\u011bs\u00edc. Nikdy ho nevid\u011bl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[548],"tags":[],"class_list":["post-5127","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-neco-ve-mne"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5127","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5127"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5127\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5127"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5127"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5127"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}