{"id":5154,"date":"2013-04-04T17:00:00","date_gmt":"2013-04-04T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5139"},"modified":"2013-04-04T17:00:00","modified_gmt":"2013-04-04T16:00:00","slug":"the-secret-of-collegian-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/04\/04\/the-secret-of-collegian-6\/","title":{"rendered":"The Secret of Collegian 6."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Disturbed Angel & Clarrkys<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/p>\n

Cel\u00e9 cvi\u010den\u00ed prob\u00edhalo celkem v klidu. Tom si m\u011b v\u00edce m\u00e9n\u011b nev\u0161\u00edmal a ani j\u00e1 na n\u011bj nem\u011bl n\u00e1ladu. Jeliko\u017e jsem p\u0159i\u0161el v noci, tak jsem toho ani moc nenaspal a j\u00e1 ani m\u016fj mozek nemaj\u00ed n\u00e1ladu \u0159e\u0161it, co nebo pro\u010d se v\u010dera stalo, co se stalo. Jsem prost\u011b unaven\u00fd a mrzut\u00fd. Jakmile cvi\u010den\u00ed skon\u010d\u00ed, chci se dostat co nejrychleji ven, ale zamraz\u00ed m\u011b, jakmile si m\u011b Tom zavol\u00e1. Na k\u00e1mo\u0161e proto\u010d\u00edm panenky a \u010dek\u00e1m.<\/p>\n

Celou tu dobu, co Tom mluv\u00ed, se mu up\u0159en\u011b kouk\u00e1m do o\u010d\u00ed. Asi to mysl\u00ed up\u0159\u00edmn\u011b, ale v\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm, co si o tom cel\u00e9m m\u00e1m myslet. \u017de by jako cht\u011bl n\u011bco dal\u0161\u00edho nebo dokonce n\u011bco v\u00edc ne\u017e jen sex? Mohl by to v\u016fbec myslet v\u00e1\u017en\u011b? V\u017edy\u0165 jsem jeho student a asi to nen\u00ed zrovna spr\u00e1vn\u00e9. Jsem rok na vysok\u00e9, ale i kdybych tu byl 5 let, nikdy jsem nic takov\u00e9ho neza\u017eil. Copak na to nen\u00ed n\u011bjak\u00e1 p\u0159\u00edru\u010dka nebo tak n\u011bco??<\/div>\n

Jakmile Tom domluv\u00ed, tak chvilku ml\u010d\u00edm a jen se mu kouk\u00e1m do o\u010d\u00ed, pak ti\u0161e promluv\u00edm. „Tak fajn,“ \u0159eknu, odstr\u010d\u00edm ho kousek od sebe a d\u00e1m mu prost\u011b facku. Bez dal\u0161\u00edch slov si vezmu svou ta\u0161ku a odejdu.<\/p>\n

Kdy\u017e jdu po chodb\u011b, mus\u00edm se pousm\u00e1t. Nebylo to asi hezk\u00e9, ale v tu chv\u00edli jsem to prost\u011b ud\u011blal. Cel\u00fd den jsme se s Tomem nevid\u011bli a \u010d\u00edm d\u00e1l to bylo od rann\u00edho cvi\u010den\u00ed, t\u00edm v\u00edc mi za\u010dali v hlav\u011b hlodat \u010derv\u00edci. Mo\u017en\u00e1 jsem to d\u011blat nem\u011bl, za\u010d\u00edn\u00e1 m\u011b to dokonce mrzet. Na druhou stranu jsem r\u00e1d, \u017ee jsem to ud\u011blal. Aspo\u0148 zjistil, \u017ee nebudu v\u017edycky sk\u00e1kat, jak on p\u00edsk\u00e1. I kdy\u017e bych se m\u011bl velice za\u010d\u00edt u\u010dit na ten test z Anatomie II., proto\u017ee je docela mo\u017en\u00e9, \u017ee na m\u011b od te\u010f bude pan Tr\u00fcmper zasednut\u00fd.<\/div>\n

\n
Te\u010f je odpoledne a j\u00e1 stoj\u00edm p\u0159ed Tomovou kancel\u00e1\u0159\u00ed. Jsem si jist\u00fd, \u017ee tam je, proto\u017ee m\u00e1 zrovna konzulta\u010dn\u00ed hodiny. P\u0159ed chv\u00edl\u00ed odtud vy\u0161la jedna holka, nezn\u00e1m ji, ale v\u00edm, \u017ee je z vy\u0161\u0161\u00edho ro\u010dn\u00edku. Rozhodl jsem se, \u017ee ud\u011bl\u00e1m n\u011bco, co bych asi nem\u011bl, ale v tuhle chv\u00edli to c\u00edt\u00edm zase takhle. Zaklepu a vejdu.
„Ano, dobr\u00fd den, co pot\u0159ebuje?“ \u0159ekne Tom a p\u0159itom se d\u00edv\u00e1 do pap\u00edr\u016f a ani si m\u011b nev\u0161imne.
„V\u00edte, pane profesore, j\u00e1 jsem se tedy p\u0159i\u0161el domluvit, kdy bychom se mohli sej\u00edt za norm\u00e1ln\u00ed situace. Jenom my dva.“
Tom okam\u017eit\u011b zvedne hlavu a j\u00e1 se na n\u011bj pousm\u011bju.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Bo\u017ee\u2026 Dobr\u00fdch p\u00e1r minut po tom, co jsem schytal p\u011bkn\u011b bolestivou facku, jsem po\u0159\u00e1d st\u00e1l na m\u00edst\u011b a nedok\u00e1zal se z toho vzpamatovat. Pak jsem prost\u011b beze slov s up\u0159en\u00fdm pohledem nikam vzal svoje v\u011bci a ode\u0161el. B\u011bhem t\u00e9 chv\u00edle se m\u016fj mozek n\u011bjak sna\u017eil zpracovat to, co se stalo. A\u017e kdy\u017e jsem zav\u0159el dve\u0159e od kancel\u00e1\u0159e a posadil se zni\u010den\u011b na \u017eidli, teprve se mi v hlav\u011b spustil proud my\u0161lenek.<\/p>\n

Co to sakra bylo? Mluvil jsem v\u00e1\u017en\u011b, sna\u017eil jsem se vymyslet nejlep\u0161\u00ed omluvu, jakou jsem mohl\u2026 a zp\u00e1tky se mi vr\u00e1tila jen facka. Nejd\u0159\u00edv m\u011b p\u0159epad\u00e1 pocit \u00fazkosti, zkazil jsem to v\u0161echno tak, \u017ee to u\u017e nep\u016fjde vr\u00e1tit zp\u00e1tky. Ale i tak si mysl\u00edm, \u017ee jsem si to nezaslou\u017eil; nev\u00edm sice, co p\u0159esn\u011b se stalo, ale kdyby to v\u0161echno necht\u011bl, prost\u011b by to neud\u011blal. Te\u010f to m\u00e1 b\u00fdt jen moje vina? Co jsem komu ud\u011blal, \u017ee se zrovna j\u00e1 mus\u00edm pobl\u00e1znit do n\u011bjak\u00e9ho \u0161\u00edlen\u00e9ho studenta? Jo, jasn\u011b, \u0159ekl jsem, \u017ee mi m\u011bl d\u00e1t facku, ale myslel jsem to sp\u00ed\u0161 ze srandy, a doufal jsem, \u017ee to taky tak pochop\u00ed. Rozhodn\u011b m\u011b nenapadlo, \u017ee mi jednu ubal\u00ed… a u\u017e v\u016fbec ne zrovna te\u010f. P\u0159ipadalo mi, jako bych se k n\u011bmu p\u0159i\u0161el plazit na kolenou, aby mi dal opravdu v\u00e1\u017enou \u0161anci, a dostanu za to jen tohle. Promnu si tv\u00e1\u0159 a smutn\u011b se zad\u00edv\u00e1m na n\u011bjakou slo\u017eku s pap\u00edry, co m\u00e1m na stole. Pro\u010d m\u00e1m b\u00fdt vlastn\u011b zklaman\u00fd? To rad\u0161i budu s\u00e1m, ne\u017e s n\u011bk\u00fdm jako je on, kdy\u017e se tak chov\u00e1…<\/p>\n

Bohu\u017eel se ned\u00e1 nic d\u011blat, aspo\u0148 mi t\u00edm dal jasn\u00e9 znamen\u00ed, \u017ee u\u017e si k n\u011bmu nem\u00e1m nic dovolovat. \u017d\u00e1dn\u00e9 n\u00e1vrhy, \u017e\u00e1dn\u00e9 proslovy, prost\u011b to bude, jako by byl jen jeden ze sta student\u016f. Cel\u00fd den potom prob\u011bhl v klidu a m\u00edru, trochu jsem se pobavil u nov\u00fdch prv\u00e1k\u016f, oprostil jsem od n\u011bj v\u0161echny svoje my\u0161lenky, zak\u00e1zal jsem si na n\u011bj by\u0165 jen jednou vzpomenout.
Odpoledne m\u00e1m konzulta\u010dn\u00ed hodiny, poprv\u00e9 za tento semestr, tak\u017ee ke mn\u011b po\u0159\u00e1d chod\u00ed n\u011bjac\u00ed nov\u00e1\u010dci a vypt\u00e1vaj\u00ed se na v\u011bci, kter\u00e9 jsem jim na p\u0159edn\u00e1\u0161ce sice \u0159\u00edkal, ale tak to b\u00fdv\u00e1 v\u017edycky, \u017ee se stejn\u011b n\u011bkdo p\u0159ijde zase zeptat. Taky jsem zast\u00e1ncem toho, \u017ee se rad\u0161i t\u0159ikr\u00e1t zept\u00e1m, ne\u017e abych potom n\u011bco ud\u011blal \u0161patn\u011b.<\/p>\n

Vyst\u0159\u00eddalo se jich u m\u011b asi deset, n\u011bkte\u0159\u00ed p\u0159i\u0161li i po skupink\u00e1ch. Kdy\u017e potom p\u0159i\u0161el n\u011bkdo dal\u0161\u00ed, nev\u011bnoval jsem tomu moc pozornost, stejn\u011b se v\u0161ichni ptaj\u00ed na to stejn\u00e9. A\u017e kdy\u017e ten \u010dlov\u011bk promluvil, zvedl jsem hlavu od pap\u00edr\u016f a pod\u00edval se na n\u011bj. Trochu m\u011b zah\u0159eje u srdce, kdy\u017e vid\u00edm, jak se Bill pousm\u00e1l, m\u00e1 tak roztomil\u00fd \u00fasm\u011bv… Ne! Nebudu o n\u011bm tak p\u0159em\u00fd\u0161let, a\u0165 u\u017e \u0159\u00edk\u00e1 cokoliv. Chv\u00edli ml\u010d\u00edm, ale d\u00edv\u00e1m se p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem.
„To m\u00e1 b\u00fdt vtip?“ \u0159eknu tvrd\u011b a zav\u0159u slo\u017eku na stole, po\u0159\u00e1d se ti up\u0159en\u011b d\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed. To si v\u00e1\u017en\u011b mysl\u00ed, \u017ee po tom, co mi jednu fl\u00e1kl, budu d\u011blat, jako by se nic nestalo? Pro n\u011bj to asi tak nen\u00ed, ale pro m\u011b tohle byla opravdu v\u00e1\u017en\u00e1 v\u011bc a nebudu ze sebe d\u011blat blbce. Kdy\u017e jen lehce zakrout\u00ed hlavou, trochu zjemn\u00edm v\u00fdraz tv\u00e1\u0159e, bo\u017ee, ani se na n\u011bj neum\u00edm d\u00edvat n\u011bjak\u00fdm p\u0159\u00edsn\u00fdm vra\u017eedn\u00fdm pohledem, u n\u011bj to prost\u011b nejde. N\u011bjakou dobu jsme oba zticha… a\u017e m\u011b p\u0159estane bavit tik\u00e1n\u00ed hodin, kone\u010dn\u011b se rozhodnu, co \u0159\u00edct.
„Jestli nem\u00e1te n\u011bjak\u00e9 dotazy k p\u0159edm\u011btu, tak pros\u00edm odejd\u011bte…“ \u0161eptnu a sklop\u00edm hlavu.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Trochu m\u011b to p\u0159ekvap\u00ed, proto\u017ee jsem absolutn\u011b po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee to vezme jako srandu. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee d\u00e1t mu facku asi sranda nebyla, ale je to styl m\u00e9 omluvy. Neum\u00edm \u0159\u00edkat promi\u0148, nejde mi to jen tak. Sklop\u00edm hlavu. „Ne to nem\u00e1m,“ \u0159eknu ti\u0161e a oto\u010d\u00edm se sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm. Chvilku tam jen tak stoj\u00edm a pak jen oto\u010d\u00edm hlavu. „Takhle jsem to necht\u011bl,“ \u0159eknu ti\u0161e, ale dost hlasit\u011b na to, aby to sly\u0161ela osoba sed\u00edc\u00ed za stolem. Ani nezvedl hlavu, tak tu svou oto\u010d\u00edm zase zp\u00e1tky. Zhluboka se nadechnu a ruku nat\u00e1hnu po klice, v tu samou chv\u00edli mi ale ruku zastav\u00ed jin\u00e1 ruka, ta Tomova.<\/div>\n

Oto\u010d\u00edm se a on stoj\u00ed p\u0159\u00edmo u m\u011b. M\u00e1m sklopenou hlavu a nekouk\u00e1m se na n\u011bj, kdy\u017e se ale p\u00e1r vte\u0159in nic ned\u011bje, tak ji pomalu zvednu a p\u0159\u00edmo se setk\u00e1m s jeho pohledem. Nevydr\u017e\u00edm to dlouho d\u00edvat se mu do o\u010d\u00ed, a tak se prost\u011b nahnu a p\u0159itisknu svoje rty k t\u011bm jeho.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Nem\u016f\u017eu ho nechat jen tak odej\u00edt. Ne potom, co m\u011bl snahu to taky napravit. Kdy\u017e u\u017e to vypadalo, \u017ee odejde, cht\u011bl jsem ho nechat j\u00edt a vypustit ho definitivn\u011b z hlavy, ale copak to jde? Hned jsem se zvedl a p\u0159i\u0161el k n\u011bmu. Okam\u017eit\u011b jsem ho cht\u011bl pol\u00edbit, ale potom m\u011b napadlo, \u017ee bude lep\u0161\u00ed po\u010dkat… Kdyby m\u011b pol\u00edbil on s\u00e1m, tak mu ur\u010dit\u011b na mn\u011b taky z\u00e1le\u017e\u00ed.<\/div>\n

Kdy\u017e po chv\u00edli opravdu uc\u00edt\u00edm jeho rty, jak jsou hebk\u00e9 a lehce se ot\u00edraj\u00ed o ty moje, rozt\u0159esou se mi kolena a sna\u017e\u00edm se po\u0159\u00e1d udr\u017eet na nohou. P\u0159ipad\u00e1m si jako n\u011bjak\u00fd puber\u0165\u00e1k, kter\u00fd dost\u00e1v\u00e1 sv\u016fj prvn\u00ed polibek. I kdy\u017e tohle je n\u00e1\u0161 prvn\u00ed polibek za ‚norm\u00e1ln\u00ed‘ situace, tak\u017ee jakoby \u00fapln\u011b prvn\u00ed byl.<\/p>\n

C\u00edt\u00edm, jak se ode m\u011b po chvilce za\u010dne\u0161 oddalovat, ale nem\u016f\u017eu si dovolit t\u011b te\u010f nechat ut\u00e9ct. Chytnu t\u011b za tv\u00e1\u0159e a dr\u017e\u00edm u sebe, za\u010dnu t\u011b v\u00e1\u0161niv\u011b l\u00edbat, za chv\u00edli u\u017e propl\u00e9t\u00e1me jazyky. Jednou rukou sjedu po rameni p\u0159es b\u0159\u00ed\u0161ko a\u017e dol\u016f a chytnu t\u011b za bok, nam\u00e1\u010dknu t\u011b na dve\u0159e a s\u00e1m se tla\u010d\u00edm na tebe. L\u00edb\u00e1m t\u011b, jak nejl\u00edp um\u00edm, b\u00e1je\u010dn\u011b si to u\u017e\u00edv\u00e1m. Po chv\u00edli ti vklouznu rukou pod tri\u010dko a jen ti lehou\u010dce palcem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00edm po b\u0159\u00ed\u0161ku, p\u0159itom si po\u0159\u00e1d u\u017e\u00edv\u00e1m tv\u00fdch polibk\u016f. S\u00e1m se rozkro\u010d\u00edm a p\u0159itla\u010d\u00edm tak svou p\u00e1nv\u00ed na tu tvou, na mal\u00fd moment se odt\u00e1hnu a vypust\u00edm z \u00fast slastn\u00fd sten, hned t\u011b ale za\u010dnu zase l\u00edbat znovu.<\/div>\n

Najednou usly\u0161\u00edm na stole zazvonit m\u016fj mobil, v ten moment jakoby utne a odstoup\u00edm od tebe. S \u00fasm\u011bvem si t\u011b prohl\u00ed\u017e\u00edm, m\u00e1\u0161 trochu rozcuchan\u00e9 vlasy, \u010derven\u00e9 tv\u00e1\u0159e a kr\u00e1sn\u00e9 pln\u00e9 r\u016f\u017eov\u00e9 rty, prokrven\u00e9 od l\u00edb\u00e1n\u00ed.
„Tak\u017ee… m\u016f\u017ee\u0161 z\u00edtra ve\u010der?“ Usm\u00edv\u00e1m se a prohl\u00ed\u017e\u00edm si t\u011b.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

P\u0159ik\u00fdvnu a pousm\u011bju se. „Kon\u010d\u00edm v \u0161est,“ \u0159eknu s \u00fasm\u011bvem a chytnu tvoji ruku a propletu svoje prsty mezi tv\u00fdmi.
„Dob\u0159e, tak j\u00e1 na tebe po\u010dk\u00e1m tady.“
Jen p\u0159ik\u00fdvnu a po\u0159\u00e1d se na sebe d\u00edv\u00e1me, prost\u011b jako zamilovan\u00ed bl\u00e1zni. Po chv\u00edli se kone\u010dn\u011b dok\u00e1\u017eu odtrhnout a oto\u010dit se k odchodu. „Tak z\u00edtra,“ \u0159eknu s \u00fasm\u011bvem ve dve\u0159\u00edch a zmiz\u00edm venku. Cel\u00fd zbytek dne se mus\u00edm sm\u00e1t jak m\u011bs\u00ed\u010dek na hnoji, nebo sp\u00ed\u0161 jak blbec. I spolubydl\u00edc\u00ed se m\u011b pt\u00e1, co se mnou je. S\u00e1m to v\u016fbec nech\u00e1pu, ale prost\u011b se to d\u011bje. Nev\u00edm, jak to dopadne, ale v tuhle chv\u00edli to ne\u0159e\u0161\u00edm, proto\u017ee jsem v tuhle chv\u00edli celkem \u0161\u0165astn\u00fd, a tak to nechci m\u011bnit. Nev\u00edm, jak\u00fd Tom ve skute\u010dnosti je, co od toho o\u010dek\u00e1v\u00e1 nebo co ke mn\u011b c\u00edt\u00ed. I j\u00e1 s\u00e1m to nev\u00edm, ale zrovna jsem se rozhodl, \u017ee nic z toho, prost\u011b v tuto chv\u00edli ani zji\u0161\u0165ovat nebudu.<\/p>\n

Druh\u00fd den jsem skoro ani dospat nemohl. \u0160kolu jsem m\u011bl a\u017e na 10, ale vzh\u016fru jsem byl u\u017e okolo sedm\u00e9, a co bych tak mohl jin\u00e9ho d\u011blat, ne\u017e \u017ee jsem se chystal. Dneska jsem si cht\u011bl d\u00e1t obzvl\u00e1\u0161\u0165 z\u00e1le\u017eet na tom, jak budu vypadat. Musel jsem se nachystat u\u017e r\u00e1no, proto\u017ee jsem nem\u011bl \u010das vr\u00e1tit se zp\u00e1tky na kolej, abych se p\u0159ipravil. Cel\u00fd den jsem tak trochu mimo, p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o v\u0161em mo\u017en\u00e9m, jenom ne o studium, o kter\u00e9m bych m\u011bl uva\u017eovat. Taky dostanu trest, tak si p\u0159ipad\u00e1m jako na z\u00e1kladce. Prost\u011b m\u00e1m v latin\u011b vypracovat n\u011bjakou pr\u00e1ci kv\u016fli tomu, \u017ee jsem byl duchem mimo a ne dostate\u010dn\u00e9 aktivn\u00ed, jak bych m\u011bl b\u00fdt. Co u\u017e nad\u011bl\u00e1m.
Jakmile n\u00e1s pust\u00ed i z posledn\u00edho semin\u00e1\u0159e, tak se nevyd\u00e1m p\u0159\u00edmo k Tomovi, ale nejd\u0159\u00edve si to nam\u00ed\u0159\u00edm na z\u00e1chody, kde se chci tro\u0161ku poupravit. Poprav\u00edm si bundi\u010dku a sehnu se, abych si taky poupravil svoje kalhoty, jakmile se narovn\u00e1m, vid\u00edm za sebou v zrcadle pr\u00e1v\u011b toho, za k\u00fdm jsem se chystal. Stoj\u00ed tam Tom op\u0159en\u00fd o ze\u010f a sm\u011bje se. Neoto\u010d\u00edm se na n\u011bj, ale kouk\u00e1m na n\u011bho p\u0159es zrcadlo a zept\u00e1m se: „Co??“<\/p>\n

autor: Disturbed Angel & Clarrkys<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Disturbed Angel & Clarrkys Bill Cel\u00e9 cvi\u010den\u00ed prob\u00edhalo celkem v klidu. Tom si m\u011b v\u00edce m\u00e9n\u011b nev\u0161\u00edmal a ani j\u00e1 na n\u011bj nem\u011bl n\u00e1ladu. Jeliko\u017e jsem p\u0159i\u0161el v noci, tak jsem toho ani moc nenaspal a j\u00e1 ani m\u016fj mozek nemaj\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[543],"tags":[],"class_list":["post-5154","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-secret-of-collegian"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5154","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5154"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5154\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5154"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5154"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5154"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}