{"id":5164,"date":"2013-04-01T16:00:00","date_gmt":"2013-04-01T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5149"},"modified":"2013-04-01T16:00:00","modified_gmt":"2013-04-01T15:00:00","slug":"neco-ve-mne-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/04\/01\/neco-ve-mne-6\/","title":{"rendered":"N\u011bco ve mn\u011b 6."},"content":{"rendered":"
autor: AjaSto<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159idr\u017eoval se vlhk\u00e9 zdi, kladl jednu nohu za druhou a t\u011b\u017ece oddychoval. Tma mu nevadila, dokud se m\u011bl \u010deho dotknout a m\u011bl ur\u010den\u00fd sm\u011br. Schody byly vlastn\u011b to nejmen\u0161\u00ed zlo, jak\u00e9 ho tu potkalo. Minim\u00e1ln\u011b se ho nesna\u017eily zab\u00edt. Sv\u011btlo z haly se p\u0159ed n\u011bjakou dobou ztratilo spolu s r\u00e1musem \u0161upl\u00edk\u016f. Ty mrchy ur\u010dit\u011b n\u011bjakou dobu postr\u00e1dat nebude. Musel postupovat opatrn\u011b, kamenn\u00e9 kv\u00e1dry byly kluzk\u00e9 a cesta m\u011bnila sm\u011br. N\u011bkolikr\u00e1t narazil na zdi. Poprv\u00e9 se lekl, \u017ee schodi\u0161t\u011b zde kon\u010d\u00ed, a trvalo mu, ne\u017e p\u0159i\u0161el na to, \u017ee pouze zah\u00fdbaj\u00ed. Sna\u017eil se v hlav\u011b udr\u017eet mapu a svou p\u0159ibli\u017enou polohu, ale brzy se ztratil. Te\u010f u\u017e \u0161el dlouho st\u00e1le rovn\u011b dol\u016f, kdy\u017e se jeho voln\u00e1 ruka znovu setkala se zd\u00ed. Nat\u00e1hl ji na druhou stranu, p\u0159edpokl\u00e1dal ohyb schodi\u0161t\u011b. I tam na\u0161el jen ze\u010f. Zmaten\u011b \u0161m\u00e1tral ob\u011bma rukama kolem sebe. St\u011bna p\u0159ed n\u00edm nebyla z kamene jako ostatn\u00ed dv\u011b, byla to celistv\u00e1 studen\u00e1 plocha, nejsp\u00ed\u0161 kovov\u00e1. Snadno na\u0161el kliku. P\u0159ipravil sv\u00e9 o\u010di na sv\u011btlo a na cokoliv, co tam mohlo b\u00fdt. Nap\u016fl si myslel, \u017ee se octne zp\u00e1tky v m\u00edstnosti s l\u00e9taj\u00edc\u00edmi pap\u00edry. Kdy\u017e si p\u0159ivykl na sv\u011btlo, nebyl si jist\u00fd, jestli se mu m\u00e1 ulevit.<\/p>\n

Sed\u011bl v pohodln\u00e9 \u010derven\u00e9 seda\u010dce pota\u017een\u00e9 ply\u0161em. Kolem n\u011bj jich byly je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed dv\u011b stovky, v \u0159ad\u00e1ch se postupn\u011b sva\u017eovaly a\u017e k m\u00edstu, kde bylo podium s velkou b\u00edlou plachtou. Bill te\u010f sledoval to, co se na n\u00ed h\u00fdbalo. Obr\u00e1zky mu p\u0159i\u0161ly pov\u011bdom\u00e9, myslel si, \u017ee je to t\u00edm, \u017ee tenhle film u\u017e vid\u011bl. Neum\u011bl ho ale za\u0159adit. Pak za\u010dal pozn\u00e1vat lidi, kte\u0159\u00ed v n\u011bm hr\u00e1li. P\u0159ed n\u00edm se houpal blon\u010fat\u00fd cul\u00edk Susan, se kterou chodil loni ka\u017ed\u00fd \u010dtvrtek b\u011bhat – alespo\u0148 takov\u00fd byl pl\u00e1n. Vlevo na pl\u00e1tn\u011b byl vid\u011bt kus pihovat\u00e9ho obli\u010deje Rodgera. Znal ho u\u017e od d\u011btstv\u00ed, poznal by ho v\u0161ude. Monot\u00f3nn\u00ed hlas samoz\u0159ejm\u011b pat\u0159il ne\u00fanavn\u00e9mu, ale k smrti nudn\u00e9mu profesoru Maersovi. St\u00e1l p\u0159ed nap\u016fl popsanou \u010dernou tabul\u00ed a vykl\u00e1dal cosi o druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lce. Bill vid\u011bl i dal\u0161\u00ed svoje spolu\u017e\u00e1ky. Podle \u00fahlu, pod kter\u00fdm na t\u0159\u00eddu koukal, mohl dokonce \u0159\u00edct, odkud byl obraz p\u0159en\u00e1\u0161en. P\u0159esn\u011b na m\u00edst\u011b, kde sed\u00e1val Bill. Sna\u017eil se vybavit l\u00e1tku, kterou Maers p\u0159edn\u00e1\u0161el. Nepozn\u00e1val ji, ale to mnoho neznamenalo. D\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed bylo datum napsan\u00e9 na tabuli, kter\u00e9 hl\u00e1salo 16. z\u00e1\u0159\u00ed. Posledn\u00ed den, kter\u00fd si pamatoval, bylo t\u0159in\u00e1ct\u00e9ho. M\u011bl pocit, \u017ee je tu u\u017e roky, byl ale pry\u010d zat\u00edm jen t\u0159i dny, za p\u0159edpokladu, \u017ee to, co te\u010f vid\u00ed, se d\u011bje pr\u00e1v\u011b te\u010f v jeho sv\u011bt\u011b. A pokud se rozhodne v\u011b\u0159it teorii, jakou si utvo\u0159il cestou, znamenalo to, \u017ee Tom sed\u00ed ve t\u0159\u00edd\u011b m\u00edsto n\u011bj. Aby si vysv\u011btlil to, pro\u010d v\u0161echno, co Tom d\u011bl\u00e1, musel by doj\u00edt ke stra\u0161liv\u00e9 hypot\u00e9ze, kter\u00e1 se bohu\u017eel nejv\u00edce bl\u00ed\u017eila pravd\u011b.<\/div>\n

\n
\n

Usp\u00e1vaj\u00edc\u00ed hlas pana Maerse spolu se slo\u017eit\u00fdm odkr\u00fdv\u00e1n\u00edm skute\u010dnosti a cesta, jakou kv\u016fli tomu musel podniknout, si na Billovi vyb\u00edraly sv\u016fj pod\u00edl. Netrvalo dlouho a v \u0161eru kinos\u00e1lu usnul.<\/p>\n

I kdy\u017e d\u00edly postupn\u011b za\u010daly zapadat do sebe a formovaly skute\u010dnost, kterou se Bill u\u017e chystal p\u0159ijmout, st\u00e1le pot\u0159eboval d\u016fkaz, kter\u00fd by katastrofu zpe\u010detil. Brzy ho na\u0161el v prostoru za s\u00e1lem, kter\u00fd z\u0159ejm\u011b slou\u017eil jako pracovna. Sp\u00e1nek bez pocitu, \u017ee se kdykoliv m\u016f\u017ee probudit rozm\u00e1\u010dknut\u00fd gigantickou z\u00e1suvkou, mu prosp\u011bl. Zak\u00e1zal si sledovat pl\u00e1tno a pustil se do hled\u00e1n\u00ed dal\u0161\u00ed cesty. Dve\u0159e sem nebyly nijak skryt\u00e9. Pracovna byla pokryta popsan\u00fdmi pap\u00edry hust\u00fdm \u00fahledn\u00fdm p\u00edsmem. Kdyby je se\u0159adil, m\u011bl by Bill vcelku slu\u0161n\u00fd \u017eivotopis. Byla zde pops\u00e1na ka\u017ed\u00e1 mali\u010dkost v jeho \u017eivot\u011b. Co by si p\u0159\u00e1l k narozenin\u00e1m, holky, kter\u00e9 se mu l\u00edb\u00ed, seznam jeho dom\u00e1c\u00edch zv\u00ed\u0159\u00e1tek za uplynul\u00fdch 17 let. \u017de n\u011bkdy \u0159\u00edk\u00e1 Rodgerovi Koni a neum\u00ed hr\u00e1t fotbal. \u017de se v 15 poprv\u00e9 vyspal s Megan a dal\u0161\u00ed t\u00fdden v parku na lavi\u010dce osah\u00e1val jej\u00ed sestru. Co r\u00e1d jedl a jac\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00ed mu d\u00e1vali pen\u00edze. Billa nebavilo je zkoumat, proto\u017ee to v\u0161echno u\u017e v\u011bd\u011bl. N\u00e1st\u011bnce nad stolem figuroval barevn\u00fd graf. Zobrazoval dobu, kdy chodil sp\u00e1t a kdy musel vst\u00e1vat do \u0161koly. V t\u00e9to m\u00edstnosti nebyla \u017e\u00e1dn\u00fd jeho tajemstv\u00ed skryta. Nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed pro n\u011bj byly \u010dern\u00e9 tlust\u00e9 desky. Tomovy z\u00e1pisky. Bill se op\u0159el do ko\u017een\u00e9 \u017eidle a za\u010dal je pro\u010d\u00edtat.<\/p>\n

V podstat\u011b \u0161lo o popis v\u011bdeck\u00e9ho v\u00fdzkumu. Desky zobrazovaly jen n\u011bkolik posledn\u00edch m\u011bs\u00edc\u016f Tomova sna\u017een\u00ed. P\u0159esto to byl posledn\u00ed stavebn\u00ed k\u00e1men, kter\u00fd Bill pot\u0159eboval. Te\u010f u\u017e sta\u010dilo jenom z\u00edskat zp\u00e1tky svoje t\u011blo od toho bastarda. Zrakem utkv\u011bl na n\u00e1st\u011bnce a vykoukl na st\u0159\u00edbrn\u00e9 pl\u00e1tno, kde Tom kupoval piva. P\u016fjdou k Rodgerovi, je ve\u010der.<\/em> Je\u0161t\u011b m\u00e1m \u010das.<\/p>\n

<\/em> Podle z\u00e1pisk\u016f vt\u011blen\u00ed vy\u017eadovalo jen obrovsk\u00e9 soust\u0159ed\u011bn\u00ed a v\u016fli. Oboj\u00edho m\u011bl Bill dost. M\u00edstnost, kterou Tom vyu\u017e\u00edval, byla spojena s pracovnou dlouhou chodbou. Uprost\u0159ed byl jen \u010dtvercov\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159 na m\u011bkk\u00e9m koberci. Byla lad\u011bna do hn\u011bd\u00fdch p\u0159\u00edrodn\u00edch t\u00f3n\u016f, bez zbyte\u010dn\u00fdch dekorac\u00ed. A bez oken. Sama metoda byla st\u00e1le stejn\u00e1. Tom psal, \u017ee soust\u0159edil v\u0161echnu svou du\u0161evn\u00ed s\u00edlu na jeden c\u00edl<\/em>. Nic jin\u00e9ho v tom nebylo. \u017d\u00e1dn\u00e1 kouzla, \u017e\u00e1dn\u00e9 pom\u016fcky, jen sedmn\u00e1ct let tvrd\u00e9ho tr\u00e9ninku. M\u00edstnost, kterou k tomu z\u0159ejm\u011b pou\u017e\u00edval, si Bill v duchu ozna\u010dil jako meditovnu. Byla hned za pracovnou a opravdu vypadala jako vhodn\u00fd prostor pro meditace. M\u011bkk\u00fd koberec byl pokryt rozh\u00e1zen\u00fdmi barevn\u00fdmi pol\u0161t\u00e1\u0159i, nejv\u011bt\u0161\u00ed – z\u0159ejm\u011b na sezen\u00ed – tr\u016fnil p\u0159\u00edmo uprost\u0159ed. \u00datulnosti pom\u00e1halo i tmav\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 oblo\u017een\u00ed. Hned, jak Bill vstoupil, c\u00edtil se klidn\u011bj\u0161\u00ed, jako by z n\u011bj v\u0161e opadlo. Pozd\u011bji zjistil, \u017ee zde p\u0159estal c\u00edtit vliv energie, kter\u00e1 ho doprov\u00e1zela u\u017e od kartot\u00e9ky. Poprv\u00e9 od doby, kdy se probudil v kopii sv\u00e9 m\u00edstnosti, zde mohl pou\u017e\u00edt svoji v\u016fli a p\u0159etv\u00e1\u0159et prostor. Sice jen na p\u00e1r metrech \u010dtvere\u010dn\u00edch, ale i tak to pova\u017eoval za \u00fasp\u011bch.<\/p>\n

Tom d\u00e1le zkoumal nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed \u010das, kdy je vt\u011blen\u00ed nej\u00fasp\u011b\u0161n\u011bj\u0161\u00ed. Studoval r\u016fzn\u00e9 f\u00e1ze sp\u00e1nku. V\u0161echny informace m\u011bl jen z jak\u00e9hosi Billova refer\u00e1tu. V tomhle sv\u011bt\u011b z\u0159ejm\u011b knihovna nebyla. Nejv\u00edc Billa zamrazilo, kdy\u017e se Tom zaob\u00edral p\u0159\u00edmo jeho sp\u00e1nkem. Nevid\u011bl ho z venku, jedin\u00e9 co m\u011bl, byla Billova o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka. Sledoval, jak se chv\u011bj\u00ed a lehce otev\u00edraj\u00ed a kdy jsou v klidu. Proto\u017ee to Bill d\u011blal poprv\u00e9, musel p\u0159esn\u011b vysledovat chv\u00edli, kdy je nejv\u011bt\u0161\u00ed \u0161ance, \u017ee se mu to poda\u0159\u00ed. Z\u00e1pisky prvot\u0159\u00eddn\u00edho \u00fachyla mu to zna\u010dn\u011b uleh\u010dily.<\/p>\n

Sed\u011bl v prvn\u00ed \u0159ad\u011b, jedin\u00e9 co mu chyb\u011blo, byl popcorn. Pl\u00e1tno p\u0159ed n\u00edm bylo temn\u011b \u010dern\u00e9. Od sezen\u00ed u\u017e m\u011bl zd\u0159ev\u011bn\u011bl\u00fd zadek. B\u00e1l se odtrhnout o\u010di a proj\u00edt se. Nejlep\u0161\u00ed doba trvala jen p\u00e1r minut a Bill si musel b\u00fdt naprosto jist\u00fd, \u017ee se nem\u00fdl\u00ed, jinak by \u0161lo jen o pl\u00fdtv\u00e1n\u00ed \u010dasem a cennou energi\u00ed. Tmou na pl\u00e1tn\u011b prob\u011bhl paprsek sv\u011btla. \u010cernota se zm\u011bnila v \u0161e\u010f. Bill vysko\u010dil ze seda\u010dky a nap\u016fl vyrazil ke dve\u0159\u00edm. Pomalu se zase posadil. V\u00ed\u010dka se d\u00e1l neh\u00fdbala. Trvalo dal\u0161\u00ed t\u0159i hodiny, ne\u017e se za\u010dala chv\u011bt. Bill bojoval s \u00fanavou a otup\u011blost\u00ed. Chv\u00edli mu trvalo, ne\u017e si uv\u011bdomil, co se d\u011bje. Sv\u011btlo nepravideln\u011b m\u011bnilo odst\u00edny \u0161ed\u00e9, chv\u00edlemi se objevovaly duhov\u00e9 fleky s \u010derven\u00fdm st\u0159edem. Pochopen\u00ed ho ude\u0159ilo jako r\u00e1na a ne\u017e se vzpamatoval, u\u017e b\u011b\u017eel chodbou. Na pol\u0161t\u00e1\u0159 se sp\u00ed\u0161e svalil, ne\u017e posadil. Te\u010f ho \u010dekala ta nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed \u010d\u00e1st. Sv\u011bt se mu to\u010dil a v hlav\u011b sly\u0161el tlukot srdce. Pot\u0159eboval se uklidnit, ale to by zabralo moc \u010dasu. Strach, \u017ee si nestihne vz\u00edt sv\u00e9 t\u011blo, mu sv\u00edral hrudn\u00edk. My\u0161lenky se mu rozut\u00edkaly na v\u0161echny strany. Sb\u00edral je a up\u00ednal na jedinou v\u011bc, jako z\u00e1chrann\u00e1 lana. Mus\u00edm zp\u011bt do sv\u00e9ho t\u011bla.<\/em> Dech se mu zpomaloval, my\u0161lenky soust\u0159edily. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, na co vlastn\u011b bude muset myslet. Kdy\u017e pot\u0159eboval zhmotnit hrn\u00ed\u010dek, myslel na hrn\u00ed\u010dek. Na co te\u010f? Na svoje t\u011blo? Du\u0161i? V hlav\u011b mu v\u0161echno v\u00ed\u0159ilo, my\u0161lenky se p\u0159ekr\u00fdvaly, nem\u011bl jasn\u00fd c\u00edl. Zkazil to.<\/p>\n

Tlakov\u00e1 vlna ho polo\u017eila na z\u00e1da. P\u0159ikryl si obli\u010dej rukama, ned\u011blo se nic. Na zemi p\u0159ed n\u00edm le\u017eelo t\u011blo. Nam\u00e1hav\u011b se posadilo. Bill si rychle uv\u011bdomil, kdo jedin\u00fd, to m\u016f\u017ee b\u00fdt. Zd\u011b\u0161en\u00ed vyst\u0159\u00eddal vztek. Ten nechyb\u011bl ani na druh\u00e9 stran\u011b.<\/p>\n

„Cos to ud\u011blal?“ k\u0159i\u010del chlapec v py\u017eamu a odb\u011bhl. „Kurva, kurva, kurva!“<\/p>\n

Bill se vratce postavil a \u0161el za n\u00edm. Dostihl ho v kin\u011b, jak z\u00edr\u00e1 na \u010dernou obrazovku. Sly\u0161el ho a oto\u010dil se, aby ho zahrnul dal\u0161\u00ed vlnou nad\u00e1vek.<\/p>\n

„Co kdybys n\u00e1s zabil, idiote?! Nem\u016f\u017ee\u0161 si jen tak j\u00edt a tohle d\u011blat! V\u00ed\u0161 v\u016fbec, co se m\u016f\u017ee st\u00e1t? Cokoliv, nikdo to nev\u00ed. Jsi tot\u00e1ln\u00ed zabedn\u011bnec!“ Tom na n\u011bj koukal a \u010dekal z\u0159ejm\u011b vysv\u011btlen\u00ed.<\/p>\n

Na tohle Bill p\u0159ipraven\u00fd nebyl. Cht\u011bl se n\u011bjak h\u00e1jit, ale nena\u0161el \u017e\u00e1dn\u00fd argument. V\u017edy\u0165 to ani ud\u011blat necht\u011bl, ale c\u00edtil, \u017ee by to jeho postaven\u00ed nezlep\u0161ilo. Nakr\u010dil \u010delo a hled\u011bl na pl\u00e1tno, nic se nepohnulo. Sledoval Toma, jak oddusal do pracovny. C\u00edtil se te\u010f zna\u010dn\u011b nesv\u016fj. Cht\u011bl tomu klukovi \u0159\u00edct svoje, ale n\u011bjak nem\u011bl mo\u017enost, a nav\u00edc to vypadlo, \u017ee jsou oba v pr\u016f\u0161vihu. Co kdy\u017e opravdu n\u011bco zvoral. Sedl si na nebli\u017e\u0161\u00ed seda\u010dku. Z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu Toma respektoval, bylo nejlep\u0161\u00ed nemotat se mu pod nohy a z\u016fstat zticha. Jestli n\u011bkdo v\u00ed, co d\u00e1l, je to on.<\/p>\n

Pro Toma bylo \u0161patn\u00e9 cokoliv, co Bill ud\u011bl\u00e1. Docela na n\u011bj pro te\u010f zapomn\u011bl. Byl vyto\u010den\u00fd. Hrbil se nad stolem a listoval z\u00e1piskami. Pak si uv\u011bdomil, \u017ee tohle se mu nikdy nestalo, ani nep\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, jestli by se to st\u00e1t mohlo. Nejjednodu\u0161\u0161\u00ed by bylo zkusit se vr\u00e1tit do t\u011bla a zjistit \u0161kody. Ten magor je ale schopn\u00fd p\u0159ivolat ho zp\u00e1tky. M\u011bl by ho n\u011bjak zne\u0161kodnit. Tom se narovnal. Mohl by se ho zbavit. T\u011blo by potom bylo jenom jeho, nav\u017edycky. Tohle m\u016f\u017ee b\u00fdt jeho jedin\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost. Je p\u0159eci nebezpe\u010dn\u00fd. Ohrozil jejich \u017eivoty\u2026 pro\u010d vlastn\u011b? Dobr\u00e1 ot\u00e1zka, hned se ho zept\u00e1m.<\/p>\n

<\/em> Vklouzl zp\u011bt do s\u00e1lu. Bill ho nevid\u011bl, byla tam tma, kdy\u017e nic ned\u00e1vali.<\/div>\n

„Co jsi t\u00edm sledoval?“ vy\u0161t\u011bkl na n\u011bj, a\u017e posko\u010dil.<\/div>\n
Bill zjistil, \u017ee m\u00e1 chu\u0165 se omluvit, ale ovl\u00e1dl se. „Cht\u011bl jsem se zeptat na to sam\u00e9.“ Odpov\u011b\u010f v podob\u011b ticha mu dodala odvahu pokra\u010dovat. Vstal a postavil se \u010delem k temn\u00e9 siluet\u011b. „Ty mi krade\u0161 t\u011blo, vyd\u00e1v\u00e1\u0161 se za m\u011b, sb\u00edr\u00e1\u0161 o mn\u011b informace, zapisuje\u0161 si ka\u017ed\u00fd m\u016fj pohyb a pt\u00e1\u0161 se m\u011b, co jsem t\u00edm j\u00e1<\/em> sledoval? J\u00e1 cht\u011bl zp\u00e1tky! Zp\u00e1tky do \u017eivota, kter\u00fd jsi mi ukradl. Jak se v\u016fbec opova\u017euje\u0161 tu p\u0159ede mnou takhle st\u00e1t a k\u0159i\u010det na m\u011b. Jsi cvok, m\u011bli by t\u011b d\u00e1t zav\u0159\u00edt.“ Jak mluvil, jeho hlas z\u00edsk\u00e1val na nal\u00e9havosti a hlasitosti.<\/div>\n
„J\u00e1 m\u00e1m taky pr\u00e1vo na sv\u016fj \u017eivot!“<\/div>\n
„Tak si ho \u017eij n\u011bkde jinde!“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu!“ Tom vybouchl. „Cel\u00fd sv\u016fj zasran\u00fd \u017eivot jsem zav\u0159en\u00fd uvnit\u0159 tvoj\u00ed hlavy, ale nem\u016f\u017eu nic. P\u0159\u00e1l bych si mluvit s lidma, chodit do \u0161koly, m\u00edt kamar\u00e1dy. Sedmn\u00e1ct let jsem nemluvil s nik\u00fdm, ne\u017e jenom s\u00e1m se sebou! M\u00e1\u0161 nejmen\u0161\u00ed p\u0159edstavu, jak\u00fd to m\u016f\u017ee b\u00fdt? D\u00edv\u00e1m se, jak opovrhuje\u0161 v\u011bcma kolem sebe, jak nesn\u00e1\u0161\u00ed\u0161 sv\u016fj \u017eivot. J\u00e1 nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00fd \u017eivot, co bych dal za ten tv\u016fj!“<\/p>\n

„To t\u011b m\u00e1m litovat? Nem\u016f\u017ee\u0161 mi vz\u00edt ten m\u016fj. To je jako m\u011b zab\u00edt. Vy\u010d\u00edt\u00e1\u0161 mi, \u017ee nem\u00e1\u0161 vlastn\u00ed \u017eivot, ale chce\u0161 ho br\u00e1t jin\u00fdm?“<\/div>\n

„Sedmn\u00e1ct let jsi mi to pr\u00e1vo up\u00edral, j\u00e1 chci taky sv\u00fdch sedmn\u00e1ct.“<\/div>\n
„Jak jsem, sakra, mohl v\u011bd\u011bt, \u017ee tu jsi? Copak si vid\u00edm do hlavy?“<\/div>\n
„V\u011bd\u011bl jsi to! Kdo to potom byl, kdo mi nedovolil p\u0159evz\u00edt vl\u00e1du nad t\u011blem? Tvoje podv\u011bdom\u00ed mi v tom br\u00e1nilo.“<\/div>\n
„Musel bych se zbl\u00e1znit, kdybych to v\u011bd\u011bl. Copak je to norm\u00e1ln\u00ed? Hu\u00fa, v moj\u00ed hlav\u011b je kluk, co p\u0159eb\u00edr\u00e1 kontrolu nad mym t\u011blem. Tohle by se k m\u00fdmu v\u011bdom\u00ed rozhodn\u011b nikdy nemohlo dostat.“<\/p>\n

Na tohle Tom nem\u011bl odpov\u011b\u010f, alespo\u0148 ne verb\u00e1ln\u00ed. Zhmotnil vedle sebe k\u00e1men a mr\u0161til j\u00edm po Billovi. Odlet\u011bl a bokem se zarazil do jedn\u00e9 ze seda\u010dek. T\u011blo ho st\u00e1le bolelo od p\u00e1du z l\u00e9taj\u00edc\u00edho pap\u00edru. Zd\u00e1lo se to te\u010f stra\u0161n\u011b d\u00e1vno, ale n\u00e1raz vzpom\u00ednky o\u017eivil. Nad sebou se mu zhmot\u0148oval k\u00e1men velk\u00fd jako k\u0159eslo. Panika mu nedovolila ut\u00e9ct, st\u00e1le nap\u016fl sed\u011bl, nap\u016fl le\u017eel na zemi. Mo\u017en\u00e1, \u017ee kdy\u017e tu um\u0159u, probud\u00edm se doma. Sny v\u017edycky kon\u010d\u00ed t\u011bsn\u011b p\u0159ed smrt\u00ed.<\/em> My\u0161lenka mu dodala podivn\u00fd klid a sm\u00ed\u0159en\u00ed, ale taky n\u00e1pad.<\/div>\n

„Po\u010dkej! Jak v\u00ed\u0161, \u017ee kdy\u017e m\u011b tady zabije\u0161, bude\u0161 moct je\u0161t\u011b pou\u017e\u00edvat t\u011blo?“<\/div>\n
Jejich o\u010di si p\u0159ivykly na tmu a Bill vid\u011bl, \u017ee Tom na okam\u017eik zav\u00e1hal, rychle se ale vzpamatoval. K\u00e1men se trochu pohnul, ale nepadal n\u00ed\u017e. D\u00edvali se na sebe, oba prudce oddychovali. P\u0159\u00edsahali by, \u017ee uplynulo n\u011bkolik minut, ve skute\u010dnosti to bylo p\u00e1r vte\u0159in, ne\u017e Tom nechal k\u00e1men dopadnout daleko od Billa.<\/p>\n

„Fajn,“ procedil pak, jen aby m\u011bl posledn\u00ed slovo. Pro\u0161el kolem Billa a posadil se. Druh\u00e9mu chlapci chv\u00edli trvalo, ne\u017e se postavil a zabral si seda\u010dku kousek od n\u011bj. Sed\u011bli v tichosti. Ani jeden nena\u0161el vhodn\u00e9 t\u00e9ma k hovoru.<\/div>\n

Prvn\u00ed promluvil Bill, aby se sv\u011b\u0159il se svou nejv\u011bt\u0161\u00ed obavou. „Um\u0159el jsem?“<\/div>\n
„To nev\u00edm. Mysl\u00edm, \u017ee ne. Mo\u017en\u00e1, takhle vypad\u00e1 koma. Nebo opravdu hlubok\u00fd sp\u00e1nek.“<\/div>\n
„Nem\u011blo by asi takhle dlouho z\u016fst\u00e1vat.“<\/div>\n
„Ne,“ p\u0159itakal Tom a nejist\u011b se na sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka pod\u00edval. Ten vstal a skrz pracovnu ode\u0161el.<\/div>\n
„Po\u010dkej, kam si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jde\u0161?“ znovu ho popadal vztek.<\/div>\n
„Zp\u00e1tky dom\u016f.“ Bill se tv\u00e1\u0159il, \u017ee ot\u00e1zce v\u016fbec neporozum\u011bl.<\/div>\n
„Te\u010f m\u00e1m t\u011blo j\u00e1.“<\/div>\n
„Promi\u0148, m\u00e1m se sv\u00fdm t\u011blem docela intimn\u00ed vztah.“<\/div>\n
„Je to i moje t\u011blo!“<\/p>\n

Mezit\u00edm u\u017e se Bill chystal sednout si na zem a Tom st\u00e1l bezradn\u011b nad n\u00edm.<\/div>\n

„Ale \u017eivot je to m\u016fj.“ Bylo to kone\u010dn\u00e9 slovo a Bill se soust\u0159edil na n\u00e1vrat. Tentokr\u00e1t nepot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, na co m\u00e1 myslet. C\u00edtil, jak j\u00edm prostupuje energie a tla\u010d\u00ed ho vp\u0159ed. Tomova slova zazn\u011bla u\u017e do ticha.<\/div>\n
„J\u00e1 chci taky sv\u016fj.“<\/p>\n

autor: AjaSto<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: AjaSto P\u0159idr\u017eoval se vlhk\u00e9 zdi, kladl jednu nohu za druhou a t\u011b\u017ece oddychoval. Tma mu nevadila, dokud se m\u011bl \u010deho dotknout a m\u011bl ur\u010den\u00fd sm\u011br. Schody byly vlastn\u011b to nejmen\u0161\u00ed zlo, jak\u00e9 ho tu potkalo. Minim\u00e1ln\u011b se ho nesna\u017eily zab\u00edt. Sv\u011btlo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[548],"tags":[],"class_list":["post-5164","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-neco-ve-mne"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5164","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5164"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5164\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5164"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5164"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5164"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}