{"id":5174,"date":"2013-03-29T18:00:00","date_gmt":"2013-03-29T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5159"},"modified":"2013-03-29T18:00:00","modified_gmt":"2013-03-29T17:00:00","slug":"neco-ve-mne-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/03\/29\/neco-ve-mne-5\/","title":{"rendered":"N\u011bco ve mn\u011b 5."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: AjaSto<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
V\u0161echno kolem bylo tak n\u00e1dhern\u00e9, tak barevn\u00e9. Nemohl se toho naba\u017eit. Byl tu u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159ed t\u00edm, ale nikdy to nep\u0159i\u0161lo Tomovi tak kr\u00e1sn\u00e9 jako s pocitem, \u017ee tentokr\u00e1t je to nav\u017edy. Sed\u011bl v parku na lavi\u010dce a nastavoval se slune\u010dn\u00edm paprsk\u016fm. Za sebou sly\u0161el vzru\u0161en\u00fd rozhovor Rodgera a Michaela. D\u0159evo se prohnulo, kdy\u017e oba dosedli vedle n\u011bj. Nebyl schopn\u00fd pojmout obsah rozhovoru. Byl r\u00e1d, \u017ee si m\u016f\u017ee popov\u00eddat s opravdov\u00fdmi lidmi, ale po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b zjistil, \u017ee v\u011bt\u0161ina rozhovor\u016f je po\u0159\u00e1d stejn\u00e1. Dneska nem\u011bl touhu se nijak zapojit. Dok\u00e1zal myslet jen na slunce, kter\u00e9 s odch\u00e1zej\u00edc\u00edm l\u00e9tem ztr\u00e1celo svoji s\u00edlu, stromy, kter\u00e9 se pomalu za\u010daly zabarvovat do odst\u00edn\u016f \u010derven\u00e9, \u017elut\u00e9 a hn\u011bd\u00e9 a na jemn\u00fd v\u00edtr, kter\u00fd by n\u011bkdo jin\u00fd sotva post\u0159ehl, ale pro n\u011bj byl pot\u0159ebn\u00fdm d\u016fkazem jeho existence.<\/p>\n

Z rozj\u00edm\u00e1n\u00ed ho vytrhlo a\u017e utichnut\u00ed hlas\u016f a drknut\u00ed do ramene. Rodger p\u0159ed n\u00edm v nata\u017een\u00e9 ruce dr\u017eel krabi\u010dku cigaret. Zat\u00edm se jim \u00fasp\u011b\u0161n\u011b vyh\u00fdbal. V\u011bd\u011bl, \u017ee Bill si n\u011bkdy zakou\u0159il, a r\u00e1d, tak\u017ee by nem\u011bl odm\u00edtnout. Vid\u011bl u\u017e ale dost film\u016f, kde si kluci dali prvn\u00ed cigaretu a za\u010dali se dusit. Bill se nikdy nerozka\u0161lal. To, \u017ee vypadne ze sv\u00e9 role, mu d\u011blalo nejv\u011bt\u0161\u00ed starosti. D\u011bkovn\u011b se usm\u00e1l a jednu ty\u010dinku si vyt\u00e1hl. Dal si ji do \u00fast a musel \u010delit dal\u0161\u00edmu probl\u00e9mu. Zapalova\u010d. Jak se to sakra pou\u017e\u00edv\u00e1?<\/em> Nen\u00e1padn\u011b pozoroval Michaela, jak si s m\u00edrn\u011b naklon\u011bnou hlavou p\u0159ipaluje. Vydechl kou\u0159 a podal zapalova\u010d Rodgerovi. Ten na\u0161t\u011bst\u00ed Tomovo tr\u00e1pen\u00ed ukon\u010dil a jako prvn\u00ed zap\u00e1lil cigaretu Tomovi a a\u017e pak sob\u011b. Ach, Bill primadona.<\/em> Pomyslel si kysele, ale byl za to r\u00e1d. Vdechl kou\u0159 a c\u00edtil teplo prostupuj\u00edc\u00ed mu do plic. V krku ho p\u00e1lilo a musel na chv\u00edli zadr\u017eet dech, aby se nerozka\u0161lal Po t\u00e9, co se mu pl\u00edce uklidnily, pomalu vydechl. Nevypadalo to, \u017ee by si jeho – Billovi – p\u0159\u00e1tel\u00e9 n\u011b\u010deho v\u0161imli. Zatv\u00e1\u0159il se zku\u0161en\u011b a pot\u00e1hl podruh\u00e9. Zamotala se mu hlava a musel zav\u0159\u00edt o\u010di. Rozhodn\u011b ch\u00e1pal, pro\u010d to Bill d\u011bl\u00e1. Jeho prvn\u00ed cigareta. Tenhle sv\u011bt je prost\u011b b\u00e1je\u010dn\u00fd. Bezva, \u017ee tu m\u016f\u017eu z\u016fstat.<\/em> Kousl se do jazyka. Kdyby vedle n\u011bj nikdo nesed\u011bl, rozhodn\u011b by se za\u010dal nekontrolovateln\u011b sm\u00e1t.<\/div>\n

\n
\n

U\u017e\u00edval si toho, \u017ee m\u016f\u017ee odpo\u010d\u00edvat. Z\u00e1suvky kolem n\u011bj se st\u00e1le otv\u00edraly a zav\u00edraly s ne\u00fanavnou vytrvalost\u00ed. Jakmile se pohnul, ka\u017ed\u00fd sval ho zabolel. V\u010derej\u0161\u00ed n\u00e1maha si vyb\u00edrala svoji da\u0148. Lev\u00e9 l\u00fdtko m\u011bl zezadu cel\u00e9 fialov\u00e9 a\u017e ke kolenu, a na dotek bylo hork\u00e9. Ani druh\u00e1 noha na tom nebyla o nic l\u00e9pe. Nikdy se sportu v\u00edce nev\u011bnoval. Ob\u010das si zab\u011bhal a na t\u011blocvik chodil, jen aby ho nevyhodili. V\u010dera – st\u00e1le to tak ozna\u010doval, i kdy\u017e zde nezapadalo ani nevych\u00e1zelo Slunce – musel uj\u00edt des\u00edtky kilometr\u016f bez p\u0159est\u00e1vky. P\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee by m\u011bl vst\u00e1t a absolvovat to je\u0161t\u011b jednou, dokonce mo\u017en\u00e1 v\u00edckr\u00e1t, se znovu polo\u017eil na zem. P\u0159ed o\u010dima se mu mihotaly obr\u00e1zky toho, co minul\u00fd den za\u017eil. Vzpomn\u011bl si na imitaci sv\u00e9ho pokoje i na zam\u010den\u00e9 dve\u0159e. P\u0159edstavoval si, co by se stalo, kdyby je otev\u0159el a za nimi bylo jejich schodi\u0161t\u011b do kuchy\u0148ky, kde by st\u00e1la jeho maminka, vybaluj\u00edc\u00ed n\u00e1kup. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee na ni od t\u00e9 doby je\u0161t\u011b nepomyslel. Poznala v\u016fbec, \u017ee tam nen\u00ed? Myslela na sv\u00e9 p\u0159\u00edbuzn\u00e9, na sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele, na sv\u00e9ho psa a na v\u0161echno, o co p\u0159i\u0161el. V kotn\u00edku mu k\u0159uplo, kdy\u017e se za\u010dal rezignovan\u011b protahovat.<\/p>\n

Chv\u00edli si zp\u00edval, ale melodie zanikala v hluku skladi\u0161t\u011b. Nemohl se zbavit pocitu, se kter\u00fdm dnes vst\u00e1val. Nejd\u0159\u00edv si myslel, \u017ee jeho m\u00e1ma si ur\u010dit\u011b musela v\u0161imnout, \u017ee nen\u00ed doma a zavolat policii. V\u0161ichni se o n\u011bj boj\u00ed a hledaj\u00ed ho. Budou ho ale hledat tady? S\u00e1m ani nev\u00ed, kde je. Nevypad\u00e1 to jako b\u011b\u017en\u00e1 \u00fanosn\u00edkova chatr\u010d v lese. Vlastn\u011b se to nep\u0159ibli\u017eovalo ni\u010demu, co by znal. To ho navedlo na jeho p\u016fvodn\u00ed obavu. Zbl\u00e1znil se. Tohle si jenom p\u0159edstavuje a p\u0159itom sed\u00ed zav\u0159en\u00fd v pokoji se zam\u0159\u00ed\u017eovan\u00fdm oknem. Potom si vzpomn\u011bl na podivn\u00fd z\u00e1pisn\u00edk a na kluka, kter\u00fd do n\u011bj psal.<\/p>\n

Stehnem mu projela k\u0159e\u010d. Musel se zastavit a vystavit se riziku, \u017ee ho n\u011bco sraz\u00ed. Zaklel. Byl u\u017e docela zvykl\u00fd mluvit s\u00e1m se sebou, t\u011b\u017eko by ho tu n\u011bkdo ok\u0159ikoval. K\u0159e\u010de te\u010f p\u0159ich\u00e1zely o n\u011bco \u010dast\u011bji. Nedovolily mu padnout do v\u010derej\u0161\u00ed letargie, kdy se mu \u0161lo sn\u00e1z. Taky m\u011bl pocit, \u017ee jde pomaleji. Mas\u00edroval si sval a v\u0161iml si bot. Ter\u00e9n nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 obt\u00ed\u017en\u00e9 p\u0159ek\u00e1\u017eky, podlaha byla vybetonovan\u00e1. P\u0159esto se boty za\u010d\u00ednaly rozlepovat a podr\u00e1\u017eka se o\u0161oupala. Chodidla ho p\u00e1lila, ka\u017ed\u00fd krok d\u011blala utrpen\u00edm. M\u011bl podez\u0159en\u00ed, \u017ee na lev\u00e9m kotn\u00edku se mu ud\u011blal puch\u00fd\u0159, ale nedov\u00e1\u017eil se tam pod\u00edvat. M\u00edsto toho si prot\u00e1hl nohu a vykro\u010dil d\u00e1l. M\u00edsto ponur\u00fdch my\u0161lenek se dostavil vztek. Byl si te\u010f skoro jist\u00fd, \u017ee se to v\u0161echno to\u010dilo kolem toho kluka. Neb\u00fdt jeho, nikdy by tohle nemusel podstupovat. Te\u010f u\u017e hlasit\u011b k\u0159i\u010del a chrlil nad\u00e1vky. Rychle r\u00e1zoval kolem sloup\u016f a polevil v opatrnosti. Za n\u00e1sledek to m\u011blo to, \u017ee ho m\u00e1lem dvakr\u00e1t srazil \u0161upl\u00edk a jedna slo\u017eka, p\u0159ed kterou uhnul jen tak tak, ne\u017e se za\u010dal uklid\u0148ovat. M\u011bl pocit, \u017ee u\u0161el hodn\u00fd kus, a nav\u00edc se mu docela ulevilo. I p\u0159es neustupuj\u00edc\u00ed bolest v nab\u011bhl\u00e9m l\u00fdtku se mu \u0161lo leh\u010deji.<\/p>\n

P\u0159ed n\u00edm se rozhodn\u011b n\u011bco h\u00fdbalo. Sledoval to u\u017e d\u00e9le, ale nebyl si jist\u00fd. \u010c\u00edm byl bl\u00ed\u017e, t\u00edm se jeho podez\u0159en\u00ed zv\u011bt\u0161ovalo. Te\u010f byl dost bl\u00edzko na to, aby si jist\u00fd byl. Nev\u011bd\u011bl u\u017e, jestli tam chce j\u00edt a ov\u011b\u0159it si, co p\u0159esn\u011b se tam h\u00fdbe, ale naru\u0161ilo to jeho nanejv\u00fd\u0161 nudnou trasu. Pohyb vytv\u00e1\u0159ely l\u00e9taj\u00edc\u00ed archy pap\u00edr\u016f soust\u0159ed\u011bn\u00e9 na jedno m\u00edsto. Bill vid\u011bl na konec \u0161ediv\u00e9 uli\u010dky a bez ohledu na nebezpe\u010d\u00ed se k n\u011bmu divoce rozb\u011bhl. Na tv\u00e1\u0159i se mu objevil z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv. Cht\u011bl se oto\u010dit a pod\u00edvat se na to, co dok\u00e1zal, \u010d\u00edm pro\u0161el, ale nemohl odtrhnout pohled od toho, co bylo asi sto metr\u016f p\u0159ed n\u00edm. Ve zdi stejn\u011b vesele barevn\u00e9 jako podlaha a strop, byla obrovsk\u00e1 d\u00edra. Prol\u00e9taly j\u00ed v\u0161echny slo\u017eky z ob\u0159\u00ed kartot\u00e9ky a taky se tudy vracely. Mno\u017estv\u00ed slo\u017eek vytv\u00e1\u0159elo nep\u0159etr\u017eit\u00fd proud a siln\u00fd v\u00edtr, kter\u00fd Billovi \u010dechral vlasy. Vlevo i napravo se t\u00e1hla dlouh\u00e1 nep\u0159eru\u0161en\u00e1 ze\u010f, a kdy\u017e Bill popo\u0161el, vid\u011bl jen \u0159ady ocelov\u00fdch kv\u00e1dr\u016f ve sm\u011bru, kter\u00fdm p\u0159i\u0161el. P\u0159itahovala ho ta obrovsk\u00e1 s\u00edla slo\u017eek, kter\u00e9 vypadaly jako \u017eiv\u00e1 pap\u00edrov\u00e1 zv\u00ed\u0159ata a l\u00e9taly do rozev\u0159en\u00e9ho ch\u0159t\u00e1nu nemilosrdn\u00e9 obludy. Obloukem, z dosahu drah potravy obludy, do\u0161el a\u017e k d\u00ed\u0159e. Za\u010d\u00ednala u\u017e od zem\u011b a Bill se mohl pod\u00edvat za n\u00ed. Respektive pod n\u00ed. Slo\u017eky l\u00e9taly rovn\u011b nad \u010dernou propast\u00ed. Na druh\u00e9 stran\u011b se ztr\u00e1cely v jin\u00e9m tunelu a zase se v n\u011bm objevovaly. Ze z\u00e1\u0159ivek vych\u00e1zelo dost sv\u011btla jenom na to, aby vid\u011bl dal\u0161\u00edch p\u00e1r otvor\u016f na st\u011bn\u011b p\u0159ed sebou. Vypadalo to na slo\u017eitou s\u00ed\u0165, ale \u017e\u00e1dn\u00e1 jin\u00e1 cesta nevypadala pou\u017e\u00edvan\u00e1.<\/p>\n

Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee tady skon\u010dit nechce. Bylo to je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, ne\u017e skon\u010dit na v\u011bky ve sv\u00e9m pokoji. Nav\u00edc u\u017e nemohl \u0161upl\u00edky ani vid\u011bt, cht\u011bl b\u00fdt od nich co nejd\u00e1l. Taky v\u011bd\u011bl, \u017ee jin\u00e1 cesta ne\u017e p\u0159es propast tu nen\u00ed. Zasm\u00e1l se. Jako v n\u011bjakym rodinnym filmu<\/em>. A sledoval, jak rychl\u00e9 ty zatracen\u00e9 slo\u017eky jsou.<\/p>\n

N\u011bkter\u00e9 z nich let\u011bly docela n\u00edzko. Sledoval je u\u017e n\u011bjakou dobu, s nohama nata\u017een\u00fdma p\u0159ed sebe a nakr\u010den\u00fdm \u010delem. Doufal, \u017ee ho nohy nezrad\u00ed a vysko\u010d\u00ed dost vysoko. Nejhor\u0161\u00ed bude, n\u011b\u010deho se chytit. P\u00e1d do propasti se mu dvakr\u00e1t nezamlouval. Do pap\u00edru se prsty zabo\u0159it nedaly. Musel sko\u010dit dost dop\u0159edu a chytit se za kraj. N\u011bkter\u00e9 z nich se p\u0159i letu vyh\u00fdbaly jin\u00fdm a nah\u00fdbaly se. Ty spodn\u00ed na\u0161t\u011bst\u00ed m\u00e9n\u011b, za to byly \u010dasto nejrychlej\u0161\u00ed. Jakkoliv to zprvu Billovi p\u0159i\u0161lo vtipn\u00e9, bylo to nanejv\u00fd\u0161 nebezpe\u010dn\u00e9 a chybn\u00fd pohyb ho mohl st\u00e1t \u017eivot, a\u0165 u\u017e to v tomhle sv\u011bt\u011b znamenalo cokoliv. Hodiny sed\u011bl a p\u0159edstavoval si ka\u017ed\u00fd krok, kter\u00fd ud\u011bl\u00e1. Sta\u010dilo jen se chytnout a dr\u017eet se. Jak prost\u00e9. To, \u017ee se slo\u017eky vrac\u00ed, mu dod\u00e1valo jistotu. Neum\u011bl si p\u0159edstavit, kam m\u016f\u017eou l\u00e9tat. Pokud nesesko\u010d\u00ed na druh\u00e9 stran\u011b, nemus\u00ed u\u017e sesko\u010dit nikde. A pokud tam sesko\u010d\u00ed, m\u016f\u017ee tam uv\u00edznout. Zkusmo se sna\u017eil zhmotnit most, ale minulo se to \u00fa\u010dinkem. Energie, kterou c\u00edtil u\u017e na za\u010d\u00e1tku haly, rostla. Na konci mus\u00ed b\u00fdt n\u011bco, co ji vys\u00edl\u00e1. Nebo n\u011bkdo.<\/p>\n

Byl skoro p\u0159ipraven. Jeho odhodl\u00e1n\u00ed dos\u00e1hlo maxima, b\u00e1l se, \u017ee s dal\u0161\u00edm odkl\u00e1d\u00e1n\u00edm ho ztrat\u00ed. St\u00e1l v m\u00edst\u011b, kde se slo\u017eky sn\u00e1\u0161ely ze vzduchu n\u00ed\u017e, aby pro\u0161ly otvorem ve zdi. Jednou nohou se op\u0159el dozadu a ruce m\u00edrn\u011b nat\u00e1hl p\u0159ed sebe. O\u010dima si pe\u010dliv\u011b vyb\u00edral sv\u016fj dal\u0161\u00ed dopravn\u00ed prost\u0159edek. Ka\u017ed\u00fd, kter\u00fd nechal prolet\u011bt, ho m\u00e1lem srazil k zemi proudem vzduchu. Vypo\u010d\u00edt\u00e1val si s\u00edlu, kterou bude muset vlo\u017eit do skoku. Pak ji uvid\u011bl. Let\u011bla dost n\u00edzko, p\u0159\u00edmo k n\u011bmu. Nesm\u00ed ji minout. Rychle se p\u0159ibli\u017eovala a nedala Billovi \u0161anci se d\u00e1l rozm\u00fd\u0161let. Odrazil se nejv\u00edc, jak mohl, soust\u0159edil se na okraj slo\u017eky. V\u00edtr ho donutil p\u0159iv\u0159\u00edt o\u010di jen do mal\u00fdch \u0161t\u011brbinek. Pod sebou c\u00edtil hrub\u00fd povrch recyklovan\u00e9ho pap\u00edru. Ot\u00edral se mu o nohy jen zlomek vte\u0159iny. Jeho prsty ve vzduchu za\u0161\u00e1traly napr\u00e1zdno, nedos\u00e1hly na okraj. T\u011blo let\u011blo setrva\u010dnost\u00ed d\u00e1l, p\u0159ekulilo se na z\u00e1da a sklouz\u00e1valo dol\u016f. V\u0161e se odehr\u00e1valo jen zlomky vte\u0159in, ale Billovi to p\u0159i\u0161lo jako v\u011b\u010dnost. Pap\u00edr se prohnul pod jeho vahou a okrajem mu sjelo po z\u00e1dech, ne\u017e ho nemilosrdn\u011b hodil na zem.<\/p>\n

Skut\u00e1lel se ke zdi a na\u0159\u00edkal. Z o\u010d\u00ed mu vytryskly slzy, zl\u00e1mal si n\u011bkolik \u017eeber a ruka se mu kroutila v nep\u0159irozen\u00e9m \u00fahlu. Mezi \u00fap\u011bn\u00edm si nad\u00e1val. V\u0161echno bylo dokonal\u00e9. M\u011blo se to poda\u0159it. Tiskl si ruku k hrudi a zat\u00ednal zuby. V posledn\u00ed dob\u011b utr\u017eil v\u00edc ran ne\u017e za cel\u00fd \u017eivot. M\u011bl u\u017e toho dost. Nen\u00e1vid\u011bl tohle m\u00edsto. V\u0161echno se ho tu pokou\u0161elo zab\u00edt, nemohl si odpo\u010dinout. \u00dap\u011bn\u00ed nad bolest\u00ed se prom\u011bnilo v zoufal\u00e9 vzlyky. Touha po domov\u011b ho p\u0159epadla jako t\u00ed\u017eiv\u00fd mrak, cel\u00e9ho ho obklopila a zavalila beznad\u011bj\u00ed. Byl kluk z mal\u00e9ho m\u011bsta, ka\u017ed\u00fd den napln\u011bn\u00fd svoj\u00ed rutinou, kolem m\u011bl lidi, co znal, m\u011bl je r\u00e1d a necht\u011bl je ztratit. Te\u010f se musel prod\u00edrat skrz n\u011bco, co mu p\u0159ipadalo jako d\u016fmysln\u00e1 s\u00ed\u0165 zvr\u00e1cen\u00fdch past\u00ed. Jak mu doch\u00e1zely slzy a nejhor\u0161\u00ed vlna vzteku pominula, skrz slanou vodu rozeznal v\u00fdstupek ve zdi. Zamrkal slzy pry\u010d a s n\u00e1mahou se postavil. Ve zdi byla kovov\u00e1 koule, stejn\u00e1 jako na jeho dve\u0159\u00edch. Bill za ni zabral a modlil se, a\u0165 nejsou zam\u010den\u00e9. Povolily, na st\u011bn\u011b se r\u00fdsoval obrys obd\u00e9ln\u00edku. Ruka ho st\u00e1le bolela, ale na\u0161t\u011bst\u00ed byla jen nara\u017een\u00e1, p\u0159inejhor\u0161\u00edm nalomen\u00e1. Musel po\u0159\u00e1dn\u011b zabrat, \u010d\u00edm\u017e se mu odvd\u011b\u010dila pocitem, \u017ee si ji minim\u00e1ln\u011b u\u0159\u00edznul, ne\u017e se dve\u0159e otev\u0159ely alespo\u0148 natolik, aby jimi mohl proj\u00edt.<\/p>\n

Nakoukl dovnit\u0159. Nahoru se t\u00e1hly kamenn\u00e9 schody. Vid\u011bl jich jen p\u00e1r, ale podle pr\u016fvanu odhadoval, \u017ee budou dost vysok\u00e9. Nikdo se neobt\u011b\u017eoval rozsv\u00edtit mu pochodn\u011b.<\/div>\n

„V\u00fdborn\u011b, ve tm\u011b jsme dlouho nebyli,“ zamumlal a za\u010dal vystupovat nahoru.<\/p>\n

autor: AjaSto<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: AjaSto V\u0161echno kolem bylo tak n\u00e1dhern\u00e9, tak barevn\u00e9. Nemohl se toho naba\u017eit. Byl tu u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159ed t\u00edm, ale nikdy to nep\u0159i\u0161lo Tomovi tak kr\u00e1sn\u00e9 jako s pocitem, \u017ee tentokr\u00e1t je to nav\u017edy. Sed\u011bl v parku na lavi\u010dce a nastavoval se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[548],"tags":[],"class_list":["post-5174","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-neco-ve-mne"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5174","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5174"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5174\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5174"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5174"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5174"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}