{"id":5178,"date":"2013-03-28T17:00:00","date_gmt":"2013-03-28T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5163"},"modified":"2013-03-28T17:00:00","modified_gmt":"2013-03-28T16:00:00","slug":"god-bless-you-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/03\/28\/god-bless-you-9\/","title":{"rendered":"God Bless You 9."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
„Sakra, sakra, sakra.“ Nad\u00e1val Tom a rukama si p\u0159ejel po obli\u010deji, nakonec se zvedl a zam\u00ed\u0159il rovnou do sprchy. Pot\u0159eboval to ze sebe sm\u00fdt, ale moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee takov\u00fd h\u0159\u00edch se ned\u00e1 sm\u00fdt vodou, leda tak sv\u011bcenou. Op\u0159el se \u010delem o studen\u00e9 kachli\u010dky a jen chv\u00edli se sna\u017eil na nic nemyslet. Opravdu jen chv\u00edli, jeliko\u017e ne\u017e se nad\u00e1l, v jeho hlav\u011b zase byl Bill a pohr\u00e1val si s jeho my\u0161lenkami. Sna\u017eil se na to nemyslet, ale ten obraz v jeho hlav\u011b byl tak stra\u0161n\u011b \u017eiv\u00fd, a\u017e si musel hlavu zkropit vodou, aby se z t\u011bch p\u0159edstav nezbl\u00e1znil. Nejen\u017ee se zbl\u00e1znila jeho mysl, ale zbl\u00e1znilo se cel\u00e9 jeho t\u011blo a rozhodn\u011b jej odm\u00edtlo poslouchat. Kdy\u017e se toti\u017e pod\u00edval do sv\u00e9ho kl\u00edna, jeho penis se ty\u010dil vzh\u016fru.<\/p>\n

„To ne, kurva.“ Zav\u0159el zt\u011b\u017eka o\u010di a vydechl. Nebylo mo\u017en\u00e9, aby jej tak moc dostal do kolen. Aby jen z pouh\u00e9 vzpom\u00ednky byl vzru\u0161en\u00fd, ale opak byl pravdou. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee tohle jen tak nerozchod\u00ed, a tak mu bylo jasn\u00e9, \u017ee se mus\u00ed zachovat jako Adam, kdy\u017e byl je\u0161t\u011b bez Evy, teda podle jeho pozn\u00e1mek z dne\u0161ka. U\u017e nad t\u00edm rad\u011bji moc nep\u0159em\u00fd\u0161lel a prost\u011b se vzal do ruky. Sta\u010dilo jen p\u00e1r tah\u016f rukou a uc\u00edtil tak obrovskou \u00falevu. Jeho t\u011blo se uvolnilo a alespo\u0148 na p\u00e1r vte\u0159in opravdu na Billa p\u0159estal myslet. Ale pouze do t\u00e9 doby, ne\u017e vylezl z vany a ulo\u017eil se do postele. Pak jeho mysl ovl\u00e1dly op\u011bt my\u0161lenky na Billa, a kdy\u017e usnul, m\u011bl o n\u011bm i kr\u00e1sn\u00fd sen.<\/p>\n

Bill sed\u011bl na sv\u00e9 posteli a hypnotizoval jedno m\u00edsto. Nebyl schopn\u00fd ni\u010deho, ani si lehnout, ani vst\u00e1t. C\u00edtil se podveden\u00fd, ale s\u00e1m sebou, a to bylo snad to nejhor\u0161\u00ed. Byl tak moc p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, jak siln\u00fd je, a sta\u010dil jeden kluk, jedna hodina n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed, a hned byl veps\u00e1n mezi h\u0159\u00ed\u0161n\u00edky. Ani nev\u011bd\u011bl, po kolik\u00e1t\u00e9 u\u017e pros\u00ed o odpu\u0161t\u011bn\u00ed, ale ud\u011blal to znovu. Ale jeho my\u0161lenk\u00e1m to stejn\u011b klid nedalo. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee dneska jen tak neusne, a tak se o to ani nepokou\u0161el, jen spo\u010dinul na kolenou p\u0159ed postel\u00ed, a d\u00e1l se modlil.<\/p>\n<\/div>\n

\n
R\u00e1no se Bill c\u00edtil snad je\u0161t\u011b v\u00edc unaven\u00fd ne\u017e po prvn\u00ed noci. Ono nebylo divu. Byl r\u00e1d, kdy\u017e usnul alespo\u0148 na chv\u00edli. V\u017edy ho ale probudil ten sam\u00fd sen. Nebo to snad ani nebyl sen. Tom ho pron\u00e1sledoval i ve sp\u00e1nku. Znaven\u011b vylezl z postele a jako m\u00e1toha se odebral ud\u011blat rann\u00ed hygienu a n\u011bco posn\u00eddat. Jen doufal, \u017ee se ho nikdo nebude vypt\u00e1vat na jeho stav. To by v\u00e1\u017en\u011b nev\u011bd\u011bl, jak vysv\u011btlovat. Bylo by to jist\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e vysv\u011btlovat Tomovi zrozen\u00ed Adama a Evy. Oh bo\u017ee, u\u017e zase myslel na Toma? Lehce zat\u0159epal hlavou a urychlen\u011b dojedl. Jak jen to bylo mo\u017en\u00e9, opustil j\u00eddelnu a \u0161el po sv\u00fdch povinnostech. Trhat ryb\u00edz na kol\u00e1\u010d jist\u011b nebude tak hrozn\u00e9 a t\u0159eba ho to rozpt\u00fdl\u00ed. Ani mu nep\u0159i\u0161lo nijak divn\u00e9, \u017ee se ho Matou\u0161 na nic nept\u00e1, a p\u0159itom si ho st\u00e1le podez\u0159ele prohl\u00ed\u017e\u00ed. Rad\u011bji se pustil do pr\u00e1ce. Skute\u010dn\u011b ho to rozpt\u00fdlilo. Nesn\u00e1\u0161el mravence a ryb\u00edzov\u00e9 ke\u0159e jich byly pln\u00e9. Bill m\u011bl co d\u011blat s hek\u00e1n\u00edm, cuk\u00e1n\u00edm a \u0161kleben\u00edm se, tak\u017ee Tom z jeho hlavy skute\u010dn\u011b z\u00e1hadn\u011b zmizel. Matou\u0161 se mu jen ti\u0161e sm\u00e1l.<\/p>\n

„Ot\u010de\u2026 kolik ryb\u00edzu je pot\u0159eba na ty kol\u00e1\u010de?“ Promluvil Bill v\u016fbec poprv\u00e9 za cel\u00e9 to r\u00e1no. M\u011bl obran\u00fd sotva jeden ke\u0159\u00edk, ale p\u0159ipadal si tak zmo\u017een\u00fd v\u011b\u010dn\u00fdm z\u00e1pasen\u00edm s mravenci, jako by jich otrhal u\u017e snad stovku.<\/div>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee tohle sta\u010dit nebude.“ Zasm\u00e1l se Matou\u0161, kdy\u017e nakoukl do polopr\u00e1zdn\u00e9ho kybl\u00edku. Bill jen zast\u00e9nal.<\/div>\n
„Tak\u017ee v\u0161echny\u2026“ vydechl sm\u00ed\u0159liv\u011b nad zji\u0161t\u011bn\u00edm, \u017ee a\u0165 chce nebo nechce, bude muset otrhat v\u0161echny ke\u0159\u00edky, a Matou\u0161 jen p\u0159ik\u00fdvl.<\/p>\n

Po dal\u0161\u00ed p\u016flhodin\u011b, kdy se Billovi poda\u0159ilo naplnit alespo\u0148 polovinu kybl\u00edku, se na zemi p\u0159ed n\u00edm objevil st\u00edn stoj\u00edc\u00ed osoby za n\u00edm. Billovi skoro p\u0159estalo tlouct srdce. Nebylo pochyb o tom, kdo to mohl b\u00fdt. B\u00e1l se oto\u010dit. Vzal kybl\u00edk do ruky a cht\u011bl p\u0159ej\u00edt k vedlej\u0161\u00edmu ke\u0159\u00edku, p\u0159edst\u00edraje, \u017ee si osoby za sebou v\u016fbec nev\u0161iml. To by ale Tom nesm\u011bl promluvit.<\/p>\n

„Bille\u2026 ut\u00edk\u00e1\u0161?“ Jeho hlas projel Billem jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed trest. I kdy\u017e \u010dekal, \u017ee se Tom ozve, i p\u0159esto lehce nadsko\u010dil a cel\u00fd k\u00fdbl mu vypadl z ruky. Polovina jeho nasb\u00edran\u00e9ho obsahu se rozkut\u00e1lela do tr\u00e1vy a Bill se b\u00e1l ohl\u00e9dnout. Tom\u016fv hlas se mu zabod\u00e1val do hrudi jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed h\u0159\u00edch. Nakonec se p\u0159eci jen oto\u010dil.<\/div>\n

„Tome\u2026 ne\u2026 to ne\u2026 j\u00e1 m\u00e1m jen n\u011bjakou pr\u00e1ci. Hodinu m\u00e1me p\u0159eci a\u017e z\u00edtra.“ Vykoktal ze sebe a sna\u017eil se tv\u00e1\u0159it co nejp\u0159irozen\u011bji. Ne\u0161lo to.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, jen jsem se cht\u011bl\u2026“ Za\u010dal Tom a ud\u011blal dva kroky bl\u00ed\u017e k Billovi. Ten mu v\u0161ak sko\u010dil do \u0159e\u010di.<\/div>\n
„Nezlob se\u2026 promluv\u00edme si z\u00edtra. Dneska m\u00e1m v\u00e1\u017en\u011b moc pr\u00e1ce.“ Oto\u010dil se a div, \u017ee se nerozb\u011bhl pry\u010d. Kybl\u00edk s ryb\u00edzem nechal tam, kde spadl. Hlavn\u011b musel uniknout od Tomovy bl\u00edzkosti.<\/p>\n

Tom se d\u00edval za Billov\u00fdmi z\u00e1dy a jen si povzdechl. V\u011bd\u011bl, \u017ee v\u010dera ud\u011blal chybu, a jak bylo vidno, docela velkou. Bill p\u0159ed n\u00edm ut\u00edkal, a i kdy\u017e tvrdil, \u017ee ne, bylo naprosto jasn\u00e9, \u017ee v jeho spole\u010dnosti nechce b\u00fdt. Otec Matou\u0161 to cel\u00e9 sledoval, nev\u011bd\u011bl, co se mezi nimi stalo, ale d\u00e1valo smysl minim\u00e1ln\u011b to, \u017ee Bill byl dneska jako t\u011blo bez du\u0161e. A nebyl s\u00e1m. Tom nevypadal o nic l\u00edp ne\u017e Bill. Ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f k chlapci, kter\u00fd vypadal, jako by mu ulet\u011bly v\u0161echny v\u010dely.<\/p>\n

„Ahoj Tome, jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Zv\u011bdav\u011b se na n\u011bj pod\u00edval. Tom se jen prudce oto\u010dil po hlase, ani si skoro Matou\u0161e nev\u0161iml.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den, ano… ano, jsem v po\u0159\u00e1dku.“ P\u0159ik\u00fdvl jen rychle a cht\u011bl odej\u00edt, ale v\u0161iml si rozsypan\u00e9ho kybl\u00edku na zemi.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b se nic nestalo? V\u00ed\u0161, Bill dneska vypadal opravdu divn\u011b a… kdy\u017e se te\u010f d\u00edv\u00e1m na tebe, vlastn\u011b m\u00e1te stejn\u00fd v\u00fdraz.“ Tom si jen povzdechl a p\u0159iv\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„Bude to brzy v po\u0159\u00e1dku.“ P\u0159ik\u00fdvl jen na souhlas a pak vzal kybl\u00edk a sna\u017eil se v\u0161echno do n\u011bj zase posb\u00edrat. Matou\u0161 si jen povzdechl.<\/div>\n
„P\u00e1\u010dit to z tebe nebudu, Tome, ale mo\u017en\u00e1 by ses m\u011bl sv\u011b\u0159it Bohu a ulevit tak svoj\u00ed mysli. Pom\u00e1h\u00e1 to, v\u011b\u0159 mi.“ Usm\u00e1l se a rad\u011bji se vr\u00e1til ke svoj\u00ed \u010dinnosti. Musel p\u0159iv\u00e1zat raj\u010data ke kol\u00edk\u016fm v zemi. Dneska m\u011bla b\u00fdt bou\u0159ka a otec se b\u00e1l, \u017ee by se jeho drah\u00e9 ke\u0159\u00ed\u010dky obsypan\u00e9 raj\u010daty mohly pol\u00e1mat.<\/p>\n

Tom se d\u00edval jen za Matou\u0161em a nakonec koukl do kybl\u00edku a za\u010dal otrh\u00e1vat ryb\u00edz m\u00edsto Billa. Nejrad\u011bji by jej na\u0161el a omluvil by se mu, ale s\u00e1m v\u011bd\u011bl, \u017ee bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e jej nech\u00e1. No co, maj\u00ed se vid\u011bt u\u017e z\u00edtra, t\u011b\u0161il se, ale z\u00e1rove\u0148 z toho m\u011bl stra\u0161n\u00fd strach. Jak\u00fd Bill bude. Bude odm\u011b\u0159en\u00fd? Nebo… se mu d\u00e1l bude vyh\u00fdbat? Ti\u0161e si povzdechl a rad\u011bji pokra\u010doval, ani nevn\u00edmal mravence, kte\u0159\u00ed ho kousali. Ryb\u00edz p\u0159ib\u00fdval pomalu, ale jemu to bylo jedno. Stejn\u011b byl my\u0161lenkami n\u011bkde jinde. A kdy\u017e kone\u010dn\u011b do\u0161el i k posledn\u00edmu ke\u0159\u00edku a obral jej, kybl\u00edk byl \u00fapln\u011b pln\u00fd.<\/p>\n

„Ot\u010de, kam to m\u00e1m d\u00e1t?“ Usm\u00e1l se trochu Tom. Pot\u0159eboval n\u011bco d\u011blat, nemohl j\u00edt dom\u016f a myslet na n\u011bj, ze\u0161\u00edlel by z toho. Otec jej rovnou poslal s kybl\u00edkem do kuchyn\u011b a Tom se tam vydal.<\/p>\n

Bill prudce otev\u0159el dve\u0159e sv\u00e9ho pokoje a padl na postel. Zav\u0159el o\u010di a ani nev\u011bd\u011bl jak, ale v o\u010d\u00edch jej za\u0161t\u00edpaly slzy. Sna\u017eil se to mrk\u00e1n\u00edm zahnat, ale nakonec jedna mal\u00e1 slzi\u010dka stekla po jeho tv\u00e1\u0159\u00edch. Ne\u010dekal, \u017ee p\u0159ijde. Psychicky se p\u0159ipravoval na z\u00edt\u0159ek, a on jej p\u0159ekvapil u\u017e dnes. Nejrad\u011bji by si nafackoval za to, jak se zachoval. A je\u0161t\u011b p\u0159ed otcem. Jak mu to asi vysv\u011btl\u00ed? Hlavu vlo\u017eil do dlan\u00ed, nakonec se svezl z postele na kolena a ruce sepjal.<\/p>\n

„Pane Bo\u017ee, odpus\u0165. Trestej m\u011b, jak jen se ti zl\u00edb\u00ed, ale ne Tomem. J\u00e1… pot\u0159ebuji rozh\u0159e\u0161en\u00ed. Tak moc pot\u0159ebuji v\u011bd\u011bt, \u017ee si na m\u011b potom v\u0161em nezanev\u0159el.“ Vzlykal ti\u0161e a sna\u017eil se n\u011bjak d\u00e1t dohromady n\u011bjak\u00e9 prosby, ale jeho mysl dokonale vypov\u00eddala slu\u017ebu. Nakonec si vzpomn\u011bl na povalen\u00fd kybl\u00edk dole v zahrad\u011b. Pok\u0159i\u017eoval se a pomalu se tam vydal. Rozhl\u00ed\u017eel se tajn\u011b kolem, hledal Toma pohledem, ale jak bylo vid\u011bt, u\u017e tu nebyl. Vydechl a do\u0161el k otci. Kybl\u00edk tu u\u017e nebyl. Zmaten\u011b se rozhl\u00e9dl kolem a Matou\u0161 se jen usm\u00e1l.<\/div>\n

„Tom to u\u017e nasb\u00edral. B\u011b\u017e do kuchyn\u011b jim pomoct to obrat.“ Usm\u00e1l se na n\u011bj a Bill jen k\u00fdvl. Pomal\u00fdmi kroky do\u0161el do kuchyn\u011b, ale kdy\u017e se pod\u00edval pozorn\u011bji do kruh\u016f kn\u011b\u017e\u00ed, spat\u0159il i Toma. Nasucho polkl. Te\u010f u\u017e ut\u00e9ct nemohl. Ti\u0161e do\u0161el k nim.<\/p>\n

„Jdu v\u00e1m pomoct to ob\u00edrat.“ \u0158ekl ti\u0161e a sedl si naproti Tomovi, na jedno jedin\u00e9 voln\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n

Tom se t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b ohl\u00e9dl po hlase. C\u00edtil se tak provinile. Vid\u011bl na Billovi ve\u0161ker\u00e9 rozpaky a v\u011bd\u011bl, \u017ee to je jen jeho vina. R\u00e1d by v\u011bd\u011bl, jak to m\u00e1 od\u010dinit. Co ud\u011blat, aby byl Bill zase spokojen\u00fd, ale nev\u011bd\u011bl to. Rad\u011bji sklonil hlavu k ryb\u00edzu a d\u00e1l se v\u011bnoval jeho otrh\u00e1v\u00e1n\u00ed. Bill se nerv\u00f3zn\u011b o\u0161\u00edval na \u017eidli a sna\u017eil se soust\u0159edit jen a jen na svoji pr\u00e1ci. Jeho o\u010di v\u0161ak st\u00e1le \u010dast\u011bji hledaly cestu sm\u011brem k Tomovi. P\u0159i pohledu na n\u011bj mu \u00fatrobami proj\u00ed\u017ed\u011bl tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit jako nikdy. Kr\u00e1sn\u00fd a hrozn\u00fd z\u00e1rove\u0148. D\u011bsil se sv\u00fdch my\u0161lenek a je\u0161t\u011b v\u00edce se d\u011bsil, \u017ee asi ani nen\u00ed hoden toho posl\u00e1n\u00ed, pro kter\u00e9 se rozhodl. D\u011bsil s\u00e1m sebe. Bylo mezi nimi napjat\u00e9 ticho a Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud bude pokra\u010dovat, bude to podez\u0159el\u00e9 i v\u0161em ostatn\u00edm a ne pouze Matou\u0161ovi. Zejm\u00e9na, kdy\u017e se na jejich pr\u00e1ci p\u0159i\u0161el pod\u00edvat otec Benedikt. Sledoval ty dva velmi v\u00e1\u017en\u011b. Ani jeden mu nev\u011bnovali po\u0159\u00e1dn\u011b pozornost kv\u016fli sv\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m. Snad jen Bill ho alespo\u0148 zaznamenal. Neum\u011bl ale hr\u00e1t \u017e\u00e1dn\u00e9 divadlo. Rozhodl se ale, \u017ee jinou mo\u017enost nem\u00e1. Zvedl hlavu od sv\u00e9ho ryb\u00edzu a pod\u00edval se na Toma.<\/p>\n

„Tak\u2026 u\u017e sis p\u0159e\u010detl dal\u0161\u00ed vypr\u00e1v\u011bn\u00ed?“ Zeptal se. Byla to jedin\u00e1 ot\u00e1zka, kter\u00e1 ho napadla a kter\u00e1 by nevzbuzovala podez\u0159en\u00ed. Nyn\u00ed pro zm\u011bnu vypadly kuli\u010dky z ruky Tomovi. Ne\u010dekal, \u017ee by se Bill ozval. Otec Benedikt jen nakr\u010dil \u010delo a urychlen\u011b ode\u0161el.<\/div>\n

„Jo\u2026 u\u017e jsem to \u010detl.“ P\u0159ik\u00fdvl. „Je tam p\u00e1r v\u011bc\u00ed, na kter\u00fd se t\u011b chci zeptat, proto\u017ee jim nerozum\u00edm, ale\u2026 hodinu m\u00e1me a\u017e z\u00edtra, tak to nebudu rozeb\u00edrat tady.“ Zakroutil hlavou a na Billa se pousm\u00e1l. Sp\u00ed\u0161e se o to pokusil. S\u00e1m sebe nech\u00e1pal. Nikdy nelitoval ni\u010deho, co ud\u011blal. Nikdy nec\u00edtil n\u011bjak\u00e9 v\u00fd\u010ditky, a te\u010f p\u0159i pohledu na toho \u010dernovlas\u00e9ho and\u011bla, by byl snad i ochotn\u00fd si p\u0159ed n\u011bj kleknout, bre\u010det do jeho trika a \u017e\u00e1dat o odpu\u0161t\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Jsem r\u00e1d, \u017ee se tomu v\u011bnuje\u0161.“ Pronesl Bill polohlasn\u011b a zastr\u010dil si pramen vlas\u016f za ucho. St\u00e1le se vytrvale vyh\u00fdbal pohledu na Toma. M\u011bl strach, \u017ee by mohl on\u011bm\u011bt, nebo by se ho op\u011bt zmocnila panika a on by utekl. A to by nebylo dobr\u00e9.<\/p>\n

autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris & Lauinka „Sakra, sakra, sakra.“ Nad\u00e1val Tom a rukama si p\u0159ejel po obli\u010deji, nakonec se zvedl a zam\u00ed\u0159il rovnou do sprchy. Pot\u0159eboval to ze sebe sm\u00fdt, ale moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee takov\u00fd h\u0159\u00edch se ned\u00e1 sm\u00fdt vodou, leda tak sv\u011bcenou.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[544],"tags":[],"class_list":["post-5178","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-god-bless-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5178","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5178"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5178\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5178"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5178"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5178"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}