{"id":5179,"date":"2013-03-28T16:00:00","date_gmt":"2013-03-28T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5164"},"modified":"2013-03-28T16:00:00","modified_gmt":"2013-03-28T15:00:00","slug":"the-secret-of-collegian-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/03\/28\/the-secret-of-collegian-5\/","title":{"rendered":"The Secret of Collegian 5."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Disturbed Angel & Clarrkys<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/p>\n

Byl pro m\u011b hrozn\u00fd \u0161ok, kdy\u017e jsem m\u00edsto nov\u00e9ho profesora uvid\u011bl ve dve\u0159\u00edch Toma. Kdybych nesed\u011bl na m\u00edst\u011b, tak bych sebou mo\u017en\u00e1 sekl na zem, proto\u017ee se mi na malou chv\u00edli zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima, a taky jsem na p\u00e1r vte\u0159in p\u0159estal \u00fapln\u011b d\u00fdchat. Za\u010dal pov\u00eddat o p\u0159edm\u011btu, ale j\u00e1 jsem ho neposlouchal, sp\u00ed\u0161 jsem ho jen up\u0159en\u011b pozoroval. A\u017e po p\u00e1r minut\u00e1ch se kone\u010dn\u011b st\u0159etneme pohledem, ale oba hned uhneme.<\/p>\n

Pro\u010d jsme ho, sakra, museli dostat? Myslel jsem, \u017ee jsem si u\u017e d\u00e1vno zak\u00e1zal na to v\u0161echno myslet. Co se stalo, stalo se a d\u00e1l nic. Myslel jsem, \u017ee ho u\u017e nikdy neuvid\u00edm, a te\u010f se s n\u00edm m\u00e1m v\u00eddat dokonce 2x t\u00fddn\u011b? No, pokud nebudu chodit na p\u0159edn\u00e1\u0161ky, tak jen jedenkr\u00e1t.<\/div>\n

Jakmile za\u010dne mluvit, b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in si d\u00e1 hlavu do dlan\u00ed a m\u011b taky p\u0159epadne lehk\u00e1 \u00fazkost. B\u011bhem minuty jsem z poslechov\u00e9ho s\u00e1lu pry\u010d. Asi bych to tam tu hodinu a p\u016fl nevydr\u017eel. Musel jsem hned na z\u00e1chod, kde jsem si obli\u010dej n\u011bkolikr\u00e1t opl\u00e1chl studenou vodou. Tohle bude t\u011b\u017e\u0161\u00ed semestr, ne\u017e jsem si v\u016fbec myslel. Jakmile jsem se trochu vzpamatoval, tak jsem se vypravil na koleje. Vr\u00e1tit jsem se tam rozhodn\u011b nemohl.<\/p>\n

Ve\u010der stoj\u00edm p\u0159ed klubem a nerv\u00f3zn\u011b si podup\u00e1v\u00e1m nohou, \u010dek\u00e1m se sv\u00fdm spolubydl\u00edc\u00edm na na\u0161i partu. Chod\u00ed n\u00e1s p\u00e1r ven do klub\u016f, na koncerty a tak.
„\u010cauteee\u2026“ ozve se najednou vedle n\u00e1s a doraz\u00ed zbytek lid\u00ed.<\/div>\n

„No hur\u00e1,“ pronesu ledabyle a je\u0161t\u011b dod\u00e1m: „Chci p\u00edt!“
S\u00e1m se vyd\u00e1m k baru a chvilku trv\u00e1, ne\u017e se k n\u011bmu dostanu, proto\u017ee je tu opravdu narv\u00e1no. Dneska je n\u011bjak\u00e9 v\u00edt\u00e1n\u00ed prv\u00e1k\u016f nebo co, parket je pln\u00fd, v\u0161echny boxy obsazen\u00e9, jen u baru se d\u00e1 sednout. I kdy\u017e tam je zase velk\u00e1 \u0159ada na pit\u00ed. Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b dostanu na \u0159adu, tak si objedn\u00e1m pan\u00e1ka vodky, kopnu ho do sebe, a hned si objedn\u00e1m dal\u0161\u00edho. Dneska se opiju a budu se bavit bez jak\u00fdchkoliv my\u0161lenek na Toma, prost\u011b si tenhle ve\u010der u\u017eiju.<\/div>\n
\n
Tom<\/p>\n

Po\u0159\u00e1d dokola si to p\u0159ehr\u00e1v\u00e1m v hlav\u011b a nech\u00e1pu, co se to prvn\u00ed p\u0159edn\u00e1\u0161ku stalo. Kdy\u017e se Bill najednou zvedl a odch\u00e1zel, poc\u00edtil jsem \u0161\u00edlenou \u00fazkost na hrudi, jen jsem ho s bolestn\u00fdm pohledem sledoval; je\u0161t\u011b n\u011bjakou chv\u00edli po tom, co se za n\u00edm zav\u0159ely dve\u0159e, jsem se ani nehnul a jenom je hypnotizoval. Probral m\u011b a\u017e \u0161um student\u016f, najednou jako by to ze m\u011b opadlo, c\u00edtil jsem se voln\u011bji, a u\u017e jsem kone\u010dn\u011b mohl voln\u011b d\u00fdchat. Tak jsem vstal a za\u010dal ve zkratk\u00e1ch opakovat lebe\u010dn\u00ed kosti\u2026<\/p>\n

Kdy\u017e mi a\u017e v \u0161est ve\u010der skon\u010dily v\u0161echny p\u0159edn\u00e1\u0161ky, hned jsem se domluvil se dv\u011bma m\u00fdmi kamar\u00e1dy, \u017ee mus\u00edme j\u00edt ven. Bill se mi vracel po\u0159\u00e1d dokola znovu a znovu do hlavy, pot\u0159eboval jsem od n\u011bj trochu o\u010distit svoje my\u0161lenky. Jeden kamar\u00e1d mi \u0159ekl o akci v klubu, kter\u00e1 sice m\u00e1 b\u00fdt pro studenty, ale li\u0161\u00ed se jen t\u00edm, \u017ee maj\u00ed studenti levn\u011bj\u0161\u00ed vstupn\u00e9, tak\u017ee jsme tam vyrazili. V\u017edycky zapadnu mezi mlad\u00e9 lidi, ob\u010das potk\u00e1m i p\u00e1r sv\u00fdch student\u016f, ale nikdo se ke mn\u011b nikdy nehl\u00e1s\u00ed, tak\u017ee jsem to v\u017edycky bral v pohod\u011b.<\/p>\n

Tak\u017ee tu te\u010f sed\u00edm u baru, po obou stran\u00e1ch mi sed\u00ed kamar\u00e1di, kte\u0159\u00ed jsou oto\u010den\u00ed k baru z\u00e1dy a prohl\u00ed\u017e\u00ed si tancuj\u00edc\u00ed dav a hodnot\u00ed holky. J\u00e1 se d\u00edv\u00e1m sp\u00ed\u0161 na barmanku, nech\u00e1v\u00e1m si nal\u00edvat jedno pit\u00ed za druh\u00fdm a asi po hodin\u011b u\u017e m\u00e1m vedle sebe jen jednoho kamar\u00e1da a c\u00edt\u00edm lehk\u00e9 z\u00e1vrat\u011b na vysok\u00e9 barov\u00e9 \u017eidli\u010dce. Usly\u0161\u00edm n\u011bjak\u00fd zn\u00e1m\u00fd hlas, nejd\u0159\u00edv sebou jen trhnu a nechci tomu v\u011bnovat pozornost, ale kdy\u017e ho usly\u0161\u00edm podruh\u00e9, oto\u010d\u00edm hlavu. Upust\u00edm skleni\u010dku z ruky a vyliju si pan\u00e1ka na bar. Pavlovi, m\u00e9mu kamar\u00e1dovi, je to stra\u0161n\u011b k sm\u00edchu, za\u010dneme se trochu strkat.<\/p>\n

„Zn\u00e1m toho kluka,“ uk\u00e1\u017eu prstem na Billa, ale nejsem si jist\u00fd, jestli opravdu ukazuju na n\u011bj.
„Tak za n\u00edm b\u011b\u017e\u2026 j\u00e1 jsem si vyhl\u00eddnul tamtu ko\u010di\u010dku,“ a s t\u011bmi slovy odejde. Z\u016fstanu tam sed\u011bt s\u00e1m, chv\u00edli Billa sleduju, to, co \u0159\u00edkal Pavel, mi hlod\u00e1 v hlav\u011b\u2026 Po chv\u00edli se opravdu zvednu, trochu zavr\u00e1vor\u00e1m a mus\u00edm se n\u011bkoho chytnout za rameno. Zamuml\u00e1m omluvu a p\u0159i\u0159\u00edt\u00edm se bl\u00ed\u017e k tob\u011b, lehce ti drcnu do boku, necht\u011bn\u011b samoz\u0159ejm\u011b. Zap\u0159u se lokty vedle tebe a cul\u00edm se.<\/p>\n

„Ahoj, Bille\u2026“ zamuml\u00e1m a zachichot\u00e1m se, sleduju tv\u016fj trochu zd\u011b\u0161en\u00fd pohled. P\u0159ipad\u00e1 mi, \u017ee chce\u0161 odej\u00edt, tak t\u011b chytnu za z\u00e1p\u011bst\u00ed. „Necho\u010f nikam,“ \u0161eptnu a p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm se \u00fapln\u011b k tob\u011b, dot\u00fdk\u00e1m se hrud\u00ed o tu tvoji.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Zataj\u00ed se mi dech. „Ne,“ \u0159eknu r\u00e1zn\u011b a chci se ti vymeknout, ale nepust\u00ed\u0161 m\u011b, a dokonce m\u011b pol\u00edb\u00ed\u0161. Odt\u00e1hnu se a za\u010dnu se koukat kolem sebe. „Nebl\u00e1zni, n\u011bkdo n\u00e1s uvid\u00ed,“ k\u0159iknu, proto\u017ee je stejn\u011b v\u0161ude kolem hrozn\u00fd \u0159ev.
„Tak p\u016fjdeme jinam,“ \u0159ekne Tom a b\u011bhem chvilky jsme na p\u00e1nsk\u00fdch z\u00e1chodech, zamknut\u00ed v jedn\u00e9 z kabinek.
„V\u00ed\u0161, Bille, mn\u011b se to minule hrozn\u011b l\u00edbilo. Co kdybychom n\u011bco takov\u00e9ho zase zopakovali?“<\/div>\n

Celou tu dobu na n\u011bj kouk\u00e1m a nem\u016f\u017eu si pomoc, ale jsem na\u0161tvan\u00fd. Nev\u00edm, jestli proto, \u017ee mu nesta\u010dilo jedenkr\u00e1t, nebo proto, \u017ee je na mol opil\u00fd a chov\u00e1 se jinak ne\u017e minule, nebo proto, \u017ee jsem na to s\u00e1m myslel a n\u011bkdy v \u017eivot\u011b bych to cht\u011bl za\u017e\u00edt znova. Ale rozhodn\u011b ne tady na \u0161pinav\u00fdch z\u00e1chodech n\u011bjak\u00e9ho klubu, kde je to fakt nechutn\u00e9. I p\u0159es moje pochybova\u010dn\u00e9 my\u0161lenky se najednou l\u00edb\u00e1me a ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s jezd\u00ed rukama po t\u011ble toho druh\u00e9ho.<\/p>\n

Je to jako minule, jako bych m\u011bl v\u00fdpadek pam\u011bti, a najednou m\u00e1 Tom rozepnut\u00e9 kalhoty a j\u00e1 m\u00e1m ruce pod nimi i pod jeho spodkama. V tu samou chv\u00edli mi Tom pod tri\u010dkem dr\u00e1\u017ed\u00ed bradavky a l\u00edb\u00e1 mi k\u016f\u017ei na krku. Se vzru\u0161en\u00edm se mi skoro podlom\u00ed kolena, ale vyu\u017eiju toho a zatla\u010d\u00edm Toma, aby se posadil na z\u00e1chod. Samoz\u0159ejm\u011b jsem se musel postarat o to, aby sklopil prk\u00fdnko, jinak by byl ve sv\u00e9m podnapil\u00e9m stavu schopn\u00fd spadnout dovnit\u0159. Trochu mu vyhrnu tri\u010dko a jemn\u011b mu za\u010dnu zasyp\u00e1vat polibky b\u0159icho. Rukou p\u0159itom zajedu znova pod jeho spodky a za\u010dnu rukou rychle pohybovat. Jakmile uzn\u00e1m, \u017ee ub\u011bhla dostate\u010dn\u011b dlouh\u00e1 doba, tak mu st\u00e1hnu kalhoty i spodky a opatrn\u011b vezmu jeho penis do pusy. Nikdy v \u017eivot\u011b jsem to ned\u011blal, ale mysl\u00edm, \u017ee na tom p\u0159ece nic nebude. Vid\u011bl jsem to v p\u00e1r vide\u00edch, i kdy\u017e to d\u011blala holka. J\u00e1 to mus\u00edm zvl\u00e1dnout taky. Rukou si st\u00e1le pom\u00e1h\u00e1m, i kdy\u017e hlav\u00ed pr\u00e1ci maj\u00ed moje rty a taky jazyk. Chv\u00edli jen tak jazykem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00edm po \u0161pi\u010dce a za p\u00e1r dal\u0161\u00edch okam\u017eik\u016f u\u017e ho m\u00e1m v puse a\u017e po ko\u0159en.<\/p>\n

Nejsem si jist\u00fd, jak dlouho to trv\u00e1, ale najednou uc\u00edt\u00edm v puse teplou tekutinu. Nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee \u010d\u00e1st spolknu, ale jakmile se narovn\u00e1m, te\u010de mi trochu po brad\u011b. Ledabyle si to dlan\u00ed ruky set\u0159u. Pod\u00edv\u00e1m se na Toma, sed\u00ed v k\u0159e\u010di jako p\u0159ed p\u00e1r dny ve sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159i. Tohle je ale \u00fapln\u011b jin\u00fd pohled, ta atmosf\u00e9ra je p\u0159\u00edmo p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1. Je opil\u00fd a v\u016fbec nevypad\u00e1 tak, jak jsem ho vid\u011bl tam. I kdy\u017e je to p\u0159esn\u011b to sam\u00e9 t\u011blo, ten sam\u00fd \u010dlov\u011bk, tak tohle prost\u0159ed\u00ed, hlasit\u00e1 hudba a alkohol z n\u011bj d\u011bl\u00e1 \u00fapln\u011b n\u011bkoho jin\u00e9ho. I p\u0159esto, \u017ee i j\u00e1 m\u00e1m v sob\u011b p\u00e1r pan\u00e1k\u016f tvrd\u00e9ho alkoholu, tak tohle m\u011b doslova vyst\u0159\u00edzliv\u011blo. Sta\u010d\u00ed se pod\u00edvat okolo sebe a p\u0159ejde m\u011b jak\u00e9koliv vzru\u0161en\u00ed.<\/p>\n

„Poj\u010f ke mn\u011b…“ nat\u00e1hne ke mn\u011b Tom ruku a j\u00e1 se odt\u00e1hnu.<\/div>\n

Oto\u010d\u00edm se a rychle se vyd\u00e1m k v\u00fdchodu. Nesta\u010d\u00edm se ani s nik\u00fdm rozlou\u010dit a u\u017e jsem venku. Tam se p\u0159edklon\u00edm a zhluboka se n\u011bkolikr\u00e1t nadechnu.<\/div>\n
„Tu m\u00e1\u0161, dej si. Mysl\u00edm, \u017ee ji zrovna te\u010f pot\u0159ebuje\u0161,“ ozve se za mnou a j\u00e1 se pomalu zvednu. Je tam n\u011bjak\u00e1 holka a nab\u00edz\u00ed mi cigaretu. Chci zakroutit hlavou, ale nakonec ji p\u0159ijmu a zap\u00e1l\u00edm si. Mus\u00edm se p\u0159iznat, \u017ee je to dobr\u00fd pocit. Jako by p\u00e1r m\u00fdch nerv\u016f odplouvalo s d\u00fdmem, kter\u00fd vypou\u0161t\u00edm z pusy. Nikdy jsem nebyl zatvrzel\u00fd ku\u0159\u00e1k, ale na dobr\u00fdch akc\u00edch jsem si r\u00e1d zap\u00e1lil. Nikdy p\u0159edt\u00edm jsem tu holku nevid\u011bl, ale mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee mi v tuhle chv\u00edli pomohla. Ani jeden jsme ne\u0159ekli ani slovo a jako by tu\u0161ila, \u017ee to je pr\u00e1v\u011b to, co v tuhle chv\u00edli pot\u0159ebuju. Jen b\u00fdt chvilku zticha. Jakmile jsem t\u00edpl zbytek botou o zem, jen jsem j\u00ed pod\u011bkoval a vydal se sm\u011brem na svou kolej.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Le\u017e\u00edm v posteli, na\u0161t\u011bst\u00ed vyst\u0159\u00edzliv\u011bl\u00fd, ale venku u\u017e je sv\u011btlo a asi za hodinu mus\u00edm vst\u00e1t. Nem\u00e1 cenu te\u010f j\u00edt sp\u00e1t a vlastn\u011b ani nem\u016f\u017eu usnout\u2026 M\u00e1m v hlav\u011b \u0161\u00edlen\u00fd zmatek a nest\u00edh\u00e1m p\u0159em\u00fd\u0161let o tolika v\u011bcech najednou tak, jak bych cht\u011bl. Nejd\u0159\u00edv m\u011b napad\u00e1, jak jsem v\u016fbec mohl b\u00fdt schopn\u00fd se tak \u0161\u00edlen\u011b zl\u00edt, kdy\u017e m\u00e1m r\u00e1no \u0161kolu? Na co jsem tam sakra m\u011bl ty k\u00e1mo\u0161e, jsou to fakt poveden\u00ed kamar\u00e1di, kdy\u017e m\u011b nechaj\u00ed, abych se zlil jako doga ve\u010der p\u0159ed prac\u00ed. Na druhou stranu mi pomohli se dostat dom\u016f po tom \u0161\u00edlen\u00e9m ve\u010deru\u2026 Nech\u00e1pu, jak se to mohlo st\u00e1t, jak se to mohlo v\u0161echno tak seml\u00edt. V\u011bt\u0161inou m\u00e1m to \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee i kdy\u017e se opiju, tak si v\u0161echno pamatuju, dokonce do detailu. Ale te\u010f si p\u0159ipad\u00e1m, jako bych tam ani nebyl j\u00e1, takov\u00e9 okno jsem nikdy neza\u017eil.<\/p>\n

Vzpom\u00edn\u00e1m si jen na \u00fatr\u017eky a i jen ty mi sta\u010d\u00ed k tomu, abych do\u0161el k z\u00e1v\u011bru, \u017ee jsem ten nejv\u011bt\u0161\u00ed idiot na sv\u011bt\u011b\u2026 V\u00edm o tom, \u017ee jsem zahl\u00e9dl Billa u baru, potom k n\u011bmu \u0161el a n\u011bco \u0159\u00edkal, ale nev\u00edm, co jsem mu \u0159\u00edkal. Snad to nebylo nic hrozn\u00e9ho, ale boj\u00edm se, \u017ee jsem ho do n\u011b\u010deho nutil. Do toho, co se stalo pak\u2026 Netu\u0161\u00edm, jak se to stalo, ale najednou jsem sed\u011bl na z\u00e1chod\u011b a v kl\u00ednu jsem m\u011bl Billovu hlavu. Nev\u00edm, co jin\u00e9ho jsme d\u011blali, ani jak dlouho jsme tam byli, jen si pamatuju ten slastn\u00fd pocit, kdy jsem vyvrcholil. V ten moment se se mnou zato\u010dil sv\u011bt a d\u00e1l nev\u00edm, co se d\u011blo\u2026 Dal\u0161\u00ed, na co si vzpom\u00edn\u00e1m je, \u017ee le\u017e\u00edm na zemi na z\u00e1chodech se sta\u017een\u00fdma kalhotama a kamar\u00e1di se m\u011b sna\u017e\u00ed zvednout ze zem\u011b. T\u00e1hli m\u011b dom\u016f, asi p\u016flhodinov\u00e1 cesta m\u011b trochu nakopla, od t\u00e9 doby u\u017e hodinu le\u017e\u00edm v posteli a ne a ne zabrat. Bo\u017ee, nejrad\u0161i bych se za to nakopal do prdele. Cht\u011bl bych si na to vzpomenout, pro\u010d sakra Bill ode\u0161el? Nutil jsem ho k tomu, a tak hned vyu\u017eil situace a utekl? V\u0161echno jsem to zkazil, v ten moment, co jsem ho uvid\u011bl, jsem si s n\u00edm cht\u011bl promluvit, cht\u011bl jsem mu \u0159\u00edct, \u017ee se mi l\u00edb\u00ed a \u017ee bych cht\u011bl, abychom se n\u011bkde se\u0161li a promluvili si. A ud\u011blal jsem tohle, nejv\u011bt\u0161\u00ed ohavnost, jakou jsem mohl\u2026<\/p>\n

Po hodin\u011b v\u00e1len\u00ed se v posteli vstanu, osprchuju se a s opravdu \u0161\u00edlenou bolest\u00ed hlavy se doprav\u00edm do \u0161koly. Douf\u00e1m, \u017ee dneska nem\u00e1m cvi\u010den\u00ed zrovna se skupinou, kde je Bill. Rad\u0161i se hned r\u00e1no, jak doraz\u00edm do kancel\u00e1\u0159e, pod\u00edv\u00e1m na rozd\u011blen\u00ed skupin a m\u00e1lem m\u011b klepne. Jak\u00e9 to m\u00e1m \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee ho mus\u00edm m\u00edt zrovna dneska? Nestihl jsem si nachystat \u017e\u00e1dnou schopnu omluvu, bude si o mn\u011b myslet, \u017ee jsem nechutn\u00fd pras\u00e1k… Nedej bo\u017ee, aby to n\u011bkomu z jeho spolu\u017e\u00e1k\u016f \u0159ekl, a ti v\u0161ichni by to v\u011bd\u011bli, asi bych se propadl do zem\u011b.
Odpoledne m\u00e1me spolu cvi\u010den\u00ed na pitevn\u011b, a kdy\u017e do dve\u0159\u00ed vch\u00e1z\u00ed Bill, rad\u011bji se d\u00edv\u00e1m jinam. \u0158eknu v\u0161em na \u00favod n\u011bjak\u00e9 \u0159e\u010di, a zad\u00e1m jim n\u011bjakou pr\u00e1ci, nem\u00e1m n\u00e1ladu a ani nejsem schopn\u00fd v\u016fbec n\u011bco d\u011blat. Pust\u00edm je d\u0159\u00edv, kdy\u017e za\u010dnou pomalu odch\u00e1zet, sleduju Billa, jak si sund\u00e1v\u00e1 pl\u00e1\u0161\u0165 a bere ta\u0161ku.<\/p>\n

„Kaulitz?“ \u0159eknu je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r lidma, abys mi neutekl. „Po\u010dkejte na m\u011b na chodb\u011b.“ Jen vid\u00edm, jak p\u0159ik\u00fdvne\u0161, \u010dek\u00e1m, a\u017e v\u0161ichni odejdou i s tebou, ale \u010dek\u00e1\u0161 u dve\u0159\u00ed. „Poj\u010f dovnit\u0159,“ \u0161eptnu ti\u0161e, a kdy\u017e se zase vr\u00e1t\u00ed\u0161 zp\u00e1tky, zav\u0159u a stoj\u00edm u nich. Zad\u00edv\u00e1m se ti do o\u010d\u00ed, chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee to, co \u0159eknu, mysl\u00edm opravdu up\u0159\u00edmn\u011b. „J\u00e1… cht\u011bl bych se omluvit. Opravdu m\u011b to mrz\u00ed, jestli… jestli jsem t\u011b v\u010dera donutil ud\u011blat n\u011bco, co jsi necht\u011bl. Byl jsem hodn\u011b opil\u00fd a v takov\u00e9m stavu, j\u00e1… m\u011bl jsi mi rad\u0161i d\u00e1t facku, mo\u017en\u00e1 bych se trochu vzpamatoval.“ \u0160eptnu a trochu se pousm\u011bju, ale zaraz\u00edm se, kdy\u017e ty se na m\u011b zp\u00e1tky neusm\u00edv\u00e1\u0161. Nepamatuju si v\u0161echno, ale i tak… opravdu se omlouv\u00e1m, mrz\u00ed m\u011b, jestli jsem ud\u011blal n\u011bco \u0161patn\u011b. Hlavn\u011b bych ti ale cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee… \u017ee jsem k tob\u011b ne\u0161el jen proto, \u017ee jsem hledal n\u011bkoho na sex. Cht\u011bl jsem t\u011b vid\u011bt, promluvit si. Cht\u011bl jsem ti \u0159\u00edct o tom, \u017ee j\u00e1… \u017ee na tebe po\u0159\u00e1d mysl\u00edm a… necht\u011bl bych na to v\u0161echno zapomenout, cht\u011bl bych, abychom se mohli sej\u00edt n\u011bkdy za norm\u00e1ln\u00ed situace jenom my dva. Ale nev\u00edm, jestli mi d\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b \u0161anci.“ \u0160eptnu a po tom m\u00e9m mal\u00e9m ukoktan\u00e9m proslovu si oddychnu. Te\u010f t\u011b jen up\u0159en\u011b sleduju a \u010dek\u00e1m, co \u0159ekne\u0161.<\/p>\n

autor: Disturbed Angel & Clarrkys<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Disturbed Angel & Clarrkys Bill Byl pro m\u011b hrozn\u00fd \u0161ok, kdy\u017e jsem m\u00edsto nov\u00e9ho profesora uvid\u011bl ve dve\u0159\u00edch Toma. Kdybych nesed\u011bl na m\u00edst\u011b, tak bych sebou mo\u017en\u00e1 sekl na zem, proto\u017ee se mi na malou chv\u00edli zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima, a taky<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[543],"tags":[],"class_list":["post-5179","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-secret-of-collegian"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5179","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5179"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5179\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5179"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5179"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5179"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}