{"id":5190,"date":"2013-03-25T17:00:00","date_gmt":"2013-03-25T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5175"},"modified":"2013-03-25T17:00:00","modified_gmt":"2013-03-25T16:00:00","slug":"god-bless-you-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/03\/25\/god-bless-you-8\/","title":{"rendered":"God Bless You 8."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 opravdu nem\u00e1m touhy po tom, aby mi n\u011bkdo kradl \u017eebro. J\u00e1 m\u00e1m na tyhle praktiky lidi.“ Nam\u00edtnul Tom, ale hned zmlknul, kdy\u017e po n\u011bm Bill hodil vra\u017eedn\u00fd pohled.<\/div>\n
„Tome\u2026 moc mi to neuleh\u010duje\u0161. Tvoje m\u00e1ma to cht\u011bla, ne j\u00e1. Tak bu\u010f tak hodn\u00fd a trochu se sna\u017e. Opravu to pro m\u011b nen\u00ed jednoduch\u00e9.“ Mra\u010dil se snad h\u016f\u0159 ne\u017e otec Benedikt, kdy\u017e mu dojdou hostie.<\/div>\n
„Tak jo\u2026 ale ber to trochu logicky a prakticky\u2026 jestli\u017ee teda B\u016fh stvo\u0159il Adama a Evu a ti spolu nesoulo\u017eili\u2026 tak jak teda mohlo vzniknout \u0161est miliard lid\u00ed? To jako pak ka\u017ed\u00fdmu odeb\u00edral kost z t\u011bla, aby vytvo\u0159il sv\u011bt?“ Polo\u017eil Tom ot\u00e1zku a Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli to mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b, nebo si z n\u011bj u\u017e d\u011bl\u00e1 jen legraci.<\/p>\n

„B\u016fh nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd sb\u011bratel kost\u00ed a nejmenoval se Brennenov\u00e1\u2026 je lidsk\u00e9 h\u0159e\u0161it\u2026 tak\u017ee i Eva zh\u0159e\u0161ila.“ Nam\u00edtnul Bill a chystal se pokra\u010dovat, ale Tom mu nad\u0161en\u011b sko\u010dil do \u0159e\u010di.<\/div>\n

„Zn\u00e1silnila Adama?“ Poposedl v k\u0159esle. Tahle debata byla vlastn\u011b velice zaj\u00edmav\u00e1.<\/div>\n
„Proboha Tome!!“ K\u0159iknul u\u017e Bill zoufale. „M\u00e1\u0161 v hlav\u011b taky n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e cht\u00ed\u010d?“ Promnul si sp\u00e1nky. Tom se dlouze zamyslel, a kdy\u017e se chystal odpov\u011bd\u011bt z\u00e1porn\u011b, Bill ho jen zarazil vzty\u010den\u00edm ruky.<\/div>\n
„No dob\u0159e\u2026 tak jak teda zh\u0159e\u0161ila? Byl jenom jeden Adam, ne?“ Zklidnil trochu sv\u016fj adrenalin v krvi Tom. Bill vzdychnul, ale u\u017e nem\u011bl sil mu n\u011bjak odporovat.<\/div>\n
„Ne\u2026 ne\u0159\u00edk\u00e1 ti nic p\u0159\u00edb\u011bh o vyhn\u00e1n\u00ed z r\u00e1je? Kdy had svedl Evu na scest\u00ed?“ Zeptal se Bill a hned sv\u00e9 ot\u00e1zky zalitoval, jeliko\u017e pou\u017eil slovo svedl, a to jist\u011b v Tomovi vzbud\u00ed op\u011bt p\u0159edstavy o n\u011b\u010dem zcela jin\u00e9m.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Ne, to nezn\u00e1m. Myslel jsem, \u017ee se sv\u00e1d\u00ed jen lidi navz\u00e1jem.“ Zakroutil Tom hlavou. „Prost\u011b stru\u010dn\u011b, Bille\u2026 kdo koho teda kdy svedl?“ Odml\u010del se a napjat\u011b o\u010dek\u00e1val pokra\u010dov\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edb\u011bhu.<\/div>\n
„V r\u00e1ji byla jablo\u0148. B\u016fh zak\u00e1zal Adamovi i Ev\u011b z n\u011bj utrhnout by\u0165 jen jeden jedin\u00fd plod. Ale Eva ten z\u00e1kaz poru\u0161ila. Had, co na tom strom\u011b \u017eil, j\u00ed jablko vnutil podl\u00fdmi lstmi.“ Vypr\u00e1v\u011bl Bill, a Tomovi to cel\u00e9 p\u0159i\u0161lo neskute\u010dn\u011b nudn\u00e9 a nepravd\u011bpodobn\u00e9.<\/div>\n
„Hadi mluv\u00ed?“ Zak\u0159enil se. P\u0159esn\u011b proto nem\u011bl n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed r\u00e1d. Nem\u011blo to v sob\u011b ani \u0161petku reality.<\/div>\n
„Byl to had \u010f\u00e1bla. To \u010f\u00e1bl\u016fv hlas k Ev\u011b promlouval.“ Povzdechl si Bill. „Ona jablko utrhla, aby pot\u011b\u0161ila Adama, a za to je B\u016fh vyhnal z r\u00e1je. Pak se lid\u00e9 za\u010dli milovat tak, jak si p\u0159edstavuje\u0161.“ Ukon\u010dil Bill. „Tedy ne a\u017e tak \u00fapln\u011b, jak si p\u0159edstavuje\u0161.“ Tom se zatv\u00e1\u0159il nad\u0161en\u011b.<\/p>\n

„Tak nakonec jsou \u017eensk\u00fd p\u0159eci jen k n\u011b\u010demu dobr\u00fd.“ Zaradoval se a Bill na n\u011bj nech\u00e1pav\u011b hled\u011bl.<\/div>\n

„Co pros\u00edm?“<\/div>\n
„No\u2026 soulo\u017e\u00edme d\u00edky tomu, \u017ee Eva h\u0159e\u0161ila. Jo jo\u2026 v\u017edycky to za\u010d\u00ednaj holky. Rajdy jedny.“<\/div>\n
Bill Toma jen zlomen\u011b sledoval\u2026 m\u011blo tohle v\u016fbec cenu? Kdy\u017e u\u017e takhle to za\u010dalo\u2026 neum\u011bl si p\u0159edstavit, jak by mu m\u011bl vypr\u00e1v\u011bt o Kainu a \u00c1belovi, o povodni, anebo dokonce o zrozen\u00ed a uk\u0159i\u017eovan\u00ed Je\u017e\u00ed\u0161e. Cht\u011blo se mu za\u010d\u00edt bre\u010det.<\/div>\n
U\u017e nem\u011bl ani nejmen\u0161\u00ed s\u00edlu Tomovi dneska vypr\u00e1v\u011bt o dal\u0161\u00edch kapitol\u00e1ch z Bible. Zmo\u017een\u011b se na Toma d\u00edval, ten p\u0159i tom v\u0161em vypr\u00e1v\u011bn\u00ed p\u011bkn\u011b pook\u0159\u00e1l.<\/p>\n

„Dob\u0159e, mysl\u00edm, \u017ee z\u00e1klad jsme docela zvl\u00e1dli, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161 na to, d\u00e1t si trochu \u010daje?“ Zaprosil doslova pohledem Toma, kter\u00fd jen p\u0159ik\u00fdvl na souhlas. Bill se mali\u010dko usm\u00e1l a \u0161el za b\u00edlou plachtu, kde byl jen mal\u00fd d\u0159ez, rychlovarn\u00e1 konvice a p\u00e1r kus\u016f n\u00e1dob\u00ed. Bylo to zde p\u0159ipraveno pro p\u0159\u00edpadn\u00e9 men\u0161\u00ed posezen\u00ed ve vy\u0161\u0161\u00edch kruz\u00edch, ne\u017e byl jen opat tohoto kl\u00e1\u0161tera. Bill napustil vodu do konvice a do dvou hrne\u010dk\u016f dal \u010daj, pak se za Tomem vr\u00e1til a z kopky knih Tomovi podal jednu; kreslen\u00e1 Bible, st\u00e1lo na n\u00ed. Tom se za\u010dal sm\u00e1t, ale knihu p\u0159ijal.<\/div>\n

„Tady tohle ti snad zodpov\u00ed nejz\u00e1kladn\u011bj\u0161\u00ed ot\u00e1zky, ne\u017e budeme pokra\u010dovat. Mysl\u00edm, \u017ee je to velice hezky zpracovan\u00e9.“ Usm\u00e1l se Bill. Mezit\u00edm cvakla konvice, a tak Bill op\u011bt za\u0161el za plachtu, kde zalil \u010daj. Zv\u011bdav\u011b se koukl po Tomovi, kter\u00fd listoval knihou a sm\u00e1l se obr\u00e1zk\u016fm, t\u0159eba to bylo jen takov\u00e9 divok\u00e9 na rozjezd. Doufal v to. Opravdu si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, \u017ee by takhle m\u011bly hodiny b\u00fdt po\u0159\u00e1d. Na druhou stranu se musel sm\u00e1t p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee by takov\u00e9 v\u011bci \u0159ekl otci Matou\u0161ovi nap\u0159\u00edklad, mohl by z toho m\u00edt t\u0159eba i infarkt. Dal hrne\u010dky na t\u00e1cek a donesl je na st\u016fl.<\/p>\n

„Tady je cukr.“ Podal Tomovi cuk\u0159enku. Bill nesladil, teda ne \u010daje.<\/div>\n

„Ta kniha m\u00e1 zaj\u00edmav\u00fd obr\u00e1zky.“ Zasm\u00e1l se Tom a zav\u0159el kn\u00ed\u017eku, kterou cht\u011bl vr\u00e1tit Billovi. Ten jen zakroutil hlavou. „Tohle si nech a p\u0159e\u010dti si dal\u0161\u00ed kapitolu.“ Usm\u00e1l se. Tom zalistoval v knize a na\u0161el dal\u0161\u00ed kapitolu. „Kain a \u00c1bel?“ Zasm\u00e1l se Tom. „To zn\u00ed jak kokain a \u010f\u00e1bel.<\/div>\n
„Ale kokain a \u010f\u00e1bel nejsou brat\u0159i.“ Zasm\u00e1l se Bill.<\/div>\n
„Dob\u0159e, j\u00e1 si to p\u0159e\u010dtu. Tak\u017ee dal\u0161\u00ed sezen\u00ed je ve \u010dtvrtek?“ Bill jen k\u00fdvl na souhlas a upil ze sv\u00e9ho \u0161\u00e1lku. Tom si dal do \u010daje dv\u011b l\u017ei\u010dky cukru, a pot\u00e9 jej d\u016fkladn\u011b zam\u00edchal, div \u010daj nevylil v\u0161ude. Pak taky upil.<\/p>\n

„Asi to se mnou nen\u00ed moc lehk\u00fd, \u017ee?“ Zasm\u00e1l se Tom<\/div>\n

„Ne, p\u0159izn\u00e1v\u00e1m, \u017ee to nen\u00ed. A jak je vidno, tebe to t\u011b\u0161\u00ed, ale\u2026 mysl\u00edm, \u017ee alespo\u0148 n\u011bjak\u00fd z\u00e1klad do tebe dostanu.“ Usm\u00e1l se u\u017e klidn\u011b Bill. Byl rozhodnut tuto t\u011b\u017ekou zkou\u0161ku zdolat, a to \u00fasp\u011b\u0161n\u011b.<\/div>\n
„Tak\u017ee h\u0159e\u0161it je lidsk\u00e9, ale ty neh\u0159e\u0161\u00ed\u0161.“ Usm\u00e1l se Tom.<\/div>\n
„Ale ano, taky h\u0159e\u0161\u00edm, h\u0159\u00edch neznamen\u00e1 jen sex, Tome.“ Zakroutil hlavou a d\u00e1l v klidu Toma sledoval.<\/div>\n
„A co v\u0161echno se po\u010d\u00edt\u00e1 jako h\u0159\u00edch?“ Tom si polo\u017eil ruce na st\u016fl a sledoval Billa, kter\u00fd m\u011bl ruce tak\u00e9 na stole.<\/div>\n
„To se do\u010dte\u0161 v desateru, jak by ses m\u011bl chovat.“ Bill trochu znerv\u00f3zn\u011bl, Tom jej propaloval pohledem, v\u011bd\u011bl, \u017ee v tom pohledu nen\u00ed nic z toho, co se jemu pr\u00e1v\u011b honilo hlavou, a snad pr\u00e1v\u011b proto si p\u0159i\u0161el jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed h\u0159\u00ed\u0161n\u00edk. Tom se lehce usm\u00e1l.<\/p>\n

„A h\u0159\u00edch je, kdy\u017e tedy nejsi je\u0161t\u011b kn\u011bz, a kdy\u017e n\u011bkoho pol\u00edb\u00ed\u0161?“ Ptal se Tom zv\u011bdav\u011b a Bill nev\u011bd\u011bl, co na to \u0159\u00edct.<\/div>\n

„\u017d\u00e1dn\u00e9 poku\u0161en\u00ed m\u011b nedok\u00e1\u017ee sv\u00e9st z cesty, na kterou jsem se vydal.“ Bill pomalu upil z \u010daje, a kdy\u017e polo\u017eil hrne\u010dek na st\u016fl, Tom se nat\u00e1hl v\u00edce k Billovi a lehce jej chytl za ruku a pohladil ji palcem po jej\u00edm h\u0159betu.<\/p>\n

„Je a\u017e obdivuhodn\u00e9, \u017ee kluk jako ty dok\u00e1\u017ee odol\u00e1vat v\u0161em poku\u0161en\u00edm.“ Tom mluvil najednou takov\u00fdm hlubok\u00fdm hlasem, a\u017e Billa zamrazilo. Nasucho polknul a rukou trhl tak ne\u0161ikovn\u011b, \u017ee shodil knihy ze stolu. Okam\u017eit\u011b padl na kolena a za\u010dal knihy sb\u00edrat, ale z jedn\u00e9 se mu vysypaly v\u0161echny pap\u00edry.<\/div>\n

„Kruci.“ Zaklel ti\u0161e a sna\u017eil se to v\u0161echno rozt\u0159esen\u00fdma rukama sesb\u00edrat. Tom hned skon\u010dil na kolenou naproti n\u011bmu a sna\u017eil se mu pomoct v\u0161echno sesb\u00edrat. Bill byl najednou tak nerv\u00f3zn\u00ed, tak zmaten\u00fd a snad ani nech\u00e1pal s\u00e1m sebe, pro\u010d tak moc vylet\u011bl jen z toho pohlazen\u00ed na ruce, jist\u011b to nebylo my\u0161leno n\u011bjak \u0161patn\u011b, to v\u011bd\u011bl. Tom byl zmaten\u00fd taky, jak z Billa, tak i ze sebe. D\u00edval se po Billovi, kter\u00fd chaoticky v\u0161echno sb\u00edral, p\u0159i\u0161el mu najednou tak stra\u0161n\u011b sladk\u00fd; a\u017e kdy\u017e zbyl posledn\u00ed pap\u00edr, chytli ho oba.<\/p>\n

Jejich pohledy se setkaly. Billovy vypla\u0161en\u00e9 o\u010di se d\u00edvaly do Tomov\u00fdch, temn\u011b zbarven\u00fdch. Ani nev\u011bd\u011bl jak, ale najednou si byli \u010d\u00edm d\u00e1l bl\u00ed\u017ee, bylo to a\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Kdy\u017e jejich obli\u010deje, hlavn\u011b tedy rty d\u011blily milimetry, Tom p\u0159iv\u0159el o\u010di a lehce Billa pol\u00edbil. Ten jen lehce vydechl do Tomov\u00fdch rt\u016f, ale jinak ned\u011blal nic. Tom jimi lehce pohnul proti t\u011bm kr\u00e1sn\u011b r\u016f\u017eov\u00fdm pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016fm, a jak\u00e9 bylo pro dred\u00e1\u010dka p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e mu ten pohyb Bill op\u011btoval. Tom ani nev\u011bd\u011bl, jak dlouho to trvalo, ale ne\u017e se nad\u00e1l, ta dokonal\u00e1 chv\u00edle skon\u010dila, Bill byl na nohou s pap\u00edry a knihami a u\u017e ut\u00edkal pry\u010d se slovy:<\/div>\n

„U\u017e mus\u00edm j\u00edt, sejdeme se ve \u010dtvrtek.“<\/div>\n
Ne\u017e sta\u010dil Tom reagovat, zaklaply se dve\u0159e.<\/p>\n

„Kurva.“ Zanad\u00e1val Tom a zvedl se ze zem\u011b taky. „Moc m\u011b to mrz\u00ed.“ Za\u0161eptal je\u0161t\u011b ti\u0161e.<\/div>\n

Bill dob\u011bhl k sob\u011b do pokoje a zt\u011b\u017eka dopadl na postel. Dlan\u011b si p\u0159itiskl k obli\u010deji a zrychlen\u011b d\u00fdchal.<\/p>\n

„M\u016fj bo\u017ee\u2026 co jsem to ud\u011blal?“ Div nebre\u010del s\u00e1m nad sebou. Tolik se sna\u017eil vyh\u00fdbat poku\u0161en\u00ed, a te\u010f b\u011bhem jednoho okam\u017eiku bylo jeho sna\u017een\u00ed v h\u00e1ji. B\u011bhem dokonal\u00e9ho okam\u017eiku. V duchu si nafackoval. Nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 pr\u00e1vo takhle p\u0159em\u00fd\u0161let. Prstem si p\u0159ejel po rtech. Byl zmaten\u00fd. Ten pocit, co projel jeho t\u011blem p\u0159i doteku Tomov\u00fdch rt\u016f, byl jeden z nejhez\u010d\u00edch, co dosud v jeho \u017eivot\u011b znal. A z\u00e1rove\u0148 to byl h\u0159\u00edch. Litoval toho, \u017ee p\u0159ijal Simoninu nab\u00eddku, litoval toho, \u017ee se nechal tak snadno sv\u00e9st na scest\u00ed, snad i litoval toho, \u017ee sem p\u0159i\u0161el. To bylo \u0161patn\u00e9. T\u00edm prakticky litoval, \u017ee se tou\u017e\u00ed st\u00e1t kn\u011bzem.<\/p>\n

„Tohle nem\u016f\u017eu\u2026“ Kroutil hlavou s\u00e1m nad sebou a zad\u00edval se na krucifix na zdi. „Odpus\u0165 mi, pane. Zh\u0159e\u0161il jsem.“ Zamumlal a zav\u0159el o\u010di. Sna\u017eil se vypnout mozek, ale a\u0165 d\u011blal, co d\u011blal\u2026 st\u00e1le p\u0159ed sebou vid\u011bl Tom\u016fv pohled. Tak zast\u0159en\u00fd a jin\u00fd ne\u017e b\u011b\u017en\u011b. Co to vlastn\u011b m\u011blo znamenat? Pro\u010d mu to ud\u011blal? Byla to schv\u00e1lnost? Pro\u010d mu to musel tak komplikovat?<\/p>\n

Tom zat\u00edm sed\u011bl v knihovn\u011b na zemi a d\u00edval se na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e, kter\u00fdmi Bill utekl. Vzdychnul. Tohle necht\u011bl. Necht\u011bl ho vyd\u011bsit, a u\u017e v\u016fbec mu necht\u011bl d\u011blat pot\u00ed\u017ee. Jen si nemohl pomoct. Bill byl tak sv\u016fdn\u00fd, ani\u017e by se o to sna\u017eil. A Tom s\u00e1m se c\u00edtil zmaten\u00fd, jeliko\u017e na takov\u00e9 v\u011bci nemyslel nikdy v \u017eivot\u011b. Rozhodn\u011b ne v souvislosti s chlapcem.<\/div>\n

„Tohle jsem asi nem\u011bl.“ Za\u0161eptal s\u00e1m k sob\u011b a zvedl se. Pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy do knihovny ve\u0161el otec Matou\u0161. Zastavil se v polovin\u011b pohybu a koukal na Toma. \u0160el si jen vybrat n\u011bco k \u010detb\u011b. I kdy\u017e u\u017e m\u011bl pro\u010dten\u00e9 v\u0161echny knihy.<\/p>\n

„Co se stalo, Tome?“ P\u0159e\u0161el bl\u00ed\u017e k n\u011bmu. Tom byl zara\u017een\u00fd a tv\u00e1\u0159il se smutn\u011b. Takhle ho tu moc nev\u00eddali.<\/div>\n

„Nic, ot\u010de.“ Pokusil se pousm\u00e1t a ze stolu zvedl knihu, kterou mu dal Bill. Matou\u0161 se usm\u00e1l p\u0159i pohledu na ni.<\/div>\n
„Jak\u00e1 byla prvn\u00ed hodina n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed?“ Zeptal se a hledal v reg\u00e1lech n\u011bco, co by mu p\u0159i\u0161lo vhod. Tom ml\u010del, a tak se po n\u011bm Matou\u0161 ohl\u00e9dl.<\/div>\n
„Tome?“ Pob\u00eddl ho. Tom zvedl zrak. Zd\u00e1l se tak n\u011bjak pr\u00e1zdn\u00fd a zklaman\u00fd.<\/div>\n
„Ot\u010de\u2026 jak moc velk\u00e1 pravd\u011bpodobnost je, \u017ee n\u011bkdo odsud zh\u0159e\u0161\u00ed?“ Zeptal se, ani\u017e by odpov\u011bd\u011bl na prvotn\u00ed dotaz. M\u011bl sp\u00ed\u0161 ml\u010det. Jen si nemohl pomoct.<\/div>\n
„Ka\u017ed\u00fd h\u0159e\u0161\u00ed, Tome\u2026 jinak bysme nemuseli chodit ke zpov\u011bdi.“ Usm\u00e1l se sm\u00ed\u0159liv\u011b Matou\u0161. Do\u0161lo mu, \u017ee se tedy stalo n\u011bco s Billem, ale nemohl se pt\u00e1t. Nic mu do toho nebylo. Mo\u017en\u00e1 se s Tomem poh\u00e1dali.<\/p>\n

„Promi\u0148te, ot\u010de. J\u00e1\u2026 u\u017e p\u016fjdu. Uvid\u00edme se p\u0159\u00ed\u0161t\u011b.“ Prot\u00e1hl se Tom kolem otce a zam\u00ed\u0159il rovnou k sob\u011b dom\u016f. U\u017e te\u010f se b\u00e1l vypt\u00e1v\u00e1n\u00ed svoj\u00ed matky. „Tome, vzpamatuj se.“ Rozk\u00e1zal s\u00e1m sob\u011b, kdy\u017e vych\u00e1zel schody do patra ke sv\u00e9mu pokoji. P\u0159\u00e1l si nikoho nepotkat. Bylo pro n\u011bj nesm\u00edrn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 si p\u0159iznat, \u017ee mu na Billovi podez\u0159ele moc z\u00e1le\u017e\u00ed. \u017de ho p\u0159itahuje. P\u0159ipadal si tak moc sobeck\u00fd. Pol\u00edbil ho i p\u0159esto, \u017ee v\u011bd\u011bl, jak moc je pro Billa d\u016fle\u017eit\u00e9 z\u016fstat v\u011brn\u00fd svoj\u00ed v\u00ed\u0159e. I p\u0159es to si dovolil ho pol\u00edbit. A nejhor\u0161\u00ed bylo, \u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee by to ud\u011blal znovu. A ani by moc dlouho nev\u00e1hal.<\/p>\n

„Mo\u017en\u00e1 bych se mu m\u011bl omluvit.“ Rozhodl se Tom a neuv\u011bdomil si, \u017ee sv\u00e1 slova vy\u0159kl nahlas.<\/div>\n

„Komu, zlato?“ Ozval se za n\u00edm hlas jeho matky. Prudce se oto\u010dil a chv\u00edli na ni hled\u011bl. Ona se jen usm\u00edvala. \u0160\u0165astn\u00e1, \u017ee m\u00e1 Tom za sebou prvn\u00ed hodinu n\u011b\u010deho duchapln\u00e9ho. Kdyby jen tu\u0161ila, jak moc duchapln\u00e9ho.<\/div>\n
„Ehm\u2026 Billovi. Nem\u00e1 to se mnou moc jednoduch\u00fd.“ Zaobalil to Tom a hran\u011b z\u00edvnul, aby dal najevo, \u017ee je unaven\u00fd a \u017ee by r\u00e1d byl s\u00e1m.<\/div>\n
„Jsem na tebe py\u0161n\u00e1, Tome“ Usm\u00e1la se Simone a ode\u0161la. Tom si jen povzdychl.<\/div>\n
„Tak to nem\u00e1\u0161 moc na co.“ Zamumlal a svalil se do svoj\u00ed postele.<\/p>\n

Simone se jen usm\u00e1la a nechala Toma b\u00fdt. Bylo j\u00ed jasn\u00e9, \u017ee to nebude ani pro jednoho lehk\u00e9. Znala moc dob\u0159e sv\u00e9ho syna, v\u011bd\u011bla ji\u017e ze \u0161koly, jak\u00fd dok\u00e1\u017ee b\u00fdt, ale doufala, \u017ee kdy\u017e jej bude u\u010dit n\u011bkdo v jeho v\u011bku a s k\u00fdm si i docela rozum\u00ed, tak to bude pro Toma leh\u010d\u00ed. Tom te\u010f sice vypadal zni\u010den\u011b, ale v\u011b\u0159ila, \u017ee nakonec to nebude tak stra\u0161n\u00e9, a \u017ee to jej\u00ed syn zvl\u00e1dne a trochu se uklidn\u00ed.<\/div>\n

„U\u017e p\u016fjdu sp\u00e1t, dobrou noc.“ Koukal na matku, kter\u00e1 se jen usm\u00e1la a k\u00fdvla na souhlas. Pop\u0159\u00e1la mu dobrou noc a ode\u0161la. Jen, co se zav\u0159ely dve\u0159e, Tom prudce vydechl a zav\u0159el o\u010di. Musel je v\u0161ak hned otev\u0159\u00edt, vid\u011bl jeho tv\u00e1\u0159, c\u00edtil jejich polibek.<\/p>\n

autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris & Lauinka „J\u00e1 opravdu nem\u00e1m touhy po tom, aby mi n\u011bkdo kradl \u017eebro. J\u00e1 m\u00e1m na tyhle praktiky lidi.“ Nam\u00edtnul Tom, ale hned zmlknul, kdy\u017e po n\u011bm Bill hodil vra\u017eedn\u00fd pohled. „Tome\u2026 moc mi to neuleh\u010duje\u0161. Tvoje m\u00e1ma to cht\u011bla,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[544],"tags":[],"class_list":["post-5190","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-god-bless-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5190","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5190"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5190\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5190"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5190"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5190"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}