{"id":5219,"date":"2013-03-17T16:00:00","date_gmt":"2013-03-17T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5204"},"modified":"2013-03-17T16:00:00","modified_gmt":"2013-03-17T15:00:00","slug":"neco-ve-mne-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/03\/17\/neco-ve-mne-2\/","title":{"rendered":"N\u011bco ve mn\u011b 2."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: AjaSto<\/p>\n

<\/strong> Postava vysok\u00e9ho chlapce se r\u00fdsovala v \u0161eru jako temn\u00fd cizinec. Lampi\u010dka u postele byla nam\u00ed\u0159en\u00e1 nahoru a po st\u011bn\u00e1ch h\u00e1zela nerozeznateln\u00e9 st\u00edny, kter\u00e9 se neust\u00e1le m\u011bnily. Jen chlapec by \u0159ekl, \u017ee poch\u00e1zej\u00ed od jeho t\u0159esouc\u00edho se t\u011bla. Jen\u017ee zrovna nemohl. Sed\u011bl na posteli, z\u00e1dy o p\u0159en\u00fd o st\u011bnu, nohy skr\u010den\u00e9 pod sebou. Sna\u017eil se uklidnit. Cel\u00fd sv\u011bt se mu to\u010dil, nemohl d\u00fdchat. Po tv\u00e1\u0159i se mu znovu rozut\u00edkaly slzy. Soust\u0159edil se jen na to, aby ovl\u00e1dl chv\u011bn\u00ed, kter\u00e9 mu prostupovalo cel\u00fdm t\u011blem v pravideln\u00fdch vln\u00e1ch. \u0158\u00e1dky mu b\u011bhaly p\u0159ed o\u010dima a znovu a znovu ho bodaly do hlavy. Po schodech zn\u011bly lehk\u00e9 kroky. P\u0159\u00edchoz\u00ed byl u\u017e skoro naho\u0159e.<\/p>\n

9, 10, 11, 12<\/p>\n

Jemn\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e nemohl Bill post\u0159ehnout. Do jeho pokoje pronikl pruh sv\u011btla a vstoupila jeho matka. Pohled, kter\u00fd se j\u00ed naskytl, ji donutil p\u0159eb\u011bhnout pokoj a vz\u00edt hlavu sv\u00e9ho syna do rukou. Pod\u00edval se na ni pr\u00e1zdn\u00fdm pohledem, pohledem pln\u00fdm d\u011bsu a pozn\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

Je \u0161\u00edlen\u00fd. M\u016fj syn je \u0161\u00edlen\u00fd<\/em>, prob\u011bhlo j\u00ed hlavou. Poc\u00edtila nutk\u00e1n\u00ed se odt\u00e1hnout, ale nakonec jen uhnula pohledem a pokusila se ho uklidnit. Konej\u0161iv\u011b na n\u011bj mluvila, jednou rukou ho hladila a druhou ho dr\u017eela, aby se nesvalil.<\/p>\n

Dv\u011b postavy. Jedna pohupuj\u00edc se jako lo\u010f na mo\u0159i v uklid\u0148uj\u00edc\u00edm pohybu. O\u010di vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00e9, jako by se sna\u017eily obs\u00e1hnout a pohltit sv\u011bt kolem sebe. Druh\u00e1 s o\u010dima pevn\u011b zav\u0159en\u00fdma, tyhle o\u010di se necht\u011bly d\u00edvat. Oba mumlaj\u00edc slova, kter\u00fdm nikdo nerozum\u011bl, zn\u011bla jako tajn\u00e1 kletba starod\u00e1vn\u00fdch kmen\u016f. \u010cas se v pokoji zastavil. V\u0161echno utichlo. T\u011blem chlapce projel mal\u00fd z\u00e1chv\u011bv a pak znehybn\u011blo. Pod\u00edvala se na n\u011bj jako na n\u011bkoho ciz\u00edho, koho najdete po propit\u00e9 noci u sebe v posteli. Bill spal, jeho obli\u010dej se uvolnil, ale z\u016fstal smrteln\u011b bled\u00fd. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima nevypadal hroziv\u011b, jen unaven\u011b. Opatrn\u011b ho polo\u017eila na postel a odch\u00e1zela. Ve dve\u0159\u00edch se nejist\u011b zastavila a ohl\u00e9dla, aby se ujistila, \u017ee tam nesed\u00ed a nez\u00edr\u00e1 na ni.<\/div>\n

Dlouho do noci sed\u011bla za kuchy\u0148sk\u00fdm stolem, dr\u017eela u\u017e d\u00e1vno pr\u00e1zdn\u00fd hrnek od k\u00e1vy, hled\u011bla na jeho dno a v rozpu\u0161t\u011bn\u00fdch zrnk\u00e1ch hledala pomoc.<\/div>\n
\n
\n

R\u00e1no zastihlo Billa p\u0159\u00edli\u0161 brzy. Le\u017eel pod dekou, v duchu si zp\u00edval, aby zahnal dot\u011brn\u00e9 my\u0161lenky. Necht\u011bl u\u017e nikdy myslet na to, co v tom den\u00edku bylo nazna\u010deno. Ale slova na n\u011bj \u00fato\u010dila ze v\u0161ech stran poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se nesoust\u0159edil. Ve sv\u011btle nov\u00fdch ud\u00e1lost\u00ed se zd\u00e1lo, \u017ee jak\u00e1koliv ka\u017edodenn\u00ed \u010dinnost nem\u00e1 v\u00fdznam. Jeho t\u011blo nevn\u00edmalo chlad, pot\u0159ebu j\u00edst, ani \u017e\u00edze\u0148. Uvnit\u0159 sebe nec\u00edtil nic ne\u017e pr\u00e1zdno. Ale to pr\u00e1zdno d\u00e1valo v\u0161emu smysl. Bill se do n\u011bj no\u0159il, bez emoc\u00ed, ale p\u0159esto r\u00e1d. Bez pocit\u016f, ale p\u0159esto to pro\u017e\u00edval. V koutku t\u00e9 pr\u00e1zdnoty se kr\u010dila mal\u00e1 postava pob\u00edhaj\u00edc\u00ed sem a tam. Ti\u0161e \u0165apkaj\u00edc rychle, \u017ee bylo nemo\u017en\u00e9 pohl\u00e9dnout j\u00ed do tv\u00e1\u0159e. Bill d\u011blal, \u017ee ji nevid\u00ed, st\u00e1\u010del pohled jinam, ignoroval jej\u00ed j\u00edzliv\u00fd sm\u00edch. V\u011bd\u011bl, co mu chce \u0159\u00edct. \u017de chce, aby si Bill vzpomn\u011bl, chce, aby Bill n\u011bco ud\u011blal. Jen\u017ee to bylo to posledn\u00ed, co cht\u011bl Bill. Za\u017e\u00edvat ten n\u00e1por emoc\u00ed znovu, a je\u0161t\u011b se v tom n\u00edpat. A tak proch\u00e1zel imagin\u00e1rn\u00ed playlist ve sv\u00e9 hlav\u011b a p\u0159ehr\u00e1val si p\u00edsni\u010dky, vzpom\u00ednal na cel\u00fd jejich text, na ka\u017ed\u00fd ver\u0161, aby zam\u011bstnal sv\u016fj mozek. Tich\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed do reality ho vysvobodilo z t\u00e1p\u00e1n\u00ed nad druhou slokou d\u011btsk\u00e9 \u0159\u00edkanky.<\/p>\n

Jeho matka opatrn\u011b vstoupila do m\u00edstnosti a nejist\u011b se na n\u011bj usm\u00e1la. Vypadala unaven\u00e1, pod o\u010dima m\u011bla temn\u00e9 kruhy. A kdyby si v\u010dera Bill n\u011b\u010deho v\u0161iml, mohl by v\u011bd\u011bt, \u017ee jeho matka m\u00e1 dnes na sob\u011b to sam\u00e9 oble\u010den\u00ed.<\/div>\n

„Je ti l\u00edp,“ sp\u00ed\u0161 ozn\u00e1mila, ne\u017e se zeptala.<\/div>\n
Bill se neklidn\u011b zavrt\u011bl, ale nakonec z n\u011bj vy\u0161lo tich\u00e9 „Jo.“<\/div>\n
Ni\u010dilo ji vid\u011bt ho takhle. Le\u017eel v posteli, jeho huben\u00e9 t\u011blo zab\u00edralo minim\u00e1ln\u00ed prostor a zd\u00e1l se pod p\u0159ikr\u00fdvkou je\u0161t\u011b huben\u011bj\u0161\u00ed. Na chv\u00edli myslela, \u017ee se rozbre\u010d\u00ed, ale pak to ode\u0161lo stejn\u011b rychle, jako to p\u0159i\u0161lo. Musela pro n\u011bj b\u00fdt siln\u00e1. Musela mu pomoci.<\/div>\n
„Bille, co se v\u010dera stalo?“<\/div>\n
Neodpov\u011bd\u011bl, vypadal, jako by jej\u00ed ot\u00e1zku p\u0159eslechl.<\/div>\n
„Bille\u2026“ zkusila to znovu. P\u0159i\u0161la bl\u00ed\u017e a dotkla se lehce jeho ramena, aby se ujistila, \u017ee ji vn\u00edm\u00e1. Pod\u00edval se na ni, ale jeho pohled \u0161el na ze\u010f naproti. Bill se nadobro pohrou\u017eil do sebe a zav\u0159el se ve sv\u00e9m vnit\u0159n\u00edm sv\u011bt\u011b.<\/p>\n

St\u00e1l uprost\u0159ed obrovsk\u00e9ho stanu, kolem dokola sed\u011bli lid\u00e9. Tlumen\u011b k n\u011bmu dol\u00e9haly jejich hlasy, jejich sm\u00edch. Odn\u011bkud hr\u00e1la hudba, kterou si pamatoval ze sv\u00e9ho d\u011btstv\u00ed a kterou si tak pamatovali i jeho rodi\u010de. Vzduchem von\u011bl popcorn a va\u0159en\u00e1 kuku\u0159ice. M\u00edsil se se z\u00e1pachem udusan\u00e9 hl\u00edny a v\u00fdkal\u016f, pachem zv\u00ed\u0159at. Sv\u011btla zhasla a lid\u00e9 p\u0159estali mluvit, i d\u011bti si p\u0159estaly hr\u00e1t. Bill sed\u011bl na d\u0159ev\u011bn\u00e9 lavi\u010dce \u00fapln\u011b vzadu a ze sv\u00e9ho m\u00edsta pohl\u00ed\u017eel na man\u00e9\u017e vysypanou p\u00edskem, osv\u011btlenou jedin\u00fdm ku\u017eelem sv\u011btla. Uprost\u0159ed st\u00e1l mu\u017e v \u010derven\u00e9m obleku a vysok\u00e9m \u010dern\u00e9m klobouku. Billovo srdce tlouklo jako p\u0159ed infarktem, jak se ho zmoc\u0148ovalo vzru\u0161en\u00ed mal\u00e9ho kluka.<\/p>\n

„D\u00e1my a p\u00e1nov\u00e9! Mil\u00e9 d\u011bti! V\u00edtejte!“ za\u010dal mu\u017e vesele volat, ale jeho tv\u00e1\u0159 v\u016fbec nebyla vesel\u00e1. Mal\u00e9 o\u010di se zlov\u011bstn\u011b op\u00edraly do v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch. „Jsme r\u00e1di, \u017ee jste k n\u00e1m dnes ve\u010der p\u0159i\u0161li. Uvid\u00edte, co jste je\u0161t\u011b nevid\u011bli, usly\u0161\u00edte, co jste je\u0161t\u011b nesly\u0161eli. Nechte se oslnit jedine\u010dn\u00fdmi kousky na\u0161ich artist\u016f i zv\u00ed\u0159at.“ Stanem se roznesl divok\u00fd j\u00e1sot a mu\u017ee vyst\u0159\u00eddala trojice klaun\u016f v pestr\u00fdch oblec\u00edch. Make-up klaun\u016f byl rozpit\u00fd. Billovi p\u0159ipadalo, \u017ee ho nan\u00e1\u0161eli alespo\u0148 p\u0159ed t\u00fddnem. Do b\u00edl\u00e9 barvy st\u00e9kaly proudy \u010derven\u00e9 a \u010dern\u00e9 barvy a na jejich tv\u00e1\u0159\u00edch vytv\u00e1\u0159ely hr\u016fzn\u00e9 \u0161kleby. Klauni jezdili po man\u00e9\u017ei, p\u0159edv\u00e1d\u011bli osv\u011bd\u010den\u00e9 triky a bavili publikum. I Bill si nemohl pomoct a musel se sm\u00e1t. Sledoval lidi kolem sebe, jak se bav\u00ed. Tv\u00e1\u0159e m\u011bli \u010derven\u00e9 sm\u00edchem i chladem. Uv\u011bdomil si, \u017ee ho zebou prsty u nohou. Pohl\u00e9dl na sv\u00e9 nohy, kter\u00e9 zdaleka nedosahovaly na zem, a kriticky zhodnotil sv\u00e9 star\u00e9 boty. Mus\u00edm maminku po\u017e\u00e1dat o nov\u00e9<\/em>. Tato my\u0161lenka na m\u00e1mu ho donutila polekan\u011b se ohl\u00e9dnout. Je to dobr\u00e9, sed\u00ed hned vedle m\u011b.<\/em><\/p>\n

P\u0159edstaven\u00ed bylo v pln\u00e9m proudu a mal\u00fd Bill se soust\u0159edil znovu na d\u011bn\u00ed p\u0159ed sebou. Jeden z klaun\u016f se zrovna rozhodoval, koho si vybere z publika. Vyt\u00e1hl asi \u0161estilet\u00e9ho chlapce z p\u0159edn\u00ed \u0159ady. Chv\u00edli do n\u011bj v\u0161ichni t\u0159i klauni lehce \u0161\u0165ouchali a lechtali ho. Potom se obrovsk\u00e9 ruce jednoho klauna ocitly na krku chlapce a b\u011bhem vte\u0159iny bylo po v\u0161em. Davem prob\u011bhla obrovsk\u00e1 vlna vesel\u00ed, ale Bill by p\u0159esto mohl p\u0159\u00edsahat, \u017ee to k\u0159upnut\u00ed sly\u0161el i tam. Bill se rozhodn\u011b nesm\u00e1l.<\/p>\n

Cht\u011bl odej\u00edt, ale nikde nevid\u011bl v\u00fdchod. Kdy\u017e se cht\u011bl zvednout, sv\u011btla znovu zhasla a jedin\u00fd ku\u017eel osv\u011btloval princip\u00e1la v \u010dern\u00e9m klobouku.<\/p>\n

„P\u0159ipravte se, \u017ee on\u011bm\u00edte \u00fa\u017easem, \u017ee nebudete v\u011b\u0159it sv\u00fdm o\u010d\u00edm,“ \u0159\u00edkal tajemn\u011b. Tomu u\u017e Bill mohl jen t\u011b\u017eko v\u011b\u0159it, dnes u\u017e vid\u011bl dost. „P\u0159ipravte se na konec a za\u010d\u00e1\u2026“ v p\u016flce slova se zastavil a ve tv\u00e1\u0159i se mu zra\u010dila bolest. Jeho kon\u010detiny se podivn\u011b kroutily, k\u016f\u017ee mu vytv\u00e1\u0159ela pohybliv\u00e9 boule a postupn\u011b se zd\u00e1lo, \u017ee cel\u00fd princip\u00e1l m\u011bn\u00ed tvar. I jeho oble\u010den\u00ed p\u0159ech\u00e1zelo z \u010derven\u00e9 na \u010dernou. Vyd\u00e1val bublav\u00e9 zvuky, kter\u00e9 ukon\u010dil a\u017e ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed \u0159ev. Kdy\u017e jeho gumov\u00e9 t\u011blo na\u0161lo stabilitu a uklidnilo se, postavil se rovn\u011b jako p\u0159ed t\u00edm. Byl to mlad\u00fd kluk s rasta cop\u00e1nky, zhruba v Billov\u011b v\u011bku. Zahled\u011bl se p\u0159\u00edmo na Billa a v\u011btu, kterou \u0159ekl, m\u00ed\u0159il jen na n\u011bj.<\/p>\n

„Jsem Tom a kradu lidsk\u00e9 \u017eivoty.“<\/p>\n

A pak u\u017e Bill zmizel.<\/p>\n

Dve\u0159e Billova pokoje se otev\u0159ely a vy\u0161la z n\u011bj \u0161t\u00edhl\u00e1 postava, kter\u00e1 bezpochyby Billovi pat\u0159ila. Dnes ale vypadal jinak. M\u00edsto t\u011bsn\u011b obep\u00ednaj\u00edc\u00edho trika si obl\u00e9kl voln\u00e9, kter\u00e9 p\u016fvodn\u011b nosil jen na span\u00ed, ale st\u00e1le bylo zachoval\u00e9. Upl\u00e9 d\u017e\u00edny vyst\u0159\u00eddaly pohodln\u00e9 tepl\u00e1ky, kter\u00e9 m\u011bl naposledy asi 3 roky zp\u00e1tky, kdy\u017e se st\u011bhovali. Vlasy si nedbale sv\u00e1zal gumi\u010dkou a zastr\u010dil pod \u010depici. Make-up se jeho tv\u00e1\u0159e toho dne, a ani \u017e\u00e1dn\u00e9 n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed dny, nedotkl.<\/div>\n

Jeho (Billova<\/em>) matka sed\u011bla v j\u00eddeln\u011b a \u010detla rann\u00ed noviny. Udiven\u011b se na n\u011bj pod\u00edvala a usm\u00e1la se.<\/p>\n

„Jde\u0161 do \u0161koly?“ zeptala se, ale bylo na n\u00ed vid\u011bt, \u017ee je nesv\u00e1.<\/div>\n

„Samoz\u0159ejm\u011b.“ Chlapec st\u00e1l z\u00e1dy k n\u00ed a bez z\u00e1jmu prohrab\u00e1val sk\u0159\u00ed\u0148ku se su\u0161enkami. Nakonec jedny vyt\u00e1hl a str\u010dil si je do b\u00e1glu. Cht\u011bla je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159\u00edct, ale nebyla si \u00fapln\u011b jist\u00e1 co. Mo\u017en\u00e1 n\u011bjak\u00fd z\u00e1blesk v jeho o\u010d\u00edch, jin\u00e9 gesto, mo\u017en\u00e1 jen mate\u0159sk\u00fd instinkt, ale m\u011bla pocit, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. Kdyby j\u00ed to r\u00e1no n\u011bkdo \u0159ekl pravdu, snad by uv\u011b\u0159ila a pokusila se to zastavit.<\/p>\n

„Hezk\u00fd den, Bille,“ bylo to, co nakonec \u0159ekla.<\/p>\n

Ve dve\u0159\u00edch chlapec chv\u00edli nerozhodn\u011b post\u00e1val. Cht\u011bl odej\u00edt co nejd\u0159\u00edv, ale najednou v\u00e1hal. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli j\u00ed to nem\u00e1 \u0159\u00edct, jestli by to nebylo snaz\u0161\u00ed. Do\u0161el k z\u00e1v\u011bru, \u017ee ne.<\/p>\n

„Tob\u011b taky, mami<\/em>,“ odpov\u011bd\u011bl jen a vychutn\u00e1val si ten zvuk. A s t\u00edm Tom ode\u0161el.<\/p>\n

autor: AjaSto<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: AjaSto Postava vysok\u00e9ho chlapce se r\u00fdsovala v \u0161eru jako temn\u00fd cizinec. Lampi\u010dka u postele byla nam\u00ed\u0159en\u00e1 nahoru a po st\u011bn\u00e1ch h\u00e1zela nerozeznateln\u00e9 st\u00edny, kter\u00e9 se neust\u00e1le m\u011bnily. Jen chlapec by \u0159ekl, \u017ee poch\u00e1zej\u00ed od jeho t\u0159esouc\u00edho se t\u011bla. Jen\u017ee zrovna nemohl.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[548],"tags":[],"class_list":["post-5219","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-neco-ve-mne"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5219","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5219"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5219\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5219"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5219"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5219"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}