{"id":5233,"date":"2013-03-13T16:00:00","date_gmt":"2013-03-13T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5218"},"modified":"2013-03-13T16:00:00","modified_gmt":"2013-03-13T15:00:00","slug":"neco-ve-mne-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/03\/13\/neco-ve-mne-1\/","title":{"rendered":"N\u011bco ve mn\u011b 1."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: AjaSto
<\/strong> <\/p>\n

Do pokoje si po\u0159\u00eddil kr\u00e1sn\u00fd masivn\u00ed st\u016fl s velkou pracovn\u00ed plochou, aby m\u011bl prostor na v\u0161echny v\u011bci a nemusel v\u011b\u010dn\u011b ukl\u00edzet. V ten ve\u010der, kdy se to stalo poprv\u00e9 – pozd\u011bji na n\u011bj bude vzpom\u00ednat, jako na ve\u010der, kdy „ztratil kontakt s\u00e1m se sebou“ – ho m\u011bl pokryt\u00fd pap\u00edry a se\u0161ity. Uprost\u0159ed tr\u016fnila tlust\u00e1 u\u010debnice chemie. Sed\u011bl zrovna nad n\u00ed, sna\u017eil se pochopit alespo\u0148 n\u011bjak\u00fd z \u0159ady vzorc\u016f. S lokty zap\u0159en\u00e9 o st\u016fl a hlavu slo\u017eenou v dlan\u00edch tu Bill sed\u011bl u\u017e dv\u011b hodiny, uzav\u0159en\u00fd v jin\u00e9m sv\u011bt\u011b. \u010celo se mu na chv\u00edli zkrabatilo je\u0161t\u011b v\u00edc, jak se jeho \u00fasil\u00ed zv\u011bt\u0161ilo. Chlapec vydechl a otr\u00e1ven\u011b se op\u0159el do \u017eidle. Zad\u00edval se z okna, venku se ch\u00fdlilo k ve\u010deru. Nebe z\u00edskalo \u010derven\u00fd n\u00e1dech a bylo tlumen\u011b sly\u0161et motory aut vracej\u00edc\u00edch se dom\u016f. Z my\u0161lenek ho vytrhlo bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed. M\u00e1ma. Zvedal se a sly\u0161el, jak mu v kolenou zapraskalo. L\u00edn\u011b do\u0161el ze schod\u016f dol\u016f do kuchyn\u011b. Jeho matka st\u00e1la u linky z\u00e1dy k n\u011bmu a vybalovala n\u00e1kup.<\/p>\n

„Ahoj mami.“<\/div>\n

Chvatn\u011b se oto\u010dila a usm\u00e1la se.<\/div>\n
„Ahoj Bille. Jak ses m\u011bl?“<\/div>\n
„\u0160lo to. Cel\u00fd den se sna\u017e\u00edm nacpat si do hlavy n\u011bco z chemie.“ Nebyla to pravda, nestr\u00e1vil t\u00edm zdaleka cel\u00fd den, ale ona to nev\u011bd\u011bla a ani nemusela.<\/div>\n
„To je dob\u0159e, ur\u010dit\u011b se ti to vyplat\u00ed.“ V\u00fdznamn\u011b na n\u011bj pohl\u00e9dla. „Koupila jsem ti k tomu su\u0161enky, jestli m\u00e1\u0161 chu\u0165.“ Vyt\u00e1hla z ta\u0161ky bal\u00ed\u010dek a podala mu ho. Bill na n\u011bj zkoumav\u011b hled\u011bl. Jeho \u017ealudek ud\u011blal kotrmelec a on si uv\u011bdomil, \u017ee je sta\u017een\u00fd nervozitou. Nem\u011bl v pl\u00e1nu se k chemii vracet, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee na tom nen\u00ed dob\u0159e a jeho m\u00e1mu by zklamalo, kdyby ho ze \u0161koly vyhodili.<\/p>\n

„M-mo\u017en\u00e1 pozd\u011bji,“ dostal ze sebe, dokonce se mu poda\u0159ilo vykouzlit mal\u00fd \u00fasm\u011bv. Jeho matka mu stejn\u011b nev\u011bnovala pozornost, ukl\u00e1dala potraviny do ledni\u010dky.<\/div>\n

„Dob\u0159e,“ bylo jedin\u00e9, co odpov\u011bd\u011bla, v hlav\u011b m\u011bla u\u017e jin\u00e9 starosti ohledn\u011b ve\u010de\u0159e.<\/div>\n
„P\u016fjde se na to je\u0161t\u011b kouknout, mysl\u00edm, \u017ee jsem bl\u00edzko.“ Na to se mu odpov\u011bdi nedostalo, tak se oto\u010dil a vyb\u011bhl schody nahoru. Posledn\u00ed dobou l\u017eu m\u00e1m\u011b n\u011bjak \u010dasto.<\/em> Potily se mu ruce a c\u00edtil podivn\u00e9 horko. Nebyl si jist\u00fd, co to je, ale p\u0159ikl\u00e1dal vinu z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edmu testu, kter\u00e9ho se ob\u00e1val. Usedl za st\u016fl a sna\u017eil se soust\u0159edit na svoje pozn\u00e1mky.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Bylo to, jako kdybyste spali a hodili v\u00e1s do ledov\u00e9 \u0159eky. Nebo po\u0159\u00e1dn\u00e1 facka. Nebo cokoliv jin\u00e9ho. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b to bylo stra\u0161n\u00e9. Sed\u011bl v j\u00eddeln\u011b za stolem. Zmaten\u011b koukal kolem sebe. Byla tma, jen modr\u00e9 sv\u011btlo nad linkou sv\u00edtilo. Byl si jist\u00fd, \u017ee p\u0159ed chv\u00edl\u00ed se u\u010dil u sebe v pokoji. A te\u010f je tady. Jak se sem proboha dostal? Uv\u011bdomil si, \u017ee m\u00e1 v puse su\u0161enku. Nejist\u011b ji spolkl. Byla \u010dokol\u00e1dov\u00e1. B\u0159icho m\u011bl nasycen\u00e9, jako by jich sn\u011bdl u\u017e v\u00edc. Kdy? Usnul (um\u0159el) a \u0161el si d\u00e1t su\u0161enku? Je n\u00e1m\u011bs\u00ed\u010dn\u00fd (mrtv\u00fd)? Asi jsem jen p\u0159epracovan\u00fd.<\/em> Na\u0161el zrakem hodiny a zjistil, \u017ee u\u017e je jeden\u00e1ct. Co si pamatoval, do pokoje \u0161el kolem \u0161est\u00e9.<\/p>\n

Zvedl se a nejist\u011b vystupoval k sob\u011b do pokoje. D\u016fm byl tich\u00fd, m\u00e1ma \u0161la u\u017e sp\u00e1t. Nerozhodn\u011b se zastavil s rukou na klice od sv\u00fdch dve\u0159\u00ed. Nev\u011bd\u011bl, co ho zastavilo, (\u017ee tam bude tvoje mrtvola) ale srdce mu spla\u0161en\u011b tlouklo a t\u00e9m\u011b\u0159 ned\u00fdchal.<\/div>\n

„Nebu\u010f magor, Bille,“ sna\u017eil se br\u00e1t to s humorem. N\u011bjak to ne\u0161lo. Prudce otev\u0159el dve\u0159e a s\u00e1hl po vyp\u00edna\u010di. Zastavil se, proto\u017ee pokoj opustil rozsv\u00edcen\u00fd. Ostra\u017eit\u011b se pod\u00edval do v\u0161ech kout\u016f, ne\u017e vlezl dovnit\u0159 a zav\u0159el za sebou. C\u00edtil se te\u010f o n\u011bco l\u00e9pe. P\u0159ipadal si hloup\u011b, \u017ee v sedmn\u00e1cti se je\u0161t\u011b b\u00e1l s\u00e1m po tm\u011b k sob\u011b do pokoje. Stoupl si ke stolu, kde le\u017eelo u\u010den\u00ed, a s ur\u010dit\u00fdm pocitem kapitulace pozav\u00edral se\u0161ity a str\u010dil si je do ta\u0161ky. N\u011bjak to dopadne.<\/p>\n

<\/em> A dopadlo. Dopadlo to za \u010dty\u0159i. Nebylo to dobr\u00e9, zdaleka ne, ale nebylo to za p\u011bt. Pocit v\u00fdhry mu z\u016fstal jen do konce hodiny, kdy si ho zavolala profesorka.<\/div>\n

„Jedna \u010dty\u0159ka v\u00e1s od propadnut\u00ed nezachr\u00e1n\u00ed. Jestli p\u0159\u00ed\u0161t\u011b nedostanete za t\u0159i, m\u016f\u017eete se se \u0161kolou rozlou\u010dit.“ Bill sv\u011bsil ramena, nezmohl se ani na slovo. B\u00e1je\u010dn\u00fd,<\/em> pomyslel si.<\/p>\n

Byl vzh\u016fru. Nesn\u00e1\u0161el to, ale byl vzh\u016fru. S pe\u0159inou p\u0159eta\u017eenou p\u0159es hlavu, o\u010di je\u0161t\u011b zav\u0159en\u00e9, v pozici, ve kter\u00e9 spal. T\u011b\u017ece vydechl. C\u00edtil, \u017ee je r\u00e1no. Ka\u017edou chv\u00edli mu zazvon\u00ed bud\u00edk a bude muset vst\u00e1t a opustit teplo postele. P\u0159\u00e1l by si je\u0161t\u011b chv\u00edli sp\u00e1t, ale byl neobvykle \u010dil\u00fd. Jedinou dobrou my\u0161lenkou bylo, \u017ee je p\u00e1tek. P\u00e1tek, posledn\u00ed den, kter\u00fd mus\u00ed ve \u0161kole protrp\u011bt. Tedy a\u017e do pond\u011blka.<\/p>\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e neusne. P\u0159ekulil se na druh\u00fd bok, p\u0159i\u010dem\u017e se mu odrhnula pe\u0159ina a vpustila k n\u011bmu skulinkou prou\u017eek sv\u011btla. Bill\u016fv otup\u011bl\u00fd mozek mu hl\u00e1sil, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b, ale u\u017e nev\u011bd\u011bl co. Sv\u011btlo. Vst\u00e1v\u00e1 do \u0161koly p\u0159\u00edli\u0161 brzy, aby bylo tak jasn\u00e9 sv\u011btlo. Jeho t\u011blo se vymr\u0161tilo do sedu, vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di se zd\u00e1ly je\u0161t\u011b temn\u011bj\u0161\u00ed. Zaspal jsem!<\/em>, byla jedin\u00e1 my\u0161lenka, kter\u00e1 l\u00e9tala v jeho hlav\u011b sem a tam. Opravdu, ru\u010di\u010dky na hodin\u00e1ch ukazovaly n\u011bco po des\u00e1t\u00e9. T\u00edm se tedy vysv\u011btluje, pro\u010d byl tak \u010dil\u00fd. Zat\u00edmco se Bill hrabal z postele, sna\u017eil se uklidnit. Sv\u016fj vztek se rozhodl ukojit na sv\u00e9m bud\u00edku. Jak to, \u017ee nezvonil? V\u017edycky p\u0159ece zvon\u00ed jak \u0161\u00edlen\u00fd!<\/em> Adrenalin ho nabudil a on se sna\u017eil po\u010d\u00edtat. Jestli si trochu m\u00e1knu, chemii stihnu.<\/em> My\u0161lenka na to, \u017ee by se m\u011bl do deseti minut vypravit a v podstat\u011b b\u011b\u017eet<\/em> do \u0161koly, ho nijak nel\u00e1kala. Popravd\u011b \u0159e\u010deno, to byla ale jedin\u00e1 mo\u017enost, jak se na \u0161kole udr\u017eet.<\/p>\n

Zu\u0159iv\u011b pob\u00edhal po pokoji, strh\u00e1val ze sebe py\u017eamo, zat\u00edmco hledal n\u011bco na sebe. Vb\u011bhl do koupelny. Sna\u017eil se nemyslet na \u010das, kdy\u017e se sna\u017eil jednou rukou \u010desat vlasy a druhou \u010distit zuby. S nervy na pochodu ze sebe vydal p\u0159idu\u0161en\u00fd sm\u00edch, kdy\u017e se zahl\u00e9dl v zrcadle. Zn\u011blo to sp\u00ed\u0161 jako kvikot, kter\u00e9ho se s\u00e1m lekl. P\u00e1rkr\u00e1t se dlouze nadechl a vydechl. Lep\u0161\u00ed.<\/em> Trochu uklidn\u011bn si vzal ta\u0161ku a chystal se odej\u00edt. Nebyl si zdaleka jist\u00fd, jestli m\u00e1 v\u0161echno, ale n\u011bco mu \u0159\u00edkalo, a\u0165 to je\u0161t\u011b p\u0159ekontroluje. Vy\u0161el k sob\u011b do pokoje a ve dve\u0159\u00edch se rozhl\u00e9dl. Jist\u011b, kl\u00ed\u010de.<\/em> Le\u017eely na stole na hromad\u011b pap\u00edr\u016f. Dlouh\u00fdmi prsty pro n\u011b s\u00e1hl, kdy\u017e ho upoutalo n\u011bco jin\u00e9ho. Byl to ten kalend\u00e1\u0159. Oby\u010dejn\u00fd trhac\u00ed kalend\u00e1\u0159 pov\u011b\u0161en\u00fd nalevo u stolu. Ta v\u011bc, kter\u00e9 si v\u0161iml, byla tak absurdn\u00ed, \u017ee se zasekl v p\u016flce pohybu. Nejd\u0159\u00edv ji neum\u011bl zpracovat, jako by ani mozek neum\u011bl takovou informaci p\u0159ijmout. Z\u00edral na ten kus pap\u00edru, \u00fasta lehce pootev\u0159en\u00e1, v n\u011bm\u00e9 snaze n\u011bco \u0159\u00edct. Sobota 21. dubna, k\u0159i\u010delo na n\u011bj \u010derven\u00e9 p\u00edsmo na b\u00edl\u00e9m pap\u00edru. Bill s jistotou v\u011bd\u011bl, \u017ee se mu vysm\u00edv\u00e1. Byla to n\u00e1hl\u00e1 iracion\u00e1ln\u00ed my\u0161lenka, ale zamrazilo ho a na nata\u017een\u00e9 ruce se mu zje\u017eily chloupky.<\/p>\n

„Sobota?“<\/em> \u0159ekl tentokr\u00e1t na hlas. Hlas m\u011bl ochrapt\u011bl\u00fd a nejist\u00fd. „A kde je p\u00e1tek?“<\/em> Zvedl ruku a oto\u010dil list na kalend\u00e1\u0159i. Dal\u0161\u00ed n\u00e1pis hl\u00e1sil jen ned\u011bli 22. dubna. Mo\u017en\u00e1 jsem v\u010dera omylem utrhl dva.<\/em> Chytal se ka\u017ed\u00e9 my\u0161lenky. Automaticky mu zajela ruka do kapsy a vyt\u00e1hla telefon. Jako v mr\u00e1kot\u00e1ch se pomalu pod\u00edval. 21. dubna SO. Nebyl p\u0159ekvapen\u00fd. Tahle okolnost, ho ale tak zasko\u010dila, \u017ee st\u00e1l a nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat. M\u00e1 se zase p\u0159evl\u00e9knout a z\u016fstat doma? M\u00e1 n\u011bkomu zavolat? A co \u0161kola? Jestli\u017ee byla dneska sobota, byl v\u010dera ve \u0161kole? Existoval v\u016fbec v\u010derej\u0161ek, nebo ho sv\u011bt n\u011bjak p\u0159esko\u010dil? Nebo jednodu\u0161e cel\u00fd den a noc prospal?<\/p>\n

B\u00e1l se. Nikdy v \u017eivot\u011b se tak neb\u00e1l. Byl to jin\u00fd strach, ne\u017e kdy\u017e m\u011bl ve van\u011b pavouka, nebo visel na strom\u011b a nev\u011bd\u011bl jak dol\u016f. Byl to strach o celou jeho existenci o jeho j\u00e1<\/em> jako takov\u00e9. Prov\u00e1zel ho kamkoliv, po\u0159\u00e1d se p\u0159ipom\u00ednal. Bill se toti\u017e ztr\u00e1cel. N\u011bco (n\u011bkdo) p\u0159eb\u00edralo kontrolu nad jeho t\u011blem i v\u011bdom\u00edm. Navenek to nevypadalo zle. D\u011blal ka\u017edodenn\u00ed v\u011bci, chodil do \u0161koly, bavil se s kamar\u00e1dy, dokonce si i napsal \u00fakoly a poklidil pokoj. To byly v\u011bci, kter\u00e9 Bill vid\u011bl, kdy\u017e byl s\u00e1m sebou. Ale co se s n\u00edm vlastn\u011b d\u011blo mezit\u00edm, netu\u0161il. Dost mo\u017en\u00e1 se v noci m\u011bn\u00ed na zabij\u00e1ck\u00e9 monstrum. To, \u017ee se nikdy neprobudil s rukama od krve, je\u0161t\u011b neznamen\u00e1, \u017ee se to ned\u011bje.<\/p>\n

Le\u017eel na posteli ve sv\u00e9m pokoji a up\u0159en\u011b z\u00edral do stropu. Za oknem se m\u00edhala sv\u011btla aut a nebe ztr\u00e1celo barvu. Ruce m\u011bl slo\u017een\u00e9 na hrudi a pohr\u00e1val si s prst\u00fdnkem. Co mu d\u011blalo v\u011bt\u0161\u00ed starost, byly ty zkracuj\u00edc\u00ed se intervaly. Do\u0161el k z\u00e1v\u011bru, \u017ee to za\u010dalo u\u017e mnohem d\u0159\u00edv. Nejd\u0159\u00edve to byla t\u0159eba jen minutka, ale tu mohl t\u011b\u017eko post\u0159ehnout a p\u0159i\u010d\u00edst ji \u00fanav\u011b. Pak p\u0159i\u0161ly del\u0161\u00ed stavy, kdy se p\u0159istihl, \u017ee z\u00edr\u00e1 do pr\u00e1zdna. To mohlo b\u00fdt taky klidn\u011b ono (on). A te\u010f jsou to cel\u00e9 dny. Cel\u00e9 dlouh\u00e9 dny. P\u0159idaj\u00ed se dal\u0161\u00ed? Ot\u0159\u00e1sl se p\u0159i pomy\u0161len\u00ed, \u017ee se jednoho dne probud\u00ed a zjist\u00ed, \u017ee uplynuly m\u011bs\u00edce, roky. Co bude d\u011blat, kdy\u017e ztrat\u00ed deset let? U\u017e to ani nebude jeho \u017eivot. Bude jinak vypadat, m\u00edt rodinu. Ledov\u00e1 ruka uchopila jeho srdce. Myslel na to, kolik v\u011bc\u00ed se za deset let m\u016f\u017ee zm\u011bnit. Jeho kamar\u00e1di u\u017e budou pry\u010d, \u017e\u00edt si sv\u00e9 vlastn\u00ed \u017eivoty. Snad ani nikdy nezjist\u00ed, \u017ee ten kluk, se kter\u00fdm se lou\u010dili na posledn\u00edm srazu, u\u017e d\u00e1vno nen\u00ed Bill. Dokonce i m\u00e1ma by mohla b\u00fdt pry\u010d.<\/p>\n

Slzy, kter\u00e9 mu tekly po tv\u00e1\u0159\u00edch, si neuv\u011bdomoval, schoulil se na bok do klub\u00ed\u010dka \u010delem ke zdi a prokl\u00ednal to cokoliv, co se mu d\u011bje. Rukou melancholicky p\u0159ejel po ply\u0161ov\u00e9m lv\u00ed\u010dkovi, kter\u00e9ho dostal ke t\u0159et\u00edm narozenin\u00e1m. Vzpom\u00ednal, jak ho jednou jako mal\u00fd kluk vzal s sebou do vany. Nebylo to zas tak neobvykl\u00e9, v\u017edy si tam tahal aut\u00ed\u010dka, postavy dinosaur\u016f a r\u016fzn\u00e9 pan\u00e1\u010dky. Jen\u017ee ply\u0161ov\u00fd lev nas\u00e1kl spoustu vody a schnul je\u0161t\u011b t\u00fdden.<\/p>\n

Ze vzpom\u00ednek na d\u011btstv\u00ed ho odpoutal p\u0159edm\u011bt zaseknut\u00fd mezi postel\u00ed a zd\u00ed. Vypadala to jako roh kn\u00ed\u017eky. Nezaujat\u011b ji vyt\u00e1hl. Jeho z\u00e1jem o n\u011bco stoupl, kdy\u017e si sna\u017eil vzpomenout, kde se tam vzala. Nic mu nep\u0159ipom\u00ednala. Nebyla to vlastn\u011b kniha, ale jeden z t\u011bch blok\u016f s tvrd\u00fdmi deskami. Vep\u0159edu byl obr\u00e1zek psac\u00edho stolu s pergamenem a brkem. V rohu byla nakreslen\u00e1 lucerni\u010dka se zhasnut\u00fdm plamenem. Bill se d\u00edval na okrov\u00fd obr\u00e1zek a p\u00e1tral v pam\u011bti. U\u017e ho vid\u011bl. V pap\u00edrnictv\u00ed u \u0161koly, kde prod\u00e1v\u00e1 ta mil\u00e1 sle\u010dna. Pot\u0159eboval n\u011bjak\u00fd blok, ale byl si jist\u00fd, \u017ee tenhle si nekoupil. Byl zbyte\u010dn\u011b drah\u00fd na \u010dm\u00e1r\u00e1n\u00ed. Jak se sem dostal?<\/p>\n

<\/em> Bezmy\u0161lenkovit\u011b ho otev\u0159el a prolistoval. N\u011bkolik prvn\u00edch stran bylo popsan\u00fdch, ale zbytek byl \u010dist\u011b b\u00edl\u00fd. Bill m\u011bl pocit, jako by d\u011blal n\u011bco \u0161patn\u00e9ho. Ale koneckonc\u016f to bylo v jeho pokoji, ne? Za\u010detl se do textu psan\u00e9ho drobn\u00fdm p\u00edsmem. Vpravo na prvn\u00edm \u0159\u00e1dku \u010detl: 2. \u010dervence<\/p>\n

<\/strong> Den\u00edk?<\/p>\n

<\/em> Nev\u011bd\u011bl, co si m\u00e1 myslet. Chod\u00ed n\u011bkdo do jeho pokoje? Pro\u010d by si n\u011bkdo u n\u011bj nech\u00e1val den\u00edk? O\u010dima d\u00e1l jezdil po \u0159\u00e1dc\u00edch a hledal n\u011bjakou n\u00e1pov\u011bdu. Vesm\u011bs to byly popisy v\u0161edn\u00edho dne. Co bylo ve \u0161kole, co podnikl s kamar\u00e1dy, co je kde nov\u00e9ho. Drobn\u00e9 p\u00edsmo se najednou zm\u011bnilo a do vypr\u00e1v\u011bn\u00ed vpadaly nez\u00e1visl\u00e9 v\u011bty, kter\u00e9 vypadaly jako rychl\u00e9 pozn\u00e1mky \u0161\u00edlence.<\/div>\n

Zkusil jsem to znovu. Tentokr\u00e1t to bylo snaz\u0161\u00ed. Tak\u00e9 mi to \u0161lo udr\u017eet d\u00e9le. D\u00edval jsem se tak dlouho. Bylo to \u00fa\u017easn\u00e9. Ka\u017ed\u00fdm dnem jsem bl\u00ed\u017e.<\/em><\/div>\n
To tedy Billovi moc nepomohlo. P\u0159esko\u010dil d\u00e1l na konec druh\u00e9ho \u010dervence a veprost\u0159ed str\u00e1nky pod textem bylo jen jedno slovo.<\/p>\n

<\/div>\n

Tom<\/p>\n

<\/em><\/strong> Tom tedy. Bill \u017e\u00e1dn\u00e9ho Toma neznal, ani si nevzpom\u00ednal, \u017ee by m\u00e1ma n\u011bjak\u00e9ho znala. Rozhodn\u011b byl zaj\u00edmav\u00fd. Co je ten Tom za\u010d? O \u010dem to mluv\u00ed? Ud\u011blal n\u011bco? Chyst\u00e1 se to ud\u011blat znovu? Mo\u017en\u00e1 jen dramatizuju. T\u0159eba je jen v\u011bdec, nebo d\u011bl\u00e1 n\u011bjak\u00fd sport.<\/em> Chvatn\u00fd zp\u016fsob, jak\u00fdm byly tyto v\u011bty do den\u00edku naps\u00e1ny, mluvil o opaku, ale Bill necht\u011bl p\u0159ipustit, \u017ee by se do jeho pokoje vloup\u00e1val \u0161\u00edlenec a schov\u00e1val si tu den\u00edk. Rozhodn\u011b byl r\u00e1d, \u017ee nemus\u00ed p\u0159em\u00fd\u0161let nad vlastn\u00edmi starostmi. Rozhodl se \u010d\u00edst d\u00e1l. Zav\u00e1hal, jestli nem\u00e1 zamknout dve\u0159e. Pot\u00e9 to zavrhl, uvelebil se a sklonil hlavu nad knihu. Mnohokr\u00e1t bude prokl\u00ednat sv\u00e9 rozhodnut\u00ed. V t\u011bchto posledn\u00edch minut\u00e1ch si st\u00e1le ned\u00e1val sv\u016fj \u017eivot do souvislosti s Tomem, a oproti n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm m\u011bs\u00edc\u016fm to byly nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed chv\u00edle jeho \u017eivota.<\/div>\n

Nic z toho, co se stane, Billa netr\u00e1pilo, a on \u010detl st\u00e1le rychleji a rychleji. Jeho obli\u010dej ztratil barvu. A o\u010di se roz\u0161i\u0159ovaly \u00fam\u011brn\u011b s t\u00edm, jak se dozv\u00eddal to obrovsk\u00e9 tajemstv\u00ed, kter\u00e9 ho m\u011blo zcela pohltit.<\/p>\n

autor: AjaSto<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: AjaSto Do pokoje si po\u0159\u00eddil kr\u00e1sn\u00fd masivn\u00ed st\u016fl s velkou pracovn\u00ed plochou, aby m\u011bl prostor na v\u0161echny v\u011bci a nemusel v\u011b\u010dn\u011b ukl\u00edzet. V ten ve\u010der, kdy se to stalo poprv\u00e9 – pozd\u011bji na n\u011bj bude vzpom\u00ednat, jako na ve\u010der, kdy „ztratil<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[548],"tags":[],"class_list":["post-5233","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-neco-ve-mne"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5233","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5233"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5233\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5233"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5233"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5233"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}