{"id":5260,"date":"2013-03-05T16:00:00","date_gmt":"2013-03-05T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5245"},"modified":"2013-03-05T16:00:00","modified_gmt":"2013-03-05T15:00:00","slug":"brothers-war-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/03\/05\/brothers-war-1\/","title":{"rendered":"Brothers War 1."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: T-KAY
<\/strong> <\/p>\n

Ahojky lidi\u010dky… p\u0159ich\u00e1z\u00edm s novou pov\u00eddkou…. v\u00edm, \u017ee m\u00e1m je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 rozepsan\u00e9, ale tahle pov\u00eddka mi v po\u010d\u00edta\u010di le\u017e\u00ed u\u017e p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f. Taky na n\u00ed pracuju jako na t\u011bch ostatn\u00edch, tak douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m i tahle bude l\u00edbit. Jinak d\u011bkuji Ci-Chan za kr\u00e1sn\u00fd banner a od druh\u00e9ho d\u00edlu se objev\u00ed i druh\u00fd autor zm\u00edn\u011bn\u00fd v banneru.<\/em><\/div>\n

Pa T-KAY<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nebylo to poprv\u00e9 a ani naposled, co se z jejich domu oz\u00fdvala h\u00e1dka. Bylo to nejm\u00e9n\u011b p\u016fl roku, co se oba brat\u0159i nesnesiteln\u011b zh\u00e1dali, t\u0159eba jen kv\u016fli mal\u00e9mu \u0161kr\u00e1bnut\u00ed na aut\u011b toho druh\u00e9ho. Ani dnes tomu nebylo jinak.<\/p>\n

„Bille, jdi do h\u00e1je. Jsi nesnesitelnej. Tak jsem se op\u0159el o tvoje auto, a co? Zast\u0159el\u00ed\u0161 m\u011b za to?“ zeptal se chlapec s cop\u00e1nky sv\u00e9ho bratra, dvoj\u010dete.<\/div>\n

„Jasn\u011b jsem ti \u0159ekl, aby ses k m\u00fdmu autu nep\u0159ibli\u017eoval, ale tob\u011b je v\u0161echno jedno. To jsi celej ty!“ vyk\u0159ikl \u010dernovlas\u00fd mlad\u00edk, oto\u010dil se na pat\u011b a ode\u0161el do sv\u00e9ho pokoje, kde nezapomn\u011bl t\u0159\u00edsknout dve\u0159mi.<\/p>\n

Cop\u00e1nek si jen povzdychl a vyt\u00e1\u010del \u010d\u00edslo sv\u00e9ho kamar\u00e1da mechanika, aby mu OP\u011aT opravil jeho trochu zdemolovan\u00e9 auto.<\/p>\n

„\u010cau k\u00e1mo, co pot\u0159ebuje\u0161 takhle v noci?“ ozval se mechanik\u016fv hlas, kdy\u017e p\u0159ijal hovor.<\/div>\n

„\u010cau, Pete. Pot\u0159eboval bych zase spravit spojler,“ zaprosil cop\u00e1nek otr\u00e1ven\u011b. Bylo to pro n\u011bj u\u017e opravdu ne\u00fanosn\u00e9, \u017ee kdy\u017e z\u00e1vodil s bratrem, jeho auto bylo v\u017edycky doml\u00e1cen\u00e9 a zral\u00e9 do \u0161rotu, zat\u00edmco to bratrovo nem\u011blo ani \u0161kr\u00e1bnut\u00ed.<\/div>\n
„U\u017e zas? Co to tam v\u016fbec d\u011bl\u00e1te? Br\u00e1cha je zas bez \u0161kr\u00e1bnut\u00ed, co?“ zasm\u00e1l se Pete do telefonu. Okam\u017eit\u011b v\u011bd\u011bl, co je p\u0159\u00ed\u010dinou zdemolov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 to zn\u00e1\u0161. Zase n\u00e1m ruply nervy,“ proto\u010dil o\u010di cop\u00e1nek a rozhl\u00ed\u017eel se po m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Jasn\u00fd, zn\u00e1m to. Tak se z\u00edtra stav s Alfinou a kouknu na to,“ \u0159ekl mechanik sice klidn\u011b, ale v hlase bylo poznat, \u017ee se sm\u011bje.<\/div>\n
„V kolik?“<\/div>\n
„V kolik bude\u0161 cht\u00edt,“ zn\u011bla odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Tak\u017ee m\u011b tam r\u00e1no m\u00e1\u0161,“ \u0159ekl cop\u00e1nek nakonec a rozlou\u010dil se.<\/div>\n
\n
Ztr\u00e1pen\u011b pak odhodil telefon kamsi na gau\u010d v ob\u00fdvac\u00edm pokoji, na kter\u00fd si za p\u00e1r chvilek sednul. Unaven\u011b si prot\u0159el rukama obli\u010dej a povzdechl si.<\/div>\n
Zase za\u010dal vzpom\u00ednat na den, kdy se to v\u0161echno zlomilo. Kdy si s bratrem p\u0159estal rozum\u011bt. Nikdy ale nech\u00e1pal d\u016fvod bratrovy zm\u011bny.<\/p>\n<\/div>\n
Flashback<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Tomi, p\u016fjdeme si zajezdit?“ \u0161kemral Bill.<\/em><\/div>\n

„Bille, nem\u00e1m dneska n\u00e1ladu,“ odpov\u011bd\u011bl jsem a uvelebil se na seda\u010dce.<\/em><\/div>\n
„Tak si trhni! Venku je spousta lid\u00ed, co by si r\u00e1di zaz\u00e1vodili,“ vyk\u0159ikl Bill a s hlasit\u00fdm t\u0159\u00edsknut\u00edm ode\u0161el z domu.<\/p>\n

Po n\u011bkolika hodin\u00e1ch se vr\u00e1til a j\u00e1 \u0161el hned za n\u00edm. Byl v pokoji a m\u011bl zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e. Nikdy p\u0159edt\u00edm si je nezav\u00edral.<\/p>\n

„Bille?“ zaklepal jsem.<\/em><\/div>\n

„Vypadni!“ zak\u0159i\u010del na m\u011b p\u0159es dve\u0159e.<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
N\u011bjak mi to nehr\u00e1lo. P\u0159ece nem\u016f\u017ee b\u00fdt na\u0161tvanej, \u017ee jsme si nedali z\u00e1vod. Vzal jsem za kliku, bylo odem\u010deno, a ve\u0161el jsem.<\/em><\/div>\n
Myslel jsem, \u017ee to se mnou sekne. Pod okem m\u011bl monokl a o\u010di uplakan\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Bille, co se ti stalo?“ zeptal jsem se.<\/em><\/div>\n
„\u0158ekl jsem, a\u0165 vypadne\u0161!“ rozk\u0159i\u010del se na m\u011b.<\/em><\/div>\n
„Co se stalo? Pro\u010d jsi takovej?“ zeptal jsem se znovu.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d? \u0158\u00edkal jsi mi, \u017ee n\u00e1s nic nem\u016f\u017ee rozd\u011blit. \u017de budeme v\u0161echno d\u011blat spole\u010dn\u011b! Sl\u00edbil jsi mi to!“ rozk\u0159i\u010del se tak, a\u017e jsem couvnul.<\/em><\/div>\n
„Br\u00e1\u0161ko, ale to… jen kv\u016fli tomu dne\u0161ku? V\u017edy\u0165 n\u00e1s nic nerozd\u011bl\u00ed,“ \u0159ekl jsem zasko\u010den\u011b.<\/em><\/div>\n
„Naopak, rozd\u011bl\u00ed. U\u017e n\u00e1s to rozd\u011blilo. A te\u010f vypadni!“ \u0159ekl na\u0161tvan\u011b a mn\u011b nezb\u00fdvalo ne\u017e vst\u00e1t a odej\u00edt.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

Konec Flashbacku<\/em><\/div>\n
\n

Jeho dvoj\u010de ale na tom bylo podobn\u011b. Sed\u011bl na posteli a koukal kamsi do koberce a vzpom\u00ednal. Na tent\u00fd\u017e den, ale z\u00e1rove\u0148 na ud\u00e1lost, kter\u00e1 v\u0161e ve vztahu, co m\u011bl s bratrem, zm\u011bnila. Ta ud\u00e1lost, o kter\u00e9 Tom nem\u011bl ani pon\u011bt\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n

Flashback<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Po tom, co se na m\u011b Tom vybodl, jsem jel na na\u0161e obl\u00edben\u00e9 m\u00edsto. V\u017edycky jsme proti sob\u011b z\u00e1vodili. Zastavil jsem na za\u010d\u00e1tku. Teda tam, odkud jsme s Tomem v\u017edycky startovali. Vystoupil jsem, op\u0159el se o auto a koukal do d\u00e1lky. Najednou jsem ale zaslechl, \u017ee n\u011bkdo p\u0159ij\u00ed\u017ed\u00ed. Oto\u010dil jsem se na to auto. No sp\u00ed\u0161 auta. Byla asi t\u0159i.<\/em><\/div>\n

Mohl jsem se sebrat a odjet, ale necht\u011blo se mi. Z aut vystoupili n\u011bjac\u00ed kluci.<\/p>\n

„Ale, ale… vypad\u00e1 to, \u017ee na dne\u0161n\u00ed z\u00e1vod nebudeme sami,“ ozval se jeden kluk.<\/em><\/div>\n

„Vypad\u00e1 jak sralbotka,“ ozval se dal\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Hej, co m\u00e1te za probl\u00e9m?“ k\u0159ikl jsem po nich.<\/em><\/div>\n
„Probl\u00e9m? \u017d\u00e1dnej nem\u00e1me. Jen bysme si cht\u011bli zaz\u00e1vodit,“ \u0159ekl n\u011bjakej blon\u010f\u00e1k.<\/em><\/div>\n
„M\u016f\u017eeme si d\u00e1t z\u00e1vod. O co?“ No aspo\u0148 bude n\u011bjak\u00fd vzr\u016f\u0161o.<\/em><\/div>\n
„O co? Hmmm… nejlep\u0161\u00ed by bylo, kdybysme se p\u0159edstavili, nemysl\u00ed\u0161?“ \u0159ekl znovu ten blon\u010f\u00e1k.<\/em><\/div>\n
„Jsem Bill,“ \u0159ekl jsem rychle.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 jsem Dean. Tak o co si to d\u00e1me?“ zeptal se t\u00f3nem, p\u0159i kter\u00e9m m\u011b zamrazilo.<\/em><\/div>\n
„No v\u011bt\u0161inou jezd\u00edm o pap\u00edry,“ pokr\u010dil jsem rameny.<\/em><\/div>\n
„No… j\u00e1 bych to ud\u011blal takhle. Kdy\u017e vyhraje\u0161 ty, z\u00edsk\u00e1\u0161 moje kr\u00e1sn\u00fd aut\u00ed\u010dko. Ale kdy\u017e vyhraju j\u00e1, tak…“ tak co? D\u011bsil m\u011b.<\/em><\/div>\n
„Tak co?“ zeptal jsem se.<\/em><\/div>\n
„No… to uvid\u00ed\u0161,“ u\u0161kl\u00edbl se.<\/em><\/div>\n
„No tak pro\u010d ne. Jdeme na to,“ souhlasil jsem s nejv\u011bt\u0161\u00ed chybou sv\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n

Odstartoval to n\u011bjak\u00fd jeho kamar\u00e1d. Sna\u017eil jsem se b\u00fdt p\u0159ed n\u00edm, ale on m\u011b t\u011bsn\u011b p\u0159ed c\u00edlem p\u0159edjel. Prohr\u00e1l jsem, a to m\u011b \u0161tvalo.<\/p>\n

„Tak\u017ee Bille, vyhr\u00e1l jsem,“ \u0161klebil se na m\u011b Dean.<\/em><\/div>\n

„Nejsem slepej. Co teda chce\u0161?“ vy\u0161t\u011bkl jsem.<\/em><\/div>\n
„Tady Teddy pojede tv\u00fdm autem, a ty si hezky sedne\u0161 ke mn\u011b do auta,“ rozk\u00e1zal Dean.<\/p>\n

Hlasit\u011b jsem polknul. Co asi na m\u011b chystal, ale nastoupil jsem do jeho auta. Nastartoval a ani nev\u00edm, kam jsme jeli. Neznal jsem tuhle \u010d\u00e1st. Zastavil p\u0159ed n\u011bjak\u00fdm men\u0161\u00edm domkem a \u0159ekl mi, a\u0165 si vystoup\u00edm. Ud\u011blal jsem p\u0159esn\u011b to, co \u0159ekl. Pak m\u011b ale surov\u011b chytil za ruku a odv\u00e1d\u011bl m\u011b dovnit\u0159. Pra\u0161til se mnou o ze\u010f a rychle zav\u0159el dve\u0159e. Hned potom se na m\u011b vrhnul.<\/p>\n

„Te\u010f si trochu u\u017eiju,“ \u0159ekl a uv\u011bznil moje rty t\u011bmi sv\u00fdmi.<\/em><\/div>\n

„Jak u\u017eije\u0161?“ zeptal jsem se, kdy\u017e se odd\u00e1lil.<\/em><\/div>\n
„Uvid\u00ed\u0161,“ hlesl jen a za\u010dal mi vyhrnovat triko.<\/p>\n

Okam\u017eit\u011b mi do\u0161lo, co t\u00edm myslel. Za\u010dal jsem se br\u00e1nit. Ale Dean m\u011b pra\u0161til p\u011bst\u00ed do obli\u010deje. Trochu se mi zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima, ale to mu n\u011bjak nevadilo. Drapnul m\u011b znovu za z\u00e1p\u011bst\u00ed a odv\u00e1d\u011bl do \u00fatrob toho domu. Pak mi do\u0161lo, kam m\u00ed\u0159\u00ed. Zase jsem se sna\u017eil vykroutit, ale neda\u0159ilo se mi to. M\u011bl oproti mn\u011b v\u011bt\u0161\u00ed s\u00edlu. Dot\u00e1hl m\u011b do n\u011bjak\u00e9 lo\u017enice, a tam m\u011b str\u010dil na postel, na kterou jsem samoz\u0159ejm\u011b spadl. Na nic ne\u010dekal a vrhnul se na m\u011b.<\/p>\n

„Nebra\u0148 se. Bude se ti to l\u00edbit,“ \u0159ekl jen a rozep\u00ednal mi p\u00e1sek.<\/em><\/div>\n

„Deane, nech m\u011b, pros\u00edm,“ \u017eadonil jsem, ale on jako by m\u011b nesly\u0161el.<\/p>\n

Doslova ze m\u011b serval kalhoty i s boxerkama a tri\u010dko rozerval. Byl jako smysl\u016f zbaven\u00fd. Nereagoval na moje prosby a ani na jak\u00e9koli pokusy vysvobodit se. Hladov\u011b se mi vrhnul na krk. Ob\u010das m\u011b do n\u011bj kousnul a n\u011bkdy i dost bolestiv\u011b. Za\u010dal jsem panika\u0159it, kdy\u017e jsem uc\u00edtil jeho ruku mezi p\u016flkami. On m\u011b hodlal zn\u00e1silnit. Zav\u0159el jsem k\u0159e\u010dovit\u011b o\u010di ve chv\u00edli, kdy do m\u011b vnikl prsty. Hned dv\u011bma najednou. Dost to bolelo. Zak\u0159i\u010del jsem, ale on mi zacpal pusu.<\/em><\/div>\n

„Uvolni se,“ \u0159ekl mi Dean, ale copak to \u0161lo?<\/em><\/div>\n
S nik\u00fdm jsem je\u0161t\u011b nic nem\u011bl, a on \u0161el na m\u011b takhle rychle. Ale taky na nic ne\u010dekal, svl\u00e9kl se a kleknul si mi mezi nohy.<\/em><\/div>\n
„Deane, pros\u00edm ne!“ vzlykl jsem. Zase jako by m\u011b nesly\u0161el. Naklonil se nade m\u011b a bez jak\u00e9koli p\u0159\u00edpravy nebo gelu do m\u011b vnikl. Vyk\u0159ikl jsem bolest\u00ed. Za\u010dal p\u0159ir\u00e1\u017eet. Mn\u011b naopak po tv\u00e1\u0159\u00edch tekly slzy bolesti. Musel mi zacp\u00e1vat pusu, abych tolik nek\u0159i\u010del a nebylo nic sly\u0161et. Byla to neskute\u010dn\u00e1 bolest a jemu nevadilo, \u017ee m\u011b to bol\u00ed. Pot\u0159eboval si jenom ulevit. Nech\u00e1pal jsem to, kdy\u017e m\u011b za\u010dal zase l\u00edbat na krku. P\u0159\u00edjemn\u00e9 mi to rozhodn\u011b nebylo. Sna\u017eil jsem se dostat z jeho dosahu, ale on m\u011b dr\u017eel jednou rukou za bok. Nep\u0159est\u00e1val jsem se sna\u017eit, i kdy\u017e m\u011b to neskute\u010dn\u011b bolelo. Znovu mi vrazil p\u011bst\u00ed a ob\u011bma rukama m\u011b chytl za boky a za\u010dal surov\u011bt p\u0159ir\u00e1\u017eet.<\/p>\n

„De-Deane….Au…. bo-bol\u00ed to!“ vzlykl jsem a znovu jsem zak\u0159i\u010del, kdy\u017e zrychlil tempo p\u0159\u00edraz\u016f.<\/em><\/div>\n

Najednou p\u0159estal, odn\u011bkud vyt\u00e1hl \u0161\u00e1tek a zav\u00e1zal mi s n\u00edm pusu. Hned jak to ud\u011blal, za\u010dal znovu p\u0159ir\u00e1\u017eet a je\u0161t\u011b surov\u011bji. M\u011bl jsem obli\u010dej zk\u0159iven\u00fd bolest\u00ed a po tv\u00e1\u0159\u00edch mi tekly slzy. \u0158asenku i st\u00edny jsem m\u011bl roztekl\u00e9 po obli\u010deji. Bylo to poni\u017euj\u00edc\u00ed. C\u00edtil jsem se jako kus hadru.<\/em><\/div>\n
Najednou se jeho p\u0159\u00edrazy za\u010daly zkracovat a j\u00e1 poznal, \u017ee u\u017e se to bl\u00ed\u017e\u00ed ke konci. Netrvalo to dlouho a s v\u00fdk\u0159ikem se svalil na moje t\u0159esouc\u00ed t\u011blo. Ud\u011blal se do m\u011b.<\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli na mn\u011b le\u017eel, pak se zvedl a vy\u0161el ze m\u011b. J\u00e1 jsem nep\u0159est\u00e1val bre\u010det. Bylo mi \u0161patn\u011b, a to doslova.<\/p>\n

Dean mi po n\u011bjak\u00fd chv\u00edli rozv\u00e1zal \u0161\u00e1tek a posadil se.<\/em><\/div>\n

„Jestli n\u011bkomu o tomhle cekne\u0161, nedopadne\u0161 dob\u0159e,“ za\u010dal vyhro\u017eovat a j\u00e1 jen p\u0159ik\u00fdvl.<\/em><\/div>\n
„A je\u0161t\u011b n\u011bco. Dost jsem si to s tebou u\u017eil, tak\u017ee pokud ti zavol\u00e1m, tak bez kec\u016f p\u0159ijde\u0161 a ud\u011bl\u00e1me op\u00e1\u010dko,“ dodal a mn\u011b se zvedl \u017ealudek.<\/em><\/div>\n
Neodpov\u011bd\u011bl jsem, a to ho je\u0161t\u011b v\u00edc na\u0161tvalo. Chytil m\u011b pod krkem.<\/em><\/div>\n
„Je ti to jasn\u00fd? Zavol\u00e1m, a ty bez kec\u016f p\u0159ijde\u0161,“ za\u0159val na m\u011b.<\/em><\/div>\n
Lapal jsem po dechu, ale rad\u0161i jsem p\u0159ik\u00fdvl, jinak by byl schopn\u00fd m\u011b u\u0161krtit.<\/em><\/div>\n
„Tak se mi to l\u00edb\u00ed, a te\u010f vypadni!“ vstal, sebral moje v\u011bci ze zem\u011b a hodil je po mn\u011b.<\/p>\n

Pomalu jsem se posadil. C\u00edtil jsem jeho sperma v sob\u011b. Sna\u017eil jsem se rychle obl\u00edknout, ale moc rychle to ne\u0161lo, kdy\u017e m\u011b bolel ka\u017ed\u00fd sval. Po n\u011bjak\u00fd chv\u00edli se mi to nakonec poda\u0159ilo, teda jen boxerky a kalhoty. Triko bylo na kusy. Doufal jsem, \u017ee mi ten Teddy p\u0159ivezl auto, m\u011bl jsem v n\u011bm aspo\u0148 mikinu. Pomalu jsem se vypl\u00ed\u017eil ven. Auto tam opravdu st\u00e1lo, tak jsem, jak nejrychleji to \u0161lo, zalezl dovnit\u0159 a odjel. Nebyla to p\u0159\u00edjemn\u00e1 cesta.<\/p>\n

Kdy\u017e jsem dojel dom\u016f, nebylo to je\u0161t\u011b lep\u0161\u00ed, proto\u017ee tam na m\u011b \u010dekal Tom. A j\u00e1 musel ml\u010det. Samoz\u0159ejm\u011b si v\u0161iml, m\u00e9ho vzez\u0159en\u00ed a za\u010dal se vypt\u00e1vat. Vp\u00e1lil jsem mu do obli\u010deje snad tu nejhor\u0161\u00ed v\u011bc, co m\u011b v tu chv\u00edli napadla.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

Konec Flashbacku<\/em><\/div>\n
\n

Bill tolik tou\u017eil bratrovi v\u0161e \u0159\u00edct, ale strach z Deana ho zahnal do kouta. P\u0159ipadal si pou\u017eit\u011b, a proto si ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 emoce vyb\u00edjel na Tomovi, kter\u00fd v tom byl vlastn\u011b nevinn\u011b. Jen kv\u016fli Billovu citu k n\u011bmu. Nav\u00edc ho cht\u011bl u\u0161et\u0159it toho, aby zjistil, jak se sebou nech\u00e1v\u00e1 zametat a poni\u017eovat. A hlavn\u011b ho u\u0161et\u0159it toho, aby se mu n\u011bco stalo.<\/p>\n

autor: T-KAY<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: T-KAY Ahojky lidi\u010dky… p\u0159ich\u00e1z\u00edm s novou pov\u00eddkou…. v\u00edm, \u017ee m\u00e1m je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 rozepsan\u00e9, ale tahle pov\u00eddka mi v po\u010d\u00edta\u010di le\u017e\u00ed u\u017e p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f. Taky na n\u00ed pracuju jako na t\u011bch ostatn\u00edch, tak douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m i tahle bude l\u00edbit. Jinak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[545],"tags":[],"class_list":["post-5260","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-brothers-war"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5260","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5260"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5260\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5260"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5260"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5260"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}