{"id":5262,"date":"2013-03-04T18:00:00","date_gmt":"2013-03-04T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5247"},"modified":"2013-03-04T18:00:00","modified_gmt":"2013-03-04T17:00:00","slug":"god-bless-you-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/03\/04\/god-bless-you-1\/","title":{"rendered":"God Bless You 1."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Lauinka<\/strong>: Zdrav\u00edm v\u0161echny twincestn\u00ed du\u0161e. Op\u011bt m\u00e1 bujn\u00e1 mysl zapracovala a dopadlo to takhle \ud83d\ude42 Tahle pov\u00eddka je z prost\u0159ed\u00ed, kter\u00e9 by asi od n\u00e1s dvou s Doris nikdo ne\u010dekal. Ano, ano, jedn\u00e1 se o kl\u00e1\u0161ter. A pro\u010d zrovna tohle? Jednoduch\u00e9… sama pracuju na brig\u00e1d\u011b v kl\u00e1\u0161te\u0159e, kde teda p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b zahradni\u010d\u00edm, ale… najde se v\u00edce v\u011bc\u00ed, co tam d\u011bl\u00e1m \ud83d\ude42 Jinak se velice omlouv\u00e1m v\u0161em v\u011b\u0159\u00edc\u00edm a pros\u00edm je, aby to nebrali n\u011bjak \u0161patn\u011b nebo n\u011bco \ud83d\ude42 Sna\u017eily jsme se s Doris ve\u0161ker\u00e9 v\u011bci t\u00fdkaj\u00edc\u00edch se modlen\u00ed a podobn\u011b podle skute\u010dnosti. \ud83d\ude42 Tak\u017ee si novou pov\u00eddku u\u017eijte a za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e budeme vd\u011b\u010dn\u00e9. S pozdravem Lauinka :-*<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

N\u00e1dra\u017e\u00ed, symbol cestov\u00e1n\u00ed. V ruce kufr, takt\u00e9\u017e symbol cestov\u00e1n\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee tento den jednou p\u0159ijde, ale asi ani netu\u0161il, \u017ee p\u0159ijde tak rychle. Tak p\u0159\u00edli\u0161 brzy. P\u0159ed n\u00edm st\u00e1li jeho draz\u00ed rodi\u010de, usm\u00e1l se na n\u011b. P\u0159ivezli jej autem na n\u00e1dra\u017e\u00ed, a sp\u00ed\u0161e ne\u017e to se s n\u00edm p\u0159i\u0161li rozlou\u010dit. Na dlouhou dobu. Nedok\u00e1zal ani \u0159\u00edct, na jak dlouho, ale v kl\u00e1\u0161te\u0159e, kam jel, panuj\u00ed tvrd\u00e1 pravidla a jen tak se dom\u016f nedostane, mo\u017en\u00e1 na V\u00e1noce.<\/div>\n
Naposledy se vrhl do n\u00e1ru\u010d\u00ed matce, kter\u00e1 neudr\u017eela slzy. Jestli radosti, strachu nebo smutku, s\u00e1m nev\u011bd\u011bl, ale i ona na tento den \u010dekala. Cel\u00fd \u017eivot se jej sna\u017eila nav\u00e9st na tu spr\u00e1vnou cestu, duchovn\u00ed cestu a povedlo se j\u00ed to. Cht\u011bla z n\u011bj od mali\u010dka m\u00edt kn\u011bze a on nyn\u00ed sd\u00edlel jej\u00ed n\u00e1zor. I otec byl na n\u011bj py\u0161n\u00fd, byl si jist, i kdy\u017e on nyn\u00ed slzy skr\u00fdval, vid\u011bl je. Sna\u017eil se zachovat si kamennou tv\u00e1\u0159, ale v koutku o\u010d\u00ed vid\u011bl, jak se mu t\u0159pyt\u00edc\u00ed se perly lesknou. Usm\u00e1l se na n\u011bj a d\u016fstojn\u011b si podali ruce.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Maminko, tat\u00ednku… u\u017e budu muset j\u00edt, nebo mi ujede vlak“. Kouknul se na oba dva a vydechl. Necht\u011blo se mu opustit jeho rodn\u00e9 m\u011bsto, ale u\u017e o tom tolikr\u00e1t p\u0159em\u00fd\u0161lel a nena\u0161el jin\u00e9 v\u00fdchodisko<\/div>\n
„Bille, m\u011bj se tam hezky a napi\u0161, dob\u0159e? M\u00e1\u0161 v\u0161echno? L\u00edstek?“ Mamka op\u011bt pla\u0161ila, ale on se jen usm\u00e1l a uk\u00e1zal na kuf\u0159\u00edk v ruce a l\u00edstek ve druh\u00e9.<\/div>\n
„Neboj se o m\u011b, j\u00e1 to zvl\u00e1dnu, ur\u010dit\u011b v\u00e1m nap\u00ed\u0161u, jak jen to bude mo\u017en\u00e9.“ Nastoupil do vlaku a na\u0161el si i m\u00edste\u010dko. Zam\u00e1val naposledy rodi\u010d\u016fm a vlak se vydal vst\u0159\u00edc jeho nov\u00e9mu domovu a osudu, kter\u00fd si s\u00e1m vybral. Cesta byla dlouh\u00e1 a \u00fanavn\u00e1, ale sledov\u00e1n\u00edm d\u011bn\u00ed za oknem mu to alespo\u0148 n\u011bjak ub\u00edhalo. A tak nakonec vystoupil v Mnichov\u011b, kde na n\u011bj \u010dekalo auto, kter\u00e9 jej odvezlo do mu\u017esk\u00e9ho kl\u00e1\u0161tera. Bude tam zat\u00edm \u017e\u00edt jako chovanec, dokud nespln\u00ed slib a nestane se kn\u011bzem.<\/p>\n

Nakonec auto zastavilo a\u017e za zdmi kl\u00e1\u0161tera. Usm\u00e1l se a nechal se pozvat dovnit\u0159, kde jej rovnou n\u011bjak\u00fd kn\u011bz zavedl za opatem. U\u017e na n\u011bj \u010dekali, prob\u011bhl rychl\u00fd rozhovor, a pot\u00e9 jej jeden z kn\u011bz\u016f zavedl do pokoje. Pod\u011bkoval a sednul si na postel. Mal\u00fd pokoj s jedn\u00edm oknem, postel\u00ed a stolkem. Velk\u00e1 sk\u0159\u00ed\u0148 a \u017eidle. Ale i p\u0159esto to tu vypadalo \u00fatuln\u011b, usm\u00e1l se. Rodi\u010de si u\u017e del\u0161\u00ed dobu dopisovali s opatem. V\u011bd\u011bl, co \u010dekat. Ale musel p\u0159iznat, \u017ee byl zat\u00edm docela spokojen. Otev\u0159el kufr, kde m\u011bl p\u00e1r osobn\u00edch v\u011bc\u00ed, p\u00e1r kusu oble\u010dn\u00ed, na stolek si dal fotku rodi\u010d\u016f a usm\u00e1l se na ni. Pak vzal list pap\u00edru a za\u010dal ps\u00e1t rodi\u010d\u016fm dopis. Ne, \u017ee by byl tak zaostal\u00fd a nem\u011bl mobil, ale rodi\u010de jsou proti tomu, a tak dom\u016f ps\u00e1val v\u017edy dopisy. A hned za\u010dal. Od pap\u00edru jej odtrhl a\u017e zvonek hl\u00e1s\u00edc\u00ed ve\u010de\u0159i.<\/p>\n

„Och, to u\u017e je tolik hodin? „<\/div>\n

Usm\u00e1l se a zvedl se. S davem ji\u017e vysv\u011bcen\u00fdch kn\u011b\u017e\u00ed zam\u00ed\u0159il do j\u00eddelny. Nechal v\u0161echny usednout, a pak i on byl pozv\u00e1n ke stolu, kde m\u011bl svoji \u017eidli, pod\u011bkoval a po modlitb\u011b zasedli v\u0161ichni k j\u00eddlu. A potom u\u017e jen modlen\u00ed v kapli, po kter\u00e9m u\u017e \u0161li sp\u00e1t. Jak by ne, taky se tu vst\u00e1v\u00e1 brzy, ji\u017e kolem p\u00e1t\u00e9 hodiny rann\u00ed.<\/div>\n
\n

Pravidla tu byla v\u017edy p\u0159\u00edsn\u00e1. Na v\u0161echno. P\u0159\u00edsn\u00fd ka\u017edodenn\u00ed re\u017eim byl na denn\u00edm po\u0159\u00e1dku. Bill to v\u011bd\u011bl. Posledn\u00ed rok i doma s rodi\u010di dodr\u017eoval jist\u00e9 z\u00e1sady tak, jak se dodr\u017eovaly zde. A modlen\u00ed bylo to nejmen\u0161\u00ed z nich. Nem\u011bl proto \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m usnout velice brzy, ani \u017e\u00e1dn\u00fd brzy se vzbudit.<\/p><\/div>\n

Prot\u00e1hl sv\u00e9 dlouh\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo a sv\u011bsil nohy z postele. Usm\u00e1l se na krucifix na zdi, obl\u00e9kl se a po rann\u00ed hygien\u011b se vydal na sn\u00eddani.<\/p>\n

„Dnes bude\u0161 pom\u00e1hat otci Matou\u0161ovi v zahrad\u011b. Je pot\u0159eba obrat raj\u010data.“ Ud\u011blil opat Billovi dne\u0161n\u00ed \u00fakoly. Bill jen souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „A nezapome\u0148\u2026 odpoledne se tu kon\u00e1 svatba. Bu\u010f p\u0159ipraven\u00fd na ob\u0159ad.“ Polo\u017eil mu ruku na rameno a pot\u00e9 ode\u0161el. Bill bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed vy\u0161el do zahrady mezi raj\u010datov\u00e9 z\u00e1honky a po vz\u00e1jemn\u00e9m p\u0159edstaven\u00ed se s otcem Matou\u0161em se pustil do skl\u00edzen\u00ed \u010derven\u00fdch plod\u016f. Nebyla to nijak z\u00e1bavn\u00e1 \u010dinnost, ale B\u016fh u\u010d\u00ed trp\u011blivosti a poko\u0159e. A tak Bill p\u0159estal po\u010d\u00edtat pades\u00e1t\u00e9 osm\u00e9 raj\u010de a d\u00e1l u\u017e je prost\u011b jen sb\u00edral a plnil jimi p\u0159ipraven\u00e9 bedny.<\/p>\n

S Matou\u0161em prohodil p\u00e1r slov, ov\u0161em otec Matou\u0161 byl u\u017e p\u0159eci jen postar\u0161\u00ed mu\u017e. Trochu nedosl\u00fdchal a velice \u010dasto se opakoval. Takov\u00fd rozhovor byl pro mlad\u00e9ho Billa pon\u011bkud neuspokojiv\u00fd, ale byl lep\u0161\u00ed ne\u017e \u017e\u00e1dn\u00fd. Nakonec to uteklo rychleji, ne\u017e \u010dekal. Ob\u011bd prob\u00edhal v naprost\u00e9 tichosti a v rozj\u00edm\u00e1n\u00ed. Pravdou ale je, \u017ee Bill se \u00fapln\u011b na rozj\u00edm\u00e1n\u00ed soust\u0159edit nemohl. Byl nerv\u00f3zn\u00ed z bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edho se svatebn\u00edho ob\u0159adu. T\u011b\u0161il se na to. Poprv\u00e9 m\u011bl ministrovat tady\u2026 ve sv\u00e9m nov\u00e9m domov\u011b. C\u00edtil se velice d\u016fle\u017eit\u00fd a d\u00e1val tomu obrovsk\u00fd v\u00fdznam. Jako prvn\u00ed krok k jeho vysn\u011bn\u00e9mu zasv\u011bcovac\u00edmu ob\u0159adu.<\/p>\n

Host\u00e9 se pomalu sj\u00ed\u017ed\u011bli a jindy tich\u00fd kl\u00e1\u0161ter se rozbzu\u010del jak v\u010del\u00ed \u00fal. Byla tu snad stovka host\u016f. Tak to b\u00fdvalo, kdy\u017e z\u00e1mo\u017en\u00e1 rodina po\u0159\u00e1dala svatbu. Jen jeden chlapec se netv\u00e1\u0159il nad\u0161en\u011b. St\u00e1l op\u0159en\u00fd o strom se sluch\u00e1tky v u\u0161\u00edch a broukal si do rytmu obl\u00edben\u00e9 p\u00edsni\u010dky. Nem\u011bl tyhle ceremonie r\u00e1d. Jeho sestra se vd\u00e1vala\u2026 no to bylo toho\u2026<\/p>\n

„Tome\u2026 vyplivni tu \u017ev\u00fdka\u010dku do ko\u0161e a jdi se usadit do lavice. Za chv\u00edli to za\u010dne. A bu\u010f tak hodn\u00fd\u2026 sna\u017e se svoj\u00ed sest\u0159e nezkazit velk\u00fd den.“ Na\u0161pulila rty p\u0159\u00edsn\u00e1 \u017eena na vysok\u00fdch podpatc\u00edch a sama se ode\u0161la usadit. U\u017e cestou si ot\u00edrala slzy nad\u0161en\u00ed.<\/div>\n

„Jasn\u011b\u2026. velk\u00fd den. U\u017e se vd\u00e1v\u00e1 podruh\u00fd\u2026 co je na tom tak velk\u00fdho.“ Zak\u0159enil se chlapec s dredy na hlav\u011b, \u017ev\u00fdka\u010dku vyplivnul na zem a houpav\u00fdm krokem se vydal za svou matkou.<\/div>\n
Bill byl tak zmaten\u00fd, poletoval sem a tam, m\u011bl pocit, \u017ee na n\u011bco zapomn\u011bl, a kdy\u017e mu donesli jeho roucho, pod\u011bkoval a rychle se do n\u011bj p\u0159evl\u00e9kl. Byl a\u017e p\u0159ekvapen, jak mu padlo. Usm\u00e1l se a sepnul si vlasy do cul\u00edku, byl moc vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee si vlasy opravdu nemusel st\u0159\u00edhat, to by asi nep\u0159e\u017eil. N\u00e1dech, v\u00fddech a jde se.<\/p>\n

V\u0161echno bylo pe\u010dliv\u011b nachyst\u00e1no. Kostel byl kr\u00e1sn\u011b vyzdoben a olt\u00e1\u0159 p\u0159ipraven. Upravil si h\u00e1bit a vzal kadidlo. P\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat, a kdy\u017e se roze\u0161el nejvy\u0161\u0161\u00ed a ostatn\u00ed kn\u011b\u017e\u00ed, vydal se za nimi. Kadidlo se rozkou\u0159ilo a jemu do nosu ude\u0159ila ta zn\u00e1m\u00e1 v\u016fn\u011b. Pro n\u011bkoho p\u0159\u00edjemn\u00e1, pro jin\u00e9 nikoliv. \u0160el za nimi a houpal kadidlem sem a tam. Pohledem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po v\u0161ech v kostele. Bylo a\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, \u017ee v\u0161echna m\u00edsta byla obsazen\u00e1. Usm\u00e1l se lehce, kdy\u017e se na n\u011bj usm\u00e1la \u017eena v dlouh\u00e9m kab\u00e1t\u011b, a pokra\u010doval d\u00e1l. Kdy\u017e u\u017e byl skoro vep\u0159edu, setkal se jeho pohled s jin\u00fdm hlubok\u00fdm. Nedok\u00e1zal uhnout pohledem, v\u011bd\u011bl, \u017ee je to neslu\u0161n\u00e9, ale n\u011bco jej st\u00e1le t\u00e1hlo pohledem zp\u00e1tky. Trochu se pousm\u00e1l, ale st\u00e1le dr\u017eel stejn\u00fd krok, nesm\u011bl si dovolit \u017e\u00e1dn\u00fd kiks. To by se musel hanbou propadnout.<\/p>\n

Jedin\u00e9, co jej docela znerv\u00f3z\u0148ovalo, byl ten pohled toho kluka. Byl to takov\u00fd ten typ kluka, kter\u00fd se fl\u00e1k\u00e1 a\u017e do noci n\u011bkde venku s ostatn\u00edmi poveden\u00fdmi kamar\u00e1dy a sprejuj\u00ed t\u0159eba zdi. Nebo d\u011blaj\u00ed n\u011bco jin\u00e9ho. Uhnul jeho hlubok\u00e9mu pohledu a v\u011bnoval se pln\u011b sv\u00e9 pr\u00e1ci. Vlastn\u011b to nebylo nic slo\u017eit\u00e9ho, a kdy\u017e nezakopne, nen\u00ed na tom nic, co by mohl zkazit. V hlav\u011b si odehr\u00e1val ten pohled a trochu se usm\u00e1l. Ale pak si dal v duchu facku za to, \u017ee \u0161katulkoval toho kluka, nem\u011bl by odsuzovat nikoho podle vzhledu.<\/p>\n

Nakonec cel\u00fd proces prob\u011bhl v po\u0159\u00e1dku a p\u00e1r byl odd\u00e1n, vlastn\u011b to byl sympatick\u00fd p\u00e1r. Mil\u00e1 sle\u010dna, pohledn\u00fd kluk, kter\u00fd vypadal, \u017ee tu sle\u010dnu opravdu miluje. Nikdo si neum\u00ed p\u0159edstavit, jak moc si oddechl, kdy\u017e to v\u0161echno skon\u010dilo a oni byli pozvan\u00ed na men\u0161\u00ed zahradn\u00ed hostinu. Prve cht\u011bl odm\u00edtnout, ale kn\u011b\u017e\u00ed mu ihned vysv\u011btlili, \u017ee tohle je v\u00e1\u017een\u00e1 rodina podporuj\u00edc\u00ed jejich kostel a i charitu, \u017ee se tam mus\u00ed uk\u00e1zat. Nezb\u00fdvalo mu nic jin\u00e9ho, ne\u017e jen k\u00fdvnout. V\u011bd\u011bl v\u0161ak, \u017ee bude nejsp\u00ed\u0161e st\u0159edem z\u00e1jmu ka\u017ed\u00e9ho tam, jak by ne, je tu nov\u00fd.<\/p>\n

Zdvo\u0159ile si pot\u0159\u00e1sal rukou s ka\u017ed\u00fdm, kdo mu to nab\u00eddl, a ji\u017e po st\u00e9 p\u0159ik\u00fdvl na ot\u00e1zku „Vy jste tu nov\u00fd, \u017ee?“ Slu\u0161nost neslu\u0161nost u\u017e m\u011bl p\u00e1rkr\u00e1t chu\u0165 odv\u011btit ve smyslu, \u017ee to je vcelku logick\u00e9, kdy\u017e ho tu vid\u00ed a\u017e dnes, ale nakonec to neud\u011blal.<\/div>\n

„Je kr\u00e1sn\u00e9, kdy\u017e se mlad\u00fd \u010dlov\u011bk rozhodne \u017e\u00edt slu\u0161n\u011b.“ Usm\u00e1la se na n\u011bj novope\u010den\u00e1 tch\u00fdn\u011b, kdy\u017e s n\u00edm post\u00e1vala opod\u00e1l se skleni\u010dkou \u0161ampa\u0148sk\u00e9ho v ruce. Hodila p\u0159i t\u011bch slovech pohled kamsi mimo ostatn\u00ed lidi a Bill zjistil, \u017ee koukla po dredat\u00e9m chlapci, kter\u00fd opod\u00e1l kou\u0159il a sluch\u00e1tka mu op\u011bt zacp\u00e1vala u\u0161i. „K\u00e9\u017e bych se toho do\u010dkala i od sv\u00e9ho syna.“ Dodala a povzdychla si. Bill nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 \u0159\u00edct. Co by tak bylo vhodn\u00e9.<\/div>\n
„Jist\u011b je\u0161t\u011b dojde ke spr\u00e1vn\u00fdm rozhodnut\u00edm, co se sv\u00fdm \u017eivotem.“ Usm\u00e1l se nakonec a pokukoval po chlapci. Byl to ten s uhran\u010div\u00fdm pohledem. Te\u010f, kdy\u017e st\u00e1l, vypadal je\u0161t\u011b uhran\u010div\u011bji. Byl vysok\u00fd a jeho nespoutanost se zd\u00e1la jako jeho velk\u00e9 plus p\u0159id\u00e1vaj\u00edc\u00ed mu na charismatu.<\/p>\n

„V to douf\u00e1m. No, r\u00e1da jsem v\u00e1s poznala, Bille.“ Usm\u00e1la se a ode\u0161la zp\u011bt k host\u016fm. Bill chv\u00edli v\u00e1hal. Nakonec v\u0161ak sv\u00e9 kroky pomalu zam\u011b\u0159il sm\u011brem k onomu chlapci. Sice nev\u011bd\u011bl, co \u0159ekne, ale mohli b\u00fdt stejn\u011b sta\u0159\u00ed, a tak p\u00e1r slov s n\u00edm mu p\u0159ipadalo jist\u011b lep\u0161\u00edch ne\u017e s dal\u0161\u00edm dosp\u011bl\u00fdm. Zastavil p\u0159ed n\u00edm a nejprve si ho prohl\u00e9dl.<\/div>\n

„Neoslavuje\u0161 se svou rodinou?“ Povyt\u00e1hl Bill jedno obo\u010d\u00ed a ruce nejist\u011b schoval za z\u00e1da. Tom\u2026 tak se jmenoval poku\u0159uj\u00edc\u00ed chlapec, k n\u011bmu sto\u010dil zrak a vyt\u00e1hl z ucha jedno sluch\u00e1tko. V duchu si u\u0161t\u011bd\u0159il po\u0159\u00e1dn\u00fd v\u00fdprask, jeliko\u017e se zakuckal pr\u00e1v\u011b \u0161luknut\u00fdm kou\u0159em. Jak trapn\u00e9. Bill se jen pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Ne\u2026 nevid\u00edm d\u016fvod oslavovat.“ Zakroutil hlavou a jen st\u0159elil pohledem na svou sestru v b\u00edl\u00fdch \u0161atech, kter\u00e1 \u0161\u0165astn\u011b obj\u00edmala sv\u00e9ho nov\u00e9ho man\u017eela. Billa to trochu p\u0159ekvapilo. Takov\u00fd nez\u00e1jem by ne\u010dekal.<\/div>\n
„Do t\u0159\u00ed let se rozvede a zase p\u016fjde bre\u010det za mnou. Jako posledn\u011b. A to jsem j\u00ed \u0159\u00edkal, \u017ee se na to m\u00e1 vyka\u0161lat hned, co j\u00ed pra\u0161til tejden p\u0159ed svatbou.“ Zaprskal podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b, a pak se oto\u010dil zp\u011bt k Billovi.<\/p>\n

autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris & Lauinka Lauinka: Zdrav\u00edm v\u0161echny twincestn\u00ed du\u0161e. Op\u011bt m\u00e1 bujn\u00e1 mysl zapracovala a dopadlo to takhle \ud83d\ude42 Tahle pov\u00eddka je z prost\u0159ed\u00ed, kter\u00e9 by asi od n\u00e1s dvou s Doris nikdo ne\u010dekal. Ano, ano, jedn\u00e1 se o kl\u00e1\u0161ter. A pro\u010d<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[544],"tags":[],"class_list":["post-5262","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-god-bless-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5262","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5262"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5262\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5262"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5262"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5262"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}