{"id":5275,"date":"2013-03-01T18:00:00","date_gmt":"2013-03-01T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5260"},"modified":"2013-03-01T18:00:00","modified_gmt":"2013-03-01T17:00:00","slug":"forced-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/03\/01\/forced-6\/","title":{"rendered":"Forced 6."},"content":{"rendered":"
autor: Starling011<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Tom\u016fv otrok<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

*o t\u0159i m\u011bs\u00edce pozd\u011bji*<\/p>\n

Bill vstal se slun\u00ed\u010dkem jako obvykle a \u010desal si vlasy, kdy\u017e Tom ve\u0161el dovnit\u0159. Bill sebou u\u017e necukal poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se zav\u0159ely dve\u0159e. M\u011bli mno\u017estv\u00ed p\u0159\u00edpad\u016f, kdy selhala discipl\u00edna, ale Bill vid\u011bl n\u011bkolik dal\u0161\u00edch ve\u0159ejn\u00fdch potrest\u00e1n\u00ed, co\u017e jej v\u017edy p\u0159im\u011blo k poslu\u0161nosti. Taky sly\u0161el v\u00fdst\u0159ely, kter\u00e9 se n\u011bkdy oz\u00fdvaly v noci.<\/p>\n

Tom vid\u011bl, jak Bill zakrou\u017eil rameny v m\u00edrn\u00e9m nepohodl\u00ed, tuhle noc m\u011bl ruce vyt\u00e1hnut\u00e9 nad hlavu p\u0159es t\u0159i hodiny, dokud mu Tom nedal povolen\u00ed ud\u011blat se. Bill si vedl velmi dob\u0159e. Pak, kdy\u017e jej Tom nechal vyvrcholit, Bill t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b usnul.<\/p>\n

„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se Tom, kdy\u017e si sedal za st\u016fl, kde ji\u017e bylo p\u0159ipraveno j\u00eddlo. Bill jej objednal od str\u00e1\u017e\u00ed. Zvl\u00e1dal sv\u00e9 povinnosti dob\u0159e.<\/div>\n

„Ano, pane,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a oto\u010dil se, aby se mohl na Toma pod\u00edvat, kdy\u017e u\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee p\u0159i\u0161el. Na t\u011ble m\u011bl u\u017e jenom p\u00e1r zran\u011bn\u00ed, a to v\u011bt\u0161inou jen z toho, kdy\u017e mu Tom stiskl boky a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 siln\u011b, nebo mu ud\u011blal cucflek na krku. Dnes byla v\u0161ak jeho k\u016f\u017ee perfektn\u011b nepo\u0161kozen\u00e1, proto\u017ee po spr\u0161e bude v zelen\u00e9m rou\u0161e s Tomovou insigni\u00ed na sob\u011b, a Tom bude pov\u00fd\u0161en do dlouh\u00e9ho \u0161ed\u00e9ho roucha mistr\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Bill se k n\u011bmu u stolu p\u0159ipojil pot\u00e9, co si vy\u010desal mimo\u0159\u00e1dn\u011b nepoddajn\u00fd uzel.<\/div>\n
„Tak\u017ee, co se bude d\u00edt dnes?“ zeptal se. Byl si v\u011bdom toho, \u017ee dnes se n\u011bco stane.<\/div>\n
„P\u016fjdeme do sprch, pak dol\u016f za Mistrem Zbran\u00ed, pro tebe Mistrem Jorgem, a tam t\u011b p\u0159evl\u00e9knou do zelen\u00e9ho roucha…“ Tom nedokon\u010dil, kdy\u017e vid\u011bl, jak se Billovo \u010delo nech\u00e1pav\u011b pokr\u010dilo.<\/div>\n
„Ano? \u0158ekl jste, \u017ee \u017elut\u00e1 je pro b\u011b\u017en\u00e9 obyvatelstvo. To si m\u011b u\u017e n\u011bkdo vzal?“ zeptal se Bill. Tom se usm\u00e1l, Bill m\u011bl \u00fa\u017easnou pam\u011b\u0165.<\/div>\n
„Jo, j\u00e1,“ \u0159ekl Tom a Bill na okam\u017eik otev\u0159el \u00fasta. „Douf\u00e1m, \u017ee je to v pohod\u011b.“<\/div>\n
„Ano, pane,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a up\u0159el pohled do tal\u00ed\u0159e, kdy\u017e se za\u010dervenal, a Tom se u\u0161kl\u00edbl. Po tom, co p\u0159ekonali v\u0161echen vzdor a v\u0161echno ostatn\u00ed, Bill byl v\u00e1\u017en\u011b sladk\u00fd. Nechal Billa vychutnat si ten fakt, \u017ee si jej n\u011bkdo vzal hned a nemusel si proj\u00edt peklem zvan\u00fdm b\u011b\u017en\u00e9 obyvatelstvo, ne\u017e na n\u011bj sesype dal\u0161\u00ed novinky.<\/p>\n

„Po tom, co dostane\u0161 zelen\u00e9 roucho, dostane\u0161 aspirin, a moje insignie ti bude vytetov\u00e1na zezadu na krk,“ \u0159ekl Tom a Bill vzhl\u00e9dl s p\u0159ekvapen\u00edm.<\/div>\n

„Tetov\u00e1n\u00ed?“ zeptal se Bill.<\/div>\n
„Dv\u011b u\u017e m\u00e1\u0161 a jedno je fakt velk\u00e9. Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee se boj\u00ed\u0161 mal\u00e9ho krou\u017eku,“ \u0159ekl Tom. Nakreslil sv\u016fj znak na ubrousek a posunul ho k Billovi.<\/div>\n
„Moje tetov\u00e1n\u00ed jsou d\u011bl\u00e1na profesion\u00e1ln\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a prstem obkresloval znak na ubrousku.<\/div>\n
„Jsou velmi d\u016fsledn\u00ed a \u010distotn\u00ed,“ ujistil ho Tom. „Tak poj\u010f,“ Tom pomohl Billovi na nohy. Bill se obl\u00e9kl a nechal Toma, aby mu dal obojek.
„Budu muset po dne\u0161ku nosit obojek?“ zeptal se Bill.<\/div>\n
„Ne, pokud uk\u00e1\u017ee\u0161, \u017ee m\u011b dok\u00e1\u017ee\u0161 n\u00e1sledovat i bez n\u011bj,“ \u0159ekl Tom a Bill se jemn\u011b pousm\u00e1l.<\/p>\n

Sarah si pr\u00e1v\u011b vyplachovala \u0161amp\u00f3n z vlas\u016f, kdy\u017e ve\u0161li dovnit\u0159, a Bill si v\u0161iml, \u017ee jej\u00ed poko\u017eka je stejn\u011b \u010dist\u00e1 jako ta jeho. Leah a Tom si d\u00e1vali tenhle t\u00fdden obzvl\u00e1\u0161t\u011b pozor, co se t\u00fdkalo po\u0161kozen\u00ed jejich k\u016f\u017ee. Musela b\u00fdt perfektn\u011b \u010dist\u00e1, kdy\u017e m\u011bli p\u0159ij\u00edt do p\u0159evl\u00e9kac\u00ed m\u00edstnosti.<\/p>\n

„Ahoj,“ \u0159ekla, kdy\u017e ve\u0161el dovnit\u0159.<\/div>\n

„Nebu\u010f tak nerv\u00f3zn\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl Bill s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Tob\u011b se to lehce \u0159ekne, Tom si t\u011b definitivn\u011b bere. J\u00e1 jdu mezi b\u011b\u017en\u00e9 obyvatele,“ \u0159ekla Sarah.<\/div>\n
„Kdo mi to tady v\u017edycky \u0159\u00edkal, \u017ee se nem\u00e1m nechat t\u00edmhle m\u00edstem zlomit?“ zeptal se Bill.<\/div>\n
„J\u00e1 jenom… nev\u00edm, jak to dneska zvl\u00e1dnu. V\u0161echno, co jsem znala, byla Pan\u00ed Leah, a te\u010f najednou budu \u010derstv\u00e9 maso a ka\u017ed\u00fd se m\u011b bude moct dot\u00fdkat. Nejsem si jist\u00e1, \u017ee na tohle bude m\u016fj optimismus sta\u010dit,“ \u0159ekla Sarah.<\/div>\n
„Bude\u0161 v pohod\u011b,“ \u0159ekl Bill a ona se usm\u00e1la.<\/div>\n
„Nechce\u0161 se p\u0159ece zpozdit,“ \u0159ekla Sarah a vtiskla mu do ruky m\u00fddlo. Vzal si ho a za\u010dal ze sebe drhnout pot z noci. O p\u00e1r chvil pozd\u011bji u\u017e bylo sly\u0161et jenom kl\u00e1bosen\u00ed venku za dve\u0159mi a teplou vodu dopadaj\u00edc\u00ed na kachli\u010dky ve spr\u0161e, pak Leah zavolala Sarah pry\u010d. Kr\u00e1tce stiskla Billovu ruku a nechala si roucho p\u0159et\u00e1hnout p\u0159es hlavu a vod\u00edtko p\u0159ipnout zp\u00e1tky k obojku. Jej\u00ed tv\u00e1\u0159 byla b\u00edl\u00e1.<\/p>\n

„Vypadala nerv\u00f3zn\u011b,“ \u0159ekl Tom.<\/div>\n

„M\u00e1 strach z b\u011b\u017en\u00e9ho obyvatelstva,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, vym\u00fdvaj\u00edc si \u0161ampon z vlas\u016f a \u0161kubl sebou, kdy\u017e prsty p\u0159ejel p\u0159es citliv\u00e9 m\u00edste\u010dko vzadu na hlav\u011b, kde mu Tom zajel prsty do vlas\u016f a \u0161kubl s nimi zp\u00e1tky, aby se dostal k jeho krku.<\/div>\n
„Bude v po\u0159\u00e1dku,“ \u0159ekl Tom. Podle Billa to zn\u011blo necitliv\u011b, ale p\u0159ik\u00fdvnul i tak. „Tak poj\u010f.“ Bill se sebou nechal ud\u011blat p\u0159esn\u011b to sam\u00e9, co Sarah, a byl veden rad\u011bji ne\u017e dol\u016f, nahoru. Tom jej dovedl do pokoje, kde byla jenom Sarah a je\u0161t\u011b jedna holka, kterou Bill neznal. Tom ho tam nechal a Bill se usadil vedle Sarah.<\/p>\n

„Co budeme d\u011blat te\u010f?“ byl Bill zv\u011bdav\u00fd.<\/div>\n

„Budeme \u010dekat,“ odpov\u011bd\u011bla Sarah a Bill p\u0159ik\u00fdvl. Holka na druh\u00e9 stran\u011b pokoje je sledovala s opovr\u017een\u00edm, a pak se oto\u010dila zp\u00e1tky ke st\u011bn\u011b bez oken. Sarah a Bill se na sebe pod\u00edvali, a pak se rychle pod\u00edvali jinam, aby zabr\u00e1nili v\u00fdbuchu sm\u00edchu nad jej\u00edm chov\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
Vypadalo to, \u017ee tady budou sed\u011bt donekone\u010dna, ale pak kliknul z\u00e1mek a Jorg ve\u0161el dovnit\u0159. Bill a Sarah se okam\u017eit\u011b postavili a podle jeho instrukc\u00ed se oto\u010dili ke zdi. „Ty jsi?“ Jorg za\u010dal s d\u00edvkou na konci a ona polkla a pod\u00edvala se dol\u016f na nohy.<\/div>\n
„Amelia Harrison, m\u016fj tren\u00e9r byl Kelvin, pane,“ \u0159ekla ti\u0161e. Bill s n\u00ed souc\u00edtil, bylo o\u010dividn\u00e9, \u017ee jej\u00ed tren\u00e9r k n\u00ed byl velice krut\u00fd a vypadala tak na \u010dtrn\u00e1ct.<\/div>\n
„A ty?“ zeptal se a p\u0159e\u0161el p\u0159ed Sarah.<\/div>\n
„Sarah Wilson, moje tren\u00e9rka byla Leah, pane,“ odpov\u011bd\u011bla siln\u011bj\u0161\u00edm hlasem, ale taky se d\u00edvala dol\u016f na sv\u00e9 bos\u00e9 nohy.<\/div>\n
„A ty?“ zeptal se Jorg a postavil se p\u0159ed Billa. Billovi chv\u00edli trvalo, ne\u017e sklopil pohled na sv\u00e9 vlastn\u00ed nohy, ale po\u0159\u00e1d si v\u0161\u00edmal Sarah a Amelie.<\/div>\n
„Bill Trumper, m\u016fj tren\u00e9r byl Tom, pane,“ \u0159ekl Bill a Jorg si n\u011bco za\u0161krtnul v se\u0161it\u011b. Jeho \u0161aty byly o n\u011bkolik odst\u00edn\u016f sv\u011btlej\u0161\u00ed ne\u017e \u010dern\u00e9, ale po\u0159\u00e1d tmav\u0161\u00ed ne\u017e roucha mistr\u016f.<\/p>\n

„Dob\u0159e, svl\u00e9kn\u011bte se z va\u0161ich u\u010d\u0148ovsk\u00fdch rouch,“ rozk\u00e1zal Jorg a p\u0159e\u0161el ke stolu, polo\u017eil na n\u011bj z\u00e1pisn\u00ed\u010dek. P\u0159ed Billa polo\u017eil zelen\u00e9 roucho, p\u0159ed Amelii a Sarah \u017elut\u00e9. Amelia zd\u011b\u0161en\u011b vyk\u0159ikla a za\u010dala protestovat.<\/div>\n

„Pane, Eric \u0159\u00edkal, \u017ee by…“ zmlkla, proto\u017ee j\u00ed Jorg st\u0159elil facku.<\/div>\n
„Nebude\u0161 mluvit, dokud ti n\u011bkdo ne\u0159ekne. Bude\u0161 nosit ty \u0161aty, kter\u00e9 od tebe d\u016fm vy\u017eaduje, nebo se t\u011b zbav\u00edme, rozum\u00ed\u0161?“ zeptal se Jorg. P\u0159ik\u00fdvla a polkla, kdy\u017e se narovnala. „Oble\u010dte se do rouch, kter\u00e1 jsou p\u0159ed v\u00e1mi. Mluven\u00ed nen\u00ed zapot\u0159eb\u00ed.“<\/p>\n

Sarah byla prvn\u00ed, co splnila p\u0159\u00edkaz, a Bill ji n\u00e1sledoval a byl smutn\u00fd z toho, \u017ee Sarah bude mezi b\u011b\u017en\u00fdmi obyvateli. Bylo hezk\u00e9 m\u00edt tady kamar\u00e1dku. Amelii v tichosti tekly slzy dol\u016f po tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e si navl\u00e9kla \u017elut\u00e9 roucho, ale Sarah nehybn\u011b st\u00e1la, a to, \u017ee byla nerv\u00f3zn\u00ed, bylo zn\u00e1t jenom z toho, \u017ee se j\u00ed t\u0159\u00e1sly ruce a byla bled\u00e1 v tv\u00e1\u0159i. Zatnula p\u011bsti a d\u00edvala se vp\u0159ed.<\/p>\n

„Te\u010f po\u010dk\u00e1\u0161 venku, dokud Mistr Tom na tebe nebude p\u0159ipraven\u00fd. Amelie, Sarah, v\u00e1s odvedu mezi b\u011b\u017en\u00e9 obyvatele,“ \u0159ekl Jorg a vedl v\u0161echny t\u0159i ven. P\u0159imkl Billa ke zdi, ve kter\u00e9 byly zabudov\u00e1ny okovy.<\/div>\n

„J\u00e1 nechci do b\u011b\u017en\u00e9ho obyvatelstva,“ zak\u0159i\u010dela Amelie a kroutila se, kdy\u017e se Jorg soust\u0159edil na jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed. Nezajistil Billa \u00fapln\u011b a ne\u017e ode\u0161el za Ameli\u00ed, str\u00e1\u017ee dr\u017eeli k\u0159i\u010d\u00edc\u00ed d\u00edvku, kter\u00e1 se pokou\u0161ela b\u00edt, dokud Jorg nezajistil z\u00e1mek na Billov\u011b z\u00e1p\u011bst\u00ed a nepolo\u017eil kl\u00ed\u010dek na st\u011bnu naproti, pry\u010d z jeho dosahu.<\/div>\n
Jorg vzal st\u00e1le se vzpouzej\u00edc\u00ed d\u00edvku pry\u010d, Sarah ho klidn\u011b n\u00e1sledovala. Ameliin p\u0159etrv\u00e1vaj\u00edc\u00ed k\u0159ik p\u0159est\u00e1val b\u00fdt p\u0159es kamenn\u00e9 zdi sly\u0161et a Sarah po n\u011bm vrhla jeden smutn\u00fd pohled p\u0159edt\u00edm, ne\u017e zmizeli za rohem, a pak osam\u011bl.<\/p>\n

Po chv\u00edli Billa ruce bolely z polohy, do kter\u00e9 je pouta tla\u010dila, ze studen\u00e9ho kamene ho z\u00e1bly nohy a roucho bylo tenk\u00e9, tak se chv\u011bl. Kdy\u017e mu za\u010daly cvakat zuby, ve\u0161el str\u00e1\u017en\u00fd, odemkl jej a odvedl ho do jin\u00e9 m\u00edstnosti. Uk\u00e1zal na dv\u011b mal\u00e9 b\u00edl\u00e9 tabletky aspirinu a sklenici vody.<\/div>\n

Konec konc\u016f, bylo tady teplo, pomyslel si Bill, kdy\u017e polkl tabletky s vodou. Tom a hust\u011b potetovan\u00fd mu\u017e ve\u0161li dovnit\u0159, kdy\u017e se strnulost z aspirinu za\u010dala hl\u00e1sit o slovo. Tom mu uk\u00e1zal na \u017eidli p\u0159ed chlapem. Bill tam \u0161el trochu neochotn\u011b.<\/p>\n

„Tak jo,“ \u0159ekl mu\u017e a Bill se posadil na ko\u017eenou \u017eidli a c\u00edtil drsn\u00e9 ruce, jak mu odrhnuly vlasy na stranu a p\u0159ipnuly je ne moc jemn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e nastartoval tetovac\u00ed pistoli a bez ni\u010deho jako varov\u00e1n\u00ed ji p\u0159itiskl na Billovu k\u016f\u017ei. Bill vynalo\u017eil v\u0161echno \u00fasil\u00ed na to, aby neuhnul, kdy\u017e ud\u011blal prvn\u00ed te\u010dku. Zatnul zuby a dr\u017eel, aspirin trochu pom\u00e1hal ulevit bolesti, ale za\u017eil tady u\u017e o dost hor\u0161\u00ed ne\u017e te\u010f.<\/div>\n

Byl vd\u011b\u010dn\u00fd, kdy\u017e se vlhk\u00e1 l\u00e1tka p\u0159itiskla na podr\u00e1\u017ed\u011bnou k\u016f\u017ei, a pak p\u0159es to byla p\u0159elepena band\u00e1\u017e. „Je to v\u0161echno?“ zeptal se mu\u017e.<\/div>\n
„Jo, d\u00edky,“ \u0159ekl Tom a mu\u017e se spakoval a \u0161el pry\u010d. „Jsi hladov\u00fd, nebo rad\u011bji p\u016fjdeme zp\u00e1tky do ubytovny a p\u016fjdeme sp\u00e1t?“ zeptal se.<\/div>\n
„Nem\u00e1m hlad, pane,“ odpov\u011bd\u011bl Bill.<\/div>\n
„Tak teda jdeme do ubytoven,“ \u0159ekl Tom.<\/p>\n

<\/div>\n

*~*<\/div>\n
\n

Bill byl potichu, kdy\u017e \u0161li k pokoji, kter\u00fd byl te\u010f jeho. Byl za\u0159\u00edzen\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e cela v suter\u00e9nu, kde byl p\u0159edt\u00edm. Byla tam norm\u00e1ln\u00ed postel s pol\u0161t\u00e1\u0159i a dekou. Nebyla to moc hezk\u00e1 postel, ale byla to postel. St\u011bny byly om\u00edtnut\u00e9, ale nebyly namalovan\u00e9, a na podlaze byla tenk\u00e1 vrstva drsn\u00e9ho pr\u016fmyslov\u00e9ho koberce p\u0159es kameny.<\/p><\/div>\n

V rohu byl st\u016fl se dv\u011bma \u017eidlemi, trochu robustn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ten v suter\u00e9nu, ale mohl vid\u011bt v\u011bdro s odtokem v nejtmav\u0161\u00edm rohu m\u00edstnosti; v duchu si povzdechl, n\u011bkter\u00e9 v\u011bci se prost\u011b nikdy nezm\u011bn\u00ed. Byl tady taky no\u010dn\u00ed stolek s prasknut\u00fdm, o\u0161um\u011bl\u00fdm zrc\u00e1tkem a s k\u0159ehk\u00fdm kart\u00e1\u010dem na vlasy a kart\u00e1\u010dkem na zuby na tvrd\u00e9m d\u0159ev\u011b. U st\u011bny byl mal\u00fd set sk\u0159\u00edn\u00ed a pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto na podlaze a Bill ustoupil a zachv\u011bl se. Vypadalo to, \u017ee i navzdory zm\u011bn\u011b v jeho postaven\u00ed se nevyhne sadistick\u00fdm ritu\u00e1l\u016fm tohoto m\u00edsta.<\/p>\n

Na tom ale nez\u00e1le\u017eelo, p\u0159ipomenul si, byl na tom po\u0159\u00e1d l\u00e9pe ne\u017e Amelia a Sarah, kter\u00e9 byly mezi b\u011b\u017en\u00fdmi obyvateli. Pokoj byl p\u0159epychov\u00fd v porovn\u00e1n\u00ed s t\u00edm p\u0159ede\u0161l\u00fdm, pokud se teda cela v suter\u00e9nu dala nazvat pokojem.<\/div>\n

„Po\u017e\u00e1dal jsem je, aby t\u011b dali do pokoje s oknem,“ \u0159ekl Tom, kdy\u017e Bill n\u011bjakou chv\u00edli ml\u010del. Bill se pod\u00edval sm\u011brem k oknu, na kter\u00e9 pouk\u00e1zal Tom, bylo \u0161pinav\u00e9, ale bylo p\u0159es n\u011bj vid\u011bt a ukazovalo ty sam\u00e9 hory co p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
„D\u00edky, pane,“ \u0159ekl Bill a Tom p\u0159ik\u00fdvl. „V\u00edte, kter\u00e9 poho\u0159\u00ed to je?“<\/div>\n
„I kdybych v\u011bd\u011bl, tak bych nem\u011bl povoleno \u0159\u00edct ti to,“ \u0159ekl Tom a Bill p\u0159ik\u00fdvl, \u010dekal to. „Zvykl jsem si p\u0159edstavovat, \u017ee jsou to Rockies, proto\u017ee to bylo poho\u0159\u00ed nejbl\u00ed\u017e m\u00edstu, kde jsem \u017eil, ale nemaj\u00ed permanentn\u011b zasn\u011b\u017een\u00e9 vrcholky a jsou moc \u0161pi\u010dat\u00e9.“<\/div>\n
„Mohly by to b\u00fdt Sierra’s, m\u016fj t\u00e1ta m\u011b tam vzal, kdy\u017e jsem byl mlad\u0161\u00ed. Byly \u0161pi\u010dat\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e Olympian Mountains ve Washingtonu, kde jsem vyr\u016fstal,“ odpov\u011bd\u011bl Bill.<\/p>\n

„Byl jsi unesen z Washingtonu?“ zeptal se Tom nap\u016fl zmaten\u011b a nap\u016fl pobaven\u011b.<\/div>\n

„Studoval jsem v New Yorku na NYU, kdy\u017e m\u011b vzali. T\u00e9m\u011b\u0159 jsem si p\u0159\u00e1l, abych z\u016fstal doma, nezaujal bych tam a nem\u011bl tam \u00fasp\u011bch, ale byl bych doma,“ \u0159ekl Bill a Tom c\u00edtil p\u00edchnut\u00ed v srdci, prvn\u011b proto, \u017ee Bill s n\u00edm nebyl \u0161\u0165astn\u00fd, a za druh\u00e9 kv\u016fli tomu stejn\u00e9mu, co si zvykl c\u00edtit v\u017edy, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na to, jak\u00fd krut\u00fd to byl osud dr\u017eet je spolu tady.<\/p>\n

Tom byl Billem fascinov\u00e1n, jeho jemn\u00e1 bled\u00e1 poko\u017eka a tmav\u00e9 vlasy, to, jak se um\u011bl \u010dervenat a stydliv\u011b klopit pohled poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e Tom \u0159ekl n\u011bco, co bylo nepopirateln\u011b sladk\u00e9. Zp\u016fsob, jak\u00fdm uhnul pohledem a zat\u00ednal zuby poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jej Tom na\u0161tval, ale nem\u011bl dovoleno mu odpov\u011bd\u011bt, to, jak kr\u00e1\u010del a h\u00fdbal se s lehkost\u00ed i po drsn\u00e9m tr\u00e9ninku, to v\u0161echno d\u011blalo Toma a\u017e p\u0159ehnan\u011b ochran\u00e1\u0159sk\u00e9ho v\u016f\u010di Billovi.<\/div>\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee Bill neopl\u00e1c\u00ed jeho city a pravd\u011bpodobn\u011b ani nikdy nebude.<\/p>\n

N\u011bkdo dlouze zaklepal na dve\u0159e, Tom nechal osobu vej\u00edt a vid\u011bl, jak Billova chvilka skon\u010dila a postavil se zp\u00e1tky ke sv\u00e9 zdi. Za posledn\u00ed t\u0159i m\u011bs\u00edce se velmi efektivn\u011b obrnil, jenom Toma nechal vid\u011bt jeho zraniteln\u00e1 m\u00edste\u010dka, kdy\u017e si byl jist\u00fd, \u017ee nebudou pou\u017eita proti n\u011bmu. Osoba za dve\u0159mi byl p\u0159esn\u011b ten n\u011bkdo, koho doufal, \u017ee dnes neuvid\u00ed. Gustav. S respektem se uklonil a vid\u011bl Billa, jak si kleknul, jak bylo vy\u017eadov\u00e1no. Kdy\u017e Gustav ve\u0161el, jeho \u010dern\u00e9 roucho \u0161ustilo po podlaze.<\/div>\n

Tohle bylo poprv\u00e9, co byl Bill dost bl\u00edzko na to, aby vid\u011bl, \u017ee na rozd\u00edl od jeho roucha, kter\u00e9 bylo bavln\u011bn\u00e9, nebo od Tomova hedv\u00e1bn\u00e9ho, Gustavovo bylo sat\u00e9nov\u00e9.<\/p>\n

„Tome,“ Gustav polo\u017eil teplou ruku pod Tomovu bradu a Tom odolal nutk\u00e1n\u00ed odstr\u010dit ho. Jednou, kdy\u017e si jej Gustav vzal, byl tak ubolen\u00fd a dobit\u00fd, \u017ee kv\u016fli bolesti nemohl d\u00fdchat. Jorg byl tak laskav\u00fd, \u017ee mu dal t\u00fdden na zotaven\u00ed, i tak to nebylo dost. Necht\u011bl vid\u011bt Billa, jak si t\u00edm proch\u00e1z\u00ed.<\/div>\n

Byl v pasti stejn\u011b jako Bill, Gustav m\u011bl vy\u0161\u0161\u00ed postaven\u00ed ne\u017e on a mohl m\u00edt kohokoli, koho cht\u011bl. „Gustave,“ \u0159ekl Tom a stiskl jeho ruku, bylo to jako v\u00fdsm\u011bch kamar\u00e1dsk\u00e9mu pot\u0159esen\u00ed rukou. Gustav ho pustil a oto\u010dil se k Billovi, kter\u00fd po\u0159\u00e1d kle\u010del, a obe\u0161el ho.<\/div>\n
„Tak\u017ee tohle je tv\u016fj nov\u00fd otrok,“ \u0159ekl Gustav a obch\u00e1zel Billa. Nebyla to ot\u00e1zka, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby neodpov\u011bd\u011bl, riskoval by Gustav\u016fv hn\u011bv a neschytal by to on, ale Bill.<\/div>\n
„Ano, pane,“ odpov\u011bd\u011bl Tom.<\/div>\n
„Je dob\u0159e vytr\u00e9nov\u00e1n?“ zeptal se Gustav.<\/div>\n
„Na n\u011bkoho, pro koho je tenhle \u017eivot nov\u00fd a nen\u00ed zvykl\u00fd na na\u0161e zp\u016fsoby, je obzvl\u00e1\u0161t\u011b dob\u0159e vytr\u00e9nov\u00e1n, ale v porovn\u00e1n\u00ed s ostatn\u00edmi, kte\u0159\u00ed jsou tady d\u00e9le, je po\u0159\u00e1d velmi tvrdohlav\u00fd a nespolupracuj\u00edc\u00ed,“ \u0159ekl Tom. Nebyla to tak \u00fapln\u011b pravda, Bill sice m\u011bl n\u011bkolik tendenc\u00ed, kter\u00e9 se jen tak neztrat\u00ed, ale choval se l\u00e9pe ne\u017e mnoz\u00ed z ocen\u011bn\u00fdch mazl\u00ed\u010dk\u016f.<\/p>\n

„M\u00e1m r\u00e1d mal\u00fd odpor,“ \u0159ekl Gustav a chytil Billa za bradu, donutil ho zvednout ji. Bill klopil pohled, co\u017e zap\u0159\u00ed\u010dinilo, \u017ee se jeho \u0159asy ot\u0159ely o jeho poko\u017eku t\u00edm okouzluj\u00edc\u00edm zp\u016fsobem, jako hned po tom, co se probudil. O\u010dividn\u011b t\u00edm ne\u00famysln\u011b okouzlil i Gustava. „Pod\u00edvej se na m\u011b.“ Bill zvedl sv\u00e9 medov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di k t\u00e9m\u011b\u0159 \u010dern\u00fdm duhovk\u00e1m mistra domu a uhnul, kdy\u017e uvid\u011bl krutost\u00ed p\u0159esycen\u00fd pohled. Tomovy o\u010di m\u011bly v\u017edy jisk\u0159i\u010dku sympati\u00ed a l\u00edtosti z toho, kolik zran\u011bn\u00ed mu zp\u016fsobil, usnad\u0148ovalo to zran\u011bn\u00edm se zahojit.<\/div>\n

Pochyboval, \u017ee Gustav n\u011bkdy v\u016fbec n\u011b\u010deho litoval, obzvl\u00e1\u0161t\u011b v\u00fdprask\u016f, kter\u00e9 zp\u016fsobil sv\u00e9 \u017een\u011b. „Pane, doufal jsem, \u017ee bych s n\u00edm mohl str\u00e1vit jeho prvn\u00ed noc j\u00e1,“ \u0159ekl Tom a doufal, \u017ee to Gustava nena\u0161tve, cht\u011bl, aby Gustav nechal Billa na pokoji.<\/div>\n
„M\u011bl jsi to privilegium po t\u0159i m\u011bs\u00edce. Je na \u010dase, aby mu bylo p\u0159edstaveno n\u011bco jin\u00e9ho,“ \u0159ekl Gustav a Tom vid\u011bl, jak Bill polknul. Gustav pustil jeho bradu a ustoupil. „Vsta\u0148.“ Bill pohl\u00e9dl na Toma, jeho\u017e pohled mu \u0159\u00edkal ‚Poslouchej jeho p\u0159\u00edkazy,‘ a pak se rychle vy\u0161vihnul na nohy. „N\u00e1sleduj m\u011b,“ Bill n\u00e1sledoval Gustava ven a pod\u00edval se naposledy na Toma, kter\u00fd mu kr\u00e1tce stiskl ruku, kdy\u017e proch\u00e1zel kolem. Bill si nebyl tak \u00fapln\u011b jist\u00fd, zda v\u011bd\u011bl, co se bude d\u00edt te\u010f.<\/p>\n

autor: Starling011<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Psycho<\/strong><\/div>\n
betaread: Kira & Janule<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Starling011 Tom\u016fv otrok *o t\u0159i m\u011bs\u00edce pozd\u011bji* Bill vstal se slun\u00ed\u010dkem jako obvykle a \u010desal si vlasy, kdy\u017e Tom ve\u0161el dovnit\u0159. Bill sebou u\u017e necukal poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se zav\u0159ely dve\u0159e. M\u011bli mno\u017estv\u00ed p\u0159\u00edpad\u016f, kdy selhala discipl\u00edna, ale Bill vid\u011bl n\u011bkolik dal\u0161\u00edch<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[537],"tags":[],"class_list":["post-5275","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-forced"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5275","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5275"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5275\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5275"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5275"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5275"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}