{"id":5283,"date":"2013-02-26T17:00:00","date_gmt":"2013-02-26T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5268"},"modified":"2013-02-26T17:00:00","modified_gmt":"2013-02-26T16:00:00","slug":"and-the-winner-is-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/02\/26\/and-the-winner-is-21\/","title":{"rendered":"And the winner is… 21."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Iveth Biersack<\/p>\n

<\/strong> Ahojte d\u011bcka \ud83d\ude42
Jsem v\u00e1\u017en\u011b moc r\u00e1da, \u017ee pov\u00eddka skl\u00edz\u00ed takov\u00fd ohlas i te\u010f \ud83d\ude42 Koment\u00e1\u0159e m\u011b moc t\u011b\u0161\u00ed a o to v\u00edc m\u011b to bav\u00ed \ud83d\ude42 Je\u0161t\u011b n\u011bjak konec nepl\u00e1nuju, tak se m\u00e1te rozhodn\u011b na co t\u011b\u0161it \ud83d\ude09 Nav\u00edc te\u010f p\u0159ibude v co nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b n\u011bjak\u00e1 jednod\u00edlka. M\u00e1m i n\u00e1pad, ale jenom je\u0161t\u011b neb\u00fdt l\u00edn\u00e1 a sepsat to do n\u011bjak\u00e9 formy, \u017ee :D… Tak zat\u00edm si u\u017eijte dal\u0161\u00ed pokra\u010dov\u00e1n\u00ed, a pak se uvid\u00ed.<\/em><\/div>\n


Iveth~<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em> \"\"<\/div>\n

<\/div>\n
\n<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b vylezl z klubu a rozkoukal se. To u\u017e ho ale n\u011bkdo \u010dapl zezadu kolem pasu a druhou rukou mu zacpal pusu. Bill se za\u010dal zm\u00edtat a cht\u011bl k\u0159i\u010det, ale kdy\u017e uc\u00edtil tu zn\u00e1mou v\u016fni, hned v\u011bd\u011bl, o koho se jedn\u00e1.<\/p>\n

„Tome! Ty pitom\u010de!“ sm\u00e1l se, kdy\u017e se mu povedlo uvolnit ruku z \u00fast. To u\u017e se sm\u00e1l i Tom a oto\u010dil ho k sob\u011b. Pol\u00edbil ho, a pak mu ml\u010dky otev\u0159el dve\u0159e, aby si nasedl. M\u011bl pro n\u011bj p\u0159ekvapen\u00ed. Sedl na m\u00edsto \u0159idi\u010de a vyjeli.<\/p>\n

„Co m\u00e1\u0161 v pl\u00e1nu?“ zeptal se Bill, kdy\u017e jeli na druhou stranu, ne\u017e byl jeho byt.<\/p>\n

„Uvid\u00ed\u0161,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom a polo\u017eil mu ruku na stehno.<\/p>\n

Asi po p\u016fl hodin\u011b dojeli k parku, kam v l\u00e9t\u011b chod\u00ed hodn\u011b lid\u00ed sportovat. Tom vystoupil a otev\u0159el dve\u0159e Billovi jako spr\u00e1vn\u00fd gentleman. Zav\u00e1zal mu o\u010di a vedl ho nezn\u00e1mo kam do hlubin parku. Byla tma jako v pytli, tak\u017ee Bill ani nemohl v\u011bd\u011bt, v kter\u00e9 \u010d\u00e1sti parku pr\u00e1v\u011b jsou.<\/p>\n

„Kam m\u011b to vede\u0161?!“ sm\u00e1l se Bill, a i p\u0159esto, \u017ee ho Tom vedl, m\u011bl nata\u017een\u00e9 ruce p\u0159ed sebou, aby n\u011bkde nenarazil.<\/p>\n

„Neboj se, u\u017e tam budem,“ zasm\u00e1l se Tom a odbo\u010dil na posledn\u00ed zat\u00e1\u010dku k jezeru. U\u017e z d\u00e1lky sem dol\u00e9halo slab\u00e9 sv\u011btlo sv\u00ed\u010dek a tich\u00e1 hudba housl\u00ed. Tak\u017ee v\u0161echno bylo tak, jak m\u00e1. Tom se usm\u00e1l a zrychlil trochu krok.<\/p>\n

„U\u017e jsme skoro tam,“ ujistil ho. N\u00e1sledn\u011b sundal Billovi \u0161\u00e1tek z o\u010d\u00ed a ustoupil n\u011bkolik krok\u016f.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Billovi trvalo n\u011bkolik m\u00e1lo vte\u0159in, aby se rozkoukal, a hned na to se mu o\u010di zalily slzami. V\u0161ude kolem byly poskl\u00e1dan\u00e9 sv\u00ed\u010dky, nedaleko v alt\u00e1nku st\u00e1ly t\u0159i sle\u010dny s houslemi a uprost\u0159ed toho v\u0161eho byl mal\u00fd stole\u010dek akor\u00e1t pro dva a nachystan\u00e1 ve\u010de\u0159e a \u0161ampa\u0148sk\u00e9.<\/p>\n

„Tomi to je n\u00e1dhera,“ vydechl Bill dojat\u011b a usm\u00edval se.<\/p>\n

„A je to jenom pro tebe. Cht\u011bl jsem ti dok\u00e1zat, \u017ee… jsi pro m\u011b prost\u011b nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b,“ vzal ho Tom za ruku a usm\u00e1l se. Bill ho hned objal, a potom si \u0161li sednout ke stolu. Tahle idyla ale nem\u011bla trvat dlouho.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„A co jsem m\u011bl asi d\u011blat?! \u0158ekni mi co?!“ je\u010del Bill na Toma, kter\u00fd na\u0161tvan\u011b p\u0159ech\u00e1zel po m\u00edstnosti jejich te\u010f u\u017e spole\u010dn\u00e9ho bytu.<\/p>\n

„Nev\u00edm, t\u0159eba jsi mu nemusel strkat jazyk do krku, kdy\u017e jsem se na p\u011bt minut vzd\u00e1lil!“ odv\u011btil stejn\u00fdm t\u00f3nem Tom a rozhodil rukama.<\/p>\n

<\/div>\n

*flashback*<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

P\u00e1rty. V\u0161ude plno barevn\u00fdch sv\u011btel. V\u0161ude plno lid\u00ed. Alkohol tekl proudem a uprost\u0159ed toho v\u0161eho na baru sed\u011bl \u010dernovl\u00e1sek a kolem n\u011bj se motaly divn\u00e9 existence. Jedna z nich, se zr\u00e1dn\u00fdm jm\u00e9nem Clark, se k n\u011bmu p\u0159ito\u010dila a pozvala ho na pan\u00e1ka. A na dal\u0161\u00edho. Tom v tuhle chv\u00edli byl bu\u010f na toalet\u011b, nebo venku na vzduchu. Bill netu\u0161il.<\/p>\n

„Tebe jsem tu snad je\u0161t\u011b nevid\u011bl!“ usm\u00e1l se blon\u010fat\u00fd Clark na Billa a oba do sebe obr\u00e1tili dal\u0161\u00edho pan\u00e1ka.<\/p>\n

„Moc \u010dasto tu nejsem,“ usm\u00e1l se Bill a podali si ruku. Pak n\u00e1sledovaly dal\u0161\u00ed pan\u00e1ky a sm\u00e1li se spolu. Pak to p\u0159i\u0161lo jako blesk. Bill ani nev\u011bd\u011bl jak, ale blon\u010f\u00e1k ho obj\u00edmal a l\u00edbal. \u010cernovl\u00e1sek u\u017e byl tak opil\u00fd, \u017ee u\u017e mu to i opl\u00e1cel, ale to se p\u0159ihnal Tom a srazil blon\u010f\u00e1ka k zemi spolu s ostr\u00fdmi nad\u00e1vkami.
<\/em>
„Tome, nech ho, nic se nestalo!“ za\u010dal k\u0159i\u010det Bill a sna\u017eil se Toma odt\u00e1hnout.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

*konec flashbacku*<\/em><\/div>\n

<\/em>
Bill se zt\u011b\u017eka posadil na seda\u010dku a slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed. U\u017e ti\u0161e plakal.<\/p>\n

„Tomi, j\u00e1… byl jsem opil\u00fd. Nev\u00edm, jak se to stalo,“ vzlykl \u010dernovl\u00e1sek a pod\u00edval se na Toma p\u0159ech\u00e1zej\u00edc\u00edho po pokoji.<\/p>\n

„Mo\u017en\u00e1… \u017ee to byla chyba… \u017ee jsem si s tebou za\u010dal. M\u011bl jsem to tu\u0161it,“ do\u0159ekl Tom a ode\u0161el do pokoje.<\/p><\/div>\n

\u010cernovl\u00e1sek za n\u00edm nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b koukal a nev\u011bd\u011bl, jestli to myslel v\u00e1\u017en\u011b. Kdy\u017e v\u0161ak Tom sch\u00e1zel ze schod\u016f s ta\u0161kou p\u0159es rameno, bylo mu jasn\u00e9, \u017ee jde do tuh\u00e9ho. Hned za n\u00edm vystartoval.<\/p>\n

„L\u00e1sko, pros\u00edm, necho\u010f!“ chytl ho \u010dernovl\u00e1sek za ruku a vyd\u011b\u0161en\u011b hled\u011bl do jeho o\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Promi\u0148, Bille, pot\u0159ebuju b\u00fdt… chvilku s\u00e1m,“ tak zn\u011bla jeho posledn\u00ed slova, ne\u017e vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed a nasedl do auta. Nev\u011bd\u011bl, kam m\u00e1 jet. Nakonec nam\u00ed\u0159il za Kattrin. V\u017edycky mu se v\u0161\u00edm pomohla. A doufal, \u017ee by ho mohla pot\u011b\u0161it i te\u010f.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Dny ub\u00edhaly a Bill si nev\u011bd\u011bl rady. Nevych\u00e1zel z bytu, s nik\u00fdm nekomunikoval. Jenom Toma zasyp\u00e1val hromadou zpr\u00e1v a hovory. Nech\u00e1val mu i vzkazy. Ale nic. Neoz\u00fdval se. A\u017e Bill pomalu za\u010d\u00ednal v\u011b\u0159it tomu, \u017ee je v\u00e1\u017en\u011b konec. Nech\u00e1pal to. Ano, dob\u0159e. Kdyby se s n\u00edm b\u00fdval vyspal. To by se dalo pochopit. Ale jenom pusa? Z toho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed mu bylo smutno a znovu se rozplakal. Vedle sebe na posteli m\u011bl polopr\u00e1zdn\u00fd kybl\u00edk se zmrzlinou a v\u0161ude kolem se v\u00e1lely kapesn\u00ed\u010dky. O\u010di opuchl\u00e9 a srdce na mili\u00f3n st\u0159ep\u016f. Bylo tu bez Toma \u0161\u00edlen\u011b pr\u00e1zdno.<\/p>\n

Odpoledne toho dne se bytem rozdrn\u010del zvonek. \u010cernovl\u00e1sek se tedy vyhrabal z postele a \u0161el otev\u0159\u00edt. Do bytu se mu jako ne\u0159\u00edzen\u00e1 st\u0159ela v\u0159\u00edtil jeho nov\u00fd kamar\u00e1d Ryan. Pom\u00e1hal na vystoupen\u00edch jako zvuka\u0159. Vlastn\u011b pat\u0159i do jeho t\u00fdmu.<\/p>\n

„Bille m\u016f\u017ee\u0161 mi vysv\u011btlit, co je s tebou?!“ vyjel na n\u011bj, sotva co Bill zav\u0159el dve\u0159e, a hodlal se odebrat zp\u00e1tky ke sv\u00e9mu sebeu\u017e\u00edr\u00e1n\u00ed, ale Ryan ho vzal za ruku a dot\u00e1hl do koupelny. „Sakra, pod\u00edvej se na sebe!“ donutil ho, aby se na sebe pod\u00edval do zrcadla. M\u011bl pravdu.<\/p>\n

„To… to nejsem j\u00e1,“ vydechl \u010dernovl\u00e1sek zoufale a hled\u011bl na \u00fadajn\u011b sv\u016fj odraz v zrcadle. M\u011bl kruhy pod o\u010dima a o jejich zarudlosti ani nemluvil. Vlasy m\u011bly nep\u0159irozen\u00fd tvar a cel\u00fd byl tak divn\u011b pohubl\u00fd. Nebylo divu, kdy\u017e skoro nic nejedl.<\/p>\n

„Ale ano, jsi to ty… tak\u017ee j\u00e1 m\u00e1m n\u00e1vrh. Ty si d\u00e1\u0161 te\u010f horkou sprchu, ud\u011bl\u00e1\u0161 ze sebe \u010dlov\u011bka a zajdem n\u011bkam na ob\u011bd, hm?“ usm\u00e1l se Ryan a doufal, \u017ee Bill jeho n\u00e1vrh p\u0159ijme. Nejd\u0159\u00edve se tv\u00e1\u0159il, \u017ee ho to nezaj\u00edm\u00e1, ale nakonec pod Ryanov\u00fdm n\u00e1tlakem p\u0159ijal a \u0161el se osprchovat. A\u017e se s\u00e1m divil, jak mu hork\u00e1 voda ulevila. Dal\u0161\u00ed hodinu mu trvalo, ne\u017e se vypravil, a blon\u010f\u00e1k nad\u0161en\u011b sledoval, jak se Bill dost\u00e1v\u00e1 do formy. Upravil si vlasy, pak se navz\u00e1jem nal\u00ed\u010dili a vyrazili ven.<\/p>\n

Bill zpo\u010d\u00e1tku odm\u00edtal vyj\u00edt ze zahrady, ale Ryan ho prost\u011b vyt\u00e1hl za ruku a sna\u017eil se ho n\u011bjak rozveselit. Znali se sice jenom chvilku, ale i tak v\u011bd\u011bl, jak na n\u011bj.<\/p>\n

P\u0159esn\u011b jak doufal. Ne\u017e do\u0161li do m\u011bsta, vid\u011bl u\u017e toho Billa, co zn\u00e1. Toho vysm\u00e1t\u00e9ho mlad\u00edka, kter\u00fd se raduje ze \u017eivota. Zasyp\u00e1val ho vtipy a sna\u017eil se tuhle skv\u011blou atmosf\u00e9ru udr\u017eet co nejd\u00e9le. A da\u0159ilo se mu to.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Pozd\u011bji u\u017e sed\u011bli v jedn\u00e9 z Billov\u00fdch obl\u00edben\u00fdch restaurac\u00ed a \u010dekali na j\u00eddlo. Bill vyklopil Ryanovi v\u0161echno, co se stalo. Blon\u010f\u00e1k nech\u00e1pal. Jak mu to mohl ud\u011blat? \u0158\u00edkat takov\u00e9 v\u011bci? Bill byl dobr\u00fd \u010dlov\u011bk. Jenom kdy\u017e se napil, tak d\u011blal blbosti, ale to p\u0159eci ka\u017ed\u00fd! Necht\u011bl vid\u011bt Toma, co d\u011blal p\u0159edt\u00edm, ne\u017e potkal tohohle and\u011bla, kter\u00fd by neubl\u00ed\u017eil ani mou\u0161e.<\/p>\n

„Ryane, co m\u00e1m d\u011blat,“ popot\u00e1hl ti\u0161e Bill a stiskl kamar\u00e1dovu ruku.<\/p>\n

„Mus\u00ed\u0161 mu d\u00e1t \u010das a… on se vr\u00e1t\u00ed, neboj se,“ pousm\u00e1l se blon\u010f\u00e1k a stiskl mu ruku zp\u00e1tky. To u\u017e jim p\u0159inesli j\u00eddlo, tak se do toho dali.<\/p>\n

Je\u0161t\u011b chvilku posed\u011bli, a pak vyrazili znovu ven. Zrovna ve m\u011bst\u011b byla pou\u0165, tak Ryana napadlo tam zaj\u00edt. Bill hned souhlasil, \u017ee je to skv\u011bl\u00fd n\u00e1pad, tak sedli na metro a vyrazili.<\/p>\n

Hned jak tam dorazili, v\u0161ude bylo plno lid\u00ed. Jak rodiny s jejich ratolestmi, tak p\u00e1ry jako byli zrovna tak i oni. Prolezli snad v\u0161echny atrakce a bezvadn\u011b se bavili. Bill zapomn\u011bl aspo\u0148 na chvilku na v\u0161echny starosti. Jejich v\u00fdlet zakon\u010dili ji\u017e za \u0161era proch\u00e1zkou s cukrovou vatou.<\/p>\n

„Ryane, d\u011bkuju ti za super den,“ usm\u00e1l se vd\u011b\u010dn\u011b Bill na sv\u00e9ho kamar\u00e1da a dal si do pusy dal\u0161\u00ed velk\u00e9 sousto cukrov\u00e9 vaty. Blon\u010f\u00e1k se jenom usm\u00e1l.<\/p>\n

„Zlato, ned\u011bkuj, to je jasn\u00fd,“ usm\u00e1l se blon\u010f\u00e1k a drcnul do Billa loktem.<\/p>\n

„Ale den je\u0161t\u011b nekon\u010d\u00ed, ne?“ mrknul na n\u011bj Bill a usm\u00e1l se. Blon\u010f\u00e1k mu \u00fasm\u011bv op\u011btoval a oba se rozesm\u00e1li na potemn\u011blou, lidupr\u00e1zdnou ulici. Metrem dojeli k Billovi dom\u016f. Po\u0159\u00e1d vysm\u00e1t\u00ed a s my\u0161lenkami na super ve\u010der str\u00e1ven\u00fd v n\u011bjak\u00e9m baru. Ale jen co odemkli dve\u0159e…<\/p>\n

autor: Iveth Biersack<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Iveth Biersack Ahojte d\u011bcka \ud83d\ude42Jsem v\u00e1\u017en\u011b moc r\u00e1da, \u017ee pov\u00eddka skl\u00edz\u00ed takov\u00fd ohlas i te\u010f \ud83d\ude42 Koment\u00e1\u0159e m\u011b moc t\u011b\u0161\u00ed a o to v\u00edc m\u011b to bav\u00ed \ud83d\ude42 Je\u0161t\u011b n\u011bjak konec nepl\u00e1nuju, tak se m\u00e1te rozhodn\u011b na co t\u011b\u0161it \ud83d\ude09 Nav\u00edc<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[522],"tags":[],"class_list":["post-5283","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-and-the-winner-is"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5283","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5283"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5283\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5283"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5283"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5283"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}