{"id":5299,"date":"2013-02-21T16:00:00","date_gmt":"2013-02-21T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5284"},"modified":"2013-02-21T16:00:00","modified_gmt":"2013-02-21T15:00:00","slug":"never-give-up-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/02\/21\/never-give-up-10\/","title":{"rendered":"Never give up 10."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: MajKy<\/strong><\/div>\n

<\/em><\/strong>
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n

Zn\u00e1te ten pocit, kdy\u017e jste \u00fapln\u011b na dn\u011b a nev\u00edte u\u017e jak d\u00e1l, p\u0159ijde v\u00e1m, jako by se v\u0161echen kysl\u00edk vypa\u0159il a vy se nem\u016f\u017eete nadechnout\u2026 nem\u016f\u017eete \u017e\u00edt. Sv\u011bt se najednou stal temn\u00fdm a krut\u00fdm a vy hled\u00e1te svou ztracenou jisk\u0159i\u010dku \u017eivota a douf\u00e1te, \u017ee je\u0161t\u011b nevyhasla. Ona nevyhasla, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d pl\u00e1pol\u00e1, ale bl\u00ed\u017e\u00ed se bou\u0159ka\u2026<\/p>\n

<\/em> Pokoj, ve kter\u00e9m se nach\u00e1zel, byl takov\u00fd mal\u00fd a \u00fatuln\u00fd, na zdi visely plak\u00e1ty n\u011bjak\u00fdch hoper\u016f, kter\u00e9 Bill, krom 50 Centa a Eminema, snad ani neznal. Po\u0159\u00e1d se mu tak trochu motala hlava, ale byl r\u00e1d, \u017ee se p\u0159edtucha zl\u00e9 kocoviny zat\u00edm neprojevila. P\u0159ipadal si stra\u0161n\u011b nesv\u016fj, v ciz\u00edm byt\u011b. Pocity ze v\u010derej\u0161\u00edho dne se mu op\u011bt vracely a jemu se zvedal \u017ealudek p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na Millera.<\/p>\n

Okej tak\u017ee prvn\u011b si najdu oble\u010den\u00ed a pak odsud rychle vypadnu.<\/em> \u0158\u00edkal si pro sebe. Neohraban\u011b se vydal ke dve\u0159\u00edm, ale zakopl a n\u011bjak\u00fd batoh a s ob\u0159\u00ed r\u00e1nou dopadl na zem. Chytil se za ruku, na kterou bolestiv\u011b dopadl, a p\u0159eto\u010dil se na z\u00e1da. Tohle bolelo.<\/p>\n

Tom hned jak usly\u0161el r\u00e1nu, tak vyb\u011bhl po schodech do sv\u00e9ho pokoje a s vyd\u011b\u0161en\u00fdm v\u00fdrazem v o\u010d\u00edch rozrazil dve\u0159e.<\/div>\n

„C-co se stalo?‘ vyhrkl za sebe. Bill kle\u010del na kolenou a propaloval Toma \u0161\u0165en\u011b\u010d\u00edma o\u010dima. Bolela ho ruka, nejsp\u00ed\u0161 si ji p\u0159i p\u00e1du narazil. Tomovi se odpov\u011bdi nedostalo.<\/div>\n
\n
\n

„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se ho po del\u0161\u00ed dob\u011b znovu. Bill jenom nepatrn\u011b k\u00fdvl a sklopil pohled. B\u00e1l se ho. Co kdy\u017e ho chce taky jenom vyu\u017e\u00edt, a co kdy\u017e u\u017e to ud\u011blal? Bill za\u010d\u00ednal propadat panice.<\/p>\n

„Poj\u010f, pom\u016f\u017eu ti vst\u00e1t\u2026“ nab\u00eddl se Tom a vzt\u00e1hl k n\u011bmu ruku. Bill za\u010dal vypla\u0161en\u011b t\u011bkat o\u010dima sem a tam. Byl si t\u00e9m\u011b\u0159 na sto procent jist\u00fd, \u017ee ho hod\u00ed na postel a vezme si ho.<\/p>\n

„Nesahej na m\u011b,“ vyk\u0159ikl, kdy\u017e mu Tom s\u00e1hl na rameno, a odb\u011bhl se schovat do rohu. Tom na n\u011bj nech\u00e1pav\u011b koukal, nev\u011bd\u011bl, co ud\u011blal \u0161patn\u011b. Necht\u011bl mu p\u0159eci ubl\u00ed\u017eit.<\/p>\n

„Bille? Jmenuje\u0161 se tak, \u017ee ano?“ sna\u017eil se o mil\u00fd a vyrovnan\u00fd t\u00f3n hlasu, ale p\u0159itom byl t\u00e9m\u011b\u0159 stejn\u011b zoufal\u00fd jako ta mal\u00e1 hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed, co se kr\u010dila v rohu pokoje a nerv\u00f3zn\u011b si u toho p\u0159itahovala deku bl\u00ed\u017e k t\u011blu.<\/p>\n

„Pros\u00edm, nech m\u011b b\u00fdt, j\u00e1 u\u017e nechci,“ vzlykal Bill. Klepal se.<\/div>\n

„Bille, uklidni se, j\u00e1 ti nechci ubl\u00ed\u017eit,“ hled\u011bl mu zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed a pomalu k n\u011bmu natahoval ruku, „pros\u00edm.“<\/div>\n
V Billovi ten pohled vyvolal takov\u00fd podivn\u00fd pocit, najednou se ho u\u017e prost\u011b nedok\u00e1zal b\u00e1t, c\u00edtil, \u017ee se v n\u011bm skr\u00fdv\u00e1 n\u011bco dobr\u00e9ho. Asi to byla ta aura, o kter\u00e9 u\u017e tolikr\u00e1t sly\u0161el. Pomalu vlo\u017eil svou rozt\u0159esenou dla\u0148 do t\u00e9 jeho. St\u00e1le udr\u017eoval o\u010dn\u00ed kontakt.<\/p>\n

Billovi v\u0161ak najednou probleskla v hlav\u011b bolestiv\u00e1 vzpom\u00ednka. Zhroutil se Tomovi do n\u00e1ru\u010de. Tom byl v \u0161oku. \u010cernovl\u00e1sek mu vzlykal v n\u00e1ru\u010di. Nev\u011bd\u011bl, co d\u011blat, tak ho pevn\u011b objal a sna\u017eil se ho uti\u0161it. Billovy slzy sm\u00e1\u010dely Tomovo triko velikosti XXL.<\/div>\n

„\u0160\u0161\u0161\u2026 nepla\u010d, pros\u00edm,“ Tomovi ho bylo l\u00edto, c\u00edtil stra\u0161nou bezmoc, nev\u011bd\u011bl, jak mu m\u00e1 pomoct, nev\u011bd\u011bl, co se mu v\u016fbec stalo\u2026<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek u\u017e byl celkem klidn\u00fd, sem tam vypustil je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd zatoulan\u00fd vzlyk. V Tomov\u011b n\u00e1ru\u010di poci\u0165oval ten n\u00e1dhern\u00fd pocit bezpe\u010d\u00ed, teplo s\u00e1laj\u00edc\u00ed z jeho hork\u00e9ho t\u011bla, srdce bubnuj\u00edc\u00ed v pravideln\u00e9m intervalu, divok\u00e1 a z\u00e1rove\u0148 n\u011b\u017en\u00e1 v\u016fn\u011b, to v\u0161echno zp\u016fsobovalo, \u017ee se brzy uklidnil a aspo\u0148 na chv\u00edli dok\u00e1zal vypnout.<\/p>\n

„Billi\u2026 c-co se stalo?“ odhodlal se kone\u010dn\u011b zeptat na ot\u00e1zku, kter\u00e1 u\u017e mu od za\u010d\u00e1tku vrtala hlavou. \u010cernovl\u00e1sek se nad t\u00edm osloven\u00edm jemn\u011b pousm\u00e1l, takhle kr\u00e1sn\u011b mu nikdo u\u017e hodn\u011b dlouho ne\u0159ekl. Andy mu \u0159\u00edkal v\u011bt\u0161inou jenom l\u00e1sko, prdelko, mil\u00e1\u010dku\u2026<\/div>\n

Aw, sakra Andy, ur\u010dit\u011b u\u017e m\u00e1 strach.<\/em> Bill se kone\u010dn\u011b vr\u00e1til do reality. Opatrn\u011b se od Toma odsunul a pohled\u011bl mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Pros\u00edm, vezmi m\u011b dom\u016f,“ za\u0161kemral. Toma trochu \u0161tvalo, \u017ee mu neodpov\u011bd\u011bl na ot\u00e1zku, ale respektoval to.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/div>\n
\n

„D\u011bkuji\u2026 za v\u0161echno!“ vydechl Bill, kdy\u017e Tomovo auto zastavilo p\u0159ed jeho domem. Bylo n\u011bco m\u00e1lo po poledni. Sn\u011b\u017eilo. Za celou cestu spolu nepromluvili ani slovo. Bill vlastn\u011b ani necht\u011bl mluvit, topil se ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch a sna\u017eil se je n\u011bjak uspo\u0159\u00e1dat. Tom na tom byl stejn\u011b, av\u0161ak jedinou jeho starost\u00ed, co m\u011bl on, byl moment\u00e1ln\u011b chlapec sed\u00edc\u00ed vedle n\u011bj.<\/p>\n

„Nen\u00ed za\u010d\u2026“ koukl na n\u011bj smutn\u011b Tom, „r\u00e1d jsem t\u011b poznal!“ Bill vystoupil a vydal se pomalu k hlavn\u00edmu vchodu.<\/p>\n

Tom sed\u011bl v aut\u011b je\u0161t\u011b chv\u00edli. Tr\u00e1pil se. Op\u0159el si hlavu o volant a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Ale moc dlouho mu to nevydr\u017eelo, kdosi zaklepal na ok\u00e9nko\u2026<\/p>\n

„J\u00e1 ehm\u2026“ zaj\u00edkal se Bill, „jak se vlastn\u011b jmenuje\u0161?“ Tom se musel pousm\u00e1t, Bill byl stra\u0161n\u011b roztomil\u00fd, to jak mu vlo\u010dky dopadaly do \u010dern\u00fdch vlas\u016f a rychle se rozpou\u0161t\u011bly tak, \u017ee po nich z\u016fstala jenom kapi\u010dka vody, kter\u00e1 se na sv\u011btle t\u0159pytila jako diamant.<\/div>\n

„Tom,“ podal mu ruku a Bill ji s radost\u00ed p\u0159ijal.<\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, Tome,“ vtiskl mu do ruky pap\u00edrek se sv\u00fdm \u010d\u00edslem a bez dal\u0161\u00edho slova odpochodoval. D\u00edky Tomovi se u\u017e c\u00edtil mnohem l\u00e9pe.<\/p>\n

„Panebo\u017ee, Bille, kde jsi Bill celou noc, v\u00ed\u0161, jak\u00fd jsem o tebe m\u011bl strach, nestalo se ti nic, jsi v po\u0159\u00e1dku, mluv proboha\u2026“ spustil na n\u011bj Andy, jen co ve\u0161el do dve\u0159\u00ed. Bylo na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee celou noc nespal. V ruce k\u0159e\u010dovit\u011b sv\u00edral mobil a Billa m\u00e1lem rozma\u010dkal radost\u00ed, kdy\u017e ho vid\u011bl. Ta jeho starost mu p\u0159i\u0161la t\u00e1\u00e1\u00e1k roztomil\u00e1.<\/p>\n

„Klid, jsem v po\u0159\u00e1dku,“ rozhodl se, \u017ee Andymu o tom incidentu s Millerem \u0159\u00edkat nebude. Andy by byl schopn\u00fd j\u00edt a uml\u00e1tit ho \u010d\u00edmkoli, co by m\u011bl po ruce. Nedovolil by, aby n\u011bkdo jeho Billimu ubl\u00ed\u017eil.<\/p>\n

„No, vlastn\u011b nejsem, jsem bez pr\u00e1ce\u2026“ \u0159ekl a sklopil pohled, v\u011bd\u011bl, \u017ee Andy by z n\u011bj dok\u00e1zal vy\u010d\u00edst, \u017ee je v tom i n\u011bco v\u00edc.<\/div>\n

„Co \u2026co\u017ee?“ koukla na n\u011bj p\u0159ekvapen\u011b. „Pro\u010d, co se stalo?“<\/div>\n
„No\u2026 jenom to, \u017ee\u2026 to no\u2026“ Bill te\u010f litoval toho, \u017ee si prvn\u011b nevymyslel n\u011bjakou v\u00fdmluvu p\u0159edem.<\/div>\n
„Co se stalo?“ p\u0159ib\u011bhl k n\u011bmu a chytil jeho tv\u00e1\u0159e pevn\u00e9 do sv\u00fdch dlan\u00ed, aby se mu mohl pod\u00edvat do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Bill ten pohled nedok\u00e1zal ust\u00e1t, nedok\u00e1zal by mu lh\u00e1t do o\u010d\u00ed. Pevn\u011b ho objal a polo\u017eil si hlavu na jeho rameno. Prvn\u00ed slza vyklouzla zpod zav\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek a razila si cestu p\u0159es porcel\u00e1novou plet a\u017e dol\u016f ke rt\u016fm.<\/p>\n<\/div>\n
Tak\u017ee Andymu stejn\u011b nakonec v\u0161echno \u0159ekl, ale vynechal jeden celkem podstatn\u00fd detail, a to byl Tom. Necht\u011bl, aby Andy t\u0159eba \u017e\u00e1rlil, necht\u011bl mu ubl\u00ed\u017eit, a tak si to mal\u00e9 tajemstv\u00ed nechal pro sebe.<\/p>\n

autor: MajKy<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: MajKy Zn\u00e1te ten pocit, kdy\u017e jste \u00fapln\u011b na dn\u011b a nev\u00edte u\u017e jak d\u00e1l, p\u0159ijde v\u00e1m, jako by se v\u0161echen kysl\u00edk vypa\u0159il a vy se nem\u016f\u017eete nadechnout\u2026 nem\u016f\u017eete \u017e\u00edt. Sv\u011bt se najednou stal temn\u00fdm a krut\u00fdm a vy hled\u00e1te svou ztracenou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[529],"tags":[],"class_list":["post-5299","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-never-give-up"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5299","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5299"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5299\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5299"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5299"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5299"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}