{"id":5307,"date":"2013-02-18T17:00:00","date_gmt":"2013-02-18T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5292"},"modified":"2013-02-18T17:00:00","modified_gmt":"2013-02-18T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/02\/18\/zeiten-andern-dich-ii-21\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 21."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong> „Jsem tu,“ p\u0159ijdu dom\u016f v dobr\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed a to, \u017ee u\u017e spat\u0159\u00edm Toma na gau\u010di, podn\u00edt\u00ed akor\u00e1t m\u016fj \u00fasm\u011bv, aby se roz\u0161\u00ed\u0159il.
„Ahoj modelko,“ zaklon\u00ed hlavu o op\u011bradlo gau\u010de, aby si mne prohl\u00e9dl, „m\u00e1me spole\u010dnost?“
„Byli jsme u Miriam, a proto\u017ee m\u00e1 velkou zahradu, napadlo Nelly vz\u00edt oba pejsky, a tak jsem neodolal,“ pohlad\u00edm Malou d\u00e1mu v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed, zp\u016fsobem zahozen\u00ed si sund\u00e1m sv\u00e9 boty a dojdu ke gau\u010di, abych Tomovi l\u00edpnul drobn\u00fd polibek. „Ahoj.“ To u\u017e ale Tom natahuje n\u00e1ru\u010d, aby si ode mne Malou d\u00e1mu vzal. P\u0159ed\u00e1m mu ji a usad\u00edm se vedle n\u011bho na m\u00edsto, kter\u00e9 mi uvoln\u00ed, kdy\u017e pokr\u010d\u00ed nata\u017een\u00e9 nohy.<\/p>\n

„Na co to kouk\u00e1\u0161?“ pousm\u011bju se s pohledem na televizi, kde b\u011b\u017e\u00ed n\u011bjak\u00fd dokument, nejsp\u00ed\u0161 o lidsk\u00fdch vztaz\u00edch, jak si troufnu tipnout.
„Kravina, nudil jsem se tu bez tebe,“ sotva to do\u0159ekne, u\u017e se nat\u00e1hne po ovlada\u010di a televizi vypne. M\u00edsto toho si do ruky vezme ovlada\u010d od na\u0161\u00ed v\u011b\u017ee a zapne potichu hudbu.
„Hm?“ usm\u011bju se okam\u017eit\u011b, kdy\u017e se ozvou tkliv\u00e9 t\u00f3ny songu I won\u00b4t let you go od Jamese Morrisona.
„Jen je hudba v\u017edy lep\u0161\u00ed ne\u017e televize.“
„Zahraje\u0161 mi taky kone\u010dn\u011b zase n\u011bkdy na tu kytaru? Nebo t\u011b budu muset je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed p\u016flrok prosit?“ Za\u010dnu jemn\u011b hladit jeho l\u00fdtko a u\u017e\u00edvat si tu klidnou atmosf\u00e9ru kolem n\u00e1s. Nech\u00e1 si prostor k p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, ale pak se zasm\u011bje.
„Je\u0161t\u011b pros,“ p\u0159esune se z lehu do sedu, „n\u011bco pro tebe m\u00e1m.“
„Pro m\u011b?“
„Na to, \u017ee jsi tady v m\u00edstnosti jedin\u00e1 osoba, se moc div\u00ed\u0161,“ podotkne, kdy\u017e mi p\u0159ed\u00e1 Malou d\u00e1mu do n\u00e1ru\u010de a vstane. Odejde do kuchyn\u011b a vr\u00e1t\u00ed se u\u017e s bal\u00ed\u010dkem.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Pro\u010d mi d\u00e1v\u00e1\u0161 d\u00e1rek?“
„Prost\u011b tak, nepot\u0159ebuji m\u00edt p\u0159ece d\u016fvod.“
„Jsi zlato,“ odlo\u017e\u00edm Malou d\u00e1mu vedle sebe a ne\u017e se s d\u011btinskou radost\u00ed pust\u00edm do rozbalov\u00e1n\u00ed, l\u00edpnu Tomovi, kter\u00fd se usad\u00ed po m\u00e9m druh\u00e9m boku, drobnou pusu. Pak u\u017e ale nevydr\u017e\u00edm a do bal\u00ed\u010dku se pust\u00edm p\u0159es v\u0161echno. „Kn\u00ed\u017eka?“
„\u0158\u00edkal jsi, \u017ee pot\u0159ebuje\u0161 za\u010d\u00edt znovu \u010d\u00edst, abys\u2026,“ za\u010dne, ale to u\u017e se tvrd\u011b vpiju do jeho rt\u016f.
„M\u00e1\u0161 radost,“ post\u0159ehne a podotkne po chvilce, co se od jeho rt\u016f vzd\u00e1l\u00edm.
„Je p\u011bkn\u00fd, jak doslovn\u011b m\u011b poslouch\u00e1\u0161,“ rukama zabloud\u00edm pod jeho triko na z\u00e1da, kter\u00e9 z\u016fstanu hladit.
„Jako kdyby ses n\u011bkdy dal p\u0159eslechnout.“ Jemn\u011b ho \u0161\u0165ouchnu a op\u011bt si ukradnu jeden polibek.
„Bude\u0161 mi z n\u00ed p\u0159ed\u010d\u00edtat?“
„Kdy\u017e bude\u0161 cht\u00edt.“
„Budu,“ p\u0159ik\u00fdvnu okam\u017eit\u011b s \u00fasm\u011bvem a zpozorn\u00edm, kdy\u017e Mal\u00e1 d\u00e1ma \u0161t\u011bkne „a to je dvoj\u00ed souhlas.“
„Ale dneska u\u017e je pozd\u011b, hm?“ Usm\u011bju se, pozvednu obo\u010d\u00ed a prohl\u00e9dnu si ho, na\u010de\u017e se Tom rozesm\u011bje. „Ok, ch\u00e1pu, odch\u00e1z\u00edm do sprchy.“<\/p>\n

Tak\u017ee ne\u017e Tom doraz\u00ed ze sprchy, posunu si kobere\u010dek zpoza gau\u010de k prosklen\u00fdm dve\u0159\u00edm na balkon, kter\u00e9 otev\u0159u, aby mne ovanul kr\u00e1sn\u00fd kv\u011btnov\u00fd no\u010dn\u00ed vzduch. Mus\u00edm podotknout, \u017ee k romantice mi moment\u00e1ln\u011b sch\u00e1z\u00ed u\u017e pr\u00e1v\u011b jen ten Tom. Nejprve si chci j\u00edt vz\u00edt na sebe n\u011bco pohodln\u00e9ho, a doj\u00edt se nap\u00edt, ale ten vzduch mne tak om\u00e1m\u00ed, \u017ee se nakonec uveleb\u00edm na z\u00e1dech na kobere\u010dek, vezmu si Malou d\u00e1mu do n\u00e1ru\u010de a se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima si u\u017e\u00edv\u00e1m jen ten okam\u017eik.<\/p>\n

A ani\u017e bych sly\u0161el dve\u0159e od koupelny, uc\u00edt\u00edm u\u017e jen, jak se mi n\u011bkdo op\u0159e o pokr\u010den\u00e9 nohy. Otev\u0159u o\u010di s \u00fasm\u011bvem a prohl\u00e9dnu si Toma sed\u00edc\u00edho ke mn\u011b z\u00e1dy. \u0160oupnu tro\u0161ku chodidly, abych si ud\u011blal i pohodl\u00ed j\u00e1, \u010d\u00edm\u017e \u0161oupnu trochu i Toma.
„Nevr\u0165 se,“ \u0159ekne p\u0159\u00edsn\u011b, ale ani\u017e bych mu vid\u011bl do tv\u00e1\u0159e, je mi jasn\u00e9, \u017ee se pr\u00e1v\u011b te\u010f usm\u00edv\u00e1.
„Jinak?“
„Jinak ti nebudu \u010d\u00edst.“ Pohlad\u00edm Malou d\u00e1mu, kter\u00e1 se zat\u00edm uvelebila na rohu kobere\u010dku, a p\u0159em\u016f\u017eu v\u0161echny sv\u00e9 svaly v t\u011ble, aby horn\u00ed polovinu t\u011bla donutily se p\u0159it\u00e1hnout k m\u00fdm kolen\u016fm, kde obejmu zezadu Toma kolem krku. Pot\u0159ebuji zkontrolovat, zda m\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b tu knihu v ruce. \u00dasm\u011bv se mi roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed, kdy\u017e zjist\u00edm, \u017ee tomu tak v\u00e1\u017en\u011b je.<\/p>\n

„Jinak nebudeme m\u00edt sex?“ \u0159eknu schv\u00e1ln\u011b pobaven\u011b.
„Ne, to teda nebudeme. Jsem v\u00e1\u017en\u011b dneska u\u017e unavenej. A potom,“ podr\u017e\u00ed si knihu palcem u prvn\u00ed kapitoly, a lehce ji p\u0159iv\u0159e, p\u0159i\u010dem\u017e pooto\u010d\u00ed hlavu, aby na mne vid\u011bl, „dne\u0161ek ti nesta\u010dil?“
„Mysl\u00ed\u0161 ty z\u00e1chody?“ ud\u011bl\u00e1m pauzu, jako\u017ee hluboce p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm. „Ne, nesta\u010dil. Pokud mne nebude\u0161 vnit\u0159n\u011b uspokojovat, pak pro\u010d tady sed\u00edm? S vidinou, \u017ee dneska prost\u011b p\u016fjdeme sp\u00e1t?!“
„Modelko, kdy\u017e jsi tak d\u011bsn\u011b z\u00e1visl\u00e1, kdo by t\u011b proboha cht\u011bl uspokojovat?“ Schv\u00e1ln\u011b trochu obli\u010dej odd\u00e1l\u00edm, aby se skute\u010dn\u011b na\u0161e o\u010di st\u0159etly, a je\u0161t\u011b chv\u00edli se sna\u017e\u00edm tv\u00e1\u0159it v\u00e1\u017en\u011b, ne\u017e se oba d\u00e1me do sm\u00edchu.
„J\u00e1 ti d\u00e1m z\u00e1vislej!“ se sm\u00edchem ho \u0161\u0165ouchnu do boku, \u010d\u00edm\u017e se Tom br\u00e1n\u00ed okam\u017eit\u011b t\u00edm, \u017ee m\u011b jemn\u011b kn\u00ed\u017ekou bouchne p\u0159es hlavu.
„Jsi tel\u00e1tko, vi\u010f?“ Se zasm\u00e1n\u00edm mu l\u00edpnu pusu na tv\u00e1\u0159.
„Kone\u010dn\u011b jsem na\u0161el vyu\u017eit\u00ed pro prostor tady p\u0159ed balkonem.“
„V\u00e1\u017en\u011b, je moc chytr\u00e9 p\u0159it\u00e1hnout sem koberec, to jsi prostor teda vyu\u017eil,“ pronese sarkasticky s \u00fasm\u011bvem.
„Neee,“ prot\u00e1hnu se zamra\u010den\u00edm, „budeme si tady \u010d\u00edst.“
„Kde bere\u0161 tu jistotu, \u017ee to, co jsem se rozhodl dneska prov\u00e9st, ned\u011bl\u00e1m naposledy v \u017eivot\u011b?“
„\u010cti a nemluv hlouposti,“ s \u00fasm\u011bvem mu lehce kolenem dloubnu do zad, p\u0159i\u010dem\u017e se mus\u00ed prohnout, tak\u017ee o to v\u00edce se prom\u011bn\u00ed jeho v\u00fdraz v nepropustn\u00fd.
„Je\u0161t\u011b jednou a p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee to zav\u0159u!“ upozorn\u00ed m\u011b se sm\u00edchem.<\/p>\n

Spokojen\u011b se zase ovinu kolem jeho t\u011bla nech\u00e1m se un\u00e9st do sv\u011bta jeho p\u0159ed\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed. A to dokonce i tak, \u017ee do chvilky zav\u0159u o\u010di, a kdybych byl pr\u00e1v\u011b ko\u010dka, jist\u011b bych hlasit\u011b p\u0159edl, jak p\u0159\u00edjemn\u00e9 to je.<\/p>\n

„Ty sp\u00ed\u0161,“ ozve se s pousm\u00e1n\u00edm v hlase Tom.
„Ne ne, u\u017e\u00edv\u00e1m si to, to je rozd\u00edl,“ u\u0161kl\u00edbnu se, s v\u00fddechem si ho chyt\u00edm pevn\u011bji a o\u010di otev\u0159u. Nespustil ze m\u011b st\u00e1le pohled, co\u017e mne trochu znerv\u00f3zn\u00ed. „Co?“
„Konec kapitoly.“
„To jako v\u00e1\u017en\u011b? U\u017e?“
„V\u017edy\u0165 u\u017e tu sed\u00edme asi \u010dty\u0159icet minut.“
„Huh?“ pohledem rychle st\u0159el\u00edm na jeho hodinky a pak na Malou d\u00e1mu, kter\u00e1 sp\u00ed schoulen\u00e1 a natisknut\u00e1 na m\u00e9 t\u011blo.
„Tak\u017ee jsi spal b\u011bhem toho,“ zkus\u00ed znovu.
„Hloupost, jen jsem se p\u0159enesl do n\u011bjak\u00e9 reality bez \u010dasu. No nic, z\u00edtra pokra\u010dov\u00e1n\u00ed?“
„Z\u00edtra si ud\u011bl\u00e1me pohodov\u00fd den u baz\u00e9nu, hm?“
„U v\u00e1s doma? Rodi\u010de nejsou doma?“
„Hm.“
„Ok,“ s \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvnu, „vyst\u0159el\u00edm z pr\u00e1ce brzo.“
„Kdy \u017ee byla ta ve\u0159ejn\u00e1 m\u00f3dn\u00ed p\u0159ehl\u00eddka?“
„P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed \u00fater\u00fd, ty bys \u0161el se mnou?“
„\u0158\u00edkal jsem sice, \u017ee ne, ale nakonec, kdy\u017e je definitivn\u011b \u0161kola za n\u00e1mi, nebudu p\u0159ece sed\u011bt doma.“
„Ale to ani tak nesed\u00edme,“ pokr\u010d\u00edm rameny, „ale jsi zlato, jestli p\u016fjde\u0161 se mnou.“
„Ne, omyl, to j\u00e1 jsem v\u017edycky.“
„Ach ano, j\u00e1 zapomn\u011bl, to jsi v\u017edycky,“ potvrd\u00edm mu to s \u00fasm\u011bvem. „Ok, sko\u010d\u00edm si taky rychle do sprchy.“<\/p>\n

A\u010dkoliv jsem p\u0159\u00edjemn\u011b unaven\u00fd, jsem stejn\u011b l\u00edn\u00fd, tak\u017ee m\u00e1m pocit, \u017ee se z koupelny dostanu o n\u011bkolik hodin pozd\u011bji, ne\u017e \u017ee to bylo jen p\u00e1r minut. Sv\u011bd\u010d\u00ed o tom i to, \u017ee Tom u\u017e le\u017e\u00ed v posteli.
„Sp\u00ed\u0161?“ \u0161pitnu, abych ho p\u0159\u00edpadn\u011b nevzbudil a Malou d\u00e1mu, sto\u010denou v klub\u00ed\u010dku na m\u00e9 stran\u011b postele, vezmu do n\u00e1ru\u010de, abych si to m\u00edsto zabral s\u00e1m. Tom se na to leniv\u011b p\u0159eto\u010d\u00ed ke mn\u011b, a j\u00e1 ho shled\u00e1m tak roztomil\u00fdm, \u017ee ho mus\u00edm cht\u011b necht\u011b pohladit po tv\u00e1\u0159i. Sesunu se m\u00edrn\u011b po posteli, a op\u0159u se, tak\u017ee nap\u016fl le\u017e\u00edm a nap\u016fl sed\u00edm, \u010deho\u017e okam\u017eit\u011b vyu\u017eije, a uveleb\u00ed se v m\u00e9m kl\u00edn\u011b.
„Zlato, zajdeme na vydatnou sn\u00eddani?“
„Vydatnou?“ utrous\u00ed pobaven\u011b.
„V\u0161ak v\u00ed\u0161, kde maj\u00ed mega hrnky a mega tousty.“
„To ale budeme muset vst\u00e1vat.“ Se zasm\u00e1n\u00edm lehce zat\u00e1hnu za dva z jeho cop\u00e1nk\u016f.
„Jo, to budeme muset,“ s \u00fasm\u011bvem p\u0159itak\u00e1m a za\u010dnu mu jemn\u011b mnout t\u00fdl.
„Hm, to je a\u017e r\u00e1no, te\u010f jsem unavenej.“
„Jasn\u011b, a\u017e r\u00e1no,“ p\u0159ik\u00fdvnu, st\u00e1le mas\u00edruj\u00edc jeho t\u00fdl, „bude\u0161 muset vst\u00e1t, abych si mohl lehnout.“ Naklon\u00edm se k jeho uchu se \u0161eptem. „Tomi, halo.“ M\u00edrn\u011b se zamra\u010d\u00edm a pe\u010dliv\u011b si prohl\u00e9dnu jeho obli\u010dej. Za tu dobu u\u017e v\u00e1\u017en\u011b pozn\u00e1m, jak u n\u011bho vypad\u00e1 tvrd\u00fd sp\u00e1nek.
„Jak m\u016f\u017ee\u0161 usnout b\u011bhem sekundy?“ pronesu u\u017e \u0161eptem nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a pak zhodnot\u00edm svou situaci. Mal\u00e1 d\u00e1ma sp\u00edc\u00ed v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed, Tom sp\u00edc\u00ed v m\u00e9m kl\u00edn\u011b a mn\u011b se za chv\u00edli zlom\u00ed z\u00e1da, jestli si po\u0159\u00e1dn\u011b nelehnu a nenarovn\u00e1m je. Jak komick\u00e1 situace! Odlo\u017e\u00edm proto opatrn\u011b Malou d\u00e1mu vedle sebe na pol\u0161t\u00e1\u0159 a stejn\u011b tak opatrn\u011b vezmu Tomovu hlavu do sv\u00fdch dlan\u00ed. Nen\u00ed v\u016fbec uskute\u010dniteln\u00e9, aby se mi poda\u0159ilo lehnout. Tom ale na\u0161t\u011bst\u00ed z jak\u00e9hosi polosp\u00e1nku sebou hne tak, \u017ee si s\u00e1m od sebe polo\u017e\u00ed hlavu vedle, a proto se s tichounk\u00fdm zasm\u00e1n\u00edm polo\u017e\u00edm vedle n\u011bho a jeho t\u011blo si p\u0159it\u00e1hnu k sob\u011b. Je tak rozko\u0161n\u00fd, kdy\u017e sp\u00ed, \u017ee mu mus\u00edm v\u011bnovat je\u0161t\u011b polibek na \u010delo, ne\u017e zav\u0159u o\u010di taky. Mal\u00e1 d\u00e1ma by jist\u011b \u017e\u00e1rlila, kdyby byla vzh\u016fru, jak pevn\u011b k sob\u011b Toma tisknu.<\/p>\n

Druh\u00fdm den u\u017e rovnou z pr\u00e1ce doraz\u00edm do domu Tomov\u00fdch rodi\u010d\u016f, kde okam\u017eit\u011b vezmu za kliku od vr\u00e1tek, kter\u00e9 jsou odem\u010den\u00e9. Super. Jenom\u017ee m\u011b nikdo nep\u0159ijde p\u0159iv\u00edtat, tak\u017ee se vyd\u00e1m a\u017e do domu.
„Tome?“
„Jsi tady,“ objev\u00ed se po chvilce v jedn\u011bch dve\u0159\u00edch. Nech\u00e1m sv\u00e9 rty, aby se samovoln\u011b zvlnily do \u00fasm\u011bvu.
„P\u0159ivezl jsem n\u00e1m ob\u011bd,“ mrknu.
„J\u00e1 taky,“ p\u0159itak\u00e1 mi se zasm\u00e1n\u00edm a pol\u00edb\u00ed m\u011b na p\u0159iv\u00edtanou.
„Tak\u017ee m\u00e1me i ve\u010de\u0159i.“
„Bezva.“
„Kde jsou kluci?“
„Skamar\u00e1dili se s Malou d\u00e1mou natolik, \u017ee se proh\u00e1n\u011bli tak dlouho kolem baz\u00e9nu, a\u017e u n\u011bho nakonec vytuhli.“
„Jak sladk\u00e9,“ ucul\u00edm se. A\u010d v\u00edm, \u017ee ti dva velc\u00ed jsou m\u00edrumilovn\u00ed snad ke v\u0161em lidem, nebyl jsem si jist\u00fd, jak m\u00edrumilovn\u00ed budou k Mal\u00e9 d\u00e1m\u011b, ale jak Tom sl\u00edbil, asi v\u00e1\u017en\u011b opl\u00fdvaj\u00ed l\u00e1skou ke v\u0161emu.<\/p>\n

„Co\u017ee?“ zasn\u011bn\u011b k n\u011bmu zvednu pohled po chvilce, co u\u017e se vyvalujeme na leh\u00e1tk\u00e1ch, kde chci z\u016fstat dnes u\u017e po zbytek dne a u\u017e\u00edvat si jen Tomovu bl\u00edzkost.
„Jestli je ti dob\u0159e, kdy\u017e se tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 takhle.“
„Jo jo, je mi dob\u0159e. Tv\u00e1\u0159\u00edm se takhle cel\u00fd den, ani nev\u00edm pro\u010d.“
„To je ale \u0161koda.“
„Hm, te\u010f jsi tu ale ty,“ usm\u011bju se a pohlad\u00edm ho po ruce, p\u0159i\u010dem\u017e se k n\u011bmu hned p\u0159itul\u00edm v z\u00e1jmu toho, jak n\u00e1s odd\u011bluje drobn\u00e1 mez\u00edrka mezi na\u0161imi leh\u00e1tky.
„Co v pr\u00e1ci?“
„Dneska tam byl d\u011bsn\u00fd chaos a frmol, ale proto\u017ee jsem nejlep\u0161\u00ed, stihl jsem i p\u0159esto ut\u00e9ct o n\u011bco d\u0159\u00edve.“
„Dorazily dal\u0161\u00ed fotky od Patrika.“ Nejprve se zaraz\u00edm, jak to, \u017ee dorazily fotky sem, ale pak mi dojde, \u017ee Tom byl dneska u n\u00e1s v byt\u011b pro Malou d\u00e1mu. Tak\u017ee asi vybral i mou po\u0161tu. Op\u011bt.<\/p>\n

„U\u017e jsi je vid\u011bl?“
„No, m\u011bl bych se nejd\u0159\u00edve zeptat, zda sm\u00edm, \u017ee?“ podez\u0159ele se pousm\u011bje.
„Tak\u017ee u\u017e si je vid\u011bl, kdy\u017e se sm\u011bje\u0161,“ odhadnu.
„Vid\u011bl,“ p\u0159itak\u00e1 s \u00fasm\u011bvem, „jsou neobvykl\u00fd, ale pro\u010d ne.“
„Bylo mi divn\u00fd, pro\u010d jedeme fotit do divadla, ale mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee Patrick p\u0159ed\u010dil m\u00e9 o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed nakonec. M\u011bl bys j\u00edt n\u011bkdy na focen\u00ed se mnou.“
„Co ten ve\u010d\u00edrek?“
„Ten je a\u017e p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden. Tam bych t\u011b moc r\u00e1d vzal s sebou, ale bohu\u017eel bys musel dostat pozv\u00e1nku, a na to je Patrick mal\u00fd p\u00e1n, aby to pro mne mohl ud\u011blat.“
„To je v pohod\u011b, nemus\u00edm b\u00fdt p\u0159ece v\u0161ude. Jen jsem se ptal.“
„Stejn\u011b bych t\u011b tam r\u00e1d vzal, budu tam sotva n\u011bkoho zn\u00e1t.“
„Tak bude\u0161 muset bu\u010f tla\u010dit na Patricka, mysl\u00edm, \u017ee pro tebe by ud\u011blal cokoliv, nebo okouzlit n\u011bkoho jin\u00e9ho z t\u011bch lid\u00ed, co t\u011b pozvali.“
„Nebl\u00e1zni, jak \u0159\u00edk\u00e1m, nikoho z t\u011bch lid\u00ed nezn\u00e1m,“ pozvednu obo\u010d\u00ed se zasm\u00e1n\u00edm, „a ne\u017e\u00e1rli!“
„Ale kdy\u017e jsi pro n\u011b podepisoval smlouvu…“
„Je\u0161t\u011b nepodepsal, bl\u00e1z\u00ednku. Neposlouch\u00e1\u0161 m\u011b, kdy\u017e ti n\u011bco \u0159\u00edk\u00e1m.“
„Poslouch\u00e1m, jen jsem prost\u011b myslel, \u017ee tohle u\u017e m\u00e1\u0161 jist\u00fd. Proto\u017ee t\u011b jednozna\u010dn\u011b mus\u00ed cht\u00edt, jestli vid\u011bli v\u0161echny ty dosavadn\u00ed fotky. A jestli necht\u011bj\u00ed, tak je nech\u00e1pu, proto\u017ee j\u00e1 bych t\u011b cht\u011bl ur\u010dit\u011b poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e ty fotky vid\u00edm.“<\/p>\n

„To po mn\u011b moc netou\u017e\u00ed\u0161, kdy\u017e fotek dosud existuje tak pom\u00e1lu,“ zasm\u011bju se schv\u00e1ln\u011b. V\u00edm, jak tyhle logiky Toma \u00fapln\u011b vyt\u00e1\u010d\u00ed. Logika holek, p\u0159esn\u011bji \u0159e\u010deno, Tomov\u00fdmi slovy.
„Bo\u017ee, jak by se mi mohlo st\u00fdskat po holk\u00e1ch, kdy\u017e m\u00e1m tebe,“ pousm\u011bje se, jako by mi \u010detl my\u0161lenky. Zvykl jsem si u n\u011bho na nar\u00e1\u017eky o holk\u00e1ch, proto\u017ee n\u011bkdy tou logikou holky \u0161tvu i sebe, a za druh\u00e9 se ho stejn\u011b ob\u010das s\u00e1m od sebe pt\u00e1m, zda holky nepostr\u00e1d\u00e1.
„Jsem dva v jednom,“ \u0161\u0165ouchnu do n\u011bho lehce prstem.
„Ticho,“ pronese ti\u0161e a obkl\u00ed\u010d\u00ed m\u011b sv\u00fdmi rty, kter\u00fdm se okam\u017eit\u011b podd\u00e1m. Ostatn\u011b jako bych m\u011bl na v\u00fdb\u011br, jako by se jim dalo snad odolat. „Miluju t\u011b.“
Usm\u011bju se do na\u0161eho polibku nad jeho dodatkem a prsty mu za\u010dnu tan\u010dit po k\u016f\u017ei na boc\u00edch.<\/p>\n

„Tome, Tome!“ zavol\u00e1m nal\u00e9hav\u011b, kdy\u017e mne mezi polibky hodl\u00e1 odvl\u00e9ci do vody, „nem\u016f\u017eu tam takhle.“
„V\u011bt\u0161inou m\u00e1\u0161 kapsy pr\u00e1zdn\u00e9, proto\u017ee se v\u0161echno vejde do tv\u00e9 velk\u00e9 ta\u0161ky, ale kdy\u017e na tom trv\u00e1\u0161, budi\u017e, holt ti odpom\u016f\u017eeme,“ s \u00fasm\u011bvem okam\u017eit\u011b rozepne sponu na p\u00e1sku m\u00fdch kalhot, kter\u00e9 se mu v rekordn\u00edm \u010dase poda\u0159\u00ed ze m\u011b vysvl\u00e9knout.
„V\u00ed\u0161, jakou pr\u00e1ci mi dalo se do nich te\u010f po pr\u00e1ci nasoukat?“
„V\u00ed\u0161, jakou pr\u00e1ci mi dalo je te\u010f sundat?“ vr\u00e1t\u00ed mi \u00fasm\u011bv, a pak si m\u011b prohl\u00e9dne. „Takhle u\u017e tam m\u016f\u017ee\u0161?“
„No, zapracoval bych je\u0161t\u011b na tomhle,“ sund\u00e1m ze sebe na jedin\u00fd pohyb triko.
„A d\u00e1l?“ s neoblomn\u00fdm \u00fasm\u011bvem pozvedne obo\u010d\u00ed, ani\u017e by ze m\u011b spustil pohled.
„Vzhledem k tomu, \u017ee ty m\u00e1\u0161 na sob\u011b st\u00e1le je\u0161t\u011b plavky, mi p\u0159ijde, \u017ee bych byl trochu v nev\u00fdhod\u011b.“
„B\u00f3\u017ee, katastrofa!“ proto\u010d\u00ed se sm\u00edchem o\u010dima, kdy\u017e sv\u00fdmi prsty propletu jeho \u0161\u0148\u016frky od plavek. „Kdopak se o to asi postar\u00e1?“ Prohl\u00e1s\u00ed r\u00e1doby dramaticky a vyd\u00e1 se sm\u011brem ode m\u011b. A proto\u017ee jeho \u0161\u0148\u016frky nedr\u017e\u00edm nijak pevn\u011b, okam\u017eit\u011b se mu poda\u0159\u00ed vyvl\u00e9knout. Obdivuju ho, jak dok\u00e1\u017ee j\u00edt pozadu, po b\u0159ehu baz\u00e9nu a neb\u00e1t se, \u017ee spadne do vody. Slibn\u011b si ho prohl\u00ed\u017e\u00edm, ne\u017e se nakonec oto\u010d\u00ed k baz\u00e9nu \u010delem a zmiz\u00ed pod hladinou. Zasm\u011bju se a bez v\u011bt\u0161\u00edho v\u00e1h\u00e1n\u00ed se vrhnu do baz\u00e9nu taky.<\/p>\n

Do ne zrovna dlouho trvaj\u00edc\u00ed chv\u00edle, u\u017e se m\u00e9 t\u011blo sv\u00edj\u00ed v orgasmick\u00e9 k\u0159e\u010di. Tohle uvoln\u011bn\u00ed m\u00e9 t\u011blo po dne\u0161ku pot\u0159ebovalo. L\u00edpnu Tomovi drobnou pusu na tv\u00e1\u0159 a se spokojen\u00fdm v\u00fddechem zabodnu sv\u016fj pohled do jeho o\u010d\u00ed. Pod vodou mu rozpoj\u00edm ruce, kter\u00fdmi m\u011b obj\u00edm\u00e1 kolem pasu, a propletu jeho prsty s t\u011bmi m\u00fdmi.
„Dal bych si pivo,“ uchechtnu se s posledn\u00edm t\u011b\u017e\u0161\u00edm v\u00fddechem.
„M\u016f\u017ee\u0161 vz\u00edt s sebou rovnou dv\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvne se spokojen\u00fdm \u00fasm\u011bvem. L\u00edpnu mu je\u0161t\u011b drobn\u00fd polibek, ne\u017e se za tich\u00fdch protest\u016f m\u00e9ho vlastn\u00edho j\u00e1, v m\u00e9 hlav\u011b, vy\u0161kr\u00e1bu na okraj baz\u00e9nu, kde kolem sv\u00e9ho pasu obmot\u00e1m ru\u010dn\u00edk. Tom jen zaklon\u00ed hlavu o okraj baz\u00e9nu a pozoruje m\u011b do doby, ne\u017e zmiz\u00edm sm\u011br kuchyn\u011b. S vesel\u00fdm prozp\u011bvov\u00e1n\u00edm dotan\u010d\u00edm k lednici, kde za\u010dnu hledat pivo.<\/p>\n

„Bille?“
V tu chv\u00edli pod\u011bkuju b\u011bhem sekundy bohu, \u017ee jsem pr\u00e1v\u011b ty l\u00e1hve nedr\u017eel u\u017e v ruce, proto\u017ee bych je leknut\u00edm jist\u011b upustil na zem. Moment, to ale nebyl Tom\u016fv hlas!?<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Jsem tu,“ p\u0159ijdu dom\u016f v dobr\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed a to, \u017ee u\u017e spat\u0159\u00edm Toma na gau\u010di, podn\u00edt\u00ed akor\u00e1t m\u016fj \u00fasm\u011bv, aby se roz\u0161\u00ed\u0159il.„Ahoj modelko,“ zaklon\u00ed hlavu o op\u011bradlo gau\u010de, aby si mne prohl\u00e9dl, „m\u00e1me spole\u010dnost?“„Byli jsme u Miriam, a proto\u017ee m\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-5307","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5307","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5307"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5307\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5307"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5307"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5307"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}