{"id":5319,"date":"2013-02-15T16:00:00","date_gmt":"2013-02-15T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5304"},"modified":"2013-02-15T16:00:00","modified_gmt":"2013-02-15T15:00:00","slug":"timeless-love-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/02\/15\/timeless-love-7\/","title":{"rendered":"Timeless love 7."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Wind<\/p>\n

<\/strong> Tomova radost ov\u0161em zase rychle opadla. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed, jak se s t\u00edmhle probl\u00e9mem vypo\u0159\u00e1dat. L\u00e1ska. Nejsiln\u011bj\u0161\u00ed pouto, kter\u00e9 znal. V\u017edy\u0165 on s\u00e1m kv\u016fli n\u00ed p\u0159ekonal tis\u00edce nesn\u00e1z\u00ed, jen aby ji op\u011bt z\u00edskal. Bill musel n\u011bkoho opravdu siln\u011b milovat a jeho l\u00e1ska musela b\u00fdt ve stejn\u00e9 m\u00ed\u0159e op\u011btov\u00e1na. Proto byl ka\u017ed\u00fd jeho pokus o o\u017eiven\u00ed jeho vlastn\u00ed l\u00e1sky zma\u0159en. U\u017e to ch\u00e1pal. Ov\u0161em st\u00e1le nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak tuto p\u0159ek\u00e1\u017eku p\u0159ekonat.<\/p>\n<\/div>\n

*flashback*<\/div>\n
\n

„Thomasi, jste doma?“ Ozvalo se za dve\u0159mi klep\u00e1n\u00ed a \u017eensk\u00fd hlas. Byl to u\u017e v\u00edc jak m\u011bs\u00edc, co Tom odvedl Willa do n\u00e1hradn\u00ed rodiny, ale on po\u0159\u00e1d ml\u010del. Ba co v\u00edc, v posledn\u00edch dnech odm\u00edtal \u00fapln\u011b cokoli, ale o tom nem\u011bl Tom ani pon\u011bt\u00ed. On jen doufal, \u017ee je jeho mal\u00fd nalezene\u010dek v tom nejlep\u0161\u00edm po\u0159\u00e1dku. Doufal\u2026<\/p><\/div>\n

Tom otev\u0159el dve\u0159e a pustil dovnit\u0159 Willovu novou matku.<\/div>\n
„Terezo, v\u00e1s bych tu ne\u010dekal.“ Kdyby le\u017e kvetla, Tom by byl od hlavy po patu obsypan\u00fd poupaty. Popravd\u011b, ka\u017ed\u00fd den \u010dekal na nov\u00e9 zpr\u00e1vy o Willovi. Cht\u011bl sly\u0161et, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku, ale kdy\u017e vid\u011bl v\u00fdraz Terezy, siln\u011b o tom zapochyboval. Ale st\u00e1le cht\u011bl doufat, dokud~<\/div>\n
„Thomasi, pros\u00edm\u2026 poj\u010fte se na n\u011bj pod\u00edvat. J\u00e1 u\u017e opravdu nev\u00edm, co s n\u00edm m\u00e1m d\u011blat. U\u017e t\u0159i dny nic nejedl ani nepil, jen stoj\u00ed u okna a kouk\u00e1 ven. U\u017e ani nepl\u00e1\u010de. Pros\u00edm, poj\u010fte.“<\/div>\n
~ nesly\u0161el tohle.<\/div>\n
„Jist\u011b. P\u016fjdu.“ Netrvalo dlouho a mohl vyrazit.<\/p>\n

Po n\u011bjak\u00e9 t\u00e9 chv\u00edli cesty p\u011b\u0161ky se kone\u010dn\u011b dostali na kraj mal\u00e9 d\u011bdiny. Tom u\u017e z d\u00e1lky vyhl\u00ed\u017eel Terezin d\u016fm. Za chv\u00edli ho uvid\u011bl a v okn\u011b si v\u0161iml smutn\u00e9ho chlapce. Zd\u00e1lo se mu to, nebo mu zaz\u00e1\u0159ila o\u010dka? Tereza p\u0159ekvapen\u00edm t\u00e9m\u011b\u0159 ned\u00fdchala, kdy\u017e po otev\u0159en\u00ed dve\u0159\u00ed m\u00e1lem upadla, jak se j\u00ed pod nohama prosm\u00fdkl \u010dern\u00fd st\u00edn a ne\u017e se kdo nad\u00e1l, na Tomov\u011b noze vylo\u017een\u011b visel mal\u00fd Will a\u2026 plakal, ale Tereza tak n\u011bjak c\u00edtila, \u017ee tohle nen\u00ed \u0161patn\u00fd pl\u00e1\u010d.<\/div>\n

\n
Toma zah\u0159\u00e1lo u srdce. Vyt\u00e1hl si mali\u010dk\u00e9ho do n\u00e1ru\u010de a nechal si kolem krku omotat drobn\u00e9 ru\u010di\u010dky. Tereza se na sc\u00e9nu p\u0159ed sebou koukala se spokojen\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Kone\u010dn\u011b c\u00edtila, \u017ee je Willy \u0161\u0165astn\u00fd, i kdy\u017e ji trochu bolelo, \u017ee to nebylo d\u00edky n\u00ed. P\u0159eci jen\u2026 m\u011bla ho r\u00e1da.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e si ho zase vezmete k sob\u011b. O\u010dividn\u011b jste mu chyb\u011bl.“<\/div>\n
„Ano\u2026 m\u00e1te pravdu. Mo\u017en\u00e1 nebylo spr\u00e1vn\u00e9 rozhodnut\u00ed ho d\u00e1t pry\u010d.“<\/div>\n
„To ne\u2026 ale ur\u010dit\u011b sem zase n\u011bkdy p\u0159ij\u010fte. R\u00e1di v\u00e1s uvid\u00edme. Oba.“<\/p>\n

Po kr\u00e1tk\u00e9m rozlou\u010den\u00ed se Tom vr\u00e1til i s Willem k sob\u011b na samotu dom\u016f. Will se celou cestu Toma dr\u017eel jako o \u017eivot. Doma se nechal p\u0159evl\u00e9knout, najedl se a ve\u010der \u0161el klidn\u011b sp\u00e1t. Tom na sebe nikdy nebyl py\u0161n\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ten den. To, co se stalo, pro n\u011bj moc znamenalo. Byl r\u00e1d, \u017ee m\u00e1 Willa zase u sebe.<\/p>\n

Trvalo to dal\u0161\u00ed dva t\u00fddny, ne\u017e se Will za\u010dal op\u011bt chovat v mez\u00edch jako norm\u00e1ln\u00ed \u0161estilet\u00e9 d\u00edt\u011b. Jen\u2026 st\u00e1le ne\u0159ekl ani slovo. Tom se jedn\u00e9 noci za \u00fapl\u0148ku vydal sb\u00edrat byliny, aby m\u011bl nasu\u0161en\u00e9 do z\u00e1soby. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co by se stalo, kdyby ho p\u0159i tom n\u011bkdo nachytal, ale jemu se v podstat\u011b nemohlo nic st\u00e1t. Stejn\u011b podle z\u00e1znam\u016f um\u0159el ji\u017e \u010dty\u0159ikr\u00e1t.<\/p>\n

Mal\u00fd Willy se probudil kolem p\u016fl jedn\u00e9 v noci. M\u011bl \u017e\u00edze\u0148, a tak \u0161el za Tomem. Jak\u00e9 ov\u0161em bylo p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e Toma v jeho posteli nena\u0161el a nebyl dokonce ani nikde v dom\u011b. Willy dostal strach. Tom ho opustil? Kde je? Nemohl ho tu p\u0159ece jen tak nechat a odej\u00edt!<\/p>\n

Willy v n\u00e1valu zoufalstv\u00ed vyb\u011bhl ven z domu rovnou do lesa. Bylo mu jedno, \u017ee ho do bos\u00fdch chodidel bod\u00e1 jehli\u010d\u00ed. Pro n\u011bj bylo te\u010f d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed naj\u00edt Toma. Byl jeho jedin\u00e1 rodina. O svoji skute\u010dnou p\u0159i\u0161el a Tom byl jedin\u00fd, s k\u00fdm se c\u00edtil op\u011bt v bezpe\u010d\u00ed. Nesm\u011bl o n\u011bj p\u0159ij\u00edt. Ani nepomyslel, co v\u0161echno by se tak mal\u00e9mu chlapci mohlo v lese st\u00e1t.<\/div>\n

Ut\u00edkal, ani nev\u011bd\u011bl kam. Ov\u0161em\u2026 po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli se zastavil a posadil se pod vysok\u00fd strom. Schoulil se do klub\u00ed\u010dka a op\u011bt se rozplakal. Po chv\u00edli ho ov\u0161em zarazil zvuk praskaj\u00edc\u00ed v\u011btvi\u010dky. Zvedl hlavu, aby se mohl pod\u00edvat do jisk\u0159\u00edc\u00edch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 ho obkl\u00ed\u010dily. Vlci. Te\u010f je zle. Instinkt mu velel rychle vyl\u00e9zt na strom za sebou, a to taky ud\u011blal. Ov\u0161em\u2026 vlci tu po\u0159\u00e1d byli. Nehodlali se jen tak vzd\u00e1t sv\u00e9 ko\u0159isti. V\u011bd\u011bli, \u017ee to mal\u00e9 d\u00edt\u011b bude muset jednou dol\u016f. Tam naho\u0159e nevydr\u017e\u00ed v\u011b\u010dn\u011b.<\/p>\n

Tom u\u017e se pomalu vracel dom\u016f. M\u011bl v\u0161e, co pot\u0159eboval. Kdy\u017e ov\u0161em proch\u00e1zel lesem dom\u016f, zaslechl vl\u010d\u00ed vyt\u00ed. V tu chv\u00edli se zarazil. Vlci lovili, ale nebyla to zv\u011b\u0159. Zorni\u010dky se mu roz\u0161\u00ed\u0159ily zd\u011b\u0161en\u00edm. Willy. Rychle se rozeb\u011bhl na m\u00edsto, kam vlci svol\u00e1vali sv\u00e9 druhy. Nedalo mu ani moc pr\u00e1ce je odehnat. Sta\u010dil jeden pohled a vlci se rozutekli jako vypla\u0161en\u00e1 \u0161t\u011b\u0148ata.<\/div>\n

„Wille!“ k\u0159ikl Tom. Nad n\u00edm se ozvalo vzlyknut\u00ed a ne\u017e se nad\u00e1l, sko\u010dil mu mal\u00fd chlape\u010dek do n\u00e1ru\u010de. „Pros\u00edm t\u011b, co t\u011b to napadlo? Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Tom.“ Vzlykl Willy a p\u0159itulil se k n\u011bmu v\u00edc. Neopustil ho. P\u0159i\u0161el ho zachr\u00e1nit. Je tu. Nen\u00ed s\u00e1m.<\/div>\n
Tom se zarazil. Willy promluvil? A\u2026 jeho prvn\u00ed slovo bylo jeho jm\u00e9no. Ani nedok\u00e1zal popsat, jak moc ho tento fakt zah\u0159\u00e1l u srdce, jak moc byl v t\u00e9 chv\u00edli \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
„Willy\u2026 neboj se. Nikdy t\u011b neopust\u00edm.“<\/p>\n

Will se od onoho okam\u017eiku od Toma skoro nehnul na krok. P\u0159eci jen v n\u011bm p\u0159etrv\u00e1val ur\u010dit\u00fd strach, \u017ee ho opust\u00ed. Ale to Tom rozhodn\u011b nem\u011bl v pl\u00e1nu. Ani mu n\u011bjak nevadilo, \u017ee za n\u00edm jeho mal\u00fd nalezene\u010dek po\u0159\u00e1d b\u011bh\u00e1. Byl r\u00e1d. Alespo\u0148 se nec\u00edtil tak s\u00e1m. Bral ho v\u0161ude s sebou, u\u010dil ho v\u0161e, co s\u00e1m um\u011bl\u2026 jedin\u00fdm jeho probl\u00e9mem z\u016fstala Willova ml\u010denlivost. Ano, u\u017e sice mluvil, ale to bylo tak z\u0159\u00eddka, \u017ee si Tom skoro nepamatoval, jak jeho hlas zn\u00ed. Ov\u0161em\u2026 bylo mu jasn\u00e9, \u017ee po tom v\u0161em, co mali\u010dk\u00fd za\u017eil, mu bude trvat je\u0161t\u011b dlouho, ne\u017e se vzpamatuje.<\/p>\n<\/div>\n

~o dva roky pozd\u011bji~<\/div>\n
\n

U\u017e to budou dva roky od chv\u00edle, kdy Tom Willa zachr\u00e1nil. Jeho stav se zm\u011bnil jen trochu. Mluvil, ob\u010das se i zasm\u00e1l, ale jinak\u2026 po\u0159\u00e1d z\u016fst\u00e1val sp\u00ed\u0161 tich\u00fdm a uzav\u0159en\u00fdm chlapcem. Toma to mrzelo, ale bylo mu jasn\u00e9, \u017ee tohle se u\u017e nejsp\u00ed\u0161 nezm\u011bn\u00ed. Byl ale r\u00e1d, \u017ee u\u017e se o\u010dividn\u011b c\u00edt\u00ed l\u00edp.<\/p>\n

„Wille?! Kde jsi?“ Volal Tom. Odpoledne se \u0161el Will proj\u00edt ven, byl ve\u010der a on se je\u0161t\u011b nevracel. „Wille!“ Tom se l\u00e9pe rozhl\u00e9dl. Pak ho uvid\u011bl. Will sed\u011bl na kopci kus od jejich domku\u2026 a ne s\u00e1m. Sed\u011bl tam s dal\u0161\u00edm d\u00edt\u011btem a zd\u00e1lo se, \u017ee si vesele hraj\u00ed. Tom nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale c\u00edtil se zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Mrzel ho fakt, \u017ee s n\u00edm se Will nikdy nesm\u00e1l takhle \u0161\u0165astn\u011b jako s t\u00edm d\u00edt\u011btem. \u0160el se pod\u00edvat bl\u00ed\u017e.<\/p>\n

Will sed\u011bl na tr\u00e1v\u011b a vedle n\u011bj sed\u011bla mal\u00e1 plavovlas\u00e1 hol\u010di\u010dka.<\/div>\n

„Pod\u00edvej, Wille. Tuhle mi vyrobila maminka.“ Ukazovala Willovi svoji malou panenku.<\/div>\n
„Je p\u011bkn\u00e1\u2026 m\u016f\u017eu taky takovou ud\u011blat?“<\/div>\n
„Jasn\u011b. M\u016f\u017eeme ke mn\u011b dom\u016f.“ Hol\u010di\u010dka vstala a cht\u011bla vz\u00edt Willa za ruku. To u\u017e ale zas\u00e1hl Tom.<\/div>\n
„Wille.“ Mal\u00fd chlapec sebou trhl a pod\u00edval se na vysok\u00e9ho mu\u017ee p\u0159ed sebou.<\/div>\n
„Ahoj, Tome\u2026 tohle je Ingrid. Bydl\u00ed tady dole ve vesnici.“<\/div>\n
„Dobr\u00fd den.“ Pozdravila ti\u0161e Ingrid a lehce sklopila hlavu. Z toho p\u00e1na \u0161el strach, proto se v\u00edc schovala za Willova z\u00e1da.<\/div>\n
„Wille. M\u011bl jsi b\u00fdt u\u017e d\u00e1vno doma. M\u011bl jsem o tebe strach.“<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, Tome\u2026 hr\u00e1li jsme si.“ Will sklonil provinile hlavu a radost, kterou p\u0159ed chv\u00edl\u00ed c\u00edtil, byla ta tam. V\u00e1\u017en\u011b necht\u011bl Tomovi p\u0159id\u011bl\u00e1vat starosti.<\/div>\n
„Tak se rozlu\u010d. Je \u010das j\u00edt dom\u016f.“<\/div>\n
„Tak\u2026 ahoj, Ingrid. Z\u00edtra za tebou zase p\u0159ijdu.“<\/div>\n
„Ahoj, Wille.“ P\u00edpla ti\u0161e Ingrid a pozorovala, jak se Will vzdaluje.<\/p>\n

Od onoho dne Will ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no vyb\u011bhl ven za Ingrid a ostatn\u00edmi d\u011btmi z vesnice a nevracel se, a\u017e ve\u010der. Tom, a\u010dkoli si to odm\u00edtal p\u0159iznat, z toho byl trochu smutn\u00fd. Vlastn\u011b\u2026 hodn\u011b smutn\u00fd. A osam\u011bl\u00fd. U\u017e nesl\u00fdchal Willovy kr\u016f\u010dky po dom\u011b, nikdo za n\u00edm neb\u011bhal, netahal ho za ko\u0161ili, neptal se, jestli s n\u00edm dneska m\u016f\u017ee j\u00edt ven\u2026 Will prost\u011b r\u00e1no utekl a ve\u010der se vr\u00e1til akor\u00e1t naj\u00edst a sp\u00e1t. Tom si teprve v t\u011bchhle chv\u00edl\u00edch uv\u011bdomoval, jak moc si na Willa zvykl. C\u00edtil se s\u00e1m v\u00edc ne\u017e p\u0159ed lety, kdy to byla pravda. Na druhou stranu se ho Tom sna\u017eil pochopit. Je to mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9 prost\u011b pot\u0159ebuje n\u011bkoho v jeho v\u011bku, aby si mohl hr\u00e1t.<\/p>\n

Jednoho ve\u010dera, kdy by Tom norm\u00e1ln\u011b \u0161el na byliny, sed\u011bl doma u stolu, hlavu op\u0159enou o d\u0159ev\u011bnou desku. Nikam se mu necht\u011blo. V tom zaslechl tich\u00e9 kr\u016f\u010dky v p\u0159eds\u00edni. V\u011bd\u011bl, kdo to je, ale necht\u011blo se mu m\u011bnit polohu. Tich\u00e9 kr\u016f\u010dky do\u0161ly a\u017e vedle n\u011bj.<\/div>\n

„Tome?“ zeptal se ti\u0161e Will.<\/div>\n
„Hmm?“ Tomovi se necht\u011blo odpov\u00eddat. C\u00edtil se jako mal\u00e9 ubl\u00ed\u017een\u00e9 d\u011bcko.<\/div>\n
„Tome\u2026 tohle jsem dneska vyrobil\u2026 cht\u011bl bych ti to d\u00e1t.“ Tom zvedl hlavu a pod\u00edval se na malou hadrovou panenku, kterou Will dr\u017eel ve sv\u00fdch mal\u00fdch ru\u010di\u010dk\u00e1ch a pod\u00e1val mu ji. Tom si ji s \u00fasm\u011bvem vzal a pod\u011bkoval. Will byl spokojen\u00fd. Vylezl Tomovi na kl\u00edn a p\u0159itulil se k n\u011bmu. Tom byl \u0161\u0165astn\u00fd.<\/p>\n

autor: Wind<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Wind Tomova radost ov\u0161em zase rychle opadla. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed, jak se s t\u00edmhle probl\u00e9mem vypo\u0159\u00e1dat. L\u00e1ska. Nejsiln\u011bj\u0161\u00ed pouto, kter\u00e9 znal. V\u017edy\u0165 on s\u00e1m kv\u016fli n\u00ed p\u0159ekonal tis\u00edce nesn\u00e1z\u00ed, jen aby ji op\u011bt z\u00edskal. Bill musel n\u011bkoho opravdu siln\u011b milovat a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[540],"tags":[],"class_list":["post-5319","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-timeless-love"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5319","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5319"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5319\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5319"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5319"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5319"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}