{"id":5324,"date":"2013-02-13T17:00:00","date_gmt":"2013-02-13T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5309"},"modified":"2013-02-13T17:00:00","modified_gmt":"2013-02-13T16:00:00","slug":"jeden-moment-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/02\/13\/jeden-moment-17\/","title":{"rendered":"Jeden moment? 17."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
„Tak co zas nem\u00e1\u0161?“ pousm\u00e1l se Kay kousek za Berl\u00ednem, kdy\u017e se jeho spolujezdec na p\u0159edn\u00ed seda\u010dce prudce nadechnul.<\/em><\/div>\n
Tom na n\u011bj vrhnul pobaven\u00fd pohled p\u0159i vzpom\u00ednce na minul\u00fd rok. Byli skoro v p\u016flce cesty, kdy\u017e zjistili, \u017ee jaksi nechali doma pod topen\u00edm Tomovy ly\u017e\u00e1ky. „Letos nic v\u00e1\u017en\u00fdho, jen m\u00e1m jist\u00fd pochyby o zabalen\u00ed helmy.“<\/em><\/div>\n
„Tu jsem ti balil.“<\/em><\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b nadzvedl obo\u010d\u00ed. „Na co ty nemysl\u00ed\u0161?“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 mysl\u00edm na v\u0161echno. Proto\u017ee ty, kdybys m\u011b nem\u011bl, jede\u0161 bez ly\u017e\u00ed a ve spodk\u00e1ch.“<\/em><\/div>\n
Tom se rozesm\u00e1l a kouknul na navigaci. „Jakto\u017ee to ukazuje dev\u011bt hodin? To je kravina, ne?“<\/em><\/div>\n
„Vede to jinou cestou, kolem Mnichova je te\u010f ta d\u00e1lnice p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1,“ op\u00e1\u010dil Kay. „Sice je to del\u0161\u00ed na kilometry, ale na \u010das to bude stejn\u00fd. Za chvilku se to srovn\u00e1.“<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed mi \u00fapln\u011b jasn\u00fd, pro\u010d se v\u016fbec nam\u00e1h\u00e1\u0161 to zap\u00ednat\u2026“<\/em><\/div>\n
„Proto\u017ee kdybych se nenam\u00e1hal, bude\u0161 m\u011b v Rakousku muset navigovat a s tvoj\u00ed orientac\u00ed prav\u00e1-lev\u00e1 bysme se dostali mo\u017en\u00e1 tak do V\u00eddn\u011b. Ostatn\u011b, to u\u017e se jednou taky skoro stalo, co?“ Vyprsknul Kay sm\u00edchy.<\/em><\/div>\n
Tom se zachmu\u0159il. „No hrozn\u011b vtipn\u00fd. A dojeli jsme jen na n\u011bjakou stavbu.“<\/p>\n

<\/em> To bylo loni. Vtipy, Kay v nejlep\u0161\u00ed n\u00e1lad\u011b, vymrzl\u00e9 z\u00e1chody na benz\u00ednk\u00e1ch po cest\u011b. Jen\u017ee letos\u2026 jeli skoro beze slova. Bill prohl\u00e1sil, \u017ee se mu d\u011bl\u00e1 jinak \u0161patn\u011b a vrazil si sluch\u00e1tka do u\u0161\u00ed. Tom se mu\u010dil v\u00fd\u010ditkami a m\u011bl pocit, \u017ee nevolnost nebude muset ani p\u0159edst\u00edrat. Nervy ho zachvacovaly s ka\u017ed\u00fdm kilometrem v\u00edc a v\u00edc. Sledoval ub\u00edhaj\u00edc\u00ed krajinu za oknem, louky\u2026 ne\u017e dojeli do Mnichova, pr\u0161elo. V N\u011bmeck\u00fdch alp\u00e1ch za\u010dalo kone\u010dn\u011b aspo\u0148 sn\u011b\u017eit, i kdy\u017e silnice byla po\u0159\u00e1d skoro such\u00e1. Oto\u010dil se ke Kayovi, kter\u00fd koukal striktn\u011b p\u0159ed sebe.<\/div>\n

\n
<\/div>\n
„Nechce\u0161 vyst\u0159\u00eddat?“<\/div>\n
Zakroutil hlavou. „\u0160est hodin zvl\u00e1dnu.“<\/div>\n
„Nezastav\u00edme na chvilku? Dal bych si energe\u0165\u00e1k, nebo n\u011bco\u2026“ uv\u011bdomil si, \u017ee Kay ho nevn\u00edm\u00e1 a o\u010dima u\u017e sleduje ukazatel nav\u00e1d\u011bj\u00edc\u00ed k benz\u00ednce. M\u011bl neuv\u011b\u0159itelnou chu\u0165 zal\u00e9zt dozadu a p\u0159it\u00e1hnout si Billa do n\u00e1ru\u010de, aby aspo\u0148 tro\u0161ku uti\u0161il napnut\u00e9 nervy, ale nemohl. Kay se tv\u00e1\u0159il tak moc vyrovnan\u011b, a\u017e to bolelo.<\/div>\n
„Vystupovat.“<\/div>\n
Bill sebou vzadu trhnul a drobn\u011b k\u00fdvl. Zat\u00e1hl za kliku a vystoupil do studen\u00e9ho vzduchu. Tom mu beze slova podal bundu z kufru a v\u0161ichni t\u0159i se vydali do prodejny.<\/p>\n

Zbytek cesty byl stejn\u011b p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd jako jej\u00ed za\u010d\u00e1tek. Vydechli si, kdy\u017e kone\u010dn\u011b dorazili do penzionu, kde se ubytov\u00e1vali ka\u017ed\u00fd rok. Vytahali ta\u0161ky, blon\u010fat\u00e1 pan\u00ed majitelka se usm\u00edvala stejn\u011b jako loni. Vlastn\u011b v\u0161echno vypadalo stejn\u011b jako loni. Ale nebylo. Dostali apartm\u00e1n, kdy\u017e ve\u0161li dovnit\u0159, Tomovi vyschlo v krku. P\u0159eds\u00ed\u0148, koupelna, mal\u00fd ob\u00fdv\u00e1k a dv\u011b lo\u017enice. M\u011bl pocit, \u017ee se snad bude muset vyspat na gau\u010di, aby udr\u017eel alespo\u0148 tohle ledov\u00e9 pseudo-p\u0159\u00edm\u011b\u0159\u00ed.<\/div>\n

Jen\u017ee Kay to vy\u0159e\u0161il za n\u011bj, kdy\u017e hodil do botn\u00edku ly\u017e\u00e1ky a se svoj\u00ed ta\u0161kou zam\u00ed\u0159il k prvn\u00ed lo\u017enici. „Beru si pokoj s Dreem.“<\/div>\n
Tom vyt\u0159e\u0161til o\u010di. „Andreas?“<\/div>\n
„Vydupal si to. St\u011b\u017euj si u n\u011bj!“ zaslechli je\u0161t\u011b p\u0159es zaklapnut\u00e9 dve\u0159e. Tom si povzdechl a polo\u017eil \u010delo na Billovo rameno. D\u0159\u00edv to d\u011blal r\u00e1d, vzpom\u00ednal si. <\/div>\n
„Zabij m\u011b.“<\/div>\n
„To neud\u011bl\u00e1m.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
„Proto\u017ee bys mi chyb\u011bl,“ zamumlal Bill a nasm\u011broval ho do druh\u00e9 lo\u017enice, kter\u00e1 evidentn\u011b p\u0159ipadla jim dv\u011bma. V hlav\u011b na sebe p\u0159itom k\u0159i\u010del, \u017ee m\u011bl poslechnout svoji intuici a nejezdit. Kazil jim to tu. Kay byl ne\u0161\u0165astn\u00fd. Tom nerv\u00f3zn\u00ed. A Andreas na cest\u011b.<\/p>\n

Toma probudil otravn\u00fd zvuk bud\u00edku. R\u00e1zn\u011b ho vypnul a ulehl zp\u00e1tky do pe\u0159in. Byl to nezvykl\u00fd pocit, nespat s\u00e1m. Vzbudit se s Billem, kter\u00fd se mu ve sp\u00e1nku instinktivn\u011b zkroutil u boku. Vlasy rozcuchan\u00e9, o\u010di perfektn\u011b odl\u00ed\u010den\u00e9 a v bled\u00e9m obli\u010deji klidn\u00fd, nevinn\u00fd v\u00fdraz. Tomovy rty se rozt\u00e1hly do jemn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Tohle byla ta chv\u00edle, kdy mu bylo jedno, co bude s Kayem, s Andreasem a vlastn\u011b s cel\u00fdm sv\u011btem. Jen\u017ee pak se rozhl\u00e9dl v\u00edc okolo sebe a ta t\u00edha zase padla na jeho ramena, nutila ho sehnout se. Dneska je jenom tr\u00e9nink, sna\u017eil se uklidnit s\u00e1m sebe, ale n\u011bjak to ne\u0161lo. Jeho pochyby, zda tu m\u00e1 co d\u011blat, rostly u\u017e od poloviny \u00fanora a te\u010f se vystup\u0148ovaly. S povzdechem objal Billa kolem pasu a podivn\u00fd poklid jako z\u00e1zrakem zaplavil cel\u00e9 jeho t\u011blo. T\u0159eba to p\u0159ece jen nebude tak zl\u00fd\u2026<\/div>\n

Bill pootev\u0159el o\u010di a zamrkal do jasn\u00e9ho sv\u011btla. „Dobr\u00e9 r\u00e1no.“<\/div>\n
Tom vyt\u00e1hl koutky do \u00fasm\u011bvu. A mo\u017en\u00e1 je v\u00e1\u017en\u011b jedno, jak to cel\u00fd dopadne, pomyslel si a sklonil se pro polibek.<\/p>\n

Andreas dorazil. Tv\u00e1\u0159il se jako obvykle vyrovnan\u011b, klidn\u011b, i kdy\u017e p\u0159i prvn\u00edm pohledu na jejich trojku poskl\u00e1danou v mal\u00e9m ob\u00fdv\u00e1\u010dku lehce nadzvedl obo\u010d\u00ed. Ka\u0161lal na vybalov\u00e1n\u00ed. Vyt\u00e1hnul je na kopec, i kdy\u017e on s\u00e1m nemohl. Vyvezli ho sk\u00fatrem alespo\u0148 do ice-campu, kde mohl sledovat tr\u00e9ninky. Celou cestu brblal, \u017ee je v\u00e1\u017en\u011b cvok, kdy\u017e jede na ledovec bez ly\u017e\u00ed.<\/p>\n

U\u017e z lanovky vid\u011bli, \u017ee AFO’s se vr\u00e1tilo na Kitzsteinhorn. Nudn\u00e9 \u010derveno-\u010dern\u00e9, p\u0159\u00edpadn\u011b modro-\u010dern\u00e9 ly\u017ea\u0159sk\u00e9 komplety N\u011bmc\u016f s kriz\u00ed st\u0159edn\u00edho v\u011bku nahradili kluci v \u0161\u00edlen\u011b barevn\u00fdch bund\u00e1ch, kte\u0159\u00ed se beze strachu vrhali na p\u0159ek\u00e1\u017eky.<\/div>\n

Tom se na tra\u0165 pod\u00edval jen jedn\u00edm okem a to sta\u010dilo. Vyslal krati\u010dkou motlitbu do freeskiingov\u00e9ho nebe. Tohle byla\u2026 \u0161\u00edlenost. Ale p\u0159esto se t\u011b\u0161il. Adrenalin nahradil v \u017eil\u00e1ch tepaj\u00edc\u00ed krev. Zase bude moct na chvilku slastn\u011b zapomenout na tuhle napnutou atmosf\u00e9ru, kter\u00e1 mezi nimi ka\u017edou minutou houstla. Za\u010d\u00ednalo to b\u00fdt ne\u00fanosn\u00e9, kdy\u017e pobl\u00ed\u017e nebyl Andreas. Ten zast\u00e1val v jejich \u010dty\u0159ce roli \u0160v\u00fdcarska. Svoj\u00ed neutralitou a klidem nev\u011bdomky m\u00edrnil ostatn\u00ed. Mo\u017en\u00e1 to byl ten d\u016fvod, pro\u010d si je\u0161t\u011b nevjeli do vlas\u016f, za necel\u00fdch \u010dty\u0159iadvacet hodin str\u00e1ven\u00fdch na jednom pokoji.<\/p>\n

Kay vystoupil z lanovky a kousek poodjel. „Pojedu naj\u00edt n\u011bjak\u00fd zn\u00e1m\u00fd, uvid\u00edme se ve\u010der.“<\/div>\n

Tom sklopil hlavu. Na rameni mu spo\u010dinula chl\u00e1chol\u00edc\u00ed dla\u0148, dostala se nejkrat\u0161\u00ed cestou a\u017e na \u010dern\u00fd \u0161\u00e1tek, zakr\u00fdvaj\u00edc\u00ed spodn\u00ed \u010d\u00e1st obli\u010deje, a st\u00e1hla ho. „Neboj se, Tome. Zvl\u00e1dne\u0161 to. Jsme tu s tebou, i on je s tebou.“<\/div>\n
Vd\u011b\u010dn\u011b se pousm\u00e1l a lehce Billa pol\u00edbil, pokud mo\u017eno tak, aby se nesrazili helmami.<\/div>\n
„Vezmu to po \u0161estce a po\u010dk\u00e1m u lanovky,“ zamumlal Bill s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem a rozbruslil se z kopce. Tom sledoval jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da, hodnou chv\u00edli, ne\u017e mu do zad narazil ciz\u00ed ly\u017ea\u0159. Zanad\u00e1val a taky se rozjel.<\/p>\n

><<\/p><\/div>\n

\n

Tom nerv\u00f3zn\u011b podup\u00e1val ve startovn\u00ed br\u00e1n\u011b. Rozhl\u00ed\u017eel se. U\u017e tu m\u011bli b\u00fdt.<\/p><\/div>\n

„Zvl\u00e1d\u00e1\u0161?“ ozvalo se za n\u00edm. \u0160kubnul sebou, oto\u010dil se na pat\u011b, zavr\u00e1voral. Ly\u017e\u00e1ky nejsou zrovna stabiln\u00ed. Vyt\u00e1hnul koutky do mal\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Sna\u017e\u00edm se nevyrvat si dredy, nebo neokousat nehty. N\u011bjak\u00fd rady?“<\/div>\n
„M\u011bl by ses uklidnit, nejedu j\u00e1, tak\u017ee nem\u00e1\u0161 konkurenci.“<\/div>\n
Tom se poprv\u00e9 za dne\u0161n\u00ed den opravdu rozesm\u00e1l. Pra\u0161til Andrease do ramene a rozhodil na zem svoje ly\u017ee. „Koho pozvali?“<\/div>\n
„P\u00e1r lid\u00ed\u2026 asi tak\u2026 p\u016flku start-listu z Lond\u00fdna?“<\/div>\n
„A tomu \u0159\u00edk\u00e1\u0161 \u017e\u00e1dn\u00e1 konkurence?! Ty um\u00ed\u0161 teda uklidnit.“<\/div>\n
Andreas se sm\u00edchem trhnul rameny. „Ptal ses. Ne, v\u00e1\u017en\u011b. Klid. Zvl\u00e1dnul si to loni, zvl\u00e1dne\u0161 to letos. Nech probl\u00e9my tady a u\u017eij si to,“ promluvil u\u017e v\u00e1\u017en\u011bji a upravil Tomovi helmu.<\/div>\n
„D\u00edky, Dre\u2026 vynasna\u017e\u00edm se.“<\/div>\n
Kr\u00e1tce se objali a Andreas odstoupil.<\/p>\n

„P\u016fjdu si sednout, nechci tu sebou \u0161vihnout. A Bill u\u017e jede.“<\/div>\n

Tom se ohl\u00e9dl. Bill odkl\u00e1dal ly\u017ee a m\u00ed\u0159il k n\u011bmu. Usm\u00e1l se. Z\u010distajasna se vedle n\u011bj zjevil Erik a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b kroutil hlavou. „Ne\u017e se u tebe vyst\u0159\u00edd\u00e1 cel\u00e1 tahle delegace, skon\u010d\u00ed n\u00e1m kvalifikace.“<\/div>\n
„P\u011bt minut?“<\/div>\n
„\u010cty\u0159i. Za p\u011bt minut u\u017e bude\u0161 na startu.“<\/div>\n
Bill do\u0161el a\u017e k Tomovi, v jasn\u00e9m slunci se leskly jeho uhlov\u00e9 vlasy. „Nejdu pozd\u011b?“<\/div>\n
„Pokud m\u011b zvl\u00e1dne\u0161 uklidnit za \u010dty\u0159i minuty, tak pr\u00e1v\u011b v\u010das.“<\/div>\n
Bill ho st\u00e1hnul do polibku, prsty jemn\u011b p\u0159ejel po \u0161\u00edji. Propletl jazyk s t\u00edm Tomov\u00fdm, kuli\u010dkou v jazyku cinknul o zuby. „Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed.“<\/p>\n

Z\u00e1bradl\u00ed projel s p\u0159ehledem, na skoc\u00edch zapomn\u011bl na cel\u00fd sv\u011bt. T\u0159ikr\u00e1t se oto\u010dil, chytil do prst\u016f na moment skluznici a s n\u00e1dhern\u00fdm pocitem dopadl na sn\u00edh. Druh\u00fd skok – \u0161vihnul t\u011blem doleva, p\u0159edvedl technick\u00fd skok. Posledn\u00ed z\u00e1bradl\u00ed, konec. Vydechl a na rtech se mu pomalu zformoval \u00fasm\u011bv.<\/p>\n

V p\u016fl \u010dtvrt\u00e9 si dojel pro postupov\u00fd pap\u00edr do semifin\u00e1le. Na lanovce se rozvalil jako v\u00edt\u011bz, pohled up\u0159en\u00fd do odpoledn\u00edho slunce. \u0160t\u011bst\u00ed mu prot\u00e9kalo \u017eilami, zapomn\u011bl na starosti, p\u0159ipadal si voln\u00fd jako na skoku. Kay byl je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d na\u0161tvan\u00fd? Ur\u010dit\u011b u\u017e nebude. Optimismus zas\u00e1hnul ka\u017edou \u010d\u00e1ste\u010dku t\u011bla. Do boku ho \u0161\u0165ouchl ostr\u00fd hrot h\u016flky. Prudce se oto\u010dil, na druh\u00e9m konci \u0161estiseda\u010dky vysed\u00e1val Kenworthy a zubil se na n\u011bj. „Gratuluju.“<\/div>\n

„D\u00edky. Ty jsi pozvanej?“<\/div>\n
„Yep. Zejtra ti natrhnu zadek.“<\/div>\n
„Aby ses nedivil.“<\/div>\n
Oba se rozesm\u00e1li, vystoupili a spole\u010dn\u011b se rozjeli z kopce. <\/p>\n

Dokr\u00e1\u010del do ice-campu jako kr\u00e1l a na v\u0161echny okolo se zazubil. Cestou mu gratulovalo p\u00e1r lid\u00ed, dokonce i Erik uznale k\u00fdvnul. Bill mu v\u011bnoval jeden ze sv\u00fdch okouzluj\u00edc\u00edch \u00fasm\u011bv\u016f, Kay oto\u010dil hlavu od skupinky sv\u00fdch b\u00fdval\u00fdch (te\u010f asi op\u011bt sou\u010dasn\u00fdch) p\u0159\u00e1tel a pousm\u00e1l se, Andreas si odfrknul.<\/div>\n

„Klidn\u011b si po t\u011bch h\u016flk\u00e1ch dupej je\u0161t\u011b v\u00edc, toho si nikdo nev\u0161imne\u2026“<\/div>\n
„No dovol.“<\/div>\n
„Nedovol\u00edm, zakazuju. M\u00e1\u0161 moj\u00ed \u0161kolu\u2026“ Neudr\u017eel v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159. Rozesm\u00e1l se a Toma jednodu\u0161e objal. „Ne, v\u00e1\u017en\u011b. Byla to bomba! Au, kurva\u2026 ty \u017eebra m\u011b serou\u2026“<\/div>\n
Tom se znovu rozchechtal a st\u00e1hnul ze sebe helmu, kuklu, br\u00fdle a bundu. Z\u016fstal jenom v mikin\u011b a klesl na \u010dern\u00e9 leh\u00e1tko. Slun\u00ed\u010dko p\u00e1lilo, sn\u00edh v jeho t\u0159pytu skoro fosforeskoval. Ve svalech ho p\u00edchaly jehli\u010dky \u00falevy. Nap\u016fl otev\u0159en\u00fdm okem pozoroval Billa, kter\u00fd sledoval vzd\u00e1len\u00fd vrchol Kitzsteinhornu. Byl tak okouzlen\u00fd jeho profilem, osv\u011btlen\u00fdm odpoledn\u00edm sluncem, \u017ee \u00fapln\u011b p\u0159ehl\u00e9dl Kaye, kter\u00fd si k n\u011bmu p\u0159id\u0159epnul.<\/p>\n

„Tome?“<\/div>\n

Prudce oto\u010dil hlavu. Na setinu vte\u0159iny zadoufal, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Jen\u017ee pak se jeho my\u0161lenky srovnaly zp\u00e1tky do reality. „Co se d\u011bje?“<\/div>\n
„M\u00e1me n\u00e1v\u0161t\u011bvu.“<\/div>\n
N\u00e1sledoval sm\u011br jeho pohledu a ztuhnul. Perifern\u011b zaregistroval strnul\u00e9ho Andrease, jak hled\u00ed na to sam\u00e9. Prvn\u00ed my\u0161lenka byla ‚what the fuck\u2026‘, druh\u00e1 pat\u0159ila Billovi. Nesm\u00ed se\u2026 oto\u010dit. Pozd\u011b. Bill se s \u00fasm\u011bvem obr\u00e1til, pravd\u011bpodobn\u011b cht\u011bl naj\u00edt Toma a zkamen\u011bl. Jeho obli\u010dej polila betonov\u00e1 vrstva, v\u0161echny svaly zamrzly v k\u0159e\u010di. Tom skoro c\u00edtil, jak se mu rozbu\u0161ilo srdce. Rychle vstal z leh\u00e1tka a zast\u00ednil mu v\u00fdhled sv\u00fdm vlastn\u00edm t\u011blem. Skoro c\u00edtil ty vlny strachu, kter\u00e9 se rozl\u00e9zaly Billov\u00fdm t\u011blem. Obava vlo\u017eila na jeho obli\u010dej tmav\u00fd st\u00edn vzpom\u00ednek. Osten l\u00edtosti se zabo\u0159il do Tomova srdce. Kdyby loni nebyl tak\u2026 jak by to dopadlo?<\/div>\n
„Tak co, Kaulitzi, bude\u0161 bre\u010det, \u017ee m\u011b vid\u00ed\u0161?“<\/p>\n

autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: GossipGirl „Tak co zas nem\u00e1\u0161?“ pousm\u00e1l se Kay kousek za Berl\u00ednem, kdy\u017e se jeho spolujezdec na p\u0159edn\u00ed seda\u010dce prudce nadechnul. Tom na n\u011bj vrhnul pobaven\u00fd pohled p\u0159i vzpom\u00ednce na minul\u00fd rok. Byli skoro v p\u016flce cesty, kdy\u017e zjistili, \u017ee jaksi nechali<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[530],"tags":[],"class_list":["post-5324","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-jeden-moment"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5324","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5324"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5324\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5324"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5324"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5324"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}