{"id":5340,"date":"2013-02-08T18:00:00","date_gmt":"2013-02-08T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5325"},"modified":"2013-02-08T18:00:00","modified_gmt":"2013-02-08T17:00:00","slug":"obloquy-21-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/02\/08\/obloquy-21-konec\/","title":{"rendered":"Obloquy 21. (konec)"},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Raiju<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Dr\u017e\u00edm tvou ruku<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Ich halte deine Hand in dieser kalten Nacht,
niemand war f\u00fcr dich da und nahm dir deine Angst,
und du zitterst am ganzen Leib und du schaust mich an,
kann nicht \u00e4ndern was geschah doch ich halte deine Hand.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

Dr\u017e\u00edm tvou ruku v t\u00e9to chladn\u00e9 noci,<\/em><\/div>\n
nebyl tu pro tebe nikdo a ty te\u010f \u010del\u00ed\u0161 sv\u00e9mu strachu,<\/em><\/div>\n
cel\u00e9 tv\u00e9 t\u011blo se chv\u011bje a ty se na m\u011b d\u00edv\u00e1\u0161,<\/em><\/div>\n
nem\u016f\u017eu zm\u011bnit, co se stalo, ale m\u016f\u017eu t\u011b dr\u017eet za ruku.<\/em><\/div>\n
song: Ich Halte Deine Hand – Tareec feat. Bushido
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Takovou noc u\u017e dlouho neza\u017eil. Naposledy asi tak p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny. Ale tahle byla jedna z t\u011bch zl\u00fdch – opravdu moc zl\u00fdch. Mo\u017en\u00e1 za to mohl zvuk bubnuj\u00edc\u00edho de\u0161t\u011b nebo chlad v jeho pokoji. Jak tak sed\u011bl v potemn\u011bl\u00e9 lo\u017enici v ko\u017een\u00e9m k\u0159esle pln\u00e9m pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f, n\u011bco se v n\u011bm hnulo. Nev\u011bd\u011bl, co to p\u0159esn\u011b mohlo spustit, ale bylo mu jasn\u00e9, kde to bere sv\u016fj zdroj.<\/p>\n

Skeln\u00fdm pohledem sv\u00fdch hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed se d\u00edval na pot\u016f\u010dky de\u0161\u0165ov\u00fdch kapek na okn\u011b, ve kter\u00fdch se odr\u00e1\u017eela \u017elut\u00e1 a oran\u017eov\u00e1 sv\u011btla z ulice pod nimi a \u010dern\u00e1 a st\u0159\u00edbrn\u00e1 z no\u010dn\u00ed oblohy, ze kter\u00e9 padaly. Sledoval cestu ka\u017ed\u00e9 nov\u011b rozpit\u00e9 kapky, dokud nesklouzla z okenn\u00ed tabule a\u017e \u00fapln\u011b dol\u016f, a pak se pohledem p\u0159esunul k dal\u0161\u00ed. Bylo jich tam tolik, \u017ee se nedok\u00e1zal p\u0159estat d\u00edvat – nedok\u00e1zal p\u0159estat myslet.<\/p>\n

„V\u00edm, \u017ee m\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 sly\u0161et, ale opravdu tu te\u010f n\u011bkoho pot\u0159ebuju. Opravdu tu pot\u0159ebuju tebe.“ Loktem se op\u0159el o jedno sv\u00e9 pokr\u010den\u00e9 koleno a zasunul pod sebe druhou nohu o n\u011bco v\u00edc. Kdy\u017e se sv\u00fdmi prsty jemn\u011b dotkl rt\u016f, n\u011bkolik dal\u0161\u00edch tepl\u00fdch slz se mu spustilo po tv\u00e1\u0159i – tekly mu pod\u00e9l nosu a zastavily se t\u011bsn\u011b nad okrajem jeho horn\u00edho rtu, kde u\u017e na n\u011b \u010dekala ruka, kter\u00e1 je nemilosrdn\u011b set\u0159ela pry\u010d. Okusoval si jeden ze sv\u00fdch neht\u016f, jen aby c\u00edtil n\u011bco mezi zuby – cokoliv, co ho rozpt\u00fdl\u00ed.<\/p>\n

Zpod spadan\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f jeho sklon\u011bn\u00e9 hlavy bylo sly\u0161et popot\u00e1hnut\u00ed. Rukou si do nich zajel, zamotal do nich prsty, chytil p\u00e1r pramen\u016f – frustrovan\u011b za n\u011b zat\u00e1hl. Bo\u017ee, jak tyhle stavy nesn\u00e1\u0161el.<\/p>\n

„Tak stra\u0161n\u011b t\u011b pot\u0159ebuju, Tome. Pot\u0159e-“ Znovu popot\u00e1hl a pevn\u011b k sob\u011b stiskl rty, aby se p\u0159estaly t\u0159\u00e1st, „pot\u0159ebuju t\u011b.“ Ruk\u00e1v od trika, kter\u00e9 nosil na span\u00ed – Tomova trika – byl cel\u00fd promo\u010den\u00fd. U\u017e jen to, \u017ee ta slova vyslovil nahlas, ho bolelo nejv\u00edc – c\u00edtit tuhle pot\u0159ebu a nemoct se j\u00ed nijak zbavit. Pot\u0159ebovat tu n\u011bkoho, kdo nikdy nep\u0159ijde, pot\u0159ebovat sly\u0161et hlas, kter\u00fd u\u017e dlouho nesly\u0161el ani ve sv\u00fdch snech. „Nesn\u00e1\u0161\u00edm to… NESN\u00c1\u0160\u00cdM tohle…“ Rukama objal sv\u00e9 t\u011blo, p\u0159edklonil se a hlava mu dopadla na kolena, kde jeho slzy za\u010daly pro zm\u011bnu sm\u00e1\u010det kalhoty od py\u017eama. „Sakra, NESN\u00c1\u0160\u00cdM b\u00fdt tak slab\u00fdm… Bo\u017ee, pro\u010d u\u017e to prost\u011b nep\u0159estane?“<\/div>\n

\n
Bolelo to, a \u010d\u00edm v\u00edc \u0159\u00edkal tahle slova nahlas, t\u00edm v\u00edc se do n\u011bj zabod\u00e1vala. Vzlyky se nedaly zastavit – jeho srdce ho bolelo. Jeho du\u0161e byla sev\u0159en\u00e1 r\u016fzn\u00fdmi emocemi tak pevn\u011b – jako ve sv\u011br\u00e1ku, u\u017e to nemohl vydr\u017eet. „Tomi, pomoz mi… POMOZ MI. Pomoz mi… zastavit to.“ C\u00edtil se jako d\u00edt\u011b, kter\u00e9 zoufale \u0161kemr\u00e1 o pozornost.<\/p>\n

„Nesn\u00e1\u0161\u00edm b\u00fdt s\u00e1m, boj\u00edm se b\u00fdt s\u00e1m. Tolik se boj\u00edm \u010delit sv\u011btu bez tebe. Chci… chci, aby se v\u0161echno vr\u00e1tilo a boj\u00edm se j\u00edt d\u00e1l.“ Sna\u017eil se pojmenovat tu pot\u0159ebu a touhu, kterou c\u00edtil, kdy\u017e vid\u011bl Bushida v noci vystupovat, ale jen co si ten pocit vybavil znovu, cht\u011blo se mu bre\u010det je\u0161t\u011b v\u00edc. U\u017e se p\u0159eci rozhodl – nikdy v\u00edc. Mus\u00ed se toho dr\u017eet. Nedok\u00e1zal by sv\u016fj hlas bez Toma op\u011bt naj\u00edt – prost\u011b u\u017e v n\u011bm nen\u00ed. Tom byl jeho srdce<\/em>. Jak by jen mohl zp\u00edvat bez sv\u00e9ho srdce? „Dny bez tebe plynou tak pomalu, a-“ op\u011bt popot\u00e1hl, objal se rukama pevn\u011bji, dokud nec\u00edtil, \u017ee se mu pod t\u00edm tlakem snad rozpadnou v\u0161echny kosti v t\u011ble, „a-a \u010d\u00edm v\u00edc se sna\u017e\u00edm j\u00edt d\u00e1l a opustit tenhle byt, t\u00edm v\u00edc to nejde. Nem\u016f\u017eu j\u00edt d\u00e1l… nem\u016f\u017eu nikdy j\u00edt d\u00e1l. Pro\u010d jsi m\u011b opustil? PRO\u010c? Pro\u010d…?“<\/p>\n

Bolest, kter\u00e1 se z n\u011bj n\u00e1siln\u011b drala ven, ho p\u0159emohla natolik, \u017ee u\u017e ani nedok\u00e1zal k\u0159i\u010det. C\u00edtil uvnit\u0159 sebe obrovsk\u00e9 nap\u011bt\u00ed. Jedin\u00e9 vzlyknut\u00ed, kter\u00e9 si z n\u011bj hledalo cestu ven – skrze ka\u017edi\u010dk\u00fd nerv, ka\u017edi\u010dk\u00fd sval – bylo tak siln\u00e9, \u017ee i kdy\u017e otev\u0159el pusu, jako kdyby cht\u011bl zak\u0159i\u010det, nevy\u0161la z n\u011bj ani hl\u00e1ska. Jak se sna\u017eil bojovat s tou bolest\u00ed, zar\u00fdval do sebe nehty, ale ani slzy mu od n\u00ed nepomohly. Dos\u00e1hl toho kritick\u00e9ho bodu zlomu a pomalu a bolestiv\u011b z n\u011bj padal dol\u016f.<\/p>\n

„Tomi, pomoc<\/em>… Pot\u0159ebuju pomoc…“<\/p>\n

Nemohl ud\u011blat v\u016fbec nic. B\u011bhem cel\u00e9ho Billova utrpen\u00ed nemohl ud\u011blat nic, jen sledovat, co pro\u017e\u00edv\u00e1. \u017d\u00e1dn\u00e9 slzy ani prokl\u00edn\u00e1n\u00ed by s t\u00edm nic nezmohly. Nic, co by ud\u011blal, by jeho br\u00e1\u0161kovi nepomohlo – nedostane se k n\u011bmu. Tomovy p\u011bsti se pevn\u011b sev\u0159ely, jeho srdce stra\u0161liv\u011b bolelo – c\u00edtil Billovu ag\u00f3nii, c\u00edtil, jak se na n\u011bj val\u00ed vlny bezmoci a zlosti. Ale nebylo tu nic, co by mohl ud\u011blat.<\/p>\n

„Pros\u00edm t\u011b, jestli m\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00e9 srdce, POMOZ mu. Pros\u00edm, POMOZ MU! Nem\u016f\u017eu-nem\u016f\u017eu ho takhle vid\u011bt, PROS\u00cdM…“<\/em> Ruka mu vyl\u00edtla p\u0159ed pusu, kdy\u017e vid\u011bl, jak jeho bratr bojuje se vzlyk\u00e1n\u00edm. Jeho druh\u00e1 ruka se dotkla Billova ramene, ale neud\u011blalo to nic<\/em>. Bill nec\u00edtil nic<\/em>. Byli p\u0159\u00edmo jeden vedle druh\u00e9ho, Tom sed\u011bl p\u0159\u00edmo vedle n\u011bj, poslouchal ho, c\u00edtil ho, ale nemohl sv\u00e9mu dvoj\u010deti nijak pomoci. Nemohl ho ut\u011b\u0161it, jeho chl\u00e1choliv\u00e1 slova prost\u011b nebyla vysly\u0161ena. Tohle bylo hor\u0161\u00ed ne\u017e jak\u00e9koliv utrpen\u00ed, co kdy poznal… „BO\u017dE, SAKRA… POMOZ MU! UD\u011aLEJ SAKRA N\u011aCO!“<\/em> k\u0159i\u010del star\u0161\u00ed z chlapc\u016f kamsi vzh\u016fru, „UD\u011aLEJ N\u011aCO!“<\/p>\n

<\/em> Tlak, kter\u00fd se v n\u011bm hromadil, dos\u00e1hl sv\u00e9ho maxima, a a\u0165 u\u017e si v sob\u011b stvo\u0159il jakoukoliv ze\u010f, aby se sna\u017eil udr\u017eet zticha, za\u010dala kousek po kousku praskat a hroutit se. C\u00edtil dal\u0161\u00ed vlnu, kter\u00e1 se p\u0159es n\u011bj valila, a z jeho hrdla se cht\u011bl dostat nov\u00fd vzlyk. Hlava i hrudn\u00edk ho bolely, jako kdyby m\u011bly explodovat. Vy\u0161lo z n\u011bj to nejv\u00edc srdceryvn\u00e9 zana\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b kdy za\u017eil. Hor\u0161\u00ed ne\u017e jeho pl\u00e1\u010d po noc\u00edch v nemocnici, mnohem hor\u0161\u00ed, ne\u017e u Tomovy nehody – jako kdyby se v n\u011bm sm\u00edchaly v\u0161echny pocity najednou. V\u0161e se v n\u011bm nahromadilo – k vybuchnut\u00ed.<\/p>\n

Tom m\u011bl pocit, \u017ee se mu snad rozlom\u00ed srdce. Cht\u011bl padnout na kolena, vz\u00edt sv\u00e9ho mal\u00e9ho br\u00e1\u0161ku do objet\u00ed a u\u017e ho nikdy nepustit. Cht\u011bl ho chr\u00e1nit p\u0159ed cel\u00fdm sv\u011btem, pomoci mu uzdravit se a poslat v\u0161echnu tu bolest pry\u010d. Cht\u011bl, aby to p\u0159estalo. Pro\u010d to prost\u011b nem\u016f\u017ee u\u017e p\u0159estat<\/em>?<\/p>\n

Zvuk zrychlen\u00fdch krok\u016f a rozra\u017een\u00ed dve\u0159\u00ed byl tou jedinou \u00fat\u011bchou, kter\u00e1 byla dvoj\u010dat\u016fm nab\u00eddnuta.<\/p>\n

Tom ustoupil o kousek zp\u00e1tky a sp\u00ed\u0161e ne\u017e \u017e\u00e1rliv\u011b sledoval Bushida se z\u00e1vist\u00ed, kdy\u017e si rapper klekal na zem a st\u00e1hl Billa do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de.<\/p>\n

Nemusel nic \u0159\u00edkat, a ani Bill nemusel. \u00datl\u00e1 silueta sebou t\u0159\u00e1sla v Bushidov\u00fdch rukou tak moc, \u017ee ho to nutilo ho k sob\u011b ma\u010dkat je\u0161t\u011b v\u00edc. A Bill se ho dr\u017eel stejn\u011b pevn\u011b, nehty mu zad\u00edral do ramenou a zad, jak se sna\u017eil bojovat s bolest\u00ed. \u010cernovlas\u00fd chlapec se sna\u017eil vyk\u0159i\u010det sv\u00e9 srdce, plakal Bushidovi do ramene a on ho prost\u011b jen dr\u017eel. I p\u0159esto, \u017ee mu Bill k\u0159i\u010del t\u00e9m\u011b\u0159 do ucha, \u017ee ho nehty cel\u00e9ho roz\u0161kr\u00e1bal do krve, sed\u011bl s n\u00edm ti\u0161e a dovolil mu, aby se to z n\u011bj mohlo v\u0161echno kone\u010dn\u011b dostat ven.<\/p>\n

I kdy\u017e bylo st\u00e1le bolestiv\u00e9 vid\u011bt, jak mu br\u00e1\u0161ku ut\u011b\u0161uje jin\u00fd mu\u017e, od t\u00e9 chv\u00edle, co Bushido vtrhl do pokoje, se atmosf\u00e9ra za\u010dala m\u011bnit. Kdy\u017e se minuty pomalu s\u010d\u00edtaly v hodinu, c\u00edtil, \u017ee se cel\u00fd pokoj no\u0159\u00ed do klidn\u00e9ho ticha. Bill\u016fv v\u00fdbuch cit\u016f pomalu dozn\u00edval a jeho vzlyk\u00e1n\u00ed se uti\u0161ilo. Tentokr\u00e1t se opravdu dostal na pokraj vy\u010derp\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Po dvou hodin\u00e1ch byl Bill krom\u011b p\u00e1r ob\u010dasn\u00fdch popot\u00e1hnut\u00ed u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 uklidn\u011bn\u00fd. Jeho bolav\u00e9 a chv\u011bj\u00edc\u00ed se ruce se slab\u011b dr\u017eely Bushida a o\u010di u\u017e nebyl schopn\u00fd udr\u017eet otev\u0159en\u00e9. V\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed vypadat p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b, ale byl tak unaven\u00fd, \u017ee mu to v tu chv\u00edli bylo jedno. M\u00edsto toho byl r\u00e1d, \u017ee m\u00e1 \u010d\u00edsi ruce u sebe. Cht\u011bl takhle z\u016fstat napo\u0159\u00e1d.<\/p>\n

„U\u017e je to lep\u0161\u00ed?“<\/div>\n

\n

Bill se obli\u010dejem zano\u0159il rapperovi do krku, jak se sna\u017eil schovat t\u00e9 ot\u00e1zce, \u010di t\u00e9 skryt\u00e9 mo\u017enosti, \u017ee by mohl b\u00fdt zase opu\u0161t\u011bn. „Z\u016fsta\u0148…“ Jeho \u0161epot zn\u011bl trochu ochrapt\u011ble a v krku m\u011bl nep\u0159\u00edjemn\u011b. Necht\u011bl, aby Bushido ode\u0161el. „Z\u016fsta\u0148.“ Chytil ho rukama kolem krku o mali\u010dko pevn\u011bji.<\/p>\n

„Dob\u0159e. Okay, z\u016fstanu.“ Za\u0161eptal mu star\u0161\u00ed mu\u017e v odpov\u011b\u010f a t\u0159el ho dlan\u00ed po z\u00e1dech. Nechal ji tam polo\u017eenou, zav\u0159el o\u010di a sna\u017eil se vn\u00edmat ka\u017ed\u00fd hlubok\u00fd, chv\u011bj\u00edc\u00ed se n\u00e1dech toho druh\u00e9ho, byli jeden za druh\u00e9ho vd\u011b\u010dni. Nikdy nebyl sv\u011bdkem takov\u00e9ho pl\u00e1\u010de, ale instinkt, kter\u00fd to v n\u011bm vyvolalo, ho nutil jednat tak pohotov\u011b, \u017ee si neuv\u011bdomil, co d\u011bl\u00e1, dokud nem\u011bl Billa u sebe. Jako kdy\u017e rodi\u010d instinktivn\u011b chr\u00e1n\u00ed sv\u00e9 d\u00edt\u011b, i on ho cht\u011bl dr\u017eet ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed a ochra\u0148ovat ho. Cht\u011bl ho u\u0161et\u0159it od t\u00e9 bolesti, a\u0165 u\u017e ji zp\u016fsobovalo cokoliv, ale… neexistovalo nic, \u010d\u00edm by ho ochr\u00e1nil p\u0159ed n\u00edm samotn\u00fdm.<\/p>\n

Ve st\u00e1l\u00e9m sev\u0159en\u00ed mlad\u00e9ho chlapce se Bushido nadzvedl, chytil Billa pod koleny a vyzdvihl ho. Za posledn\u00edch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f Bill tolik zhubl, \u017ee to pro n\u011bj bylo jako zvednout p\u00edrko. „Tady…“ Polo\u017eil zp\u011bv\u00e1ka na postel nejopatrn\u011bji, jak dovedl, p\u0159et\u00e1hl p\u0159es n\u011bj p\u0159ikr\u00fdvku a sedl si na kraj postele k n\u011bmu.<\/p>\n

„Necho\u010f… pros\u00edm, dnes necho\u010f.“ Bill k n\u011bmu up\u00edral prosebn\u00fd pohled. V jeho o\u010d\u00edch se st\u00e1le zra\u010dila bolest, kter\u00e1 ho p\u0159edt\u00edm tolik p\u0159emohla, ale Bill se ji pokou\u0161el dr\u017eet za nov\u011b postavenou zd\u00ed a sna\u017eil se b\u00fdt state\u010dn\u00fd.<\/p>\n

„Neboj se, nep\u016fjdu. Nep\u016fjdu.“<\/p>\n

Bill si povzdechl, oto\u010dil se na stranu k Bushidovi a trochu ze sebe odstr\u010dil deku. Jednu ruku si slo\u017eil pod hlavu a druhou posunul k Bushidovi a trochu v\u00e1hav\u011b ji polo\u017eil vedle jeho ruky. Bill ho nerv\u00f3zn\u011b sledoval, strachoval se, aby ho n\u011bjak nevystra\u0161il nebo mu nedal n\u011bjak\u00e9 znamen\u00ed, kter\u00e9 by odm\u00edtl. Ale v\u0161echny jeho obavy byly r\u00e1zem pry\u010d, kdy\u017e Bushidova ruka spo\u010dinula na t\u00e9 jeho a jemn\u011b ho stiskla.<\/p>\n

V prvn\u00ed chv\u00edli se Bill na Bushida pod\u00edval, jako kdyby to byl n\u011bjak\u00fd sen nebo jen vtip, a divil se, jestli to, co ud\u011blal, opravdu ud\u011blat cht\u011bl. Ale kdy\u017e se jeho o\u010di st\u0159etly s Bushidov\u00fdmi – nebyla v pohledu star\u0161\u00edho mu\u017ee zn\u00e1t ani \u0161petka zav\u00e1h\u00e1n\u00ed. Byl starostliv\u00fd a ochranitelsk\u00fd.<\/p>\n

Zp\u011bv\u00e1k o\u010dima uhnul zp\u00e1tky na p\u0159ikr\u00fdvku, za\u010d\u00ednal se uvol\u0148ovat a vr\u00e1til Bushidovi jeho stisk. C\u00edtil se po tom v\u0161em, co se stalo, moc unaven\u00fd, ale p\u0159esto se mu sp\u00e1t necht\u011blo. Cht\u011bl tuhle chv\u00edli prot\u00e1hnout, co nejv\u00edc to \u0161lo, cht\u011bl by tak b\u00fdt napo\u0159\u00e1d. Bushido mu neuk\u00e1zal ze sv\u00e9 n\u00e1klonnosti nikdy v\u00edc ne\u017e jen objet\u00ed – ale tenhle mal\u00fd projev lidskosti mu dod\u00e1val tak uklid\u0148uj\u00edc\u00ed a h\u0159ejiv\u00fd pocit, \u017ee po dlouh\u00e9 dob\u011b c\u00edtil, jak se jeho srdci o trochu ulevilo.<\/p>\n

Z\u016fstal vzh\u016fru tak dlouho, jak mu jeho vy\u010derpan\u00e9 t\u011blo dovolilo, sna\u017eil se ten jeden jedin\u00fd moment udr\u017eet – udr\u017eet v sob\u011b pocit, kter\u00fdm Bushido dok\u00e1zal nahradit v\u0161echnu jeho bolest.<\/p>\n

Kdy\u017e za\u010d\u00ednalo pomalu sv\u00edtat a Bushido si byl jist\u00fd, \u017ee u\u017e Bill sp\u00ed, vlezl si na postel vedle n\u011bj, tak jako tu noc po Tomov\u011b rozlou\u010den\u00ed. Ale tentokr\u00e1t v sob\u011b na\u0161el dostatek kur\u00e1\u017ee a p\u0159it\u00e1hl si Billa do objet\u00ed. Polo\u017eil na n\u011bj ruku, p\u0159edlokt\u00edm se dot\u00fdkal jeho b\u0159icha, druhou podstr\u010dil pod jeho t\u011blem a ochranitelsky ho objal kolem ramene. \u010celem se op\u0159el o jeho z\u00e1tylek, zhluboka se nadechl a s povzdechem vydechl.<\/p>\n

V jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed je Bill v bezpe\u010d\u00ed…<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

autor: Raiju
p\u0159eklad: flixo
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

<\/strong> \u00ad\u00ad\u00ad<\/div>\n

Tak jsme to po p\u016fl roce v\u0161ichni zvl\u00e1dli a\u017e sem. \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
Druh\u00e1 \u0159ada bude p\u0159elo\u017een\u00e1 nejd\u0159\u00edve v l\u00e9t\u011b, proto\u017ee m\u011b te\u010f \u010dek\u00e1 sepisov\u00e1n\u00ed m\u00e9ho \u017eivotn\u00edho veled\u00edla, za kter\u00e9 snad v z\u00e1\u0159\u00ed dostanu i n\u011bjak\u00fd ten titul nav\u00edc. Tak\u017ee pokud vydr\u017e\u00ed blog, Janule i n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edci, tak se s What Patience Earns ur\u010dit\u011b uvid\u00edme. \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n
R\u00e1da bych je\u0161t\u011b s dovolen\u00edm pod\u011bkovala v\u0161em, kdo \u010detli, \u010dtou a budou \u010d\u00edst, p\u0159\u00edpadn\u011b pro Raiju zanechaj\u00ed n\u011bjak\u00fd ten koment\u00e1\u0159 – a\u0165 u\u017e tady, nebo se osm\u011bl\u00ed pod origin\u00e1lem. Nejv\u011bt\u0161\u00ed d\u00edk pak pat\u0159\u00ed samoz\u0159ejm\u011b Jan\u010de, jej\u00ed\u017e koment\u00e1\u0159e se u ka\u017ed\u00e9ho d\u00edlu vyj\u00edmaj\u00ed jako t\u0159e\u0161ni\u010dka na dortu. \ud83d\ude42 A nesm\u00edm zapomenout je\u0161t\u011b ve\u0159ejn\u011b pod\u011bkovat drah\u00e9 Januli, kter\u00e1 mi byla po celou dobu v\u011brnou „nakop\u00e1va\u010dkou“. \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n
flixo<\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Raiju Dr\u017e\u00edm tvou ruku Ich halte deine Hand in dieser kalten Nacht,niemand war f\u00fcr dich da und nahm dir deine Angst,und du zitterst am ganzen Leib und du schaust mich an,kann nicht \u00e4ndern was geschah doch ich halte deine Hand. Dr\u017e\u00edm<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[518],"tags":[],"class_list":["post-5340","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-obloquy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5340","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5340"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5340\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5340"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5340"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5340"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}