{"id":5347,"date":"2013-02-06T18:00:00","date_gmt":"2013-02-06T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5332"},"modified":"2013-02-06T18:00:00","modified_gmt":"2013-02-06T17:00:00","slug":"jeden-moment-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/02\/06\/jeden-moment-16\/","title":{"rendered":"Jeden moment? 16."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Jestli se nezap\u00ed\u0161e\u0161, skon\u010dil si u m\u011b\u2026“ prohl\u00e1sil Andreas usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se v modr\u00e9m okn\u011b Skypu. M\u00edlius. Fakt, \u017ee mu tady vyhro\u017eoval smrt\u00ed, je nepodstatnej. Rozchechtal se.<\/div>\n
„To by si mi neud\u011blal.“<\/div>\n
„To si jenom mysl\u00ed\u0161. Jestli dojede\u0161 h\u016f\u0159 jak prvn\u00ed, tak se zahrabu do laviny. V\u0161ichni by vid\u011bli, \u017ee sem t\u011b nic nenau\u010dil!“ \u00fap\u011bl Andreas hran\u011b do kamery.<\/div>\n
Tom zaklonil hlavu a dusil v sob\u011b sm\u00edch. „To nem\u00e1m moc velk\u00fd rozp\u011bt\u00ed mo\u017enejch v\u00fdsledk\u016f. Prvn\u00ed od konce se po\u010d\u00edt\u00e1?“<\/div>\n
„TY\u2026! Rad\u0161i vyt\u00e1hni ly\u017ee a b\u011b\u017e tr\u00e9novat!“<\/div>\n
„A na \u010dem asi? Abys v\u011bd\u011bl, tady je moment\u00e1ln\u011b devades\u00e1ti procentn\u00ed bahno. My tu nem\u00e1me takov\u00fd z\u00e1v\u011bje jako vy ve vidl\u00e1kov\u011b.“<\/p>\n

Oba se odml\u010deli. Tahle pozn\u00e1mka jim p\u0159ipomn\u011bla Kaye. Andreas ticho protrhnul a\u017e po n\u011bkolika minut\u00e1ch.<\/p>\n

„Hele, n\u011bkdo mus\u00ed nahradit moje m\u00edsto kr\u00e1le.“<\/div>\n

„To jako j\u00e1 jo? Moment\u2026 ty nepojede\u0161?“<\/div>\n
„No jako rider ur\u010dit\u011b ne, blb\u010de, je to \u0161est tejdn\u016f, co mi se\u0161roubovali nohu!“<\/p>\n

Tomovi a\u017e te\u010f v pln\u00e9m rozsahu do\u0161lo, co se s Andreasov\u00fdm zran\u011bn\u00edm zm\u011bn\u00ed. Kay odm\u00edtal a Andreas nemohl. To znamenalo, \u017ee z\u016fstal s\u00e1m. Sklonil hlavu a pohled zabo\u0159il do vzoru na koberci.<\/div>\n

Andreas vysledoval zm\u011bnu jeho v\u00fdrazu a pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„Neboj, jako div\u00e1k si to nenech\u00e1m uj\u00edt. Hlavn\u011b se zapi\u0161.“<\/p>\n<\/div>\n
\n
Tom nep\u0159\u00edtomn\u011b p\u0159ik\u00fdvnul. Rozlou\u010dili se, zaklapnul po\u010d\u00edta\u010d. Nem\u011bl na nic n\u00e1ladu. Pro\u0161el bytem do kuchyn\u011b, pr\u00e1zdn\u00e1 jako obvykle. \u010c\u00edm d\u00e1l v\u00edc si tu p\u0159ipadal jako na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b. Po\u0159\u00e1d tu byl s\u00e1m. Kay tr\u00e1vil dny ve \u0161kole, nebo se jen takhle vymlouval. To vy\u0161lo nastejno. Vzal si n\u011bco k ob\u011bdu, aby uklidnil \u017ealudek bou\u0159\u00edc\u00ed se proti jeho rozhodnut\u00ed nesn\u00eddat, a obl\u00e9knul se. Musel do pr\u00e1ce. Jak se leden p\u0159ehoupnul v \u00fanor, bylo jasn\u00e9, \u017ee jejich t\u011bhotn\u00e1 kolegyn\u011b u\u017e nenastoup\u00ed. Minim\u00e1ln\u011b rok ne. A George byl v takov\u00e9m srabu, \u017ee vzal zp\u00e1tky dokonce i jeho. Tom byl v poku\u0161en\u00ed sm\u00e1t se mu do ksichtu, ale nakonec to neud\u011blal. Vyhovovalo mu pracovat bl\u00edzko Billa. Necht\u011bl o tuhle p\u0159\u00edle\u017eitost p\u0159ij\u00edt jen kv\u016fli pocitu zadostiu\u010din\u011bn\u00ed.<\/p>\n

„Zasran\u00e1 b\u0159e\u010dka. To nem\u016f\u017ee bejt jednu zimu v Berl\u00edn\u011b po\u0159\u00e1dnej sn\u00edh?“ zanad\u00e1val, kdy\u017e ze sebe stahoval promo\u010denou bundu. Byl \u00fanor. A pr\u0161elo. Definitivn\u011b nen\u00e1vid\u011bl velkom\u011bsta.<\/div>\n

Bill se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„No dob\u0159e, cht\u011bl jsem ti vynadat za zpo\u017ed\u011bn\u00ed, ale kdy\u017e t\u011b vid\u00edm v takov\u00fdhle depresi, tak na to ka\u0161lu.“<\/div>\n
Tom trhnul koutkem a vyklep\u00e1val si vodu z dred\u016f.<\/div>\n
„Nech si to. Je to v\u00e1\u017en\u00fd. Jak m\u00e1m asi tr\u00e9novat?“<\/div>\n
„Byly \u010dasy, kdy jsi \u0159\u00edkal, \u017ee to nepot\u0159ebuje\u0161\u2026“ skousnul si Bill ret a st\u00e1hnul ze sebe z\u00e1st\u011bru.<\/div>\n
Tom se zhluboka nadechl, ale stejn\u011b se neubr\u00e1nil p\u0159ipitom\u011bn\u00e9mu \u00fasm\u011bvu. „Neprovokuj.“<\/div>\n
Bill zamrkal a v\u011bnoval mu malou pusu. Tom mu ji oplatil. V kav\u00e1rn\u011b byly dva p\u00e1ry u vzd\u00e1len\u00fdch stolk\u016f a nikdo si jich nev\u0161\u00edmal. I kdyby tu bylo plno\u2026 bylo by mu to jedno. Bill byl kone\u010dn\u011b\u2026 jeho. Vs\u00e1l jeho spodn\u00ed ret a prohloubil polibek.<\/p>\n

Cvakly dve\u0159e. Bill se jedn\u00edm okem pod\u00edval, kdo p\u0159i\u0161el. Rychle se odt\u00e1hnul a p\u0159ejel si rukou na stranu s\u010desan\u00e9 vlasy.<\/div>\n

„Zdrav\u00edm,“ pousm\u00e1l se a sklonil se pro svoji ta\u0161ku.<\/div>\n
Tomovi vyschlo v krku. Srdce se mu rozbu\u0161ilo trojn\u00e1sobnou rychlost\u00ed.<\/div>\n
„Ahoj Kayi, hned jsem\u2026“ vypravil ze sebe horko t\u011b\u017eko. Klesnul do d\u0159epu a dlan\u011b si p\u0159ipl\u00e1cl na tv\u00e1\u0159e. Vid\u011bl dob\u0159e ten v\u00fdraz v Kayov\u011b tv\u00e1\u0159i a v\u011bd\u011bl, \u017ee to zp\u016fsobil on. To on byl ta p\u011bst, kter\u00e1 kamar\u00e1da srazila naprosto neo\u010dek\u00e1van\u011b k zemi. Ne. Tohle necht\u011bl.<\/p>\n

Jednou bys stejn\u011b musel s pravdou ven.<\/em><\/div>\n

Jen\u017ee ne takhle! To si nezaslou\u017eil.<\/em><\/div>\n
A rozhoupal by ses, \u0159ekl bys mu to n\u011bkdy jinak?<\/em><\/div>\n
Kurva! Nev\u00edm! Ur\u010dit\u011b\u2026<\/p>\n

<\/em> „Tome\u2026“ Bill se nad n\u00edm skl\u00e1n\u011bl. „D\u011bje se n\u011bco?“<\/div>\n

Stisknul ruku, kter\u00e1 mu pohladila rameno. „M\u00e1me spolu\u2026“ za\u010dal, ale musel polknout, aby v\u011btu dokon\u010dil. „\u2026n\u011bjak\u00fd spory.“<\/div>\n
„M\u00e1m je obslou\u017eit?“<\/div>\n
Tom zakroutil hlavou.<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1m to. A vysv\u011btl\u00edm ti to\u2026 n\u011bkdy. Te\u010f b\u011b\u017e dom\u016f, pros\u00edm\u2026“ up\u0159el na Billa smutn\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
Bill jenom pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„Nap\u00ed\u0161u ti.“ Narovnal se, p\u0159ehodil si ta\u0161ku p\u0159es rameno a ode\u0161el.<\/p>\n

„Nebo j\u00e1 tob\u011b,“ dodal Tom do pr\u00e1zdn\u00e9ho prostoru a neochotn\u011b vstal. Vyka\u0161lal se na z\u00e1st\u011bru, vzal t\u00e1c a vydal se k mal\u00e9mu kulat\u00e9mu stolku, kter\u00fd obsadil Kay s n\u011bjakou holkou asi v jeho v\u011bku.<\/div>\n

„Zdrav\u00edm. M\u00e1te vybr\u00e1no?“ zeptal se, pohled up\u0159en\u00fd v\u00fdhradn\u011b na Kaye. V\u011bd\u011bl, \u017ee nebude sta\u010dit \u00fasm\u011bv jako omluva, ale mohl aspo\u0148\u2026 o co se vlastn\u011b sna\u017eil? Ospravedlnit se? P\u0159ed Kayem, nebo s\u00e1m p\u0159ed sebou? Pod\u011blal to.<\/div>\n
„J\u00e1 si d\u00e1m \u010daj, zelenej,“ prohl\u00e1sila ta holka a z\u00e1\u0159iv\u011b se na Toma usm\u00e1la. Pokusil se j\u00ed \u00fasm\u011bv vr\u00e1tit, ale asi se mu to nepovedlo. K\u00fdvnul a obr\u00e1til se zp\u00e1tky na Kaye.<\/div>\n
„Co ty?“<\/div>\n
„T\u0159eba to sam\u00fd,“ zamumlal Kay a op\u0159el se do \u010dern\u011b pota\u017een\u00e9ho k\u0159es\u00edlka.<\/p>\n

Tom se oto\u010dil na pat\u011b a rychle zmizel za barem. Zatm\u00edvalo se mu p\u0159ed o\u010dima. Ni\u010dilo ho to. Kone\u010dn\u011b byl \u0161\u0165astn\u00fd s Billem a mus\u00ed se pod\u011blat n\u011bco jin\u00e9ho. Kone\u010dn\u011b m\u00e1 zp\u00e1tky Andrease\u2026 ale osud od n\u011bj odkopne toho druh\u00e9ho d\u016fle\u017eit\u00e9ho. Opa\u0159il si ruku horkou vodou, jak se mu klepaly ruce. Zanad\u00e1val a p\u0159ekryl \u010derven\u00fd flek ruk\u00e1vem. Bylo to docela slu\u0161n\u00e9 rozpt\u00fdlen\u00ed, fyzick\u00e1 bolest ho aspo\u0148 udr\u017eovala v jasn\u00e9m v\u011bdom\u00ed.<\/p>\n

Kay se zdr\u017eel a\u017e do sedmi. Pov\u00eddal si s tou holkou, Tom je nen\u00e1padn\u011b sledoval. Kay se ani jednou nezasm\u00e1l. M\u011bl jen takov\u00fd ten polo\u00fasm\u011bv, kter\u00fd ale nedos\u00e1hnul k o\u010d\u00edm. Kdy\u017e ode\u0161li, Tom osam\u011bl. A nev\u011bd\u011bl, jestli m\u00e1 j\u00edt v\u016fbec dom\u016f. Bu\u010f z\u016fstane z\u00edrat na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e od Kayovy lo\u017enice a bude se c\u00edtit p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b, nebo ho bude p\u0159esv\u011bd\u010dovat, aby si promluvili, a budou se oba c\u00edtit je\u0161t\u011b h\u016f\u0159. Hv\u011bzdn\u00fd v\u00fdb\u011br. Jen\u017ee jinou mo\u017enost nem\u011bl.<\/p>\n

Kdy\u017e ve\u0161el do ob\u00fdv\u00e1ku, na\u0161el Kaye le\u017eet zkroucen\u00e9ho na k\u0159esle. Spal. Televize byla zapnut\u00e1 na hudebn\u00edm kan\u00e1lu, ztlumen\u00e1 na minimum. Usadil se na op\u011brku k\u0159esla a sledoval Kay\u016fv klidn\u00fd obli\u010dej. Cht\u011bl to urovnat. Cht\u011bl zp\u00e1tky sv\u00e9ho kamar\u00e1da. A necht\u011bl mu takhle ubli\u017eovat. Jen\u017ee jak mohl\u2026 nedok\u00e1zal nechat Billa, nedok\u00e1zal zm\u011bnit svoje city. Kay byl n\u011bkdo, kdo mu byl vz\u00e1cn\u00fd, ale pouze jako nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel. Jeden z nich. V matn\u00e9m sv\u011btle zahl\u00e9dnul nap\u016fl zaschl\u00e9 cesti\u010dky od slz. Musel za\u010d\u00edt zhluboka d\u00fdchat, aby ovl\u00e1dnul nutk\u00e1n\u00ed do n\u011b\u010deho pra\u0161tit. Necht\u011bl ho takhle t\u00fdrat. Nesnesl to pomy\u0161len\u00ed. Trhalo mu srdce ho takhle vid\u011bt.<\/div>\n

Kay se pohnul a n\u011bco zamumlal. Tom odvr\u00e1til pohled – Kay se v\u017edycky probudil, hned jak se na n\u011bj n\u011bkdo up\u0159en\u011b zad\u00edval – ale u\u017e to nepomohlo. Vzbudil se, a jakmile zhodnotil svoji situaci, o\u010di zase zav\u0159el. „Nemus\u00ed\u0161 tu sed\u011bt.“<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se,“ za\u0161eptal Tom a sklonil hlavu. Prsty si nerv\u00f3zn\u011b kroutil l\u00e1tku kalhot.<\/div>\n

Kay pootev\u0159el o\u010di. Tv\u00e1\u0159il se udiven\u011b. „Ty se omlouv\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Tom pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 nedok\u00e1\u017eu se zm\u011bnit, ale m\u011bl jsem\u2026 m\u011bl jsem ti \u0159\u00edct\u2026 co se d\u011bje.“<\/div>\n
„Andreas mi to docela vyjasnil.“<\/div>\n
Tom skoro spadnul z gau\u010de. „Co t\u00edm\u2026?“<\/div>\n
Kay pomalu vydechl a narovnal se do sedu. Omotal kolem sebe deku, jako by ho snad mohla ochr\u00e1nit. „Kdy\u017e tu byl\u2026 kdy\u017e p\u0159i\u0161el\u2026 myslel jsem si, \u017ee jste\u2026 \u017ee si v Rakousku nevid\u011bl Billa, jak t\u011b zklamal, ale Andrease, kterej\u2026 se neovl\u00e1dnul a t\u00edm ti ubl\u00ed\u017eil. \u017de si s n\u00edm m\u011bl jinej vztah, ne\u017e se mnou, jako\u2026 za ty roky\u2026“ mluvil nesouvisle, p\u0159eskakoval od jednoho ke druh\u00e9mu, ale Tom perfektn\u011b rozum\u011bl.<\/div>\n
„Andreas je moje rodina. Stejn\u011b jako ty. Nikdy jsem kolem sebe nem\u011bl lep\u0161\u00ed lidi ne\u017e v\u00e1s dva. Ale\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ zamumlal Kay, hlavu sklon\u011bnou. „Nemus\u00ed\u0161\u2026 nic vysv\u011btlovat. J\u00e1 to pochopil. Nechci ti st\u00e1t v cest\u011b, nebudu ti st\u00e1t v cest\u011b. M\u00e1\u0161 \u0161anci kone\u010dn\u011b \u017e\u00edt, Tome, tak j\u00ed nenech plavat.“ Mluvil potichu, nak\u0159\u00e1pl\u00fdm hlasem pln\u00fdm smutku. Ale i odhodl\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Ale ty\u2026“<\/div>\n
Kay vstal, deku po\u0159\u00e1d kolem ramen. Ruk\u00e1vem si ot\u0159el o\u010di a ani se to nesna\u017eil skr\u00fdvat. „J\u00e1 jsem m\u011bl v \u017eivot\u011b u\u017e dost \u0161t\u011bst\u00ed. Taky si n\u011bjak\u00fd kone\u010dn\u011b zaslou\u017e\u00ed\u0161.“<\/p>\n

<\/div>\n

>< <\/div>\n
\n

Byl n\u011bkolikr\u00e1t tr\u00e9novat na hor\u00e1ch. Jednou ho pozval J’s, podruh\u00e9 Lucas. Neu\u017eil si to, nem\u011bl tam dva st\u011b\u017eejn\u00ed cvoky. A kdy\u017e se vr\u00e1til, Kay le\u017eel doma a nevypadal v\u016fbec dob\u0159e. Zab\u011bhnul mu do l\u00e9k\u00e1rny a usadil se s kn\u00ed\u017ekou, kterou cht\u011bl u\u017e dlouho p\u0159e\u010d\u00edst, u jeho postele. Do pr\u00e1ce stejn\u011b mus\u00ed a\u017e po v\u00edkendu. Je\u0161t\u011b napsal rychlou smsku Billovi, \u017ee se uvid\u00ed a\u017e v pond\u011bl\u00ed. Kay se jal ho slab\u00fdm hlasem p\u0159esv\u011bd\u010dovat, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku, ale po p\u00e1r hodin\u00e1ch to vzdal a klesnul do pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f.<\/p>\n

Uva\u0159il hork\u00fd \u010daj a hrne\u010dek opatrn\u011b odnesl Kayovi k posteli. „Ani nevst\u00e1vej. Do tejdne to mus\u00ed\u0161 vyle\u017eet.“<\/div>\n

Kay nech\u00e1pav\u011b nakr\u010dil \u010delo a mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem pod\u011bkoval za \u010daj. „Pro\u010d?“<\/div>\n
„Jedeme do Rakouska. Za dva tejdny.“ Tom to \u0159ekl konverza\u010dn\u00edm t\u00f3nem, ale uvnit\u0159 se modlil, aby Kay k\u00fdvnul. Nedok\u00e1zal si tu akci p\u0159edstavit bez n\u011bj.<\/div>\n
„J\u00e1 myslel,“ Kay se rozka\u0161lal. „Myslel jsem, \u017ee jede\u0161 s Billem.“<\/div>\n
Tom si povzdechnul. To bylo bolav\u00e9 m\u00edsto. Podal Kayovi skleni\u010dku s vodou a plat\u00ed\u010dko l\u00e9k\u016f. „To je na ten ka\u0161el.“<\/div>\n
Kay poslu\u0161n\u011b spolknul jednu tabletku a t\u00e1zav\u011b zvednul k Tomovi o\u010di.<\/div>\n
„No, j\u00e1\u2026 nev\u00edm, neum\u00edm si p\u0159edstavit jet na ledovec bez tebe, minulej rok\u2026 kdyby si tam nebyl, neodjel bych to. Nem\u016f\u017eu t\u011b tu nechat jen tak\u2026“<\/div>\n
„Tak pojedeme,“ p\u0159ik\u00fdvnul Kay a zahrabal se v\u00edc do dek. P\u00e1rkr\u00e1t kucknul, ne\u017e se zase uklidnil. V krku ho p\u00e1lilo, hlas m\u011bl slab\u00fd, ale byl odhodlan\u00fd. „Billa m\u016f\u017eeme vz\u00edt s sebou.“<\/div>\n
Tom se oto\u010dil ve dve\u0159\u00edch, skoro se pra\u0161til o futra. Pr\u00e1zdn\u00fd hrnek se nebezpe\u010dn\u011b k\u00fdval na uvoln\u011bn\u00e9m prst\u011b. „To\u2026“<\/div>\n
„No tak. Oba moc dob\u0159e v\u00edme, \u017ee je to p\u0159esn\u011b to, co chce\u0161. Nebudu sobeckej\u2026“<\/p>\n

Ten den ode\u0161el Tom do pr\u00e1ce se sm\u00ed\u0161enou n\u00e1ladou. Cht\u011bl str\u00e1vit t\u00fdden s Kayem, ale cht\u011bl str\u00e1vit t\u00fdden i s Billem. Byl jako chycen\u00fd mezi dv\u011bma ml\u00fdnsk\u00fdmi kameny a nev\u011bd\u011bl, jak z toho ven. A ta nab\u00eddka, kterou Kay vyslovil\u2026 zn\u011blo to tak l\u00e1kav\u011b. Poku\u0161en\u00ed bylo nejsp\u00ed\u0161 p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e9. Tu\u0161il, \u017ee nedok\u00e1\u017ee odolat.<\/p>\n

„Ahoj Bille,“ pousm\u00e1l se. Nat\u00e1hnul se pro polibek a odlo\u017eil si v\u011bci.<\/div>\n

„Jak bylo na hor\u00e1ch?“<\/div>\n
Tom se za\u0161klebil. „Ty kluci mi nesed\u00ed. A narazil jsem si zadek jako je\u0161t\u011b nikdy.“<\/div>\n
„Tak tomu nev\u011b\u0159\u00edm.“<\/div>\n
„Bylo to cel\u00fd ledov\u00fd, jeden den!“<\/div>\n
Bill se rozesm\u00e1l. „A Kaulitz ur\u010dit\u011b jako jedinej musel zkusit skok, i kdy\u017e to bylo tvrd\u00fd.“<\/div>\n
„No samoz\u0159ejm\u011b,“ prohl\u00e1sil Tom py\u0161n\u011b a \u0161t\u00edpnul Billa do zadku. „Ale ty s n\u00edm nic nem\u00e1\u0161, pokud se nepletu.“<\/div>\n
Byl zata\u017een za z\u00e1v\u011bs do jejich mal\u00e9ho skl\u00e1dku, a p\u0159im\u00e1\u010dknut na ze\u010f vedle mraz\u00e1ku. „Chyb\u011bl jsi mi.“<\/div>\n
Tom cht\u011bl odpov\u011bd\u011bt, \u017ee on jemu taky, ale nestihnul to, proto\u017ee v puse se mu ocitnul ciz\u00ed jazyk. Nelenil a polibek za\u010dal opl\u00e1cet. Ztratil kontrolu nad sv\u00fdma rukama a ty samovoln\u011b sjely na Billovy boky.<\/div>\n
N\u011bkdo si odka\u0161lal. Odtrhli se od sebe a zrudli. George se op\u00edral o futra, z\u00e1v\u011bs nap\u016fl odhrnut\u00fd.<\/div>\n
„Nechte si to na doma. A b\u011b\u017ete obsluhovat.“<\/p>\n

Bill, rud\u00fd a\u017e na prdeli, zamumlal omluvu a vypadnul na plac. Tom zakroutil hlavou a z\u00e1\u0159iv\u011b se na \u0161\u00e9fa usm\u00e1l. George se jen zatv\u00e1\u0159il a zapadnul k sob\u011b. Inspekce byla u konce.<\/div>\n

„Je n\u011bjakej divnej,“ poznamenal si Tom pro sebe, odhodlan\u00fd zjistit v nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b d\u016fvod. Ne\u017e se vydal za Billem, potla\u010dil malinkou v\u00fd\u010ditku, kr\u010d\u00edc\u00ed se v rohu mysli, schovanou za Kayov\u00fdm jm\u00e9nem.<\/p>\n

Bill se sbalil a op\u0159el se zadkem o bar. Zalo\u017eil si ruce. „U\u017e jsi mluvil s Kayem o AFO’s?“<\/div>\n

Pok\u00fdval hlavou. „Jo, vlastn\u011b\u2026 je nemocnej. Mo\u017en\u00e1 to m\u00e1 z t\u00fd hore\u010dky, ale \u0159ekl mi, \u017ee pojede a\u2026 \u017ee t\u011b m\u00e1m pozvat, a\u0165 jede\u0161 s n\u00e1ma.“ Za\u010dal vytahovat \u010dist\u00e9 hrnky a ukl\u00e1dat je na poli\u010dku, aby n\u011bjak zam\u011bstnal ruce.<\/div>\n
Bill nadzvednul obo\u010d\u00ed. „Nechci se v\u00e1m pl\u00e9st\u2026“<\/div>\n
„Nechci mu ubli\u017eovat,“ nenechal ho Tom domluvit. „Ale kdybych to p\u0159ijal, dost by mi to usnadnilo \u017eivot.“<\/div>\n
„Aby to nezni\u010dilo ten Kay\u016fv,“ brouknul Bill. Tom ho zevrubn\u011b obezn\u00e1mil se situac\u00ed, rozhodn\u011b nezab\u00edhal do podrobnost\u00ed. Jen\u017ee Bill si toho spoustu domyslel.<\/div>\n
„Co jsi \u0159\u00edkal?“ vzhl\u00e9dnul Tom od k\u00e1vovaru.<\/div>\n
Bill trhnul rameny. „Ale nic.“<\/p>\n

Zb\u00fdvaly dva dny do odjezdu na AFO’s. Bill pracoval. Nebo se sp\u00ed\u0161 fl\u00e1kal. V kav\u00e1rn\u011b sed\u011bl jeden \u010dlov\u011bk a vypou\u0161t\u011bl cigaretov\u00fd kou\u0159 ke stropu. Bouchly dve\u0159e a ve\u0161el Kay. Zarazil se. „Ahoj, em\u2026 Tom tu nen\u00ed?“<\/div>\n

„Ne, kon\u010dil p\u0159ed chvilkou. Sedni si,“ nab\u00eddnul Bill pr\u00e1zdnou barovou \u017eidli\u010dku a odlo\u017eil hadr. „D\u00e1\u0161 si n\u011bco?“<\/div>\n
„Dej mi kafe, pros\u00edm t\u011b.“<\/div>\n
Bill pok\u00fdval hlavou a bleskov\u011b p\u0159ed Kaye postavil velk\u00fd hrnek kafe. „Ml\u00edko, cukr?“<\/div>\n
Kay zakroutil hlavou, usrknul z hrnku a obemknul kolem n\u011bj zmrzl\u00e9 prsty.<\/div>\n
Bill ho sledoval, ani se nesna\u017eil p\u0159edst\u00edrat, \u017ee n\u011bco d\u011bl\u00e1.<\/div>\n
„Tom \u0159\u00edkal, \u017ee si nab\u00eddnul, abych\u2026“<\/div>\n
„Jo, \u0159\u00edkal jsem, abys jel s n\u00e1ma,“ pok\u00fdval hlavou a nehty bezmy\u0161lenkovit\u011b \u0161kr\u00e1bal po barov\u00e9 desce.<\/div>\n
„Jel bych r\u00e1d, ale nechci v\u00e1m kazit tradici a\u2026“<\/div>\n
„Nebude\u0161 kazit nic, proto\u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd tradice nem\u00e1me.“<\/div>\n
Bill zamrkal. „Ne?“<\/div>\n
Kay pokr\u010dil rameny a m\u00edsto odpov\u011bdi si loknul kafe. „Odj\u00ed\u017ed\u00edme kolem des\u00e1t\u00fd\u2026“<\/div>\n
„Ale j\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Tom bude \u0161\u0165astnej\u2026“ prohl\u00e1sil Kay, p\u0159eru\u0161il Billa v p\u016flce v\u011bty. Vzhl\u00e9dl a odsunul polopr\u00e1zdn\u00fd hrnek. „A p\u0159esn\u011b toho jsem cht\u011bl doc\u00edlit.“<\/p>\n

autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: GossipGirl „Jestli se nezap\u00ed\u0161e\u0161, skon\u010dil si u m\u011b\u2026“ prohl\u00e1sil Andreas usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se v modr\u00e9m okn\u011b Skypu. M\u00edlius. Fakt, \u017ee mu tady vyhro\u017eoval smrt\u00ed, je nepodstatnej. Rozchechtal se. „To by si mi neud\u011blal.“ „To si jenom mysl\u00ed\u0161. Jestli dojede\u0161 h\u016f\u0159 jak prvn\u00ed,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[530],"tags":[],"class_list":["post-5347","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-jeden-moment"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5347","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5347"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5347\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5347"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5347"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5347"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}